Moment před smrtí

Utíkám chodbou, co nejrychleji můžu. Vím, že je zbytečné utíkat, protože je silnější, avšak o svůj život budu bojovat až do konce. Všude je krev mých bratrů. Bojovali tak udatně, aby mně ochránili, a já tu teď zbaběle utíkám. Měla bych se mu radši hrdě postavit, už teď je jisté, že zemřu. Hlavou mi výří tolik myšlenek, že nevím na kterou se zaměřit. Doběhnu do pokoje a zastavím se. Hledám cokoliv, čím bych se mohla bránit. Podívám se do dveří. Stojí v nich tak tiše, klidně a trpělivě. A ten jeho oblek. V jeho očích se mu zračí zklamání, možná zoufalost či smutek. Ano, něco k němu stále cítím, avšak můj chtíč po moci je větší než jakékoliv city k tomuhle muži. Vlastně, k upírovi, k Původnímu. Položí si ruku na poličku a setře z ní imaginární prach. Podívá se na svojí dlaň, jestli na ní náhodou nějaký opravdu nezůstal. Nespouští ze mě přitom oči. Přichází ke mně čím dál tím blíž. Neustoupím ani o jeden krok. Jsme jako predátor a kořist, jakmile začnete ustupovat, znamená to, že se bojíte, že jste zbabělci a vyzíváte ho tím k tomu, aby vás zabil. Dojde až ke mně a natáhne ke mně ruku. Očekávám ránu a tak jen zavřu oči. Jeho ruku ucítím na své tváři, avšak úplně jiným způsobem než jsem čekala. Jeho dotek je jemný, milující, avšak po chvíli se stane odtažitým a chladným. Jeho dlaň je tak jemná. Jemnější než nejdražší hedvábné povlečení, které jsem si kdy mohla dovolit. Najednou ucítím jistou prázdnotu v srdci. Je to úplně stejný pocit, jako když ztratíte osobu, kterou milujete. Otevřu pomalu oči. Moje víčka mi přijdou tak hrozně těžká. Jako kdyby na ně padla všechna tíha světa. Tak šeredně jsem ho zradila. Ale nejhorší na tom je to, že si nepřijdu nijak vinná. Možná za to může moje výchova. Rodiče nás k tomuhle vedli už od začátku našich životů. Byli by na mně hrdí. Těká svým pohledem z mých očí na mé čelo, na kterém se mi vytváří vrásky. Můžou za to všechny ty pocity, všechno, co se dnes událo. Je mi jasné, že tohle nedopadne dobře. Klaus mě bude chtít mrtvou, takže i kdyby mně Elijah nezabil, Klaus by to udělal za něj. Nemám už žádnou budoucnost. Pomalu od sebe odlepím rty a natáhnu do svých plic vzduch prosycený krví. Krví mých bratrů!

„Elijahu, já-.“ Vydechnu jeho jméno a chystám se pokračovat, než mně uprostřed mých slov zarazí.

„Nic neříkej.“ Koukne se mi podrážděně do očí a přejede si zklamaně rukou po čele. Odvrátí ode mě pohled a zoufale si povzdechne. Vidím, jak moc ho to ničí. Dojdu k němu ještě o kousek blíž a vezmu jeho tvář do svých dlaní. Obrátím jeho obličej zpět ke mně. Dívám se mu pevně do očí. Nechtěla jsem, aby to takhle skončilo. Ale stalo se a já to nemohu vzít zpět. Ublížila jsem mu. Teď za to zaplatím. Jsem na to připravená. Ne tak docela, ale jsem.

„Ty víš, že tě miluji. Vždy to tak bylo. Nikdo a nic to nezmění, Elijahu.“ Můj hlas je roztřesený, ale je to pravda. Miluji ho. Jedno z nejsilnějších stvoření na světě. Vždy tak elegantní, jako nikdo a nic co jsem kdy v životě poznala. Mohl by mně jediným rychlým pohybem zabít, ale já tu stále stojím před ním, vcelku nezraněná. Chytne mně za ruce a plný vzteku je sundá z jeho obličeje.

„Lžeš!“ Najednou vykřikne. Tohle jsem u něj nikdy neviděla. Vidím, jak se sebou bojuje.

„Proč? Proč jsi to udělala? To pro tebe nic z toho neznamenalo?“ Je zklamaný. Jeho zklamání se projevuje na jeho hlasu, pohybech, grimasách. Je ho v něm tolik, že skoro přetéká, jak je tím plný. Nemám slov. Nevím, jak mu na to odpovědět. Natáhne ke mně ruku, odstoupím od něj. Přijdu si, jako kdyby mě někdo právě přetáhl něčím po hlavě a já neohrabaně spadla na zem a odřela si přitom obličej. Bojím se, že místo přívětivého pohlazení dostanu bolestnou a štípavou facku. Odstoupím ještě dál a narazím zády do dřevěné skříňky, ve které byl hodně drahý alkohol. Na tom teď ale nesejde. Otočím se k němu zády a předstírám, že je mi špatně. Jednou rukou se opřu o skřínku a druhou jí rychle otevřu. Vyndám první láhev, kterou uvidím. Stojí přímo za mnou a čeká, co udělám. Rozpřáhnu se. Chystám se mu rozbít láhev o hlavu. Zastaví však moji ruku dříve, než se vůbec přiblíží ke svému cíli. Dívá se mi nevěřícně do očí. Zakroutí hlavou. Mou ruku svírá neuvěřitelnou sílou a tak brzy pustím láhev vína, která se na zemi rozbije na malé kousíčky a na zemi se vytvoří další rudá kaluž. Stoupá mi do nosu jeho pronikavá specifická vůně a já ji pořádně nasaji do plic. Zápach vína se mísí se zápachem krve mých bratrů. Tiše vydechnu. Kouknu se mu do očí. Pustí mou ruku a odejde kousek ode mě.

„Dám ti poslední šanci. Ne pro nás dva, ale jen pro tebe. Když teď odejdeš, budeš moct žít.“ Koukne se mi do očí. Nechápu, proč to řekl, nebo jestli to myslí vážně, ale jediné, na co se zmůžu, je pohled do jeho očí a pár kroků, které k němu udělám. Nakloním se k němu a naposledy ho políbím. Kéž bych tušila, že je to poslední polibek, v celém mém mizerném životě. Ten pocit, kdy cítím jeho rty na těch svých, je ten nejkrásnější, který jsem kdy pocítila. Cítím, jak se jeho rty vpíjí do těch mých, a já mám chuť pokračovat, ale nesmím. Odtrhnu se od něj, kouknu se mu omluvně do očí a vyběhnu ven. Jako kdyby snad jeden omluvný pohled mohl napravit všechno zlé, co jsem kdy napáchala. Všechno to, co jsem mu způsobila. Všechny ty špatné pocity. Otevřu těžce dveře. Nedokážu unést pocit, že jsem ho tam nechala. Že tam stále pořád stojí, ve svém obleku, elegantní jako nikdy, s těmi prázdnýma očima. Vlastně to tak nebylo. Jinak by se nestalo to, co se stalo. Pocítila jsem jeho ledové ruce na své hlavě. Zděsila jsem se, protože vím, co se stane. A také se to stalo. S jedním rychlým pohybem a nepříjemným prasknutím jsem zemřela. Zlomený vaz. Jako poetické. Zabil mně člověk, kterého jsem milovala, který mi slíbil život a pak mi ho vzal. Vždy elegantní Elijah, má teď na rukou mou krev. Má na svědomí můj život, stejně jako několik dalších. Oči mám otevřené a moje tělo leží na zemi. Zhroucené a nepřirozeně skroucené. Skloní se ke mně, přejede mi prsty po víčkách a tak mi zavře oči. Po chvíli ticha mi vlepí jemnou pusu na čelo. Nebylo to pro něj jednoduché, ale bylo to jednodušší, než kdyby mně zabil někdo jiný. Seběhlo se to všechno tak rychle. Poslední výjev co vidím, je jak Elijah překračuje moje tělo a odhází. Zavírá za sebou s klapnutím dveře. Potom se okolo mě rozprostře děsivá tma, které propadám, topím se v ní. Z úst se mi vydere několik hrdelních výkřiků, než se ztratím docela.

Autor: Claire Evans