Evropa....

(Odjela s Thomasem z New Orleans a po cestě mu všechno vysvětlila. Nedalo se říct, že by z tho byl nějak nadšený. Ne snad kvůli tomu, že ji má teď na krku, ale kvůli ní samotné. Věděl, že pro čarodějku je a bude vždy těžké být upírem. Tělo se možná chová jako upíří, ale hlava, hlava je stále čarodějky, a to bývá velkým problémem, protože nikdy nemůžete být dobrý upír, pokud nemyslíte jako upír. A tím samozřejmě nemyslel krev a další věci. Uvědomění si, že jste upír, není vůbec o tomhle. Naopak, pomáhá to žízeň a všechny ty další nepěkné aspekty upírství překonávat. Ale pokud upír předtím byl čaroděj, tak právě naopak stále myslí na to, jaké z něj krvelačné monstrum, jak nikdy neukojí svůj hlad. Jenomže tímhle se to právě ještě přivolává. Vždy je to o tom, jak to má člověk srovnané v hlavě. A srovnat Genevieve bude nemalý oříšek. Nezůstali v Americe. Cestovali spolu do Evropy, do Paříže. Za normálních okolností by byla šťastná, že vidí Paříž, za téhle ovšem ne. Její ponurá nálada se odrážela na tom, jak toto město vnímala a každý chodící člověk byl pro ni potencionální obětí. Ano, přestala o nich přemýšlet jako o normálních lidech. Začala o nich přemýšlet jako o obětech a to byl první kámen úrazu, o který se Thomas musel postarat. Neměl to s ní vůbec lehké a ona prvních pár dní prakticky odmítala na čemkoliv spolupracovat a držela hladovku. Myslela si snad, že se to tím spraví, jenomže to bylo čím dám tím horší a ona se jednoho dne prostě neudržela a zabila pro krev znovu. Věděla, že takhle to dál nepůjde a že jestli chce opravdu něco dělat s tím, čím teď je, musí konečně začít Thomasovi naslouchat a poslouchat ho. Jenomže pro ni bylo těžké smířit se s tím monstrem uvnitř. Vlastně se s ním za tu dobu, co byla v Evropě, nikdy nesmířila. Ne úplně. Měla v sobě blok, který ji bude provázet možná po celé upírství. Nebyla dobrý upír a nikdy nebude, ale Thomas ji nějakým způsobem alespoň naučil, jak se ovládat, jak po každém nevyjet, jak udržet svůj hlad na uzdě. Bylo to asi to jediné, co se mu podařilo, kromě toho, že ji jestě naučil, jak pořádně nakládat se schopnostmi upíra. Věděl, že víc po ní chtít nemůže. Že po ní nemůže chtít, aby se konečně přestala vnímat ako čarodějka, ale aby se začala vnímat jako upír. U každého trvá tohle uvědomění různou dobu a on si nebyl jistý, jestli tohohle uvědomění Genevieve někdy dojde. Byla jiná než tehdy, když ji poznal. Byla hrubší, prudčí, postrádala tu ladnost a grácii, kterou měla. Byla tvrdá a zdála se, jako by byla naprosto bez emocí. Její výraz tváře nic neříkal. Jako by byla mrtvá. I když ona vlastně technicky vzato mrtvá je, ale ne tak, jak by to bylo záhodno. Je z ní upír, ale on jí to do hlavy pořádně nevtluče, pokud ona sama nebude chtít, pokud si to ona sama neuvědomí. I když ji naučil, jak se ovládat a ty další základní věci, věděl, že je a bude nestabilní. Trápila se a úděl upíra nebrala jako výhodu, ale jako mučení. To všechno se ale snažila zakrývat za maskou lhostejnosti.)

(Nevěděla, jak by se měla zabavit, jak by měla pořádně přestat myslet na tu žízeň, na ten hlad. Pak se unula k jedné myšlence, která by mohla být sice bláhová, tedy každý by ji za ni považoval, ale ona potřebovala myslet na něco jiného než na krev. A tak se začala soustředit na to, co je vlastně se druhou stranou. Existuje stále? Přešel její úděl kotvy na někoho jiného, nebo jsou snad všechny duše nadobro zraceny? S těmito otázkami se samozřejmě nabízela ještě další. Lze nějak dostat Klause mezi živé? Lze ho získat zpátky? Ano, začne pátrat. Ale ráda by taky věděla, co se vlastně tehdy na tom hřbitově stalo. Kdo ho zabil? A jak ho zabil? Nebylo jen tak ednoduché zabít Původního. A ona o tom, co se stalo na hřbitově vlastně nevěděla. Mohly by to být i klíčové informace k tomu, jak dostat Klause zpět. Jenomže k tomu, aby to zjistila, potřebuje informace. Ví o někom, kdo byl rozhodně na místě činu. Hayley, Elijah. Ano, oni tam rozhodně byli. Ale Elijah by jistě řekl přinejmenším Sophie, že ona je naživu. Nechtěla to. Rozhodne se tedy napsat Hayley sms. Asi to vyzní jako zpráva ze záhrobí, ale riskne to.)

kód:

Hayley, vím, že to může vypadat divně, ale nevyšiluj. Jsem naživu, i když ve stavu, ve kterém být nechci. Na tom ale teď nezáleží. Potřebuji vědět vše o smrti Klause. - Genevieve

*Sms zpráva pro Genevieve.*

kód:

Jsem ráda, že jsi naživu, i když ne za podmínek, které jsou pro tebe nechtěné. Mohu ti zavolat, abychom si lépe předaly informace? Odcházím právě z Abattoir, aby nás popřípadě nikdo neslyšel. - Hayley

(KDyž měla Hayley konečně pocit, že jsou její slova v bezpečí, zavolala Genevieve. Řekla jí všechno o tom, co věděla o situaci, kdy Klaus zemřel. Byl zvláštní takhle mluvit s někým z New Orleans, ale ona se to snažila moc nevnímat. KDyž ukončila hovor, tak už věděla mnohem víc. Dokonce si byla i téměř jistá, že ví, koho hledá. Byl to někdo ze Sophiina covenu, nebo alespoň někdo, kdo předstíral, že je z covenu. Bude ale docela těžké ho najít, protože jistě nebyl tak hloupý, aby zůstal v New Orleans. Nevadí. Má na to všechen čas světa. Využije svoje konexe, Thomasovy konexe, aby toho vraha vyslídila a naložila s ním po svém. Thomas byl vcelku rád, že Gen myslí taky na něco iného než na to, jak nesnáší fakt, že je upírem. I když z počátku taky docela protestoval, protože by se podle něj spíš měla zabývat veselejšími věcmi, než je zrovna tohle. Ona byla ale jako vždy tvrdohlvá a on nakonec usoudil, že je to lepší než nic. Den za dnem se přibližovala blíž a blíž odpovědi na otázku, jak je to s druhou stranou a kdo a kde je Klausovým vrahem. Bylo pár dní před Vánoci, když na to přišla a zajela si na menší návštěvu do naprosto jiné země a města. A z té návštěvy rozhodně nepřišla z prázdnou. Vlastně byla celkem spokojená s tím, jak to všechno dopadlo. Začala taky uvažovat o návratu domů, ale tím si ještě tak jistá nebyla. Rozhodně ale dala vědět Hayley, jak se věci mají a co zjistila.)