Mezidobí V

Genevieve

Genevieve byla uvězněná mezi hlasy předků. Nemohla je utišit, nemohla je vypnout, nemohla nic, než poslouchat. A nedělalo se jí to snadno. Předci byli zlí a hrubí. Vychvalovali jejího bratra a jí shazovali stejně, jako to dělal on. Řekli jí, že si ji vybrali jen proto, aby tím nepošpinili Benjamina.
Věděla, že to není pravda, protože oni si nikdy nemohli vybrat jen tak někoho. Věděla, že v sobě má sílu, kterou předci potřebují, ale to jí nebránilo v tom, aby si tím nechala ubližovat, protože i když něco víte sebevíc, stejně vám opačná slova ubližují.

Říkali jí, že až se vrátí mezi živé, chtějí od ní vidět absolutně jiný přístup. Má ctít svého bratra, poslouchat ho na slovo, plnit všechna jeho přání, protože on je vůdce a Starší, on je její bratr, který ji už po několik let živí. Cítila úzkostný pocit, ale nemohla s ním nic dělat, byla mrtvá a tohle musela vydržet ještě hodně dlouhou dobu.

Někdy si říkala, že třeba mezi všemi těmi hlasy zaslechne Alana, babičku či rodiče, i když jejich hlas neznala. Jenže pak si vždy uvědomila, že by je asi bylo jen sotva slyšet v řevu těch ostatních. A nebo možná měli stejný názor jako všichni ostatní, ale tomu se jí nějak nechtělo věřit. Minimálně u Alana ne, protože ten položil život za to, aby už nemusela zažívat, co zažívá. Ale třeba je na ni rozzuřený, že zemřel kvůli ní. Ale i to později zamítla, protože on nechtěl, aby si to vyčítala.

Čas, jako by neubíhal. No, on vlastně neubíhal. Byla mrtvá a všechno se jí zdálo nekonečné. Říkala si, že už chce pryč, že už se chce probrat, ale pak si vždycky uvědomila, co ji čeká, až se probudí. Nevěděla, co s tím. Nevěděla, jestli má zůstat mrtvá nebo se probudit.

Benjamin

Cítil se divně. Slíbil se, že se už nikdy neupne na žádného člověka, ale tohle bylo jiné. Nespalovala ho žádná bolest. Genevieve byla mrtvá to ano, ale za rok, až přijdou žně, tak bude zase živá. Nechyběla mu ona. Chyběl mu pocit, že má nad někým moc. Nikomu nemohl dávat své takzvané rady. Nikoho pořádně neučil magii, nikoho nemohl peskovat. Mohl dělat jen každodenní normální věci. Tedy pro něj ty věci byly normální, pro obyčejného člověka jen těžko.

Přikázal covenu, aby aktivněji vyhledávali upíry a zabíjeli je. On sám se také zaměřil na jejich zabíjení. S Oliverem, Troyem a Dylanem byli neohrožená čtyřka a nikdy neselhali. Benjamin viděl na Dylanovi, že se mu ty masakry dvakrát nelíbí, ale neodmlouval. Samozřejmě, že se ho bál. Každý se bál projevit svůj názor ohledně zabíjení. V covenu byly dvě skupiny lidí. Ti, kterým se to zabíjení nelíbilo, ale přes to dělali vše, jak Benjamin chtěl a ti, kteří se v tom zabíjení vyžívali.

Benjamin začal trávit více času na půdě a vymýšlel kouzlo na zabití těch největších monster - Původních. Jenže jak čas ubíhal, on se vůbec nepřiblížil k pozitivnímu výsledku. Iritovalo ho to. Byl nejmocnější čaroděj v New Orleans a nedokázal vymyslet tohle jediné kouzlo. Všechno by samozřejmě bylo jednoduší, kdyby měl přístup k jejich krvi. Kdyby měl přístup k nim. Ale to on neměl. Vyhlásil jim válku a vstoupit do jejich domu by byla pošetilost. Ne, musel to vymyslet jinak.

Blížili se už žně a s nimi i oživení dívek. Jednoho dne k němu přišel Dylan a vyjádřil svůj nesouhlas nad tím vražděním upírů a poté i velký nesouhlas nad tím, jak se chová ke své sestře. Snažil se mu domluvit, ať jeho postoj k ní změní. Podle jeho slov to bylo vše kruté a nemorální, přímo nelidské. Benjamin si ho s klidnou tváří vyslechl a pak, k Dylanově překvapení, ho vyhodil z covenu a sebral mu moc.

Obrazová příloha