Mezidobí I

Benjamin

Každý den v roce probíhal podobně jako ten druhý den od pohřbu babičky Benjamina a Genevieve. Každý den měli lekci kouzel. Každý den dával Genevieve za úkol, aby se naučila nové kouzlo nebo vylepšila předchozí. Každý den kromě víkendu docházel pan Brook do jejich nebo spíše jeho domu, aby vyučoval Genevieve obecné znalosti, které by mělo umět každé dítě a každý dospělý. Jejich vyučování trvalo tři hodiny denně, pět dní v týdnu. Ale lekce kouzel trvaly většinou čtyři až pět hodin denně, sedm dní v týdnu, a to jen v případě, že jí cvičení šlo.

Když se Genevieve nepovedlo kouzlo napoprvé, musela zůstat v kuchyni do té doby, dokud ho neprovedla, a bylo mu jedno, zda už je noc nebo že nad tím strávili celý den. Neměl nad ní žádné slitování. Nikdy neprojevil radost z jejího úspěchu nebo snad pýchu nad tím, že jeho sestra se den ode dne zlepšuje. Nikdy ji nepochválil. Pokud se jí to povedlo, jen kývnul hlavou a zadal jí další úkol a pokud ne, opakoval stále dokola svá slova, že je k ničemu, občas jí dal malý pohlavek nebo facku, ale to se stávalo zřídka.

Asi po dvou týdnech konečně zrušil hraniční kouzlo a Genevieve se dostala ven, ale bylo to hlavně kvůli tomu, že v lyceu měla být zkouška, kde mladé děti předvedly své schopnosti Starším. Podle toho se jim pak na další rok nastavila osnova kouzel, ale Benjamin podle té osnovy samozřejmě nepostupoval. Vždycky měl pro Genevieve vymyšlenou těžší osnovu, těžší kouzla. Dalo by se říct, že z Genevieve se stal osobní otrok a oběť Benjamina. Každý den musel mít ráno připravenou snídani a dnešní noviny na stole, to samé platilo i u oběda a večeře. Občas se tedy najedl ve městě a občas úplně večeři vynechal, protože měl svou práci a to plánování, jak se stát vůdcem covenu - a to jediným. Také si tam zdokonaloval své dovednosti v černé magii. Teď by se dalo říct, že byl i mocnější než Starší, ale nedával to najevo. Potřeboval dokonalý plán, který se jen tak nezboří.


Genevieve

Už je to rok. Rok, co jí zemřela babička a co musí snášet výchovu svého despotického bratra Benjamina. Před rokem si myslela, že její život s Benem bude naprosto jiný. Hezký. Nemohla se ale mýlit víc. Byla to jedna velká noční můra. Ale vždycky si říkala, že může být ještě hůř, a nakonec byla docela ráda, že na tom je, jak je, protože to vážně mohlo být horší.

Jedinou její radostí v jejím novém životě byly hodiny s panem Brookem. Byl to vážně hodný a milý chlapík. Čišel z něj šarm, sršel vtipem a rozhodně to byl prvotřídní gentleman. Byl ambiciózní, ale naprosto jiným způsobem než její bratr. Alan netoužil po nějak závratné moci a rozhodně nebyl zahleděný jen do magie. Měl rozhled, věděl o světě, znal tolik věcí, které jí mohl předat. A podle ní to byly mnohem lepší a zajímavější věci než jen magie, magie a zase magie.

Na rozdíl od Bena ji Brook chválil a zadávání nových a nových úkolů a výzev od pana Brooka pro ni tedy bylo mnohem radostnější a dělala to s mnohem větší chutí, než kouzlení s Benjaminem. Brook ji dokonce kromě angličtiny, francouzštiny a španělštiny učil ještě latinsky, protože poznal, že Genevieve je na jazyky přirozený talent. Také zjistil, že je velice hudebně nadaná. Měla hudební sluch a uměla zpívat. Po jedné noci, kdy Genevieve stála osamocená u okna a poslouchala hrajícího hudebníka, se rozhodla, že by také chtěla umět hrát. Svěřila se s tím Alanovi a ten jí přinesl flétnu. Když se naučila na ni, donesl jí dokonce housle s tím, že jsou její. Byla z toho vážně nadšená a nevěděla, jak by mu poděkovala. On po ní chtěl jen, ať pilně cvičí, aby mu někdy mohla něco zahrát a zalahodit tak jeho uchu. Měl rád hudbu a měl rád Genevieve a ona jeho.

Ven se moc nedostala. I když bylo hraniční kouzlo pryč, byla tak zaměstnaná Benjaminovými požadavky, že neměla čas chodit ven. A v noci byla ráda, že se dostala vůbec do postele, protože každý den musela vstávat dříve než Ben a dělat mu snídani. Když se náhodou opozdila, vždycky bylo zle a stále se to zhoršovalo.



Obrazová příloha



                               Eliane Rousseau - matka Gen a Bena                                   Frederick Rousseau - otec Gen a Bena