Rok 1908 - část druhá: První upír

Ráno se probudí jako vždy dost brzy. V kuchyni si udělá čaj a menší snídani. K tomu si vezme noviny a začne je u stolu pročítat, pije čaj a ukusuje chleba s marmeládou. Asi za hodinu vstane od stolu a sklidí nádobí do dřezu, noviny nechá složené na stole a k nim položí lístek se vzkazem pro Genevieve. >​Nezapomeň být v poledne v Lyceu!< On si ještě předtím, než půjde do Lycea, potřebuje něco zařídit. Odejde z domu a vydá se za Oliverem do jeho domu, který byl asi dva bloky od toho jeho. Bylo to hodně výhodné, že bydlel tak blízko. Vždy, když něco potřeboval, tak nemusel chodit daleko.
Genevieve se probere chvíli po tom, co odejde Benjamin. Protáhne se. Uplynul týden od toho, co se probudila při Sklizni. Benjamin zatím nebyl nijak hrubý. Tedy na jeho poměry nebyl hrubý. Nenutil ji, aby dělala domácí práce a cvičila magii od rána do večera. Chodila jen pravidelně do Lycea, kde poctivě cvičila svou nově nabytou sílu. Vstala, převlékla se a šla si dát ranní čaj. Našla na stole u novin vzkaz, ať nezapomene, že má být v poledne v lyceu. zakroutila očima, jako by snad na to někdy zapomněla.
„No jo pořád.“
Nasnídá se, vypije čaj a pak si čte v salonku knížky. Když usoudila, že je čas jít do lycea, vyklouzla z domu, zamkla a vydala se směrem do lycea. Šla svou osvědčenou cestou, která byla krátká, ale i bezpečná. Nebo se tam alespoň za tu dobu, co tudy chodila, nic nestalo.
Mladý upír Timothy loudil městem jako tělo bez duše. Uběhl už skoro rok od doby, kdy mu čarodějky zabili přítelkyni. Přesněji ji zabil ten jejich vůdce, který si myslel, že je králem New Orleans, a zabíjel všechny nepotřebné a podle něho stvůry, kterými byli upíři. Nenáviděl ho a chtěl se mu nějakým způsobem pomstít, jenže nevěděl ještě jak. Když zjistil, že je jeho životní láska Rachel mrtvá, tak se chtěl zabít taky. Bez ní nemělo smysl už dále žít, ale na poslední chvíli si to rozmyslel. Nejdříve chtěl, aby trpěl i její vrah - Benjamin. Poslední měsíc ho sledoval a všechny lidi, se kterými se často stýkal. Nejdříve chtěl zabít ty dva čaroděje, kteří byli jeho pravou rukou, jenže před týden zjistil novou užitečnou informaci. Benjamin měl sestru. Mladší než byl on a určitě i slabší. Zaměřil se tudíž na ni a každý den ji sledoval. Ještě se nenaskytla dobrá příležitost, kdy by na ni mohl zaútočit. Každou chvíli byla s jejím bratrem nebo s jinými čarodějkami. K němu do domu nemohl. Potřeboval ji zastihnout někde na ulici a samotnou.
Jak tak procházel ulicemi v New Orleans, zahlédl před sebou dívku s dlouhými zrzavými vlasy. Na první pohled nepoznal, kdo ta dívka je, ale po pár krocích v ní poznal Benjaminovu sestru. Byla sama. Po tváři se mu rozlil úsměv. Tohle byla jeho šance. Šance ublížit Benjaminovi stejně jako on ublížil jemu. Chvilku ji ještě sledoval a kráčel potichu za ní. Držel si dostatečný odstup, i když ona by ho mohla i tak vycítit. Jenže ve městě je ještě dost upírů a ona nemůže mezi tolika lidmi poznat, který z nich je upír.
Gen šla ulicí, na které bylo zatím dost lidí. Přešla silnici na druhou stranu, aby si zkrátila cestu malým parčíkem, který je napojený na lyceum. Ucítila mezi lidmi energii upíra. Samozřejmě zpozorněla, v těchto dnech si nemohla být jistá ničím. I když ona sama ještě žádného upíra nezabila, neznamenalo to, že by ji nějaký ušetřil, kdyby po ní šel jako po čarodějce. Samozřejmě, není to poprvé, co takhle zaznamenala přítomnost upíra. Vlastně to bylo celkem časté, ale zatím se jí nestalo, že by ji někdo měl v úmyslu napadnout, přepadnout či zabít. Ale měla se na pozoru. Prošla až nakonec ulice a zabočila do parku. Šla cestou, která se vinula uprostřed parku.
Upír ji sleduje až do malého parku, kde bylo v tuhle dobu hodně lidí, ale každý si všímal svého. V New Orleans si vždy každý všímal svého, aby nepřišel k úhoně. Hodně lidí vědělo o upírech a čarodějkách a někteří si prostě jen mysleli, že to všechno jsou triky na pobavení turistů. Tudíž se nebál toho, že by ho v jeho činu někdo zastavil. Přidal do kroku a během chvíle už byl jen dva metry za ní. Počkal, než kolem projde nějaká žena a pak už neskrývá to, co chce udělat.
Gen už je skoro u Lycea. Jen asi dvě stě metrů. Svítilo slunce, byl krásný den. Lidé si jako vždy okolí nevšímali, ale ona taková nebyla. Všímala si detailů, nebyla ignorant. Upíří pach je čím dál tím silnější. Teď už je celkem jisté, že ji někdo sleduje. Někdo, kdo si s ní jistě nechce jen přátelsky popovídat. Někdo, kdo ji chce zabít.
Tim se upíří rychlostí přemístí před ni, chytne ji za límec šatů a hodí s ní o zem. Límec šatů jí svírá v ruce a dívá se jí přímo do očí. Byl nahnutý přímo nad ní. Z jeho očí čišela nenávist k její rase. Vycenil tesáky.
„Budeš trpět. Všichni budete trpět a hlavně tvůj velkolepý bratr,“ procedí skrz zuby. „Vzali jste mi to nejcennější v mém životě a teď se konečně pomstím.“
Nakloní hlavu na stranu a během setiny sekundy už má tesáky zabořené v jejím krku, její krev mu stéká do úst a on si užívá ten pocit.
Byla si po jeho řeči jistá, že si nevytipoval jen tak nějakou čarodějku. Ne, šel přesně po ní v domnění, že tím ublíží jejímu bratrovi. Jak mylné.
Když se jí zakousl do krku, věděla, že už je zle. Začala mu způsobovat bolest hlavy, aby s tím přestal. Ona sama se potřebovala sebrat ze země. Když to udělala, upír se stále zmítal v bolestech.
Jakmile ho začne bolet hlava, tak se od ní odtáhne a chytne se rukama za hlavu. Klečí na zemi a křičí bolestí. Je si jistý, že mu tu bolest způsobuje ta holka. Byla to čarodějka a on podcenil její sílu. Byla silná. Bolest byla nesnesitelná, ale on se i přes to zvedl ze země.
„Zasloužíš si zemřít jako celá tvá rasa, za to co jste udělali,“ procedí skrz zuby.
Upír těžce vydechne. Jeho instinkt mu říkal, aby utekl a někam se zašil. Hlavně musel přežít, ale jemu to už bylo jedno. Buď umře nebo dokončí, to co začal. Udělá pár kroků zas k ní, ale jakmile se k ní dostane blíž, tak ho zasáhne ještě větší bolest. Opět se sesune na zem. Skrz bolest skoro nevnímá, co se kolem něj děje.
Gen byla v parku, bylo tady dřeva dost. Ulomila větev tak, že ta špičatější část byla připravená zabodnout se upírovi do srdce. Lidé kolem raději zmizeli. Přejde k upírovi. Její vlastní krev jí třísní její šaty. Klekne si k němu, věděla, že rozmlouvat mu něco nemá smysl. On sem přišel, aby ji zabil a neodešel by, dokud by to neudělal.
„Já už trpím dost,“ podívá se na něj a vrazí mu provizorní kůl přímo do srdce.
Tim ani netuší, že ta holka je u něj a v ruce má připravený provizorní klacek. Pak ho zasáhne ještě větší bolest, než kterou kdy zažil. Dřevo se mu zabodne přímo do srdce a z jeho plic unikne přidušený zvuk. Podívá se té holce do očí. Z oka mu unikne malá slza, která se skutálí po jeho tváři až na zem. Jeho poslední slza, kterou kdy uroní. Patřila Rachel a ne jemu.
„Někdo jiný pomstí Rachelinu smrt a až se tak stane, tak konečně dojdu klidu,“ řekne ještě z posledních sil, a pak už se jen bezvládně svalí na zem a jeho tělo začne vysychat.
Když řekne tu poslední větu, bodne ji u srdce. Chtěl pomstít svou lásku. Benjamin zabil jeho lásku. Tenhle upír šel za pomstou, ale kdo by v jeho případě nešel? Kdyby ji potkal normálně na ulici, kdyby jeho Rachel ještě žila, byla si jistá, že by nezaútočil, že by neudělal nic, jak by jí ublížil. A ona by zas neudělala nic jim. Ale teď jí šlo o život a ona si ho bránila. Vezme toho upíra vzadu za hlavu a podívá se mu do očí.
„Jsem si jistá, že to někdo udělá, ale na pravém viníkovi, ne na mně,“ řekne mu ještě poslední slova, než se sesune k zemi. Ruce má od jeho krve, jak mu ten kůl bodla hluboko. Utře si je do šatů, už tak byla celá zakrvácená a rána na krku jí stále krvácela. Ale ona ji nijak nevnímala. Dívala se na ležícího vyschlého upíra. Použije svou magii a za chvíli je z upíra jen popel. Pak se obrátí, nadechne se hlasitě a vydá se do Lycea.
Vejde dovnitř a ihned se kolem ní začnou shlukovat čarodějky. Nemá ráda pozornost. Ne takovouhle. Hlas jedné čarodějky překřikuje ten druhý. Jiné si zase šeptají. Další se modlí k předkům. Přejede všechny pohledem a je jí z nich všech na nic. Nepatří sem. Cítí to dost zřetelně. Nepatří do tohoto systému, ale musí bohužel dělat, že je tu šťastná a že myslí jen a jen na coven a na nic jiného. Ale to ona popravdě nemohla. Ne, když ho vedl Benjamin. Možná, kdyby ho vedl někdo jiný. Třeba by měla coven raději.
Benjamin dořešil své záležitosti s Oliverem a Troyem a poslal je, aby udělali nějakou práci. On sám pak šel do Lycea. Bohužel se teď musel účastnit skoro všech hodin magie a hlavně těch, kde byla jeho sestra. Chtěl dohlédnout na to, aby se každý řádně učil a nebyl slabý. Potřeboval armádu a ne slabochy. Pomalým krokem dojde až do Lycea a hned spatří ten rozruch, který tam panuje. Všichni byli v kroužku a jeden pokládal otázky přes druhého, takže ničemu nerozuměl.
„Co se tady děje? Nemáte snad práci?“ zvýší hlas, aby ho každý slyšel.
Všichni se k němu otočí a udělají sebou mezeru, aby mohl mezi nimi projít. Nechápavě se na to podívá, ale udělá několik kroků vpřed, dokud neuvidí Genevieve, která má šaty od krve a po krku jí stékají pramínky krve. Samozřejmě ho hned napadlo, že ji napadl upír, a v tu chvíli dostal strach. Genevieve sice byla živá, ale nemusela být už čarodějka. Mohla by být upír. Nebo aspoň v proměně. V tom šoku ho ani nenapadlo zaměřit svou energii na ni, aby si to ověřil.
Jak tak přejížděla všechny pohledem, zastavila se na příchozím Benjaminovi. Jeho pohled do očí mu opětovala a trochu i pozvedla obočí, protože v jeho energii ucítila záchvěv strachu. Ale netušila jestli strachu o ni samotnou nebo o to, že by Benjamin mohl mít v rodině monstrum, kdyby ona procházela proměnou. A to by pro něj byla nemyslitelná ostuda.
Ben udělal ještě pár kroků k ní a podívá se jí do očí.
„Napadl tě upír?“ řekne o dost tišeji, než mluví normálně.
Teď, když byl u ní dost blízko, tak z ní mohl vycítit energii čarodějky. Dost se mu tím ulevilo. Popravdě proměna jeho sestry na upíra, by byla horší situace, než kdyby umřela.
„Ano, napadl,“ řekne to nahlas, aby to slyšeli všichni a ona se pak vyhnula zbytečným soukromým otázkám od čarodějnic. „Chtěl se pomstít za smrt někoho, koho miloval. Jeho dívku zabil čaroděj.“
Neřekne jaký, ale pohled upírá na Benjamina. Je dosti výmluvný. Musí mu dojít, že se chtěl ten upír pomstít za smrt, kterou způsobil Benjamin. Že mu chtěl sebrat člena rodiny. I když Benjaminovi by bylo jedno, kdyby zemřela něčí rukou. Sám ji zabít nedokázal, ale proč by ji nemohl zabít někdo jiný?
„Ale podcenil mé síly. Vrazila jsem mu kůl do srdce a proměnila ho v prach,“ pokračovala.
„Oh, takže pomsta,“ pokývne hlavou.
Její pohled mu naznačil, že to on zabil dívku toho upíra. Popravdě mu to bylo nějak jedno, jestli ten upír pak trpěl. Teď už byl stejně mrtvý a třeba se s ní shledal na druhé straně, ale tím se zabývat nechtěl. I kdyby to nebyl zrovna on, kdo tu upírku zabil, tak by se ten upír stejně snažil pomstít jemu, protože to on byl vůdce a nařídil tahle jatka upírů.
„Dobře. Upír je mrtvý, hrozba zažehnána a my všichni aspoň víme, že jsi dostatečně silná.“
Neřekne na co dostatečně silná, ale to Genevieve brzy zjistí. Podívá se na pohledy ostatních a protočí panenky.
„Co tady tak postáváte? Máte snad svoji práci. Děláte, jako by jste nikdy neviděli krev.“
Sjede je přísným pohledem a všichni se vrátí na svá místa a začnou dělat práci, kterou dělali doposud, než přišla Genevieve.
„Dostatečně silná?“ povytáhne obočí. „Dostatečně silná na co?“ dožaduje se odpovědi, ale té se nedočká, protože se to ztratí ve vřavě.
Navíc Benjamin všechny posílal pryč, aby si hleděli svojí práce. Je ráda, že všichni začali odcházet. Opravdu byla nerada, když na ni všichni takhle civěli, jak kdyby měla být nějakou kuriozitou. Přesně, jak Benjamin říkal. Nikdy neviděli krev?
Benjamin samozřejmě slyšel její otázku ohledně jeho poznámky na její sílu, ale neodpověděl jí. Ještě bude dost času si o tom s ní popovídat. I když tedy rozhovor s ní vést nechtěl. Prostě jí to řekne a nebude čekat, jestli se jí ten nápad líbí nebo ne. Prostě to bude muset udělat. Pohledem opět sjede na Genevieve a celou si ji prohlédne.
„A ty půjdeš se mnou domů. Nebudeš se tady producírovat takhle zašpiněná krví.“
Oči mu zabloudí na ránu, kterou má Genevieve na krku. Zvedne ruku a přejede prsty po jejím krku. V tu chvíli se jí rána zahojí. Krev, která mu utkvěla na prstech, si utře do látkového kapesníku, který má v kapsičce saka.
Jeho sestra se na něj podívá, když řekne, že půjdou domů, aby si mohla převléci šaty. Ano, bylo jí docela nepříjemné, když věděla, že má na sobě šaty, které jsou od krve nejen té její, ale i toho upíra, co zabila. Nechá se od Bena vyléčit a pak mlčky vyjde z Lycea. Stále přemýšlela o tom, na co, že je to dostatečně silná.
Benjamin to v lyceu ještě vše rychlým pohledem zkontroluje, a pak se vydá za ní. Nikam zvlášť nepospíchá jako vždycky. Během chvíle už s Genevieve srovná krok a jde vedle ní.
„Dneska už se do Lycea nevrátíš. Budeš si procvičovat kouzla doma, a pak si odpočineš. První zabití upíra není nikdy snadné.“
Podívá se na ni koutkem oka. Jistě chtěl, aby si odpočinula, ale ne kvůli tomu, že před chvílí zabila upíra, ale kvůli tomu, co pro ni chystal zítra. Potřebuje, aby měla zítra dost síly.
Když jí začne říkat o tom, že se dnes už do Lycea nevrátí a doma si odpočine, má takový neblahý pocit, že je za tím mnohem víc, než jen to, že zabití prvního upíra je těžké. Má pocit, že zase něco chystá, a to něco se jí líbit nebude. Nereaguje na to. Nic neříká, prostě zase jen upře pohled na ulici a snaží se nevnímat ty zvědavé pohledy, které na ni upírají kolemjdoucí.
Když konečně dorazí domů, ihned se běží převléknout a šaty od krve vyhodí. Mohla by si je kouzlem vyčistit, ale ne, ona už ty šaty nechce mít nikdy na sobě.
Benjamin zase zamíří rovnou do kuchyně, kde si udělá kávu a něco menšího k snědku, i když by potřeboval něco většího. Jenže nemá čas ani náladu si vařit pořádný oběd a Genevieve se má teď učit, takže jí říkat nebude. S kávou i svačinou si zaleze do své ložnice a sepisuje si tam nějaké informace do deníku, který si vedl. Deník to byl spíše jen na záležitosti covenu. Psal si tam, co vše coven už provedl a co dalšího chystá.
Gen procvičovala kouzla celý den a večer, když se navečeřela, se tedy omluvila a šla odpočívat. Benjamin ještě nějakou dobu setrval v kuchyni, ale pak také odešel.