Rok 1908 - část první: Probuzení

Dneska byl konečně čas. Nadešel den D. Žně a s nimi ožijí dívky se Sklizně. Benjamin stál na hřbitově, po boku měl Olivera a Troye a za nimi byl zbytek covenu. Hleděl na nebe a mluvil k předkům, aby oživili dívky. Po svém proslovu sklonil hlavu a zadíval se na dívky, které ležely přímo před ním na obřadním kameni, a čekal, až otevřou oči. Nejvíce svůj pohled upíral na Genevieve. Věděl, že probuzení se nedá nějak ovlivnit. Klidně se mohly probudit až za hodinu, ale on by tady klidně čekal tři hodiny a celý coven s ním. Tohle bylo pro všechny něco, co zažijí jen jednou za život a budou o tom vyprávět svým dětem a vnoučatům. Další generace tohle neuvidí a ani ta další. Coven technicky vzato mohl ke Sklizni přistoupit každou generaci, ale nebylo to třeba, takže se to nedělalo.
Genevieve byla zatím mimo sebe, ale najednou byl hlas předků intenzivnější. Nevěděla, co se děje, až když se začala soustředit na hlasy, uvědomila si, že ji volají zpět k životu. Ví, že jakmile otevře oči, uvidí Benův obličej. Je si jistá, že se za ten rok nezměnil a je stále tím stejným despotou. Možná bude ještě horší, když teď neměl rok do koho šít a vylívat si na něm svůj vztek a vykazovat nad ním moc. Bála se toho. Pak otevřela oči a párkrát zamrkala.
Po chvíli už Ben konečně zaznamená na Genevieve tváři pohyb. Jakmile otevře oči, podívá se jí do nich. „První probuzená dívka,“ prohlásí covenu, ale z Genevieve nespouští zrak.
Genevieve bolela hlava. Instinktivně si sáhla po hrdle. Po průřezu nebylo ani památky. Pak se pomalu ale jistě posadila, chvíli koukala kolem sebe a nakonec se podívala vzhůru, kde viděla obličej Bena a těch dvou. Troye a Olivera. Zajímavé, že ji hnedka napadlo, kde je Dylan? Lidé z covenu si šeptali, jako by měla být nějaká senzace nebo exponát v muzeu, o kterém by se vedly diskuse. Mlčky se postavila a polkla
Po nějaké chvíli se probudila i Clara, která se postavila vedle Genevieve. Poté se skoro ve stejné chvíli probudily zbylé dvě dívky. Všechny čtyři teď stály před Benjaminem.
„Byly jste obětovány a znovu vzkříšeny a s tím jste získaly větší moc. Celý coven díky vaší oběti získal větší moc,“ kývl hlavou místo, aby řekl, že jim děkuje, a všichni to po něm zopakují.
Genevieve se dívala na Bena, vlastně ani nevěděla, co má říkat. Asi nejspíš nic, co by v takové situaci měla říkat zmatená dívka? Ne, raději nepromlouvala a počkala, až se na ně všichni vynadívají.
Už nebylo, co říct. Dívky byly rok mrtvé a potřebovaly svůj klid. Ne, že by on sám chtěl dát Genevieve klid. Chtěl, aby se začala ještě víc učit a využívat svoji magii. Jednoho dne by toho mohla hodně dokázat, stejně jako on. Mohla by být opravdu silná, ale nebyl si tím tak jistý. Na jednu stranu byla Genevieve opravdu mocná, ale na druhou podléhala extrémně pocitům, které ji oslabovaly. Ale hodně se toho už naučila. Ani nevěděla, že se od něj mnohé učí. Jen jeho postoj k ní ji učil, že svět je krutý, hlavně jejich svět. A pokud je k ní krutý takhle její bratr, mohl by být někdo ještě horší.
Když konečně ta maškaráda byla u konce, dala se Genevieve na odchod ze hřbitova. Cítila, že jejím tělem proudí mnohem větší moc než předtím a věděla, že toho bude chtít Benjamin využít a bude ji znovu a znovu nutit, aby byla lepší a lepší. Vlastně všechno začne znovu. Nová moc, nová výuka, nová tyranie. Na Bena nečeká, on si ji dojde, když bude chtít. Vydala se přímým krokem k domu. Benjamin tak udělal též, jakmile se všichni odebrali do lycea nebo svých domovů.
Když Genevieve přišla k domu, odemkla si kouzlem a vešla dovnitř. Rok tenhle dům neviděla. Ne, že by po tom znovu toužila. Ale ještě to bude muset vydržet... už "jen" rok. Benjamin byl jen pár kroků za ní a doma rovnou zamířil do obýváku, kde Genevieve seděla na pohovce. Vybavovaly se jí všechny ty vzpomínky na to, co tady zažila před rokem. Její bratr se na ni podíval.
„Tak povídej.“
Chtěl vědět, zda ji předci změnili. Ona nevěřila, takže o tom silně pochyboval. Pokud čarodějka nemá víru, těžko ji předci nějak změní. To musí udělat čarodějka sama, a pak až ji předci mohou nějak změnit. Motivovat.
Ona se podívala se na Bena, když ji oslovil. Tedy oslovil, prostě jí řekl, ať povídá. Asi čeká, jak mu bude vypravovat, jak skvělé bylo být mrtvá, že si to vážně užívala a že předci jsou bezchybní a milující. Ne, tak to tedy vůbec nebylo. A ona rozhodně nezměnila svůj názor na to, že tenhle coven je jen zkorumpovaná organizace. S vedením Benjamina a předků to prostě nemohlo být jinak. Mnohdy šli proti svým vlastním lidem a všichni další z covenu byli tak tupí, že si ničeho ani nevšimli. Upřela na Bena zrak, našpulila rty a pokrčla rameny.
„ Nemám, co bych řekla.“
Ben svraštil obočí a přimhouřil oči, když Genevieve konečně promluvila. No, takovou odpověď zrovna nečekal. Takže předci s ní nehnuli. Je pořád stejná, jako byla ještě před obětováním. Možná ještě více zatrpklejší vůči předkům a covenu, kdo ví. Do hlavy jí bohužel nevidí, i když by rád. Často odhadne jaké emoce s ní zmítají, ale myšlenky odhadnout nemohl.
„Takže předci s tebou nehnuli. Nepověřili tě žádným úkolem. Tudíž tvé obětování bylo jen pro tvé dobro a větší moc.“
Jeho výraz se opět změnil na chladně lhostejný. I s Dylanem by předci více pohnuli než s ní. Ale o toho se už nezajímal. Byl pro něj nic. Jako by snad nikdy neexistoval. V jeho očích padl.
„I kdyby pověřili,“ podívala se na něj, pak si oblízla horní ret, „tak tobě do toho nic není. I kdyby pověřili, je to můj osobní úkol, takže...“
Odmlčela se. Dala mu jasně najevo, že to, co jí řekli předci, není jeho starost. S tím se musí srovnat sama. Nepotřebuje další jeho posměšky, urážky a shazování. Neřekne mu nic. Je pravda, že ji ničím nepověřili. Opovrhovala jimi dost a nepodařilo se jí nalézt správnou víru. Tedy správnou pro ně.
Povytáhl lehce obočí a upřel na ni pohled. „Předci nedávají osobní úkoly, aby čarodějky mohly najít samy sebe. Když už, tak dávají úkoly pro dobro covenu, tudíž z toho vychází, že tě ničím nepověřili. Hádám, že se ti snažili domluvit. Jak vidím, nebylo to k něčemu platné.“ Pokrčil rameny a vydechl. Posadil se do křesla a chvíli jen mlčel.
„Ano, snažili, pravda. Ale tak nějak nemám proč je poslouchat, protože se jejich přesvědčení rozchází s mým. A nehodlám to měnit jen proto, že si to někdo umane. Moje přesvědčení je moje a nikdo mi ho nesebere,“ podívá se na něj a začne tlouct prsty o pohovku. „Nemám proč ho měnit, nemám motivaci ho měnit, protože se mi nelíbí, co se děje kolem,“ založí si ruce na prsou a opře se do opěradel.
„Kdybys měla takové odhodlání pro něco jiného a ne pro tvoje naivní myšlenky krásného života a názorem, že coven je to nejhorší na světě,“ zavrtí hlavou.
No vlastně takový názor si vytvořila až poté, co se k němu nastěhovala a zažívala jeho tvrdost. Jenže čím by byla teď, kdyby na ni nenaléhal, aby se tvrdě učila magii? Čím by byla za dalších deset let? Nebyla by už ničím, protože by se rozplynula v prachu. Nejspíše by ji zabili upíři. On je začal teď likvidovat. Chránil tím ostatní lidi, a dokonce i ji. Jen před sebou samým ji nedokázal ochránit, ale tohle si tolik ještě neuvědomoval. Možná uznal za chybu to její znásilnění, ale nahlas by to nepřiznal.
„No, tak myslím, že takové myšlenky už dávno nemám. I když všude líp než tady,“ porozhlédne se po místnosti a vypustí z plic vzduch. „A o covenu jsem si to nemyslela, ale ty jsi mě přesvědčil o tom, že to tak je,“ podívá se na něj.
Právě teď s ním prostě debatovala. A říká si, že je to snad poprvé, kdy s ním takhle opravdu mluví a že je při tom naprosto v klidu. Jako by tady seděl rovný s rovným. Což on si samozřejmě nemyslel. A ona to také tak nevnímala. Tedy nemyslela si, že on by to snad tak bral.
„Všude?“ povytáhl překvapeně obočí. „Co třeba mezi předky? Tam by bylo taky lépe?“
Věděl, co předci dělají, když jim čarodějky nejsou věrné. Nevěří a dělají vše, co rozhodně není v zájmu covenu. Zabíjejí je, způsobují jim utrpení za živa i po smrti. Fyzická bolest je oproti tomu někdy slast. Věčnost mezi předky a jejich rozzuřenými hlasy je pro takové čarodějky přímo úděsné utrpení a Genevieve byla mrtvá rok. Musela si za ten rok prožít muka.
„Dobře, dobře,“ začne kroutit očima a kroutit hlavou, „všude líp než tady a mezi předky.“
„V covenu proběhly nějaké změny. Jak sis asi všimla Dylan mezi nás už nepatří.“
To, že nebyl na hřbitově dneska vypovídalo o všem. Byl tam dnes každý člen covenu.
„No, aspoň někdo z toho covenu měl rozum a viděl, co se v něm děje a nezanechávalo ho to chladným a nevyžíval se v tom. Aspoň má pokoj od všech těch...“ chtěla říct idiotů, ale nedořekla to. Prostě to nechala viset ve vzduchu, ať si tam Ben klidně něco domyslí.
Ben jistě věděl, co chtěla Genevieve říct. Něco urážlivého na jeho osobu a celý coven. I kdyby to vyslovila nahlas, tak tímhle ho opravdu nerozhodí. Jsou to jen slova. Ne činy. Slova nic nedokazují, za to činy ano. Olízne si rty a konečně opět promluví.
„Kdo říkal, že odešel sám? Vyhodil jsem ho a sebral jsem mu jeho moc. Byl moc drzý,“ nakrčil nos. „Chudák byl celý skleslý, když jsem mu jeho moc sebral. Bezmoc je svině.“
„Ano, bylo mi jasné, že jsi ho vyhodil. Stále je to ale kvůli tomu, že měl svou vůli a nechtěl se řídit tebou. Protože viděl, kdo jsi. Tohle zůstává. Možná moc nemá, ale jsem si jistá, že teď se svým životem naloží mnohem líp,“ podívá se někam do strany a pak zpět na něj. „Proč mi taky nesebereš moc a nevyhostíš mě? Taky jsem drzá a odmlouvám... Ale no jistě,“ plácla se do čela, „byla by to ostuda a ponížení pro tebe. To bys nesnesl.“
„Svou vůli? To těžko. Jen se nějakým způsobem snažil odčinit, to co udělal. Kdybych ti sebral moc a vyhostil tě, tak tě rovnou můžu zabít. Nepřežila bys, a pokud ano, tak by ses maximálně do měsíce vrátila a prosila mě na kolenou, abych ti moc opět vrátil.“
„A? I kdyby to udělal kvůli tomu, udělal aspoň něco,“ podívá se na něj s nekompromisním pohledem, že nehodlá ustoupit. „Jeho asi na rozdíl od vás tří svědomí užírá. On si na rozdíl od vás uvědomuje, co mi udělal a jak mi tím ublížil. A ne, já bych nezemřela. Já bych žila i bez moci, to ty,“ dá důraz na slovo, „to ty bys nepřežil bez moci.“
„Dylan je slaboch.“ Zakončí touhle větou jejich nesmyslný rozhovor. Ona si myslela své a on taky. „Jenže má drahá sestřičko na světě neexistuje nikdo, kdo by mě mohl připravit o mou moc. Pokud zemřu, tak budu mít svou moc stále a budu ovlivňovat životy lidí v covenu. Dokonce i tvůj. Budu tady stále. Na věky,“ podívá se jí do očí. V těch jeho se zračí jen chlad.
„No, ale alespoň, že za rok to tady na tom místě budu mít za sebou. Bude mi osmnáct a já se popakuju. A na ten den se už těším. Je mi jedno, jak mi pak budeš házet klacky pod nohy, už na mě nedosáhneš, ne úplně. A až budeš mrtvý? Tak mi budeš už tuplem jedno.“ Zakončí svou řeč a zvedne se z gauče.
Zarazí se, ale nedává to na sobě znát. Za rok jí bude osmnáct a těžko jí zabrání v odchodu. Bude muset zajistit její kontrolu nějak jinak, než aby ji měl každý den pod drobnohledem jako teď. Nevěděl ještě, jak toho dosáhne, ale brzy něco vymyslí, tím si byl jistý.
„Jistě, budeš velká holka a půjdeš do světa,“ pokrčí rameny. On jí v odchodu bránit nebude, ale vymyslí něco jiného. „Až tě jednou z ničeho nic začne bolet hlava a začneš krvácet z nosu, vzpomeň si na mě, protože tu bolest ti budu způsobovat já. A pak si budeš přát, abych byl živý, jelikož jako mrtvý nad tebou budu mít ještě větší moc a nikam mi už nebudeš moci zmizet.“
To o té velké holce Genevieve ignoruje a jde dál, protože se chystala na odchod, ale pak začne mluvit o tom krvácení, jak to jednou bude on a nikdy se ho po smrti nezbaví, protože na ni bude vidět všude. Neotočí se k němu, ale odhodlaně řekne: „Najdu způsob. Najdu způsob, jak se odstřihnou od tebe, od předků, od tohohle pošahanýho covenu, který tě snad málem uctívá jako boha. Ale ne,“ otočí se na něj se záští v očích, „ty nejsi bůh, nejsi ani ďábel. Ty jsi červ.“ Slovo červ řekne s velkým odporem.
Ben na ni celkem pobaveně kouká, když mu povídá o tom, jak se odstřihne od něj i předků. „Budu na tu chvíli čekat a pak ti možná zatleskám.“ Protočí panenky a pak upře pohled zas na ni. „Jak velkolepé gesto, ta tvá urážka. I když se to jako urážka nedá vzít, když mě to ani v nejmenším neurazilo.“
„Nestojím o tvůj potlesk,“ zakroutí hlavou.
Nestojí o nic, co je spojeno s Benjaminem. Nestojí o nic, čím by jí ho mohlo něco připomínat. Ale bohužel pro ni, odstřihnout ho úplně bude hodně těžké. On má pravdu v tom, že až bude mrtvý, bude jí znepříjemňovat život, pokud bude chtít a pokud ona v té době ještě bude živá. Už není ta ustrašená holčička. Všechen ten teror jen posiloval její charakter. Ale v tom, aby si stála za svým a aby prosazovala svoje a nenechala se nikým rozhodit. Možná neudělá nic s covenem teď, ale třeba se jí to podaří později.
„A pokud jde o Dylana, tak ne, to ty jsi svým způsobem ten největší slaboch tady,“ propálí ho svým pohledem.
Ben cukl jedním obočím nahoru při zmínce o tom, že on je největší slaboch.
„Já tady před rokem nebrečel na gauči, neprosil o pomoc, a už vůbec mě nikdo nesrazil na kolena. Nebo spíš na záda?“ Poví už jejím zádům, jelikož Genevieve začala zase odcházet.
Jakmile začal mluvit o tom, jak ji dostali na záda a ona žadonila a plakala, hlasitě polkne, semkne rty k sobě a vzedme se jí žaludek. „Jsi odporný. Nic víc ani neumíš,“ zakroutila hlavou.
Má na něj hrozný vztek a nenávidí ho, nenávidí ho za všechno, ale na druhou stranu by tak chtěla, aby mu mohla pomoct, aby byl normální.
Benovi cukne jeden koutek úst, když řekne, že je odporný. On a odporný? Rozhodně ne tolik jako upíři. Byl si vědom téhle podpásovky, kterou jí uštědřil, ale netrápil se tím. Už ani neví jaké to je se s něčím trápit. Zvedne se z křesla a dojde až k ní.
„Každý máme jinou představu o odpornosti,“ mrkne na ni. Obejde ji a odejde nahoru do své ložnice.
Když ji obejde a jde pryč, uleví se jí. Jako by Benjamin trávil vzduch, který ona dýchá. Jí se rozhodně nechce ještě chodit do svého pokoje, takže zaleze do knihovny a začte se do nějaké knihy, možná ve snaze, že na vše špatně zapomene. Ale to jí bohužel nemohlo vyjít, protože Ben byl stále v její blízkosti.
A Benjamin? Teď už se ani v nejmenším necítil divně. Měl zas koho peskovat a měl někoho, komu může uštědřovat rány pod pás. Měl někoho, nad kým měl neuvěřitelnou moc. A bude ji mít pořád, protože vzpomínka na něj Genevieve zůstane navždy. Její charakter, který se rozvinul, až v jeho blízkosti. On jednoho dne umře jako každý jiný, ale nadále bude přežívat v Genině hlavě.