20. století

Všechny flashbacky, které se odehrály ve 20. století našeho letopočtu.

(Psal se rok 1915. Bylo to v období vánoc. A jí bylo na podzim 24 let. Už pět let nebyla v Benjaminově područí a snažila se nějak vzpamatovat z toho, že musela opustit svou dceru. Jediný, kdo věděl, co si vlastně všechno zažila, byla její přítelkyně Clara Summerlinová, u které našla po útěku od Benjamina útěchu a přístřeší. Ona jediná věděla to, že je těhotná a dokázala to tajemství udržet před jejím bratrem, i když to jistě nebylo lehké. Moc si toho vážila a vlastně ani nevěděla, co by bez Clary v tu chvíli dělala. Dlouhou dobu byla mimo sebe, když svou dceru poslala pryč. Jen těžko se s tím srovnávala, i když věděla, že udělala dobrou věc. Zachránila svou dceru před jejím despotickým otcem. V tu chvíli si to tak říkala. A jak tak po ta léta poznávala, nebylo to jen před Benjaminem, ale i před jiným nebezpečenstvím. Benjamin se samozřejmě hodně angažoval v odboji proti upírům a mnohým ležel v žaludku. Stačilo, že měla problémy s upíry někdy i ona kvůli tomu, kým byla, vystavovat tomuhle ještě nevinné dítě, to by asi nedokázala. Snažila se takhle uklidňovat, i když někdy to nepomáhalo. Uzavřela se do sebe a bylo opravdu těžké s ní navázat nějaký kontakt. V podstatě se bavila jen s Clarou. Po pár letech se přeci jen dokázala nějak vyrovnat se situací a sama se sebou. Samozřejmě, na svou dceru nezapomněla, ale snažila se jít dál. Nemohla sedět celý svůj život v temnotě bytu a nechat si ujít celý svět. Nebo alespoň tedy New Orleans. Rozjezd byl ale docela pomalý. Clara ji ale pomalu ale jistě dokázala přesvědčit o tom, aby se chodila bavit. Sama ale nikam nikdy nešla, to pouze s Clarou a za předpokladu, že muže odsune na druhou kolej, protože k nim stále nedokázala najít důvěru. Svým bratrem byla poznamenaná. A vlastně to nebylo jen o jejím bratrovi, ale o té jeho celé partě. Troy a Oliver byli mrtví. Postarala se o to. U Troye to bylo nechtěné, ale u Olivera, u toho věděla už ve chvíli, kdy přišel, co s ním chce udělat. Zabila ho zcela s rozmyslem. A tak nějak stále nevěřila mužům ty jejich levné lichotky a kupované pití. Ještě si nedokázala připustit, že by se mohla ještě někdy zamilovat, s nějakým mužem opravdu být, sdílet s ním život, svá tajemství, svoje problémy. Možná to jednou přijde, až se ještě víc oklepe z toho, co se jí po léta dělo. Teď to ale nebude.
Clara jí dneska večer přesvědčila, aby se obě vydaly na bál. Konkrétně na maškarádu ve škraboškách. Souhlasila. Jindy by ji musela Clara přemlouvat. Dlouho přemlouvat, ale tak nějak fakt, že její identita bude skrytá, i když možná ne tak, jak by chtěla, ale přeci jen, přinutil k tomu, aby opravdu přemýšlela o své účasti. A nepřemýšlela nad tím dlouho. S Clarou už nějakou dobu nikde nebyly a ona se s ní ráda půjde bavit. Samozřejmě znovu za předpokladu, že z toho vynechají muže. Clara věděla, že když jde s ní, muži prostě neexistují. Takže se mnohdy stalo, že Clara se šla bavit někam sama. Tedy ne sama, vždy na ni čekala někde pánská společnost, která ji zrovna zaujala. Ne, že by nějak ty objekty zájmu střídala. Vlastně se teď už pár měsíců chodila bavit s jedním mužem a v kruhu svých dalších společných přátel. Ona mezi ně nepatřila. Neměla to zapotřebí. Ale dnes si Clara vybrala ji.
Nechala si vlasy rozpuštěné, lokny se jí dělaly přirozeně, i když jim přeci jen trochu pomohla, aby byly hustší. Pak učesala taky Claru přesně podle toho, jak to chtěla. Do šatů si pomohly vzájemně. Stačilo, že měla svoje zrzavé vlasy rozpuštěné, takže už tak bude přitahovat pozornost. Proto zvolila šaty, které nebyly až tak nápadné. Masku si ještě nenasazovala. Tu si připevní na svou tvář až před tím, než vstoupí do sálu. S Clarou šly na určené místo pěšky. Nebylo to daleko. Když přišly na místo. Obě dvě si na tvář daly svou masku, aby pak mohly vstoupit dovnitř nepoznány. I když si tím ve svém případě nebyla tak jistá, protože ji znalo hodně lidí z mnoha kruhů a frakcí. Neměla ráda pozornost tohoto typu, ale musela ji vydržet. Byla Benjaminova sestra, i když by s ním nejraději neměla nic společného. Snažila se od něj co nejvíc distancovat, ale nešlo to zcela. Do covenu patřila stále. Zjistila, že Clara pro ně rezervovala stůl, takže si musela být jistá, že ji přemluví, protože jinak by musely hledat volné místo. Bylo tu plno, opravdu plno a zábava byla už v plném proudu. Nepřišly na úplný začátek, nestihly to, ale alespoň byly rovnou ve vírů zábavy. Rovnou si zašly pro pití. Gin. Rozhodně se nemínily šetřit, i když by nebylo dobré, aby se nějak víc opily. Vlastně se vždy nějak dokázaly udržet. Alkohol si spíše vychutnávaly, než aby ho do sebe lily po litrech. Seděly obě u stolu pro dva a rozhodně neušly pozornosti mužů. Nebylo možné, aby se před tou pozorností skryly, protože byly dvě, samy dvě u stolu a byly ženy. Tohle byla kombinace, kterou muži "neodpouštěli." Několik jich přišlo k jejich stolu, ale ona je odmítla ještě, než stačili něco říct. Raději se věnovala svému pití. Clara tak nesdílná nebyla. S jedním z nich šla tančit. A ona za tu dobu odmítla pár dalších mužů, čehož si Clara nemohla nevšimnout, protože když se vrátila, začala do ní rýpat, že by si mohla s někým zatančit, že by jí to přece nic neudělalo. Ona o tom ale nechtěla nic slyšet, i když jak Claru znala, rozhodně se jen tak nevzdá. Pokud přijde ještě nějaký muž, ví, že jí nedá pokoj, dokud nedosáhne svého. Bavily se spolu asi půl hodiny, když k jejich stolu dorazily dva mladíci, kteří vypadali v tom formálním oblečení trochu komicky, protože jim ani tak moc nesedělo. Vypadali sympaticky, ona ale přesto žádost jednoho z nich o tanec, smetla bezcitně ze stolu. Neměla zájem. Clara se dvěma mladíkům omluvila a poslala je pryč od stolu. Samozřejmě mnohem slušněji než ona. Nebylo to proto, že by si snad nechtěla zatančit, ale chtěla s ní očividně mluvit, poučovat, domluvit jí. Podívala se na ni s povzdechem, protože věděla, co přijde. Clara se mračila a měla našpulené rty a pak konečně spustila smršť slov. A ona jen, aby ji už nemusela poslouchat, zvedla prst k jejím ústům, aby ji umlčela.) Tak dobře, když mi nemůžeš dát pokoje, tak já si tedy půjdu zatančit s prvním, kdo přijde. Jen abys byla spokojená. (Ušklíbla se a zakroutila hlavou.)

Po několika letech, vlastně ani neví, jak dlouho to přesně bylo, se konečně zase dostal ven z rakve. Samozřejmě, že ho tam tenkrát zavřel Niklaus, protože se mu nelíbilo Kolovo chování. Možná snad ani tak ne to, že zabíjel tolik lidí a choval se v tomhle ohledu strašně, jako spíš to, jak se choval k jeho Marcelovi. Ten, který byl vždycky mnohem oblíbenější než Kol. Marcel byl vetřelec, který se vetřel do jejich rodiny, narušil to, co u nich tak dlouho platilo. Klaus je sice zavíral do rakví, to ano, ale sakra, vždycky pro něj byli rodina, když z nich dýku zase vytáhl. Ale potom, co se objevil Marcel? Jako by ukradl Kolovi jeho místo. Zdálo se mu, že ten malý kluk, ten otrok, kterého se Niklaus ujal, akorát zabral jeho místo. Niklaus ho za něj prostě vyměnil, tak to bylo. Nebo si to aspoň Kol celá ta léta myslel.
Je doba Vánoc. Ale to měl být ten důvod, proč ho Nik zase probudil? Protože byly Vánoce? To měl být jeho dárek pro něj? Jestli ano, tak si ho klidně mohl odpustit, protože jak zná svého bratra, za nějakou dobu bude zpátky v rakvi a dostane se z ní bůhví kdy. A to Kol nemá zapotřebí. Asi z New Orleans prostě odejde ještě dřív, než se rozhodne o něm bez něj. Ale nejdřív musí nějak zařídit, aby se Niklaus nedozvěděl, že se chystá zmizet. Proto udělá to, co po něm chtěl - půjde na ten vánoční maškarní bál. Sice je to podle něj hloupost, ale třeba si tam najde nějakou pěknou dívku, možná trošku omámenou vínem, která s ním půjde sama. A ráno ji nikdo hledat nebude. Vlastně ještě neví, jestli ji zabije. Možná by ji mohl jen ovládnout. Pokud v sobě nebude mít sporýš. No, vlastně si o svém životě rozhodne sama.
Nějak extra se na maškarní nepřipravoval. Muži to měli všechno lehčí. Vždycky a ve všem. Například i v tom, že nemuseli půl dne vybírat šaty. Jim stačilo pár košil a oblek. Nikdo nikdy nebude řešit, že na sobě měli stejné oblečení na dvou akcích po sobě. Díkybohu, z toho by se člověk musel asi zbláznit. Oblékl si na sebe obyčejnou bílou košili, vzal si na sebe i oblek a na krk si přivázal černého motýlka. Jelikož se maškarní konalo v Sídle a on tam bydlel, nasadil si na sebe škrabošku, která až moc připomínala tu Zorrovu, hned. Nepřišel na začátek maškarního, vlastně chyběl i na zahájení, které měl samozřejmě na starosti Klaus. Jemu nikdo neříká, v kolik má kam chodit a tím, že ho pustil na pár hodin, možná dní, ven, se to nezmění. Už když schází ze schodů, rozhlíží se po nějaké pěkné dívce. Měla by to být nějaká, která tu nikoho neměla a vypadala ztraceně. Nebo aspoň unuděně. Zrak mu spočine na dívce sedící u stolu. Neupoutalo ho snad ani tolik to, že seděla sama s nějakou další dívkou u stolu, všiml si hlavně jejich dlouhých zrzavých kudrnatých vlasů. Neváhá ani chviličku a jakmile schody sejde, rozejde se směrem k nim. Už z dálky viděl, že na sebe asi nechtěla moc upoutat pozornost co se šatů týče, ale potom, co viděl její škrabošku? S kombinací s jejími vlasy byla nepřehlédnutelná. Dojde až k jejich stolu a usměje se nejdříve na dívku, která u ní seděla a poté i na zrzku, která mu padla do oka. "Smím poprosit o tanec?" Ne, nepřidával k tomu žádné slova jako 'krásná', 'nádherná' a tak podobně. Ne. Pokud si s ním chce zatančit, udělá to tak nebo tak. Nabídne jí svou ruku a čeká, zda přijme.

(Clara se samozřejmě spokojeně opřela do židle a založila si ruce na prsou. Ona jen protočila oči a vzala si svou sklenici s ginem, aby se zase trochu napila. Takže Clara dosáhla svého. Nevěděla, jestli to plánovala už od začátku, nebo ji prostě opravdu jen nebavilo, jak každého odmítá a posílá ho pryč, když ona by si třeba zatančila ráda. Ale ona neodháněla ty muže od Clary. Klidně s nimi mohla jít, kam chtěla, jí by to nevadilo, kdyby prostě jen nechali na pokoji ji samotnou. Nestála o žádnou pánskou společnost. Ale přesto se teď bude muset smířit s tím, že bude muset s někým jít tancovat. Možná se v duchu i začala modlit, aby už nikdo nepřišel k jejich stolu a nežádal její pozornost. Bohužel ale nebyla stoprocentně přesvědčená o tom, že to vyjde. Chvíli prostě jen mlčela, protože možná chtěla vytrestat Claru za to, co kvůli ní musí udělat. Prostě se s ní teď nebavila a chvíli ani nehodlala. V téhle chvíli mlčení přišel další k jejich stolu. Ani nezvedla zrak, ale i tak postřehla, že se podíval a usmál na Claru. No výborně. Tanečník pro Claru a ona bude mít chvíli zase pokoj. Jenomže to se spletla, protože mužův pohled se na Claře nezastavil. Otočil se na ni a taky se usmál. Ona tedy zvedla svůj zrak, protože ví, co slíbila Claře. Měla by být asi milá, i když se jí vůbec nechce a nejraději by toho chlapa poslala taky pryč. Požádal ji o tanec. A ona na sobě necítila jen jeho pohled, ale taky ten Clařin. Tohle si náramně užívala.) Musím říct, že máte zrovna štěstí, protože jsem tady kamarádce slíbila, že si s někým půjdu zatančit. (Zkonstatovala a pak se pomalu zvedla ze židle a přijala jeho ruku, která ji nakonec dovedla na parket. Ten muž byl brunet, měl takovou zvláštní jiskru v očích a jeho úsměv byl poněkud lišácký. Možná si myslí, že mu podlehne. Zřejmě to bude nějaký lamač dívčích srdcí. Ale ji tohle opravdu nezajímalo. Spíš ji zaujala věc jiná. Byl to upír. Požádal ji o tanec upír a ona teď nevěděla, jestli to není náhodou kvůli Benjaminovi. Už tolikrát se někdo snažil přes ni dostat k němu. Nikomu se to nepovedlo, protože dostat se k Benjaminovi přes ni neznamenalo pro ni zrovna nic dobrého. Nejspíš by skončila při nejmenším zmrzačená. Snaží se být ale naprosto klidná a nedává na sobě znát, že přemýšlí o tom, proč si tenhle upír vybral zrovna ji. Zaujala taneční postoj stejně jako on. Nedívala se na něj. Spíš tak nějak dělala, že ji zajímá více výzdoba kolem.)

Zdálo se mu, že ta dívka nevypadá zrovna moc nadšeně, když se dozví, že si přišel pro ni a ne pro její kamarádku. Copak s ním nechtěla tančit? Ale proč? Nevypadala zrovna utahaně, takže se dneska asi ještě moc nenatancovala, tak v čem je problém? Kol nevypadá snad jako kopyto, které pošlape krásné boty a tím je zničí. A tahle holka nevypadala tak, že by ji trápily nějaké boty. Tu trápí něco jiného. Všiml si také toho, že ta její kamarádka se na ni dívá, doslova jí propaluje pohledem. Jako by ji tak chtěla donutit, aby šla tančit. Nakonec se jí to asi povedlo, i když místo klasického souhlasu slyšel úplně něco jiného. Pozdvihne mírně obočí, když slyší, co zrzka řekla. Takže ona ji donutila kamarádka, aby s někým tančila? "Mockrát vám děkuji..." řekne a podívá se na Claru. Neví její jméno, takže nechal větu viset ve vzduchu, kdyby mu snad chtěla své jméno prozradit. Nakonec mu ho řekla. "...Claro," dořekne to, co před chvílí nechal viset ve vzduchu. Natáhne k ní svou ruku, jak se sluší a patří, když chce muž požádat ženu o tanec. Dovedl ji až na taneční parket, kde zaujali oba dva taneční postoj. Už v tu chvíli, kdy se chytla jeho ruky poznal, že se jedná o čarodějku. Normální upír by to asi nepoznal, ale on je Původní, navíc on sám byl čarodějem... Ani to ho ale neodradilo od toho, aby s ní tančil. Ba právě naopak, on měl pro čarodějky vždycky slabost. Začnou se pohybovat do rytmu hudby a on se jí snaží dívat do obličeje, zatímco tajemná zrzka se dívala všude jinde, jen ne na něj. "Copak vám ani nestojím za to, abyste se mi podívala do očí?" zeptá se tázavě a možná i trošku vyčítavě. Když už spolu dva tančí, měli by udržovat nějaký oční kontakt. On asi věděl, proč to dělá. Pravděpodobně nemá upíry moc v lásce.

(S upíry to teď bylo opravdu všechno nahnuté, takže byla docela odvaha, když se dvě čarodějky, ještě k tomu ženy, vydaly samy do sídla, kde žila Původní rodina upírů. Obě věděly, jak vypadají. Znaly Niklause, Rebekah i Elijaha od vidění. Ale nikdy s nimi ještě nehovořily. Vlastně ona ani nestála o to, aby s nimi snad nějak víc hovořila, protože se nechtěla dostat do nesnází. To opravdu ještě netušila, co se stane za pár let, takže ji to teď trápit nemuselo. Ani jednoho z nich tady teď ale neviděla. Bylo tu však tolik lidí, že bylo možné je přehlédnout někde v davu. Tohle byl ale ples pro všechny. Bez rozdílu frakce. A ony dvě se rády bavily společně i za cenu, že na místě budou upíři a nemuselo by to dobře dopadnout, kdyby se rozhodli, že jim jako čarodějkám z Benjaminova covenu tak trochu zatopí pod kotlem. Ještě k tomu, kdyby ji identifikovali jako Benovu sestru, což nebylo tak složité, protože byla jedinou zrzavou čarodějkou, která do covenu patřila. Ne všichni upíři ale dokázali čarodějky rozeznat, i když hodně z nich vědělo, jak čarodějové z covenu vypadají. Škrabošky alespoň dopřály anonymitu některým z nich. U sebe si tak jistá nebyla. Milovala svoje vlasy, jejich barvu, byla tím výjimečná, pohledy na ní spočinuly snadno. Někdy by si, v posledních letech vlastně docela často, ale přála, aby byla naprosto obyčejná a ničím nezajímavá. Clara ji donutila, aby tančila. Tedy dotlačila ji k tomu, že Claře slíbila, že půjde tančit s prvním, který se ukáže. A ukázal. Chvíli si už myslela, že jde pro Claru, ale byla na omylu. Toho muže zajímala ona. Možná mu měla říct, že je neslušné, aby ji vyzval, aniž by si zatančil s její kamarádkou, ale to by na ni Clara byla asi už opravdu naštvaná. Navíc se nechala sama vyhecovat k tomu, aby řekla, že tančit půjde. Sdělila neznámému, že má opravdové štěstí a ona nezapomněl Claře poděkovat. Viděla na ní, jak se uculuje, když mu říkala svoje jméno a musela jen nenápadně zakroutit hlavou, jak málo Claře stačí k tomu, aby se chytila na udičku. A ještě navíc od někoho, kdo ani nepřišel tancovat pro ni. Přijme Kolovo rámě a přešla s ním na parket. Začali společně tančit a ona přemítala nad tím, co vedlo neznámého k tomu, aby s ní tančil. Nemyslela na to z vlastní malichernosti a nafoukanosti, ale hlavně proto, protože si dotekem své ruky s tou jeho potvrdila, že ji právě k tanci vyzval upír. Jeho energie byla silná, což znamenalo, že je starý. Ale nevěděla jak. Netušila, že existuje nějaký Kol Mikaelson. Tedy věděla, že Původních sourozenců by snad mělo být víc, ale pro ni byli jen ti tři, kteří stáli proti jejímu bratrovi. Mohl to být ale taky někdo, kdo nevěděl, kým je. Vlastně by si to docela přála. Přála by si, aby ten, s nímž teď tančí, nevěděl, že je čarodějka a ani to, čí je příbuzná. Ale na druhou stranu, když jsem šla, tak musela počítat s tím, že by si s ní nějaký ten upír zatancovat chtěl a mohl by mít přinejmenším poznámky na její původ. Možná i proto původně nechtěla tančit vůbec s nikým. Ale to se jí díky výčitkám Clary nepovedlo. Raději se při tanci věnuje pohledem okolní výzdobě než přímo jemu. To se ovšem s úspěchem neshledá. Jak by taky mohlo. Když spolu dva lidé tančí, měli by si správně koukat do očí, ale to ona nedělala. Proto se na něj tedy podívala, když uslyšela jeho poznámku. Vpila se svým jiskřivým pohledem plným modři do jeho očí a naklonila mírně hlavu.) Copak v nich něco vykoukám? (Povytáhla obočí. Její tón byl trochu drzejší, ale ne tak, že by ho to muselo pobouřit. Svůj pohled už ale nestáhne a s jemným úsměvem na tváři, který si ani neuvědomuje, se mu stále dívá do očí, jak si žádal.)

Bylo opravdu vtipné, jak se jen stačilo na Claru usmát a ona hned byla jako vyměněná. Kol se jí asi líbí a je jí sympatický už jenom potom, co se k ní chová takhle krátce mile. Tak kdyby si býval vybral ji, měl by vyhráno hned, jak tak kouká. Clara by byla snadný cíl, narozdíl od své zrzaté kamarádky, které se do tancování asi moc nechtělo. A ne, že by to překousla a prostě šla, ona musela mít něco, co k tomu musela dodat. Musela říct, že ji k tomu vlastně dokopala Clara, aby šla tančit. Jak řekla, tak také udělal - Claře pěkně poděkoval a ona na něm mohla oči nechat. Kol ví, že je neodolatelný a charismatický už od pohledu, ale po pár minutách a několika vyměněných slovech? Navíc měl škrabošku, nemohla mu ani pořádně vidět do obličeje. Ta zrzka nakonec přijala jeho nabídku k tanci a Kol si ji odvedl až někam doprostřed tanečního parketu, zaujali taneční postoj a začali tančit. V tuhle chvíli už věděl, že se jedná o čarodějku, ale nedal na sobě samozřejmě nic znát. Proč taky? Jemu čarodějky vůbec nevadily. Popravdě s nimi měl vždy dobré vztahy. Teda většinou. On měl rád čarodějky a ony jeho taky, je to prosté. Je si téměř jistý, že ona ví, že je to upír, protože snad všechny čarodějky a čarodějové tohle dokázali rozeznat. Neznal žádnou, která by to nedokázala. Možná snad taková, která moc svou moc nepoužívala. Ale ani takových moc nebylo. Nebo možná ano, ale Kol se vždycky zajímal spíše o ty, které by mohly být někdy k užitku. Bylo vtipné, jak se snažila nedívat se mu do obličeje. Proč? Copak se bála upírů? Nebo snad věděla, že je tohle Kol Mikaelson a věděla, co se o něm říká? On ji neznal, nevěděl, že jde o čarodějku, která je sestra vůdce covenu zdejších čarodějek. Nikdy o té holce neslyšel, jak by také mohl? Celé roky byl zavřený v rakvi... Už ho docela štve, že se dívá spíše na všechno kolem a jen ne na něj a tak konečně promluví. Celou dobu se jí dívá do obličeje a čeká, až se na něj konečně podívá. A opravdu, jeho poznámka fungovala, podívala se mu do obličeje. Rovnou se mu podívala do očí a Kol se do těch jejich taky díval, neuhýbal. Má opravdu zvláštní oči. Takové, které si člověk snad musí zapamatovat. S úsměvem zavrtí nechápavě hlavou potom, co uslyší její odpověď. Byla drzá. To se mu líbí. "To já nevím. To vy mi musíte říct, co v nich vidíte," řekne a nepřestává se jí dívat do očí. Kdyby se nevěnoval tanci, pokrčil by i rameny, ale to teď nemohl.

(Neměla ani tušení, s kým že to tančí. Vlastně ani nevěděla, co by dělala, kdyby měla páru o tom, kdo ten muž, který s ní teď plouží po parketu, je. Buď by ho zdvořile odmítla, že o ten tanec nestojí a doufala by, že si to nebude Původní brát osobně. A nebo by s ním prostě tančila i s tím vědomím. Teď prostě jen vycítila, že je to upír, rozhodně starý upír, ale to neznamenalo, že by snad dokázala určit, že je to zrovna Původní, kterého se jeho bratr rozhodl na chvíli vyvenčit, protože Kolova rakev už začínala být trochu zatuchlá, nebo kdo ví, jaký důvod za tím vlastně byl. Pro ni to byl zkrátka obyčejný tanec s upírem, který mohl vědět, kdo je ona, ale taky nemusel. Popravdě by upřednostňovala tu druhou variantu, kdy by Kol prostě neměl tušení, kdo ona je. Ona by si odtančila povinný tanec, který slíbila Claře, že ho uskuteční. Pak už Clara nemohla říct ani popel, až bude zase odmítat další tanečníky. Ona moc dobře věděla, proč se vyhýbá tanečnímu parketu, který je jistě plný upírů. U stolu zas tak nápadná být nemohla, ale na parketu si člověk lidí prostě všímá víc. Tedy alespoň ona si všímala. Možná i proto, že raději koukala všude kolem, jen ne na Kola. On se ale ohradil. Vadilo mu to. Vlastně se na něj nemohla nějak zlobit, že se připomněl. Věřila, že mu bylo nepříjemné, když se na něj nedívala, ačkoliv se to slušelo. Ale on se ozvat rozhodně nebál. Otočila se obličejem na něj a podívala se mu do očí. Svým pohledem neuhýbala. Utrousila drzou poznámku, protože si prostě nemohla pomoci. Místo toho, aby ji nějak odbyl a už se k tomu nevraceli a prostě tančili, svou odpověď směřoval tak, že ji tím vlastně vyzýval, aby znovu odpověděla, aby mu sdělila svůj názor. Jemně se uchechtla a na chvíli tak sklonila hlavu dolů, ale netrvalo to dlouho a ona se opět zadívala Kolovi do očí.) Není tam nic, co by bylo pro mě. (Odpoví mu další drzou poznámkou a nakrčí při tom obočí, i když to pod škraboškou asi vidět není. Je si jistá, že na tohohle upíra asi celkem rychle zapomene. Zvlášť se starostmi, které má. V tuhle ojedinělou chvíli ale musí sama sobě uznat, že ji jeho přístup docela pobavil. Najednou do ní zezadu kdosi narazí. Nějaký neomalenec zřejmě, ale jak pak záhy zjistila, bylo to spíš cílené, než nechtěné. Pootočila hlavu, byla dokonce uvolená k tomu, že se omluví tomu, kdo do ní narazil. Jen aby bylo vše v klidu. Ale jen co se nadechla, spustil ten muž, který to udělal. Byl to upír a zřejmě ji opravdu neviděl rád. Zřejmě ji znal a poznal ji.) No tedy, ty se odvažuješ chodit sem, Rousseauová? Přišla jsi sem zjistit něco pro Benjamina, aby mohl zase vraždit členy naší komunity, hm? Možná by sis ale měla dávat pozor na krk spíš ty, protože jsi vlezla přímo do jámy lvové. (Řekl jí výhružně a ona tam jen mlčky stála a byla by i něco řekla, ale musela by tomu upírovi zřejmě udělat něco šeredného, a to se jí vzhledem k tomu, kde byla a uprostřed čeho, opravdu nechtělo. Otočila se zpět na Kola.) Omluvte mě, ale myslím, že náš tanec asi skončil. (Pomalu se otočila, že raději odejde z parketu sama a možná i úplně pryč. Už takhle se na ni dívalo dost očí.)

Musel se nějak připomenout, protože mu vážně docela vadilo, když se mu nedívala ta dívka při tanci do očí. Bylo to slušné vychování a takhle mladá dívka by na to měla dbát, ne? I když ona se nezdála, že je podobná ostatním dívkám v jejím věku. Nechtěla tančit, musela ji k tomu přemluvit její kamarádka. Taky byla na dívku docela drzá. Na to, že Kola vůbec neznala a ani nevěděla, kdo to je... Jo, ještě nepoznal takovou dívku, která by se takhle chovala. Tedy takovou, která byla nějak výše společensky postavena. Kdyby totiž nebyla, tak by na tenhle večírek ani nepřišla. Stále mu ale neřekla své jméno a tak neví, s kým má tu čest. A i kdyby její jméno znal, asi by moc nevěděl, která bije. Nestačil se zatím moc informovat, co se ve městě děje, takže by nevěděl, kdo je Genevieve Rousseau. A za to, že to neví, může poděkovat bráchovi, který ho z rakve pustil teprve před několika dny. No co se dá dělat, snad to dožene později. Řekne jí, že od toho je tady ona, aby mu řekla, co v jeho očích vidí, ale nedočkal se žádné pořádné odpovědi. Vlastně v to ani moc nedoufal potom, co byla drzá. "Když jste si tím tak jistá," řekne jenom a tentokrát trošku ramena lehce pozvedne. Divil by se, kdyby to, co řekla, byla pravda. Docela ho mrzí, že nemůže vidět celý její obličej, zajímalo by ho, jak vypadá bez té škrabošky. Malou chviličku mlčky tančí, Kol chce znovu něco říct, ale do ní v tu chvíli někdo narazí. Vzhledem k tomu, že na parketu bylo dost tančících párů, to nebylo nic neobvyklého. Prostě jen malá nehoda, no. Ona vypadala, že je to všechno v pořádku, že se nechce s nikým hádat, ale ten muž, do kterého vrazila... No, ten už tak v pohodě nebyl. Spustil na ni hned hodně nepěkným tónem to, že je tady jenom proto, aby zjišťovala něco pro nějakého chlapa, který asi, jak Kolovi došlo, zabíjel upíry. Tohohle chlapa znal, byl to upír, už párkrát ho potkal v Sídle. Jeden z poskoků. Kol udělá asi krok směrem k tomu upírovi a jenom ho pozoruje. Zatím v klidu. Mezitím ale ta dívka, s kterou tančil, řekne, že jejich tanec skončil. Vadilo mu dost už jenom to, že se k ní choval takhle, protože to je čarodějka a Kol si čarodějek vážil, ale to, že ho připravil o tanec s takovou pěknou čarodějkou...? Když se Gen otočila, tak on se postavil mezi ní a toho upíra. "Co je?" zeptal se ho ten upír podrážděně. Asi ho nepoznával. Jaká smůla. Pro něj. Upíří rychlostí se Kolova ruka dostane do jeho ruky a sevře mu srdce. Dost pevně mu ho drží, musí ho to vážně bolet. "Ty asi nevíš, kdo jsem, co?" zeptá se ho s naprosto klidným hlasem, potom začne rukou pomalu otáčet. Podle jeho výrazu ve tváři usoudil, že mu to stále nedošlo. Druhou rukou, kterou měl volnou, si škrabošku na chvíli sundal z obličeje, opravdu jen na okamžik, aby se mu ukázal v celé své kráse. Aby věděl, že teď je jeho život v rukou Kola Mikaelsona. Škrabošku si zase nasadil, Genevieve k němu byla zády, nemohla mu vidět do tváře. "A teď budeš hodný upír a té milé dámě, který jsi zkazil tanec a očividně i celý večer, se omluvíš..." kouká se na něj i trošku tázavě, jestli to udělá a když přikývne, srdce mu pustí a vyndá si z něj ruku. Z kapsy u kalhot si vyndá látkový kapesník, kterým si začne ruku otírat. Zároveň ale sleduje to, jak se jde té dívce omluvit. Pokud zkusí něco jiného a nebude se chovat slušně, ať si ho nepřeje.

(Tomuhle muži, upírovi, zřejmě ženy skákaly samy do náruče. Vždyť jen viděla, jak se v jeho přítomnosti tvářila Clara, a to jí jen chabě polichotil. Zřejmě má v sobě prostě něco, co ženám nedá spát a přitahuje je to. Ona ale nebyla všechny ženy. Ona měla teď na muže svůj názor docela jasný a rozhodně se nemínila nechat zblbnout nějakým chlapem, který s ní tančí jeden tanec. Ani díky tomu, že to byl upír, který byl jistě zkušený a mohl mít, kolik jen žen by si zamanul. Alespoň ho na to odhadovala, protože byl rozhodně pohotový, co se týkalo jejích drzých poznámek. Snad by to mohlo i vypadat, že s ní ten dotyčný flirtuje. Možná, že to dělal. Možná, že si dokonce sám myslel, že její drzé poznámky jsou výsledkem toho, že ona přistoupila na jeho flirt a oplácí to. Ale takhle to ona rozhodně nevnímala. Chtěla ho nejlíp prostě umlčet, odbýt si ten tanec a jít se zase posadit, ale on se prostě nedal. Naštěstí na jeho poslední poznámku už ona nic jiného říkat nemusela. Takže prostě jen mlčela a tančila dál. Ovšem svůj pohled z Kola už nespustila, aby si náhodou nemohl zase stěžovat, jak se mu nelíbí, když mu nevěnuje pozornost. Z poklidně vyvíjejícího se tance je ale vyrušil náraz do jejích zad. Přešla by to, dokonce by se omluvila, ale nedostala k tomu příležitost, protože slova se ujal upír, který do ní narazil zřejmě schválně jen, aby jí mohl něco takového říct. Musela snášet podobné poznámky docela běžně. Ostatně nebyla z covenu sama, kdo byl pod palbou, ale ona byla přeci jen o něco víc jako Benjaminova sestra. Situace se ale ještě mezi čaroději a upíry nevyhrotila do otevřené války. To mělo teprve přijít. Raději poznámky upíra nijak nekomentovala a omluvila se pak Kolovi, že je konec jejich tanci. Otočila se k odchodu z parketu a ještě uslyšela hlas toho upíra a i něco, co říkal ten druhý, který s ní tančil. Ale spíš se věnovala prodírání davem, protože chtěla být z parketu už pryč. Nevěděla tedy, že dotyčný je Kol, nezjistila to. A ani netušila, že po tom upírovi chtěl, aby se jí omluvit a vyhrožoval mu násilnější cestou. Když se konečně dostala na kraj parketu, ten upír za ní přišel a neochotně se jí omluvil. Věděla, že to nebylo myšleno upřímně a tak se po jeho omluvě koukla na stejné místo, které v tu chvíli hypnotizoval. Díval se na Kola, jako by mu dával vědět, že splnil, co po něm chtěl. Ona sama se na Kola taky chvíli dívala, pak ale pohled odtrhla a vyhledala Claru. Upír, se kterým měla potyčku mezitím někam zmizel. Nevšimla si kam. Clara se zrovna bavila se dvěma čaroději, a tak se ji tam opravdu nebála nechat samotnou s nimi, protože ona se chystala odejít domů, i když ji Clara přemlouvala.) Ne, dobře se tu bavíš, zůstaň tady, ale dávej na sebe pozor. Doprovoďte ji pak domů, pánové. (Podívala se na ty dva čaroděje a ti jí kývli, že to udělají) Dneska jsem nebyla moc dobrou společnicí, omlouvám se, ale teď si to snad vynahradíš. Dobrou. (Pousmála se, vzala si svůj teplý přehoz přes ramena a pak se odebrala k východu. Ještě než vyšla, tak se naposledy podívala po sále. Zahlédla i svého tanečníka. Pak už vyšla ven do prosincové noci.)

Ano, Kol s ní flirtoval, nebo se o to aspoň snažil, protože ona moc ochotná nebyla. Sice mu na jeho otázky odpovídala pořád stejně přidrzle, ale on už je opravdu zkušený, flirtoval už s tolika ženami, že pozná, když o něj nějaká nemá zájem. A to byla právě tahle. Nebo že by o něj zájem měla a jen předstírala pravý opak? I to je možné. Hrát si na nedobytnou a doufat, že muž, který o ni stojí, bude dostatečně vytrvalý, aby ji nakonec doufal. I takové ženy existovaly. Bohužel Kol nemohl pokračovat ve svých svůdnických tricích, protože jejich tanec překazil nějaký nevychovaný upír, který na ni okamžitě něco spustil. Kol tomu upřímně nevěnoval příliš pozornosti, tomu, co ten upír říkal. Tady šlo spíš o to, že tón jeho hlasu byl opravdu nepříjemný a nechoval se k čarodějce zrovna ukázkově. A to se mu nelíbilo. A také se mu nelíbilo, že je připravil o tanec. Proto neváhal ani chviličku a tomu upírovi dal takovou malou lekci a řekl mu, aby se šel okamžitě omluvit čarodějce, na kterou před malou chvílí tak vyjel. Přece jenom, i když neochotně, se za ní vydal a Kol svým upířím sluchem slyšel, jak se jí omluvil. Mohl ho sice ovládnout, potom by ta omluva vypadala asi trošku jinak, ale stejně by ta holka poznala, že to nebylo upřímné. Celou dobu se díval jejich směrem a když se na něj upír podíval, aby se ujistil, že Kol viděl, že to splnil, podívala se na něj i čarodějka. Ale jen na chviličku. Kol tam zůstane stále stát, ale po očku pozoruje místo, kam odešla Genevieve. Mluvila s tou svou kamarádkou Clarou. Zároveň taky poslouchá, o čem se spolu baví. Když slyší, že chce jít pryč, mírně se zamračí. Pomalu se rozejde k východu, ale nestihne udělat ani pár kroků a vrátí se upír, který se jí omlouval. Kol nezastavuje, vůbec ne, člověk by si myslel, že projde kolem něj a nechá ho na pokoji. Ale to nebyla pravda. On mu naprosto nečekaně zlomil vaz a podíval se na všechny přítomné, které to upoutalo. "Varování pro všechny, kteří se mi ještě někdy připletou do cesty," řekne opět s úplným klidem v hlase a potom se rozejde pryč. Ví, že upíra nezabil, to ani neměl v plánu. Chtěl jen, aby věděli, že s Kolem Mikaelsonem si nebude nikdo zahrávat. Ani s ním ani s nikým, s kým má nějaké plány. Za malou chvíli opustí Sídlo a rozhlédne se, zda někde na ulici neuvidí tu zrzku, svou tanečnici. A ano, zahlédl ji a nebyla ani tak daleko, jak si myslel. Rychlejším krokem se za ní vydal, ale jinak na sebe neupozorňoval.

(Nevěděla, co všechno se ještě událo po jejím odchodu. Vlastně ani netušila, že Kol ji a Claru poslouchal, když se bavily o tom, že půjde domů. Prostě se z plesu vypařila. Mohla zůstat, ale bylo by jí to tam už nepříjemné. I když upíři a čarodějky nebyli v otevřené válce, bylo to dost nahnuté. Frakce proti sobě nebojovaly veřejně. Spíš tak v zákulisí. Když se zatoulal upír někam, kam neměl, zaplatil za to. Většinou se to shodilo na neopodstatněný útok a sebeobranu čaroděje. Ale upíři byli likvidování naprosto cíleně. Stejné to ale bylo i s čaroději. Nebylo radno se v těchhle dobách někde osamoceně toulat v ulicích plných upírů. Vlastně by to teď mělo platit i pro ni. I když by asi nebylo dobré, kdyby se ji někdo pokusil napadnout, když jde zrovna z akce pořádané upíry. Stále tu byla jakási křehká hranice. Ví, že jednou padne. Ví, že Benjaminovi tohle stačit nebude. Blíží se konec tohohle hraní za oponou. Ta se totiž brzy roztáhne, aby herci měli konečně pořádné diváky. Nemohlo to dopadnout dobře. Je jen otázka pro koho víc. Šla po chodníku směrem domů. Nebyla ještě daleko od sídla. Vlastně byla teprve na konci ulice a chystala se odbočit. Možná by měla mít strach vzhledem k tomu, co se uvnitř stalo. Mohl by si na ni někdo počkat, mohl by ji někdo napadnout, ale pokud si tohle člověk připustí, tak je to špatně. Neměla strach. Neměla ho ani, když za sebou slyšela kroku, rychlé kroky. Někdo se ji snažil dohnat a ona věděla, kdo to je. Ten upír. Ne ten, který do ní vrazil, ale ten, se kterým tančila. Vydechla.) Upír plížící se za čarodějkou. Dávala bych si pozor. Mohlo by to být špatně vyloženo. Doba je zlá. (Zastavila se a po své poslední větě se otočila směrem k tomu upírovi. Masku si ještě nesundala. Ani neví proč. Asi na ni v tom spěchu, jak už chtěla být pryč, prostě zapomněla.) Jsem si naprosto jistá, že v sídle jsem nic nezapomněla, tudíž nevidím důvod, proč za mnou tak pospícháte. A toho upíra jste k omluvě opravdu nutit nemusel. Stejně nebyla myšlena upřímně. Jako asi téměř žádné lichotivé a omluvné rozhovory mezi čaroději a upíry v téhle době. Všechno je to jen jedna velká přetvářka. Všichni se tváříme, že se nic neděje, bavíme se, chodíme na společenské akce, jako by to mělo něco spravit. Ale všichni vlastně ví, že válka mezi čaroději a upíry je na spadnutí. Otevřená válka., protože v zákulisí jsou boje už dávno rozehrané... (Uvědomila si, že možná moc mluví a měla by prostě pokračovat v tom, co dělala předtím, tedy v chůzi domů.) Dobrou noc. Užijte si zbytek plesu. (Podívala se na Kola a otočila se zase zpět, aby se rozešla.)

Kol vyšel ze Sídla a vydal se za tou dívkou, zrzkou, se kterou tancoval. Věděl, že by se to asi nemělo dělat, takhle někoho sledovat v noci. Zvlášť když se jedná o čarodějku. To je v téhle době opravdu nevhodné. Taky by si mohla myslet, že jí chce něco provést, že ji chce přepadnout nebo dokonce i zabít. Musela slyšet jeho kroky za sebou, taky určitě cítila, že se jedná o upíra a přesto dlouhou dobu vůbec nereagovala. Kol šel stále za ní a šel rychlejším krokem než ona, takže byl za chvíli už jenom pár kroků od ní. V tu chvíli začala čarodějka mluvit. Kol se zatím nezastavuje, dokud nestojí ona, on taky nebude. Na rtech se mu objevil malý úsměv, když tohle začala říkat, na chvíli dokonce musí sklonit hlavu dolů a trošku zadržuje smích, protože i když to je docela vážné, tahle situace v New Orleans, jemu to připadá vtipné. Jako by to nevěděl, že je to opravdu divné, když sleduje upír čarodějku. Zastaví se na místě v tu chvíli, kdy vidí, že už ani čarodějka nepokračuje dál v cestě. Otočí se k němu a k jeho zklamání má svůj obličej stále zakrytý maskou. "Ale vy jste si to očividně špatně nevyložila, protože tady pořád stojím úplně v pořádku," řekne a podívá se na ni. Udělá ještě pár kroků a tím téměř smaže veškerou vzdálenost mezi nimi. Můžou teď být od sebe asi tak stejně daleko jako když tančili. Možná i blíž. Už nestihne nic dalšího říct, protože čarodějka zase začne něco říkat. A tentokrát se docela rozpovídá. Kol ji nepřerušuje, jen poslouchá. Musí se pousmát, když říká, že si je jistá, že v Sídle nic nenechala a tak nechápe, proč za ní jde. "Je jedna věc, kterou byste o mě měla vědět," začne mluvit po tom, co Gen přestane, "já jsem jeden z těch upírů, kteří si čarodějek dost váží, právě proto jsem chtěl, aby se vám šel omluvit. Protože aby se takhle někdo choval ve společnosti k dámě a ještě k tomu čarodějce, to je vážně vrchol." Je pravda, že Kol se také někdy nechoval zrovna ukázkově, ale snad si nepamatuje, že by se takhle choval k čarodějce. Možná k nějaké, která ho naštvala. Ano, občas někoho zabil na veřejnosti, ale skoro nikdy to nebyla žena. Ženy totiž měl k jiným věcem. O tu válku se popravdě nijak extra nezajímal. Kola a jeho sourozence nikdo zabít nemohl, takže mu to bylo jedno. A čarodějky? Ano, sice k nim měl jistou slabost, ale za tohle si můžou samy. Zastavit by se to dalo, ale oni o to asi dvakrát nestojí. Ona mu potom najednou popřeje dobrou noc a pěkný zbytek večera na plese. "Jsem si jistý, že se ještě někdy potkáme, čarodějko," řekne a kdyby nebyla otočená, mohla by vidět jeho záhadný úsměv. Teď už tam Kol nebyl. Hned potom, co to dořekl, zmizel upíří rychlostí bůhvíkde. Možná na plese, kde chtěl ulovit nějakou jinou dívku.