Loyola University

Admin Poèet pøíspìvkù : 228 Join date : 13. 08. 14

Neworleanská univerzita, na které se nachází hned několik fakult (College of Business Administration, College of Education and Human Development, College of Engineering, College of Liberal Arts, College of Sciences) V kampusu se nachází učebny, knihovna, menza, klinika, koleje a různá sportoviště a prostory pro volnočasové aktivity.

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Po rozhovoru v baru se svezla metrem na univerzitu a zamířila do budovy kolejí, kde měla svůj pokoj. Byla tam spolubydlící, která se jí po jejím příchodu ptala na to, jak jí to dopadla." Vzali mě na zkoušku. A moje šéfová je asi šílená. *Přiznala jí a začala prohlížet svůj šatník.* A ještě je tam dneska rockerská párty, kde budu pracovat. Jestli chceš, tak bys mohla přijít. *Jenže její spolubydlící řekla, že už má něco domluvenýho se svým přítelem, tak to nechala plavat. Vyhrabala ze skříně jedny černé džíny, černé tílko a nakonec si vzala ještě černou koženou bundu. Do kapsy si strčila mobil, peněženku a klíče, Na oči si dala černý stíny a orámovala je černýma linkama, pak si dala ještě ne moc výraznou rtěnku a zase vyrazila ven. Metrem mířila zpátky k baru.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Po večírku se vrátila na svůj pokoj už trochu klidnější, než předtím odcházela z baru. Díky tomu, jak viděla na ulici zkolabovat tu holku, musela racionálně uvažovat a uklidnit se. Přesto když se jí ptala její spolubydlící na párty, tak ji nebyla schopná nic říct, a tak to raději něčím zakecala. Brzy si šla lehnout, ale trvalo jí dlouho, než usnula, neboť ji hlavou stále vrtaly myšlenky na události. Snažila se tomu najít nějaký logický důvod, ale nenapadal ji žádný jiný, než že nadpřirozeno opravdu existuje. Proto strávila další den tím, že hned poté, co se kolem poledne probrala a najedla, zašla do počítačové místnosti a začala si googlit něco o nadpřirozenu, přičemž se rozčilovala nad pomalým internetem. Nakonec to vzdala a šla do knihovny, kde zkusila hledat v knížkách. Moc se z toho nedozvěděla, protože každá kniha vykládala něco jiného. Nakonec k večeru se snažila poohlédnout se po nějaké jiné práci, čímž strávila i většinu následujícího dne. Někam zavolala, někam si zašla osobně, ale všude jí řekli, že už nikoho nového nehledají nebo že už je to obsazené. Konečně ji došlo, že asi nebude mít na výběr a do toho nadpřirozeného baru se bude muset vrátit. A protože to nechtěla odkládat na zítra, kdy už by možná na to neměla odvahu, tak se tam vydala rovnou.*

Poèet pøíspìvkù : 175 Join date : 01. 09. 14

(Prochází se po městě a hledá v těch davech zrzavou dívku, jenže to bylo jako hledat jehlu v kupce sena. Rozhodl se provést lokační kouzlo. Ta dívka byla jeho krev, tudíž nepotřeboval nic jejího a ani znát její obličej. Prostě použije svou krev. V nějakém obchodě si koupí mapu a odejde si sednout na lavičku do měnšího parčíku. Mapu si rozloží na klíně a řízne se do dlaně. Několik kapek krve nechá skapat na mapu a poté začne odříkávat lokační kouzlo. Krev se sjednotní do jedné kapky a pak se zas rozdělí do dvou. Obě začnou putovat po městě na naprosto jiná místa. Jedna kapka skončí v kampusu univerzity Loyola a druhá někde poblíž plantáže. Dojde mu, že ta jedna kapka je Genevievea ta druhá ta dívka. Genevieve jistě v kampusu univerzity nebyla, takže je to ta dívka. Zmuchlá mapu a vyhodí jí do koše. Rozejde se k univerzitě.
Po nějaké chvíli tam dojde a začne se rozhlížet kolem. Neznal ani její jméno. Vlastně věděl jen, že má zrzavé vlasy.)

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Dnešní den byla dohodnutá, že do baru nepůjde, takže měla den pro sebe. Teda až na přednášky dopoledne. Po jejich absolvování a snězení oběda v menze strávila odpoledne na koleji. Měla štěstí, že její spolubydlící měla odpoledne nějaké přednášky, takže měla volný pokoj. Využila ho ke klidnému procvičování kouzel. Odněkud vyhrabala svíčku, kterou střídavě rozsvěcela a zhášela. Nejprve ji zhášela ručně ale pak se pokoušela i ji zhasnout magií. Nějakou dobu jí to trvalo, ale nakonec to zvládla. A když už měla dost ohně, tak pracovala s vodou. Zkoušela to co procvičovala u Sophie. Tentokrát už se u toho naučila dýchat. Ale k večeru už přišla její spolubydlící, tak toho musela nechat. Navíc si chtěla trochu provětrat hlavu, tak se šla projít po kampusu. Procházela se venku nějakou dobu až se nakonec zastavila u něčeho jako dvůr, kde byla i malá fontánka uprostřed a okolo lavičky. Na jednu z nich se usadila a zvažovala, co včera zjistila u Sophie v bytě.*

Poèet pøíspìvkù : 175 Join date : 01. 09. 14

(Prochází se kampusem a hledá očima zrzavé vlasy. Nějakou dobu se tam motá mezi lidma a nic. Přijde mu to naprosto zbytečné. Mohla být venku i uvnitř. A procházet každou místnost by zabralo až moc času. Proč se toho chlapa nezeptal aspoň na jméno? Tohle byl naprosto stupidní nápad. Už přemýšlel, že prostě zítra zajde do baru Rousseau's a vyhledá ji tam. Jenže pak z dálky uvidí dívku, která seděla na lavičce u fontány a měla zrzavé vlasy. Mohla to být ona a nemusela. Jenže to se nedozví, když k ní nepůjde. Zamíří tedy přímo k ní. Když už je od ní jen npár metrů, tak vycítí její energii čarodějky. Byla to ona. Zastaví se a chvíli na ní jen kouká. Pořád neví, co cítí. Nevěděl to, když mu Genevieve oznámila, že měli dceru a neví to ani teď. Po chvíli si uvědomí, že to musí vypadat divně, když tady jen tak stojí a kouká na ni. Přistoupí tedy o něco blíže k ní.) Omlouvám se, tohle možná bude znít trochu hloupě a dost divně, ale nezní vaše příjmení náhodou Rousseau? (Povytáhne obočí. Nejspíš by znělo dost divně, kdyby k ní přišel a řekl jí, že je možná její otec, ale neví to jistě, protože jeho dcera se narodila před sto lety a teď mu nějaký čaroděj řekl o ní a on v tuhle chvíli neví, zda je jeho dcera či pravnučka. To co řekl, znělo opravdu méně divně. Navíc jí nemohl říct, jak se to doopravdy dozvěděl.)

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Dívala se na fontánu, takže si zprvu nevšimla, že ji někdo pozoruje. Byla až moc zamyšlená. Přesto se po chvilce ozval instink, jakoby ji někdo pozoroval. Rozhlédla se okolo sebe a uviděla nějakého muže mířícího k ní. Začala narychlo uvažovat, co by mohl chtít. Neznala ho a na studenta se ji zdál moc starý. Mohl by to být buďto nějaký přibuzný nějakého zdejšího studenta anebo zaměstnanec. To by ovšem nevysvětlovalo, co chce po ní. Ale možná se chce jen zeptat kolik jeho hodin nebo jestli nemá zapalovač. Nakonec než stihne něco říct, tak muž dojde k ní a položí ji svoji otázku. Na několik vteřin oněměla, což se jí nestává zrovna často. Jako kdyby jí před chvílí četl myšlenky.* Jo, znám to jméno. Teda spíš příjmení. *Přikývla.* Měli by to být moji předci nebo tak nějak. A vy jste... kdo? *Prohlédla si ho.*

Poèet pøíspìvkù : 175 Join date : 01. 09. 14

(Takže to přeci jen byla ona. V tu chvíli si ji začne prohlížet o něco pozorněji. Její vlasy potvrzovali, že rozhodně patří do rodiny. Zrzavé vlasy měla jeho matka a sestra, dokonce i jeho babička, než jí tedy zešedivěly stářím. Za to on a jeho otec měli tmavé vlasy. Vážně se cítí zvláštně. Nikdy nepředpokládál, že by měl dceru a teď tady před ním seděla. Tedy možná. Ještě to nevěděl na sto procent, ale o tom se přesvědčí později.) Já jsem Benjamin Rousseau. (Natáhne k ní ruku.) A údajně tvůj otec. (Vydechne a podívá se jí do očí.) Abych to upřesnil. Před nějakou delší dobou jsem měl dceru, ale dozvěděl jsem se to až před pár dny. A tou dcerou podle všeho máš být ty.

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Podruhé během jedné minuty oněměla. Při její ukecanosti to je historický okamžik. Její překvapení na ní bylo hodně znát, jak v jejím výrazu, tak i v tom, jak se celá zarazila a nějakou dobu ztuhla. Trvalo jí chvíli, než rozdýchala tuhle zprávu a naskočil jí mozek. Teď tu stojí muž, který říká, že je její otec. Jak se o ní dozvěděl? Hlavou ji proudilo ohromné množství otázek, které se začaly drát na povrch.* Počkat... Teď jsem trochu zmatená. Vy... ty... jste... *Zhruba na tři vteřiny se zarazila protože netušila, jestli mu vykat nebo tykat. Cizímu chlapovi by vykala, vlastnímu otci tykala. Jenže co dělat, když se to spojí? Onikat?* Prostě já jsem si svoje rodiče představovala trochu starší. Asi tak táhnoucí na padesát. A potom kdo ti řekl o mně? A potom údajně dcera? Takže to není jistý? A v zásobě mám ještě spoustu dalších otázek se kterýma si klidně vystačím až do rána, protože já nic nechápu. Co se stalo, že jsem skončila až v Londýně, jak jsem se dostala odsud a tak dále... *Překřížila ruce na prsou a podívala se na něj. Očekávala nějaké odpovědi.*

Poèet pøíspìvkù : 175 Join date : 01. 09. 14

(Stáhne ruku zas zpět, když ta dívka nic nedělá. Zkoumavě se na ni zadívá a čeká na nějakou reakci. A té se taky konečně po chvilce dočká. Při její poznámce, jak si představovala své rodiče, by se asi každý člověk rozesmál, ale on si stále zachovával svůj neutrální výraz, který neříkal naprosto nic. Jemu rozhodně netáhlo na padesát let. Bylo mu třicetsedm let a to už celých sto let, ale tohle jí říkat nebude, alsepoň ne teď. Vydechne a posadí se na lavičku vedle ní, když usoudí, že tohle nebude trvat chvilku. Chvíli se dívá před sebe a přemýšlí, jak by jí vše vysvělil a nakonec usoudí, že pravda bude nejlepší. Tedy aspoň částečná. Otočí hlavu na ní a podívá se jí opět do očí.) Tvá kamarádka Sophie. Vyhledala mě a pověděla mi o tobě. A pak jsem tě našel tady. (Pokrčí rameny. Tohle byla naprostá lež, tedy až na poslední větu. Jediná ta byla pravdivá.) No test DNA jsem si nemohl udělat, takže ano není to jisté. Ale to se může změnit. Ale jisté je, že jsme příbuzní. A na to, jak ses dostala do Londýna, se budeš muset zeptat své matky. Protože mě nic neřekla. Jen to, že jsem měl dceru, tedy mám.

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Jeho stáhnutí ruky si ani nevšimla, stejně jako si nevšimla, že by jí ji podával. Byla až moc překvapená, aby vnímala detaily. Celý život byla bez rodičů a netušila, kdo jsou, a teď najednou možná sedí vedle svého otce. Nemohla tomu uvěřit. I kdyby to nebyla pravda, tak aspoň je to její příbuzný podle jména.* Jasně, Sophie ti musela dát vědět hnedp otom jak provedla to kouzlo... Taky mi mohla říct, že někoho z mojí rodiny zná. *Poslední větu si spíš řekla sama pro sebe, něco jako připomínku toho, co řekne Sophie, až ji uvidí. Podívala se pak na svého údajného otce. Zaujalo ji to s tím Londýnem a především to o té matce.* A kdo je moje matka?

Poèet pøíspìvkù : 175 Join date : 01. 09. 14

(Její slova mu potvrdí, že jí Sophie neřekla nic o Genevieve, což pro něj bylo jen dobře. A pokud ještě nevyhledala Genevieve tuhle dívku, tak to neřekla ani jí, což bylo ještě lepší. Byl první, kdo o ní věděl a měl šanci ji dostat na svou stranu. A pokud se Genevieve dozví, že je u něj, tak to byla dobrá šance, jí k sobě nalákat a vzít jí její moc a následně z ní udělat kotvu. Všechno hrálo právě teď v jeho prospěch.) Vlastně až dneska. A vlastně mě neznala. Našla mě. (Tohle také pravda nebyla. Tedy pokud mluvil o Sophie. Člověk, kterýmu to řekl mu to opravdu řekl až dnes, neznal ho a našel. Sophie ho znala. Věděla, kdo přesně je a rozhodně by mu tuhle informaci neřekla.) To se dozvíš brzy. Bydlí tady v New Orleans a mohla by si jí vidět už zítra. Takže ty jsi vyrůstala v Londýně? Kdy jsi se dostala sem? (Povytáhne obočí. Pokud vyrůstala mimo New Orlenas tak nebude mít zrovna nejlepší zkušenosti s magií a tohle rozhodně chce změnit. Nikdo v jeho rodině nebude nezkušený čaroděj či čarodějka.)

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

Až zítra uvidím Sophie, tak ji budu muset poděkovat. *Poznamenala si opět sama pro sebe. Stejně měla jít zítra zase do baru pracovat, takže tam nejspíš Sophie potká. Při následné zmínce o její matce mohl Benjamin vidět, jak jí zajiskřilo v očích. Mohl na ní vidět, jak moc by chtěla, aby ta chvíle nastala už teď. Zdálo se jí, že má teď moc štěstí najednou. Napřed si ji najde otec, potom i matka.* Začínám mít pocit, že je tohle jenom sen. *Štípla se do ruky.* Není to sem. Naštěstí pro mě. *Usmála se a pak už mu začala odpovídat na jeho otázky.* Vyrůstala jsem v Londýně v jednom dětském domově. Sem jsem se dostala teprve nedávno, dostala jsem tady stipendium. Přiletěla jsem na konci srpna a nějak se mi rovnou podařilo najít si práci u Rousseau. *Bylo pro ní zvláštní to teď vyslovovat. Dřív to bylo jméno baru, teď by to mělo být její příjmení.*

Poèet pøíspìvkù : 175 Join date : 01. 09. 14

(Trochu se zarazí. Nemůže teď dovolit, aby zítra mluvila se Sophie. Dozvěděla by se, že lhal. Začne přemýšlet, jak tomu zabránit a konečně ho něco napadne.) Jo zapomněl jsem ti od ní vyřídit, že prý zítra nemáš chodit do práce. Chtěla nám prý dát čas, aby jsme se lépe poznali. (Zvedne jeden koutek úst, aby naznačil pousmání, ale po chvilce zas koutek úst spustí dolů. Na její poznámku o snu nereaguje. Vlastně ani neví, jak by na to měl reagovat. Co na to normální lidé říkali? Naprosto netuší. Možná by se měl aspoň usmát a nebo taky ne. Takže ona byla nakonec naprosto nezkušená čarodějka. Zajímalo by ho, jestli se vůbec něco stačila naučit za tu dobu, co tady je.) Hádám, že jsi měla naprosté štěstí, když jsi dostala stipendium zrovna tady a našla si práci v baru, který vlastní čarodějka. Tedy i já měl štěstí, jinak bych tě asi nikdy nepoznal. (Bylo pro něj nezvyklé takhle mluvit. Bavit se o naprosto nedůležizých věcech a říkat věty typu, že měl štěstí a takové. Tedy pro něj to bylo rozhodně nedůležité. Bylo mu celkem jedno, kde vyrůstala a jak se sem dostala. Důležité bylo, že je tady teď a on toho mohl využít.)

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

Fajn. tak si aspoň zítra můžu přispat. *Přikývla. Při zmínce o štěstí se pousmála.* Možná to byl osud, štěstí anebo někdo zařídil, abych dostala tady stipendium a pak zařídil, aby nebyla nikde k sehnání žádné práce kromě té v Rousseau. Anebo ta všechno může nějaké kouzlo. Já nevím. *Pokrčila rameny. Potom se vrátila opět k tématu o její matce, který ji docela zajímalo.* A jak zítra potkám svou matku? *Zeptala se ho, aby věděla, kde má být. Bude to snazší než prohlédávat všechny baráky v New Orleans.*

Poèet pøíspìvkù : 175 Join date : 01. 09. 14

Jistě osud. (On na tohle rozhodně nevěřil. On si svou cestu určoval sám a ne nějaký osud. Všechno, co v životě má a čeho dosáhl, byla jen jeho zásluha a ne osudu. Prostě to byla jen velká náhoda, že se z Lonýdna dostala sem. Všechno ostatní už náhoda nebyla. Na čarodějku tady mohla narazit kdykoliv a požádat jí o pomoc už byla maličkost.) Přijď zítra ke mně domů. Já pak přivedu tvou matku. (Vytáhne si z kapsy saka papírek a propisku a napíše jí adresu. Pak jí to podá a když stáhne ruku zpět, opatrně jí vytrhne pár vlasů, tak že to ani neucítí. Potřebuje se ujistit, že to je opravdu jeho dcera. A taky potřeboval zjistit její jméno a na to se jen tak zeptat nemohl, protože pak by bylo jasné, že se Sophie rozhodně nemluvil.) A já teď už půjdu. Už je celkem pozdě a ty by ses měla pořádně vyspat na zítřejší den. (Mírně se pousměje a zvedne se z lavičky.) Rád jsem tě konečně poznal. (Pronese ještě nakonec a pak se vydá pryč z kampusu a zamíří k sobě domů.)

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Převzala od svého údajného papírek s adresou a podívala se na něj. Trochu tušila, kde to je, měla tušení, že pár ulic odtamtud už byla, když šla do baru pracovat. Podívala se pak na něho.* Zítra tam budu. *Přikývla. Nějakého vytrhnutí vlasů si opravdu vůbec nevšimla. Když jí oznámil, že už půjde, tak měla chuť mu říct, ať zůstane. Chtěla toho ještě hodně vědět. Ale měl pravdu, že už je dost pozdě, takže nakonec nevešla.* Já tebe taky. *Usmála se a pak se dívala za ním, jak jde pryč. Přitom žmoulala v ruce papírek s adresou. Po chvíli se vydala na svůj pokoj, kde si šla brzy lehnout. Ráno se probudila velmi časně, její spolbydlící ještě spala. Nechala ji spát a došla se umýt a pak se převlékla. Ještě nějakou dobu čekala, během které se i najedla, než usoudila, že je správná doba vyrazit. Vypadalo by blbě, kdyby tam stepovala už od sedmi ráno. Vyrazila tedy až někdy po deváte hodině. Správně by už měla být v baru a pracovat, ale řídila se tím, že dneska tam jít nemusí.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Tohle dopoledne měla volné a tak si chtěla dopřát klidné ráno v posteli s hrnkem kafe a knížkou. Jenže ji vyrušila zpráva od Sophie ohledně schůzky covenu v lyceu. Netušila, co se děje, ale uvítala to. Aspoň si bude připadat, že do covenu konečně patří a pozná nějaké další čaroděje. Zatím znala z covenu jenom Sophie a Kaleba a pak možná ještě její rodiče, ale u těch si nebyla jistá, jestli tam pořád patří, když umřeli a ožili. Svoje pohodové ráno tedy odložila, v rychlosti si vypila kávu a knížku nechala ležet na posteli. Oblíkla si nějaké obyčejné džíny, tričko a mikinu, vlasy si jen svázala do culíku a vydala se tam. Cestou v internetu googlila, kde má to lyceum být. Věděla jenom, že bude někde ve francouzské čtvrti.*