Austrálie a Oceánie

(Smečka, do které patřila, byla pryč. Všichni mrtví. Dlouhou řádku let žila na Novém Zélandu ve své smečce, kde měli klid. Mohli si volně pobíhat přírodou když chtěli. Žili skryti v jedné osadě, kterou si pro sebe vybudovali. Byli něco jako indiáni v Americe, naprosto separováni od okolního dění. Pokud tedy ovšem nechtěli jet někam nakoupit zásoby, které jako lidé potřebovali. Jako vlci si vystačili s jinou kořistí. Ano, její smečka opravdu lovila zvířata. Její smečka byli predátoři, dokud se neobjevili lovci. Ona ovšem byla zrovna nakupovat ty již zmíněné zásoby na další měsíc. Většinou to byly nějaké konzervy. V tomhle směru nežili moc zdravě, ale jako vlci to vyběhali. Hlavní bylo, že smečka do styku s další civilizací přišla co nejmíň, protože tak jim to vyhovovalo, i když ona sama pracovala jako průvodce v nedaleké rezervaci, takže s těmi lidmi stýkala víc. Ale někdo tu smečku živit musel.

V podstatě teď na letišti ve Wellingtonu vypadala jako ten největší buran. Vlasy měla rozvrkočené všude možně do prostoru. Na sobě měla tílko nad pupík a džíny. Jo, tady v Austrálii jsou ty Vánoce trochu víc teplejší, i když ona nic takového neslavila. Nějaké takové svátky jí byly šumák. Ona uctívá jen přírodu a její úkazy. V puse má žvýkačku, stojí opřená o přepážku a kouká se, kam by letěla. Za ní se ozval nějaký hlas.) Tady se nemůžete opírat. (Otočila se a stále žvýkala, jen ho probodla pohledem a znovu vrátila svoje oči na odletovou tabuli. Chlápek za ní, zřejmě pracovník přepážky, si odfrkl.) Buranka. (Ona to samozřejmě slyšela a s naštvaným výrazem se na něj zase otočila. Tohle ten chlápek říkat neměl. Byla dost výbušná a nestyděla se za to. Její živočišnost na ní byla poznat už od pohledu. Vzala hlavu muže do svojí ruky a přerazila  mu o přepážku nos. Ten samozřejmě začal ječet. Přiběhla ochranka a jala se Nailu vyprovodit ven z letiště, přičemž ten chlápek za ní řval, že ji zažaluje a tak podobné věci. Ona se jen s úsměvem na rtech, stále přežvykujíc žvýkačku, nechala v klidu vyvést a pak se rozhlédla zleva doprava. Ve Wellingtonu štěstí neměla. Třeba ho bude mít v Aucklandu. Ovšem bude se tam muset dostat jinak než letadlem, protože na letiště už jí rozhodně znovu nepustí. Trochu svěsila ramena, protože si trochu zavařila, ale pak se prostě postavila k silnici a stopla si nějaké auto, které jelo zrovna až do Aucklandu. Vysadilo ji u letiště a ona tam zase bloumala. Nakonec jí utkvěl pohled na nápisu New Orleans. Trochu naklonila hlavu. Ví, že její kmen odtamtud pochází. Tedy ještě z dob, kdy tam New Orleans vůbec nestálo a byly tam jen husté lesy kolem řeky. I když ty by tam mohly být alespoň z části zachovány. Jestlipak jsou tam zachováni i vlkodlaci? Pak se sjede pohledem a ušklíbne se.) Tohle bude chtít jiný oblečení. (Jde sehnat něco teplejšího na sebe a pak už jí v letu do NO nic nebrání.)