Rok 1906 - část druhá: Rituál

Hodně brzy ráno se probudí. Slunce ještě ani nevyšlo a on už stál na nohou. Nejdříve se šel do koupelny pořádně umýt, pak se převlékl do obleku, který měl na zvláštní příležitosti, a tohle byla rozhodně nejvíce zvláštní příležitost. Pak sešel dolů do kuchyně a udělal si čaj. Sedl si ke stolu a pomalu ho upíjel. Čaj mu dodal více energie a taky ho uklidnil. I když vlastně nebyl nějak zvlášť neklidný a rozrušený, spíše mu hlavou vířilo hodně myšlenek. Zajímalo by ho, kdy konečně umře druhá Starší a on bude mít celý coven sám pro sebe. Sice bude muset vyhlásit svého zástupce nebo někoho, kdo bude mít větší moc, ale nebude se rozhodně muset dělit o vedoucí místo. Také přemýšlel, jak rozjede svůj plán o vyhubení upírské rasy v New Orleans. Toho chtěl dosáhnout ze všeho nejvíce. Upíři je podceňovali, ale jen proto, že nikdo neměl odvahu se jim postavit. Tohle on změní.

Probudila se za svítání. Vstala z postele, protáhla se a šla roztáhnout závěsy. Brzké sluneční paprsky jí tančily na její kůži. Zdálo by se, že je to den jako každý jiný, ale nebyl. Dneska se změní vše. Vlastně se tak stalo už včera a smrt Alana to jen zpečetila. Ale dnes to mělo proběhnout oficiálně. Na sebe si vzala jedny ze svých svátečních šatů, ale žádný model, který by na ni nějak hodně upozorňoval. Její vlasy na ni upozorňovaly za ni samotnou až až. Nakonec sejde dolů do kuchyně a prostě už jen ze zvyku Bena pozdraví, i když by měla sto chutí to neudělat, zkrátka jí to automaticky vyklouzne. „Dobré ráno.“ Naleje si čerstvé mléko a ukrojí si kus rozinkového závinu a pustí se do snídaně, jakmile si sedla ke stolu.
„Dobré.“ Čaj už měl dávno dopitý a teď jen ukusuje samotný suchý chléb. Nečekal, že Genevieve opravdu vstane časně ráno a připraví se na jeho zasvěcení. Ale kdyby to neudělala a pak by se následně nedostavila na rituál, tak by to vyvolalo otázky a toho si byla určitě vědoma. A tím pádem by byl Benjamin opět naštvaný a dal by jí zas nějaký trest. „Hlavně se netvař před všema jako boží umučení. Trochu života projev.“

Vzhlédne k němu s naprosto chladným a odtažitým výrazem: „Života? Co to je?“ zeptá se ho. Mohla by žertovat, ale ona nežertuje. Už dávno nezažila něco, co by bylo alespoň podobné pořádnému životu. „Já jsem už dávno mrtvá. Jen mi chvíli trvalo si to uvědomit,“ odvětí mu ještě chladně. Tohle by jistě nikdo od patnáctileté dívky nečekal. Taková slova říkají málokdy i dospělý. Ale jak Genevieve řekla, s Benem si připadala víc mrtvá než živá. „Co je podle tebe projev trochu života? Mám se snad hloupě usmívat nad něčím, z čeho ani radost nemám?“ povytáhne tázavě obočí.

„Mrtvá? Trochu silná slova na tak mladou dívku nemyslíš?“ povytáhne obočí a ukousne si chleba, chvíli ho přežvykuje, než polkne. „Usmívám se snad hloupě? Ne, neusmívám a stejně nemám tak mrzutý výraz jako ty,“ přimhouří oči a zadívá se na ni. „Takže vážně nemáš radost z mého povýšení? Škoda, mohl jsem ti zařídit lepší místo v covenu a už žádné lekce magie. Mohla jsi vyučovat nejmladší žáky. Ale teď,“ pokrčí rameny, „nemyslím si, že bys na to měla.“

„Co vlastně chceš?“ neudrží se a trochu zvýší hlas. „Jednou chceš, abych nic necítila, abych potlačovala své emoce a jakmile opravdu nic necítím, a to myslím vážně, protože ve mně je naprosté prázdno, tak si stěžuješ, že nejsem veselá a nemám radost?“ zvedne se prudce od stolu.

„Řekl jsem snad, že chci, abys byla veselá? A nikdy jsem neřekl, abys potlačila emoce. Řekl jsem, ať je tolik nepoužíváš, protože tě jednou zničí.“ A to doslova. Vzpomene si, jak jeho emoce zničili, ale hned to zažene.

„Možná by sis měl rozmyslet, co chceš pro příště, než někomu zničíš život, jako jsi to udělal mně,“ odsekne, dá talíř a hrnek do dřezu a chystá se odejít z kuchyně. „A nepotřebuju nikoho učit,“ dodá ještě a nakonec, než půjdou, zakotví v knihovně, kde si otevře nějakou knihu a čte si.

„Já vím rozhodně, co chci, ale ty to ještě nevíš. To je ten problém, ale jednou to zjistíš. Zjistíš to, až dospěješ,“ podívá se za ní, jak odchází z kuchyně a zavrtí hlavou. Dojí pak ten chléb a ještě chvíli sedí. Když už je čas, tak vstane a vydá se najít Genevieve. Najde ji v knihovně. „Je čas,“ podívá se na ni a pak hned zas z knihovny odejde a vydá se pryč z domu na hřbitov.

Vzhlédne od knížky, když jí řekne, že je čas. Zaklapne ji a vstane, upraví si svoje šaty a v hale se podívá do zrcadla, jestli její drdol pořádně drží. Potom si vezme z věšáku klobouk, který je v barvě jejích šatů, nasadí si ho na hlavu a vyjde ven z domu. Vydá se na hřbitov ladným krokem. Kde kdo se po ní otáčel, hlavně mladí kluci, protože vypadala tak nádherně a přitom tak nepřístupně a nedostupně, což pozornost mužů jen přitahovalo.

Celou cestu jde tak tři metry napřed a Genevieve nechává v klidu za sebou. Přemýšlí a přemýšlí hodně. O covenu, o sobě a o Genevieve. A hlavně o jejích slovech. Na tváři si ale zanechává neutrální výraz, takže kdokoliv by se na něj jen koukl, nemohl by poznat, že je naprosto zamyšlený. V hlavě si pořád pokládá otázku "Co vlastně chci?" Samozřejmě ví, co chce - vládnout covenu, chce dokázat, že jejich coven není tak slabý, jak si každý myslí, chce být nejsilnější a nejmocnější. Ale co očekává od Genevieve? Aby byla silná a toho už dosáhl, aby byla mocná a toho též dosáhl, ale pořád mu to nestačí. Chce mít moc nad všemi a je si vědom toho, že nad Genevieve sice ji má, ale ne takovou, jakou by chtěl. Ano je posedlý mocí, až to není hezké, ale je to jako závislost. Jednou to okusíš a chceš víc a víc. A on žádá co nejvíc.

Když vejdou na hřbitov, všichni už tam jsou. Čekalo se jen na ně. Starší Bena vyzve, aby si stoupl před ni a on tak učiní. Starší řekne pár slov k tomu, proč se tady sešli a pak začne vykonávat rituál. Benjamin nejprve stojí a poslouchá. Když začne s rituálem, tak se pomalu složí k zemi a je v jakémsi transu. Leží na zemi a teď by se mu mělo zjevovat, co vše se nelíbilo předkům, ale nic nepřijde. Vidí jen tmu. Ano nechal sice zabít jednu Starší, ale předci věděli, že on bude lepší Starší. Měl cíl, vyhubit upíry, a za to oni byli rádi. Ano, zabil Alana, ale oni věděli, že Alan nebyl zrovna na sto procent věrný covenu. Samozřejmě učinil vše, co mu bylo nařízeno, ale neměl tak silnou víru. A ano, použil černou magii, ale jen, aby dosáhl svého. Předci prostě věděli, že on je jim věrný a vždy bude. Ať se stane cokoliv, nikdy je nezradí a co dělá okolo, je nezajímalo. Rituál byl tudíž obzvláště krátký.

Postavila se tak, aby měla dobrý výhled. Ví, co tenhle rituál obnáší. Ví, že se před Benem objeví v transu vše, co se předkům nelíbilo. Musí toho být hodně. Ji týral, zabil několik svých druhů, používal černou magii. Musí toho být možná ještě víc. Jen tak se neprobere, říká si pro sebe a soustředěně ho pozoruje očima. Je zvědavá, jak dlouho bude mimo.

Probudil se ani ne za minutu. Tohle se nikdy nestalo, takže všichni byli velice překvapení, dokonce i Starší. Gen je šokovaná stejně jako ostatní, ale ti jsou šokovaní spíš z toho, že je někdo opravdu tak vzorný a poté si jen přikyvovali navzájem, jak dobře udělali, když Bena zvolili. Ona ale bezděky vykulila oči a zděšeně se na ten výjev koukala. Probral se hned. Skoro ještě ani pořádně neupadl do transu a už je vzhůru. Nechápala to, nestala se náhodou nějaká chyba? Neproběhl rituál špatně? Ale podle reakcí všech dalších proběhl zcela správně. Všichni se jali Benovi gratulovat a ona tam jen stála a nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Takže takoví jsou předci, přesně takoví jako Ben. Krutí a sebestřední. Jistě, Ben krásně zapadal. Ben vyhrál. Byla z toho znechucená a zklamaná. Odvrátila zrak a povšimla si, že probíhá něčí pohřeb. Nemohl to být pohřeb nikoho jiného než Alana. Ale u jeho hrobky nikdo nestál. Celá jeho rodina dala přednost Benově jmenování. Celá jeho rodina na něj zanevřela. Pak se zase podívala směrem k Benovi, a když viděla, že je zasypaný gratulacemi, otočila se na podpatku a odkráčela k hrobce Alana. Zapálila svíčku a pomodlila se za něj.

Ben je obzvlášť spokojený, jak to dopadlo. Rituál trval hodně krátkou dobu a všichni si tudíž myslí, jak je dokonalý a přitom dokonalý vůbec nebyl, jen předkům nevadilo, co dělal. Ale kdyby ostatní věděli, co dělá a udělal, byli by zděšení a vůbec by nebyli spokojeni s výběrem Staršího, jako jsou teď. Stojí uprostřed hloučku a přijímá gratulace a přitom čeká. Čeká, až předci vykonají to, co mu řekli, když byl v transu. Svou sestru ani nevyhlíží, je mu jedno, jak se teď tváří, nebo odešla pryč. Teď mu záleží jen na jedné věci a to... Podívá se na Starší, která se najednou složí na zem a začne se na zemi svíjet bolestí a pak najednou už jen nehybně leží na zemi a ve tváři má kamenný výraz, výraz mrtvoly. Ano právě teď umřela poslední Starší, která by mu mohla kazit plány. Všichni se seběhnou k ní a snaží se jí pomoct, dokonce i Ben, ale on jediný ví, že to je zbytečné. Jedna čarodějka, která pracuje i jako doktorka prohlásí, že to vypadá na infarkt a bohužel už jí není pomoci. Na infarkt to opravdu vypadalo, ale doopravdy ji zabili předci. Nebyla jim věrná tak, jako Benjamin a nikdy by nechtěla, aby se coven konečně ujal vedení ve městě a začal vyvražďovat upíry. Podívá se na její mrtvé tělo, nedává na sobě znát, jak je konečně nejvíce spokojený. Vypadá to spíš, jako by byl zarmoucený z její smrti.

Slyšela nějaký povyk vycházející od místa, kde probíhal rituál. Ale nějak ji to nezajímalo. Ať si to tam řeší Ben jako vůdce covenu, ať už je to cokoliv. I když v tuhle chvíli by byla nejraději a přistihla se, že opravdu myslí na to, aby to tam s Benjaminem šlehlo a všichni tak měli pokoj. Ale je si jistá, že to se rozhodně nestalo. Ben, jak se zdá, je velikým oblíbencem předků. A ji předci neuvěřitelně zklamali.

Když Alana zazdí v hrobce, modlí se velice intenzivně za to, aby ho předci přijali a aby mu dopřáli klid. Byla její chyba, co se mu stalo. On za nic nemohl. „Omlouvám se ti, Alane. Vím, že moje omluva nic nespraví, vím, že asi nemá žádný význam, ale je to asi to jediné, co teď můžu udělat. Omluvit se. Neměla jsem tě do toho zatahovat. Měla jsem se mu postavit sama, měla jsem to udělat už dávno. Nikdy jsem nic nedotáhla do konce. Vždycky mě něčím zastrašil, neměla jsem se nechat. Teď je dobrý člověk mrtvý a ten zlý se hřeje na výsluní. Vím, řekl jsi mi, ať si tvou smrt nevyčítám. Nebudu, ale vina ve mně stejně zůstane,“ natáhne ruku a pohladí cihly, jako by snad hladila jeho. „Sbohem, příteli.“

Benjamin se skloní nad mrtvé tělo Starší a zatlačí jí víčka dolů přes oči. Požádá všechny, aby kolem těla udělali místo. Další pohřeb budou muset uskutečnit. Nesnášel takové události. Všude jen slzy, uslzené obličeje, úzkost a všechny tyhle emoce, ze kterých mu je špatně. Rozhlédne se po všech, kteří teď stojí v kruhu kolem těla. Vlastně už teď vidí uslzené obličeje. Nejradši by všem řekl, ať se vzchopí a přestanou bulet jako malé děti, ale to by znamenalo, že by dal najevo, jak mu nezáleželo na jejich Starší. „Teď se společně pomodlíme za duši naší sestry a poté necháme truchlit u jejího těla rodinu,“ podívá se na všechny, přičemž pořád nikde nevidí Genevieve, ale teď to nebude řešit. Odříká nahlas modlitbu a poté odnese její tělo na obřadní kámen. Řekne všem, aby se rozešli a nechali truchlit rodinu. Zítra se sejdou v Lyceu a projednají další postupy covenu.

Ví, co se kolem ní děje. Nářek některých je opravdu hodně slyšet. Zemřela Starší. Jaká to náhoda. Ušklíbne se pro sebe, další vítězství pro jejího bratra. Je jí z toho na nic. Ale potom si řekne, že mu ti radost neudělá, ne, nebude na něj myslet ani ve zlém. Teď je jí její bratr jedno, ať se svou mocí třeba udáví. Ji teď nejvíc zajímá Alan. Jeho odchod na odpočinek, mezi předky. Vážně doufá v to, že tam mezi nimi najde svoje klidné místo. Kéž by tak chtěl Bena po nocích strašit hroznými můrami. Ano, už je to tak. Přeje svému bratrovi špatné věci. Dávno už přišla o iluze a nenávist ke svému bratrovi se do ní zažírá víc a víc den po dni. Ale ještě tři předlouhé roky to bude muset vydržet a doufat, že si pro ni Ben už nepřipraví nic horšího.

Když odjedou všichni, kromě rodiny, rozhlédne se kolem a za chvíli zahlédne Genevieve. Dojde k ní. „Jen tak si odejdeš a nezajímáš se o to co se děje? Dělej, jdeme domů!“

Gen sklopí ruku z cihel a podívá se na něj: „Spoléhám na to, že ty mi to jistě řekneš,“ odvětí mu se sarkastickým úsměvem. „O svých triumfech mluvíš rád,“ odsekne mu ještě a otočí se od Alanova hrobu. Až bude mít čas, přinese mu sem květiny.

„Myslíš si, že jsem zase něco udělal před tolika lidmi?“ povytáhne obočí a zavrtí hlavou. „Sice bych si za to rád připisoval zásluhy, ale tentokrát za to může jen opravdu špatné zdraví. Starší dostala infarkt, jaká tragédie.“ Podívá se na hrob, u kterého vlastně stojí a přečte si jméno, které je tam čerstvě vytesáno. „Ach, tvůj miláček Alan.“

Zamíří domů, aniž by na Bena počkala. Je ráda, že už je ze hřbitova pryč, když z něj konečně vyjde. Dnes tam vládla vážně tíživá atmosféra a ona konečně mohla v klidu vydechnout, když se odtamtud dostala.

Otočí se zpět na Genevieve, ale zjistí, že už jde pryč. Rozejde se tudíž také k domu, ale nijak nepospíchá. Cítí se nadmíru spokojený. Jedna Starší umřela nedávno, on se stal Starším ve svých dvaceti čtyřech letech, a pak umřela další Starší, která by mu určitě jen kazila plány.

Přijde po nějaké chvíli domů společně s Genevieve. „Zítra je velká schůze v Lyceu, takže ať ráno nezaspíš a jsi připravená.“

Už to začíná. Ben pomalu ale jistě bude reformovat coven. Vážně je zvědavá na to, jak se na jeho vedení a požadavky budou tvářit ostatní. „Neměj strach, tu maškarádu si vážně nenechám ujít,“ utrousí další sarkastickou poznámku, otočí se na podpatku a odejde nahoru do svého pokoje. Chvíli tam cvičí na housle, než se nesetmí. Pak se jde umýt a nakonec zalehne do postele. Už delší dobu nesledovala před spaním fotky svých rodičů. Prostě si jen lehla a za chvíli usnula.

Autoři: Benjamin a Genevieve