Police Station

Policejní stanice v centru Francouzské čtvrti New Orleans, kde pracuje Steven.

(Jakmile řekne Genevieve z čeho je obviněná a řekne jí její práva, strážnicí k ní přistoupí a nasadí pouta. Pak s ní odejdou k auta, do kterého ji posadí. Steven sám zamíří ke svému autu, do kterého nastoupí. Pak se rozjede na policejní stanici a strážníci s Genevieve hned za ním. Netrvá to dlouho a dojedou na místo. Počká si, než Genevieve vystupí z auta za pomocí strážníků a ti ji odvedou dovnitř. On jde hned za nimi a pozoruje je s ostražitým pohledem, kdyby náhodou ta žena chtěla něco zkusit a utéct. Dojdou až do výslechové místnosti. Otočí se na strážníky.) Děkuji, můžete jít. Pošlete sem Coulsnovou, ať mi přinese složku. (Kývne na ně hlavou a oni odejdou. Pak se otočí zpátky na Genevieve. Přejde k ní a pouta ji sundá.) Otočte se prosím čelem ke zdi a ruce položtev na zeď. (Během chvíle přijde konečně detektiv Coulsnová i se složkou.) Díky. Můžeš ji prohledat a uložit její osobní věci? (Coulsnová jen kývne hlavou a začne prohledávat Genevieve. Steven by to samozřejmě udělal sám, ale už bylo tolik případů, kdy žena obvinila nějaké policistu za sexuální obtěžování při prohlídce, že je raději natolik opatrný a ženy neprohledává nebo jedině před dalšími policisty, aby měl svědky. Když Coulsnová skončí prohlídku a vezme Genevieve osobní věci, odejde.) Posaďte se. (Koukne na ni a pokyne ji rukou k jedné židli. On sám se posadí naproti ní a otevře si složku.) Chcete si někomu zavolat? Máte právo na jeden hovor.

(Pocit, který zažívala, když byla na policejní stanici, byl opravdu frustrující, ale ona věděla, že je tady právěm. Je vrah a správně by za to opravdu měla pykat, ale v tom případě by měli být zavření nebo čekat na smrt skoro všichni ve městě. Odvedli ji do výslechové místnosti. Místnost byla šedivá a strohá a přímo před ní bylo obrovské zrcadlo. Nevěděla, jestli za ním někdo stojí, ale bylo to jedno. Stejně nebyla sama v místnosti. Byl tu ten detektiv, který si nechal zavolat ještě někoho. Zároveň jí nařídil, ať se opře rukama o zeď čelem k ní. Udělala to, nechtěla jim nějak odporovat, protože věděla, že by to měla akorát horší. Pak přišla ta žena a prohledala ji. Sebrala jí klíče a mobilní telefon. Víc u sebe neměla. Pak se otočila čelem k tomu detektivovi a chvíli se na něj jen dívala, než ji vyzval, ať se posadí. Udělala to. Vlastně ještě celou dobu od jejího zatčení nepromluvila ani slovo. Až když se jí zeptal, jestli si nechce někomu zavolat, tak se konečně ozval její hlas.) Sebrali jste mi můj mobilní telefon a já si čísla zpaměti nepamatuji. Takže mám asi smůlu a nikam si nezavolám. Zároveň chci říct, že nestojím o žádného vašeho veřejného obhájce, který místo toho, aby mě z tohoto velkého nedorozumění vysekal, by mě akorát potopil ke dnu. Proto rovnou říkám, že se míním hájit sama. Na to mám také právo. (působí velice sebejistě. Teď si nemůže dovolit zaškobrtnout.)

(Poslouchá Genevieve, když konečně promluví po té dlouhé době. Musí uznat, že je velice rázná, sebejistá a rozhodně zná svoje práva, i když to jí nepomůže, pokud se opravdu prokáže, že ona zabila ty dvě oběti.) Můžete mi říct jméno a my si dohledáme číslo osoby, které chcete zavolat. Z vašeho osobního mobilu, ale volat nemůžete. Beru tedy na vědomí, že se chcete hájit sama. (Kývne hlavou a začne si to psát do poznámkového bloku. Popravdě on by se raději hájil také sám, kdyby neměl žádného právníka. Ví, jak fungují veřejní obhájci. Sice obhajují obžalovaného, ale pořádně se nesnaží. Nevyšťourají všechno, co by člověku mohlo pomoct. Existovali i dobří veřejní obhájci, ale ne tady. Zvedne se ze židle a přejde ke kameře, která je upevněná na stojanu. Zapne ji a opět se posadí.) Uveďte své jméno. (Dívá se teď po celou dobu na ni. Ale pak opět sklopí pohled ke složce a přečte si informace, aby snad na něco nezapomněl.) Kde jste byla 21. prosince mezi desátou hodinou večer až druhé hodiny ráno? (Opět se ji podívá do tváře. Nejde na něm už poznat žádná zmatenost, i když mu pořád není jasné, odkud tuto ženu zná a proč byl jeho krev na místě činu hned vedle její. Působí zcela vážně a profesionálně.)

(Samozřejmě, že by teď nejraději volala Kola, ale nejdřív se chce dozvědět, jak na tom vlastně je a co se bude dít. Teprve pak si zavolá, protože by jí to potom už asi nedovolili. Ano, tohle bude strategický tah.) Svůj telefonát si pošetřím na později, až budu vědět, co a jak. Nevyplýtvám si ho zbytečně. (Ví, že tady určitě pár hodin tím výslechem pobude a Kol je teď pryč a když je pryč, tak rád nebere telefony. Ale večer již snad bude doma a ten telefon vezme. A ona už bude vědět, jak na tom je a bude mu moci vše říct. Sleduje detektiva, jak zapíná kameru. Snaží se na té židli, co sedí, uvolnit. Snaží se nepůsobit jako někdo, kdo zabil nevinné lidi, ale ona to udělala. Bude se z toho muset nějak vykřesat.) Jmenuji se Genevieve Rousseau. (Doufá, že po ní nebude chtít žádné doklady, protože ona žádné nemá. Narodila se před sto lety a prostě nějak nepovažovala za důležité si nechat udělat nějaké doklady. Bude se kdyžtak muset vymluvit, že žádné doklady nemá, protože si je zapomněla doma. Vše bylo tak rychlé, že se nezmohla na nic.) 21. prosince jsem byla na párty v baru Rousseau´s. Nevím, v kolik přesně jsem odcházela, ale bylo to po hádce s mou kamarádkou. Můj přítel pak šel za mnou a společně jsme šli domů. (Tady zalhala, ale musela. Prostě se nepřizná, i když její svědomí je černé. Zároveň má ale strach, že když se na tohle zeptají Kola, aniž by ona s ním předtím mluvila, jejich výpovědi se budou rozcházet. V tom případě to všechno ztroskotá.)

(Kývne hlavou na její odpověď. Proti tomuhle nic neměl. Ona měla právo, si zavolat a to bez ohledu na to kdy. Mohla si zavolat teď nebo potom.) Dobře, jak myslíte. Musím vás předem upozornit, že kauce bude stanovena nejdříve v pondělí, tudíž si vás tu necháme do té doby, pokud se nijak neprokáže vaše nevina. (On doufal v to, že konečně chytil pachatele a všechno tohle nepřijde vniveč, jinak by měl u kapitána dost velký problém. Přesvědčil ho, že má dost pádné důkazy na její zatčení a přehodnocení případu z nehody na vraždu. Kdyby se ukázalo, že opět nic nemá, kapitán by ho zas seřval, že akorát marnil čas a přitom mohl pracovat na jiném případu. Poté zapne kameru a požádá jí, aby uvedla své jméno do záznamu. Položí jí základní otázku a čeká na odpověď. Té se dočká hned vzápětí.) Vaše kamarádka se jmenuje jak? A přítel? (Povytáhne tázavě obočí.) Jak dlouho trvalo, než vás přítel dohnal? A domů jste šli kam? Víme, že vlastníte byt, ale zároveň jste ubytovaná v hotelu Palace Royale. A několik svědků nám potvrdilo, že občas přebýváte v sídle na plantáži, který vlastní rodina Mikaelsonů. (Ještě měl hned několik otázek, ale chtěl počkat. Nechce ji hned zahrnou miliony otázek, aby pak zapomněla, na co se vůbec ptal.)

(Musela se zamračit, protože tady rozhodně nechtěla ztvrdnout celý dnešek a ještě zítřek a jistě část pondělí, než ta kauce bude stanovena. Znamenalo to, že by musela strávit dvě noci v cele a to ona rozhodně nemínila.) Cože? Až v pondělí? (Byla opravdu rozčílená. Tohle prostředí ji znervózňovalo. Nenáviděla to tady. A chtěla opravdu co nejdřív vypadnout. Musí se holt smířit s tím, že tady to bude trochu trvat.) Sophie Deveraux, majitelka toho baru, to je moje kamarádka. A můj přítel, tedy teď už snoubenec se jmenuje Kol Mikaelson. (Odpovídá na všechny jeho otázky aa čeká, kdy zase bude muset zalhat. Jak dlouho trvalo, než ji Kol dohnal? Nemusela lhát. Trvalo mu to tak deset minut, než ji našel. Oba dva používali upíří rychlost, takže rozhodně to nebude divné. a v deseti minutách by přeci lidi normálně nezabila a nezbavila se těl. Steven ale netušil, že ona je upír.) Asi deset minut. A pak jsme zamířili do domu na plantáž. (Odpoví. S mezizastávkou v lese, ovšem, to ale nepoví.) Ano, vlastním byt, ale momentálně ho neobývám. Byla jsem dva měsíce ve Francii, když jsem přiletěla, ubytovala jsem se v hotelu. Pak jsem se ale se snoubencem dohodla, že budu bydlet s ním. V jeho domě. (Vysvětlí mu a doufá, že mu to takhle stačí)

(Informace, že Genevieve stráví skoro celý víkend ve vazbě předběžného zadržení, jí nepotěšila, jak mohl vidět. Koho by to taky potěšilo? Jenže on řekl, že to bude v případě neprokázání neviny. Copak snad byla vina a tudíž tušila, že tu zůstane tak dlouho? Svraští obočí, ale svou otázku nahlas nepoví.) Soudy nepracují o víkendu. Tudíž musíme počkat na pondělí, až proběhne první soud a bude stanovena vaše kauce. Do té doby strávíte pobyt v cele předběžného zadržení. (Pokrčí rameny, jako by se o nic nejednalo. Jako by jí snad říkal, že její byt je vytopený a ona bude muset stráví dvě noci v jiném a menším bytě. Zapíše si pak jména, která mu řekla, i když to celé bude na záznamu. Samozřejmě bude chtít vyslechnout i tyhle dva, zda se jejich výpověď bude shodovat. Na další odpovědi jen kývá hlavou a nějaké informace si zapisuje.) Kudy jste šli s přítelem do domu na plantáž? A poté jste dělila co? Může vám přítel dosvědčit, že jste byla po celou noc s ním a nikam jste mezitím neodešla? (Opět povytáhne obočí. Držel se toho, že ona je podezřelá a jedna jeho část ji za každou cenu chtěla obvinit z vraždy. Ale druhá část nechtěla, protože nechtěl v tomhle městě dalšího vraha. Ale na tom případu se mu od začátku něco nezdálo a byl si jistý, že to nebyla jen nějaká nehoda.)

(Na chvíli se zamyslí a pak se opře lokty o stůl a nakloní se ke Stevenovi.) Víte, soudy možná o víkendu nepracují, to je pravda, ale stále platí presumpce nevinny, protože jste mi vůbec nic nedokázali. A já bych opravdu chtěla vědět, na základě čeho vyvozujete, že jsem někoho zabila. A jakožto stále nevinná nemíním trčet tolik dní ve vazbě. Z New Orleans se nikam nechystám, klidně vám na to podepíšu i prohlášení. Ale já odtud dneska odejdu zpátky domů. (Pak se zase opře o opěradlo té židle a stále se dívá na Stevena. Rozhodně se jen tak nevzdá a ani neví, kde se tohle všechno v ní bere a jak vůbec na takové řeči přišla. Jen ví, že musí domů, protože tady nezůstane. Pak mu popíše cestu z Plantáže k Rousseau´s, kterou oni dva běžně používají. Je to jejich tradiční trasa, nic zvláštního. A hlavně je z toho vynechán les.) A co jsme dělali potom? (povytáhne obočí) Vážně vám to mám popisovat? (koukne se na něj zkoumavě. Doufá, že je snad jasné, že by musela popsat nějaké sexuální hrátky, takže se snad od tohohle detektiv zdrží. Tohle je jeden z jejích nejlepších hereckých výkonů v životě, i když jich takových vypjatých už pár zažila a to kvůli Benjaminovi. Je zajímavé, že normálně lhát neumí, ale když je ve vypjaté situaci, jde jí to jak po másle.) A ano, myslím, že to by mi dosvědčit mohl. (kývne) Ale teď tedy k té věci. Stále pořádně nevím, proč jsem vlastně tady. (pokrčí rameny)

(Opře se o opěradlo židle a zloží si ruce na hrudi, když Genevieve spustí svou řeč. Jistě, on jí ještě neřekl na základě čeho ji obvinili, ale to ji nemusel říkat hned. A jistě ji nemohl držet po celé dva dny ve vazbě, pokud se prokáže její nevina.) Máte pravdu, nic jsme vám nedokázali a nemohu vás držet ve vazbě až do pondělí jen díky jedné domněnce. Ale mohu vás ve vazbě držet dvacetčtyři hodin, i kdybych to prostě jen chtěl a nic proti vám neměl. Takže se uklidněte mladá dámo. (Po celou dobu mluví naprosto klidným hlasem a při poslední větě dokonce snad provokujícím. Mohl ji tu držet dvacetčtyři hodin, jak řekl. A nepotřeboval k tomu naprosto nic, jen svou domněnku, že spáchala vraždu. Ale on měl i důkaz, že se nacházela na místě činu, ale to ji zatím ještě neřekl. Poslouhá ji poté, jak popisuje cestu. Nic nenasvědčovalo tomu, že by šli kolem lesa, ale všechno to ještě neměl potvrzené od druhé strany a to od Kola. Při její další poznámce mu dojde, co nejspíše dělali, a proto se na nějaké podrobnosti nevyptává.) V kolik jste přibližně usnula nebo váš partner, pokud usnul dříve jak vy? (Ptá se na to samozřejmě. Kdyby snad její přítel usnul dříve, pak by neměl přehled o tom, co poté dělala a ona si klidně mohla zaběhnout do lesa a zabít tam ten pár a zakrýt stopy.) Jste tady, protože se na místě činu našla vaše krev.

(Ano, jiste ji mohl drzdt ve vazbe 24 hodin, jak se tady kasal, ale ted prave ten polda udelal svou prvni chybu. I kdyby jen chtel? To ho bude stat jeho podezrelou, i kdyz to zminil v podminovacim zpusobu.) Takze kdybydte jen chtel. (pokyve hlavou a mirne naspuli rty) Mne se tak nejak zda, ze jste proti me zaujaty a vsechny vase myslenky smeruji k tomu, ze jsem to udelala. Ale ja jsem nevinna, protoze jste mi nedokazal nic. (zasyci) Chci ihned mluvit s vasim nadrizenym kapitanem. Pockam, az mi ho sem zavolate. A taky chci videt tu slozku k pripadu a veskere postupy. Teprve potom se spolu muzeme o necem bavit. (rekne mu sve stanovidko a rozhodne od nej neustoupi. Kdyz chtela, umela byt nekompromisni.)

(Svraští obočí a nakloní mírně hlavu do strany.) Jak bych proti vám mohl být zaujatý, když vás vidím poprvé? Je to tak, že ano? Vy vidítě poprvé mě a já vás. (Neřekne to jako fakt, ale jako otázku. Je si totiž jistý, že on už jí viděl, ale stále neví kdy a kde.) Nic jsme vám nedokázali, ale proto jsem tady. Abychom mohli zjistit další fakta, které by směřovali k vaší nevinně nebo vinně. (Spojí si ruce a položí si je na stůl a mírně se nahne tělem dopředu. Podívá se jí do očí a poslouchá další její řeč. Musí se lehce pousmát. Začínala být rozhořčená a neklidná, že ho to prostě donutilo k úsměvu. Jako by snad měla něco skrývat a nebude mu tudíž odpovídat na otázky, dokud nedostane, co chce.) Možná jste si měla přeci jen sehnat nějakého právníka. Ale jak myslíte. Můj nadřízený tady není a tento případ mám na starost. V kapitánovo nepřítomnosti mohu rozhodnout o čemkoliv za něj. (V druhém bodě ji samozřejmě vyhovět může. Kdyby měla právníka, složku by mohl předat jemu, ale ona se rozhodla zastupovat sama a tudíž mohla nahlédnout do složky také sama. Posune k ní složku, kde jsou vyfocené těla oběti nebo spíše už jejich kostry. Místo, kde se našla jejich krev a to necelé dva kilometry od místa, kde se našlo vyhořelé auto. Také fotka samotného auta. Výsledky DNA obětí i její. Veškeré postupy, kterých bylo málo.)

(Podívá se na něj a povytáhne obočí.) Kladete opravdu podivné otázky, detektive.Mimo jiné, zaujatý můzete být i proto, ze prostě tak moc chcete někoho obvinit. (A ted si tu něco uvědomila. Pri jejím zatčení udělal ten detektiv chybu, ne ze ne. A udělalo ji celé oddělení. Nebo alespon ten, kdo vydavá zatykače. Ona se z toho dneska vyseká. A jak je zvyklá, vyseká se z toho sama.) Škoda, ze tu váš kapitán není, já mu totiz opravdu touzím ríct, jak moc jste zaujatí. Vy jste pišel na práh mého domova a zatknul jste mě za to, ze jsem podle vás zavrazdila dva lidi. A ted mi tu ríkáte, jak mi nebylo nic dokázáno. Ano, nebylo a taky nic nebude. A vz jste pochzbil, protze nejste nestranný a obvinujete mě tu. Mozná to ted uz neríkáte nahlas, ale predtím jste to vyrknul. A zatykač? Milý detektive, zatýkají se zločinci. Já zločinec nejsem. Mohl jste mě pedvolat na výslech a já bych vám ráda všechno pověděla, ale tohle jednání se mi opravdu nelíbí, protoze vy se mnou jednáte tak, ze jsem to udělala. Zádná presempce nevinny u vás neplatí. Ale to je špatný postup, protoze takhle by policie prostě pracovat neměla. (Moná tam není kapitán, ale ona to ted zvládne. I kdyz by byla radši, kdyby tu byl, protoze to by její propuštění na sebe asi nenechalo čekat opravdu dlouho. Takhle se prostě propustí sama.) Já právníka nepotebuji. Odrovnal jste se ted sám. (Pousměje se trochu škodolibě, protoze je jasné, k jakému konci tohle vede. Ona odsud odejde ještě dnes a to celkem za chvíli. Vzala si do ruky slozku a začala si ji pročítat a prohlízet. Ne, ze by se jí pohled na ta těla nějak líbil. Ale ji zajímaly hlavně ty stopy krve. Vzala ty dvě fotografie a dala si je obě dvě pred sebe. Na jedné fotce byly jen dva vzorky krve a na druhé najednou ti.) Detektive, děláte si ze mě legraci? (podívala se na něj a svraštila obočí. Otočí obě fotky seměrem k němu.) Na téhle fotce jsou jen dvě skvrny krve a na této tri. Je absolutně jasné. e moje krev se tam dostala az někdy potom. Takze takové pochybení já opravdu nestrpím, protoze nemáte vůbec nic a jen se to na mě snazíte hodit, ale já se nenechám. (Zvedne se ze zidle) A můzete být rád, ze nebudu usilovat o to, aby vás za tohle z práce vyhodili. (Jde naštvaně ke dverím, otvere je a vyklouzne pryc. Musí jít ale normálním krokem, bylo by divné, kdyby odtamtud utíkala.)

(Opře se opět o opěradlo židle a založí si ruce na hrudi. Poslouchá jí, co říká. Zaujatý? Vlastně měla pravdu. Byl zaujatý, ale ne proti ní. Byl zaujatý kvůli tomuto případu. Byl zaujatý kvůli všem podivným případům od smrti jeho snoubenky. Něco se mu na tom případu nezdálo a chtěl to prostě vyřešit za každou cenu. Myslel si, že konečně něco má, ale neměl. Udělal chybu, že se do toho vrhl takhle po hlavě. Měl prostě postupovat podle protokolu. Začíná mít vztek. Je naštvaný sám na sebe. Zatne zuby a zaskřípe s nimi. Nemohl udělat nic. Mohl ji jen poslouchat a pak sledovat jak odchází. Těžce vydechne, když zůstane ve výslechové místnosti sám. Pak se najednou prudce zvedne, vezme do ruky kameru a hodí jí o zeď. Rychlým krokem vyjde z místnosti a dojde ke svému stolu, za který se posadí. Musí tohle nějak vyřešit. Nemůže to přeci jen tak nechat být, když si byl jistý, že to celé rozhodně nebyla nehoda. A jeho instinkt nikdy nezklamal. Bylo tu něco, co nedokázal vysvětlit, ale on na to přijde jednoho dne. Stále mu nedávalo smysl, jak se jeho krev objevila na místě činu. Proč měl na své bundě a košili krev. Nepamatoval si, že by se něco stalo a neměl žádné zranění. Asi po hodině mu přijde email. Včera nechal otestovat svou bundu, aby zjistil čí krev na té bundě je. Otevře email a přečte si výsledky. Ukázalo se, že ta krev je jeho, ale i Genevieve Rousseau. Věděl, že se už někdy setkali, ale stále nechápal, jak se její krev dostala na jeho bundu. A ona neřekla ani slovo o tom, že se setkali, i když všechno ukazovalo na to, že se viděli. začíná mít hlavu jak pátrací balón. Večer to zabalí a konečně odejde domů.)