Winter Stadium

Zimní stadion, ve kterém se konají mimo tradičních hokejových zápasů také další společenské akce.

(Od rána jsou s Cami na stadionu a připravují poslední detaily. Ale rozhodně toho nemají málo. Nějaké přípravy už proběhly den předtím, ale dneska tu zůstalo ještě také dost práce. Také musejí rozdat přímé instrukce obsluze, aby se v průběhu akce nestala nějaká chyba a nemuseli to pak řešit, i když ono se stejně jistě něco vyskytne, jinak by to nebyla párty. Ale Sophie doufá, že všechno proběhne podle plánů a budou mít úspěch, což by znamenalo jistě více zakázek.
Obsluha tentokrát nebude vůbec chodit mezi lidi ani se šampaňským zdarma a to kvůli jedinému důvodu - ve veškerém pití pro hosty je sporýš. Sophie by to samozřejmě normálně neřešila. Marcelovo upíři se jistě budou hlídat, pokud nějaké má kromě té dívky nebo o kom mluvil. Tohle je párty pořádaná Sophie a Marcel by snad nedovolil žádné fiasko. Jenže ve městě teď nebyli jen Marcelovo upíři. Byl tu ten Joey, o kterém stále neměla valné mínění a byl tu Finn, o kterém vlastně neměla žádné nové informace. A bůh ví, zda tu nebyli i jiní upíři, které neznala a kteří by mohli  něco provést. Jenže také počítá s tím, že tu na párty prostě upíři budou  a zvlášť, když nějaké sama pozvala a jsou její přátele. Kvůli tomu každý host dostane při vstupu náramek, který je bude rozlišovat. Upíři dostanou zelené a na baru díky tomuto označení budou dostávat pití výhradně pro ně a to bez sporýše. Nezletilí dostanou červené a samozřejmě jim nebude podáván alkohol. Ostatní dospělí dostanou zlaté. U vstupu budou dva členi jejího covenu, kteří chtěli také pomoct a hlavně si něco vydělat, takže se nemůže stát, aby člověk dostal zelený náramek a upír zlatý.
Dále při vstupu každý dostane sklenku šampaňského, dokonce i nezletilí. Poprvé a naposled se osoby kvůli pití nebudou rozlišovat. Upíři se tudíž nemusí bát, že by v šampaňském byl sporýš. Vstup je samozřejmě zdarma, ale bez vstupenky nebude nikdo puštěn dovnitř.
Uvnitř haly, kde není kluziště, bude hrát skupina Maroon 5 a poté už jen DJ. Je tam obrovský bar a celkově hodně místa. Po stranách jsou stoly, na které si člověk může odložit pití a nestrkat se mezi lidmi, kteří tančí. Jsou tam také lavičky na posezení. Po pravé straně po vstupu do haly je stupínek, na kterém jsou stoly a židle, kde si lidé mohou sednout, odpočinout... Schody jsou u pódia, jinak je toto místo vlastně zakryté dekoracemi a nejde tam nijak zvlášť vidět. V této hale je taky balkón, který bude uzavřený a otevře se až půl hodiny před půlnocí. Samozřejmě je tam i občerstvení zdarma. Různé jednohubky, chlebíčky, brambůrky, křupky a mnoho dalšího.
V samotné hale, kde je kluziště, bude hrát po celou dobu skupina Piano Guys. Nebude zde podáván žadný alkohol a lidé budou před vstupem na led podrobeni dechové zkoušce. Maximální povolená míra alkoholu v lidském systému je 0,2 promile. Jak bude mít člověk více, nebude vpuštěn na led kvůli bezpečnostnímu opatření. Je zde samozřejmě možnost si vypůjčit brusle. Je zde také zakázáno bruslit s pitím v ruce, kvůli bezpečnosti a náhodným vzniklým škodám. Po půlnoci bude kluziště uzavřeno.
O půlnoci je připravený program, který bude pro hosty překvapení.
Všechny přípravy jsou hotové pozdě odpoledne. Kapely už jsou na místě a také se připravují. Cami a Sophie nakonec odejdou domů, aby se tentokrát mohli věnovat přípravám na sobě.)
Hala první:
Kluziště:

(Po rozhovoru s Kate se konečně vrátila domů a vysvětlila Kolovi, kde byla a co dělala ty dva dny, co nebyla doma, i když vynechala tu záležitost s Jacksonem. O tom se nechtěla bavit tak povrchově. Rozhodli se společně, že si nebudou kazit silvestra a Nový rok, takže se nebudou hádat. Pořádně se tedy vyfintili a nakonec se rozešli na párty, na kterou je pozvala Sophie. K zimnímu stadionu došli procházkovým krokem asi čtyřicet minut poté. Alespoň byli na čerstvém vzduchu. Když dorazili ke vchodu, tak jim tam dali zelenou pásku na ruku a sklenku šampaňského. Přiťukli si a skoro hned ji vypili a odložili. Jejich kroky nejdříve vedly na kluziště. Společně si to bruslení moc neužili, protože ona se naštvala a z kluziště odešla. Půjčili si brusle. K jízdě na bruslích tam krásně hráli jako doprovod Piano Guys, což bylo něco pro ni, protože to byl klavír a cello a opravdu se jí líbil způsob, jakým hráli. Byla tedy ve svém živlu. Vstoupila na led, tentokrát už opatrněji než předtím. Nespadla, ale čekala na Kola, aby měla nějakou oporu.) Pojeď už, lásko. (zasměje se a čeká.)

Rozhodli se, že nejdříve si půjdou zabruslit, protože se dozvěděli, že s větším množstvím alkoholu v krvi by už na led nemohli. A to by byla rozhodně škoda, kdyby je eviděli ostatní bruslit, zvlášť Gen, taková zdatná bruslařka. Hudba, která jim do toho hrála, se mu celkem líbila. On byl sice teď zvyklý na trošku jiný hudební styl, ale nevadí, tohle se mu také líbilo. A asi by byl hodně naivní, kdyby čekal, že tady budou hrát nějaký rock. K bruslení se hodila takováhle hudba; stačilo se podívat na ty všemožné krasobruslařské exhibice v televizi - málokdy tam hrála jiná hudba než klasika. A když už hráli něco moderního, stejně to bylo předělané tak, aby tam byly slyšet jen housle a podobné nástroje. Genevieve se vydala na led kupodivu jako první, balanc sice držela, ale bylo zcela evidentní, že čeká na Kola, aby se měla koho chytit. "Už jdu, vím, že potřebuješ nějakou oporu," ušklíbne se na ni a potom se zasměje. Dojede až k ní, chytne ji za ruku a pomalu se s ní rozjede.

(Když k ní konečně přijel a vzal ji, tak konečně nabrala tu jistotu, kterou potřebovala. Začali spolu kroužit po kluzišti. Měli štěstí, ještě tam nebylo tak narváno, takže měli docela velký prostor pro sebe. Ona se samozřejmě dívala i na výzdobu, která bylo prostě úchvatná. Sophie a spol. provedli naprosto úžasnou práci. Pokud ji tu v tom frmolu, který tu jistě bude, potká, tak jí to musí pochválit.) Sophie se ta výzdoba povedla, co říkáš? (podívá se na Kola a jak ho drží za ruku, tak mu po ní přejede palcem. Byla v jeho přítomnosti jako sluníčko a rychle zapomněla na svoje starosti. Pokud jí on nějaké nepřidělá nebo ji nerozruší něco jiného, tak by si mohla tenhle večer opravdu užít. Druhou rukou ho vzala za paži a víc se k němu přitulila. Snad konečně taky proběhne jeden den v klidu a nestane se nic, co by nějak víc zamíchalo kartami. Ať je prostě alespoň jeden den klid a oni si jen užívají dobré párty a bruslení na ledě.) Ještě jednou se omlouvám, že jsem na ty dva dny zmizela a ani nedala vědět. Vím, žes musel mít strach, i když jsi mě nesháněl. Moje emoce jsou v tomhle smyslu ještě trochu nestabilní. A vážně bych si přála, abych už všechno konečně pořádně ovládala. Ale na tohle mi tvé ovlivnění nepomůže. S tímhle se opravdu musím popasovat sama.

Nejen Genevieve si všímala té úchvatné výzdoby, která zdobila celý stadion. Kolovi se to taky moc líbilo a jistě to muselo dát hrozně moc práce. Ale Sophie byla pracovitá, to on věděl. A i ta blondýnka, Cami, ta vypadala, že za práci taky umí pořádně vzít. Ale tohle rozhodně nezvládly samy dvě. Aspoň ti dva svalovci z baru jim museli pomáhat. A i to by bylo málo. Tohle má na svědomí hromada lidí, všichni pod velením Sophie. "Hodně se jí povedla. Asi jí dáme na starosti i naši svatbu, někdy v budoucnu. KDyž se dala na to nový podnikání," usměje se a pomalu začnou bruslit rychleji, dokud tady mají místo. Trošku silněji si ji k sobě přitiskne, když ho chytne za paži. Měli by si to bruslení pořádně užít, protože už teď sem začínají chodit páry, které si chtějí, stejně jako oni, zabruslit ještě před tím, než se opijí. Když se mu začne znovu omlouvat, že mu nedala vědět, kde ty dva dny byla, jenom protočí oči a mávne nad tím rukou. "Říkal jsem ti, že to nevadí. Jo, sice jsem o tebe měl strach, ale tys mi ani nemohla dát vědět, protože jsem zase někde ztratil mobil... To jsem celej já," ušklíbne se. Díky tomu, že mobil ztratil, se bohužel nedozvěděl, že je Klaus opět naživu. Bude to tedy příjemné překvapení, až ho někde uvidí. "Jistě to postupem času budeš ovládat mnohem lépe, toho se nebojím. Mohlo by to být lehčí, než se naučit ovládat touhu po krvi."

(Podívá se na něj a na tváři má trochu překvapený ale zároveň spokojený úsměv. Je vážně potěšená, že najednou začne sám mluvit o jejich svatbě. Ano, řekl sice někdy v budoucnu, ale zmínil se o ní, takže to není jen takové to, požádám si ji pro sichr o ruku, aby mi neutekla.) Ano, to bychom opravdu mohli. Stejně bych byla ráda, kdyby byla můj svědek a svědek jako takový by se měl podílet na organizaci. I když asi ne tak moc, že by zařídil celou svatbu, ale řekla bych, že na zařizování jistě bude mít nějaké svoje lidi. A ty už jsi přemýšlel o tom, kdo by měl jít za svědka tobě? (zeptá se ho, když už o tom mluví, tak toho využije, protože kdy se znovu stane, že jen tak narazí na tohle téma? Bůh ví, kdy si stanoví vůbec datum, ona na něj rozhodně nechce nějak tlačit, nechce, aby byl v presu, aby se cítil nějak svázaný.) Ty ten mobil ztrácíš nějak často, nemyslíš? (zasměje se. Opravdu má dobrou náladu a nemíní si ji nějak kazit. A taky nechce Kolovi říkat o tom, že mluvila s Jacksonem. Tedy ne, že by mu to neřekla vůbec, ale nechtěla mu to říkat dneska, protože věděla, že tím by si ten večer a celou párty a Nový rok mohli zkazit. A to ona nechtěla. Ale po novém roce rozhodně spolu musí nějak začít řešit Esther. Ona je prostě nemůže takhle tlačit ke zdi.) Ano, myslím, že to dostanu pod kontrolu brzy, abys ze mě neměl hlavu jako pátrací balón.

*Posledných pár dní v sídle moc času nestrávil, ale trochu si pripomínal zaujímavosti z tohto sveta a pretože u toho nepotreboval zvedavé oči niekoho z rodiny či niekoho iného, ​​ktorý ho poznal. Ešte by potom musel odpovedať na zvedavé otázky a to nechcel. Ale v priebehu toho sa dozvedel niečo o párty v meste a do ruky sa mu dostala aj nejaká pozvánka. Podarilo sa mu aj zistiť, že to organizuje tá miestna čarodejnica a mal také tušenie, že sa tam objaví nejakí známi a tiež časť jeho rodiny. Možno tam narazí na Rebekah, možno na Kola. Ani na jedného z nich nemal zatiaľ šťastie, tá dúfal, že sa to dnešný večer alebo zajtrajšie skoré ráno zmení. Doma sa len zastavil, aby sa prezliekol. Držal sa svojho obľúbeného vzhľadu, tmavé nohavice, nejaké tričko a kožená bunda. Toto sa mu zapáčilo a nemal potrebu sa navlékávat do nejakých oblekov. Nechápal, ako v tom môže Elijah vydržať toľko. Pozvánku si strčil do vrecka bundy a vydal sa na párty. Pozvánky, čiže letáku, sa hneď po príchode zbavil a vymenil ju za pohárik šampanského. Bohužiaľ pritom získal aj zelenú pásku na ruku. Tahle farba sa mu nepáčila, radšej by dostal žltú, ktorá pripomínala vlkolačia oči. Nepoznal zmysel tých pások a v jednej chvíli zvažoval, že by si ju strhol. Ale neurobil to, ako iste neskôr pri bare ocenia. Ale zatiaľ mal svoje šampanské. Bublinky mu zachutili as postupným upíjením z pohára sa obzeral okolo. Bohužiaľ zatiaľ nenachádzal žiadnu známu tvár ani nejakú, ktorá by ho nejako zaujala. Postupne prechádzal davom, počúval hudbu, prichádzal o obsah svojou poháre, až sa dostal ku klzisku tou dobou už s prázdnou pohárom. Tej sa rýchlo zbavil a zaostril pohľad na klzisko. Rozhodne sa nechystal obuť korčule a vyraziť na ľad, mal také tušenie, že by to pre neho skončilo niekoľkými nepríjemnými pádmi. Ale na ľade ho zaujala jedna dvojica, konečne nejaká známa tvár, ktorú spoznal. Jednalo sa o jeho brata Kolesá a jeho snúbenicu Genevieve. Že sa zasnúbili stihol zistiť už od Elijaha, ale rovnako sa mu zdalo spojenie Pôvodného upíra absurdné. Na nejakú dobu sa u nich zastavil pohľadom, než okolo neho prešiel dav ľudí, za ktorými bol neúmyselne schovaný. Ale bránili mu vo výhľade, takže sa počas chvíle presunul o kus ďalej, kde sa letmo pozrel po kolovať a Genevieve a potom začínal zvažovať, že vyskúša služby baru.*

Musí se trošku zasmát, když vidí, jak je překvapená. Proč ji tolik překvapuje, že začíná sám od sebe mluvit o jejich svatbě? Však on s tím přišel, s tou žádostí o ruku, takže na tom nebylo nic divného. Sice na svatbu vůbec nespěchá, vlastně ani nepřemýšlel nad její podobou - kde bude, kdy bude, jak velká by měla být, koho by měli pozvat... Vždyť je ještě čas, není kam spěchat. Genevieve mu teď nezestárne, mají celou věčnost. Když začne mluvit o tom, kdo by měl být její svědek, kdo by se měl podílet na přípravách... Normálně se mu z toho zatočí hlava. Ona dává najevo, že na něj nespěchá, ale beztak to už má všechno promyšlené! Šaty, kravatu, kterou bude mít Kol na sobě... Všechno. "No, vlastně jsem o tom nepřemýšlel. Ale mohl by to být asi Elijah, nebo Klaus. Spíš bych byl pro Klause. Však víš, mohlo by to ještě víc stmelit náš vztah," zaculí se na ni, chytne ji za ruku a najednou s ní udělá rychlou otočku, na jejímž konci ji chytne oběma rukama za pas, aby nespadla. "Ztrácím, no. Ale co, koupí se novej, to není problém. Pokud po mně někdo něco nechtěl," pokrčí rameny. Teď mu došlo, že mu mohla volat třeba Alisea, aby mu řekla, že je její dcera a ona v pořádku. Asi by se za nimi měl do porodnice stavit, a pokud možno, co nejdříve. "Tak to bys měla pohnout, protože se začíná pomalu ale jistě nafukovat." Nabere si do úst vzduch, takže má teď nafouklé tváře. A takhle se na ni dívá - schválně, kdy se začne smát? Vypadal teď pako, a to ho zrovna pozoroval Niklaus...

Adam byl ve městě se svojí kapelou teprve pár dní, ale skoro veškerý čas věnovali přípravám a zkouškám na ten Silvestrovský večírek, který se pořádal na zimním stadionu v New Orleans. Pro jistotu se na stadion vydali trošku dříve, aby všechno stihli. Netrvalo dlouho a už byli připraveni vejít na pódium. Čekali jenom na to, až se hala pořádně zaplní, aby nehráli jen tak. Uviděli tady spoustu lidí, ale většina se nezastavila tady, ale pokračovala až na led. Samozřejmě, chtějí si zabruslit, dokud můžou. Nevadí, oni ještě počkají. Netrvalo dlouho a hala se začala pořádně zaplňovat lidmi i páry, které zřejmě neměly až takový zájem o bruslení. Taky ne všechny to bavilo. A ne všichni to uměli. Možná se to zdálo jednoduché, ale jak pro koho. Někdo, kdo stál na bruslích poprvé, mohl vypadat docela směšně. Lidí tu už bylo dost, takže už nemuseli na nic čekat - organizátorka tohohle večírku je zaplatila, aby hráli, tak budou hrát. Bez nějakého uvedení prostě vešli na pódium, každý zaujal svoje obvyklé místo - bicí, kytary, mikrofony... Adam stál úplně vpředu u mikrofonu, kolem krku měl zavěšenou kytaru a na sobě měl černý oblek. Společně se dohodli na tom, že jako první zahrají svoji nejnovější píseň Sugar.

(Poslouchá ho se zájmem. On si jistě myslel, že to má na svatbu už ona vše promyšlené, ale to vůbec nebyla pravda. Vlastně by byla docela ráda, kdyby ty věci řešili společně, ale nechce na něj tlačit, takže to bude dělat po malých kouskách a zřejmě jen, když se o té svatbě Kol ozve sám. To ještě neví. Ale vlastně je fajn, že o tom začali takhle mluvit, alespoň by si spolu mohli ujasnit ty nejzákladnější věci. Poslouchá, jak mluví o tom, kdo by měl být jeho svědek. Oba dva kandidáti byli více než vhodní, ale Kol měl pravdu v tom, že Klaus by byl z hlediska jejich vztahu asi vhodnější, aby se to mezi nimi ještě více urovnalo. Pak se ale trochu oklepe, mluvili tu o Klausovi, jako kdyby byl živý.) Máš pravdu. Klaus by byl víc než dobrý kandidát na tvého svědka. Takže budeme doufat, že se brzy vrátí mezi nás a nedá ti košem. (Pak přemýšlela ještě o jedné věci, na kterou se Kola přeci jen zeptala.) Kole, myslíš, že by mě Elijah provedl uličkou? Já jsem se vlastně taky rozhodovala mezi těmi dvěma, abych pravdu řekla, ale i když jsem si s Klausem tak nějak rozuměla, přeci jen to byl Elijah, kdo mě přivítal u vás v rodině a vypadal z toho celkem nadšeně. (Podívá se na něj a čeká na jeho odpověď. Pak vypískne, když s ní udělá tu otočku. Vůbec nevěděla, že je Klaus sleduje a všechno slyší, všímala si Kola. Ten byl teď jejím středem vesmíru. Pak se musela smát, když se začal nafukovat. Vzala dlaně a plácla jimi do jeho tváří, takže Kol vzduch vypustil.) Pako. (Smála se dál.)

"Nebojím se toho, že by se zpátky nevrátil. Ten se dostal vždycky ze všeho, a teď jsme byli strašně blízko k tomu, aby se zase vrátil. Takže až se dá Alisea do kupy, může to zkusit znovu. Snad tedy bude chtít. A i kdyby nechtěla Alisea, bohužel tu jsou další lidi, kteří o jeho návrat usilují." Tímhle samozřejmě myslel Esther, která ho chtěla vrátit a dát ho znovu do lidského těla, aby jim vrátila život. Ona ale nepochopí, že tímhle jim život nevrátí, ale právě naopak, zase jim ho vezme. Škoda nad tím ale teď přemýšlet, přece si nebude kazit náladu myšlenkami na tu ženu, co se nazývá jeho matkou. "A nebál bych se, že mi dá košem. On si bude užívat, že si ze mě bude moct utahovat přímo před oltářem," ušklíbne se. Klause znal a věděl, že jakmile bude naživu a dozví se, že se zasnoubil, bude to docela legrace. Určitě ano, protože Klaus jistě nebyl jeden z těch, který by si myslel, že se Kol někdy v životě ožení. Když se mu pak svěřila s tím, o čem teď přemýšlí, na chvilku se odmlčí, ale potom jí odpoví: "Myslím si, že Elijah z toho bude nadšený a rád tě uličkou jako nevěst provede," pousměje se na ni a potom s ní udělá tu otočku a musí se zasmát, když se lekne a vypískne. Když mu plácla oběma rukama do tváří, vzduch z jeho úst zmizel a on se začal pořádně smát. Jakmile se trošku uklidnil, štípl Gen do tváře a políbil ji. Dneska po alkoholu nesmrděl. Chytnul ji za pas a přitáhl si ji blíž k sobě a znovu ji políbil, tentokrát dlouze. Teď vypadali jako krásný mladý pár, který nic netrápí... Stihl se s ní i otočit, a když se otočil, pohledem na chvilku zabloudil někam za Genevieve, kde uviděl hodně známou osobu. Musel vypadat strašně překvapeně, jenom se díval tím směrem.

Ano, snad to tak opravdu dopadne. Alisea je opravdu silná čarodějka a když to zkoušela teď, proč by to nezkusila příště? Pokud to nebude ohrožovat její život, já důvod nevidím. (podívá se na Kol a moc dobře ví, proč řekl to slovíčko bohužel. Nejde o to, že by snad nechtěl, aby byl Klaus naživu. Chtěl. Ale taky záleželo na tom, kdo přesně by to měl oživit a Esther by to být rozhodně neměla. Na chvíli jí zmizí jakýkoliv úsměv z tváře, když pomyslí na ni, ale pak se to snaží hodit za hlavu hlavně kvůli tomu, že pokračuje jejich debata o svatbě.) Máš pravdu. Jistě si to vychutná. (pousměje se a když ji Kol uklidní, že Elijah bude jistě rád, její úsměv se jen rozšíří. Je vážně ráda, že je teď součástí téhle rodiny, i když by to mohlo být bez Esther. Když ji políbí, tak trochu nakrčí obočí, protože na ni byl ten polibek až moc krátký. Ale on si ji pak přitáhne k sobě ještě blíž a to už je znamení pro to, že přijde něco delšího než jen letmý polibek. Prodlužovala jejich líbání, jak dlouho to šlo. Nepotřebovali dýchat, ale jakýsi reflex přeci jen donutil ty dva, aby se od sebe odlepili a nadechli se. Ona by asi jinak dostala závrať. V jejím nitru právě vybuchovaly malé ohňostroje neuvěřitelného štěstí z toho, jak to s Kolem mezi nimi dvěma dopadlo a že jsou spolu šťastní. Snad jim to Esther nepřekazí, protože ona má pocit, že rozhodně nechce, aby ona byla s Kolem. Když se s ní zase zatočí, tentokrát se musí smát, ale on se potom zastaví a kouká někam do prázdna. Tedy podle ní do prázdna. Podívá se stejným směrem a uvidí úplně tu stejnou osobu jako Kol. Klaus. Je to možné? Kol přeci říkal, že se to nepovedlo. Otevře ústa, ani si to neuvědomuje a zůstane civět.)

* Možno by sa aj vydal k baru, keby tí dvaja viedli nejaký nudný rozhovor. Lenže oni neviedli nudný rozhovor, naopak sa bavili práve o ňom. Preto tam zostal ešte chvíľu stáť a počúval ich. Podľa toho ako hovorili, trochu zauvažoval, či vie, že je nažive alebo nie. Elijah im to mohol pokojne v jeho neprítomnosti prezradiť, a podľa toho, s akou určitosťou o ňom hovorili, sa mu to zdalo pravdepodobné. Trochu ho to zamrzelo, pretože si prial vidieť tie prekvapené výrazy, až ho prvýkrát uvidí. Takto to nebude mať taký efekt. Aj keď potom sa po chvíli sa z ich rozhovoru dozvedel, že to netuší. K jeho radosti tak o tie prekvapené výrazy nepríde. Trochu ho potom zaujala predstava, ako by musel ísť on kolovať za svedka. Bolo by to veľmi zvláštne, to musel uznať. Ale zároveň musí byť potešujúce, keď si Kol vyberie medzi svojimi bratmi za svedka zrovna jeho. Tipoval, že by si vybral skôr Elijaha, pretože ten je taký viac predvídateľný. Ale ako potom zistil, tak Elijah zrejme dostane inú úlohu. Bude musieť zaujať miesto, ktoré väčšinou patrilo otcovi nevesty. Ale v ich prípadoch sa často zajatí pravidlá menila, tak prečo by nemohol viesť nevestu k oltáru jej budúce švagor? Genevieve sa aspoň ľahšie vyberala svedkyne, nemala vlastné súrodenca, len dobrú kamarátku. A keby nemala Sophie, tak by najskôr úlohu jej svedka mohol zaujať Finn, aby sa chudák necítil ochudobnený. Aj keď toho by si určite nikto z nich nezvolil vzhľadom na jeho spoluprácu s Esther. Nad tou iróniou ohľadom svedectvo u svadby v spojitosti so spolupráci s Esther sa musel uškrnúť. Jeho úškrn sa potom ešte trochu rozšíril, keď videl Kolův výraz. Napadlo ho pritom jedno označenie pre neho a to potom Genevieve vyslovila nahlas. Ale to už sa rozhodol, že by mali tí dvaja odhaliť, že ich pozoruje. Ale nemal chuť ísť na ľad, pretože to by nedopadlo dobre. Takže namiesto toho len zamieril k okraju klzisko k miestu, okolo ktorého tí dvaja často prechádzali. Stačilo si len počkať, až si ho všimnú. A možno do tej doby sa mu podarí započuť ešte pár ďalších pikantností. Lenže to sa nestane, pretože pri jednej otočke si ho Kol všimne. To už stojí pri tom okraja. Nemohol si pomôcť a mierne sa pousmial nad tým jeho prekvapeným výrazom. * Kole, matka ti predsa vždy hovorila, že je neslušné takhle zízať na ľudí. Aj keď sa jedná o tvojho brata, ktorý práve vstal z mŕtvych. * Pokarhal ho, aj keď si to čiastočne vymyslel, pretože u toho nikdy nebol. A vzhľadom k upírskům sluchům ani nemusel kričať. Pohľadom potom zrazil na Genevieve. * U teba si nie som istý, či ťa o tom niekto stihol informovať, ale ani zízať s otvorenou pusou je neslušné. * Hovoril k nim tak, ako keby sa nedialo nič neobvyklé. * A mimochodom za svedka ti pôjdem. * Obrátil sa potom na Kola. To, či si z neho bude pri oltári uťahovať, zistí neskôr. Ale tá svadba rovnako bude až za dlho a do tej doby sa ešte veľa zmení. Kvôli tomu sa zrejme zdalo zbytočné, aby mu to teraz tu sľuboval. Ale to či tam bude alebo nebude, nech sa rieši neskôr po zmenách. *

K tomu, že se Alisea jistě pokusí dostat Klause zase zpátky, už nic neříká. Je si tím úplně jistý; jednou se do toho jeho sestra pustila, tak to prostě dokončí. Možná později, ale dokončí, protože pokud je tady možnost dostat Klause zpátky, musí toho využít. Až se Druhá strana úplně zhroutí, bude to všechno úplně v háji, protože to už ho zpátky zcela určitě nedostanou. Ani k svatbě už nic neříká, podle něj si toho řekli pro teď až až. Na to, že se o tom ještě nebavili a ještě si ani neříkali, za jak dlouho by mohla být... Je pravda, že by byl raději, kdyby mu šel za svědka Klaus, přece jenom by to byla asi i větší legrace, pro kterou je Kol za každé situace. Ani si neuvědomí, že o něm mluví, jako by byl naživu. Jako by snad bylo úplně jisté, že mu za toho svědka půjde. Sakra, vždyť ani nevěděli, jestli se povede dostat ho zpátky... Potom už k sobě Genevieve přitáhl blíž a začal se s ní líbat. Líbali se dlouho, užívali si tu chvilku, kdy nemuseli myslet na žádné starosti, které je zase za krátkou dobu jistě čekají... Kol se s ní zatočí a potom se od sebe na okamžik odlepí, Kol jako by chtěl hned vzápětí pokračovat, ale nedaleko přímo u mantinelu si všiml osoby, která mu byla hodně povědomá. Musel vypadat směšně, byl hodně překvapený. Genevieve je evidentně také hodně zaskočená, a ani se jí nediví. Co tady sakra dělá? Jeho oživení se nepovedlo, měl by být mrtvý... Tedy ne, že by Kolovi vadilo, že je naživu, to chraň bůh, ale bylo to divné. To kouzlo přece Alisea nedodělala do konce... Snad se to na jeho účinku nijak neprojevilo a Klaus je v pořádku. Společně s Gen přejedou až úplně k mantinelu a Kol se o něj opře. "Moje matka?" podívá se na něj překvapeně, zní to snad jako kdyby nikdy žádnou matku neměl. "Pamatuju si tvůj výraz, když jsem se vrátil do New Orleans. Taky jsi na to nebyl zrovna připravenej, vykolejilo tě to stejně jako mě," ušklíbne se na něj a potom se pobaveně podívá na Genevieve, když jejím směrem prohodí něco podobného. Když mu oznámí, že mu za svědka půjde, podívá se na něj trošku překvapeně. "Klaus Mikaelson dobrovolně souhlasil s tím, že půjde svému bratru za svědka?" podívá se na něj trošku nedůvěřivě, ale nakonec se zasměje. Zatím mu na tom nepřišlo nic divného, prostě byl rád, že ej Niklaus zpět.

(Zase se cítí šťastná a rozhodně se za to nestydí. I když ublížila Jackovi, tak se přeci nebude nikomu omlouvat za to, že je šťastná s Kolem. Jacka měla opravdu ráda jako svého přítele, ale Kola milovala jako muže, i když se někdy zdálo neuvěřitelné, že se do něj opravdu zamilovala, ale on ji prostě dostal do kolen. A teď se měli brát. Nikdy by si nepomyslela, že do toho dobrovolně s někým praští, rozhodně ne po tom, co prožila před sto lety, ale stalo se. Tedy teprve se stane, ještě si Kola nevzala. Taky už se k těm jejich rozhovorům o svatbě a Klausovi nevrací. Ke Klausovi už nemá co říct a svatba. No, viděla na Kolovi, že už by nejradši přestal, takže už to víc nerozpitvávala. Líbala se s ním tak dlouho, jak jim to situace dovolila a jestli je někdo sledoval? No a? Alespoň tady vidí dva šťastné lidi, kteří se rozhodli, že ať se děje v jejich životech, co se děje, tak si dnešek užijí, protože to k silvestru a Novému roku patří. Klause si všimla chvíli po Kolovi, vlastně jí k tomu navedl výraz Kola. Byla opravdu dost překvapená a na jejím výrazu to bylo znát. Společně přejeli s Kolem blíž k mantinelu, aby se opravdu přesvědčili, že je nešálí zrak. A Klaus měl ihned poznámku na to, jak se oni dva tváří. Rozhodně se mu nemínila vrhnout kolem krku a říkat, jak je ráda, že ho vidí a je na živu.) A tebe snad rodiče neučili, že se cizí rozhovory neposlouchají? (podívá se na Klause s povytaženým obočím a ušklíbne se. Ovšem to, že bez řečí přijme post svědka svatby, ji ohromně překvapí.) Ty to přijímáš bez keců? Co ti to na té druhé straně udělali? (zatváří se nechápavě)

*Úsmev na jej tvári mohol svedčať hneď o niekoľkých veciach, buď to bola jednoduchá odpoveď v štýle – ani ma nehne zobrať ťa niekam, hocikam so sebou, alebo...Vlastne by bolo príliš naivné vôbec premýšľať nad tým, žeby tu mohlo byť nejaké „alebo“. Nepatrne nakrčí nosom, pričom samozrejme čaká na jej vážne vyčerpávajúcu odpoveď, nad ktorou len krátko pootvorí pery, než si nahlas povzdychne a opäť ich zavrie. Následne nakloní hlavou do strany a podvihne dohora jedným obočím, pričom jej hľadí letmo rovno do tváre, akoby sa jej pýtal, ako mu chce do pekla zabrániť ísť s ňou.* Mala by si byť ku mne trochu milšia...*Prenesie s neutrálnym tónom v hlase, pričom nad tým pokrčí plecami.* Ty a ja...Sme rodina. *Poznamená, akoby to malo byť niečo samozrejmé a malo by to od toho momentu všetko zmeniť, alebo akoby si toho už nanajvýš nebola vedomá. Následne chvíľu len potichu sleduje, ako si Camille vyberá nejaké šaty zo skrine a pokladá ich na posteľ. Už len z toho mu došlo, že sa najskôr nepôjde len prejsť niekam von. Ako už bolo zo začiatku zrejmé, nevyzerala byť vôbec nadšená predstavou, žeby mal ísť s ňou, ale mohol nad nej vidieť, že nad touto alternatívou naozaj premýšľa. Určite ho tu nechcela nechať samého, jednoucho to nemala v povahe a tiež je pravda, že jeho pohľad dokáže byť neprehliadnuteľný, ak sa o to vážne snaží. Samozrejme si neodpustí jednu vážne uisťujúcu poznámku, po ktorej by mnoho životov v novom roku mohlo zostať nepoškodených a ktorá Cami teda vôbec neupokojila. Vlastne väčšia jeho slov, ktoré nemyslí práve v tom najhoršom väčšinou vôbec nesplní svoj účel, vlastne skoro nikdy. Netušil, či je to práve kvôli tomu, ako ho má už zafixovaného, alebo to proste pochopí zle, ale úprimne dúfal, že to bude tá druhá možnosť. Následne sa k nej rozíde o niečo bližšie, vlastne stále mal mierny pocit, že pri nejakom bližšom kontakte s ním práve nezabažala. Stále v nej zostala tá bariéra, ktorú tak mlčky sledoval a vlastne bude robiť všetko preto, aby ju často prekračoval a videl jej reakcie. Po krátkej chvíli ticha sa konečne pohne a spraví tých pár krokov, takže už stojí priamo pred ním. Vlastne ju nemusel skoro vôbec presviedčať, aby nakoniec povolila, robila mu všetko tak veľmi jednoduché. Mohol zostať v jej byte, prakticky bez rečí alebo odporovania a nepokúsila sa ho zadusiť v spánku. Keď mu povie, že ho tam vezme, na tvári sa mu objaví poniekiaľ krivší poloúsmev, pričom jeho tvár srší čistou spokojnosťou. Avšak týmto jej reč samozrejme neskončila, po tom, čo mu vysvetlila o akú príležitosť sa presne jedná, trochu našpúli perami a odvráti svoj pohľad niekam za ňu do priestoru.* Soppi, pekné...Rád ju zase uvidím. *Prenesie s neutrálnym tónom v hlase a aj keď jeho hlas o ničom nesvedčí, v tvári má vpísanú istú dávku irónie. Nad jej upozornením len poniekiaľ otrávene pretočí očami a nakloní hlavou nepatrne do strany.* Budem sa snažiť...Aj keď je to občas vážne ťažké, sissie. Hlavne, ak tam bude Davina...*Vydýchne pričom nad tým pokrúti hlavou.* Vlastne pre jej dobro dúfam, že nie. Veď to poznáš, neviem, či dokážem svoje ruky držať späť. *Žmurkne na ňu sarkasticky jedným okom, čím jej dával jasne najavo, že jej upozornenia ani pri najmenšom neberie nijako vážne.* Vážne, Cami...Nemusíš sa vôbec obávať, žeby som ti niekam zmizol, strávime spolu celý večer. *Poznamená k ďalšiemu z jej slov.* Si nadšená rovnako ako ja? *Prenesie k nej spýtavo, pričom podvihne pravým obočím nepatrne dohora.* Predtým, než odpovieš...Nezabúdaj, žeby si ku mne mala byť milá, zoceľuje to vzťahy. *Mykne nad tým neurčito ramenami, než sleduje, ako ho v rýchlosti prechádza pohľadom. Na perách sa mu objaví letmý úškrn, pričom trochu prižmúri oči a trochu nakloní hlavou dopredu, ako zopakuje jej predchádzajúcu činnosť. To sa už ona však otočí smerom ku kúpeľni.* HEY, snažíš sa ma uraziť? *Vyhŕkne za ňou.* Pretože ťa dopredu upozorňujem, že to nejde. *Pokrúti nad tým hlavou, než jej chrbát zmizne za dvermi a jeho uši začujú zvuk kľúču v zámke.* Vážne? *Spýta sa rádoby sám seba, pričom je jeho hlas prelínaný tichým uchechtnutím. Následne sa otočí späť ku telke a rozsypanej pizzi okolo sedačky, stola a dlážky. Kým sa Camille začne sprchovať, posledný kúsok zje a krabicu vyhodí do koša, napokon opráši sedačku, spolu so stolom a posledné kúsky z dlážky jednoducho posunie pod gauč. Príliš nad svojím oblečením nelamentuje, dnes do obeda si sem preniesol nejaké veci, z ktorých väčšinu teda nič elegantné netvorilo. Košeľa a kabát by to však mali dostatočne zachrániť. Ohrnie nad tým spodnou perou, než vypne telku a siahne po svojom mobile, ktorý ležal na stole, pričom si v kontaktoch nájde Davinine číslo a začne písať správu. Bolo jasné, že mohla mať už dávno iné číslo, ale pri jeho šťastí sa nijako nenamáhala s vybavovaním nového.*

kód:

Ideš dnes na ten večierok? Dúfam, že áno...Timothy by určite ľutoval, ak by si nešla. Uvidíme sa tam, čo povieš?

*S úsmevom na tvári jej správu odošle, to sa mu však už za chrbtom vynorí Camille a prenechá mu konečne kúpeľňu.  Cestou okolo nej ju prejde krátkym pohľadom a jedným okom na ňu opäť žmurkne, akoby sa ju snáď snažil nejako provokovať. Dvere kúpeľne za sebou nijako nezamyká, jednoducho si dá rýchlu sprchu a omotá si okolo pása uterák. Po tom, čo sa prezlečie, trochu si vyčeše vlasy dohora a zafixuje ich slabým gélom, keď je konečne hotoví vyjde von a letmo za sebou zavrie dvere, to už sa k nemu ale rozíde Camille. Mierne podvihne obočím dohora a trochu sa napne v hrudi, ale chvíľu nič nehovorí, jednoducho uvoľní ruky a nechá ju, aby mu prezrela všetky vrecká.* Ak by si nebola blondína a navyše moja sesternica, možno by mi to bolo aj celkom príjemné. *Poznamená poniekiaľ ironicky a s krivým úškrnom na tvári jej na chvíľu hľadí priamo do očí, pričom potichu vydychuje. Mohol cítiť jej nervozitu, možno bola nakoniec trochu paranoidná, už jej dal jasne najavo, že jej nehodlá ublížiť, aspoň zatiaľ. Krátko našpúli perami, keď od neho poodstúpi.*  Nechceš mi nohavice prezrieť trochu viac? Možno som si tam ukryl sekáčik na mäso, kým si sa sprchovala. *Prejde s neutrálnym výrazom na tvári okolo nej, pričom si z vešiaka vyvlečie čierny kabát a prehodí si ho cez plecia, než sa k nej opäť priblíži a zastane až tesne v jej blízkosti.* Doteraz si varovala ty mňa, ale...*Potichu si odkašle.* Povedzme, že pokiaľ Sophie alebo tvoj čierny kamarát Marcel niečo skúsia...*Milo sa pousmeje.* Nedopadne to dobre. *Pokrúti nad tým hlavou, pričom v úsmeve odhalí vrchný rad zubov, následne už opäť poodstúpi ku dverám a nad jej poznámkou trochu pretočí očami.* A znepríjemniť ti tým večer ešte viac? *Nakrčí čelom.* Prečo by som to len robil? *Vydýchne s istou nedôverou v hlase, po čom sa už konečne rozídu na miesto. Keď mu pri vstupe Cami konečne podá pozvánku a on sa dostane aj s náramkom na ruke dnu,  prejde pohľadom celú miestnosť, pričom sa nenápadne pozerá okolo po Davine, pričom si z tácky zoberie jeden pohár so šampanským a pomaly si odpije.* Pekná práca, sissie. *Prenesie jej smerom, než svoj zrak ukotví pri bare.* Mimochodom, keď si ma sem už pozvala, *čo vôbec nebola pravda, nakoľko sa tak nejako pozval sám,* tak platíš...

*Vážně v jednu chvíli myslela, že Kai od ní jednu chytne, protože jeho řeči přesahovaly všechny meze. Jeho poznámku o tom, že její prohledávání by mu bylo příjemné, kdyby nešlo o to, že je blondýna a jeho sestřenice ještě dokázala přejít, i když na jazyku měla vážně ostrou poznámku. Ale po jeh druhé poznámce, zda ho nechce prohledat znovu po něm vrhla opravdu nepříjemným pohledem, aby své chlapské hormony trochu zmírnil. Je jí jasné, že to myslel vtipně, protože jsou přeci jenom rodina, ale i humor má své hranice. I když pravda, humor je subjektivní a každý ho bere jinak a má hranici nastavenou jinde. Jenomže vážně neměla sílu na to, aby až takhle vtipkoval. Raději mu na to nic neřekla, ale mohl vědět, že ji tím vážně popudil. Venku se to snažila při cestě na stadion trochu rozdýchat a proto mu raději vysvětlovala, jak to bude dnes večer probíhat. Na jednu stranu by si přála, aby se u ní po celou dobu nezdržoval na druhou stranu si to přála ze všeho nejvíce, aby ho měla jednoduše pod dohledem. Nevěřila mu a on stále nechápal proč. Copak to nebylo naprosto očividné, proč mu nevěřila? Při vstupu vymění pozvánku za náramek na ruku a uchopí šampaňské do ruky. Na její tváři pohrává velmi široký úsměv, jako kdyby se nic nestalo a všechno bylo perfektní. Teď z pozice hosta, když vidí tu výzdobu sama se musí nad tím pozastavit. Vypadalo to opravdu nádherně a i Kaiova pochvala ji potěší, i když stále neví, zda to myslí upřímně.* Budu se muset naučit rozpoznat, kdy mluvíš opravdu a kdy ne. *Podívá se mu do tváře. Pořád je těžké si pro ni zvyknout na to, že jsou rodina a ještě k tomu, když ji říká "sissie". Akorát ji to připomíná, že o svého bratra přišla a místo toho vyfasovala sociopata s opravdu velmi velkým humorem. Dnes bude potřebovat pití a proto se pořádně napije ze své sklenice. Poté musí opět převrátit oči vzhůru. Jak si jenom mohla myslet, že by Kai měl nějaké vlastní peníze? Nebude mu stát za zadkem a všechno platit. Rozhodne se pro jinou variantu.* Podrž to. *Vloží mu sklenici se šampaňským do ruky a otevře kabelku ze které vytáhne peněženku a pár dolarovek. Zastrčí to nazpět, vezme si skleničku a vloží mu místo toho peníze do ruky.* To ti bude stačit na dnešní večer. *Ještě štěstí, že je na tom finančně dá se říci dobře. Možná studuje, ale do toho taky pracuje a její rodina je na tom po finanční stránce velmi dobře. Vzpomene si poté na to, co říkal ohledně Daviny. Předtím to nějak vypustila z hlavy.* Nesnaž se té holce ublížit, Kaii. Já tě vážně varuji. *Pravda, on její varování asi vážně nebral, ale ona to myslela smrtelně vážně. Pokud jenom té holce jakkoliv ublíží, tak se postará o to, aby za to trpěl. Pokud to udělá, rozhodně se může rozloučit s ulicemi New Orleans. Jde s ním pomalým krokem směrem k baru.* Jo a nemáš zač, že jsem tě tady vzala s sebou. *Usměje se trochu ironicky. Tak ještě od něj neslyšela žádné poděkování. Všechno bere až příliš automaticky, což se jí vlastně vůbec nezamlouvá. Rozhodně musí vědět na co přesně naráží.*

*Neměla v plánu jít na ten večírek, který pořádá Sophie. Ne, že by nechtěla, ale spíše jde o to, že tam nechtěla potkat Kaie. Stačilo jí to na jednom večírku a obává se, že by to nevydržela a musela by mu něco udělat, kdyby ho tam potkala. Proto se rozhodně, že Silvestr stráví s Marcelem doma. Sedí zrovna u televize a jí popcorn, když jí přijde zpráva od Kaie. Přečte si ji a v tu chvíli ztuhne. Sevře mobil pevně v ruce. Opravdu ji tam chce dostat na vyhrožování? Bohužel to ale zabírá. Nebude mít jinou možnost, než tam jít. Setká se s ním, bude tam jenom chvíli a potom zase půjde. Nechce se s ním vidět a nechce se s ním bavit, ale život Tima je ji milejší a nehodlá ho riskovat kvůli tomu, že něco nechce. Nakonec Marcela přemluví, aby přeci jenom se tam šli podívat, když je to večírek pořádaný Sophie. Jde rychle do sprchy a nachystá se. Obleče si šaty, vlasy si trochu nakulmuje a decentně se nalíčí. Navoňá se a potom už jenom čeká na Marcela. Vezme si kabelku, obleče si kabát a společně vyrazí na stadion. U vchodu předloží pozvánku, dostane náramek, který jasně značí, že je nezletilá, ale přesto dostane šampaňské. Vejde s Marcelem dovnitř a porozhlédne se okolo. Zůstane chvíli stát na místě úžasem. Tak tohle se Sophie neskutečně povedlo. Je to nádherné, opravdu. Ta výzdoba a jak je to sladěné dohromady. Alespoň jedno pozitivum z toho vejde. Udělá tím Sophie radost. Marcel vypije prakticky ihned sklenici se šampaňským, zatímco ona to tak pomalu pocucává, dalo by se říci. Nesnaží se vyhledávat Kaie, opravdu ne. Hlavní je, že tady přišla a tak dodržela to, co on po ní chtěl. Ani se nenamáhala mu odepisovat. Rozhlíží se okolo a pomalu se prochází po sále.*

(Nad jeho odpovědí se již nepozastavuje, je to nepodstatné. Vidět, nebo se bavit. Ona tam jede s Jacksonem hlavně proto, aby se trochu pobavila, popíchla Kola a také doufá, že tam přijdou někteří hloupí vlkodlaci s prsteny a tak bude moct pomoct Jacksonovi. Alespoň trochu. Nad jeho díky pokrčí rameny, nestálo to za řeč. Jackson dnes vypadá opravdu k světu. Jeho převrácení očí jí přijde vtipné. Usměje se nad tím a podívá se mu významně do očí.) Chtěla jsem tě nechat řídit, ale pak jsem se rozhodla, že to není dobrý nápad. (Šibalsky na něj mrkne a pak nasedne do auta a vydá se i s Jacksonem na oslavu. Řídí jako vždycky. Rychle, dobře, přesně, čistě. Nemluví. Soustředí jen na silnici a auto. Úplně tak zapomíná na svět okolo. Najednou pro ní existuje jen silnice, ona a její auto. Sem tam se při tom lehce usměje. Snaží se jet však opatrně, přeci jen, nezodpovídá tu jen za svůj život, ale i za Jacksonův a kdyby on zemřel její vinou, nikdy by si to neodpustila. Jakmile se ocitnou na místě, zaparkuje hned na první pokus a vystoupí. Počká, až vyleze i Jackson a potom auto zamkne. Klíčky si hodí do psaníčka, které si přehodí přes rameno a koukne se na Jacksona. Zhluboka se nadechne. A posléze pomalu vydechne. Jako kdyby měla právě jít na svoji popravu. Hned na to se ale usměje, jakoby nic.)

*Pozoruje ji a čeká nějakou reakci. Nakonec se dočká pousmání. Je docela rád. Trochu té legrace a dobré nálady mu docela schází, ani si to neuvědomuje. Trochu uvolněné atmosféry proto uvítá. Poslechne si o Claireiném rozvažování nad tím, řídit či neřídit. Nad její odpovědí zavrtí hlavou.* Umím řídit určitě lépe, než ty, Claire a toho se bojíš. Proto chceš raději řídit sama. *Během své odpovědi se k ní mírně nakloní a povídá jí to potichu, jako by prozrazoval velké tajemství. Tváří se při tom strašně důležitě. Hned na to se pak raději odtáhne. V očích se mu pobaveně zablýskne a zacukají mu koutky. Teď si s Claire dělá pěkný dobrý den. Myslí to, ale v legraci a je mu jasné, že to Claire pochopí. Také spoléhá, že jako jejímu dnešnímu doprovodu mu to projde hladce. Pak už se vydají ke stadionu. Cestou zvážní a vyhlíží v zamyšlení většinou z okna. Není na to moc zvyklý. Většinou řídí sám. Uvědomí si, že dnes už je to podruhé, co ho nějaká žena někam dopravuje. Tím si krátce vzpomene na Divoženku, jejíž jméno pořád nezná. Přemýšlí, jestli ji na stadionu nepotká. Krátce se nad tím jejich seznamování v lesích musí pousmát. Naštěstí kouká z okýnka, tak to Claire nemůže vidět, ale ta by si toho patrně ani nevšimla, jak je zažraná do řízení.
Když dojedou ke stadionu a Claire zaparkuje, shledá, že večírek už je v plném proudu a je zde plno. Vystoupí z auta a rozhlédne. Vidí spoustu neznámých tváří. Chvilku to sleduje. Mezitím vytáhne z kapsy saka pozvánku, kterou si naštěstí nezapomněl vzít. Zaslechne Clairein povzdech a udiveně se na ni podívá.* Vypadáš opravdu jako by se ti tam chtělo... *Neodpustí si, protože nyní přemýšlí, proč sem vlastně jeli, když se tady ani jednomu z nich nechtělo. Jelikož, ale dojeli až sem tak už se vracet nechce.

Obejde auto, vezme Claire kolem ramen a vydají se dovnitř. U vchodu dostanou náramky, a skleničku šampusu. Pokračují pak dál.* Tak kam? *Zajímá se po té, co už mají vstupní ceremonie za sebou. Ochutná při tom víno. Rozhlédne se kolem sebe a pak se obrátí na Claire. Koukne na její sklenici se šampaňským.* Podržíš mi ji chvíli, než vypiju tuhle? *Zeptá se s pobaveným podtónem. Claire pít nemůže, takže její skleničku považuje automaticky za svou. Naslouchá při tom hudbě, která se nese halou, kde se nacházejí.* Umíš bruslit? *Zeptá se Claire, když si všimne, že zde dá i bruslit. On sám na tom už dlouho nestál. Naposledy někdy hodně dávno, ještě jako malý. Uvažuje jestli to mohl zapomenout. Je zde docela plno a když zkoumá svým pohledem návštěvníky akce, zatím nevidí nikoho známého. Uvažuje, koho tady dneska potká.*

*Chvíľu počkal, než k nemu došli a ešte stále si užíval tých ich prekvapených výrazov. Aj keď už to nebolo ono, po tom čo na ne prehovoril už boli viacmenej schopní pohybu, preto sa dostali až k nemu. Ale on sa medzitým stihol oprieť rukami o horný okraj mantinelu. * Áno, Kole, tvoja matka, ktorá ti dala život, vychovala ťa a potom začala chybovať ohľadom svojich detí ... Aj keď možno u teba chybovala už pri výchove. *Pokrčil nad tým ramenami, ako keby jeho chyby v jeho výchove boli všeobecne známe. Ale o jeho výchove a rovnako tak o výchove jeho súrodencov by sa dalo polemizovať. Bola to tvrdá doba, čochvíľa mohla prísť nejaká vojna, ktorá by si vyžiadala mnoho životov. Alebo mohla prísť choroba, mor, ktorý by si vyžiadal životov oveľa viac. Bol rád, že ich domovina žila viacmenej pokojne. Vtedy boli veľké mocnosti hlavne v Európe, kde súperili o svoje územia a netušili nič o krajine za veľkou vodou. Nad pripomienkou o jeho výraze po kolový návrate do sveta živých sa moc nezastavoval, namiesto toho zameral svoj pohľad opäť na Genevieve. * Mňa učil otec hlavne loviť a bojovať. * Priznal popravde, hoci jeho výchova nebola úplne ideálna. Nakoniec mohol byť rád za nejaké tie chvíľky medzi otcom a synom, keď mu venoval pozornosť, nič mu nevyčítal a jednoducho ho radil. Málinko sa potom zarazil nad tým, ako sa čudovali tomu, že by mu išiel za svedka. Zvažoval či neprekročil nejakú hranicu, či to neprehnal až moc. Preto sa chcel pokúsiť trochu to zakecat a trochu odvrátiť ich pozornosť. * Pravdaže to prijímam. Prečo by som mal protestovať? Ako inak by som získal takú dobrú príležitosť, aby som vám svadbu prekazil? * Potom sa zarazil, hoci tentoraz to bolo hrané. * Ou, sakra. Teraz som prezradil svoje plány ... No, nič. Tak to proste beriem späť. Za svedka ti pôjde Elijah. * Krátko pozrel na Kolesá a pokrčil nad tým ramenami, pričom sa nad tým aj uškrnul. Málinko si z nich uťahoval, ale potom zvážnel. * Ale v skutočnosti vám to dvoma prajem. Má to veľa výhod pre mňa. Predovšetkým to, že ťa bude mať kto strážiť a usmerňovať. * Pri tých slovách hovoril ku kolovať, takže sa na neho priamo pozeral. * Takže mi nebudeš kaziť plány a pliesť sa mi do cesty, pretože budeš mať svoj nový rodinný život ... Teda až na ten detail, že vaše manželstvo bude bezdetné. * Po tých slovách presunul svoj pohľad k Genevieve. * Šťastie že tie už dcéru máš, aj keď už trochu prerastenú. Ale aspoň si si to materstvo stihla vyskúšať, kým bol čas. Keď by si si spomenula teraz alebo v priebehu nasledujúcich storočí, že by si chcela nejaké vlastné dieťa, sledovať ako rastie, vyprevádzať ho do školy ... No, to už by bolo neskoro, pretože takúto možnosť vy dvaja už nemáte. * Pokrčil plecami, ako keby toho nejako extrémne ľutoval a súcitil s ňou. Ale opak bol pravdou, bolo mu jedno, či bude chcieť alebo nebude chcieť dieťa. Aj keď trochu dúfal, že by ju tým mohol nasadiť chrobáka do hlavy. *

*Camille ani Sophie sa pri výzdobe rozhodne nemuseli za nič hanbiť, ale výzdoba práve nebolo niečo, čím by mohol byť Kai zaujatý, aj keď nie, práve teraz svojej sesternici vážne neklamal, všetko okolo vyzeralo vážne veľkolepo. Všimne si širokého úsmevu na jej tvári, samozrejme, úspech dokázal človeka uspokojiť, to on chápal a veľmi dobre, práve preto jej to, čo si myslel, povedal aj nahlas. Jeho slová síce neboli nijako zaujaté alebo rozčarované, ale pri ňom sa niečo také aj tak čakať nedalo. Nad jej poznámkou sa len sucho uškrnie a na chvíľu sa zahľadí do pohára so šampanským, ktorý stále držal v ruke.* Mala by si si viac veriť, sissie. *Opäť k nej zdvihne zrak, čím jej vlastne naznačuje, že to, čo povedal, myslel tento krát vážne. A samozrejme nezabudne opäť použiť svoje obľúbené oslovenie, ktoré používa od doby, odkedy sa konečne dozvedela, že sú príbuzní. Jasné, tá správa pre ňu určite bola mierne znepokojujúca, ale vedel, že si skôr či neskôr zvykne, teda ak jej dá tú možnosť, čím si tak istý na druhú stranu už nebol. Slovo „peniaze“ mu nič moc nehovorili, ak chcel, vedel si ich nejako zohnať, ale väčšinou nemusel, väčšinou si vedel veci zariadiť aj inak, ako to napríklad robil práve teraz, aj keď toto bol ten lepší spôsob. S poloúsmevom na tvári sleduje, ako Camille prevracia očami, ale v túto chvíľu jej nič moc nehovorí, ako náhle mu však vrazí svoj pohár so šampanským do ruky a siahne po svojej kabelke, nemôže sa zdržať komentára.* Nie...To nie je potrebné, vážne, nie...Robil som si srandu, sissie, žiadne peniaze od teba neprijmem, to je pod moju úrov...*začne, keď sa mu namiesto pohára v ruke ocitne niekoľko dolárov.*...tak fajn, ak inak nedáš. *Pokrčí nad tým so širokým úškrnom na perách plecami a strčí si ich do vrecka nohavíc.* Vlastne to je celkom vtipné, po tom všetkom u teba bývam a ty mi ešte aj platíš...Podobné...ehm, puto? *Na chvíľu sa odmlčí, než nad tým prosto mykne plecami.* By chcel každý. *Poznamená začne pobavene a jeho pobavenie nezmizne ani v tej chvíli, keď si Camille zjavne spomenie na to, čo predtým hovoril o Davine, vedel, že ho chcela jednoducho varovať v prípade, žeby sa tu objavila a on vedel, že sa tu teda objaví, aj keď mu neodpísala. Vlastne, chcel jej niečo povedať, jej moc, ona sa preňho stali nepotrebným, už ju nepotrebuje držať tam kde chce, jedine tak preto, aby Sophie nevysypala na nos, čo presne hľadal a ako presne to funguje, inak sa preňho stala zbytočnou.* Čo si o mne myslíš, sisse? *Pokrúti nad tým naoko dotknuto hlavou a mierne prižmúri očami.* Nikdy by som Davine neublížil...*Prenesie, akoby to bolo niečo, na čo by sa proste štítil už len pomyslieť. Na niekoľko sekúnd je ticho.* Teda aspoň nie smrteľne. *Poopraví sa a nepatrne našpúli pery, to už sa pomaly rozídu smerom k baru. Pri jej poznámke len kývne hlavou, akoby presne nechápal, aký význam malo mu to hovoriť.* Ja viem, že nemám. *Prenesie podobným tónom ako ona vetu predtým, pričom mu nenútene cuknú kútiky úst.* Ale áno, mal by som ti byť vďačný...Je to o niečo lepšie, ako byť znovu sám. *Pokrčí nad tým spokojne plecami, než si však sadne na barovú stoličku, pozrie sa niekam medzi ľudí, pričom nezahliadne nikoho iného, než svoju najobľúbenejšiu čarodejnicu, ktorá jeho pozvanie zjavne zobrala vážne, za čo bol rád a aj Timothy si mohol vydýchnuť. Letmo sa nad tým pousmeje, pričom si všimne, že sa Davina vybrala niekam smerom ku toaletám, preto sa rýchlo otočí späť ku baru, odloží pohár so šampanským na tácku a kradmo sa zadíva ku Cami.* Potrebujem ísť na toalety, ale mám trochu obavy z toho, žeby si chcela ísť so mnou...Čo by nebolo práve vhodné, dokonca ani na mňa. *Pokrúti nad tým seriózne hlavou.* Takže dúfam, že budeš v poriadku s tým, že pri sebe nemám nič ostré a teda nikomu z mojej strany nič nehrozí. *Krátko si odkašle.* Neboj sa, tento večer ti nijako nepokazím, sissie. *Prenesie, pričom dá veľký dôraz na slovo „tento“ a s pousmiatím sa vyberie na toalety asi minútu po Davine.*

(Nad jeho slovy se nezmůže na nic jiného, než na lehce pohrdavý pohled a potom na následný smích. Dost pochybuje o tom, že by Jackson mohl snad řídit lépe než ona. Alespoň je zde uvolněná atmosféra. A jí ani moc nevadí, že si z ní Jackson dělá legraci. Je na to zvyklá od Kola. Její myšlenky se zatoulají ke Kolovi a to není dobře, tak prostě zatřese hlavou, aby se toho zbavila a po chvíli to přejde. Je za to ráda, nechce nad ním teď přemýšlet.
Parkoviště je celkem plné, takže uvnitř bude také dost narváno. Když uvidí, jak Jackson vytáhne pozvánku, zašmátrá v psaníčku a vytáhne tu svoji.) To není tím. (Koukne se mu vážně do očí a nechá se od něj vzít kolem ramen, a potom se oba dva spolu vydají dovnitř. Najednou je mnohem uvolněná. Nelíbí se jí, že dostala náramek, jelikož se jí nehodí k outfitu, ale přejde to jen zamračením a následným úsměvem. Nad jeho otázkou se zamyslí, koukne se mu do očí a potom odpoví.) Kamkoliv, kde se budeme bavit. (Ušklíbne se a lehce ho dloubne do žeber. Když se Jackson rozhlíží, během chvíle, co se nedívá, si lokne šampaňského a následně dělá, jakoby nic. Je jí jasné, že jí Jackson neviděl. Tedy, doufá v to. A co. Jeden lok jí nezabije. Přijde si tak trochu jako na léčení. Nad jeho otázkou se zamračí.) Ani nevíš, jak ti teď závidím, že se můžeš ztřískat do němoty. (Koukne na něj s lehkým povzdechnutím a prázdnou ruku si zapře v bok. Pozdvihne na něj tázavě obočí a ušklíbne se.) A ty? (Podá mu následně skleničku a vydá se pomalu k místu, kde si lze půjčit brusle. Koukne se pak tázavě na Jacksona, zda s tím souhlasí.)

*Nebylo to vůbec o tom, že by si nevěřila ve výzdobě kterou se Sophie přichystaly, spíše nevěřila jeho slovům a tak to raději nechá být. Je trochu uvolněnější, když je tady s ním, než když je s ním zavřená v bytě. A přitom by se více měla obávat, že vyvede právě něco na veřejnosti, než doma. Prostě si na všechno bude muset přivyknout a hlavně to chce čas. Při poznámce o penězích se rozhodne, že mu nějaké dá. Jaký to mělo smysl za něj neustále platit v průběhu večera, když mu jednoduše mohla dát peníze a on si to mohl koupit sám? Vyšlo by to tak či tak nastejno. Už vytahuje z peněženky peníze a přitom poslouchá jeho poznámky, které jsou stejné ironické jako většina jeho slov, které vypustí z pusy. Dá mu je proto do ruky a převezme si od něj nazpět skleničku. Kabelku si dá pod paži. Je to jenom taková do ruky. Nakloní hlavu do strany.* Nepředstírej, že ti to snad vadí. *Pousměje se na něj. Oba moc dobře věděli, že to akorát jenom předstírá a dělá si z toho srandu. Nemohl jí vážně tvrdit, že něco takového myslel vážně. Ani se s ní příliš dlouho nepřel a zastrčil si peníze do kalhot.* Ale pokud s tím máš vážně problém, tak mi je můžeš vrátit. *Stejně ví, že nic takového neudělá a nechá si je. Jednou mu je už dala a je si jistá, že je ani už neuvidí. Ani by se nedivila, kdyby to všechno utratil a v průběhu večera si přišel pro další. To by ovšem už u ní neuspěl. Bylo to pro něj všechno tak lehké, ale dělala mu to jednoduché jenom proto, že byl příliš nebezpečný a nechtěla si s ním zahrávat. Nevěřila, že kdyby ho náhodou naštvala, tak by neudělal něco, co by se jí velmi příčilo. Nechtěla ho zbytečně rozčilovat, prostě musí najít způsob, jak tohle všechno překonat, vypořádat se s tím a co s ním hlavně udělat. Nehodlá mu vycházet vstříc do konce života.* Zvláštní. Kdybych tě odmítla, začala by jsi na mě s teorií, že rodinu přece nemohu odmítnout. Když ti vyjdu vstříc, tak se zase divíš, jak jsem to mohla všechno přijmout. Ty měníš své názory podle toho, jak se ti to hodí, že ano? *Pozvedne obočí a přiloží si sklenici ke rtům. Dopije zbytek šampaňského a odloží ho na jeden stoleček po jejich straně. Nebude si kazit nijak dnešní večer a proto raději bude s ním hrát tu hru bratranec a sestřenice a bude se s ním bavit tak, aby ani jeden z nich nevyvolali nějaký konflikt. U ní to byla opatrnost a u něj to bylo normální chování. Přišla se tady bavit, takže snad všechno půjde dobře. Vzpomene si poté na Davinu a taky se o ni zmíní. Opravdu nechce, aby té dívce ublížil a navíc je si jistá, že tady bude Sophie, což znamená, že by potom měla problém i s ní a to opravdu nechtěla. Sophie je pro ni dá se říct jako kdyby nejlepší kamarádka, ale taky ji zaměstnává. Mohl by ji tím zničit více, než si myslí, ale jako kdyby ho to snad zajímalo. Neodpoví mu na to, co ji říká, ale nevěří mu, že by ji neublížil. Tak hrozně moc mu nedůvěřovala a on to mohl číst z jejich očí, kde to přímo bylo vepsané. Nechá to teda být a bude se snažit mu alespoň pro dnešní večer trochu věřit. Rozejde se s ním k baru a utrousí poznámku na to, že by jí mohl poděkovat, čehož se vlastně ani nedočká. Znovu převrátí očima.* Vždyť ty ani nevíš, co je to opravdový vděk. *Otočí zase jeho směrem hlavu. Posadí se na barovou židličku a podívá se směrem k barmanovi, aby si objednala. Ale vyruší ji z toho Kai, takže se znovu na něj podívá. Rozhodně nemíní mu dělat doprovod na toalety, i když si myslí, že by to možná i udělala. Položí obě ruce na bar.* Věř mi, že nestojím o to tě zase doprovázet na každém kroku, Kaii. Nejsem zase tvoje chůva. *Ale i přesto se dívá za ním, dokud ji nezmizí z dohledu. Nemá v úmyslu mu chodit pořád za zadkem, i když by to nejraději udělala. Kdyby ovšem byl příliš dlouho pryč, tak se rozhodne ho hledat.*