Winter Stadium

*Postává tam na docela viditelném místě, aniž by si to uvědomovala. Přešlápne z jedné nohy na druhou a prstem poťukává o šampusku. Marcel se jí ztratil z dohledu, takže předpokládá, že se šel věnovat něčemu svému a nebo kontroluje všechny upíry, kteří tady dnes dělají ochranku, alespoň jak si všimla. Pozvedne sklenici a napije se znovu šampaňského. Je pravda, že právě ona alkoholu neholduje, ale nepohrdne jednou skleničkou. Stejně potom by jí nikdo nic neprodal, jedině tak Marcel by jí mohl něco popostrčit a je si jistá, že by to snad i udělal. Rozejde se trochu víc do sálu a usmívá se na kolemjdoucí. Opravdu je ta výzdoba nádherná. Vlastně se tak trochu rozhlíží po Sophie a uvnitř sebe stále doufá, že nezahlídne Kaie. Bohužel, jako kdyby to sama sobě přivolala. Zahlédne ho ve společnosti nějaké blonďaté slečny, která ale vypadala starší, než je on. Na chvíli se zarazí, jestli to právě není Cami o které hovořila Sophie a i Marcel a nebo jestli to je jenom jeho nevinná oběť. Jak se vlastně tady dostal, když musí mít pozvánku? Sophie by ho jistě nezvala. Nechce se s ním setkat a proto se otočí a vydá se směrem, kde jsou toalety. Cestou vypije šampaňské a uvědomí si, že by potřebovala více bublinek, které jí samozřejmě nebudou dopřány. Po celém těle ji přejede pocit nervozity z toho, že by se s ním měla vidět a mluvit s ním. On ji prostě ublížil a to hodně, udělala z ní naprostého idiota a ještě jí vyhrožuje, prakticky ji má pod palcem. Kvůli němu musí lhát a předstírat něco, co nechce. Je jí z něho doslova špatně, cítí to v každém koutku těla. Bohužel se tam trochu zamotá mezi lidma a ztratí se, takže jí to chvíli zase trvá, než najde cestu k záchodům. Naštěstí to zvládne a zamíří do uličky, která vede k toaletám. Poupraví si cestou trochu šaty a vlasy si přehodí na jednu stranu. Vlastně má na sobě ty šaty, které dostala od Sophie k Vánocům a taky i ten náramek od ní. Už je skoro u dveří a chystá se vejít na toalety.*

*V hale se zatím nese hudba, která se mu zamlouvá a působí tak pozitivně na jeho celkové rozpoložení. V tomhle oblečení, co má na sobě, tmavý oblek, bílá košile, kravata se necítí dvakrát pohodlně, ale nechává si to pro sebe. Navenek by to najevo nedal a před Claire už vůbec ne. Na to je příliš hrdý. Zatímco čeká na reakci Claire, klouže očima tam a sem po lidech okolo nich, kteří se porůznu procházejí, baví, smějí, popíjejí a celkově si všemi možnými způsoby užívají zábavy. Vidí samé neznámé tváře nebo obličeje těch, co možná párkrát potkal ve městě. Zdá se mu že kus od nich vidí tvář jedné barmanky ze Sophienina baru. Cami. I na jméno si vzpomene. Většinou si zapamatuje pro něj něčím významné lidi. Tahle se k němu chovala normálně, což umí ocenit. Chvilku ji pozoruje v družném hovoru s nějakým mužem, kterého určitě nikdy neviděl. Pokračuje dále v průzkumu svého okolí. Mezitím se párkrát napije šampusu ze sklenice, kterou drží. Od Claire slyší, že se chce bavit.* Ty se nebavíš? *Otočí na ni hlavu a mírně pozvedne obočí, jako by se ho právě hluboce dotkla. Vypadá, ale uvolněně, v očích se mu pobaveně jiskří. Znovu se rozhlédne tentokrát na druhou stranu a tak mu ujde, že se Claire potají napije z "jeho" druhé sklenice šampaňského, kterou mu drží.* Tak to nevím, kdo mě pak odnese domů... *Zareaguje na její závistivou poznámku.* Ty? *Pozvedne slabě obočí a kývne bradou směrem k ní. Při tom vypadá, že mu to přijde jako dobrý vtip. Znovu se napije. Nejspíš nebude mít problém se opít velmi rychle neboť toho za den moc nesnědl.
Pozoruje Claire, jak reaguje na jeho otázku o bruslení. Pousměje se a pokrčí mírně rameny.* Kdysi jsem to uměl. *Poznamená. Vezme si od ní skleničku, takže nyní drží v každé ruce jednu. Z té své už minimálně polovinu upil, ta její je téměř nedotčená. Následuje ji k místu, kde se půjčují brusle.* Proč ne... *Odpoví na její němou otázku. Postaví se vedle ní a sklenice postaví na stůl.* Nemocnice se jistě kousek. *Nakloní se k ní a šeptne rychle s pobaveným podtónem do ticha.* Nebo se to stihne do té doby zahojit. *Dodá ještě tak, aby to slyšela, jen Claire, neví, kdo tady kolem všechno je a poslouchá. Vezme si pak brusle své velikosti.* Myslel jsem, že mi ji chvíli podržíš?! *Kývne pak bradou k "její/jeho" sklenici, kterou mu podá. Dvě sklenky a brusle to nezabere. Vezme proto zase, jen tu svou a brusle a vydá se k lavičkám, kde si začne obouvat brusle. Když je hotový, počká na Claire. Pití nechá stát na lavičce, kde si také nechá boty. Zatím si zvyká na brusle, na kterých vážně už dlouho nestál. Po té se vydá i s Claire na led. Sotva přijdou blíže ke kluzišti, uvidí hned tři důvody, proč sem původně nechtěl jít. Stojí naštěstí na druhé straně u mantinelu. Genevieve, Kol, Klaus. Jeho nálada mírně zakolísá, ale rychle to potlačí. Nehodlá si tím, co bylo teď kazit své rozpoložení. Blíží se nový rok a s tím starým tohle všechno končí. Už se nechce zabývat minulostí. Hned tak hned ho to nepřebolí, ale nehodlá to dávat okolí najevo. Pohlédne jejich směrem, jen krátce. Jsou v družném hovoru, takže si okolí moc nevšímají. On sám dnes vypadá na první pohled jinak, v obleku, košili a kravatě, působí velmi upraveně, vkusně, elegantně. Takže ho možná i přehlédnou. Vstoupí na led nejprve opatrně a prvních pár kroků je trochu nejistý. Jak si to trochu osahá, vrátí se mu jeho stabilita i rovnováha, takže je za krátko na bruslích docela jistý. Otočí se proto čelem ke Claire, aby zjistil, jak je na tom ona.* Zdá se, že jsem to nezapomněl... *Poznamená vítězoslavně s pobaveným pousmáním, zatímco pozoruje Claire.*

(Odpoledne dorazí domů už celkem unavená z příprav, ale na tu párty se rozhodně vrátí. Rovnou si jde dát koupel, ale ve vaně se zdrží o dost déle, než plánovala. Bylo to příjemné odreagování a relaxace a vychutnávala si ten pocit. Poté si oblékne zelené šaty a upraví se. Obuje si lodičky, které opravdu často nenosila, ale v poslední době si na to celkem zvykla. Přeci jenom nemůže chodit na schůzky s klienty v otrhaných kalhotech.

Když se všemi přípravami skončí, je už večer a párty už dávno probíhá. Opravdu se docela zdržela a to tam chtěla dorazit mnohem dříve, aby mohla na všechno dohlédnout. Organizátorka párty by tam přeci jenom měla být už od začátku. Zavolá si taxíka a pak už jen ve svém bytě čeká. Napadne ji, že by mohla zavolat Davině nebo Marcelovi, ale nakonec si to rozmyslí. Buď je tam prostě potká nebo ne. Oblékne si černý kabát a asi za deset minut od zavolání taxikářské službě, vyjde ze svého bytu a během chvíle už se ocitne na ulici a nastoupí rovnou do taxíku, kterého si zavolala. Netrvá to moc dlouho a dorazí před stadion. Zaplatí taxikáři a vystoupí z auta. Pomalým krokem vejde dovnitř. U vstupu samozřejmě nemusí ukazovat nějakou pozvánku, za prvé, akci organizovala ona a za druhé, u vstupu jsou členové jejího covenu. Chvíli se tam u nich zastaví a povídá si s nimi, ale nakonec pokračuje dál. Vezme si sklenku šampaňského a lehce z ní upije. Dnes nechtěla zrovna moc pít. Byla to první uspořádná akce jménem její firmy a ona se prostě chtěla ujisit, že všechno bude OK, ale kdo ví, jak nakonec skončí večer. Vstoupí do haly a rozhlédne se kolem, musí se pousmát. Párty probíhala v naprostém klidu. Výzdoba byla dokonalá. Ani nemůže uvěřit tomu, že to opravdu dokázali. Popojde dál a projde kolem několika lidí. Rozhlíží se kolem sebe, když uvidí Cami. Vydá se k ní a zastaví se  až přímo před ní. Zářivě se na ní usměje.) Myslím, že dnešní večer se opravdu vyvedl. Jen doufám, že si to tady každý užije a nic se nestane. Opilí lidé dokážou mnohé. (Ušklíbne se lehce a opět upije ze své sklenky. Už se ani necítí unaveně. Má dobrou náladu a chce si ji ponechat po zbytek večera. Dnes si opravdu nechce nijak zkazit tento večer.) Mimochodem, sluší ti to. (Pousměje se.) Přišla jsi s někým nebo sama? (Povytáhne obočí. Možná právě teď chtěla vyzvídat, zda přišla s Marcelem. Byla vlastně hodně zvědavá, zda Daviny podezření je pravdivé nebo ne.)

*Než zastihne barmana, aby si objednala něco k pití, tak už se před ní objeví Sophie. Podívá se na ni se širokým úsměvem a sjede ji pohledem. Musí uznat, že jí to neskutečně sluší a hlavně není ani příliš zvyklá na to vidět Sophie v takových šatech. Proto jsou tyhle chvíle pro ni speciální, když ji vidí takhle. Sophie je krásná žena i tak, ale takto působí neskutečně elegantně a číší z ní přímo jemnost. Usměje se při jejich slovech o to víc.* Je to nádherné. Opravdu jsi to skvěle zařídila. Z pohledu hosta se to vnímá ještě lépe, že ano? Pokud takový problém nastane, tak musíme doufat, že naše ochranka zareaguje rychle. *Nakloní hlavu do strany. Přeci jenom ochranku tvořili místní upíři a tak je tam vysoká spolehlivost, že žádné problémy nebudou a kdyby ano, tak se velmi rychle vyřeší. tedy alespoň v něco takového doufala. Usměje se na ni.* Taky ti to sluší. Musím uznat, že tebe vidět v šatech je opravdu výjimečné. *Jakmile se zeptá na její doprovod, tak se na chvíli zarazí. Musí jí to říct, nechce jí to tajit. Hlavně doufá, že tím nepokazí náladu Sophie. Objedná raději potom dva panáky skotské a znovu se podívá na Sophie.* Věř mi nebo ne, tak mám tady doprovod, ale ne takový, jaký sem si představovala. *Řekne upřímně a je o něco vážnější. Raději by tady byla...no, třeba s Marcelem. Trochu i předpokládala, že ho tady dnes večer uvidí.* Pamatuješ si na ten poslední incident s Kaiem? No...tak ve zkratce se ke mně nastěhoval a já ho dnes tady musela vzít s sebou. Já vím...*Zavrtí hlavou na důkaz, že naprosto bude chápat každou její reakci a i překvapení nad tím, jak se takhle mohla právě Camille zachovat.*...ale nešlo to jinak, věř mi. Pokud jsem se něco na psychologii naučila, tak je to to, že na tento typ lidí musí člověk opatrně, velmi opatrně. Kdybych ho rozčílila, nejsem si jistá, co by udělal. Potřebuji na to jít jinou cestou. Musím říct, že prozatím se chová jako normální člověk. A taky jsem mu prohledala všechny kapsy, kdyby náhodou. *Dodá ještě a barman přinese její objednávku. Zaplatí to hned a vezme jednu skleničku. Natáhne ruku směrem k Sophie.* Myslím, že tohle budeš potřebovat stejně jako já. *Podívá se na ni trochu omluvně. Rozhodně je připravená na její reakci. Byla by ráda, kdyby to Sophie pochopila trochu, ale ona pochopí to, když ne. Nebude jí to mít za zlé.*

(Sleduje Jacksona, jak se zde rozhlíží a celkově si to užívá. Hudba zde hraje celkem dobrá, ale její vkus je trochu jiný. Umí se ale, přizpůsobit. Po chvilce jí pokukování po Jacksonovi přestane bavit, a tak se rozhodne také porozhlédnout po okolí. Jako první jí uchvátí opravdu nádherná výzdoba. Moc se jim to povedlo. Tedy, Sophie se to povedlo. To ona pořádá tuhle party. Stihne si všimnout její oblíbené barmanky Cami, která se baví, podle ní, s o několik let mladším mužem, jak je Camille. Když na ní Jackson znovu promluví, pohlédne na něj a přikývne.) Ale ano, bavím. Já jsem však ten typ ženy, kterou brzy pokukování po okolí přestane bavit. (Koukne se mu do očí a přesladce se usměje. Ona má radši akci, než samotné čekání na ní. Vždy na lovu měla radši samotné lovení, než čekaní, na správný moment, kdy zaútočit a zbavit kořist života, nebo něčeho jiného. V pohledu Jacksona spatří něco jiného, co tam vidí jen opravdu málo. Vidí, že se Jackson baví. Moc ráda vidí tuhle jeho stránku. Je to mnohem lepší než stránka bručoun nebo naštvaný já. Nad jeho další poznámkou se hlasitě zasměje. Jackson jí dost podceňuje.) No ano. Proč ne? Já s tím nemám problém. Tedy, do té doby, než mi pozvracíš auto. (Koukne se na něj až vražedně vážně a potom se znovu zasměje. Ona se dnes opít nemůže, takže Jacksona klidně dopraví domů, a řídit také může, takže jí nic z toho nedělá nejmenší problém. Souhlasně kývne hlavou. Ona si není tak jistá, jestli to stále umí. Na bruslích jela naposledy před… no, před spoustou lety. Je ráda, že Jackson souhlasí a tak si hned vybere brusle. Po jeho poznámkách mu také jednu zašeptá do ucha.) To jsi takové nemehlo? (Ušklíbne se a vezme svoji, jeho, sklenici a dojde se k lavičkám obout. Správně utáhnout brusle jí dává docela zabrat, hlavně kvůli tomu, že jí tkaničky příšerně řežou do prstů a dlaní. Skleničku nechá na lavičce, stejně jako svoje boty a vydá se za Jacksonem. Ona je zabraná do chůze na bruslích, a tím, aby do nikoho nenarazila, takže si ani nevšimne, že je zde Kol, Klaus a Genevive. Ona na led vstoupí rozhodně, ví, že si to brzy připomene. Je to úplně jiný pocit, než když stojíte na normální zemi a tak si Claire kousek popojede, aby si byla opravdu 100% jistá. A pochvíli také je. Rozhodne se tedy dojet až k Jacksonovi, a jde jí to, až najednou nějak zapomene zabrzdit. Tak roztáhne ruce a jako brzdu použije Jacksona, kterého objeme, aby ustála ten odpor. Nezareagovala tak ani na jeho poznámku. Jackson je naštěstí hora svalů a chlupů a tak nápor jejího těla ustojí. Claire se po chvilce odtáhne a omluvně se usměje.) Promiň, nějak jsem to nevypočítala. (Trochu se zamračí a podrbe se na bradě. Nechystá se to však nějak řešit, takže se koukne na Jacksona, a vybídne ho, aby jel za ní. Jede již trochu rychleji a otočí se na něj. Dříve se učila krasobruslení, ale nějak jí to nevyšlo. Pár základních kroků však umí.) Tak pojeď, loudale! (Křikne na něj, proplete se mezi několika lidmi a začne mu pomalu ujíždět. Chce s ním závodit. Opravdu chce.)

*Keď ho opomenie s tým, že nemusí nič predstierať, tak len pokrčí plecami a s úsmevom na tvári si od nej peniaze nakoniec zoberie.* Až taký problém s tým zase nemám. *Pokrúti nad tým hlavou.* A finančné dary sa predsa neodmietajú.* Aj tak vedela, že si z nej len uťahoval, rovnako ako ona z neho práve teraz, nakoľko tá poznámka bola celkovo úplne zbytočná, on sa však nijako neštítil jej na to odpovedať, on prakticky nikdy nemal problém odpovedať na nič. A ona mu nikdy nemala problém skoro v ničom vyhovieť. Na koniec od nej proste vždy dostal presne to, čo chcel, ak to bolo v jej silách a jemu sa to nejakým spôsobom páčilo. Pretože presne tam ju potreboval, nie, teraz by jej neublížil, aspoň nie, pokiaľ od nej nedostane to, čo potrebuje a potom? Potom mu to môže už byť akurát tak jedno, nechystá sa v tomto meste zostať, možno sa sem raz v budúcnosti vráti, ak sa bude nudiť, ale nateraz má dôležitejšie veci na práci doma. Pri jej nasledujúcich slovách na chvíľu nakrčí obočím, ako keby nad ich významom vážne úzko premýšľal, pričom sa mu na tvári začne pomaly rysovať mierny úškrn. Nakoľko áno, mala pravdu.* Cami ja predsa vždy robím len to, čo mi vyhovuje. *Jasne zvýrazní slovo „len“, ako odpoveď na jej otázku.* Ja len...*Zadíva sa k nej na chvíľu, akoby jej chcel snáď povedať niečo, čo by nemalo ani známku po žiadnej irónií, pričom jeho pohľad nepatrne zvážnie.*...nič. Nechajme to tak. *Pokrúti nad tým hlavou, pričom sa rýchlo pousmeje, ale je to skôr silený úsmev ako naopak.* Každopádne, záživná úvaha. *Kývne k nej sucho hlavou už opäť s tým známym sarkazmom v hlase. Videl na nej, že sa vážne snažila zachovávať celý čas pokoj, nevyvolávať s ním žiadne konflikty, ale robila to úplne zbytočne, on by sa s ňou aj tak nehádal, aj tak by dnes neurobil nič, aby tento „milý“ večierok zničil. Teda aspoň nič, čo by skončilo niečou smrťou, nakoľko sa potrebuje porozprávať s niekým, s kým to má podľa nej zakázané, vlastne dalo by sa povedať, žeby to preňho malo byť niečo, ako nedostupná zóna. Ochraňovaná čarodejnicami, upírmi, ľuďmi už jej chýbali len vlkodlaci a mala by za zadkom celú armádu. Jemu to však dnes nezabráni sa s ňou stretnúť osamote, bol si istý, že nie, aj keby na chvíľu musel niekoho dostať z prevádzky. Videl na nej, že mu nedôveruje, ani jednou jedinkou bunkou v tele by sa nespoliehala na to, žeby jej neublížil. Už to predsa urobil, aj keď to nevedela a jeho to nijako netrápilo. Ale on si jej dôveru raz získa, vlastne si ju z časti potrebuje získať, aby od nej dostal, čo chce. Keď to nakoniec Cami pustí, je vlastne rád, že už Davinu dlhšie nerozoberali, bude potom len horšie, keď ho s ňou uvidí. Pri jej poznámke na chvíľu našpúli perami a pozrie sa niekam ku baru, ku ktorému spoločne vykročili.* Možno to pri tebe zistím. *Podotkne s neutrálnym výrazom na tvári, keď si konečne všimne Davinu kráčajúcu smerom ku toaletám, bola sama, Sophie bola bohviekde, bola to perfektná príležitosť. A znovu a opäť tu nebol nikto, kto by mu to prekazil. Sleduje Camille a niekoľko sekúnd čaká na jej reakciu, aj keď si bol viac ako istý, že ho nechá ísť samého.* Myslel som, že od teba nemám ísť na krok. *Ohrnie nad tým trochu spodnou perou, než prižmúri oči a priblíži sa tvárou k jej uchu.* Tak sa tak nesprávaj. *Pošepne poniekiaľ sucho, pričom k nej žmurkne jedným okom a vykročí smerom ku toaletám za Davinou. Vlastne si myslel, že už dávno bude stáť v rade, ale akonáhle ju videl len kráčať predo dvermi, trochu zrýchlil krokom, obišiel nejakú ženu, ktorá šla späť do haly a než by stihla vojsť dnu, tak ju chytil za predlaktie. Pohľadom v rýchlosti skĺzol po jej šatách, než zastal znovu na jej tvári a potichu vydýchol. Vedel, že sa jej to teraz všetko vrátilo, to čo jej urobil, sa jej pri pohľade naňho premietlo pred očami a ona ho nenávidí. Vlastne jej to vôbec nevyčítal, bolo mu to prakticky celkom jedno, šlo tu viac-menej len o princíp. Pery sa mu nakoniec roztiahnu do letmého úškrnu.* Môžeš na slovíčko? *Nadvihne obočím a s neutrálnym výrazom na tvári ju hneď pustí, po čom stiahne ruky späť k telu kráčajúc ďalej po chodbe niekde ku stene medzi mužskými a ženskými záchodmi. Pohľadom však stále zostáva na nej, nejako predpokladal, že mu nedá košom, už len kvôli tomu, že vie, čo by mohol urobiť, ak by mu dala.*

(Usměje se při jejích slovech. Opravdu jí těší, že se to Cami líbí, i když i ona na tomhle všem měla velký podíl.) Děkuji, ale nezapomeň, že ty jsi na tom všem měla taky velký podíl a bez tebe bych to jen tak a hlavně takhle rychle nezvládla. Budeme doufat, že Marcel jim dal přímé rozkazy, protože mě by asi jen tak neposlouchali. (Vlastně to je poprvé, kdy čarodějka spolupracuje s upíry na něčem naprosto normálním jako je párty a vlastně to byla zajímavá spolupráce. Upíři jako ochranka, že jí to nenapadlo dříve. Jenže dříve nebyli zrovna vztahy mezi upíry a čarodějkami nejlepší. Teď je to jiné a nové.) Já vím. Do teď jsem jich ani moc v šatníku neměla, jenže nějak se reprezentovat musím ne? A vlastně jsem si už celkem zvykla na tenhle občasný nový styl. (Pokrčí rameny a usměje se. Pozvedne obočí, když Cami místo odpovědi na její otázku objedná dva panáky skotské. Myslela si snad, že ji vykolejí, kdyby tu byla s Marcelem? Slyšela snad o jejich vztahu v minulosti? Jenže Sophie by to nevadilo a ani nevykolejilo. Vlastně by byla ráda, kdyby si Marcel našel někoho hodného jako je Cami. Její obočí vyskočí ještě více vzhůru, když dostane neurčitou odpověď. Co tohle mělo znamenat? Byla tu snad Cami s Klausem a myslela si, že by jí to nějak vytočilo? Překvapilo a to hodně, ale nevytočilo. Jenže pak uslyší to jméno, Kai. Pak už na Cami kouká jen s pootevřenou pusou a očima otevřenýma dokořán v naprostém šoku. Nezmohla se na jediné slovo. Cami vzala na párty Kaie? Co tohle bylo za alternativní vesmír, v kterém se právě ocitla? Poslouchala dál její slova, ale nijak nereagovala. Prostě nemohla. Nevěděla, co říct. Jen letmo zaregistruje, že jí Cami podává sklenku, ale hned po ní chmátne a vypije ji na ex. Připadala si jak přimrzlá na místě. Zhluboka se nadechne a konečně se zmůže k hovoru.) Nezbláznila ses? Cami, vždyť tě zabila svýma vlastníma rukama a ty pookřeješ jen po zjištění, že to je tvůj bratranec? Je nebezpečný psychopat. Může ti kdykoliv ublížit a ty se nestihneš ani bránit. (Nebyla naštvaná, ale šokovaná. Teď jí bylo fuk, že Kai je na téhle párty. Měla starost o Cami, protože se právě dozvěděla, že ten šílenec bydlí u ní doma.)

Trošku se zamračí, když pořád mluví o jejich matce. Nelíbilo se mu, když se o ní vedla řeč, protože si enchtěl kazit večer jenom kvůli ní. Ani tu není a už mu to kazí náladu... Jak moc ji nesnáší. Žena, která mu dala život, ale zároveň mu ho vlastně vzala... Jak rád by ji zabil. Nebo jak rád by alespoň zařídil, aby si prošla tím vším jako on a jeho sourozenci. Chtěl by, aby zažila, jak to měli těžké, když se přestali ovládat a poprvé zabili. Sledoval by ji při tom všem a nepomohl by ji. Tohle by byl jeho trest pro ni; vzal by jí život, stejně jako to udělala ona jim. A pro ni by to byl jistě obrovský trest, protože mocná čarodějka Esther Mikaelson bez moci? To by byla senzace. Takže tyhle jeho řeči přejde jenom mírným zamračením, nechce si zkazit večer. Možná to Klausovi ani nepřijde nápadné, vždyť věděl, jaký názor na jejich matku měl. Nesnášel ji snad ještě víc než on. "A i když se malý Niki snažil, stejně to nikdy nebylo pro otce dost dobré," ušklíbne se. Tentokrát mu to, co on řekl ohledně matky, tak trošku vrátil. Jestli si Genevieve nebo Klaus mysleli, že bude nějak strašně dávat najevo, jak je rád, že je Niklaus zpátky, zmýlili se. On zase začne s tím svým popichováním, to je mu podobné. Když začal říkat, jak se mu překazily všechny plány, jak mu za svědka najednou nepůjde, moc dobře ví, že si z obou teď utahuje. "Ne, za svědka mi půjdeš ty. Už jsi to slíbil. Stejně by Elijah nedovolil, aby to bylo nějak jinak. Přišel by s tím, že my dva bychom měli co nejvíc utužovat svoje vztahy," ušklíbne se. Teď to začne svádět na ELijaha, že by to jinak endovolil, ale ve skutečnosti to byl jeho náad, že mu za svědka půjde Niklaus. Ušklíbne se na něj, když začne říkat, jak strašně se mu to hodí, že ho bude Genevieve hlídat a usměrňovat. "Měli bychom sehnat někoho, kdo bude to samý dělat s tebou." Když začne mluvit o tom, že jejich manželství bude bezdětné, narovná se a složí si ruce na prsou. Samozřejmě, že bude bezdětné, protože Kol nebyl bastard, který byl napůl upír a napůl vlkodlak, a Genevieve nebyla vlkodlačice, která při první příležitosti otěhotní... "Kdybychom chtěli, stále je tu ta možnost proměnit se zpátky na lidi, Niklausi." Už už mu chtěl říct něco v tom smyslu, že on dceru taky má, ale může se stát, že ji nikdy vyrůstat neuvidí. Udržel se ale, a tohle mu neřekl. Nebylo by to moc férové, a navíc Genevieve si myslela, že malá Hope zemřela.

*Byla celkem klidná, když šla směrem k toaletám. Vážně nečekávala, že by snad Kai byl poblíž ní a nebo ji pronásledoval, když se u baru vybavoval s tou blondýnou. Bohužel k jejímu neštěstí se stane něco, co vůbec neočekávala a ani nechtěla. Než stihne vejít na toalety, tak ucítí něčí ruku, jak ji svírá předloktí. Automaticky sebou cukne a o to víc, když se její pohled střetne s Kaiovým. V jejích očích pohasne naděje na to, že by přeci jenom spolu nemuseli dnes hovořit. Vždyť jak se říká "Jak na Nový rok, tak po celý rok" a tohle přísloví opravdu nechtěla dodržovat s někým jako je on. Sice věděla moc dobře, že se s ním bude muset vidět, aby se přesvědčil o její přítomnosti na večírku, avšak měla právo na to cítit odpor k jeho osobě a nechutenství s ním mluvit. Jeho dotyk jí byl nepříjemný a když se mu tak dívá do očí, tak jí hlavou problesknou nepříjemné vzpomínky. Vzpomínky na to, kdy ji železnou tyčí uhodil do hlavy, kdy ji řízl do ruky a táhl ji do hrobky, kdy před ním utíkala a byla vyděšená a on jí stejně dostihl a měl v plánu ji zabít. Je ráda, že jí pak pustí. Opravdu je jí to nepříjemné.* Co chceš? *Zeptá se ho rovnou a i když velmi neochotně, tak s ním přesto jde dál chodbou. Není jí to příjemné, když tady s ním musí stát a ještě v zóně, kde se až tolik lidí nenachází. Nemá s ním o čem mluvit. Přišla, udělala to, co po ní chtěl, ale nemá mu co říct. Není nic, co by se mohli říct. Přístup k němu je odtažitý tak, jak nejvíce může být.*

*Když nepokukuje po okolí, pokukuje po Claire, aby ji měl tak trochu stále na očích. Všimne si tak, že si i ona prohlíží okolí. Pobaveně se pousměje. Když bloumá očima po okolí všimne si příchodu Sophie, která si to namíří přímo ke Cami. Krátce se na ně zadívá, ale i kdyby chtěl tak nemá šanci zaslechnout něco z jejich hovoru, a když se vydají dále od něho a Claire, přestane si jich všímat. Obrátí pozornost na Claire a vyslechne si její poznámku.* Aha. *Přikývne s přehnanou chápavostí, takže je jasné, že si z toho, co dělá dělá legraci tak jako skoro ze všeho, co Claire od chvíle, co se vydali sem, řekne nebo udělá.* A co tě baví? *Pozvedne mírně obočí s pobaveným úšklebkem. Nakloní mírně hlavu na stranu a krátce Claire pozoruje. Pak toho nechá a pootočí se trochu jiným směrem, aby zase mohl shlédnout další kus haly. Koukne pak na Claire a po její odpovědi se neubrání krátkému smíchu, při kterém ukáže i své bílé zuby.* Snad to až tak daleko nedospěje. *Odpoví pak ve srandě, když se uklidní. Zatím si pobyt na večírku docela užívá. Nikdy by Claire nepřiznal, že je to patrně lepší řešení, než kdyby zůstal doma, ale zatím si nestěžuje.
Když si půjčují brusle, se po její poznámce znovu krátce zasměje.* To snad ne, jen mám v poslední době smůlu. Na co sáhnu to dopadne katastrofálně. *Odpoví jí. Z části to mysli jako vtip, ale oni oba ví, že je to míněno i vážně, i když to tady a teď a dnes vůbec nehodlá řešit ani rozebírat.
Je pak připravený mnohem dříve, než Claire, které to trochu trvá, ale než ho napadne nabídnout jí v zavazování bruslí pomoc, tak už je má také zavázané, tak jen nad svou natvrdlostí zavrtí hlavou.
Když už se dostanou k ledu a on pozoruje její soustředěnost při chůzi o bruslích po zemi, musí se pobaveně usmívat. Z chování Claire si není jistý, jestli si všimla Kola, Gen a Klause stát u mantinelu, ale usuzuje, že ne, protože mu přijde pořád v tomhle směru v pohodě. Nemá v úmyslu jí na ně upozorňovat. Pak se oživuje bruslení, takže si těch tří také přestane všímat. Je potěšený sám ze sebe, že mu to i po těch letech jde. Chvilku kouká pod nohy na brusle a vzhlédne zrovna ve chvíli, kdy se k němu Claire rozjede. Vidí hned, že to nemůže ubrzdit, tak se na jejich střet připraví.* Claire... *Pobaveně se začne smát, když ji pak zachytí do náruče a zároveň se snaží udržet rovnováhu, aby se neporoučel k zemi. To by skutečně nechtěl. Naštěstí se mu to povede a on ani Claire nakonec zůstanou stát na nohách.* Ty jsi talent.... *Pobaveně se na ni zašklebí.* Měla bys jít ty brusle reklamovat, že jim zapomněli přidělat brzdy. *Utahuje si s ní. Pustí ji a pobaveně se na ni kření. Pak se rozjede za Claire po ledě. Kroky zvládá v pohodě a postupně získává na větší a větší jistotě. Chvilku kouká pod nohy, ale většinou se dívá na cestu, aby do někoho nevrazil. Zatím moc nespěchá, jen si vychutnává svou jízdu. Claire je rychlejší a tak se mu pomalu vzdaluje. Pohlédne za ní, když na něho zavolá. Lituje teď, že kromě ledu není v New Orleans i sníh, protože to by jí uměl dát patřičnou odpověď. Patrně by ji za to vyválel v nějaké hluboké závěji. Trochu zrychlí, aby na něj přestala pokřikovat, ale stále si udržuje pomalejší tempo.*

*Na Kaie ještě vrhla pohledem, že on tu chůvu bohužel potřebuje, ať se mu to líbí nebo ne. Pravda je taková, že tak trochu kontroluje čas, jelikož mu nedůvěřuje a nikdy mu pravděpodobně důvěřovat nebude. Poté už se věnuje jenom Sophie a díky její přítomnosti má lepší náladu. Je pravda, že sice Sophie pomáhala a udělala by to kdykoliv, tenhle obor měla vážně ráda a o to více připravování akcí, ale i tak to byla hlavně zásluha Sophie. To ona pořádala večírek a všechno především zajišťovala právě Soph. Proto největší komplimenty patří právě jí.* Ano, ale hlavním pořadatelem jsi ty. No tak, Sophie. Skliď pochvaly, které si zasluhuješ. *Uchechtne se mírně. Díky ní tady dnes všichni mohli být a bavit se.* Myslím, že na Marcela a jeho ochranku se dá spolehnout. Co se týká Marcela, tak na něj bych se rozhodně spolehla. *Usměje se. Tohle myslela opravdu vážně. Rozhodně si je jistá, že ani jí by neposlouchali. Soph je alespoň čarodějka, ale ona je jenom obyčejný člověk. Pochválí ji šaty a taky se zmíní o tom, že ji nejde právě moc v tomto oděvu vidět. Přikývne hlavou na pochopení.* Možná tě jednou za čas vytáhnu na společenské akce, ať můžeš i jiným ukázat, jak moc ti to sluší. *Mrkne na ni. Rozhodně by pánská společnost nepohrdla přítomností Sophie a obzvlášť, když jí to takhle sluší. Doteď probíraly příjemné téma, ale bohužel se musí přiznat k tomu s kým tady doopravdy dnes večer je, což taky udělá. Pozoruje její reakci a musí říct, že ji ani nepřekvapí to, jak zareaguje. Jakmile si od ní převezme skleničku, tak uchopí tu svou a napije se. Sice ji nevypije na ex jako právě teď její kamarádka, ale upila nejméně polovinu. Proto pro ni objedná ještě jednu sklenici. Možná jim tady rovnou může barman přistavit celou láhev. Mezitím poslouchá Sophie a chápe její obavy. Znovu se na ni podívá.* Já vím a neznamená to, že jsem mu odpustila, protože neodpustila. Stále mám strach se vy bytě jenom pohnout a nebo zahmouřit oči, že mi něco udělá. Máš pravdu ten kluk mě zabil a nevěřím, že by to neudělal znovu, ale je to moje rodina, Sophie. Co mám asi tak dělat? *Zeptá se jí, jako kdyby teď potřebovala opravdu se někomu svěřit se vším, co ji v životě trápí. S každou věcí, každý detailem.* Ztratila jsem všechny ze své rodiny a Kieran je uřknutý. Kai není ten, koho bych chtěla mít v rodině, ale je to moje rodina ať chci nebo ne a já všechny okolo sebe ztrácím. Dokáže se mi dostat do bytu i přes tvé kouzlo. Pokud mu budu odporovat, neskončí to dobře pro mě a ani pro lidi, kteří tady jsou a záleží mi na nich. Jako třeba ty, Marcel a nebo by snad chtěl ublížit Davině.*Pravdou je, že Davinu neznala, ale věděla, že pro Sophie hodně znamená a hlavně pro Marcela.* Nemohu ho nechat to udělat. Musím najít způsob, jak ho zlomit, jak ho přinutit něco cítit. *Chápe obavy Sophie, naprosto ji rozumí. Pro ní je to taky těžké, ale vidí to z jiného pohledu.*

(Nemohla říct, že by byl Klaus zrovna nějak příjemný, ale on se vlastně skoro vždycky tvářil nepříjemně a nepřístupně. Klaus Mikaelson, velký drsňák a necita. Opravdu si nic nedělala z těch jeho keců, kterými je tady zásoboval. Ale bylo jí spíš divné, jak hodně se najednou zmiňuje o svých rodičích. On je spíš vždycky zatracoval a ani o nich nemluvil, možná jen tehdy, když se o nich zmínil někdo jiný. A najednou se tady sám od sebe ohání svými rodiči. Zakroutí hlavou.) Najednou tady dobrovolně mluvíš o svých rodičích? A byla jsem spíš zvyklá, žes Mikaela tituloval jménem. To jsi měl na druhé straně tolik času přemýšlet, žes nakonec usoudil, jak tě měli tvoji rodiče rádi a že bys o nich měl mluvit jen v dobrém? (Nedá jí to, prostě do něj musí rýpat, ale zároveň jí to opravdu nesedí. Klaus se choval jinak a to dokonce dost jinak. Ano, svatbu by jim možná byl schopný zkazit, i když ne tak, že by ji překazil úplně, spíš by si představovala nějaký pichlavější proslov v roli svědka, ale s tím se u Klause opravdu počítá. Jakmile ale začne rýpat do toho, že ona a Kol nebudou moci mít děti, zamračí se a opravdu dost soustředěn se na Klause zadívá. Je možné, že tohle říká proto, že on o dceru přišel, když ji zahraňoval. Ona totiž neví, že je živá, zapomněla to vlivem Kolova ovlivnění. Ano, možná je to tedy podráždění, protože jinak neviděla důvod, proč by jí tohle měl říkat, chtěl jí snad způsobit nějakou bolest z toho, že nebude moci mít s Kolem děti? Proč by to dělal? Tedy starý Klaus by to jistě klidně řekl, ale ona měla pocit, že i v tomhle smyslu se s Klausem dostali na trochu jinou úroveň. Proto to nedokázala pochopit. Ale je pravda, že jedno jí to úplně nebylo.) Díky za připomenutí, sama jsem to nevěděla. (Odsekne mu. Teď na děti nemyslela, všechno hezky popořadě, ale třeba jednou přijde chvíle, kdy si řekne, že ještě dítě chce. Ale jak teď právě řekl Kol a vlastně byla ráda za to, co řekl, způsob se jistě dal najít. Sice to jistě bude chvíli trvat, protože to kouzlo, co proměnilo Aliseu, na Původní nefunguje a nefunguje ani na ni, ale jistě něco existuje, aniž by do toho musela zasahovat ta proradná Esther. Pak se podívala na Kola.) Chceš ještě bruslit, nebo jdeme do toho druhého sálu?

*Hľadí jej spriama do očí, pričom v tých jeho nie je vôbec nič a v tých jej číre pohoršenie a nechuť zmiešaná s nenávisťou. Vlastne by sa dalo povedať, že na nej videl, ako do tej chvíle veľmi dúfala, že sa takto nestretnú, tvárou v tvár, že naňho nebude musieť prehovoriť a už vôbec nie, že sa jej ešte nejako dotkne. Ale mohla to čakať, keď jej napísal, aby sem prišla, keď jej napísal, že sa tu uvidia, prakticky sa naňho mohla už pripraviť. Jej to však dôjde až teraz, že pred ním neunikne, ani keby sa vážne snažila. Ak s ňou chcel hovoriť, tak to dostane a bolo mu jedno, koľko bude musieť čakať. Dnes večer však všetko šlo skoro ako po masle a ona mu tu zostala ako na otvorenej dlani. Najradšej by sa práve teraz otočila a zavrela mu dvere ženských toaliet priamo pred nosom. Vedel to a popravde, bavil sa tým, ako strašne neochotne tam pred ním stála. Vlastne by sa vôbec nečudoval, ak by sa pod dotykom jeho ruky striasla, hlavne po tom všetkom, čo sa stalo na cintoríne. Mohol si však len predstavovať, ako sa voči nemu cíti, ako hlboko siaha jej nechuť voči jeho osobe a ako veľmi by sa mu chcela za to všetko pomstiť. Osobne však dúfal, že sa o nič tak hlúpe pokúšať nebude, už len kvôli nej a kvôli tomu, že nech urobí čokoľvek on sa z toho dostane a nedopadlo by to dobre a vlastne...Možno by si rád pozrel ako sa pokúša hrať na mačku a myš, pričom si predstavuje, že ona je tá, ktorá sa ho chystá dostať do pasce. Po tom, čo ju pustí a prejde o niekoľko krokov ďalej od dverí, nakoľko sa mu vážne nechcelo stáť v nich. Pri jej otázke len si len trochu odkašle a prejde si jazykom po spodnej pere, ako tak sleduje ako zastane niekoľko celých krokov pred ním. Bolo mu jasné, že si od neho bude dodržovať odstup a on nerobil výnimočne nič, aby jej to nejako kazil. Prosto si zastrčí ruky do vreciek saka a na chvíľu sa pozrie niekam k zemi.* Pozri, viem, že som ti ublížil. *Začne zatiaľ neurčito.* A tiež, čo si o mne najskôr myslíš, určite to nie je nič príjemné...Využívam tvojich priateľov proti tebe, nič cool. *Odkašle si poniekiaľ sucho a pozrie sa jej priamo do tváre.* Ide o to, že už to nepotrebujem robiť, nepotrebujem tvoju moc, ani moc Sophie. *Pokrúti nad tým hlavou.* Čo keby sme začali odznova a zabudli na všetko, čo sa stalo? *Prenesie možno trochu príliš pokojne a prejde o také dva krátke kroky bližšie k nej. Popravde, ak by sa ho niekto spýtal, či naozaj verí tomu, že to Davina zahodí za hlavu, povedal by najskôr nie, ale za pokus nič nedal. Na druhú stranu, bolo by lepšie pre ňu, ak by to uzatvorili, nemusel by sa viac vyhrážať jej priateľom, mala by vlastne pokoj a ak ho pošle do čerta? Nič tým nestratí, stále má niečo, čo ju bude držať v šachu.*

Dobře, dobře. Děkuji za chválu, cením si toho. (Usměje se naprosto nadšeně. Opravdu si cenila té pochvaly od Cami. Ví, že by jí v tomhle ohledu řekla vždycky pravdu, i kdyby to tady vypadalo naprosto hrozně. Vlastně tak nějak tušila, že Cami k ní bude upřímná vždycky. Nedalo by se říct, že jsou kamarádky na život a na smrt, i když i o tom by se dalo polemizovat, protože Sophie by se raději obětovala, než aby musel umřít někdo z jejích blízkých.) A já se na něj rozhodně spoléhám. Myslím, že bych pak upírům mohla dát nějaký dárek ne? Lednici plnou krve. (Krátce se zasměje, ale opravdu o tom začíná přemýšlet. Jen by to opět zahrnovalo návštěvu nemocnice a krádež.) Tomu se rozhodně nebráním. Nějakou akcí nikdy nepohrdnu, i kdyby to byl koncert filharmonie. (Takové koncerty sice nebyla její parketa zrovna, ale muziku má ráda a dokáže ocenit jakýkoliv žánr, pokud to člověk dokáže zahrát opravdu dobře. Vlastně by bylo fajn někdy vyrazit někam s Cami a nebyla by to zrovna akce pořádaná v baru nebo její firmou. Pak jí Cami řekne o Kaiovi a Sophie naprosto ztuhne. Poté vypije celou sklenku whiskey na ex. Těžce vydechne, když konečně domluví a pak poslouchá ona Cami. Prohrábne si vlasy. Povzdychne si při jejích slovech.) Ano, on je tvá rodina, ale teď jsi ho poznala a nedá se říct, že by vaše seznámení probíhalo láskyplně. Vím jaké to je, když někdo z tvé rodiny nejde tím směrem, kterým jdeš ty. Když stojí na opačný straně a my ho definujeme jako toho špatného, ale co o něm vlastně víš? Jak víš, že ho můžeš zlomit a vyvolat v něm nějaké city, když ho znáš teprve několik dní? (Povytáhne obočí. Samozřejmě měla strach o Cami, Marcela a Davinu, jenže tohle jí připadalo naprosto šílené. Zhluboka se nadechne.) Nechci dneska řešit Kaie. Řekla jsem si, že dnes mi nic nezkazí náladu a stejně tě jak vidno nepřesvědčím, abys ho vykopla na ulici a držela se od něj co nejdále. (Cami měla na sobě ochranné kouzlo, které Kai rozhodně zlomit nemohl, měla ten náramek a Sophie mohla zjistit hned, kdyby se jí něco dělo. Možná by dokonce mohla někoho pověřit, aby jí hlídal dvacetčtyři hodin denně.)

*Když se mu tak dívá do očí, tak nemůže přehlédnout to prázdno, které v nich má. Ani nečekala, že by v nich bylo něco jiného. Opravdu byla hodně pitomá, že to v něm neviděla už od samého začátku a že nedala na své instinkty, které jí říkaly, že není něco úplně v pořádku. Bohužel více byla omámená jeho roztomilým obličejem a tím, jak se k ní choval poměrně dobře. Může si za to sama a ani tak nemůže Kaie vinit za to, že mu naletěla. Za to viní jenom sama sebe, že byla tak naivní a hloupá. Viní ho však za jiné věci a jedna z nich je to, že ji využil, bavil se přímo na její účet, ale ze všeho nejvíc ji ublížil. Tohle nepřekousne. Jakmile jí někdo ublíží a zklame, tak si nenajde k ní cestu nazpět a ona bude dělat všechno proto, aby ho srazila k zemi. I když neochotně, tak přesto s ním odejde od dveří ženských toalet a zeptá se ho, co přesně od ní očekává. Dále na něj mlčky hledí. Jakmile začne s tím, co vypadá jako omluva, tak se na něj podívá stylem, zda si myslí, že je opravdu tak pitomá a hodlá jeho řeči brát vážně. Nemusí se ani obtěžovat s nějakou omluvou, nemusí ji říkat vůbec nic, protože upřímně? Jí to nezajímá. Je jí to jedno, ať si tohle vykládá sám sobě a začne svým slovům nejdříve věřit on sám, možná potom by ho brala alespoň trochu vážně, ale teď jí je to jedno. Nechce to slyšet, nepotřebuje to. Po celou dobu se mu dívá do tváře a nemůže uvěřit tomu, jak moc se ji začíná hnusit. A to si myslela, že více už to nejde, ale při těchto lžích se to stále stupňuje. V jejích očích přímo zažehl oheň nenávisti, který cítí k němu. Nadechne se zhluboka a není ani schopná odvrátit od něj zrak. Nechává ho však mluvit dál. To je vážně pěkné, že už ji nepotřebuje a že nepotřebuje ani nijak Sophie, ale to nic nezmění na tom, co už udělal. Zavrtí nevěřícně hlavou. Takže on chce začít znovu? Opravdu si myslí, že mu dá nějakou druhou šanci, která v jeho případě ani není? Slíbila si sama sobě, že ho srazí na kolena a to taky udělá. A on si může být jistý, že si zahrává se špatnou osobou. Ona je stále dívka ze Sklizně a má velkou moc, nedokáže si představit, jaká moc jí koluje po celém těle. Obrátil si ji proti sobě. I když k ní přistoupí blíže a je jí to nepříjemné, tak i přesto se nepohne z místa. Nebude mu dávat najevo snad to, že by se ho bála.* Nevěřím ti nic z toho, co jsi právě teď vypustil z pusy. *Řekne ještě docela slušně, ale v jejím hlase z ní tolik zlosti.* Budeš se muset snažit dál a nebo ne, já ti to ušetřím. Nemusíš se snažit dál, protože není nic, čím by jsi to mohl napravit. A pokud ti to ještě není jasné, tak ti to řeknu takhle. Jdi do háje. *To je asi poprvé, co někoho poslala slovně někde do pryč. Ještě nikdy se k nikomu nevyjadřovala tak, jak právě k němu. Samozřejmě, že si ho takhle mohla obrátit ještě více proti sobě a jeho to mohlo nějakým způsobem popudit a znovu na ni bude vytahovat to, že může Timovi něco udělat. Ví, že ji drží v šachu a taky ví, že má nad ní velkou moc, ale opravdu mu nemusí nic odpouštět a nebo mu dávat nějaké šance.*

(Chvíli si ještě prohlíží výzdobu a sleduje své okolí. Svou pozornost obrátí zpět na Jacksona, když jí odpoví na její poznámku. Pozdvihne zkoumavě obočí a zahledí se mu tajemně do očí. Pak prostě vyhrkne.) Mně baví spousta věcí, Jacksone. Například hra na klavír. (Usměje se na něj. Vlastně až teď si uvědomila, že on jí snad nikdy neslyšel hrát, či zpívat. Mohla by mu to někdy ukázat. Mohla by ho někdy vzít na její krajinu, do jejího rodného domku. Jackson by tam mohl najít, třeba, něco užitečného. Stačilo by jim pár dní. Nad jeho další odpovědí se také zasměje. Tenhle večer probíhá, tak jak má a zatím je vše skvělé. Claire doufá, že se to nezmění.
Při obouvání bruslí si ho vyposlechne. Bohužel, je to smutná pravda. Koukne se mu do očí.) Tak to jsme dva. Mimochodem, Jacku, napadlo mně, že by jsi se mnou mohl na pár dní odjet z města, do mé rodné země. Mám tam domek a tam nashromážděné různé věci o nadpřirozenu a tak... Možná, že by jsi tam něco našel, co by ti pomohlo. (Koukne se na něj. Přednesla mu teď svůj plán, spíše návrh. Jackson by alespoň přišel na jiné myšlenky. Pak už jsou na ledu a bruslí. Claire si v tom všem shonu nestihne všimnout nikoho, z těch tří známých tváří, co stojí opodál a je to tak i lepší. Jakmile vidí, že se nijak nezlobí na to, že to neubrzdila, musí se pousmát. Nad jeho poznámkou se jen lehce zamračí a vyčítavě se na něj podívá.) Hele hele hele. Já jsem šikovná už od přírody. (Pronese důstojně a následně se začne smát. Jakmile uvidí, že se jí Jackson nesnaží dohnat, rozhodne se, že ho dohoní při druhém kolečku. Rozjede se tedy hodně rychle. Kličkuje mezi lidmi, sem tam do někoho drcne, spěšně se omluví a jede dál. Asi v půlce se stalo něco, pro Claire neočekávaného. Nějaká blonďatá ženská Claire schválně drkla do brusle, ta narazila na druhou a Claire během chvilky ležela na zemi. Podívala se na ní a začala se pomalu sbírat. Ruce měla odřené od ledu, stejně jako nohy a hlava jí nepříjemně třeštila.) Mrcho! (Zaklela jejím směrem a začala se pomalu zvedat. Tohle jí nedaruje. Najednou k ní zajel jeden chlap z práce. Nebavili se spolu, ale teď když jí pozdravil, tak ho také pozdraví.) Ahoj. (Koukla se na něj a přikývla na pozdrav.) Já také ne. (Pousmála se na něj a pak se koukla na Jacksona.)

Že sa Kolovi moc nechcelo hovoriť o matke nebolo až takým prekvapením. V tejto rodine svojich rodičov nikto nemal v láske, za to čo urobili. Zdalo sa mu to jasné, Esther sa ich snažila zabiť, Mikael sa snažil zabiť zase jeho, takže nenávisť proti nim bola pochopiteľná. A táto nenávisť najskôr nebude mať koniec. Ani smrť tu nie je riešením, pretože aj v smrti tá nenávisť pokračuje, a dotyčný potom rovnako ožije a takto to pokračuje. Takto to vnímali všetci a tak sa teda nevracal k téme matky. Ale Kol si do neho musel rypnúť ohľadom otca. * Ono by mi to šlo lepšie, keby ma stále neotravoval jeden malý otrava. * Pochopiteľne tým myslel Kola, u Rebekah by použil ženský rod. Ale potom ho zaujme veta Genevieve, ktorá začne hovoriť o tom, ako on teraz zrazu hovoril o rodičoch. * A kde si prišla na to, že to ja myslím v dobrom? * V jednej chvíli mu pri tých slovách diabolsky zaiskrilo v očiach. Keď hovoril o Esther, tak to naozaj nemyslel v dobrom. S jej činy a rozhodnutiami nesúhlasil. A keď hovoril o otcovi, tak síce si v tú chvíľu spomenul na jednu peknú chvíľku, ale tá nemohla nahradiť tie ostatné. Potom sa ale zase pozrel na Kolesá krátko, keď sa zmieňoval o tej svadbe. * Elijah ... * pretočili oči. * Večne sa snažiaci všetky uzmieriť. Ako keby to bolo možné. * Svojimi slovami teraz smeroval k Finnovi, k tomu, s ktorým mali problémy všetci v rodine. * Tú ponuku, že budem svedkom, som prijal pred chvíľou, a už toho ľutujem. * Poznamenal, než sa rozhovoril o ich rodinnom nešťastie v šťastí. K poznámke, že by mali nájsť niekoho aj jemu na usmerňovanie a stráženie sa radšej nevyjadroval. Namiesto toho hovoril o deťoch a potom sledoval jeho reakciu. Kol sa to zrejme až tak moc nedotklo, bral to celkom v kľude. Ale Genevieve bola o niečo podrážděnější. Možno že udrel klinec po hlavičke. Akonáhle vysúdil dostatok z ich reakcií, tak sa pozrel na Kol s vážnym výrazom v tvári. Trochu si pripadal, ako keby mu mal oznamovať, že práve umrel nejaký jeho blízky. V istom prenesenom prirovnanie by to tak aj bolo, ak by za mŕtveho považoval kolovať a Genevievino neexistujúce dieťa, ktoré by mali, keby kúzlo na premenu na človeka fungovalo. * Kole, žiadna taká možnosť tu nie je. * Uistil ho o tom. Vedel o tom kúzle, ale tiež vedel, že na ne fungovať nebude. * To kúzlo na teba fungovať nebude. Možno na Genevieve ona, ak by vyriešila tú patáliu s kotvou, ale tie sa človekom tymto spôsobom štát nikdy nemôžeš. A či sa niekedy objaví iná možnosť byť človekom, aby ste mohli spoločne založiť skutočnú rodinu a Genevieve by mi potom nemusela na to tému odsekávat, o tom pochybujem. * Pokrčil plecami a pozrel potom krátko na Genevieve. Doteraz si myslel, že o nefunkčnosti kúzla budú vedieť, ale Kol ho vyviedol z omylu. Takže netušil či to vedela aj Sophie. Lenže Genevieve očividne teraz z jeho prítomnosti nie je moc nadšená. * Sotva sa tu objaví tvoj oživený budúce švagor a hlavné kaziace tvojou svadby a ty už by si chcela odísť? * Predniesol mierne urazeným tónom. Možno by pridal ešte nejaké rýpnutie, ale to by sa tam nesmela objaviť jedna blondínka. Po vypočutiu toho mena otočil hlavu a pozrel sa, lenže než stihol niečo povedať, už sa mu vrhla okolo krku. Uškrnul sa nad tým. * To som ti tak chýbal, sestrička? * Predniesol a objatí ju na tých pár chvíľ opätoval. Nijako ho nepredlžoval a nijako ho neskracovala, proste akonáhle ho pustila ona, on tiež spustil ruky. Až teraz mal možnosť si ju poriadne prezrieť. Nezmenila sa, vyzerala tak ako si ju pamätal. *

*Usměje se na ni. je ráda, že její komplimenty vzala bez dalšího povídaní. Opravdu si to zasloužila a ona byla jenom její výpomoc. Dělala to s radostí a vždycky Sophie nabízela, že kdyby cokoliv potřebovala, tak jí pomůže. Byla to především její zásluha a ona nikdy nebyla na to, aby jí příliš chválili za její výtvory. Přenechávala to jiným, protože byla ten typ, které dělalo radost, když její blízcí, ale lidé celkově byli šťastní. A na její tváři viděla, že je opravdu šťastná z toho, že se to dnes takhle povedlo. Zasměje se poté nad jejím vtipem, i když to bylo trochu...no, nedokáže si představit, že by Sophie dávala opravdu upírům lednici plnou krve. Tady jde vidět, že humor je vážně subjektivní.* To by byla potřeba hodně dárců. *Poznamená. Nedokáže si představit, že by Sophie sháněla tolik krve. Pravděpodobně by potom v nemocnici vznikly problémy s tím, kde se ztratilo tolik krve a navíc jsou lidé, kteří ji potřebují více, než aby se to dávalo jako dárek upírům. A už zase ta její morálka a to její jiné přemýšlení. Jako kdyby snad nemohla na chvíli vypnout od svých způsobů. Naštěstí nikdo nemůže vědět, co se jí odehrává v hlavě a za to byla opravdu ráda. Jak si tak povídá se Sophie, tak si ani neuvědomuje to, jak dlouho je Kai vlastně pryč. Vlastně jí teď Sophie vnukne do hlavy jeden nápad, když se tak baví o filharmonii. Usměje se na ni.* A nechceš jít někdy třeba právě na nějaký koncert? Do divadla? *Sice netuší, zda je to její styl, ale ráda by i s ní strávila nějaký čas jenom tak mimo práci. Většinou spolu jsou jenom v práci a nebo na nějakých akcích, které pořádá Sophie. Nezní jí to jako špatný nápad a i klidně by obstarala lístky. Poté se ji svěří s tím problémem ohledně Kaie a i vlastně s tím, že ji dnes dělá doprovod, i když by si vedle sebe přála příjemnější společnost. Poslouchá její slova a její tvář poněkud pohasne. Stále si hodlá jít za tím svým, i když ví, že Sophie má v hodně věcech pravdu. Ona to nehodlá vzdát, nemůže. A zdá se, že má Sophie pro její situaci i trochu toho pochopení a to jí stačí. Znamená to pro ni hodně.* To je právě to. Nic o něm nevím, ale chci toho o ně, vědět více. On mluví sám, Sophie. I když se ho neptám, tak jsem stačila zjistit, že mám i další bratrance a sestřenice. Stačí mu jenom teď vyhovět a on bude mluvit sám, aniž bych já to z něj musela dostávat. Jednou jsem se rozhodla k tomu, že chci chápat lidskou psychiku, že chci porozumět jejím problémům a budu jim pomáhat. A proto to nemohu vzdát. *Odpoví ji na vysvětlenou.* A obzvlášť, když je to moje rodina. *Chce mu pomoct. Chce u něj najít něco, co nikdo jiný nevidí.* Možná je problém v tom, že to každý s ním vzdal, že nikdo nedokáže snést jeho přítomnost. Možná je problém v tom, že je stále odstrčený. *Přikývne poté chápavě a usoudí, že opravdu nebude nejlepší se bavit o Kaiovi právě dnes a že by měla svou řeč zastavit. Možná to vypadalo, že ho obhajuje, ale nebylo to tak. Chtěla Sophie jenom říct, proč hodlá zkusit něco, co zřejmě ona považovala za zcela zbytečné. Jakmile dostanou další sklenice s alkoholem, tak znovu další posune blíže k Sophie. Vezme tu svou a vypije ji tentokrát na ex.* Nechci ti to dělat těžké. *Přizná se ji. Opravdu ji tím nechtěla zatěžovat víc, než jí tím zatěžovala doteď.* Jinak máš tady nějaký doprovod? *Pousměje se na ni. zajímalo jí to, zda s někým přišla a nebo ne.*

Musí se ušklíbnout, když se začne vymlouvat na malého Kola. Jo, sice se mu pořád pletl pod nohama, ale rozhodně nemohl za to, že ho neměl Miakel rád. Jako malý vždycky záviděl hlavně Elijahovi a Niklausovi to, jak bojovali s meči. Vždycky snil o tom, že jednou takhle bude bojovat s nimi. Nebo třeba s mladším bratrem Henrikem. A nebo s někým úplně jiným, kdo by s jejich rodinou neměl nic společného. Vždycky si říkal, že bude chránit svoji malou sestřičku, takže by bojoval třeba pro ni, aby jí nikdo neublížil. Ne, že by tohle všechno postupem času zmizelo, ale přebila to magie. Bylo to něco mnohem lepšího než držet meč a mávat s ním jako nějaké nemehlo. Ne, že by byl Kol s mečem nemehlo, to ani náhodou. On byl nadaný jak pro boj, tak pro magii. Ale magie byla prostě kouzelná, naprosto ho očarovala. Nemohl si nevšimnout toho, že je jeho snoubenka nějaká podezřívavá. Jo, sice se nezdálo, že mluvil o rodičích zrovna nějak extra zle, ale to přece nemusel dělat pořád... Ale musí uznat, že je zvláštní, že Niklaus označil jejich otce jako 'otce' a ne jako Mikaela, jak mu vždycky říkal. Tedy, ne vždycky, spíš poslední dobou. Samozřejmě, že ho jako malý kluk, který k němu choval úctu a respekt, neoslovoval Mikael. Co se týkalo Elijaha, Niklause a jejich svědectví, už nic neříkal. Bylo jasno, prostě za svědka mu jde Niklaus, a Elijah provede jistě rád Genevieve uličkou jako nevěstu. Kdžy řekne, že už toho lituje teď, že tu nabídku být jeho svědkem přijal, jenom se na něj ušklíbne. Vlastně to slíbil, sliby se už neberou zpět. A zvlášť jeho bratr sliby dodržuje. V tomhle si byli celkem podobní. Ani jeden nedával sliby jen tak, a když už, tak se je snažil dodržet. Když začne povídat o tom, že žádná možnost, aby byl zase člověkem neexistuje, zamračí se, a to hodně. Co to sakra mele? Vždyť existovalo kouzlo, které dokázalo přeměnit upíra zpět na člověka, takže to určitě půjde i s Původními. A pro Gen se to kouzlo nějak upraví, to nebude těžké. "Proč by nemělo kouzlo fungovat, Niklausi? Zatím na všechny upíry fungovalo, nevidím nejmenší důvod, proč by to nemělo působit na mě." Ještě vůbec nevěděl o tom, že Rebekah se chtěla stát člověkem, ale nefungovalo to. Teď mohl vypadat jako bláhový pitomec, že tomu věří. Věří tomu, že by někdy v budoucnu mohl žít s Genevieve normální život. Blázen. "Myslím, že už jsme bruslili dlouho... S Klausem jsme si taky popovídali až až..." potom se dívá na to, jak se přiřítí Rebekah a začne Klause objímat, "a koukám, že Beka se chce s mým bratrem pořádně přivítat," zaculí se na Rebeku, když se zeptá, jak je to možné. Neodpovídá jí, ať to řekne sám Niklaus.

To rozhodně. A asi bych musela navštívit více nemocnic, aby nevznikli nějaké škody a nestalo se, že by chyběla krev při nějaké operaci. (Kdyby měla vzít krev jen z jedné nemocnice a zaplnit tím celou lednici, tak by nejspíš musela vzít veškeré zásoby nemocnice a to by byl opravdu hodně velký problém. To už by rovnou mohla upírům naservírovat nějaké lidi a říct jim, ať je vysuší do poslední kapky krve. Vyšlo by to nastejno, protože tak i tak by kvůli tomu někdo jistě umřel. Usměje se a kývne hlavou na její nápad.) Ráda půjdu. Nikdy jsem vlastně na takovém koncertě nebyla. Moje navštívené koncerty byli spíše rockové a divoké. (Zasměje se. Hned si musí vzpomenout na Genevieve, protože to ona měla tuto hudbu ráda a to ona hrála ve filharmonii, i když tam dlouho nevydržela díky Benjaminovi. Hned jí napadne, že i ona by mohla jít s nimi, ale pak si uvědomí, že vlastně neví, jak na tom ty dvě jsou a raději nic neříká. Třeba se do té doby jejich vztah zlepší a bude to o dost lepší a pak by mohli zajít společně všichni tři někam. Z rozhovoru o Kaiovi není zrovna nadšená, ale už se smířila s tím, že žádný den nemůže být prostě dokonalý a bez mráčků. Vždy se objeví nějaká přeháňka a její nálada jasně klesne na bod mrazu. Už jen po pár slovech si uvědomila, že Cami nerozmluví, aby si to všechno promyslela a raději od Kaie utekla někam hodně daleko. Ale copak jí to může vyčítat? Cami měla jen Kierana a teď zjistila, že má i další rodinu. Chytla se toho a chce Kaiovi pomoct a vlastně tím i ostatním, kterým by mohl ublížit. Kai by to jistě nepovažoval za pomoc, ale naprostou zbytečnost a otravnost.) Mám o tebe jen strach. Nechci, aby se ti něco stalo. Nechci, aby se stalo nic nikomu. A jednu věc si musíš uvědomit. Pokud Kai někdy něco udělá Davině nebo někomu, koho mam ráda, tak to jen tak nenecham. (Pronese to zcela vážně a uzavře tím debatu o Kaiovi. Nejspíš by ho nezabila, pokud by Kai nezabil někoho jiného. Ale rozhodně by se ujistila, že už nikdy nikomu něco neudělá, i když teď zrovna neví, jak by to udělala. A pokud by Kai něco provedl Davině? Za Marcela by ručit nemohla. Ten by mu utrhl hlavu. Vezme si pak sklenku, kterou k ní Cami posune a trochu se napije. Sklenku šampaňského už dávno odložila a už jí ani nechce. Šampaňské a whiskey není dobrá kombinace.) Mám jen obavy toť vše. Ztratila jsem už dost pro mě blízkých lidí. (Ne vždy je rozdělila sice smrt, ale i tak o ně přišla. Nechce už tu bolest zažívat znovu a nechce aby umřel někdo nevinný a jí blízký.) Ne, jsem tu naprosto sama, což znamená, že se po nějakém pozdním doprovodu mohu porozhlédnout. (Pokrčí rameny a s úsměvem se rozhlédne kolem sebe.)

Hrají už několikátou píseň a zdá se, že se to lidem hodně líbí. Ne každému mohl vyhovovat styl jejich hudby, ale zdá se, že většině se organizátorka trefila do vkusu. Ještě pár písniček a dají si pauzu, protože přece jenom už hráli docela dlouho, a taky se chtěli napít, seznámit se s nějakými milými lidmi... Spíše milými slečnami. Ale to se uvidí, jak to dopadne, jestli Adamovi nějaká padne do oka, nebo Adam padne do oka nějaké... Jak hraje a dívá se po celém sále, všimne si, že se ta organizátorka nějak rozhlíží kolem. Když se dívá jeho směrem, věnuje ji milý a široký úsměv, ale poté se už věnuje jenom zpěvu a hrají na kytaru, nechce nic pokazit, chce, aby měli lidé tady příjemný večer. Ještě aby to tu zkazila kapela, to by tak scházelo.

(Buď se Klaus dost špatně vyspal, nebo to opravdu nechápe, ale jeho chování je dost divné. Klaus rád rýpal, to je pravda. Ale to jeho rýpání mělo alespoň úroveň, mnohdy s jeho rýpanci souhlasila nebo se jim musela zasmát, jak jsou trefné. Tohle bylo něco... ubohého. Ano, Klaus byl se všemi svými poznámkami teď dost ubohý. Nechápala jeho potřebu, proč takhle ryje do ní, že nemůže být děti a taky maří tu malou naději, že by ty děti někdy spolu s Kolem mohli mít. Jestli si potřeboval tímhle něco dokázat, tak právě jen dokázal, že se z druhé strany nevrátil moc ve formě. Nikdy by si nepomyslela, že by byl Klaus až takový ubožák, že by se jí skoro až vysmíval do obličeje, že děti mít nemůže a že s Kolem nikdy nebude mít normální život. Ona teď byla spokojená s Kolem tak, jak jsou, ale když jí někdo připomněl něco takového, prostě to neskousla jen tak bez toho, aniž by i to nějak zasáhlo. I když tady rozhodně nemínila brečet nebo hystericky řvát. Prostě se jen měla chuť smát tomu, jaký je Klaus ubožák. Vážně si myslela, že je jiný. Proč se sakra chová takhle? Něco jí na tom všem nehrálo. Něco jí nesedělo. A jeho rodiče už opravdu nekomentuje. Nemá na to náladu, zvlášť když ví, že Esther je naživu a že s ní jistě ještě bude mít s Kolem bohužel co do činění, protože on odmítl její nabídku.) Ta věc s kotvou jen tak vyřešit nejde, ale to asi víš, jinak bys to neříkal a nebyl tak protivně ubohý, jako jsi právě teď. (Podívá se na něj nabroušeně. Když ho spatřila poprvé, tak uvnitř pookřála, protože ho viděla ráda, ale teď? Ne, ani náhodou. A ona si nenechá ještě víc kazit náladu. Dneska se přišla bavit se svým snoubencem. Ale je pravda, že se nepozastaví nad tím, že to kouzlo na Původní nefunguje. Esther by to kouzlo jinak rozhodně použila. Bylo tedy rozhodně logické, že to prostě nejde. Je ráda, že Kol souhlasil s tím, že půjdou a zanechají tady Klause s Bekou, protože na už neměla náladu na to, aby ho viděla. Už ani vteřinu.) Ano, představ si to, že jsem se nepřišla bavit se svým budoucím švagrem, ale se svým snoubencem. A to hodlám dodržet. Nazdar. (řekne docela jedovatě a pak se s Kolem otočí na bruslích a odjedou pryč. Samozřejmě, že si na kluzišti povšimne Claire a Jacksona. Claire ji nezajímala, ale na Jacksonovi prostě chvíli visela pohledem, než sjeli z kluziště, vrátili brusle a šli se bavit do druhého sálu.)

*Usměje se u toho. To byla pravda. Rozhodně by Sophie musela navštívit několik nemocnic a i tak má pocit, že by vzniklo nějaké podezření a navíc by jim mohlo pochybět. Každý den někdo umírá, každý den se stávají nehody, každý den někdo potřebuje krev. A proto se jí nějak nezamlouvalo to, že by snad upíři měli krást zásoby krve, které lidé potřebuji. Na druhou stranu to byla jejich jediná potrava a oni neměli příliš na výběr. Tohle bylo opravdu zvláštní téma a nečekala, že se někdy právě se Soph k takovému tématu dopracuje. Usměje se a hned na to se zasměje, jakmile se zmíní o tom na jakých koncertech byla.* Dobře, tak já něco pro nás zamluvím. A klidně bych zvládla i ten rockový koncert. Takže pokud chceš na něco takového jít, tak řekni. *Zasměje se znovu. Kvůli Sophie by jí to rozhodně nevadilo. Ona měla ráda všechny styly hudby, teda nedá se říct, že by doma seděla a pustila si zničehonic metal a nebo hard rock. To asi ne, to nebyl příliš její styl, ale nic neodsuzovala. Ani techno, ani to, co se hrávalo normálně na diskotékách. Prostě se dokázala smířit s každým stylem. Takže by možná i výběr koncertu přenechala raději právě na ni. Začne mluvit o Kaiovi a o tom, že mu vlastně chce pomoct a nechce se toho jednom tak vzdát. Ale rozumí i obavám Sophie, vážně ji rozumí a mrzí ji, že jí to dělá právě tímto těžké a ona bude mít tak o její život obavy.* Této věci jsem si moc dobře vědomá. Dnes jsem ho dvakrát upozorňovala na to, aby Davině nic neudělal a nejlépe se k ní vůbec nepřibližoval, pokud se dnes večer ukáže. *Ujistí ji tak, že v tomhle je na stejné vlně. Sice si nedokáže představit situaci, kdy by jí opravdu ublížil a ona by to musela řešit se Sophie. Takže opravdu doufá, že se ani nic takového nestane a nebude muset zasahovat. To by ho už asi nezachránila, asi by bylo naprosto jedno, co říká. Uchopí sklenici do ruky a vypije ji celou. Možná by se trochu mohla krotit s tím alkoholem. Při jejich dalších slovech přikývne a raději už nic neříká. Bude lepší, když tohle téma nechají za nimi a proto se zeptá na její doprovod. Usměje se a rozhlédne se okolo společně se Sophie. Až teprve teď si začne všímat lidí okolo. Doteď byla příliš zaměstnaná, dalo by se říct.* Takže ti někoho budeme hledat pro dnešní večer? *Usměje se na Sophie. Dnes se přece měli bavit, ne? Vždyť už je konec roku. Bohužel úsměv na tváři ji dlouho nezůstane, jelikož se jí do zorného pole dostanou dvě osoby o kterých si myslela, že jsou mrtvé. Vykulí oči a dívá se nevěřícně jak na Genevieve, tak i na Klause. Myslela si, že oba jsou mrtvý. Trochu ji zamrzí, že přeci jenom Klaus ji nedal o svém návratu vědět, hlavně po jejich poslední konverzaci na druhé straně. U Genevieve tomu rozuměla, nebyly si tak blízké, aby se o tom zmínila. Ale myslela si, že Sophie by mohla. Mlčky se k nim dívá a není schopná právě teď nic říct, až po chvíli promluví k Sophie.* Jak je možné, že Genevieve a Klaus jsou naživu? *Je samozřejmě za ně ráda. za ně za oba. Nepřála smrt nikomu a už vůbec ne jim dvoum, opravdu jde na ní vidět, že je ráda, že jsou nazpět, ale zároveň je tím šokovaná. Vůbec o tom neměla ani tušení.*

*Nakonec zvedne hlavu i do vyšších sfér než do úrovně očí a všimne si výzdoby. Pro tohle nějak nemá moc velký cit, alespoň ne v poslední době, kdy je jeho mysl obtěžkána mnohem jinými starostmi. Samozřejmě se mu prostředí zamlouvá a působí příjemně, ale není to nic, co by ho nějak výrazně zaujalo. Z toho jej vytrhne hlas Claire, když mu odpoví na jeho otázku. Zvědavě se na ni podívá. Odpověď, kterou mu dá, rozhodně nečeká. Pozvedne překvapeně obočí a čeká, jestli od ní neuslyší ještě něco dalšího, co ho zaujme a překvapí. Nějak ho v tu chvíli nenapadá nic, čím by její poznámku okomentoval a tak, jen nepatrně přikývne a pousměje se. Napadne jej, kolik toho o Claire ještě neví.
Pak už se oba připravují na led. Během toho se mu Claire opět zmíní o něčem, co ho docela překvapí. Zvědavě na ni pohlédne, když se zmiňuje o svém domově, o tom, že by ho tam chtěla vzít, ukázat a zároveň by se mohl dozvědět třeba něco užitečného o vlkodlacích.* To nezní špatně, Claire. *Přikývne jí na to souhlasně, a tentokrát se tváří vážně. Je vidět, že vzbudila jeho zájem. Tady ve městě ho stejně nic nedrží a nemyslí si, že se něco stane, když na chvíli odjede. Změnu místa navíc uvítá.* Pokud ti to nevadí, rád to přijmu. *Dodá ještě.* Domluvíme se po večírku. *Navrhne, že by se tomu rád ještě věnoval, ale zde mu to přijde nevhodné.
Odsune to do pozadí hned, jakmile se dostanou na led. Když si z něj Claire udělá mantinel pro své zastavení, nějak mu to nevadí. Navíc je rád, že to stačil ustát, a tak nemá důvod se nad její "šikovností" pohoršovat. Malé popíchnutí si, ale nemůže odpustit. Nějak se mu to zalíbilo.* To je nezpochybnitelné. *Odpoví na oko s vážnou tváří, když ho Claire ujišťuje o své šikovnosti. Při tom mu, ale dost zacukají koutky, a jiskří v očích. Zase si z ní už tropí žerty. Když se Claire začne smát, neubrání se ani on smíchu, i když netrvá moc dlouho.
Když se pak vydají na led a každý si více méně bruslí podle sebe, když se vynadívá dostatečně kolem sebe i na Claire, nedá mu to a párkrát zabloudí k místu, kde postávají Kol a Gen na ledu a Klaus na druhé straně u mantinelu a o něčem usilovně debatují. Kvůli tomu se tomu místu kluziště vyhýbá, protože nechce, aby si ho někdo z nich všiml. Více se, ale věnuje bruslení, které ho docela chytne. Když odtrhne zase po chvíli zrak od Gen a jejich společníků a vzhlédne zapátrá po Claire. Její srážku a pád propásl. Všimne si ji až ve chvíli, kdy se k ní přidá nějaký mladík. Jelikož Claire stojí, tak je oba dojede. Kývne mladému muži na pozdrav hlavou a pak se koukne na Claire. Vypadají jako, když mají mezi sebou nějaký zajímavý rozhovor. Nechce jim do toho zasahovat.* Já se ještě projedu a možná si najdu něco k jídlu. *Odvětí směrem ke Claire. Krátce se na ni pousměje, kývne mladíkovi na rozloučenou a vydá se od nich zase pryč. Ještě chvíli si jezdí po ledě, ale bez Claire ho to nějak extra nebaví. Zamíří proto zpět k okraji. Dojde opatrně k místu, kde si nechal boty. Tam se začne přezouvat. Když má brusle dole a na nohách zase boty, odnese brusle zpátky do půjčovny. Jeho sklenice se šampaňským tam také vydržela bez újmy. Cestou ji dopije, vrátí brusle. Vydá se pak z haly s kluzištěm do té hlavní s úmyslem najít si něco k jídlu. Když změní haly, najde si místo s občerstvením, kde se na chvíli zastaví a začne ochutnávat, co je k mání.*