Winter Stadium

*Je ráda, že od Kaie má už konečně klid, tedy alespoň v to doufá. Jen, co přijde k Marcelovi, tak pozná, že vlastně nic neví o tom tanci s Kaiem a tak ji to vykouzlí úsměv na rtech. Alespoň má tak o jednu starost méně, tedy pokud mu něco o tom neřekne Sophie. Bude předpokládat, že si to však nechá pro sebe a díky tomu nebudou vyvolány žádné konfrontace. Opravdu to nechce vysvětlovat právě Marcelovi, proč s ním tančila.* Procházela jsem to tady. Ty jsi byl určitě u baru, že ano? *Uchechtne se. Ani nic jiného od něj očekávat nemohla. Kdyby ho před chvílí nezahlédla, tak by ho rozhodně šla hledat k baru a věří tomu, že by ho tam našla. On a alkohol byli jako jedna duše. Odvrátí od něj zrak a podívá se směrem k pódiu, kde stojí Cami a Sophie. Uběhl ten čas velmi rychle do půlnoci. Zanedlouho bude Nový rok a na si může jenom přát, aby byl lepší, než ten předchozí. Poslouchá přípitek na půlnoc a pousměje se. Musí tohle být Cami a taky musí uznat, že se jí zamlouvá. Vypadá mile a hrozně sympaticky. Jak by vůbec někdo chtěl někomu takovému ublížit? Usmívá se při jejím projevu a poté se otočí na Marcela. Pozvedne obočí.* Ano, jsem v pohodě. *Přikývne. Je pravda, že je sice ještě rozhořčená z toho tance, ale jinak je naprosto v pořádku. Nenechá si tím pitomcem zkazit alespoň nějakou chvíli. Znovu se podívá k pódiu a usměje se, když začne Sophie mluvit. Alespoň jí tak potvrdí, že opravdu vedle ní stojí Camille a ona teď bude už vědět, jak ta Marcelova barmanka vypadá. Usmívá se po celou dobu a na konci jejího projevu zatleská. Oběma jim patřil velký vděk za to, že uspořádaly tak úžasnou party. Měly to skvěle naplánované a taky ta výzdoba vážně stála za to. Drží se po boku Marcela a odejdou na balkón, když se začne vyklízet parket. Když je v jeho společnosti, tak zapomene na všechno ostatní a užívá si odpočet do Nového roku. Jakmile odbije půlnoc a otevře se výhled na oblohu, kde začne velkolepý ohňostroj, tak vykřikne.* Šťastný Nový rok. *Zasměje se a podívá se na Marcela. Rozhodně si tohle teď užívá více, než kdykoliv jindy. Zakloní hlavu a pozoruje ohňostroj. Je vážně nádherný, miluje ohňostroje. Upřímně je zvědavá, co se bude dít v Novém roce a opravdu velmi, velmi doufá, že bude lepší, než ten předchozí. Stalo se toho tolik, že by snad mohla říct, že má více těch špatných vzpomínek, než těch dobrých. A poznala v něm bohužel i lidi, které by poznat nejraději nechtěla. Všimne si, že Marcel pokukuje okolo a tak ji vrtá hlavou, koho hledá. No, vždyť je to naprosto jasné. Nemůže a nemá mu to ani za zlé. Popřeje si s ním poté přání do Nového roku a dá mu pusu na líčko. Jakmile začne pozorovat show, tak si nestihne všimnout, že Marcel od ní odešel. Pozoruje to se zájmem a údivem, že někdo něco takového dokáže. Chce Marcelovi něco říct, ale zjistí, že on už tam není. Vážně ji tady nechal? Určitě šel hledat Cami, ale nehodlá mu to pro dnešní večer udělat snadné. Takže ještě nějakou chvíli pozoruje všechna ta vystoupení, než se rozhodně, že si Marcela najde a seznámí ji.*

Oba dva moc dobře vědí, že za chvíli už přijde ten okamžik, na který všichni čekali - půlnoc. Takže si ještě před tím, než začala Cami se Sophie svoje proslovy, někdy sehnali dvě sklenky šampusu, aby to měli čím oslavit. Společně poslouchají i jejich proslovy, které přišly za chvilku. Kol sice poslouchal, ale na Genevieve bylo vidět, že se na to sousředila asi trošku víc. Kol prostě nebyl v nějak moc extra dobré náladě, a taky se podle toho před chvíli choval - byl na Gen nepříjemný. Co ale rozhodně postřehl bylo to, když Cami chtěla začít mluvit, ale nešel jí mikrofon. Musel se nad tím pousmát, hromada lidí by po tom už takový dobrý proslov nedala. Klobouk dolů před Cami. Přidal se k potlesku ostatních lidí v hale a potom už čekal na půlnoc. V tom okamžiku začal nějaký doprovodný program, ale on si ho zatím nestačil moc užít, protože jakmile vypili každý svoji sklenku se šampusem, užíval si jenom Genevieve, která ho začala líbat. Před tím jí stačil akorát popřát také Šťastný Nový rok. Líbali se celkem dlouho, stejně jako většina párů, které sem dorazily. Nakonec se od sebe ale přece jenom odlepili, objali se a sledovali ten ohňostroj, který neměl chybu. Hned poté proběhlo vystoupení artistů s ohněm. To ho zaujalo popravdě víc než celý ohňostroj, a to taky dával dost najevo - už se neobjímali tak, že nemohl tleskat, takže tleskal, a to hodně.

Dnes večer hráli opravdu hodně písní, vlastně ještě víc, než plánovali. Ale panovala tu dobrá atmosféra, tak proč nehrát dál? Nemohli ale hrát celý večer, a taky se chtěli nějak pořádně napít, takže se rozloučili s publikem, poděkovali jim za úžasnou atmosféru a poté odešli z pódia, které uvolnili DJovi. Společně odešli na bar, kde si dali pár skleniček nějakého alkoholu. Adam sice moc nepil, ale úplným abstinentem se zase nazývat nemohl, ale je Silvestr, ten se bez pití zkrátka neobejde. Společně potom odešli na balkón, který byl dostupný jenom pro hudební skupiny, pořadatelé a tak. Ještě že tam mohli, protože jinde bylo lidí poměrně dost, tady to bylo takové příjemnější. Už se blíží půlnoc, ale Adam si někde v zákulisí nejspíše zapomněl mobil, takže se rozejde pryč od členů kapely v domnění, že se ještě vrátit stihne, aby oslavil Nový rok s nimi. Ale to se zmýlil, protože se ještě ani nedostal z balkónu pryč a už do něj vrazilo nějaké nemehlo. Musel sklonit hlavu trošku dolů, protože tahle slečna, nebo dáma, které zatím neviděl do obličeje, byla docela dost menší, než on. Když k němu zvedne obličej, pozná v ní tu organizátorku celého večírku. "To ano, všichni se snaží dostat k tomu, s kým chtějí Nový rok oslavit.." poznamená a pousměje se na ni. Vůbec mu nevadí, že do něj narazila, ještě aby ano. Přece to není mrzout, který na člověka začne hned řvát, když do něj vrazí. Jakmile se začne otvírat střecha, podívá se chvilku nahoru, ale potom zase skončí pohledem na ní. A Sophie se na něj v tu chvíli úplně nevinně usměje. Adam se na ni také usměje a už ani nestačí nic říct, protože v sále začne hrát hudba a nad jejich hlavami začne ohňostroj. "Taky vám přeju Šťastný Nový rok." Podívá se na okamžik nahoru na ohňostroj a potom prohodí: "Doufám, že jsem vám nezabránil v cestě za někým, s kým jste chtěla oslavovat?" podívá se na ni a mírně pozvedne obočí. Opravdu by byl nerad, kdyby kvůli srážce s ním zmeškala někoho, kdo na ni čekal. Což o to, bez něj to chlapi v kapele přežijí. Znovu se podívá na ohňostroj, který chvilku trvá a pak přijde něco, o čem ani nevěděl. Ohnivá show, kde vystupovala dokonce i artistka, která dělala akrobatické kousky na šále ve vzduchu. Člověk nevěděl, na co se má dívat dřív. "Asi vám to už řeklo hodně lidí, ale tahle akce se vážně dost povedla."

*Nehľadí jej celý čas do tváre, občas sa pozrie za jej chrbát, alebo proste len skĺzne pohľadom smerom k zemi, ale keď k nemu prehovorí, keď ho prepaľuje očami, proste jej ho nedokáže neopätovať, aj keď to robil omnoho ochotnejšie ako ona. Samozrejme, že to bola vyhrážka, toho si bol viac ako vedomí, ale nič z toho nebral nejako príliš vážne, ničomu neprikladal na váhe, vedel, žeby pred toľkými ľuďmi nečarovala. Nakoľko v dobe Twitteru a Facebooku nemôže čarodejnica na verejnosti urobiť skoro nič, aby o niekto nezavesil na net s treťou hlavou, ktorá by plula „Žeriem ťa“. Na druhú stranu by však mohol skonštatovať, že toto mesto už samo o sebe videlo viac ako dosť, takže by to tu možno nebolo ani tak veľmi nápadné. Každopádne stále zostával pritom, že žiadne z jej upozornení nebude brať príliš vážne a aj keby bral, tak by urobil presný opak toho, čo chcela, mal to jednoducho vo svojom osobnom princípe. Mierne podvihne kútikom úst, keď sa jeho ruky začnú sťahovať ešte nižšie od jej bedier, pričom tak nejako čaká na to, kým splní svoje varovania a jeho naozaj začnú páliť prsty na rukách, ale nič neprišlo. Namiesto toho cítil, ako jej telo mierne zmeravelo a bol si istý, že to nebolo vyvolané ním, ale dvomi postavami, ktoré ich z radu pozorovali a ktoré práve v tejto chvíli musela zaregistrovať. Vlastne to bolo vcelku vtipné, naozaj. Ak ju Soppi upozornila a bol si istý, že jej o ňom niečo povedala, bol vážne zvedavý, akú výhovorku si Davina vymyslí, že tento večer trávila práve v jeho spoločnosti. Nedalo sa povedať, žeby mu to robilo nejakú radosť, bolo mu to viac menej jedno, ale zábava to bola, to si musel priznať.  Pri ďalej otočke svoje ruky opäť trochu pozdvihne bližšie k jej pásom, nakoľko hudba sa už pomaly končila a on ju nemienil nijako príliš zdržovať. Aj napriek tomu ju však celkom nepustí, keď pieseň dohrá, práve naopak, na niekoľko sekúnd sa k nej ešte o kúsok priblíži, akoby tu snáď bola možnosť jej to znepríjemniť ešte viac. Avšak vedel, že na čas ju nijako príliš vyhľadávať nebude, aspoň nie, pokým sa mu to nebude hodiť, alebo to nebude vyžadovať situácia. Jej pohľad bol však o niečo intenzívnejší, ako čakal, mohol len hádať, aké otázky si práve teraz kládla, jedno z nich však určite bolo, prečo to všetko? To by sa ho však mohla spýtať aj na to, prečo zabil svojich súrodencov, ktorých zabiť nemusel...Všetko to bol však len život. Ľudia prosto umierali, rodili sa noví a znovu umierali, bol to nekonečný kolobeh a on bol niekde medzi tým. Ich tváre boli blízko, ale nedotýkali sa, mohol cítiť jej sladký dych po šampanskom a tiež neustále prevládajúcu odťažitosť. Teraz sa však nemala kde odtiahnuť. Na chvíľu sa pozrie niekam na bok, kde zračí v tejto chvíli vážne neželaného návštevníka, ktorý si ich zatiaľ našťastie nevšimol, niežeby si s tým robil veľkú hlavu, jemu bol Marcel ukradnutý, akurát nemal chuť po žiadnych väčších konfliktoch, aspoň nie teraz a tu, aj keď...Ak by tak veľmi musel, Davina priam ovplývala mágiou, ktorú stačilo len pustiť dnu, a to, že ju ešte stále držal, mu celý proces robilo len ľahším. Nič z toho sa však nestane, posledné slová mu vyjdú z úst prakticky samé, rovnako ako ruky z jej pása. Ešte predtým však znovu cíti jej ostrý výdych a neveriackosť v očiach. Prakticky sa jej nemohol čudovať, ale jej pocity, či emócie preňho boli cudzie, nezaujímali ho, nezdieľal ich spolu s ňou, práve preto mu to možno bolo prosto a jednoducho jedno. Chvíľu na ňu len naklonenou hlavou hľadí, než sa Davina bez slova otočí preč.*  Pekný zvyšok večera aj tebe...*Poznamená za ňou poniekiaľ ironickým tónom v hlase, pričom sa nijako veľmi nerozhliada, pomaly zíde z parketu a zoberie si z jednej tácky ďalší pohár so šampanským. Mierne si odpije, na čo sa pozrie smerom ku pódiu, nakoľko hudba celkovo pomaly ustávala a Nový rok bol čím ďalej tým bližšie, rovnako ako Camille, ktorá si to ku pódiu namierila priamo cez neho. Nepatrne našpúli perami a trochu sa natočí jej smerom, akoby už len z jej pohľadu vytušil, že mu cestou niečo povie.* Neviem, o čom hovoríš. *Pokrčí nad tým plecami, než sa s neutrálnym výrazom na tvári pozerá na jej vzďaľujúci sa chrbát. Jeho oči sú od toho času uprené buď po okolí alebo práve na pódiu, na ktoré sa jeho sesternica spoločne so Soppi rozhodli vystúpiť na určite epickú záverečnú reč do Nového roka, do ktorého si všetci budú želať len to najlepšie, pretože určite bude lepší ako ten minulý. Pomalým krokom pokročí bližšie, než zastane vedľa ďalších postávajúcich ľudí a upne svoj zrak na Camille, ktorá sa práve postavila za mikrofón. Avšak namiesto toho, aby počul jej istotne záživný príhovor, mohol tak maximálne sledovať, ako sa jej otvorili ústa a následné zarazenie, ktoré sa jej mihlo na tvári. Áno, to bola vážne veľkolepá reč do nového roka a na jeho pomery ani nie príliš dlhá. Nemali by už začať od tých niekoľko minút odpočítavať? Letmo sa pozrie okolo seba. Tak asi nie...Mal pocit, akoby jej úsmev už ani nemohol byť širší, akoby to všetky okolo až príliš prežívali, akoby snáď niečo znamenal fakt, že sa jedno číslo prehodí za druhé. Áno, niečo také by mu vo väzenskom svete samozrejme bolo výnimočné, ale tu? Nie tak celkom. Kradmo prižmúri oči a počúva jej slová, ktoré k nemu postupne prichádzajú, pričom sekundy plynú a on sťažka zachytí jednu vetu. Vymenovala množstvo vecí, aj keď on na konci mohol skonštatovať len jednu...To, že želá „šťastný Nový rok“ iným, neznamená, že ho sama bude mať. A nad týmto faktom mu nedalo inak, než sa široko pousmiať a sledovať, ako sa Camille vymení za Sophie. Nad jej slovami ohľadom ľudí, ktorým ďakuje a ľudí, bez ktorých by to istotne nezvládla len krátko pretočí očami a potichu si odkašle, než vydá na balkón medzi ostatných ľudí, ktorí sem prišli s pozvánkou. Posledné chvíle sa začali odpočítavať pomerne rýchlo, ak však mal byť úprimný, celú tú show, čo sa blížila vidieť vážne nepotreboval. Už-už si pokladal pohár k ústam s tým, že ho do seba rýchlo obráti a pôjde sa pozrieť po okolí, keď sa vedľa neho niekto postavil, samozrejme okrem tých ostatných ľudí, ktorí tu čakali, vlastne to bol niekto v šatách s blonďavými vlasmi, ktoré tak veľmi nemusel.* Perfektná reč. *Poznamená stroho, možno trochu ironickejšie, ako mal v úmysle a nepatrne našpúli perami, ako k nej tak pootočí hlavou. To sa už však vonku začne celý ten cirkus a on nepočuje nič iné, než gratulácie ľudí medzi sebou...Bolo to skvelé, vážne. Pomaly k nej pozdvihne pohár, pričom mu kútiky úst poputujú trochu vyššie do strán.* Šťastný Nový rok, sissie. Dúfam, že ho prežiješ...*Na chvíľu sa odmlčí.*...V zdraví. *Dokončí nakoniec s krátkym žmurknutím, než si s ňou s ľahkosťou priťukne a tento krát už vážne prevráti všetok zbytok šampanského do seba. Celé to vystúpenie vonku bolo vážne veľkolepé, možno by sa ho to aj dotklo, ak by malo za čo.*

*Když procházela okolo Kaie a sdělila mu, že by měl na ni počkat a ne se jí znovu vytratit v davu, tak stihla zaslechnout jeho odpověď. Moc dobře věděl o čem mluví, ale zase ze sebe dělal pitomého. Neměla čas na to si s ním povídat, jelikož se Sophie mířily už k pódiu, kde pronesla přípitek. Uvolní poté místo Sophie, která začne s děkováním. Po celou dobu se na ni vesele usmívá. opravdu jí to hřeje na srdci, když takhle mluví, že bez ní by to nezvládla, ale i bez dalších lidí. Její proslov se jí samozřejmě líbí a proto hned zatleská, vlastně se tak připojí k davu. Jakmile proslovy skončí, tak odejde z pódia s tím, že se ještě se Sophie uvidí později, ale i tak ji popřála všechno nejlepší do Nového roku už teď, kdyby se přeci jenom nestřetly. Nehodlá totiž teď Kaie už spustit z očí, takže ani netuší, jak dlouho se tady ještě zdrží. Možná by bylo lepší chvíli po půlnoci jít domů, možná pro bezpečí všech. Na jednu stranu mu chce věřit, že nic nevyvede a na druhou stranu mu nevěří vlastně vůbec. Odebere se na balkón, kde taky očekává, že Kaie najde. Propletá se mezi lidma a omluvně se na ně usměje, když se o ně například omylem otře a nebo snad neúmyslně je trochu popostrčí. Není to tady tak přeplněné jako dole, ale i tak je zde hodně lidí. Zanedlouho najde Kaie, který tam jenom tak postává. Věří tomu, že o její přítomnost ani nestojí a pravda je, že ani ona příliš o tu jeho, ale bude se s tím muset smířit. Doteď se bavila se Sophie a i Gen, vlastně je ráda, že stihla zastihnout i když na opravdu krátkou chvíli Marcela. Skleničku drží před sebou tak, aby na ni viděla a kontroluje její obsah, aby snad neskončil na něčích šatech. Za pár sekund už si stoupne vedle Kaie. Stihne říct něco dříve, než ona. Jeho neupřímná gratulace k řeči ji tentokrát nepopudí. Vlastně od něj ani nic lepšího nečekala. Neměla by do Nového roku "vcházet" naštvaná a tak jenom přikývne, že jeho slova bere na vědomí, avšak se nezdá, že by jim věřila, právě naopak. Při odpočtu času si odpočítává spíše jenom v hlavě a potom pozvedne zrak směrem vzhůru, aby se dívala na velkolepý ohňostroj. Musí se usmívat. Má ráda příchody do Nového roku a hned na to započne i show na vyklizeném prostoru pod nimi, která je samozřejmě taky úžasná. Podívá se na Kaie a taktéž pozvedne rukou ve které drží sklenici se šampaňským. Jeho gratulace do Nového roku ji však popudí. Ale co taky mohla od někoho jako je on očekávat? Pozvedne jenom obočím a zachová klidnou hlavu.* Šťastný Nový rok i tobě, Kaii. *Odpoví mu s úsměvem a přiťukne si s ním. Napije se šampaňského a stále jí ve sklenici něco zůstává. Za chvíli se znovu otočí směrem ke Kaiovi, protože jí to nedá.* Proč jsi šel za Davinou? Copak ji nemůžeš jeden večer nechat být? A nebo úplně ji nechat být? Vymysli si jiný způsob zábavy a ne to, jak trápit mladou holku. Opravdu je to i pod tvou úroveň. Víš, pokud by jsi jednou začal cítit alespoň nějaké emoce, tak tě mohu ujistit, že by tě ta vina za všechno, co jsi kdy udělal začala užírat. Bude to bolet tak moc, že se ti bude i těžce dýchat. A pokud k tomu chceš mít nějakou poznámku, tak prosím. Možná jednou ještě sám za mnou přijdeš, že jsem měla pravdu. A nebo se to nikdy nestane a tohle bylo naprosto zbytečné. *Pozvedne sklenici ke rtům a napije se. V tu chvíli uvidí Marcela, který k nim kráčí a usměje se na něj. Je ráda, že ho vidí, i když ne moc ve společnosti Kaie. Pokud ví o tom, co se stalo, tak bude vážně těžké všechno vysvětlovat a o to víc, že je to její bratranec. Určitě jde popřát do Nového roku a proto na něj promluví ještě dříve, než to stihne on.* Šťastný Nový rok, Marceli. *Usměje se na něj a přistoupí k němu o něco blíže. Snad i tak, aby za ní stál Kai a nebylo na něj příliš vidět, i když je pravda, že si ho jistě musel za ten okamžik všimnout.*

(Nahodí jeden ze svých uražených pohledů a s přimhouřenýma očima se podívá na Davinu.) Nebyl jsem u baru. (Pověděl takovým tím opileckým hlasem a ještě u toho dělal grimasy.) Né celou dobu. Chvíli jsem tu byl se Sophie a s Cami. (Dopoví už normálním hlasem a trochu se na ní usměje. Nebyl tak moc naštvaný, že si to o něm myslela. Vždyť tam ještě donedávna byl a kdyby nechtěl vidět Cami, tak u toho baru i zůstane. Bar je jedno z jeho oblíbených míst. Je tam alkohol, pěkné blonďaté servírky. Prostě ráj. Otočí se směrem k pódiu a sleduje ty dvě. Hrozně rychle to uteklo, asi to bylo tím, že trávil hodiny pitím skvělého alkoholu. Vlastně mu to bylo i jedno, vždyť je to jenom Nový rok. Nic velkého. Zvláště ne pro člověka, který takových oslav prožil už několik set. Samozřejmě tahle je jedna z nejlepších. Výzdoba je krásná, pořadatelky jsou krásné. I kapela za to dneska stojí. Všechno vypadá, že dopadne dobře a neskončí to zlomeným  srdcem či žebrem. Ale kdo ví? Třeba ještě stihne potkat někoho, komu buď zlomí srdce a nebo žebro. Přikývne na odpověď Dav. Chvíli se mu zdála taková mimo, ale asi to bylo jenom tím, že za chvíli bude zase o rok starší. Musí jí to deptat. Takhle rychle stárnout a žít s mladíkem, který bude stále krásný a mladý. Poslechne si projev i od Sophie a na konci trochu zatleská. Spíš jen ze slušnosti. Spolu s Davinou odejde na balkón, odkud mají perfektní výhled na noční oblohu New Orleans. Dneska byly dokonce i vidět hvězdy. Bohužel nebudou vidět za několik vteřin, kdy nebe pohltí tisíce práskajících blbostí. Pozoruje, jak se pomalu otevírá střecha. Dívá se všude okolo, pozoruje lidi, jak nesmírně si to užívají. Sophie na sebe musí být nesmírně hrdá. Vážně se jí to povedlo. Pohledem zamíří k Dav, která právě vykřikla. Musí se usmát. Chytne jí okolo ramen a pak se zase zadívá na oblohu. Začne se znovu rozhlížet, po kom jiném než po Cami. Popřeje si šťastný Nový rok s Davinou, dá jí pusu na tvář a pak se nepozorovaně vytratí, když začne pozorovat show. Musí uznat, že ta show je vážně pěkná. Ještě nikdy neviděl tolik lítajících pěkných .. slečen. Po chvíli hledání konečně spatří tu správnou blondýnku. Všimne si, že si s někým povídá, ale toho nijak nezastavilo. Došel k nim a v tu chvíli mu došlo, o koho se jedná. Zhluboka se nadechl a tvářil se trochu nechápavě. Hlavou mu probíhalo nesmírně mnoho myšlenek. "Proč je tu se svým vrahem?", "Je snad Cami na vrahy", "Nebo snad na zajíčky, kteří trpí psychickou poruchou?". Raději se snažil nemyslet na to nejhorší. Chtěl se rovnou Cami zeptat, proč je tu ten idiot, jenže ona byla rychlejší.) Šťastný Nový rok, Cami. (Sladkým hlasem řekne a ani chvíli neváhá, nakloní se ke Cami a políbí ji. Nebyl to nějaký romantický polibek, spíš takový... přátelský. Odtáhl se několik vteřin potom, co se jeho rty dotkly těch jejích.) Můžu se zeptat, proč tu jsi s tím psychopatem? (Jeho hlas už nezněl tak sladce a mile. Byl překvapený svým ovládáním. Ještě nedávno měl chuť utrhnout mu koule, no tu chuť má vlastně pořád. Ale dneska nechce dělat žádné problémy, zvláště ne tady. Na chvíli se otočí za sebe a zahlédne Davinu, která ho nenápadně následuje. Ukáže na ní, aby k nim šla a zakroutí hlavou. Jak mohl být tak naivní a myslet si, že ho nebude pronásledovat. Je zvědavější snad jak on. Otočil se zpátky na Cami a snažil se ignorovat to individuum, které ho nutilo myslet negativně.)

*Hledá Marcela v davu na balkóně a sem tam pozoruje i tu show, která ještě probíhá. Vážně je to úžasné, tahle akce zaslouží velké poděkování. Netrvá to příliš dlouho a z dálky uvidí Marcela, který si to míří ke Cami. Usměje se pro sebe. Jistě, proto se od ní odtrhnul, potřeboval prostě jít za ní a popřát jí Nový rok. Možná by s ní chtěl být i chvíli o samotě, ale právě teď v tuto chvíli mu to nedopřeje. Možná to od ní není hezké, ale na druhou stranu je to i jeho vina, ne? Měl je seznámit už o moc dříve a ne čekat až na bůh ví kdy. Takže se toho chopí sama. Jenom, co přijde o pár kroků blíže, tak tam zahlédne i Kaie. Vážně? Vážně, Kaii? Musíš být naprosto všude? Vlastně tomu nerozuměla a nevěděla, zda chce pochopit to, proč se zdržuje v přítomnosti Cami, když ji zabil. Nedávalo jí to celé smysl a velmi by ji zajímalo, zda Marcel o tom něco ví. V jednu chvíli i přemýšlí, že by se otočila a odešla už jenom proto, aby nemusela být v jeho blízkosti. Ale zase si ho všímat vůbec nemusí. Jenom se seznámí a taky řekne Marcelovi, že pojede domů, takže buď se k ní může připojit a nebo se setkají doma. Zůstane zírat na Marcela a Cami ve chvíli, kdy ji políbí. Takže už se dostali tak daleko? Usměje se při tom a rychle vytáhne mobil z kabelky. Sice tam má sms zprávu, ale tu odklikne a v rychlosti vyfotí jejich polibek. Zjistí, že zpráva je od Sophie a taky dost stará, ale aspoň ji nemusí hledat v kontaktech. Vloží do mms zprávy fotku a pod to napíše.*

kód:

 Já ti to říkala, že mám jisté podezření. Kdyby náhodou nic jsi neviděla.

* Tohle bude opravdu zvláštní setkání. Než k nim však stačí zamířit, tak už si ji Marcel všimne, což je trochu...no, divné. Jako kdyby byla nějaká stalker. Očividně s tím nemá ale příliš velký problém, když ji Marcel teoreticky pozve k nim. Rozejde se proto za nimi s úsměvem a stoupne si po boku Marcela na kterého se podívá.* Příště můžeš říct, že jdeš alespoň někoho hledat. *Řekne trochu vyčítavě. Kdyby tohle udělala ona, tak už by jí v další chvíli sjel káravým pohledem za to, že mu nic neoznamuje. Avšak na její tváři hraje pobavený úsměv. Podívá se hned ke Cami.* Ahoj Cami. Ráda tě konečně poznávám. Marcel mi o tobě vyprávěl. *Natáhne k ní ruku a potřese si s ní.* Jsem Davina. *Ale je si jistá, že její jméno už zná. Stáhne poté ruku k tělu a i když vážně nechce, tak i přesto se podívá směrem ke Kaiovi. Pohled netrvá příliš dlouho a taky z něj nejde nic vyčíst. Za chvíli se znovu otočí ke Cami a Marcelovi.* Jenom jsem tě chtěla pozdravit a oznámit Marcelovi, že se už chystám domů. *Teď se dívá především na něj.* Aby jsi mě nehledal. *Otočí se opět ke Cami.* Snad se brzo uvidíme. *Usměje se na ni mile a poté se zase otočí a odejde. Za prvé je nechce zdržovat, zadruhé nechce být tak blízko Kaie a za třetí už vážně raději půjde domů. Najde si někdy lepší chvíli na to, aby si s ní popovídala. Poté opustí večírek.*

(Je opravdu humorné sledovat Jacksona. Řekla by, že oba dva se dnes opravdu dobře baví. Pochopí, že nepochopil tu věc ohledně té holky s modrými vlasy. Chce mu to tedy, objasnit, ale nakonec si to nechá pro sebe. Bylo to tím, že ta holka tam stála již nějakou dobu a mohla tak něco zaslechnout. Třeba, kdyby byla Claire hodně zvědavá a ta holka hodně odposlouchávala cizí rozhovory, dostala by z ní alespoň pár vět. Ale proč by to dělala? Tohle přeci nemá zapotřebí. Jen si z Jacksona tropila legraci. Lehce se zamračí nad jeho slovy ale pak se sladce a rádoby nevinně usměje.) No, zvládla jsem to. Ale co by statečná a dokonalá Claire nezvládla, že? (Druhou větu poví hlubokým hlasem, snaží se napodobit Jacksona a potom se začne hlasitě smát.
Znovu se musí smát, když vidí Jacksona tančit. Moc mu to nejde, ale je to svým způsobem roztomilé. Nesměje se mu ale přímo, nechce ho od toho úplně odradit. Proto tančí vedle něho a snaží se mu ukázat nějaké pohyby, co by mohl zvládnout. Když hudba skončí, cítí, jak se pořádně zahřála. Ale ještě se nepotí. To je dobře. Jakmile se Jackson uráčí odejít z pódia, jde za ním. Jde docela rychle, a jelikož je Claire o něco pomalejší, na chvíli se od něj oddělí, ale nakonec ho stihne najít. Vypadá to, že Jackson měl skvělý výhled, ale ona toho moc neviděla, díky jednomu vysokému chlapovi před ní.
Následně si vyslechne Sophie a Cami. Jejich proslovy byli hezké, ale slyšela i lepší. Také slyšela i horší. Musela uznat, že se jim ale povedli. Odměnila je tedy potleskem, stejně jako valná většina lidí v hale. Není slepá a tak si všimne, jak sis jí Jackson hlídá. Aby mu snad někam neutekla. To by pak musel pěšky. Chtěla by vidět jeho výraz, kdyby mu opravdu ujela. Ale ona není zase taková mrcha, aby mu ujela. Potom se s Jacksonem postaví stranou, jak jim bylo řečeno a sleduje okolí a Jacksona. Sleduje ohňostroj a je jím uchvácená. Vždy se jí to líbilo. Pamatuje si, když viděla první ohňostroj. Bylo to něco magického, krásného, nepopsatelného. Byla jím tak uchvácená… Ale to už je hodně dlouho. Jakmile se na ní Jackson otočí, koukne se na něj také a usměje se.) Všechno nejlepší i tobě, Jacku. (Usměje se a následně si s ním přiťukne nealkoholickým šampaňským. Nebylo to nic moc, takový trochu patok, ale lepší než nic. Najednou se každý napijí ze své skleničky. Potom už jen sleduje vystoupení. Moc se jí líbí.
Jakmile to všechno skončí, Claire odloží na prvním místě skleničku a koukne se na Jacksona.) Tak, já myslím, že toho už mám docela dost. Ale, pokud tu chceš zůstávat, nevadí mi to. (Usměje se a následně si zívne. Koukne se Jacksonovi do očí. Musí ho odvézt domů a ještě musí odvést domů sama sebe. Nevidí tu už moc důvodů, proč zůstávat.)

(Zakloní hlavu, aby vůbec viděla do obličeje toho muže, do kterého vrazila. I když měla na nohou boty s podpatky, tak on byl stále o dost vyšší než ona a v této blízkosti, v které byli, to bylo hodně znatelné. Omluví se mu a pak si poslechne jeho odpověď na její poznámku. Pousměje se a kývne hlavou. Na malý moment se podívá vzhůru, jak se otevírá střecha, ale pak se pohledem vrátí opět k němu. Vpíjí se do jeho zelených očí malý moment, než odbije půlnoc a ona mu popřeje Šťastný Nový rok a pak se dívá na ohňostroj. Ale jí to celé připadalo jako věčnost. Cítila se zvláštně a možná i trapně z toho, jak do něj narazila a nakonec se to spolu takhle zasekli. Vždyť právě vstoupila do Nového roku a před ní stál muž, kterého ani neznala. Usměje se na něj, když i on jí popřeje Šťasný Nový rok. Dívá se stále na ohňostroj a ani jí nenapadne sjet pohledem níže k jeho obličeji, když mu odpovídá na jeho otázku.) To spíše já vám ne? Já totiž narazila na vás. Ale nemusíte se obávat. Zvládnou to jistě i beze mě. (Pousměje se, ale spíše pro sebe. Zhluboka se nadechne a upije ze sklenky šampaňského, kterou držela v pravé ruce a jen zázrakem ji nevylila na tohoto muže. Jak, že se vůbec jmenuje? Adam? Začne přemýšlet. Když objednávala hudební skupinu na tento večer, tak znala všechna jména členů, ale teď si nebyla jistá. Jakmile začne ohnivá show, tak skloní hlavu a podívá se z balkónu dolů. V tu chvíli si uvědomí, že se ještě od jejich srážky skoro nepohnula. Její nohy se nepohnuli a ona stála pořád moc blízko něj. Aspoň jí to přišlo moc blízko. Couvne o jeden krok dozadu a tělem se natočí k zábradlí. Opře si o zábradlí ruce a pootočí hlavu na Adama, pokud se tak vůbec jmenuje. Opravdu jí potěší, co řekl.) Děkuji, cením si vašeho názoru, ale máte na tom taky velký podíl. Pochybuji, že by se lidé bavili, kdyby tu nehrála tak výborná kapela jako je ta vaše. (Usměje se upřímně a mile a vrátí se pohledem k tanečnímu parketu. Celé vystoupení už vlastně viděla na zkouškách, ale ne při téhle atmosféře. Tohle bylo naprosto něco jiného a jí to bralo dech. Hlavně nemůže pochopit, jak ta žena může vyvádět takové kousky na té šále, Sophie by nejspíš už dávno ležela rozpláclá na zemi. Nakonec se otočí čelem k frontmanovi kapely a podá mu ruku.) Ještě jsme se vlastně oficiálně neseznámili. Sophie Laveau-Deveraux. (Vlastně její příjmení bylo teď už jen Laveau a takhle byla uváděna i ve vlastní cateringové firmě, ale ona při představení uvedla vždy obě dvě příjmení. Vlastně si nikdy celkem nezvykla na to, že si příjmení změnila, ale nelituje toho. Po chvíli už vystoupení artistů skončí a ona krátce zatleská, i když jí to jde hodně špatně se sklenkou v ruce. V tu chvíli se pak začne vyprazdňovat taneční parket a jde slyšet jen hudba v sálu a rány od ohňostroje. V sále jsou stále potemněná světla. Trvá pár minut, než se na parketu vymění vystupující lidé. Reflektor osvítí jednu tanečnici a zazní poslední rána ohňostroje. S upřeným pohledem na taneční parket sleduje vystoupení stepu. Musí uznat, že to je opravdu nádherná podívaná. Vlastně nikdy neviděla pořádné vystoupení stepu a teď rozhodně nelituje, že přistoupila na Cami nápad. I když to celé trvalo jen pár minut, tak si ten pohled užila. Vystupující se na parketu opět vymění a teď Sophie může sledovat latinsko-americký tanec, i když to rozhodně nebylo klasické vystoupení. Na rtech jí hraje po celou dobu úsměv. Vlastně bylo jedno s kým strávila půlnoc a těch několik minut poté. Užívala si to i tak a nemůže říct, že by jí Adamova společnost vadila.)

*Zdá se mu, že i Claire se tak trochu nakazila jeho rýpavou náladou a docela slušně mu to jeho popichování vrací. Jemu to, ale nijak nevadí. Dnes si nenechá ničím zkazit náladu. Takže se těm jejím poznámkám, jen pobaveně usmívá, a když může, tak jí to milerád vrací.
Humor ho akorát přejde na tanečním parketu, kde si ty chvíle doslova protrpí, ale snáší to statečně, i když se Claire na něm podle všeho baví ještě lépe, než dosud. Věnuje jí pár "vražedných" pohledů a tím naznačuje i tu skutečnost, že jí to jednoho krásného dne přijde draho. Pomsta bývá sladká, a on si na ni vybere tu pro ni nejméně vhodnou a nečekanou chvíli. Samozřejmě si to nechá pro sebe a bude číhat a vyčkávat. Naštěstí se "tanci" nemusí věnovat dlouho a z parketu k podiu zmizí tak rychle, jak jen může. Claire si ho nakonec naštěstí najde. V její přítomnosti si vyposlechne oba proslovy, a občas se po Claire koukne. Chce ji mít na očích, aby se mu zase někde neztratila. Po proslovech, následné odbití půlnoci, kdy si s Claire přiťukne, popřejí si a následně připijí, sleduje popůlnoční show.
V duchu trochu zalituje toho, že nepopřál do nového roku i Genevieve, když spolu mluvili, ale doufal, že to bude možné o půlnoci. Když, ale občas vyhledal její zrzavé vlasy, viděl ji, jen v přítomnosti Kola a tak si to raději odpustil.
Věnuje se proto Claire, když sem šli spolu a ostatní jemu známé tváře, jen letmo sleduje. Ani neví, kdy a jak vznikl nápad na společnou fotku a už vůbec nepochopí, jak se na ni mohl ocitnout, společně s Claire. Přemýšlí, když už je po focení, jak se mohlo povést dostat na jednu fotku některé jedince společně. Spíše se tím, ale baví. Opravdu si nehodlá kazit náladu.
Pak si ještě najde pár skleniček šampaňského a popíjí. Při tom sleduje další vystoupení, které na popůlnoční show Sophie s Camille připravily. Během toho si dnes snad poprvé všimne i Marcela a Daviny. Sice ji viděl, jen jednou, ale s Marcelem si ji ihned zařadí. Ani se nediví, že si Marcela dříve nevšiml. V obleku by ho ani nehledal. Napadne jej, že jsou na tom dnes oba zase velmi podobně. Raději nad tím už dále nepřemýšlí. Chvilku ty dva pozoruje, než se vydají jinam. Za moment má dojem, že se tady snad každý zná s každým, když je krátce po té najde u Camille. Nechce po nich pokukovat a tak se zase obrátí ke Claire. Ta zrovna pronese, že už je unavená a nejraději by už šla. On s tím nemá problém. Stejně už ho na večírku nic nedrží.* Myslím, že večírků mám zase na chvíli dost. *Odvětí jí s pobaveným zablýsknutím v očích. Může jí být jasné, že jen tak někde ho slavit tak brzy neuvidí. I kdyby neměl, tak by stejně Claire na odchod kývnul. Nechtěl by, aby se přemáhala.* Jestli si už všechny viděla, pozdravila, a tak dále, můžeme jít. *Ujistí ji, že on zde rovněž skončil. Vydají se pak společně zpátky k jejímu autu. Na Claire je docela viditelné, že už toho má za dnešek dost.* Jestli jsi už moc unavená, můžeš zůstat u mně. *Nabídne jí, když už jsou z toho kraválu a hluku venku na parkovišti a míří k autu.* Domů můžeš jet, až se vyspíš. *Dodá ještě, když nasedají do auta. Tázavě při tom na Claire kouká. Čeká, jestli k tomu bude mít zase nějakou svou vtipnou poznámku, ale on svou nabídku myslí vážně.*

*Vlastne to vôbec nebolo tak, žeby o jej prítomnosť nestál, práveže bolo fajn byť po toľkých rokoch obklopený ľuďmi, bolo fajn počuť hlasy, vnímať niečí pohyb, dalo by sa povedať, že túto stránku svojho návratu si vcelku užíval, aj keď to zase nijako nepreháňal. Práve preto možno vnímal jej prítomnosť omnoho viac, ako si myslela. Hneď k nej samozrejme prehovorí, ale ona už v podstate ani nevyzerá, žeby si nad jeho slovami niečo robila, čo znamenalo jediné, začínala si pomaly zvykať, že akýkoľvek komentár väčšinou nemal žiadny význam, čo bolo najskôr najlepšie pre nich oboch, ak sa k nej už raz nasťahoval. Svoj pohľad na čas uprie smerom von k oblohe a keď sa ňou začnú mihať svetlá rôznych farieb, ktoré signalizujú, že Nový rok práve nastal. Následne sa otočí späť k nej a po krátkych slovách k prípitku, nad ktorými radosťou práve neoplývala si obaja priťuknú pohármi. Očividne zatiaľ nemala záujem sa nad ním hocijako rozčuľovať, aspoň nie teraz, čo vlastne celkom akceptoval, tento večer pol zatiaľ celkom fajn, tak prečo si ho kaziť, všakže? Hodí šampanské do seba a znovu sa pozrie na prebiehajúcu show vonku, z pozorovania ho však vyrušia Camininé prichádzajúce slová, ktoré síce čakal, ale skôr u nej v byte ako tu. Ak však nedá, on nemal problém rozoberať hocičo, kdekoľvek. Jednoducho jej to najskôr nedalo, chápal to vážne, tá nevedomosť, mohla byť občas frustrujúca. Mierne nad tým nakloní hlavou do strany, akoby sa nad jej slovami snáď zamyslel, alebo niečo podobné.* Jeden večer? Fajn. *Kývne prosto hlavou.* Úplne? Nie tak celkom. *Pomyká tvárou zo strany na stranu, než trochu skúmavo nakrčí obočím a trochu ohrnie spodnou perou.* Ako si prišla na to, žeby som ju chcel trápiť. Vážne nepochopiteľné...Každopádne, vidíš to úplne nesprávnym spôsobom. Proste si nedokážem pomôcť. *Pokrčí nad tým neurčito plecami, pričom sa pozrie do prázdneho pohára od šampanského.* Je vážne pekná...Páči sa mi, a to dosť. *Prizná po niekoľkých sekundách s poniekiaľ nevinným typom pohľadu na tvári, než svoj pohľad opäť zdvihne smerom k nej a zahľadí sa jej rovno do tváre, ako náhle začne hovoriť o tom, žeby niekedy mohol mať city, čoby ho najskôr mohlo celkom položiť. Nepatrne pootvorí ústa a prekvapivo jej do toho za celý ten čas ani raz neskočí. Nechá ju, aby mu povedala všetko, čo mala na jazyku, akoby na tých slovách snáď niečo videl, akoby nad tým vážne chvíľu uvažoval a nechal si ich preležať v hlave. Mierne prižmúri oči a odvráti pohľad smerom k dlážke. Niekoľko sekúnd celkom zmĺkne. Z istej časti áno, mala pravdu, vyhovuje mu, že nič necíti, pretože môže urobiť čokoľvek a nepostihne ho žiadna vina, žiadne výčitky, žiadna empatia voči tomu, komu ublížil a ak by sa to niekde v paralelnom vesmíre zmenilo, najskôr by ho to muselo trochu postihnúť, trochu dosť. Na druhú stranu, skôr by sa zlúčil so svojou mŕtvou sestrou, ako začal niečo cítiť, pričom už prvá vec bola v tejto situácií celkom nemožná. Ako k nej tak znovu zdvíha pohľad, na tvári sa mu začne lemovať poniekiaľ krivý úškrn, pri ktorom to snáď na chvíľu vyzeralo, že ani nepríde.* Kedy si prešla zo psychológie na veštenie? *Prenesie spýtavým tónom v hlase, než nad tým pomaly pokrúti hlavou a pokrčí plecami.* Oba prípady sú každým spôsobom celkom mizerné....Možno by si mala zostať pri organizovaní večierkov. *Poznamená ku nej nakoniec, pričom to skôr vyzerá skôr ako návrh, než nejaká hlúpa rada. O pár sekúnd na to však vidí ich smerom kráčať niekoho, koho tento večer ešte nestretol, ale vlastne sa na to veľmi tešil. Áno, bude to perfektná situácia a on bol vážne zvedavý, ako sa vyvrbí. Letmo sa pozrie ku Camille, ktorá bola jeho prítomnosťou zjavne nadšená omnoho viac ako Kai. Sucho sa nad tým uškrnie, než len zopne pery pevne k sebe a trochu podvihne kútikmi úst, ako tak sleduje, ako sa k nej Marcel nakláňa. Potichu si odkašle a vyjde spoza Cami, pričom sa postaví priamo vedľa nej hľadiac Marcelovi rovno do tváre.* Ahoj, aj tebe Marcel, ďakujem za peknú charakteristiku...Je vážne milé ťa znovu vidieť...*Pozrie sa rádoby skúmavo okolo.* Kde máš Davinu? *Spýta sa so širokým úsmevom na perách, než ju z boku zahliadne za Marcelovým ramenom.* Ach, tak tu je. *Ukáže mu vrchný rad zubov, pričom jej hľadí priamo do tváre, aj keď ona ho celkom ignoruje. Pri jej komentároch pochopí, že medzi Marcelom aj Cami najskôr naozaj bude niečo viac, čo už mohol vidieť pri tom malom geste z jeho strany, boli spolu tak...Nie, musí si vymyslieť nový výraz. Na niekoľko sekúnd zachytí, ako oňho Davina zavadí pohľadom, na čo k nej krátko žmurkne jedným okom nakloní hlavou mierne do strany.* Odchádzaš tak skoro? *Prenesie rádoby sklamane, keď im Davina oznámi, že už pôjde a nakoľko sa mu nechystala očividne povedať ani slovo, mal potrebu to trochu napraviť.* Tiež sa maj pekne...*Poznamená za ňou, než jeho pohľad opäť padne ku Camille.* No nie je chutná? *Prenesie spýtavo, než si rádoby uvedomí, že tam ešte stále stojí aj Marcel.* Oh, asi by som mal byť ticho...Celé tie čierny-tatko záležitosti. *Povie rýchlo, pričom sa nad tým krátko pousmeje.* Je to milé. *Kývne hlavou.* Vážne milé...

Už úplně zapomněl na svůj mobil, který nechal v zákulisí, tohle byla rozhodně lepší, než se někde shánět po mobilu. A ne, že by byli kluci z kapely nějaká nepříjemná společnost, ale přece jenom, když do vás vrazí pěkná dívka, budete se věnovat spíše jí, než přátelům z kapely. Ty to spolu nějak samotní zvládnou. A kdyby byla jeho společnost Sophie, jak se později dozvěděl, že se jmenuje, nepříjemná, už by asi byla někde pryč se svými přáteli. Slavila by Silvestr s lidmi, které nezná jenom díky tomu, že se s nimi někde srazila. Ale zůstala tady, s ním, takže to znamená, že je jí jeho přítomnost příjemná, a nebo prostě zamrzla na místě. Buď se ho tak lekla, že se od něj nehnula ani na krok, a nebo jí to bylo příjemné, nevěděl. Ale on rozhodně neměl potřebu někam se vzdalovat, takže zůstal zatím stát přesně tam, kde byl doposud. "Jistě mám na tom i já svůj podíl viny, protože jsem byl myšlenkami úplně někde jinde. Kdybych nebyl, určitě bych si vás všiml," pousměje se na ni. Chtěl by vidět nějakého chlapa, který by se za ní na ulici neotočil. A to ještě nevěděl, jak vypadala 'normálně', bez šatů. Tedy ne úplně bez šatů, ale v oblečení pro ni typickém. Rozhodně to není žádná bárbínka, takové se mu líbily. "A nebojím se toho, že chlapům z kapely bych nějak chyběl, ti si v tom oslavování ani nevšimli, že jsem zmizel," zasměje se a potom sleduje společně s ní to úžasnou ohnivou show, pořád stojí blízko sebe, ale ona už si to zřejmě uvědomila, takže udělala jeden krůček dozadu. Chápal to, bylo to fakt divné, stát tak blízko u cizího chlapa. Musel se nad tím pousmát. Udělá pár kroků dopředu a stoupne si vedle ní a také se opře o zábradlí. "Byla tu skvělá atmosféra, v takové se hraje prostě samo," usměje se. To, co řekl, byla pravda. Rozhodně se lépe hrálo někde, kde o to lidé stáli, než někde, kde opravdu hráli jenom proto, aby tam nebylo ticho. Sledoval ženu, která tam prováděla opravdu neuvěřitelné kousky na té šále. Vůbec nechápal, jak se na tom mohla udržet, dělat takové ladné pohyby... Když se k němu Sophie natočí a podá mu ruku, potřese si s ní. Jeho stisk je silný, vždyť je to chlap. Je ale zároveň i jemný, přizpůsobil ho tomu, že si podává ruku s dámou. "Já jsem Adam Drake. Ale pro vás prostě Adam," usměje se na ni. "To jméno zní dost francouzsky, ale nezdá se mi, že byste měla nějaký přízvuk?" Je v tom slyšet náznak otázky, docela by ho zajímalo, kde přišla k takovému jménu. Třeba ho prostě měli v rodině, protože měla kořeny někde ve Francii, kdo ví. Poté se zase zadívá dolů z balkónu a musí se k ní přidat, když tleská, protože to vystoupení mu vážně vzalo dech. Chtěl by něco takového umět. On by k tomu vlastně mohl využívat i svou magii, ale to by ji musel trošku více trénovat. Sleduje, co se to na parketu děje, když ho tamti lidé opouští. Vypadá to na další vystoupení. Docela by ho zajímalo, kolik jich ještě dnes večer bylo v plánu. Tentokrát je na plánu step. On sice tancovat uměl, vlastně to byla tak trošku povinnost, když to byl hudebník. Ale tohle obdivoval. Nechápal, jak těm lidem mohly tak rychle kmitat nohy. Potom už všichni sledují latinsko-americký tanec. "Myslel jsem si, že jsem docela dobrý tanečník, ale po dnešku bych měl svůj názor asi přehodnotit," řekne s úsměvem a podívá se na Sophie.

*Nemohla ani očekávat to, že by jí snad řekl něco ve stylu, že nechá Davinu na pokoji. Jeden večer mohl vzít v úvahu, ale nechat ji být úplně? Ne, to už mu dělalo problém. Chápe, že Davina je krásná holka, ale co zrovna jeho na ní tak fascinovalo? Vždyť on nic necítil, tyhle věci snad nevnímal, tak proč to dělal? Upírá na něj zrak a překvapeně se na něj zadívá, jakmile se přizná, že se mu Davina opravdu líbí. Nemohl to přece vnímat jako někdo, kdo o ni měl zájem a to snad bylo ještě horší. Sloužila čistě jenom pro jeho zábavu a je pravda, že tohle vědomí ji vážně rozčilovalo, ale nedávala to na sobě znát. Bylo to ještě horší, než předpokládala. Kdyby ji nebral jako osobu, která se mu líbí, tak by to nebylo tak hrozné jako někoho, kdo se mu líbí a  to víc si s ní bude pohrávat. Podívá se před sebe a přemýšlí nad tím, zda mu to má začít vymlouvat a nebo ne. Koneckonců kdyby ano, tak jaký by to mělo smysl? Vždyť on by jí stejně neposlechl, akorát by to dělal ještě naschvál. Každopádně zase nechce ho nechávat, aby si zahrával s tak mladou holkou, která si zaslouží o moc více a opravdovou lásku. ne někoho, kdo se baví na její účet. Vrátí se pohledem k němu, jakmile začne promlouvat o tom, že jednoho dne by se mohlo stát, že by začal něco cítit. A ať tmu chce věřit nebo ne, tak by ho to bolelo, velmi. Užíralo by ho to, protože něco takového by člověka užíralo. To vědomí, že zabil tolik lidí a ubližoval všem okolo sebe. Ať už na to Kai bude chtít říct cokoliv, rozhodně se nenechá tím rozhodit. Ví, že má pravdu, ale není si jistá tím, že něco takového někdy přijde. Chtěla by, aby začal cítit, opravdu ano, chtěla by, aby se stalo něco, co to v něm vyvolá. Nespouští z něj zrak po celou dobu a tak si může všimnout, jak se podíval k zemi, snad proto, že nad tím přemýšlel. Tak se to alespoň zdálo, ale Cami věděla už moc dobře, že nad tím nepřemýšlí, jenom to předstírá, že tyhle slova jsou mu ve skutečnosti ukradená a on si z toho nic dělat nebude. Maximálně se nad tím zasměje a to bude všechno. U jeho slov musí pokroutit hlavou. Vždyť to nebylo nic věšteckého, vůbec to s tím nemělo co dělat. Nebylo to žádné předpovídání budoucnosti, že se to někdy stane. Spíše si myslela, že ani nestane. Jenom mu řekla to, co je pravdou. Kdyby to přišlo, tak by se to na něj sesypalo jako domeček z karet. Lidé, kteří prožívají bolest ji prožívají v nějakém časovém intervalu. Mají možnost ji naplno pocítit, ale časem začne odeznívat. Zůstanou po ní jizvy, ale ty už jsou zahojené časem. V jeho případě by to bylo jako bomba. Najednou by se to na něj sehrnulo všechno a bylo by to tisíckrát horší, tisíckrát bolestivější.* Jako kdybych potřebovala právě tvůj posudek ohledně mých psychologických schopností. *Pronese sarkasticky. Věří, že od něj nikdo nikdy nedostal upřímnou pochvalu. Tedy teoreticky ji chválil teď za organizování večírku, který měla na svědomí nejvíce Sophie a ještě k tomu se to nedalo nazvat něčím, co by bylo upřímné. Raději už nic neříká a navíc se k nim poté připojí Marcel. Na tváři se ji objeví úsměv a zapomene na chvíli alespoň na to, co s Kaiem vůbec probírají. Popřeje mu Šťastný Nový rok a i on ji. Překvapí ji to, jak se k ní Marcel naklání a následně na to ji na rty vtiskne jemný a lehký polibek. Zavře přitom oči a nedá se říct, že by ho políbila, ale spolupracovala s ním. Rty přizpůsobila těm jeho a musí uznat, že to byl opravdu skvělý pocit. Nečekala  vůbec to, že by od něj dostala novoroční pusu, ale bylo dost na ní vidět, že si to užívá. Otevře oči s úsměvem, jen co se od ní odtáhne. Bohužel ne na dlouho je takhle potěšená. Marcel si stačil všimnout Kaie a i on jeho, což nebude asi příjemné. Bohužel se jí nechce teď vysvětlovat celá ta záležitost ohledně Kaie a jí, chce mu o tom povědět více v soukromí a ne právě teď a tady.* Je to můj bratranec. *Řekne s hlubokým nádechem a podívá se na něj tak, že si o tom promluví někdy jindy, protože teď na to není vhodná doba a všechno mu to vysvětlí. Neměli možnost se ještě o tom všem pobavit. Ostře se podívá na Kaie ve chvíli, co se zmíní o Davině. Bylo jí jasné, že Marcela tím tak akorát provokoval. Vždyť ji slíbil, že nic dnes nevyvede a právě tady přímo rozpoutává světovou katastrofu. Poté se k nim připojí Davina a ihned se na ni usměje. Bylo jí té holky líto, protože Kai si opravdu nezasloužil ani špetku její pozornosti a Davina si nezasloužila jeho (ne)zájem. Musí se usmát, když Davina ho upozorňuje, že příště by měl dát o sobě vědět. Otočí se na Marcela a dívá se na něj stylem, že ženy jsou vážně občas náročné a hlavně mladé holky. Hned na to se začne věnovat Davině.* Ahoj, Davino. Taky tě ráda konečně poznávám. I Marcel se o tobě hodně navyprávěl. *Pozvedne ruku a stiskne tu její. Sice věděla už její jméno, ale měla slušnost se představit. Opravdu milá holka. Pokud se takhle poprvé chovala ke Kaiovi, není divu, že se mu líbí.* Camille, ale preferuji Cami. *Stáhne ruku nazpět k tělu. Drcne do kaie nenápadně loktem v momentě, kdy se ptá na to, že odchází velmi brzy. Měla by s ním raději taky odejít, než se něco stane a Marcel neudrží své upíří povahové rysy pod pokličkou.* Snad tě brzy zase uvidím. Bylo by lepší, kdyby tentokrát my mluvily o Marcelovi a ne on o nás. *Zasměje se a doprovodí ji pohledem, přičemž se zase podívá na Kaie, zda jeho slova myslí vážně. Za prvé by neměl říkat, že je chutná a za druhé se ji nelíbí to označení Marcela, kdy poukazuje na jeho barvu pleti a postavení k Davině. Rozhodne se za oba, že bude na čase taky opustit party a odejít domů. Podívá se na Marcela omluvně a usměje se.* My už taky půjdeme. *Otočí se ke Kaiovi, že vážně odejdou a on s tím nebude nic dělat.* Měj se hezky, Marceli. Brzy se uvidíme a ještě jednou všechno nejlepší do Nového roku. *Usměje se na něj naposledy a poté s Kaiem zamíří z balkónu pryč.* Zbláznil ses? *Řekne k němu varovným tónem a vyjde s ním před stadion, kde naštěstí stojí spoustu taxíku. Nechce se ji jít domů pěšky a tak společně do taxíku nastoupí a odjedou domů. Samozřejmě, že se ještě zmíní o tom, co tam před Marcelem předváděl.*

(Popravdě opravdu chtěla najít Johna, Jacka a Nicole před půlnocí a oslavit s nim nástup Nového roku, ale i kdyby to po nárazu do Adama stíhala, tak se nehnula z místa a vlastně ani neví proč. Nemá ve zvyku být ochromená díky tomu, že narazí na velice atraktivního muže. Možná prostě jen zůstala, protože tenhle muž jí nepřipomínal nic z její minulosti, nic z uběhlého roku 2014. Při pohledu na něj se jí prostě nevyvolala žádná vzpomínka, možná jen jedna a to, když se v sále setkali pohledem a vzpomínka na jeho zpěv. I když setkali se pohledem? Ona nemůže vědět, zda se koukal v tu chvíli na ní nebo prostě jen někam do davu. Navíc jí neuškodí seznámit se s někým novým, i když jen pro tento večer. Pochybuje, že by ho ještě někdy viděla. Je to muzikant, má kapelu a jistě na jednom místě nezůstává dlouho.) Jsem malá, lehce mě člověk přehlédne a ke všemu v takovém davu. (Usměje se a pokrčí rameny.) Tak už to bývá, když se kapela skládá jen z mužů. Nejdříve vystoupení a poté divoká oslava. (Ne že by si snad myslela, že členové jeho kapely nejsou jeho dobrými přáteli, ale moc dobře ví, jak to probíhá v kruhu kapely po vystoupení.) Jsem ráda, že se to tak povedlo. Popravdě je to moje první organizovaná akce pro klienta. Byla jsem dost nervózní, jak se to vyvine. (Hlavně byla nervózní kvůli některým členům komunit v New Orleans. Ne všechny párty v jejím baru probíhali klidně a hladce a bála se, že se stane i něco tady, ale všechno bylo v pohodě. Nikdo nic neprovedl. Nebyla jí hlášená žádná rvačka ani stížnost. Poté se konečně představí a ona se musí usmát.) New Orleans, Francozská čtvrť. Skoro každý, kdo se zde narodil má předky pocházející z Francie a ne jen odtamtud. (Ona samotná měla předky pocházející i z Afriky a to ze strany své matky. Poté mlčky sleduje vystoupení stepu a dále latinsko-americké tance v moderním provedení. Otočí se opět na Adama.) Dobrý tanečník, výborný zpěvák. Co dál? (Povytáhne tázavě obočí a u toho se usměje.) Každý vyniká v něčem jiným a tihle lidé jistě trénují několik let. Ale bere to dech.

Možná bylo dobře, že se po něm kluci z kapely nesháněli, protože teď měl příjemnější společnost než chlapy, kteří se chtějí na Silvestra především opít. Taky byl rád, že momentálně nebyli nikde v dohledu, protože známe chlapy. Když by se k nim vrátil, okamžitě by ho vyslýchali, co že se bavil s takovou kočkou, možná by padla i jinačí slova, která moc žen rádo nemá. Kdyby se ho zeptala na to, jestli se předtím setkali pohledem jenom náhodou a on se usmál jen tak, že ani nevěděl, na koho se usmívá, řekl by jí, že ten úsměv byl speciálně pro ni. Byla tam hromada žen, které byly pěkné, ale Sophie zkrátka tak nějak vybočovala z řady... "Jak už jsem řekl, kdybych nebyl myšlenkami úplně někde jinde, rozhodně bych si vás všiml, protože vás bych nedokázal jen tak přehlédnout. Dokonce i v tom davu když jsme hráli, jsem si vás všiml. Jen nevím, jestli jste zaregistrovala vy mě?" podívá se na ni s jedním pozdviženým obočím. "A myslíte si, že oproti ženským kapelám se chlapské nějak moc liší? Sice jsem nikdy v žádné nebyl, ale řekl bych, že to bude podobné. Muzikant jako muzikant," pokrčí rameny. Rozhodně nebude z žen dělat to jemné pohlaví, jakým je lidé často nazývají. Ne ne, ony nebyly zase tak jemné, jak se zdálo. Taky se dokázaly pořádně opít, častokrát se ani nechovaly jako lidi, spíš by to přirovnal ke zvířatům, zvlášť na jejich koncertech. Jistě, bylo fajn, že se s nimi chtěly fotit, chtěly autogramy... Ale lézt za nimi na pódium aby si na ně šáhly, to už bylo trošku moc. Taky měli nějaké soukromí a to by měly fanynky respektovat. Kdyby byl Adam zadaný, rozhodně by tohle jeho přítelkyně nestrpěla. "Tohle byla první? Tak to chci být u té druhé, třetí, čtvrté... Protože pokud vaše premiéra dopadla takhle, nabídky se jen pohrnou. A já vás budu všude doporučovat," usměje se na ni. Tohle myslí naprosto vážně, když se mu něco líbilo, doporučoval to dál. "Takže mluvím s částečnou Francouzskou, to je moje premiéra," usměje se na ni, "já jsem vyrůstal v Los Angeles, neříkám, že to bylo špatné, ale vždycky jsem tak nějak snil, že odtamtud vypadnu a uvidím celý svět." Teď se mu ten sen mohl splnit, protože jeho kapela byla na vzestupu, koncertovali čím dál tím víc... "...dobrý společník?" zeptá se opatrně, aby to neznělo moc sebevědomě a zasměje se. "To rozhodně, asi se budu muset smířit s tím zpěvem... A v čem vynikáte vy, Sophie?" Chtěl se o ní dozvědět něco víc. Ona věděla, že umí zpívat, on nevěděl nic.

(Byl nesmírně rád, že Cami neuhnula a nesnažila se tomu polibku nějak vyhnout. Rozhodně nechtěl, aby tenhle "přátelský" polibek zničil tenhle vztah, co mají. Po jejich polibku se od Cami odtáhl, musel se usmát nad jejím pohledem. Při jejich polibku se snažil ignorovat ten rušivý element, ale když se odtáhl, tak už to tak lehce nešlo. Hlavu měl plnou otázek, na které ani odpovědi nechtěl vědět. Byl ale zvědavý a musel se zeptat alespoň na to, co tu dělá. Jeho pohled je nechápavý, nevěřícný a hlavně překvapený. Bratranec? Jak? Jak, může být anděl jako Cami příbuzný s tímhle psychopatickým, bezcitným tvorem?) Jsi vážně šťastná žena.. (Podotkl stále trochu překvapeně a pak se trochu usmál, ano dalo by se to nazvat úsměvem. Ale rozhodně to nebyl nějaký šťastný, radostný úsměv. Spíš takový ironický. Otočil hlavu na příčinu jeho sadistických plánů.) Nemluv o ní. (Výhružně pověděl, zatím ale s klidem. Neměl v plánu tu vyvolávat nějaké rvačky. Chtěl odtud odejít sám a ne v rukách jeho vlastních lidech. Otočí se za sebe, kde najde Davinu, jak je pozoruje. Nebyl na ní nijak naštvaný, mohl to očekávat. Přivolal jí tedy k nim, aby ty dvě konečně seznámil. Bylo načase, aby se ony dvě poznaly.) Promiň. (Poví chvíli potom, co mu Davina svým způsobem vyčte, že odešel bez toho aniž by jí něco řekl. Je vlastně fakt, že kdyby to udělala ona, tak by zuřil. Otočil se zpátky na Cami a zakroutil hlavou nad tím jejím pohledem. Nechá ty dvě, ať se nějak představí. Bylo to lepší, než aby Dav představil Marcel. Asi by ho za představení typu "To je moje malá holčička, Dav." zabila. Proč obě dvě zmiňují, že o nich vyprávěl? Vždyť ani o jedné moc nemluví? Nebo snad ano? I když je fakt, že by zvládl o Davině mluvit několik hodin. A to třeba i jenom o tom, jak jí potkal. No on by dokázal namluvit hodně o všem. Vždycky by začal mluvit o něčem a pak by skončil úplně u něčeho jiného. Zvláštní bylo, že většinou jeho konverzace skončili u postele a nebo v posteli. Teda aspoň dřív to tak bylo. Přikývne na Dav, když mu oznámí, že půjde domů.) Beru na vědomí. Taky za chvíli půjdu, takže tě doženu. (Dořekne a pak se otočí na Kaie. Dívá se na něho stylem opravdu to myslíš vážně? Propaluje ho očima a snaží se nic neudělat. Zvykl si, že ho lidi urážejí kvůli jeho pleti. Vždycky budou mít kecy, že je černý a jemu to nevadí. Proč by mělo? Vždyť vypadá perfektně a jeho čokoládová pleť na jeho perfektnosti má obří podíl. Štvalo ho spíš to označení "chutná". Ano, Davina je pěkná a všechno okolo, ale nikdo, žádný kluk, o ní nebude nic takového říkat. Hlavně ne psychopat, který potřeboval navštívit Arkham či nějaký jiný blázinec.) Máš štěstí, že jsi tu v doprovodu tak krásné dámy a, že nechci zničit večírek Sophie. (S úsměvem, který nasazoval pouze v případech, kdy někoho mučil a nebo někomu vyhrožoval, řekl svá slova Kaovi. Hlavou se otočil zpátky na Camille.) Jistě. Rád jsem tě viděl, Cami. (S přikývnutím poví. Otočí se a rychlým krokem zamíří k východu, kudy šla Davina. Po chvíli jí doběhne, srovná s ní krok. Po cestě mluví hlavně o Cami, jelikož ho Davina zasela stovky otázek. Snažil se na nějaké odpovídat a nějaké zase s úsměvem na tváři ignorovat. Skoro po 15 minutách cesty se dostali domů, Marcel zamířil rovnou do koupelny. Dal si dlouhou sprchu, kterou vážně potřeboval. Zalehl do své postele a zíral do stropu. Zírání mu vydrželo jen krátkou chvíli, jelikož brzo usnul.)

(Musí se prostě po jeho slovech usmát. Neexistovala snad žena, která se po lichotce neusmála a pokud ano, tak musela být z jiné planety. Adam ji sice neřekl přímou lichotku, ale musela by být naprosto blbá, kdyby ji v tom neslyšela. Nic na to neřekne, neví co. Není typ člověka, který by řekl na lichotku jednoduché „děkuji“ nebo by se začal červenat jak rajče. Většinou se jen usmála a dál to neřešila. Něco jiného samozřejmě bylo, když jí pochválil vzhled někdo z jejích přátel. Jenže po další větě se trochu zarazí.) Zaregistrovala, ale to asi každý. (Odpoví mu. Je pravda, že kapely a hlavně zpěváka si lidé prostě všímají, ale neřekne mu, že ho zaregistrovala zrovna ve chvíli, kdy se porozhlížela po nějakém jejím objektu zájmu.) Nevím. Osobně žádnou ženskou kapelu neznám. Jen ty tvořené muži a vím, že po jejich vystoupení to dokáže být dost divoký. I když to i normálně. Nejspíš záleží na lidech. Ale pravda, ženy nejsou rozhodně kopretiny, jak se říká. (Našpulí mírně rty a zavrtí hlavou. Právě tu vlastně naprosto zpochybňovala řeči, které se říkají o jejím pohlaví, ale jí to bylo naprosto jedno, byla to pravda. Jestliže si někdo myslel, že ženy jsou jemné, křehké a slušné, tak byl hodně na omylu. Ona toho byla důkazem. Kývne pak hlavou.) Na druhou vás pozvat bohužel nemohu. Svatba. Ale ty další záleží na klientech. Ale to by jste musel zůstat nejspíše v New Orleans. Bude nějakou dobu trvat, než se mé služby rozšíří i dále. A jinak děkuji. (Byla ráda, že se akce líbila zrovna i někomu, kdo byl součástí těch, co vystupovali nebo tu pracovali. Cenila si toho vlastně o dost více než o jiných hostů.) Možná jste někdy mluvil s někým, kdo měl předky ve Francii, ale nevěděl jste o tom. (Pousměje se.) Los Angeles. Tam jse vlastně ještě nebyla, ale pochází odtamtud moji dva přátele. A jak vidím, měli jsme stejné sny. (Ano, měli. Sophie sice chtěla stále cestovat a vidět naprosto každý kousek této planety, ale nemohla. A s tím už se prostě smířila.) Dobrý společník? (Povytáhne obočí a chvíli váhá, co říct, i když je to vlastně jen hrané. Adam byl dobrý společník.) Ale jo, jde to. (Nakloní hlavu lehce k jednomu rameni a pak hned k druhému, jako by tu větu snad myslela vážně. Ale hned na to se široce usměje.) V hloupostech. Dělám často hodně velké hlouposti. (Vlastně to nebyli hlouposti, byly to katastrofy, které vygradovali něčí smrtí.)

Musí se pousmát, když vidí, že Sophie už na ten kompliment nic neřekne. Asi nebyla zrovna ten typ, který by hned děkoval nebo tak něco. Jemu jako poděkování stačil ten milý úsměv, kterým ho obdařila. Pokud se ale ještě naskytne příležitost jí nějaký kompliment složit, rozhodně toho využije. Byla mu nějakým způsobem sympatická. A taky, proč krásné ženě nesložit za jeden večer pár komplimentů? No, pár. Adam byl schopný říkat dost komplimentů, dokázal využít všeho, aby nějaký kompliment vymyslel. Všimne si toho, jak se po jeho otázce trošku zarazila. "Jasně, že jsem se díval na všechny, ale ne na každého se usmívám," usměje se na ni. Když hrál, většinou se soustředil na text, na to aby nezahrál špatně na kytaru. Samozřejmě, že úsměvy do publika rozdával, ale jen tak občas někam. Na Sophie to bylo úmyslné. Kdyby tak věděl, že v tu chvíli se porozhlížela po někom, kdo by jí mohl zpříjemnit večer. "Tak já pár ženských kapel znám, a jak jste řekla, ony to žádné kopretinky nejsou, to ani náhodou. A ani to o chlapských kapelách tak úplně neplatí... Třeba já teď nejsem divoký ani nijak nevyvádím. Oni se za mě stačí opít kamarádi," trošku se zasměje a celou dobu se na ni dívá. "A ještě k těm ženám, co nejsou tak úplně kopretinky... Já radši takové kopřivy než kopretinky. Nikdy jsem moc nebyl na ty jemné dívenky. Jistě, má to něco do sebe, ale to ty trošku drsnější a rebelštější ženy taky, ne?" Možná si teď zavařil, protože jí řekl, jaký typ žen se mu líbí. Ale on sám si tipoval, že Sophie rozhodně nebude žádná jemná kopretinka. Když řekne, že ho na druhou pozvat nemůže, zatváří se zklamaně, ale dělá to jen tak na oko. "Chápu, na cizí svatbu bych stejně nešel, jedině s kapelou. Doufám, že na další mě pozvete, pokud budete moct, protože mám dojem, že bych se mohl v New Orleans na chvíli zdržet..." usměje se na ni a kývne hlavou, že rozhodně nemá zač. On říkal to, co mu leželo na srdci. Tedy většinou. "Je to možné, ale určitě nebyl nikdo s francouzskými předky, s kým jsem mluvil, milý jako vy," pousměje se na ni. Ano, další kompliment. A taky se na sebe nějak často usmívají. Říká se, že smích prodlužuje život, třeba je to s úsměvem to samé. V tom případě mu dnešní večer získal dalších pár let. "Měli? Vy už nechcete cestovat? Nebo jste už všechno procestovala?" dívá se na ni se zájmem. Asi toho nemohla procestovat tolik, byla mladá. "Jenom 'jde to'?" podívá se na ni uraženě. "Asi jsem se právě urazil." Chvíli má na tváři vážně uražený výraz, ale nakonec se zasměje. "To je normální, každý dělá hlouposti."

Bohužel jsem nemohla vědět, že ten úsměv patřil mě. Kolem bylo pár jiných lidí. (Vlastně tam nebylo jen pár lidí, ale přímo dav.) Právě teď nejste divoký. Nemohu vědět, zda to je výjimka nebo ne. Ale máte pravdu, neplatí to úplně zcela. Někteří jsou klidní. (Vlastně ona zná jen jednoho naprosto klidného člověka, který je v kapele a to Jacka, ale ten má už syna a snoubenku, jeho život se tím změnil a on se prostě musel uklidnit. Ne vždy to tak samozřejmě bylo. Povytáhne pak obočí a pak se od srdce nahlas zasměje. Některé ženy by tohle urazilo, ale ona se musela zasmát.) Záleží na tom, jak moc má být ta žena drsnější a rebelštější? Někdy to přesahuje meze lidskosti.. (Už se přestala smát, ale na tváři jí hrál pořád lehký úsměv. Překvapí jí informace, že by se mohl v New Orleans zdržet.) No tak pokud se zdržíte na tak dlouho, abych stihla uspořádat nějakou akci, tak vás pozvu. Nebo se prostě můžete kdykoliv zastavit u mě v baru. (zrovna teď neplánovala žádnou akci v baru a nového klienta zatím neměla. Nějakou akci samozřejmě bude pořádat na otevření jejího nového baru, ale stále neví, kdy to bude.) Druhá lichotka ze krátkou chvíli. Neměla bych se už dávno červenat? (Nakloní hlavu na stranu a povytáhne tázavě obočí. Dopije obsah šampaňského ve sklence.) Všechno jsem rozhodně neprocestovala, ale má nynější situace mi to neumožňuje. (Víte jsem čarodějka, která vede místní coven a moje kamarádka má psychopatického vraždícího bratrance a strýce, který umírá vlivem uřknutí. Má nejlepší kamarádka je upír, dříve byla čarodějkou a pak kotvou, já jí oživila, protože umřela před sto lety a ráda bych vyřešila nějak její situaci. Tomuto městu vládne zlomyslná vlkodlačice, která by viděla každého mrtvého, kdo není na její straně a pak tu byl jeden nespokojený původní upír jménem Finn. Jako by mu to snad mohla nahlas říct. Pak se krátce usměje, když se zatváří uraženě.) Fajn jsi skvělý společník. Můžu ti tykat, že jo. To vykání mě stresuje. (Sama od sebe prostě přejde k tykání. Ta formalita jí už lezla ne na nervy.) Tak v tom případě nevynikám v ničem, když je to záležitost všech. (Pokrčí rameny.)

(Vždy, když na ní hodí jeho vražedný pohled, usměje se na něj. Tyhle pohledy se jí nelíbí, nejen proto, že jsou mířené na ni, ale hlavně proto, že ví, že za těmi pohledy budou někdy i činy, a to je jí nelíbí. Bojí se toho, co si na ní Jackson vymyslí.
Opravdu nechápe, jak je to možné, že se dnes vyfotila na jedné fotce spolu s Rebekah, Genevive a spousty dalšími lidmi, co vůbec nezná. Všimla si tam dokonce i Kola. Nechtěla s ním mluvit a tak se na něj jen chvilku dívala, ale následně přestala, prostě nemohla. Ne potom, co mu řekla, natož udělala. Nechce se s ním však dnes usmiřovat, na to už opravdu nemá.
Když Jackson popíjí, ona ujídá různé jednohubky. Také pozoruje okolí. Většinu lidí zde nezná, ale sem tam si všimne známé tváře. A po delší době si všimne i Marcela. Jako první se jí vybaví vzpomínka na jejich poslední setkání. Nepřijde si tedy vhodné, teď za ním jít a začít se s ním bavit. Nechá si to, na jindy.
Je ráda, když jí odpoví, že už klidně mohou jet domů.) To i já. (Koukne se na něj a znovu zívne. Nebylo to jen tím, že zde dnes řádila. Ale i tím, že byla zvyklá chodit spát dříve a dost často usínat u knížky či televize. Kývne, na jeho slova. Sice se zde bavila jen s Jackem a Jamiem, ale to jí tak nějak bohatě stačilo. Vydají se tedy zpátky k jejímu autu. Bylo zaparkované o trochu dál a tak nějakou chvilku šli. Sledovala bedlivě Jacksona, a když jí přednesl svůj návrh, chvíli přemýšlela.) Dobře, platí. A… děkuji. (Usměje se na něj vděčně. Nerada řídí unavená. Pak nasednou do auta. Claire má pocit, že si bude muset při jízdě držet víčka, aby jí nespadla. Ale to nejde. A tak prostě nastartuje a společně odjedou do Jacksonovi chaty. Jsou tam za chvíli, ale Claire má pocit, jako kdyby to byla celá věčnost. Vystoupí i s Jacksonem z auta a vezeme si s sebou tašku s botami a psaníčkem, ve kterém měla všechno důležité.)

"Tak teď už to víte, že ten úsměv patřil vám a jenom vám," usměje se na ni. Byla tam hromada lidí, ale on se většinou nesoustředil jen na jednoho člověka, na kterého by se usmíval, ale tentokrát tomu bylo jinak. Usmál se vážně jenom na Sophie a je dobře, že teď už věděla, že to byl úsměv věnovaný jenom jí. "Já si myslím, že nejsem moc divoký ani normálně. Oproti chlapům v kapele jsem spíš takový kliďas. Ne, že bych něco nedokázal pořádně oslavit, ale třeba já se dokážu bavit i bez toho, aniž bych se musel hned opít," pokrčí rameny, "teď jen přemýšlím nad tím, jestli je správné zmiňovat se o tom, že jsem spíš takový typ..." Nevěděl, jestli se Sophie líbí spíše takzvaní 'slušňáčci' nebo spíš takoví ti... Ani ne grázlové, to ne. Prostě ne slušňáčci. Byl rád, že se nad dalším jeho výrokem zasmála, protože se taky mohlo stát, že se urazí. "Tak zase není dobrý, když to jde až do nějakého extrému... Já nevím, to se nedá takhle popsat, jak moc," pokrčí rameny. Třeba Sophie, ač byla dneska oblečena jinak, než normálně, vypadala pořád tak... Jinak. Nebyla to rozhodně žádná tuctovka a nepřipadala mu ani jako žádná jemná dívka. Ale třeba se v ní mýlil, kdo ví. Když mu nabídne, že se může kdykoliv stavit v jejím baru, trošku překvapeně pozvedne obočí. "Pokud mi prozradíte, v jakém baru se mám zastavit, a kdy tam budete vy, rozhodně se stavím," usměje se na ni. Když nad tím tak přemýšlí, vlastně ho ani nepřekvapuje, že zrovna ona má nějaký podnik. Jestliže dokázala zorganizovat tohle, řídit bar pro ni musela být hračka. "Asi měla. Jindy to vychází, že většina žen už je mírně v rozpacích, ale vy jsme nějaká odolná," pousměje se. Řekl to tak, jako by skládal komplimenty každé druhé ženě, ale to rozhodně nebyla pravda, on nebyl takový typ chlapa. Aby se k tomuhle dostal, musela ho opravdu nějakým způsobem zaujmout. "Ta situace se určitě co nejdříve vyřeší a vy budete cestovat všude, kam se vám zachce," povzbudivě se na ni podívá. Nějak se jí nechce hned ptát, jaká situace to je, protože to mohla být soukromá věc. Když mu vlastně dá za pravdu s tím, že je skvělý společník, vítězně se usměje a potom si konečně oddychne, když mu nabídne tykání. "Na tykání jsem myslel už dlouho, ale přece jenom, nabízí to první dáma." Divil by se, kdyby nevynikala vůbec v ničem. "To určitě není pravda, protože se stačí rozhlédnout a vidím, v čem vynikáš." Už před malou chvilkou si všiml, že už dopila svoje šampaňské. "Nemůžu tě pozvat ještě na jednu skleničku? Pokud někam nespěcháš..?"