Winter Stadium

*Vlastne ho príliš neprekvapilo, že sa nemala nijako ku slovám, on ju tu zastavil, on sa s ňou potreboval rozprávať, teda jej lepšie povedané niečo navrhnúť, u nej stačilo ak tu bude stáť a vypočuje si ho, aj keď jej reakcia mohla byť už akákoľvek. Cítil na sebe jej rozhorčený pohľad, ale nebolo to preňho nič nové, nič, nad čím by sa nejako pozastavoval, prakticky nestretol nikoho, s kým by strávil trochu dlhší čas a pozeral sa naňho nejako, hocijako inak. Bolo na ňom snáď niečo, čo ľuďom prikazovali, aby ho nenávideli, alebo to robil sám? Každopádne, dokázal sa s tým ľahko porátať, človek si pri tak dlhom čase osamote uvedomí, že vnemy ostatných nie sú tak dôležité ako tie jeho, nikto preňho nikdy nebol a nebude dôležitejší ako on sám. Keď sa jeho jazyk konečne rozviaže, už po prvej vete na nej môže vidieť, že mu to nijako nehltá, práve naopak, stavala sa doslova proti jeho každému slovu, bolo to však skôr na jej vlastnú škodu. Nepotreboval s ňou viesť žiadnu detskú vojnu, nepotreboval s ňou už nič, nebolo to tak, žeby si zo svojho dobrého srdca povedal, že ju nechá na pokoji a že jej nezoberie moc, problém bol v tom, že jej ju zobrať nemohol, ani jej a ani Sophie, nikomu z miestneho covenu. Bola preňho už maximálne len zábavou a on teraz žiadnu ďalšiu zábavu okrem Camille nepotreboval, preto celá táto šaráda, šaráda, ktorú myslel viac-menej vážne. Na jej pohľady počas celej svojej krátkej reči nijako nereaguje, vlastne ich lepšie pobavené doslova ignoruje. Vlastne si mohol byť nakoniec skoro istý, že ho pošle do čerta, že sa musí vážne premáhať, aby sa neotočila a nešla kadeľahšie. Áno, bola to rozhodne nenávisť a on sa v nej z časti vyžíval. Proste jej tak veľmi ublížil, že sa celé jej vnímanie obrátilo o 180 stupňov, a to vážne dokázal len on.  Pozerala sa naňho, ako keby neverila tomu, že niečo také vážne povedal. Bolo to tak neuveriteľné? Pristúpi k nej o niekoľko krokov bližšie, pričom na chvíľu len sleduje, či sa Davina pred ním nejako stiahne, alebo zostane stáť na mieste. Ona sa však nijako nepohne, možno by ho trochu prekvapilo, ak by cúvla, na druhú stranu sa jej mohol hnusiť aj tak veľmi, žeby nedokázala stráviť, ak by pri nej bol tak veľmi blízko. Mierne sa nad tým pousmeje, úsmev mu však z tváre skĺzne v okamihu, keď Davina začne konečne hovoriť. Pri jej prvej vete len pootvorí ústa, akoby jej chcel nejako odpovedať, než ich opäť zavrie a letmo si zahryzne do spodnej pery. Následne len mlčí, rovnako ako ona pred tým a jeho pohľad k nej nie je sfarbený doslova ničím, pretože tu nič nebolo. Len počúva je slová, na chvíľu ohrnie spodnou perou a pri jej dokonalom závere mu z úst vyjde tiché uchechtnutie, pri ktorom na chvíľu skĺzne pohľadom k zemi.* Pekné...*Poznamená potichu, než sa jej opäť pozrie do tváre. Na chvíľu je medzi nimi ticho, než nahlas vydýchne a pokrúti nad tým hlavou.* Nie, rozhodne nechcem, aby si mi verila, nie som práve dôveryhodný, vlastne vôbec...Určite. *Prenesie poniekiaľ sucho, než si potichu odkašle a priblíži sa k nej ešte o niečo viac.* A ako si došla k tomu, žeby som niečo, hocičo z toho chcel nejako napravovať? *Mierne prižmúri oči a nechápavo nad tým pokrúti hlavou.* Čo sa stalo, to sa stalo...Jedna vec sem, jedna vec tam. *Prenesie rádoby váhavo, pričom mu mierne cuknú kútiky úst, ako ju opäť prejde trochu skúmavejším pohľadom.* Môžem samozrejme pokračovať a ďalej proti tebe využívať tvojich priateľov. *Začne nenútene.* Alebo mi môžeš venovať jeden uzmierujúci tanec a trochu si pripomenúť naše prvé stretnutie...*Vydýchne, to už stojí tesne pred ňou.* No nebolo to sladké? Ako si do mňa náhodne narazila a potom skoro nemohla spustiť oči. *Áno, práve teraz jej vážne pripomínal to, prečo sa cítila tak trápne.* Bola si tak strašne...chutná. *Dodá nakoniec s krivým úškrnom na perách a z tváre jej skĺzne pohľadom smerom späť k hale.* Takže, pošleš ma znovu do pekla alebo svoj nesprávny postoj prehodnotíš?...Davy. *Zvýrazní posledné slovo.*

(Překvapí jí, když Cami nabídne možnosti jít na rockový koncert. Ale na rockovém koncertě si jí ještě představit dokázala. I když jí to k ní úplně nesedlo asi tak jako by nikdo nikdy neřekl do Sophie, že přistoupí jít na koncert filharmonie. Život je prostě samé překvapení.) Nebo můžeme jít na oba. Ty vybereš něco, co se líbí tobě a já zas to, co se líbí mě. To zní skoro jako rande. (Zasměje se. Vlastně se už teď začínala těšit, že si ony dvě někam společně vyrazí a uvidí se někde i mimo práci. Tohle už rozhodně svědčí o tom, že jsou kamarádky a ne jen zaměstnavatelka a zaměstnanec. Vyslechne si ještě poslední slova Cami k tématu Kai a jen kývne hlavou na pochopení. Pak si něco uvědomí. Davina s Marcelem od ní také dostali pozvánky a je dost možné, že už tu třeba byli a ona je prostě jen ještě neviděla. A zároveň tu někde pobíhal psychopatický Kai a mohl narazit právě na Davinu. Vytáhne si z malého psaníčka, které má zavěšené na rameni, mobil a napíše Davině sms.

kód:

Ahoj, už jste dorazili na párty? Když tak jsem u baru.

Chtěla nejprve zjistit, zda tu Davina je a až pak popřípadě začít vyšilovat a hledat jí tu někde. Mohla jí rovnou napsat, že tu je Kai, aby si dávala pozor, ale to neudělala. Pak se s Cami raději věnují jinému a rozhodně příjemnějšímu tématu. Po svých slovech se hne rozhlédne po celém sále a pohledem utkví na zpěvákovi z kapely zrovna ve chvíli, kdy se i on koukl tím směrem, i když nebylo jisté, zda kouká na ni nebo za ni nebo před ni. Mohlo to být kamkoliv jejím směrem. Nebo prostě jen koukal do neurčita. Na tváři jí stále hrál lehký úsměv. Koukne se zpět na Cami.) Nebo si můžeme hledat někoho pro dnešní večer. Nebo máš už jiné závazky? (Povytáhne tázavě obočí. Samozřejmě myslela jiné závazky kromě jejího dnešního doprovodu Kaie. Vlastně tímhle se nepřímo zeptala, zda chodí s Marcelem nebo. Mohla se jí zeptat rovnou, ale z nějakého důvodu to raději udělala takhle. Třeba se Cami nechtěla svěřovat zrovna ohledně Marcela, ale kdyby mluvila o někom neurčitém, tak by to udělala. Všimne si, že Cami je už docela dlouho ticho a tak pootočí hlavu směrem, kterým zrovna kouká. V tu chvíli zahlédne Klause, Rebekah a Genevieve s Kolem, kteří od nich akorát odcházeli. Hned na to jí Cami položí otázku a ona se kousne do spodního rtu. Tak nějak jí zapomněla o tomhle faktu informovat. U Klause by to snad ještě chápala, že to zapomněla někomu říct. Přeci jenom na něj nemyslela, když nebylo třeba. Stále ho jen ignorovala. A i když se Cami bála, že Klaus na druhé straně zůstane trčet navždy, tak jí stejně nic neřekla. A Genevieve? Nejspíš si prostě myslela, že už to ví všichni od té párty, ale Cami na té párty nebyla a nemohla Gen vidět. Jak mohla zapomenout na něco tak důležitého?) Genevieve vlastně mrtvá nebyla. Tedy jak se to vezme. Umřela a pak se probudila a procházela si proměnou na upíra. Teď z ní je upír. Skoro dva měsíce strávila v Paříži a o jejím stavu věděla jen Kate a Hayley. My ostatní se to dozvěděli v den té párty v baru. No a co se týče Klause. Ten je živý jen pár dní. Alisea provedla kouzlo, na kterém pracovala, já se toho účastnila. Jenže kouzlo nedokončila, začala rodit a porodila holčičku a v tom se ta objevil živý Klaus a my z toho byli všichni tak nějak úplně vyjevený. A já tak nějak pak hlavu, jak pátrací balón ze všeho a zapomněla se o tom všem nějak zmínit. (Pokrčí rameny a omluvně se na podívá.)

*Snad ji chtěl rozhořčit ještě víc, když se prakticky vysmíval tomu, co řekla. Mělo cenu ještě vůbec mluvit? Mělo snad nějaký význam to, aby vůbec na to odpovídala? Akorát z ní dělal blázna, akorát se ji tady vysmíval a proč? Protože ona byla tak pitomá, že mu to dovolila. Měla si ho prostě jenom vyslechnout a v tu chvíli se otočit a odejít. Měla ho takhle ponížit, i když on by si vlastně ani neuvědomoval, že by to pro něj bylo ponížením. Nic necítil vůbec nic. Všechno bral jako zábavu a z lidí dělal totální pitomce. Jak vůbec ještě mohl s takovým přístupem přežít? Jí to akorát ještě více iritovalo, ale taky jí to zraňovalo, protože si ještě nikdy nepřišla tak hloupě jako právě po jeho boku. Nenáviděla ho, opravdu ho ze srdce nenáviděla a nemohla ho už vystát ani o minutu déle. A přesto tady stála, přesto ho poslouchala a neodcházela od něj. Jako kdyby se ztrácela i sama v sobě. Na jednu stranu nechtěla dávat najevo žádnou slabost, nic a na druhou zase toho dávala najevo až příliš a dávala mu důvod k tomu, aby se přímo nad ní bavil. Alespoň sám moc dobře věděl, že mu to nehodlá věřit a že není ani ten typ člověka, kterému se dalo věřit. Nechápavě se na něj podívá, když se k ní zase o něco přiblíží. Proč se pořád k ní přibližoval? Proč vůbec měl tu potřebu být u ní blízko? Pravděpodobně to mělo co dělat s tím, že opět jenom provokoval. Mohla od něj ustoupit, ale přesto to opět neudělala. Stále upírá zrak k jeho tváři a nadechne se zhluboka. Pozoruje každý detail a má pocit, že i když ho viděla jenom párkrát, tak jeho oči zná přímo dokonale. Přihmouří oči a stále mu neodpovídá. Nemá cenu říkat mu, proč si myslela, že by snad něco chtěl napravovat. Pravda, nechtěl, ale z jeho řeči to tak vypadalo. Povytáhne obě obočí ve chvíli, kdy ji vlastně požádá o tanec a musí ji prostě připomenout, jak to bylo při jejich prvním setkání. Pousměje se nad tím a konečně od něj odvrátí zrak. Podívá se směrem dolů a založí si v tu chvíli ruce na hrudi. Když znovu na něj pohlédne, tak to už u ní stojí dost blízko. Semkne rty pevně k sobě, jakmile ji připomíná to, že do něj vrazila a jak na ní bylo vidět, že se jí opravdu Kai zamlouval. Skoro na ní mohl vidět, jak ji její čelist tvrdne tím, když zuby tiskne pevně k sobě. Přeháněl to, opravdu to přeháněl. Nepotřebovala se cítit ještě hůř, než se cítila. Ať chtěla nebo ne, nemohla ze sebe setřást to, že Kai ji přišel atraktivní. Bohužel bylo to tak, ale všechno, co k němu teď cítila to pohřbívalo hluboko, hluboko pod zem, dá se říci. Neměla o něj zájem, opravdu ne. Jediná pozitivní věc na tom byla, že ji alespoň neříkal nezbedné děvče. Tuhle přezdívku vážně neměla v oblibě. Otočí se a podívá se za sebe někde směrem k hale. Hned na to se znovu vrátí pohledem ke Kaiovi.* Ty se opravdu dobře bavíš, že? *Spíše je to taková řečnická otázka. Nepotřebovala na to ani žádnou odpověď. Bylo na něm vidět velmi dobře, že se baví nad její osobou a taky nad jejich prvním setkání. Využíval ji od samého začátku, tedy od chvíle, kdy se dozvěděl, že je čarodějka. Bohužel si s ním raději zatančí, než aby ji připomínal, jak lehce se může dostat k Timovi.* Jeden tanec a nebude to žádný usmiřovací tanec. *Tohle mu musí připomenout. Nehodlá se s ním usmiřovat. Tohle ať na ni ani nezkouší.* A dávej si pozor na svou košili. Z nich se špatně dostávají skvrny od rybízového džusu. *Usměje se na něj. Stačil jí jeden pohyb rukou a mohl mít na své košili znovu další skvrnu. Otočí se poté k němu zády a aniž by na něj čekala, tak si to namíří znovu do haly, kde se potom zastaví na parketě, kde už pár lidí tančilo. Počká si na Kaie, který je v jejím těsném závěsu dalo by se říct. Nehodlá to být ona, kdo ho chytne a přitiskne se k němu kvůli tanci. Tohle nechává na něj.*

* Tak trochu čakal, že Kol pochopí ľahšie, že to kúzlo jednoducho fungovať nebude. Takto mu to bude musieť nejako vysvetliť. Ale napred sa musí zaoberať Genevieve, takže sa na nej krátko pozrel. * Nepovedal som, že to ide vyriešiť len tak. O tých spôsoboch si pokojne môžeš pokecať so Sophie. A kedysi sa hovorilo, že mŕtvy tiež nemôžu ožiť a chodiť znovu po svete živých. My traja sme toho opakom. Takže sa slovkom nejde by som bol opatrný. * Upozornil. K tomu, ako ho nazvala úbohým sa ani moc vyjadrovať nechcel, aj keď jeho mierne zamračený výraz varoval, nech radšej svoje slová mierni. Inak sa mu ale darilo zachovať si pokojný hlas. * Hovorím ti len pravdu, Genevieve. Keď sa nejakým zázrakom staneš človekom, tak budeš môcť mať deti. Ale nie s Kolem. * Po tých slovách sa opäť pozrel. Rozhodne na ňom nebolo poznať, že by im toto hovoril rád. Nadšenie by v jeho tvári hľadali len ťažko. * Bohužiaľ, brat, v tomto prípade sa to slovo nejde dá použiť s veľkou istotou. To kúzlo funguje na obyčajné upírov, rovnako ako na ne platí obyčajný drevený kôl, ale sám vieš, že Pôvodné sú špeciálne. Nejde nás zabiť obyčajným kolom a rovnako tak na nás nefunguje ani to kúzlo. * Vysvetľovalo to, prečo sa ich pokúsila Esther zabiť miesto, aby ich premenila. Ale tento dôvod ponechával nevypovedané, Kol si to iste domyslí sám. Okrem toho potom sa tam objaví Rebekah, ktorú pre zmenu začne zaujímať, prečo je tu. Bolo to pochopiteľné, tyhle otázky by vŕtali hlavou každému, kto by ho teraz videl. Než jej to ale začne vysvetľovať, tak sa pozrie po tých dvoch odchádzajúcich. Pokrútil nad tým hlavou a potom sa dal do vysvetľovania. * Alisea sa rozhodla, že ma oživí. Akurát sa jej to málinko zvrtlo a ona začala rodiť a čaro nedokončila, ale našťastie sa dokončilo samo. Takže ja som vlastne prišiel už keď držala svoju dcéru v náručí. Mimochodom je celkom roztomilá, aj keď celkom drobučká. A teraz sú obe v pôrodnici. * Vysvetlil jej to celkom stručne, nepotrebovala vedieť všetky detaily ohľadom toho, ako sa prebudil v nejakom kruhu a nikde nikto nebol. Dokonca ani meno Nikolas nezmienil. Vlastne si nebol istý, ako by sa mal tváriť pri tom oznamovania, že pomenovala svoju dcéru po ňom. Sám nechápal, prečo to urobila. * A teraz ma sestrička ospravedlň. * Bavilo oslovovať ju práve týmto spôsobom a tak sa ho aj mienil držať. Ale napriek tomu ju tam zanechal o samote a zamieril do vedľajšieho sály, kde sa postavil k baru a objednal si whiskey. Keby tam nehrala tak hlasno hudba, tak by si možno aj všimol, že sa tam o ňom dve osoby baví. Možno by si ich aj všimol, keby sa teda teraz nejako rozhliadal okolo seba a pátral po známych tvárach. Ale to zatiaľ neurobil. *

*Začne se od srdce smát, když zmíní Sophie, že je to něco jako rande. Měla ale pravdu. Opravdu to působilo jako rande. Teď ji vážně pobavila. Nadechne se zhluboka.* Rande jsem neměla ani nepamatuji. Naposledy tak možná na střední škole. Ne, to asi zveličuji. *Zasměje se. Ale opravdu je to dlouho, co neměla žádné rande. Měla tolik problémů a starostí, že na něco takového neměla čas a a už vůbec ne myšlenky.* Tak dobře. Já vyberu filharmonii a ty nějaký ten rockový koncert. A kdyby jsi náhodou měla nápad, koho přizvat, tak klidně můžeme jít na double rande. *Usměje se zeširoka. Těší se na to, až společně někde vyrazí. Ani si nevšimne toho, že Sophie píše někomu sms, jelikož se rozhlíží okolo a dostane nápad na to, že by přeci jenom Sophie mohly najít někoho na rozptýlení. Její otázka ji však trochu zarazí, protože neví, co má na to odpovědět. Je tady jeden, který ji přitahuje a i druhý, který vlastně už není mezi živými. Je to pro ni těžké takhle odpovědět. Proto si vlastně rozmýšlí, co má přesně říct. Pravdou je to, že nechtěla ani tak hledat rozptýlení, když znala dva, kteří pro ni byli něčím speciální. Možná by přeci jenom mohla zasvětit Sophie do toho, jak to teď má.* Je tady jeden muž, který...je velmi atraktivní.* Usměje se na ni. Nemá cenu se zmiňovat o tom druhém, když...když se v tu chvíli zarazí a zjistí něco, co ji šokuje. Opravdu si myslela, že Klaus a Genevieve jsou mrtví, netušila, že se vrátili nazpět. Ani vlastně kdo je přivedl a jak se to všechno stalo. Dívá se jejich směrem a nedokáže tomu uvěřit. Takže teď by se klidně mohla zmínit o tom, že jsou vlastně dva, co jí přijdou atraktivní, ale o tom druhém si myslela, že je mrtvý. Samozřejmě je ale ráda, že jsou oba naživu. Zeptá se poté Sphie, jak je to vůbec možné. Pohledem těká někde směrem k Sophie a k Genevieve s Klausem. Ale když Sophie začne mluvit, tak se dívá převážně na ni. Poslouchá vysvětlení Sophie. Takže z Genevieve je teď upír a dva měsíce všichni žili v domnění, že je mrtvá až na její dceru a Hayley. O Hayley ví jenom to, že to je ta dívka, která čekala dítě s Klausem. Co se týče Klausového návratu, tak je pro ni překvapením, že je už pár dní nazpět a přesto se neobtěžoval jí o tom nějak dávat vědět. Ano, sice se od ní chtěl držet dál, ale po tom, co si tam řekli doufala, že by měl alespoň trochu té slušnosti ji dát vědět o tom, že je nazpět dřív, než se druhá strana zhroutila Nedává však na sobě znát žádné zklamání. Alespoň jedna radostná zpráva, že jeho sestra porodila svou dceru v pořádku. Natáhne ruku směrem k Soph a položí ji ji na paži s úsměvem.* Neomlouvej se mi. Měla jsi toho hodně a já to chápu. *Stáhne ruku zase nazpět k tělu.* Jenom je to pro mě šok je teď tady vidět. *S Genevieve si promluví později a s Klausem? Asi nechce nad tím teď přemýšlet. Dojde jí, že už dlouho neviděla Kaie a tak se trochu nervózně porozhlédne okolo. Měla by se možná po něm porozhlédnout, ale nechce opustit zase Sophie a nějak ji vystresovat.* Takže....který? *Usměje se na ni. Čímž dává najevo, kterého si teď vybere, který se ji líbí. Teda pokud za tu krátkou chvíli uviděla někoho, kdo ji zaujal. Všimne si i toho, že Klaus přišel k baru, avšak nijak se k němu nemá a dále se věnuje Sophie.*

(Byla ráda, že konečně vypadli s Kolem z toho kluziště. Kdyby tam zůstali ještě chvíli asi by se neudržela. Možná by Klause praštila, to neví, každopádně se to ani nedozví a je možná ráda. S Kolem si zatancuje na pár písní, vlastně je to poprvé, co spolu pořádně tančí. Pak jí ale vyprahne v hrdle a docela by i něco zakousla. Samozřejmě tím nemyslí člověka, ale nějaké to občerstvení, protože zahlídla pár lidí, jak se ládují chlebíčky a začala ji honit mlsná. Proto, když byla přestávka a kapela na chvíli přestala hrát, tak hlasitě vydechla, prohrábla si vlasy a podívala se na Kola.) Půjdu si sehnat něco k pití a taky bych pojedla nějaký ten chlebíček. Možná, že se cestou pobavím taky s pár lidmi, co znám. Viděla jsem tu Sophie a taky Cami. S Cami bych se ráda na něčem domluvila. (A taky je tu Jackson, pomyslí si v duchu. Nevadilo by jí, kdyby ho potkala a tak moc by s ním chtěla mluvit, ale pochybovala, že on s ní měl zájem te´d nějak komunikovat. Kol ji nechá odejít a ona se vydá k baru, kde si objedná piňakoladu, pak se vydá hledat ty chlebíčky a když je konečně najde, vezme si dva na tácek a šla si sednout ke stolu, který byl nedaleko. Když dosedala, všimla si před sebou známé tváře. Když přicházela k občerstvení, vůbec si nevšimla, že nedaleko stojí Jackson, ale teď na něj měla perfektní výhled. Zůstala na něj chvíli zírat, ale pak uznala, že to asi není opravdu moc slušné a zaměřila se raději na svůj chlebíček, i když stále tak po očku pokukovala po Jackovi.)

*Teprve, když se pustí do jídla, uvědomí si, že se dnes v tomhle směru pořádně zanedbával. Kromě rána nic pořádně nejedl, za to si dopřával pořádně alkoholu. Obchází tak místo s všemožným občerstvením a ochutnává a zkouší vše, co jej zaujme.
Chvilku trvá, než se trochu zasytí a přestane to do sebe doslova házet. V duchu si přeje, aby ho nikdo nepozoroval, protože si bude myslet, že se sem přišel hlavně najíst. Když největší hlad zažene, tak trochu zmírní své pojídací tempo. Vezme si ještě chlebíček nebo jednohubku. Více si už zase všímá okolí. Jak ubíhá čas, stále častěji se dívá k hale, kde je kluziště a vyhlíží Claire. I když ji tam nechal ve společnosti nějakého jejího známého, rozhodně na ni nezapomíná. Sem tam se rozhlédne, ale většinou se dívá směrem k hale s kluzištěm, takže si zpočátku vůbec nevšimne, že nedaleko něj je Genevieve.
Hudba hraje docela příjemně jeho uším.
Konečně dojí a rozhodne se, to zapít. Otočí se proto čelem k Genevieve, protože tím směrem tuší bar. Nejprve zaregistruje jen její rusou kštici a bere to tak trochu jako samozřejmost. Genevieve chvíli patřila do jeho života a ještě stále zažívá okamžiky, kdy si tak úplně neuvědomuje, že je všechno jinak. Bar najde na svém místě, ale pak mu dojde, že ta zrzavá barva není výplodem jeho fantazie. Shlédne trochu níže a koukne na Genevieve zrovna, když ona pokukuje po něm.
Zprvu je to pro něj trochu nečekané a tak na ni okamžik kouká.
Jako vždy jí to sluší a vypadá kouzelně. On sám dnes, ale také vypadá jako ze žurnálu. V tmavém obleku, bílé košili a kravatě. Pečlivě upravený, vypadá jinak, než, jak na něj byla většinou zvyklá.
Sotva mu dojde, že má před sebou skutečně Genevieve, začne mu vrtat hlavou, jak dlouho už tam sedí a sleduje ho. Raději se tomu, ale moc nevěnuje, neboť to raději nechce vědět.
Vzpomene si velmi přesně, jak se naposledy rozešli, a že on sám z toho není přes to všechno nadšený. Takhle si jejich rozchod nepředstavoval.
Bere to jako znamení osudu, aby to tady a teď, před koncem roku mohl napravit. S nádechem se rozejde pomalu k ní. Mezitím těká očima po nejbližším okolí. Rád si s Genevieve promluví, ale netouží potkat jejího přítele, nyní i snoubence, který jistě nebude daleko. Nikde ho nevidí, tak doufá, že bude mít příležitost s ní promluvit v klidu.* Ahoj, Genevieve... *Pozdraví jí. Jeho hlas je trochu přiškrcený. Je z něj slyšet, že ještě není ani zdaleka všechno v pohodě, ale on se o to opravdu upřímně snaží. Dívá se na ni po očku, trochu nejistě, co od ní může čekat. Přijde a zastaví se u stolu, kde Genevieve sedí.*

(Všimnul si jí zrovna, když se zřejmě chystal odcházet. Trochu ji to zaskočí, protože ona se na něj zrovna dívala, proto se napřímí a mírně pootevře ústa, ale nic neříká. Stejně by ji Jackson neslyšel. O když už by mohla odtrhnout pohled jinam, tak nechtěla. Tak nějak doufala, že Jackson k ní prostě přijde a oni si promluví, ale ona sama se určitě zvedat nebude a nebude za ním dolízat. Ten první krok teď poté, co se celkem dost pohádali, tedy vlastně ani nepohádali, ale Jackson na ni byl hodně naštvaný a jistě i zklamaný, musel udělat Jackson. Snažila se ho k sobě přitáhnout pohledem. Když si šla pro občerstvení a pití, tak tak nějak doufala, že ho potká a on se jí nebude vyhýbat, ale promluví si s ní. A najednou k ní mířil a ona věděla, že jestli najednou někam prudce nezahne, tak dojde až k jejímu stolu. Jackson byl její přítel. Ráda ho pošťuchovala, ráda ze sebe dělala tu chytrou a radila mu co a jak, ale udělala jednu velkou chybu. Dovolila, aby se do ní Jack zakoukal a neutnula to hned na začátku. Ne pořádně. S tímhle se teď ale musí vypořádat, proto je to teď takové, jaké to je. Může si za to sama, ale pravdou je, že teď trpěl i Jackson, ale ona nechtěla, aby trpěl a taky nechtěla, aby kvůli němu probrečela celou noc jako minule. Ne, to už rozhodně nedovolí. Jackson nikam prudce nezahnul a opravdu došel až k jejímu stolu. Stál nad ní, takže ona musela vhlédnout, aby viděla Jackovi do obličeje. Dalo by se říct, že kdyby byla vlkodlak, tak by teď uznávala Jacksonovu autoritu jako alfy, protože ona byla níž než on. Když ji pozdravil, tak se mírně usmála. Ne moc, nechtěla ho tím nějak dráždit, nechtěla, aby si myslel, že zapomněla na jejich minulý rozhovor.) Ahoj, Jacku. (Skoro to zašeptala a pak si ho prohlédla od hlavy k patě. Nebyla zvyklá, že byl oblečený takhle, ale opravdu mu to slušelo.) Sluší ti to. (Začala těmi zdvořilostními frázemi, ale myslela to upřímně.) Klidně si sedni, je tady volno. (Pobídla ho, aby si sedl naproti ní.)

*Cestou k ní nedokáže přijít na to, jak dlouho zde Genevieve byla. Od chvíle, co mu zmizela z dohledu na kluzišti se zabýval jinými věcmi, jako třeba, konečně se najíst, napít a také, kde je Claire, což ho znepokojovalo stále více, jak se protahovala doba, kdy ji nechal na kluzišti s tím mladíkem.
Genevieve bohužel odpověď na to, co by rád věděl, ale nechtěl zjišťovat právě nyní, neměla napsanou na čele. Cestou k ní nemá nic zajímavějšího v dohledu, než její tvář, kterou se snaží nenápadně, přesto pozorně sledovat. Samozřejmě si to nenechá ujít, přesto si snaží pomalu a jistě ukládat do mysli, že Gen už není jeho přítelkyně. Snaží se na to myslet a potlačit tak to, city, které v něm ona postupně probudila a nyní už nejsou vhodné. V jeho nitru přetrvávají dál, ale teď se mu je daří docela slušně ukrývat před okolím i před Genevieve. Díky tomu tak zakrývá i své zlomené srdce, které se ještě nestačilo potom všem dát do pořádku.
Když k Gen míří, vyzařuje z něj jakási hrdost a důstojnost, kterou mu propůjčuje jeho vlkodlačí původ a fakt, že mu bylo do vínku dáno i vůdcovství. Vypadá proto úplně jinak, než když ji tehdy u baru nechal stát a odešel. Mimo Genevieveinou tvář má na očích i její dnešní šaty, které si vzala a jako vždycky před tím jí to neobyčejně sluší. Napadne ho, že má Kol velké štěstí, že Genevieve dala své srdce jemu.
Genevieve se mu zdá na první pohled také docela v klidu a v pohodě, což je pro něj dobré znamení.
Shlédne k ní, když zastaví u jejího stolu a pozdraví ji. Po jejím pozdravu pocítí jakousi úlevu z toho, že se spolu dokážou dál docela normálně bavit. Nepatrně se na ni pousměje. Nemůže zakrýt fakt, že ji vidí rád. Když mu pochválí jeho vzhled, jeho pousmání se pobaveně rozšíří, jako by řekla zároveň nějaký vtip, který ho pobaví.* Díky, ale není to nic pro mě. *Odpoví jí na to nakonec upřímně. Nepokládá upřímnost za nic špatného.* Ty taky vypadáš nádherně, Genevieve. *Má možnost říct i svůj názor na její vzhled.* I když tobě to sluší vždycky... *Dodá ještě nakonec. Nechce ji nijak podlézat nebo se vnucovat. To nemá za potřebí. Nikdy by se k tomu nesnížil. Vždycky měl, ale potřebu dávat najevo svůj obdiv, který v něm vzbuzovala a to jak zjišťuje se u něj nezměnilo ani teď. Přeruší jejich oční kontakt a skloní pak krátce pohled k desce stolu. Přemýšlí, jestli si spolu můžou promluvit nebo má zase raději jít. Nestojí dnes o žádné konflikty. Genevieve, jako by četla jeho myšlenky mu dá odpověď, se kterou může pracovat. Zvedne zase pohled. Koukne na ni a pak očima rychle přelétne nejbližší okolí. Ujišťuje se, že tím nezpůsobí nějaké pozdvižení, když si k Genevieve přisedne. Kola nikde nezahlédne a tak koukne opět na ni a kývne. Na to si odtáhne volnou židli po její pravé ruce a posadí se k ní.
Připadá si v tu chvíli trošku zvláštně, rozpačitě, protože i když s ní chce mluvit, vlastně neví, co jí říct.V hlavě má v tu chvíli úplně prázdno, vymeteno a nenapadá ho vůbec nic. Kouká krátce soustředěně na stůl před sebou, jako by tam snad hledal inspiraci, ale nakonec si trochu bezradně povzdechne a zvedne pohled k Genevieve. Vypadá, ale celkem normálně, jako by mezi nimi nikdy nic nebylo. Na to si v její přítomnosti dává pozor.* Už dvakrát nedopadlo naše setkání po tvém návratu moc dobře... *Zavrtí nakonec mírně hlavou a sklopí pohled při tom dolů.* Snad dnes dotřetice to bude lepší... *Pronese to jako své přání a koukne zase na Gen. Je vidět, že si to opravdu přeje.*

(Neví, jak dlouho tam na sebe jen civěli, ale připadalo jí to jako věčnost. Až se z toho začala na židli jemně ošívat, protože byla nervózní z toho, co přijde. Co znamenají jeho pohledy? To, že ji zaregistroval, ale nemíní se jí dál des zaobírat? Nebo snad to, že se za chvíli vydá k ní, ale zatím se ještě k tomu tak úplně neodhodlal? V téhle situaci, co se teď oba dva nachází, opravdu neví. Poslední dobou spolu tihle dva zrovna nekomunikovali dobře. Nejdřív ho ona z hladu málem zabila, pak se on rozčílil nad tím, že je zasnoubená, i když to vlastně ještě tak úplně nedořešili spolu, i když bylo zjevné, že spolu prostě po jejím návratu nebudou. Ale i když to bylo zjevné, bylo to tak podle ní. Jemu to nemuselo připadat tak očividné. A tady udělala další chybu. Nemohla spoléhat na to, že Jack si myslí a ví a cítí to stejně jako ona. On to vlastně nikdy necítil stejně jako ona. Jeho city byly mnohem hlubší než ty její a možná proto se jí tak dobře podařilo od toho všeho oprostit a vrátit se ke Kolovi. Ale Jackson takové štěstí, které by ho zbavilo citů k ní, neměl. Svou minulou chybu ale už jen těžko napraví. Oni dva budou muset prostě jít dál. Když se konečně vydá k jejímu stolu, tak se pohodlně usadí, protože ví, že pokud spolu budou mluvit, bude to potřebovat. Bude potřebovat pohodlí, aby se necítila až tak špatně, jak se teď cítí. Ublížila mu.
Musí se usmát, když jí řekne, že to zrovna není jeho parketa. Ano, nosit kvádro, to opravdu nebyla parketa pro alfu ze Zátoky, to ale nic nemění na tom, že mu to opravdu slušelo. Jakmile pochválí její vzhled, její úsměv neutuchá, ale trochu sklopí zrak. Tohle bylo opravdu zvláštní. Najedou tu byl a mluvil s ní normálně a ona čekala, že s ní až nadosmrti nepromluví. Ale věděla, že ač se oba dva teď zahrnují lichotkami, jistě přijde v jejich rozhovoru chvíle, kdy budou oba vážní, a jen doufá, že se nepohádají znovu, protože k tomu poslední dobou mají opravdu sklony. Nabídne mu místo naproti ní. On si ale sedne hnedka vedle, takže je opravdu blízko. Je pravda, že se takhle alespoň přes řev hudby lépe uslyší, i když ona se sluchem teď problém nemá, jistě je to takhle lepší. Nenamítá tedy nic na to, že sedí tak blízko, ale kdyby to viděl Kol, tak by z toho asi nadšený nebyl. Ale ona si opravdu potřebuje s Jacksonem promluvit. Teď hned, když už se ta příležitost naskytla. Vidí na něm, že má stejný problém jako ona v tom baru. Nemůže najít slova, která by byla dost dobrá na to, aby jimi začal. Nakonec se nějak vymáčkne a měl pravdu. Jejich poslední pokusy opravdu neskončily slavně.) Raději nebudu říkat, jestli se na mě zlobíš jako minule. asi by to nemuselo dopadnout dobře, protože je mi vlastně jasné, že se zlobíš. Musíš se zlobit. Neřekla jsem ti na rovinu po svém návratu, že můj návrat do města neznamená návrat k tobě. Je to moje chyba. Omlouvám se. (Podívá se na něj. Samozřejmě, že svoje slova myslí upřímně, ale Jacksonovi ta omluva asi na bolesti neubere.)

*Napadne ho v jednu chvíli, jak by teď bylo výhodné, kdyby uměli číst myšlenky. Vzájemně by si přečetli to, co si ten druhý myslí, a měli by jasno. On sám si, alespoň vůbec není jistý tím, co Genevieve říct, aby se to mezi nimi trochu upravilo, zklidnilo. Nechce mezi nimi tyhle roztržky. Je z toho rozladěný stejně jako ze situace vlkodlaků ve městě. Vypadá to, ale že s Genevieve by to mohl dnes vyřešit, aby se mohl soustředit na to druhé. Problém s Genevieve se více dotýká jeho osobního života. Problém s vlkodlaky toho vlkodlačího. Ví, že když vyřeší tenhle, posune ho to k vyřešení toho druhého. Přemítá nad tím, zatímco se usazuje k Genevieve a za nic na světě nemůže přijít na to, co by jí měl říct. Má ji stále rád, i potom všem. Stala se důležitou součástí jeho života. Je pro něho obtížné ji z něj zase odstranit. Znamená pro něj hodně. Kouká, když přemýšlí nad svými slovy ne na ni, ale spíše k desce stolu před ní. Ne, že by měl problém udržet s ní oční kontakt, ale pořád hledá nějaký záchytný bod. Vzhlédne k ní po té, co zareaguje nebo naváže svými slovy na ten jeho pokus o začátek. Na krátký okamžik mu to přijde jako opakování toho jejich setkání v tom baru. Ona si myslí, že se na ni potom všem zlobí, a on má na jazyku stejnou odpověď jako v baru. Když na ni během toho kouká, musí jí být jasné, že do nějakého zlobení se na ni má hodně daleko. Nad tou podobností s mírným pousmáním zavrtí hlavou. Krátce při tom zavře oči. Díky tomu, tak Genevieve neuvidí tu změnu, kdy přejde k tomu, co bylo a nebylo po jejím návratu mezi nimi. Je to pro něho hodně bolestivé, i když se s tím už smířil. Zvážní a znovu na ni koukne. Snaží se ty negativní emoce vyhnat ze svého pohledu, Povede se mu to skoro na výbornou a ten zbytek dokoná její omluva. S výdechem přikývne, že to přijímá, její omluvu. Sklopí oči na své ruce, které má položené na stole s vzájemně propletenými prsty. Je jasné, že měsíční prsten od ní se nyní povaluje někde v New Orleans a patrně je nenávratně pryč. Jemu na něm, ale už nezáleží. Od první chvíle, co s tím začali to šlo s jeho smečkou od deseti k pěti. Prsteny zkrátka nebyly dobrý nápad. Nechá se těmi myšlenkami trochu unést a se zpožděním si uvědomí, že Genevieve čeká na nějakou její reakci.
Se slabým pousmáním, ale je to spíše obranné gesto, proti jeho bolesti, která ho ovládla, než že by se teď bavil, k ní znovu vzhlédne, ale hned zase zvážní.* Budu se asi opakovat, Genevieve, ale na tebe se opravdu neumím dlouho zlobit... *Odpoví jí na to. Je to pro něj jedna z nejdůležitějších věcí. Nechce, aby se Gen kvůli němu cítila nějak špatně.* V tom baru... bylo to nečekané a tak náhlé a definitivní, že jsem to nezvládl... *Neomlouvá se za své chování, jen se ho Genevieve pokouší vysvětlit. Omlouvat se za to nehodlá.* Máš pravdu v tom, že to mezi námi od tvého návratu probíhalo hrozně... *Pokračuje dál. Mluví klidně, chce to s ní probrat normálně.* Chyba byla na obou stranách. Už se stalo a vrátit to nelze. *Povídá dál.* Ale chci, aby to skončilo, Genevieve. *Ujistí ji a tentokrát má v hlase upřímnou touho potom, co jí říká.* Nechci se s tebou hádat, ani si nepřeji, aby si se kvůli tomu, co se stalo trápila. *Pokračuje.* Záleží mi na tobě a vždycky bude... *Mluví téměř bez přerušení a nedává prozatím Gen možnost něco říct.* Proto si přeji, aby si byla šťastná. Potom všem si to zasloužíš. *V tomhle nekecá, myslí to přesně, jak říká.* Věděl jsem vždycky, že se mnou by to nebylo, i když do poslední chvíle doufal. *Povídá dál. Pak se trochu ušklíbne.* Mám smůlu. Vždy se zamiluju nevhodně. *Zavrtí nad tím hlavou. Nechce to, ale s Genevieve rozebírat. Jen nechápe, proč to tak má.* Ale to je můj problém, ty se tím zabývat nemusíš. *Podívá se na Genevieve způsobem, že tohle si opravdu vyřeší sám. Udělá pauzu, má dojem, že už mluvil dlouho a hodně. Má toho na srdci ještě trochu, ale teď chce dát možnost říct také něco Genevieve.*

(Minule to všechno taky začalo v klidu a vyhrotilo se to až potom, ale dneska se už na sebe nemají co dozvědět. Už nebylo nic šokujícího, co by ty dva mělo znovu rozrušit a přimět je, aby spolu byli na nože. Pozorně ho sledovala a čekala jeho vyjádření. On ale vypadal tak, že nad něčím přemýšlí. Možná přemýšlí právě nad odpovědí, kterou jí má dát. Nebo se jen drží, aby znovu nevybuchnul, i když se jí zdálo, že tohle je méně pravděpodobné, protože vypadal celkem v klidu a nepředpokládala, že jí sem přišel nadávat. Jeho čas na přemýšlení využije k tomu, aby upila ze své piňakolady a poohlédla se po okolí, jestli neuvidí Kola. Toho naštěstí nikde nezahlídla. Opravdu by nebyl rád, kdyby je tady takhle viděl, blízko sebe, v soukromí stolů. Bůh ví, co by si pomyslel. Stejně jako ona neměla ráda Claire, on neměl rád Jacksona. A ona nechtěla, aby se tento večer nějak vyhrotil. Nedovolila by, aby tady Kol dělal scény, nebo dokonce Jacksonovi ublížil. Toho už si užili až až. Vyhrožování, ubližování, sváry, nenávist. Bylo toho dost. Chtěla, aby to jednou pro vždy skončilo, ale stejně jako ona nikdy nebude mít ráda Claire, tak Kol nikdy nebude mít rád Jacksona. Ale na rozdíl od ní, která jen nadává, ale rozhodně nijak Claire fyzicky nenapadá, mezi Kolem a Jacksonem se to vyhrotilo do horších rozměrů. Chlapi jsou prostě víc agresivní. A Kol je Původní a Jackson alfa. Nemá se tedy čemu divit. Proto je tedy opravdu ráda, že Kol je tady zatím nenašel a snad ani nenajde, zvlášť když tvrdila, že chce vyhledat Cami a domluvit se na něčem s ní. Což samozřejmě chce, ale na Jacksona narazila jako na prvního. Pak se konečně Jack rozmluví a ani ji nepustí ke slovu. Vlastně ona by mu do toho jeho povídání jen nerada zasahovala a byla ráda, že on mluvil skoro bez nějakých větších mezer, protože ona pak bude moci reagovat taky víc komplexněji . Musí se smutně usmát, když řekne svou první větu. Ano, Jackson se na ni prostě zlobit neumí, ne věčně a znovu se to potvrzuje. A ona už si začínala myslet, že by ho mohla ztratit navždy. I když samozřejmě ještě není vyhráno. To, že se na ni nedokáže zlobit, ještě neznamená, že jí hned tak odpustí a bude s ní normálně vycházet. Ví, že ho to bolí, to, co mu provedla.) To v tom baru... vlastně bylo pochopitelné, že jsi na to tak reagoval, i když mě to mrzelo, ale co jsem hlavně nemohla překousnout a stále nemůžu, je to, že... ublížila jsem ti, Jacksone. (podívá se na něj a v jejích očích je opravdu vidět upřímná lítost. Nechtěla, aby to takhle skončilo.) A moc mě to mrzí. Nechtěla jsem to udělat, ale stalo se to. A tys mi tvrdil, jak ti nikdy neublížím, ale já jsem byla skeptičtější. A nakonec jsem měla pravdu. Ublížila jsem ti, aniž bych chtěla. To je možná ještě horší, než kdybych ti ublížila schválně. Tedy alespoň z mé strany, protože mě to trápí. (Přizná se. Samozřejmě mu nechce říkat nic o tom, že kvůli němu probrečela noc. To kdyby věděl, tak by ho to položilo asi ještě víc. To ona nechce.) Taky bych chtěla, aby to skončilo. Vím, že to asi nebude moci být takové, jaké to bylo dřív, i když bych si to přála, ale tady nejde jenom o mě. Jde tu taky o tebe. Jsi můj přítel, Jacku, vždycky jsi byl, nikdy si neoblíbím žádného vlkodlaka víc než tebe, ale vím, že já pro tebe byla i něco jiného. A taky nechci, aby ses trápil. (Pomalu mu přejede svojí rukou po hřbetu jeho ruky, ale pak toho nechá, neví, jestli je to moc vhodné.) Chtěla bych to napravit, ale vím, že to tak úplně nejde. Taky mi na tobě záleží Jacksone a tolik jsem si přála, aby to vyšlo, jenomže srdci neporučíš a já jsem si na smrtelné posteli uvědomila, že Kola jsem nikdy milovat nepřestala a zřejmě jen tak nepřestanu. Ale to jsem ještě netušila, že se proberu jako upír. (Sklopí zrak a vydechne) Já věřím tomu, že i ty najdeš svoje štěstí a mrzí mě, že já jsem ti ho nemohla dát. (zakroutí hlavou a pak ho doslova hypnotizuje pohledem.)

*Musela sa tu a teraz cítiť naozaj hlúpo a on jej to teda nijako neuľahčoval, prečo by aj? Ona bola tá, ktorá tu mala problém, nie on, jemu to bolo skoro celkom jedno, aj keď by to mal rád z krku. Na druhú stranu, ona mu to tiež nerobila o nič ľahšie, aké to bolo s Camille. Možno preto, že ho nenávidela proste viac, vedel, že ak by mala tú možnosť, pokojne by ho za to, čo jej urobil, zabila. Camille bola iná, fajn, možno ho chcela nechať zabiť, čo nebolo o nič iné, ale teraz sa situácia zmenila, z istej časti obrátila v jeho prospech. A koniec koncov nemohol skonštatovať nič iné, ako fakt, že rodinu, ako je Cami, by chcel každý. Bol to preňho proste nezvyk. Zatiaľ, čo on sa k nej približoval, ona po ňom vrhala poniekiaľ, nie práve príjemné, pohľady. Vlastne, dalo by sa povedať, že nemala ani potuchy, prečo to všetko robí, prečo si kradne kroky jej smerom a radšej nestojí niekoľko metrov od nej na mieste. Nie je to tak, žeby pri nej potreboval byť blízko, ale vedel, ako veľmi ju tým rozhodí, už len kvôli tomu, ako jej to prekáža. A možno sa ju snažil len provokovať, vlastne to bolo tak nejak jedno s druhým, najskôr nemalo význam to rozoberať. Navyše sa mu páčilo, že sa ani nepohla, aj keď to chcela a dovoľuje si povedať, že čím bol bližšie, tým viac. Avšak bola príliš tvrdohlavá na to, aby cúvla, aby mu snáď ukázala strach, či hocičo podobné. A on jej to vážne nevyčítal, aj tak mu už ukázala viac, akoby kedy sama chcela. Dalo by sa povedať, že jej zrak sa priam celý čas neodtrhol od jeho tváre a on sa v tom priam vyžíval. Hľadela naňho, akoby na tomto svete nebol nikto, koho by nenávidela viac a jeho slová smerom k nej pokračovali. Opäť bola ticho, ale jej pohľad svedčal o všetkom, nestála o nič z toho, čo jej povedal, nebrala v úvahu ani jednu jeho hlásku. On jej však potreboval vysvetliť, že ho pochopila zle. Prečo by snáď mal niečo z toho chuť napravovať? V podstate jej nič neurobil, ona sama sa do toho zatiahla, ona sama mu ukázala, ako veľmi naivná je, možno bola. A tiež pri tom získal, čo chcel, aj keď sa to nakoniec pri nej ukázalo ako nepoužiteľné, už vedel, kde ten problém spočíva. Mal vlastne všetko, teraz potreboval len čas a trpezlivosť, ktorú Camille mala. Pri jeho ponuke sa zdala byť poniekiaľ zarazená, absolútne nechápal prečo, nebolo to prvýkrát a možno ani posledný. Mala by si zvyknúť, že od neho v jednu chvíľu môže čakať, že ju bodne do chrbta a zároveň jej povie, že aby si spolu zatancovali, a nepríde mu to vôbec zvláštne. Netušil, ako presne si mal vysvetliť úsmev na jej tvári, ale rozhodne to nebol jeden s tých šťastných a spokojných typov. Mierne nakloní tvárou do strany, akoby sa jej snáď očami snažil vidieť priamo do hlavy, ale nebolo to tak, dalo sa povedať, že ju len skúmavo pozoroval. Jej postoj svedčal len o jednom, hovorila mu ním, že ju do ničoho podobného ani nehne a preto ho napadlo, že potrebuje trochu povzbudiť, a tak vytiahol využívanie jej priateľov proti nej samej, čo mohlo byť už minulosťou, ale na to teraz bola až príliš zaujatá a tvrdohlavá. To už stál však priamo pred ňou, vlastne sa čudoval, že jej cez zaťaté zuby neuniklo tiché zavrčanie, hlavne ak na nej videl, ako veľmi sa snaží ovládať. Ľudia majú často problém zvládnuť pravdu, zvládnuť, to, ak im niekto pripomenie vec, za ktorú sa cítili sprosto. Bola to celkom normálna reakcia. Mala prijať jeho ponuku rovno, potom by už nič z toho nevyťahoval, ona sa o to však sama pýtala. Pozrie sa jej uprene do očí a na chvíľu len potichu vydýchne, ako sa mu tak na tvári začne rysovať krivý úškrn. Sleduje ju, ako sa na pár sekúnd ohliadne za seba, než znovu zachytí jej pohľad. Pri jej otázke sa jeho úškrn rozšíril ešte o niekoľko milimetrov.* Možno...*Podotkne, pričom sa na chvíľu pozrie niekam ku dlážke.*  Neber to všetko tak tragicky, Davina. *Pokrúti nad tým hlavou a znovu sa jej pozrie do tváre.* Koniec koncov, nemohla si vedieť, že budeš ma práve také šťastie a narazíš do niekoho ako som ja. *Pokrčí neurčito plecami, keď konečne dostane odpoveď na svoju otázku. Prečo mal pocit, že je kladná a zároveň záporná?* Už ti niekto povedal, že si tvrdohlavá? *Podvihne k nej jedným obočím, pričom mu krátko cuknú kútiky úst.* Páči sa mi to. *Žmurkne na ňu jedným okom, aby sa ju zase nesnažil nič iné, než provokovať, ale tento krát mu to vrátila, alebo sa o to aspoň snažila. Široko sa nad tým uškrnie, než prižmúri očami a trochu ohrnie spodnou perou.* Beriem tvoje upozornenie za slovo, ty jedno nezbedné dievča. *S tým sa už obaja otočia a on za ňou v závese kráča smerom ku parketu medzi ľudí. Camille už určite prišlo divné, že na záchode strávil niekoľko holých minút, ale s tým si teraz hlavu rozhodne nelámal. Navyše, mohlo sa pokojne stať, že ho tu s Davinou uvidí a tiež, že sa k nej už stihla pridať Sophie. Davina sa samozrejme k ničomu nemala, niežeby čakal niečo iné, pravdaže, ale na chvíľu jeho tesnú blízkosť jednoducho bude musieť vydržať, nedával jej príliš na výber. Nepatrne sa k nej pousmeje, pričom jej neustále hladí priamo do tváre, než jednu ruku pomaly presunie na jeden z jej bokov a trochu pevnejšie ho zovrie, čím ju doslova donúti prisunúť sa k nemu ešte bližšie, druhou rukou sa dotkne jej ramena, než ňou prejde po jej rameno a skĺzne po celej dĺžke bedier až po pás. Následne sa tvárou začne približovať k tej jej, než ju s krátkym pousmiatím presunie nad jej rameno a trochu ju potočí k jej uchu.* Rozkošné šaty, Davina Claire...*Pošepne, pričom jej potichu vydýchne priamo na líce a a stále ju držiac za boky sa s ňou pohne do rytmu, než začne rukami skĺzať od jej bokov k bedrám a ešte o niekoľko milimetrov nižšie.*

*Sleduje Genevieve téměř neustále, bez přestání. Když, ale ona těká pohledem po okolí a dívá se, jestli není na blízku Kol, tak se on zabývá svými myšlenkami, a co a jak říct, takže mu to unikne. Možná je to dobře, možná ne. Nejspíše by ho to zamrzelo. Vytáčelo ho a vytáčí ta skutečnost, že Kol v tomhle směru Genevieve omezuje. Vadí mu, že kvůli jeho majetnickosti už mezi nimi vzniklo tolik nedorozumění a konfliktů. Už, jen při pomyšlení na to je rozladěný a nevrlý. Kola by za to nejraději pořádně praštil, aby se mu rozbřesklo a uvědomil si, jaký poklad získal v Genevieve, a že jejich vztah kvůli tomu dopadl, jak dopadl, i když byl Kol pod vlivem uřknutí. A to naštěstí netuší o Kolových románcích s Claire, protože v takovém případě by jeho reakce byla mnohem horší. Nevědomost je někdy užitečná a bezpečnější. Jelikož o Genevieveině pátrací akci, ale netuší, nemusí se tím zabývat.
Během toho se on rozmyslí a řekne Genevieve, co má na srdci. Těší ho, že to prozatím probíhá v klidu a v pohodě. Působí to na něj blahodárně, jako hojivá mast na jeho rány. Chce toho Gen říct, najednou, co nejvíce a tak udělá přestávku až po nějaké chvíli. Pak se dostane ke slovu ona a on ji při tom pozoruje a poslouchá.
Je rád, že Genevieve přizná, že pochopila to, jak se zachoval v tom baru. Její pochopení pro něj znamená hodně. Nelze to přehlédnout. Jeho tvář je v tu chvíli jasnější. Horší pro něj ovšem je poslouchat tu část, kdy mluví o jejím ubližování jemu. To jeho obličej pohasne a do očí se mu vkrádá bolest z jeho srdce. Sklopí při tom krátce oči dolů k desce stolu, protože nechce, aby to Genevieve viděla. Jak těžké to pro něho je. Nechce ji trápit. Uvědomí si ovšem, že by jeho reakci mohla špatně pochopit a tak s největším sebezapřením oči zase zvedne k těm jejím. Vidí na ni, že jí to mrzí a lituje toho. Znamená to pro něho hodně, i když to hned v tuhle chvíli nedokáže tak zcela dát najevo. Rád by, ale nenachází k tomu slova. Genevieve pokračuje dále a tak se ani nesnaží jí hned něco říkat a poslouchá dále. O tom jejím přesvědčení, že mu podle něj nevědomky ublížila, i když on jí tvrdil, že to z její strany nehrozí, může si v jeho očích všimnout, že on s tím tak zcela nesouhlasí. Věděl to už před tím, když jí to, po celou dobu i teď, že se to stalo, jen proto, že to dovolil, navzdory všemu, že ho varovalo jeho nitro, ona sama a nejspíše každý, kdo o jejich vztahu věděl. Možná mu to nikdo neřekl přímo do očí, kromě Gen, která k němu byla otevřená a upřímná i v jejich krátkém vztahu, ale on nebyl slepý a viděl, jak se na ně okolí dívá. Přesto doufal, že se jim podaří je přesvědčit o opaku, pokud jim to vyjde. Proto si Gen pustil do srdce mnohem dál a jiným způsobem, než to bylo do té doby. Udělal to s vědomím, že hodně riskuje, a pokud to nevyjde, tak za to zaplatí. Nevyšlo a on si to teď musí vytrpět. V žádném případě za to, ale neviní, jen Genevieve. Ublížila by mu mnohem více a to by jí neodpustil, kdyby snad vyšlo najevo, že něco z toho byla z její strany, třeba jen taktika na Kola. To by ji už nechtěl vidět a doopravdy by to mezi nimi skončilo. Nevěří tomu, ale že by něčeho takového Genevieve byla schopná. Ačkoliv se ho v tom baru snažilo jeho zraněné a pokořené vlkodlačí ego o tomhle přesvědčit, aby jí mohl odsoudit a svým způsobem ranit za to, co mu řekla, jen co to provedl, vyřkl, udělal, a přešlo ho to nejhorší, zkrátka něco takového odmítal přijmout. Proběhne to, ale vše v jeho mysli a Genevieve tak uvidí, jen ten jeho nesouhlas v očích, protože jí nevstupuje do řečí a nadále poslouchá. Naštěstí se Gen přesune k další části pro něj snesitelněji poslouchatelné. To, co slyší se zamlouvá jeho uším více, než to dosud a tak se jeho obličej opět krapet rozjasní. Neubrání se potěšenému pousmání, když slyší o jeho oblíbenosti u ní.
On sám měl od samého začátku, co k ní dnes přišel často nutkání vzít jí za ruce nebo se jich alespoň na moment dotknout, ale nechtěl, aby to působilo nevhodně, protože nechce žádný konflikt. Překvapí ho proto, když něco takového udělá Genevieve. Shlédne v tom okamžiku dolů na jejich ruce, když mu po ní přejede tou svou. Je na něm vidět, že ho tím potěšila. Trvá to, ale krátce a on se tomu nediví. Má dojem, že Genevieve tímhle sama taky dost riskuje. Nemá v úmyslu jí v tom, ale bránit. Na to je mu to až moc příjemné a milé jeho srdci.
Genevieve pokračuje dále a tak se na ni opět podívá a zaposlouchá do jejich slov. Těší ho slyšet od ní, že jí na něm záleží, stále, i po té změně, co si prošla, že se v tomhle mezi nimi nic nezměnilo. Upřímně se toho bál, že Genevieve ztratí úplně. Prázdnotu po ní v jeho srdci v jeho životě by nic nemohlo zaplnit. Nejspíš od ní nemohl dnes slyšet nic pěknějšího. Na chvilku proto vypadá téměř šťastně a spokojeně, ale jen do chvíle, než se Gen vrátí slovy k tomu, na co přišla, když myslela, že umírá. Zvážní a dále ji poslouchá. Potvrdí mu tak svými slovy, čeho se on svým způsobem obával, co přes všechno to pěkné mezi nimi očekával, že se může stát. Genevieve se nikdy neviděla, jak její oči zářily, a jak zněl její hlas, když mu občas o Kolovi něco říkala. Hlavně tehdy poprvé, když ji s otřesem mozku dovezl k sobě do domku v Zátoce. Nevěděl, že mluví o tomhle Původním, ale bylo mu jasné, že mluví o někom, koho bezmezně miluje. Kdyby mu nedala po té, co vyšlo najevo Kolovo uřknutí naději, nejspíš by nikdy v nic takového nedoufal a nedospělo by to až sem. Už se to stalo a je to pryč. Nevrátí se to, nezmění. Musel si tím projít, oni oba, což pro něj neznamená nic příjemného, ale je bohatší o jednu zkušenost. Dávat více na vlastní instinkty.
To, že se Genevieve vrátila jako upír, je pro něj stejně překvapivé a neuvěřitelné jako nejspíše i pro ni, ale je mu to úplně jedno, že je z ní upír. Pro něho je nejdůležitější, že je tady, že ji neztratil, že je naživu, i když ona tvrdí něco jiného. To, jak se na ni v ten okamžik dívá, jí to, jak to vnímá musí být více, než jasné. Jejím slovům, když tvrdí, že věří i v jeho štěstí, nyní, jen stěží věří a i to je na něm znát. Skloní pohled a zavrtí slabě hlavou, že ve své štěstí nevěří a v tuhle chvíli nejspíš ani o něco takového nestojí, nemá zájem.
Když Genevieve domluví, na chvíli se mezi nimi rozhostí ticho, ale jemu se nezdá nijak tíživé nebo napjaté. Teď je zkrátka řada na něm, aby jí něco pověděl. Nadechne se a zase k ní zvedne oči. Teď neodolá, zkrátka natáhne svou ruku k těm jejím a dotkne se jí. Není v tom, ale nic neslušného, prostě mu to tak přijde přirozenější. Krátce k rukám shlédne, ale pak zvedne pohled k její tváři a zadívá se na ni.* Netrap se tím, Gen... *Má za to, říct jí něco k tomu, co od ní právě slyšel.* Stalo se to, protože jsem to dovolil, když jsem doufal, že by to mohlo vyjít. Není to, jen tvá vina, ale tohle jsem si způsobil zčásti já sám. *Poznamená. Promlouvá k ní klidně, smířlivě, přesvědčivě. Myslí to vážně.* Viděl jsem, jak se na Kola díváš, sama si mě varovala a já si stejně nedal říct. Musel jsem se spálit sám, abych si to uvědomil... *Odvětí jí k tomu. Ruku má položenou na té její neustále, pokud ji Gen neodtáhne, ale dívá se jí do očí. Jeho pohled je měkký, vřelý. Dává vše do toho, aby se Gen kvůli tomu přestala vinit.* Já si svůj život bez tebe neumím představit. *Pokračuje po krátké pauze. Na první poslech to vyzní trochu jinak, ale on jí nedá možnost, a chce to říct naráz a celé, proto hned pokračuje.* Stala si se jeho důležitou součástí. Byla si prvním člověkem "zvenčí", který se ke mně choval normálně a nedíval se na mě skrz prsty kvůli tomu, co jsem. S tebou jsem se vždy cítil tak nějak normálně, a zároveň výjimečně. Vnesla si mi do života světlo, prozářila mi ho. Dala si mi i mým lidem novou naději, a i když to nakonec nevyšlo, pro mě stále zůstává důležitý tvůj úmysl. Ten byl dobrý. S tebou jsem se nikdy nenudil. Mohl jsem ti říct, co mě trápí a na oplátku jsem věděl, že to, co uslyším od tebe myslíš dobře. Vždycky si mi neuvěřitelně pomáhala a dávala sílu jít dál. Mohl jsem se na tebe spolehnout. Pro mě to vždycky znamenalo moc. Zvykl jsem si na to, na tvou přítomnost a nechtěl se toho vzdát. *Povídá jí to docela klidně, i když procítěně, protože je to pro něho důležité, aby Gen chápala, jak moc pro něj znamená.* Jsi jako slunce, Genevieve. *Nepatrně se nad tím přirovnáním pousměje a jeho oči se v tu chvíli lesknou o něco víc, než by měly.* Prozářila a projasnila si můj život. Poprvé jsem mohl vnímat teplo a světlo. Bylo to tak krásné a příjemné, že jsem si nedával pozor. Chtěl jsem pořád víc a víc, až jsem se spálil a málem mě to stálo život, protože jsem byl oslněný a neopatrný. *Skončí se svým blahořečením a ve tvářích má mírné rozpaky, protože se možná Genevieve otevřel až příliš. Když už je to, ale venku zpátky to nevezme.* Dostal jsem lekci s ponaučením. Budu si teď dávat pozor. Vím, že nemůžu chtít všechno, ale doufám, že v mém životě zůstaneš pořád a já si budu moct i dál užívat to teplo a světlo, které z tebe vyzařuje. Ale v tom správném množství. *Uzavře to.* Nic si nepřeji více. *Dodá nakonec. Po té jako by měl za sebou těžkou zkoušku nebo bitvu se mírným výdechem trošku odtáhne. Udělá to tím způsobem, že se opře zády o opěradlo své židle. Tím také stáhne ruku z té její. Jako by se mu tím trochu ulevilo. Nyní čeká na reakci Gen.*

*Každé jeho slovo, každý jeho pohled ji iritoval. Neměla to brát tragicky? A jak to podle něj měla brát? S nadhledem? Že se to stalo a čas nejde vrátit a že je tohle všechno naprosto běžné? Raději by měla mlčet a vůbec mu neodpovídat, akorát ji jeho slovy ještě více popuzoval. Absolutně ji zkazil celý večer, zkazil ji Nový rok už teď, ačkoliv stále ještě bylo 31. prosince. Ale pro ni už to bylo naprosto zničené a nebylo nic, co by to mohlo zachránit. Opravdu lituje toho, že tenkrát šla do Rousseau's a seznámila se tam s ním. Prakticky mu přímo padla do náruče a udělala mu to všechno ještě lehčí. Stejně by ji musel najít tak či tak, když chtěl do té hrobky a jediný přístup k hrobce bylo přes ni. Osud byl vážně směšný a obzvlášť v tomto případě. Nakonec souhlasí s tím, že si přeci jenom zatančí, i když se jí do toho vůbec nechce a je to to poslední, co by právě teď chtěla. Proč ji prostě raději nenechá odejít a nehledí si svého? Udělal by to oběma jednoduší. Musí se usmát ironicky, když se zmíní, že je tvrdohlavá. Tohle o sobě věděla moc dobře, že to má v povaze. Nepotřebovala to od něj slyšet a už vůbec ne to, že se mu to zamlouvá. Upozorní ho, aby si dával pozor nebo by se mu mohlo opět zašpinit triko, vlastně v tomto případě košile. Později lituje toho, že to řekla, protože už zase použije tu připitomělou přezdívku. Převrátí nad tím beznadějně oči. Věděl moc dobře, že nechce, aby jí takhle nazýval. Ani teď mu neodpoví a raději se otočí k němu zády a vydá se směrem do haly k parketu. Tohle bude rozhodně ten nejhorší tanec, který zažije v celém jejím životě o tom je už přesvědčená. A hlavně to bude nejdelší tanec, jelikož si bude každou sekundu přát, aby konečně skončil. Jakmile dorazí na taneční parket, tak jenom na něj upírá svůj zrak a dívá se mu upřeně do očí. Nemůže od ní očekávat, že to bude ona, kdo se ho dotkne jako první. Jen, co ucítí jeho ruku na svém boku, tak ji přejede mráz po zádech a odvrátí od něj zrak, jako kdyby se na něj nedokázala ani dívat. Prakticky se nechá přitisknout k němu a přinutí nejdříve svou pravou ruku pozvednout a položí ji na jeho rameno, které mírně stiskne. Byl u ní tak blízko, že už to snad více nebylo možné a jí se to příčilo a na druhou stranu? Na druhou stranu byla tady ta část, zakopaná hluboko v ní, která si přála, ať jí to není tak nepříjemné. Podívá se mu do očí ve chvíli, kdy druhou ruku položí na její rameno a poté sklouzne s ní k jejímu druhému boku. Pootevře ústa, aby mu něco řekla, ale on ji překvapí tím, jak se tváří začne naklánět k té jeho. Nerozumí tomu, co dělá a proto trochu ucukne dozadu. Hned si však uvědomí, že jí chce něco říct a tak trochu pootočí hlavou do strany. V ten první moment ji vyděsil, když se k ní přibližoval tváří. Rozhodně nečekala, že by snad udělal něco víc a kdyby ano, pravděpodobně by se neudržela. Byl to zkrátka reflex. koutek úst ji cukne do strany.* Nech si ty komplimenty. *Odpoví mu stroze. Mohla cítit jeho dech na líčku a nebylo ji to vážně příjemné. On si tohle musel užívat, musel vědět, jak moc bojuje sama se sebou, aby hned teď neodešla. Pozvedne až teď i druhou ruku a položí ji na jeho druhé rameno. Natočí hlavou tak, aby se mu znovu dívala do tváře. Přihmouří nebezpečně oči, když Kai si dovolí ruce přesunout na její bedra a ještě o něco níž.* Tvé ruce se pohnou ještě o jeden milimetr níž a můžeš si být jistý, že se spálíš. *Řekne varovným tónem a myslí to vážně. Klidně použije tady a teď své magické schopnosti jenom aby udržela jeho zvědavé ruce dál od míst, kde opravdu nepotřebuje, aby byly. Sepne své ruce za jeho krkem a pohupuje se s ním do rytmu hudby.* Ty si to musíš opravdu užívat. *Moc dobře věděla, že ji jenom provokuje, protože mu to přináší jisté potěšení, ačkoliv v konečném výsledku nevěděla, co z toho vlastně má, když necítí naprosto nic.*

(Jakmile se začne smát Cami, tak prostě musí i ona. Smích byl prostě nakažlivý a ona se ráda smála, ale kdo by se také nesmál rád.) Tak to jsme dvě. Já měla pořádné poslední rande někdy v devatenácti letech? Od té doby se držím raději dál od nějakých závazků. (Pokrčí rameny. Samozřejmě měla čas na nějakou schůzku s mužem, ale ona nechtěla. Měla raději nezávazný vztahy. Nemusela řešit komplikace, s někým se hádat kvůli špinavý ponožkám na zemi a nemusela se hlavně s nikým loučit a rozcházet. A i kdyby si nakonec někdy někoho našla, tak by to brzy ukončila. V tomhle ohledu byla prostě srab. Bála se toho, že by mohla ztratit někoho milovaného nebo by ji snad dotyčný lásku neopětoval.) Domluveno. (Kývne rozhodně hlavou a usměje se.) No vlastně nápad jsem měla, koho přizvat, ale nevím, jak to mezi námi je. Je to komplikované. (Pokrčí rameny. Napíše pak sms Davině a pak se Cami zeptá, zda někoho nemá. Tohle jí opravdu zajímalo. Pokud o Cami mluvil Marcel před Davinou, tak to musí něco znamenat. Jistě by se Davině nezmínil o někom, koho bere jen jako povyražení. A ona chtěla vědět, zda to něco je vztah nebo se k tomu teprve dostávají. Povytáhne obočí a šze široka se usměje.) A není to náhodou takhle upír? Pěkná postava a vlastně všechno na něm. Občas až příliš vtipný. Neustále přichází s nějakou poznámkou. Stará se o puberťačku. A má zálibu v pití alkoholu? (Našpulí rty a tázavě se na ni podívá. Teď je opravdu zvědavá, zda ten muž je Marcel nebo ne a hlavně, zda jí to vlastně Cami přizná. Ale nevidí důvod, proč by jí to Cami nemohla říct. Pak svůj pohled zaměří na dvě osoby, které měli být opravdu mrtvé, ale nebyli a ona o tom věděla. Genevieve a Klaus. Pak ale zas otočí hlavu na Cami a začne jí to celé vysvětlovat. Po posledním slovu se zhluboka nadechne, aby nabrala vzduch do plic. Očima pak na malinký moment zalétne ke cami ruce na jejím rameni, ale hned na to se jí zas podívá do tváře.) Pro mě to taky byl šok, když jsem oba dva uviděla živé a zdravé. U Genevieve asi největší. (Poté se napije ze sklenky whiskey, kterou objednala Cami. Když Cami opět promluví, tak nejdříve nechápe, co tím myslí. Ale pak jí dojde o čem se bavili před tématem Genevieve a Klaus. Rozhlédne se po sále a začne zkoumat muže v jejím okolí.) Já nevím. Co kdybychom šli tancovat a třeba se k nám někdo přidruží. (Podívá se zpět na Cami s otázkou ve tváři.)

(Dotek jejích rukou byl opravdu krátký. Jen takové jemné pohlazení, které mu věnovala. Ale viděla, jak při tom pookřál, i když to bylo jenom na moment. Všechno, co říkala, myslela vážně a někdy viděla, že se to Jackovi líbí, jindy zase méně. Stála si za tím, že mu ublížila, ale věděla, že se tím nemůže užírat věčně. Rozhodně ne v případě, že chce s Jackem normálně vycházet. Neměly by mezi nimi být žádné překážky. Podle něj by se tím taky trápit neměla a mluvil pravdu. Jen si to musela všechno srovnat v hlavě a přestat si to vyčítat. Ale to jí jistě půjde líp, když on jí teď sám říká, ať si to nevyčítá. Vždycky pomůže, když vám k tomu osoba, které se to týká, řekne něco takového. Nebude se trápit, když si to přeje on. Vinu házel taky na sebe. Je pravda, že se říká, že nikdy nic není chyba jenom jednoho. Ona s tím souhlasila. Byla to pravda. Bral si díl viny na celé té situaci, která vznikla. Dal tomu šanci. A neměl. A ona mu ji neměla chtít dát. Neměla v něm vzbuzovat ty naděje. Jenomže pak se to všechno s Kolem dosralo. A taky to nebyla jen jeho chyba. Jeho změnu chování přivozovala prostě tomu, že je to Kol. Ale nebylo to tím, bylo to něco horšího a ona mu to pak nebyla schopná odpustit. Měla mu to odpustit dřív, neměla se s ním vůbec rozejít a tohle by pak nebyl problém. Ona by byla stále s Kolem a Jackson by tak věděl, že jeho místo po boku Gen je jen a pouze jako její přítel. Ale stalo se, co se stalo a ona i díky Kolovi začala o Jacksonovi a jí přemýšlet trochu jinak. On je tak nějak k sobě dostrkal a ani si to neuvědomoval. Ale pak si ji vzal zase zpátky. Nebo tedy ona přiznala, že ho miluje a že ho neměla opustit. Musí se usmát, i když je to trochu smutné pousmání. Nedokáže si bez ní představit život... vyznělo to různými způsoby a on to třeba různými způsoby myslel, ale ona ví, že primárně to bylo kvůli tomu, že ona ho prostě brala tak, jak je a bylo jí jedno, že je vlkodlak a řekla mu vše, co si myslela a byla mu oporou a to všechno. A on jí to i potvrdil. Byla mu ráda oporou a teď to taky vypadá, že Jack se jí nebude chtít zdát, za což byla ráda. A rozhodně ji nebude zajímat, že Kol bude protestovat. On má Claire, ona má Jacksona. A tak to i zůstane, takže si může protestovat, jak chce. Ona si Jacka sebrat nenechá.) Ano, ale já jsem to taky neměla dovolit. Ale máš pravdu. Máme na tom oba dva svůj podíl viny. A já jsem opravdu ráda, že mě za tohle nemíníš nějak lynčovat. Asi bych to moc dobře nenesla, i když bych se stejně musela vzchopit a být v pohodě, protože situace tady nedovoluje smutnit a truchlit nad něčím či někým moc dlouho. Pořád se tu něco děje. (Napije se drinku a odloží ho zase na stůl.) Ty jsi v tom mém životě taky dost důležitý Jacku. A vím, že Kolovi se to nelíbí, ale v tomhle ohledu si Kol může trhnout, protože já se nevzdám toho přátelství, které s tebou mám a jsem ráda, že to vidíš stejně. Nechci o tebe přijít a chtěla bych, aby to mezi námi bylo zase v rovině přátelství. Ale stejně tak si uvědomuju, že ty kroku k tomu, aby to tak bylo, nebudou tak jednoduché. Ale moc o to stojím. (Podívá se mu do očí a v těch jejích se zračí odhodlání něco s tím opravdu udělat. Klidně i začít znovu, pokud to bude potřeba. Od základních krůčků, až by se znovu dostali tam, kam by chtěli.) Abych pravdu řekla, o vlkodlacích jsem nikdy neměla vysoké mínění. A možná i proto jsem se ti zdála při prvních setkáních rady arogantní. Vlastně se ti to nezdálo, byla jsem. Ale věděla jsem, že pokud chceme něco společně změnit, musíme najít společnou řeč. A já se to tedy snažila tak udělat. Kdo by si pomyslel, že v tobě nakonec najdu přítele. (Zasměje se, i když velice tiše. Samozřejmě je si vědoma, že ji Jack drží za ruku, ale ona se nemíní vysmeknout. Má Jacka ráda a ten dotek jí není nepříjemný. Naopak je opravdu skoro až nadšená z toho, jak se to tak rychle obrátilo k dobrému. Ona o Jacka nepřijde, to je pro ni to hlavní.) Můj bratr mě hodně držel na uzdě a vybízel mě k nesnášenlivosti jiných ras. zakazoval mi se s nimi stýkat, mohla jsem být jen s čaroději. A možná i proto, že tohle dělal, jsem chtěla okusit jakési zakázané ovoce pro mě. Než jsem zemřela před sto lety, s žádným vlkodlakem jsem se nebavila. Chtěla jsem to vyzkoušet a dopadlo to dobře. (Usměje se na něj zářivě. Vlastně se jí docela spravila nálada po tom rozhovoru s Klausem, který jí stále přijde dost divný, nemůže si pomoct.) Prosím tě, nechceš mě náhodou rovnou prohlásit za svatou? To by mi možná stačilo. (Už zase má svoje poznámky na ty jeho věčné lichotky, na které si asi, tedy alespoň ne v takovém množství, nikdy nezvykne.) Jacku, já si nepřeju nic jiného, než aby to všechno bylo zase dobré. (Jak jí pustí ruku, tak ona napřáhne ruce a obejme ho. Prostě to chtěla udělat. Potřebovala to.)

*Ještě stále se chvíli směje a když přestane, tak i přesto má úsměv na rtech. Tak to vážně nečekala, že Sophie měla poslední rande v devatenácti a proto trochu povytáhne obočím, že tomu absolutně nerozumí.* Ty a poslední rande v devatenácti? *Řekne udiveně.* Tomu se mi nechce věřit. *Už jenom proto, že Sophie je opravdu šikovná a je si jistá, že se muži za ní musí otáčet. Přišlo jí to téměř neuvěřitelné. Ale pokud se sama drží dál od nějakých závazků, tak je fakt, že mohla mít nabídky, ale mohla je odmítat jednoduše. Navrhne jí poté řešení, jak to udělat. Nakonec tedy půjdou jak na rockový koncert, tak i na filharmonii a vážně se už teď těší, že společně vyrazí ven a nebudou muset řešit jenom problémy okolo nich, ale budou si i užívat zábavu, kterou nutně ve svém životě obě potřebují. Usměje se o něco více.* A koho by jsi chtěla přizvat? *Je zvědavá. Netuší o kom to přesně mluví a ani ji nikdo nenapadá. O vztazích, které Sophie má s jinými lidmi nic vlastně neví. Věděla, že je to kamarádka Genevieve, ale to bylo asi tak všechno. Vlastně ještě to, že je i dobrá přítelkyně s Marcelem a Davinou. Jenomže to byl určitě jenom zlomek všech jejich vztahů. Zmíní se poté, že ji někdo přijde atraktivní a vlastně ho Sophie zná. Ještě aby ne, když mají společnou minulost a rád navštěvuje Rouseau's. Nezmíní přímo to jméno, ale zdá se, že Sophie o tom něco málo ví a proto se musí pobaveně usmívat, když ho začne popisovat. několikrát přikývne hlavou na náznak, že tomu rozumí, co se jí tady snaží Soph právě teď naznačit. Odkryje tak horní řadu zubů.* Jak dlouho už tušíš, že jde právě o Marcela? *Zeptá se jí s úsměvem. Teď už nemělo cenu to nijak zakrývat a vlastně se ani za to nestyděla, že měla k jeho osobě jisté sympatie.* Byl tady ještě jeden muž, ale...*Zavrtí hlavou a pousměje se. Očividně tohle nechce nijak zvlášť rozebírat a navíc za chvíli zjistí něco z čeho je velmi šokovaná. Oživení Genevieve a Klause. Když ji vysvětlí, jak to přesně bylo a následně je to i omluva za to, že jí to neřekla, tak ji ujistí, že se na ni vůbec nezlobí a chápe to. Spíše jí to mrzí u Klause trochu, ale to si nechává pro sebe.* Tomu věřím. Obzvlášť, když byla naživu zatímco ty sis myslela, že je mrtvá. *Tohle opravdu nebyl zrovna pěkný přístup, ale jistě má Genevieve své důvody k tomu, proč to tak udělala. Na malý okamžik zůstane pohledem na Klausovi, který je taktéž u baru, ale pak se znovu začne věnovat Sophie a jejich rozptýlení. Její návrh se ji na jednu stranu zamlouvá a na druhou ne.* Já sice netančím...nikdy. Jsem ve skutečnosti v tom špatná, ale pro dnešní večer to poruším. *Usměje se, vypije posledního panáka snad i na posilněnou a poté se se Sophie odebere k tanečnímu parketu. Jakmile tam přijdou, tak se nestačí divit tomu, co vidí. Kaie jak tančí s nějakou slečnou a opravdu, ale pravdu velmi doufá, že to není Davina, ale něco ji říká, že ke vší smůle to bude ona. Otočí se na Sophie.* Je to Davina? *Zeptá se trochu nejistě. Jedno pozitivum to má. Zatím nic nevyvedl a nevypadá to, že by se k něčemu takovému chystal. A navíc když budou teď tančit, tak je oba budou mít pod dohledem.*

(Sleduje Jacksona, jak asi bude reagovat na její nabídku. Jde na něm vidět, že o tom přemýšlí. Nad jeho odpovědí se musí pousmát. Moc ráda mu to ukáže. Budou to mít jako takovou služební cestu. Už ale ví, že to pro ni bude dost bolestné, přehrabovat se skoro doslova v jejím životě. Kvůli Jacksonovi je toto však ochotná podstoupit. Znovu se usměje nad jeho doplněním odpovědí a úplném odsouhlasení jejího návrhu. Doufá, že jim to nějak pomůže.) Jistě. (Slíbí mu tak, že se o tomto budou ještě bavit.
Pak už bruslí. Claire se znovu po dlouhé době opravdu baví a na ledě se naprosto oprostí od svých myšlenek. Stává se jí to, poslední dobou dost často, že prostě vypne a vnímá jen sebe. Znovu se na oko koukne uraženě na Jacksona a následně se tomu musí upřímně, hrdelně zasmát. Chovali se jako malé děti. Ona si tak někdy ještě připadala, ale Jackson asi ne. Potom mu už jen ujede a hned leží na zemi. Rychle se sebere a než stihne něco udělat, stojí u ní Jamie. Ona by se teď ráda věnovala Jacksonovi, ale jelikož to vypadá, že se s ní chce Jamie bavit, nechá ho v tom. Její odřeniny nejsou zase tak hrozné, jen je to nevzhledné a jí to štípe a pálí. Chce si to podrbat, aby se zbavila toho pocitu, ale neudělá to. Její rány se rychle zahojí, takže to vypadá, že se jí vlastně nic nestalo. Když k nim přijede Jackson, jen na něj kývne.) Doženu tě později. (Usměje se a nechá mu tak trochu prostoru volného. Sleduje Jacksona, jak potom chvíli bruslí a následně odchází. Nechce se jí ho potom hledat, ale musí se teď vypořádat s Jamiem.) Ano, jsem v pořádku. (Odpoví mu stručně a pravdivě. Je v pořádku, tak proč by měla říkat něco jiného? Když jí vzal za ruku, lehce zatajila dech, protože nebyla zvyklá, dotýkat se někoho, ke komu nechovala hlubší vztah. Po chvilce svou ruku stáhne k sobě a koukne se mu do očí.) Vážně, jsem v pohodě. Nic to není. (Založí si ruce na hrudi a pozoruje Jamieho. Všimne si, že chtěl něco říct, ale nedořekl to. Koukne se tedy jeho směrem a neodpustí si hnusnou poznámku.) Jestli jsi tady s Rebekah, můžeš zapomenout na to, že se budeš bavit. Ta malá coura má totiž zvláštní dar. A to zkazit všechnu zábavu. (ušklíbne se jejím směrem. Nesnášela jí z hloubi duše a tajit to nebude. Nemá cenu to tajit. Snažila se jí zničit život, tak ona jí také ublíží, jakmile bude mít jakoukoliv možnost. Lehce ironicky se na něj koukne.) Jo, právě jsme se chystali zalézt na záchodky a rozdat si to tam. (Protočí nad tím oči a ušklíbne se.) Ne, nic jsi nenarušil. (Dodá vážně a znovu na něj pohlédne. Opře se o mantinel, jelikož tohle bude asi na dlouho.)

*Když ze sebe vymáčkne to, co nosil vůči Genevieve na srdci, tak se mu uleví, a cítí se lépe. Zároveň sice vnímá jakou melancholii nad tím, že to nemohlo dopadnout jinak. Ví, že je to jeho problém a musí se s tím vypořádat sám. Genevieve by tímhle už nikdy nechtěl zatěžovat. Potřebuje více času na zahojení těch ran. Čím déle od toho uplyne doby, tím to pro něho bude snazší.
Těší ho a je rád, že se může nazývat jejím přítelem. Váží si toho a znamená to pro něj taky hodně. Právě proto, že mu na Gen tolik záleží, nechce ji působit potíže, starosti ani nic podobného negativního kvůli sobě. Je to jeden z důvodů, proč ho nyní i těší skutečnost, že sem nakonec šel a potkal ji o samotě, a mohli si promluvit.
Do jeho výrazu se tak vrátí trochu více pohody a klidu. Dostává se pomalu zase k tomu, že si tenhle večer, noc prostě užije.
Z reakce a slov Genevieve shledává s potěšením, že se víceméně na všem shodují. Ona dává za pravdu jemu a on jí. Přijde mu to neuvěřitelně milé a příjemné. Fakt, že se jí při tom smí chvíli dotýkat dodává atmosféře u stolu zvláštní harmonii a klid. Poslouchá ji a souhlasně přikývne, když ona připouští, že se na tom, kam dospěli podíleli oba dva. Nepatrně se nad tím musí pousmát, že si jsou toho vědomi. A nemůže si odpustit poznámku, když slyší o tom lynčování. Je to totéž jako s tím zlobením se na ni.* Nikdy bych ti nemohl takhle ublížit. *Poznamená a koukne na ni.* Nevím, jak jsi mě očarovala, ale nemůžu na tebe být naštvaný ani nic podobného. *Dodá a obrátí to trošku v legraci. V očích se mu nepatrně zajiskří. Myslí to vážně, ale chce odlehčit atmosféru u stolu, neboť když je mu dobře, tak to rád šíří do okolí. Ví, že Gen to pochopí tak, jak je to míněno. Pak už ji opět poslouchá a musí souhlasit. V tomhle městě se stále něco děje. To teď, ale nemíní rozebírat. Krátce na to se Gen dostane k něčemu, co mu na tváři vykouzlí šťastný výraz, jako by právě objevil, že Ježíšek skutečně existuje. Stane se tak v momentě, kdy od ní slyší, jak moc pro ni znamená. A nemůže se rovněž nabažit toho o Kolovi. Zní mu to rovněž jako rajská hudba. Také se podle toho natěšeně a pobaveně tváří. Rád slyší i tu část, že se Gen nehodlá jejich přátelství vzdát. To pro něj v danou chvíli znamená velmi mnoho a užívá si ta slova. Vypadá teď tak trochu jako ta blecha v psím kožichu, taky tak šťastný. Pak trošku zvážní, neboť se dostanou k trošku ošemetnějšímu tématu.* Vždycky budu tvým přítelem, Genevieve. *Poznamená vážně.* Kdykoliv bys měla pocit, že ti můžu být k něčemu užitečný, dej mi vědět. *Odvětí a dívá se jí upřímně do očí.* To další, v některých věcech budu potřebovat možná víc času, ale já to zvládnu. *Dodá ještě. Věří, že časem to mezi nimi bude zase jako dříve, ale bude to i nové, protože budou bohatší o to všechno, čím si prošli. Pro něj to pouto přátelství tak bude mnohem pevnější. Je zase rád, že se v tomhle ohledně přátelství shodnou.
Pak se zaposlouchá o jejím povídání ohledně názoru na vlkodlaky a když vzpomíná na ty jejich začátky. Mírně se nad tím opět pousměje, protože teď už je to pro něj příjemné vzpomínání. Sklopí při tom pohled na jejich ruce a vybavuje si při tom některé momenty.* Tenhle pohled na svět, nestrkat všechny z jedné rasy do jednoho pytle, jsem získal taky díky tobě. *Poznamená jí k tomu a vzhlédne zase k ní. Je vidět jeho vděk, že mu otevřela oči a zbavila těch zastaralých názorů a předsudků. Pak už zase poslouchá a usmívá se nad tím. Slyší o přístupu a chování jejího bratra. Nepatrně se nad tím zamračí, ale dlouho mu to nevydrží. Genevieve ho svým přirovnáním k zakázanému ovoci přiměje ke krátkému smíchu, ve kterém mu zasvítí jeho bílé zuby.* Jsem rád. *Koukne na ni s pobaveným jiskřením v očích. Mírně při tom stiskne ruku za kterou jí drží. Na moment zvážní a poslechne si její poznámku o jejím prohlášení za svatou. Kupodivu zůstane vážný dál a vypadá, jako by v tom viděl skvělý nápad. Trošku se k ní nakloní a v očích mu zajiskří.* To vůbec nezní špatně, Genevieve. *Poznamená napůl v legraci, ale je na něm vidět, že kdyby to bylo možné tak to zařídí.* Svatá Genevieve... *Vysloví to a hraje si s tím slovním spojením na jazyku.* Zkusím se o to postarat. *Uzavře to na oko odhodlaně. Myslí to v legraci, ale opět Gen dává najevo, jak moc si ji považuje a cení. Pak se odtáhne dál od ní. Stále má v paměti, že je tu někde Kol. Nerad by si zkazil tohle setkání s Genevieve nějakým jeho výstupem. Svým vtipkováním si zase o něco zvedne náladu.* Zase bude, Gen. *Ujistí jí pak s odhodlaným výrazem, který na ni upře. Nejen ona si to přeje, on sám také. Genevieve ho po té spontánně obejme a to je pro něj nejhezčí odměna. Rád jí obětí oplatí a na chvilku si ji přitáhne k sobě. Hned se mu vybaví, kdy ji objímal naposledy. Tehdy si z něj udělala chodící pytlík s krví. Teď už mu to, ale přijde jako hezká vzpomínka. Když se po chvilce od sebe odtáhnou, tak krátce zvedne ruku k její tváři a pohladí jí po ni. Při tom se šťastně usmívá. Pak ruku rychle stáhne. Nechce, aby si Gen něco špatně vysvětlila. Má prostě radost, že to takhle všechno mezi nimi dopadlo.* Z velké části už je. *Opraví se nakonec a pousměje se na ni. Pak se jako by vynoří z jejich světa, který zahrnoval "jejich" stůl a rozhlédne se. Všimne si, že je nedaleko bar se šampaňským.* Měli bychom se napít na naše staronové přátelství. *Navrhne. S těmi slovy vstane a přejde k baru, kde si poručí dvě skleničky. Jednu pro sebe a jednu upíří pro Gen. Pak se otočí od baru k Genevieve, jestli ještě sedí u stolu nebo šla za ním.*

(Rozhodí rukama a přitom pokrčí rameny.) Stejně jako mě se nechce věřit, že jsi měla poslední rande na střední. Hledej si v tomhle zmatku partnera, kterému můžeš věřit. (Částečně to vlastně byl taky důvod, proč neměla rande takovou dobu. Jak má dnes člověk vědět, že tomu druhému může věřit? A hlavně, kde má člověk jistotu, že se tomu druhému nic nestane, když ho zatáhne do tohohle zmatku a šíleného světa? Jak by normálnímu člověku vysvětlovala, že je čarodějka a její někteří přátele jsou upíři a také tu jsou vlkodlaci a Původní rodina. A pak tu byl ten strach k někomu něco opravdu cítit. Strach z toho, že by ho mohla ztratit. Ale tohle nahlas Cami nepřizná. Skousne si ret, když se Cami zeptá, koho by přizvala. Mávne na to jen rukou, jako by to nestálo za řeč.) To je jedno. Možná až to s tím člověkem nějak vyřeším, tak o tom budu přemýšlet více. (Nechtěla teď řešit své problémy s Genevieve, i když se zdálo, že už žádné nemají. Vlastně teoreticky neměli, ale asi to bude chtít trochu čas než všechno zaběhne do normálních kolejí a ony se zas budou společně smát. Pak se dostanou ke vztahu Cami a nějakého muže, o kterém si Sophie myslí, že to je Marcel. Ale jakmile uvidí na její tváři pobavený výraz, tak je jí to více než jasné. Takže Davina měla více méně pravdu. Začne se díky tomu usmívat.) Já ne. Vím, že jste se hodně spřátelili, ale to ostatní nějak zjistila Davina. Myslí si, že spolu chodíte a ptala se mě, zda něco nevím. Tak jsem to zkusila. Bylo by hezké vás vidět pohromadě. Oba si zasloužíte někoho hodného a milého a to oba jste, i když u Marcela to není tak vidět jako u tebe. (Znovu se usměje, ale pak povytáhne obočí, když Cami zmíní dalšího muže. Ale díky tomu, jak to řekla se neptá. Jde na ní vidět, že to nechce rozebírat. Jen chápavě přikývne hlavou. Jak se zdá dnešní den není překvapená a šokovaná jen ona, ale i Cami. No a není se rozhodně čemu divit.) Přesně tak, ale tak nějak jsme to vše rozebrali, vyříkali si to. (Kývne hlavou. Jistě, že jí to celé zamrzelo, ale dneska už vůči Genevieve cítila konečně i pochopení. Naprosto jí chápala a zase naopak, ale obě v tu chvíli měli své pocity, které určovali jejich budoucí činy. Nakonec nabídne Cami, že půjdou tančit a když souhlasí, zářivě se usměje. Dlouho nebyla na párty i vlastní a neužila si to pořádně, ale dnes se hodlá bavit. Hodlá si to celé užít.) Určitě nejsi tak špatná. Je to jednoduché. Naslouchat hudbě a pohybovat se do rytmu. (Pokrčí rameny a pak také dopije obsah sklenky. Prázdnou položí na bar a vydá se s Cami na taneční parket. Sama si nevšimne toho, co Cami. Tázavě k ní zvedne pohled při její otázce a pak se zadívá směrem, kam se dívá ona. Nemůže uvěřit svým vlastním očím. Davina tančí s Kaiem, když jí upozornila jaký je a co udělal?) Davino? (Tím vlastně potvrdí Cami její otázku. Davina a Kai od nich nestáli moc daleko, ale stále tu hrála hudba celkem hlasitě a je dost možné, že ji nakonec neslyšela. Otočí se zpět ke Cami.) Víš, že tuhle kombinaci nevidím zrovna ráda. (Podívá se opět k těm dvoum.)

(Věřila mu. Všechno, co jí říkal. Věřila, že by jí nikdy nemohl nijak ublížit, že by ani nechtěl. A pokud by to udělal, bylo by to něco takového, co udělala ona. Tedy bylo by to čistě nechtěné. A věděla, že předtím v baru ho opravdu hodně ovládaly emoce, ale emoce někdy člověka naprosto oblbnou. Je ráda, že u Jacka to takhle nezůstalo dlouho. Už kvůli němu nebude brečet. Nebude si říkat, že ho navěky ztratila, protože on jí to odpustil a chce, aby bylo všechno jako dřív. Je mu tak moc vděčná za to, že to takhle bere. Že vydýchal tu prvotní zlost a teď tu s ní sedí a všechno je až zázračně dobré. Oba se shodli, oba vědí, že když budou chtít, bude to jako dřív. A možná, že to bude ještě lepší. To se uvidí.) Já vím, že nemohl. A to víš, tehdy jsem byla čarodějka, věděla jsem, jak seslat kouzlo a to nějak stále trvá, i když jsem upír. Asi je to dlouhotrvající kouzlo. (Podívá se na něj a ušklíbne se pobaveně. Taky si samozřejmě dělala legraci. Přesně věděla, jak to Jackson myslel, ale to, že si tu ze sebe dokázali i utahovat, je hodně dobré znamení. Pak si ji začne dobírat s tou její svatostí. Ona opravdu není svatá a ani nestojí o to, aby ji tak někdo nazýval. Ví, že to Jack myslí taky v legraci, ale to, jak často používá lichotky na její adresu, to se s blahořečením opravdu dá skoro srovnávat. A ona rozhodně nestála o titul svatý nebo o nějaký takový podobný titul. Nebyla dokonalá, i když se to Jacksonovi mohlo zdát, ale to asi zamilovanost dělá. Nemůže mu to vyčítat. Ne teď, když se děje tohle.) Ne, to by tedy nešlo a nic takového zařizovat nebudeš. Já patřím peklu. (Řekne zcela vážně, i když jí koutky cukají, ale nakonec se rozesměje. Je opravdu ráda, že to takhle dopadlo a ona se tu s ním může smát, i když si to ještě před několika hodinami, co hodinami, minutami nemyslela. Ale teď to byla pravda. To objetí je pro ni jako třešnička na dortu. Takový balzám, který říkal, že všechno bude zase dobré, protože se Jackson nevyhýbá fyzickému kontaktu tohohle druhu. Když ji pohladí, tak se mu dívá do očí a kdekdo by si možná myslel, že teď přišla ta chvíle, kdy by se pár políbil. Jenomže oni už nebyli pár a ona to opravdu chtěla udržet na přátelské úrovni. Proto se na židli napřímí a Jacksonova ruka tak sklouzne po její tváři dolů. Potěšeně se usměje z toho, že by to měli jít zapít. Kývne hlavou a když se Jack zvedne, tak ho následuje, i když se jí pár lidí připlete do cesty, takže se o nějakou ty chvíli zdrží, ale nakonec stojí vedle Jacka u baru a vzala si svou sklenku šampaňského. Pozvedla ji.) Na přátelství. (Usmála se a pak se napila.)

To je pravda. Navíc dnes si najít partnera, který ti opravdu sedne je umění. *Ono je lepší i nehledat a prostě počkat na to, až to přijde samo. Přeci jenom ta velká láska přichází nečekaná a nehledaná. Ale je pravda, že na to nemá opravdu teď žádné myšlenky. Na druhou stranu by byla ráda, kdyby měla partnera, protože by to bylo příjemné rozptýlení v tom všem, co zažívá. Jenomže to by musel být z nadpřirozeného světa a nebo o něm vědět. Což je taky další problém. Poté se ji zeptá, koho by přeci jenom k nim přiznala, ale odpovědi se nedočká. Nechce to však ze Sophie vytahovat, tohle nemá v plánu. Pokud jí to bude jednou sama chtít říct, tak jí to řekne. Chápavě přikývne a pousměje se, že teda od tohoto tématu už odpustí. Stejně už byly domluvené, že někde zajdou a pro tuto chvíli to stačilo. Detaily a popřípadě nějaký ten doprovod mohou pořešit později. Jejich téma se hned na to přesune k Marcelovi a u toho se musí usmívat, že to Sophie uhodla. Možná to i šlo vidět z Marcelových návštěv v Rousseau's a nebo to poznala na ní. O tom mohla už jenom polemizovat, každopádně jí nevadilo, aby se s tím svěřila právě Soph. Hodně ji překvapí, že práce Davina si něčeho takového všimla, ostatně ale bydlela s Marcelem a musela na něj poznat nějaké náznaky. Teď z toho byla trochu rozhozená, že právě jedna puberťačka zjistila něco takového a informovala o tom Sophie. Usmívá se na ni a na rtech ji pohrává opravdu široký úsměv.* To jsi mě překvapila. Myslela jsem si, že sis toho všimla, když se párkrát objevil v baru. Davina ho zná asi velmi dobře, když něco takového dokázala poznat. *Byl to od ní kompliment, že vlastně řekla jak o ní tak i o Marcelovi, že jsou hodní a chtěla by je vidět spolu. Pousměje se na ni.* Jsme přátelé. Nechávám tomu čas. *Vysvětlí ji. Zasvětí ji i do toho, že šlo o někoho dalšího a je ráda, že tohle více nerozebírají a ještě k tomu tady. Nebylo by to příliš vhodné. Jakmile se začnou bavit o Genevieve, tak trochu zvážní.* Občas lidé dělají něco, co se nám ostatním příčí, ale pro ně je to ten nejlepší způsob v danou chvíli. *Vlastně mluví jenom tak okrajově, protože netuší, co přesně Gen měla za důvody k tomu, aby nedala o své existenci vědět. Přijme nabídku Sophie, aby si šly zatancovat, ale musí ji upozornit, že v tom opravdu je špatná. Trochu se uchechtne při její odpovědi.* Vážně v tom nejsem dobrá. Ale jednou do roka si zatančit mohu. *Společně se vydají k parketu, kde si však stačí všimnout Kaie a nějaké mladé slečny. Má předtuchu, že je to Davina a proto se i zeptá. Hned na to se potvrdí její obavy. Každopádně musí uznat, že Davina je velmi hezká, mladá dívka. Ale kvůli tomu s ní Kai rozhodně netančí, pochybuje, že něco takového cítí a vůbec si to uvědomuje. Alespoň ví, kde teď je a co přesně dělá. O tomhle si s ním promluví. Jasně mu řekla, ať i nechá na pokoji. Spíše teda, ať jí neubližuje, ale neměl by se k ní raději vůbec přibližovat. Podívá se na Sophie a přikývne chápavě.* Ano, vím. Ani já z toho nejsem nadšená, ale zatím to probíhá v klidu. Prostě budeme kousek od nich. Věřím tomu, že ji neublíží. Rozhodně ne tady. *Nemohla zase věřit tomu, že by ji neublížil vůbec. Chytne Sophie za paži a popojde s ní trochu stranou, aby na ně viděly, ale zase aby u nich nebyly příliš blízko.* Já vím, že je to těžké je takhle vidět, ale opravdu bychom se měly dnes večer bavit. *Brala to prostě tak, že pokud se nic nedělo, tak nebyl důvod k tomu, aby se do této situace nějak zasahovalo.*