Finn's House

*Zastavil se na kraji příjezdové cesty a zahleděl se na prázdný dům. Bylo to dlouho, co tu takhle stál. Pouze matka věděla o tom, že se uchýlil zrovna sem, když měl ve svém upířím těle vypnuté emoce. Komu vlastně patřil? Matně si na to vzpomínal. Ovlivnil nějaké dva mladé lidi, zřejmě zrovna zakládající rodinu, a pak... Svraštil obočí. Na tuhle část svého života nerad vzpomínal, i když cítil vinu mnohem méně, než předtím. Pomalými kroky se přibližoval k hlavním dveřím. Vystoupal po pár schůdkách a vzal za kulatou kliku. Vnitřek domu byl prázdný a na nábytku stála vrstva prachu. Našel jediný salonek, který se v domě nacházel, a mávnutím ruky rozsvítil tři svíce, stojící na malém stolku. Věděl, že ho najde. Bude doslova přinucena ho vyhledat. Od Esther se naučil nové věci, které v poslední době využíval čím dál tím častěji. Magie byla věc umu, pozornosti a hlavně daru. Poupravil si své černé sako, zkontroloval manžetové knoflíčky a čelem otočen k oknu elegantně přitiskl palec k pozvednutému ukazováčku každé ruky a začal jimi o sebe mírně třít.* Reperio et accersi. Vulnus in nomine petenti. Comes de sanguine nomen. Reperio et accersi. Vulnus in nomine petenti. Comes de sanguine nomen. Reperio et accersi. Vulnus... *Opakoval polohlasem a plně se soustředil na svou nejmladší sestru. V první fázi kouzla si měla uvědomit, že jí někdo volá. Někdo, koho znala. Po pár vteřinách se na jejím předloktí začala objevovat písmena, vyřezaná do její měkké kůže. Hrubá adresa. Sotva se její kůže opět uzdravila, soustředil se už na jedno slovo.* Audite, et non revertebantur cum ambularent venire. *Řekl téměř už šeptem. Velice pomalu (dal si na tom záležet) se na kůži Rebekah začala objevovat písmena nová. Nejprve runové F, poté I. FINN. To bylo vše. Rozpojil prsty a otevřel oči, jež někdy v průběhu kouzla semkl. Zhluboka do sebe nasál studený vzduch a sedl si do jednoho ze svou křesílek. Sestra ho vyhledá: kouzlo způsobí, že ji to k němu bude táhnout. Hodil si nohu přes nohu a čekal. S pozváním si starosti nedělal, dům byl napsán na nějakého upíra, jež byl teď mrtvý. Byl rozpolcen. Matce zatím nic neřekl, jen naznačil, že si jde popovídat se sestrou. Byla tu šance, že Rebekah přijme matčinu nabídku z jeho úst? Zatím nebyl jistý říct plnohodnotný závěr. Ten si udělá, až se s sestrou po dlouhé době znovu střetne.*

*Poslední dobu trávila převážně tím, že se snažila najít Lorenta. Utekl a oni potřebovali zjistit, zda Esther ví o Hope nebo ne. A jak znala Lorenta, tak ho hledala převážně po barech. Spolehlivější by bylo hledat ho v posteli nějaké ženy, ale to jí opravdu nezajímalo a navíc by to bylo obtížnější. Pochopitelně si občas našla chvilku, aby se zastavila za Aliseou anebo se sešla s Jamiem. V sídle moc času netrávila, spíše tam jen někdy přespala, pokud zrovna nepřespávala u Jamieho. Vyhovovalo jí, že se zatím nepotkala s Klausem, na setkání s ním se netěšila. Od Elijaha věděla, jaký má teď na ně názor, podle ní to přeháněl. A to ještě k tomu začínala mít poslední dobou takové zvláštní sny. V podstatě se jí v těch snech neustále zdálo o tom, jaký by mohla mít život, anebo se jí zdálo o tom, jak jí Klaus její život kazil.

Dnešní večer opět procházela jeden bar, když začala mít divný pocit. Jako kdyby jí někdo volal, jako kdyby někde měla být. Zarazila se přitom a brzy i zjistila, kde má být, když se jí začala na ruce vyrývat jakýsi nápis s adresou. Cítila přitom trochu bolest, ale nic, co by bylo až tak závažné. Navíc se toho brzy zbavila. Ale stále netušila, o koho se jedná, kdo jí volá. To také zjistila brzo. Jakmile ucítila znovu tu bolest a spatřila těch pár písmen. Zamračila se. Nelíbilo se jí, že si jí Finn takhle volá, ale mluvit s ním potřebovala. Mohla tak od něj zjistit něco o Hope. Kromě toho s ním měla také nějaké nevyřízené účty ohledně jeho vánočního dárku pro ní. A tak se tam vydala. Po chvíli stála před jakýmsi domem. Netušila, jestli je Finnův nebo je majitel prostě mrtvý. Sázela spíš na to druhé, protože jí nic nebránilo vejít. A svým sluchem snadno zjistila, že v domě je jenom jedna osoba a to její bratr. Ovšem jakmile vešla do stejné místnosti, kde byl Finn, v první chvíli se zarazila, když ho viděla. Vypadal jinak, než ho viděla naposled. Ale věděla o té výměně těl a myslela si, že Finn matčinu nabídku hned přijal. Teď měl potvrzení.* Konečně nevypadáš tak nudně, bratře. *Pronesla místo pozdravu a poslední slovo řekla s menší dávkou ironie. Byla poněkud podrážděná už na začátku tohoto rozhovoru. A vzhledem k tomu, že neměla s Finnem nějak vynikající vztahy v poslední době, se nebylo čemu divit. Popošla o něco dřív a opřela se o opěradlo jednoho křesílky.* Ale pokud si myslíš, že přijmu matčinu nabídku, tak zbytečně budeš plýtvat slovy. 

*Čekal poměrně dlouho. Na jeho vkus a čas až příliš. Příště kouzlo propojí s nesnesitelnou bolestí. Uslyšel, jak někdo otevřel domovní dveře. Ani se nehnul, ve své pozici vyčkával až do doby, kdy Rebekah poprvé spatřil. Mírně zvedl bradu a s kamenným výrazem sledoval sestřiny posunky ve tváři. Nebyla nadšená, že ho vidí, stejně tak on. Po slovech, která ho rozhodně nepotěšila, se na jeho tváři mihl skoro nezaznamenatelný náznak jistého utvrzení se ve svém názoru.* Rebekah... *Vyslovil její jméno a zvedl bradu ještě o něco výše.* Jsem rád, že tě "konečně" nenudím. *Nadhodil a v jeho hlase bylo slyšet zklamání.* Nikdy se nepoučíš, sestro. *Povzdechl si pro sebe. Pozvedl pravou ruku a pokynul k volnému křeslo, jež stálo naproti odděleno jen malým stolkem.* Posaď se. *Nebyl to příkaz, pouze vybídnutí. Na chvilku mu pohled spadl na ruku. Poupravil si znova manžetové knoflíčky. Nemělo cenu otálet a snažit se být aspoň trochu zdvořilý. Nestál o to ani jeden, proč se tedy snažit. Bude se muset smířit s tím že Rebekah už nikdy nebude ta malá blonďatá holčička. Zůstávala pouze Niklausovým stínem, pro který neměl pochopení. Od jejich proměny to tak bylo a zůstane.* Nabízíme - nabízí ti vše, po čem toužíš. Po čem si kdy toužila. Ztratili jsme toho hodně, Rebekah. Možná víc, než si uvědomuješ. A nikdo jiný, ti už život nevrátí. Ona, naše matka, ti může zajistit to, co hledáš tisíc let. Lásku, rodinu... Jenom slepí to nevidí. A jako jediná ti může zaručit bezpečí. *Na čele se mu objevila vráska. Vše, co říkal, byla pravda. Esther pro své děti chtěla to nejlepší. Udělala chybu a chtěla ji odčinit. To Esther může zajistit Původním normální život a ochranu před jejich dávno ztracenou tetou, jejíž zloba se vrátí, pokud nezabijí nevinné dítě. Jedním životem ochrání ty další.* Já své nové tělo přijal a otevřela se mi brána možností, sestro. Nejsem to, co jsem býval. Jsem živý jen z mé krve. Nemusím se už nikdy schovávat před sluncem. Musíš pochopit, že se tě snažíme ochránit. Matka se nás snaží chránit, všechny, jako to dělala vždy. Před tisíci lety, v Mystic Falls... tak, jako tady. *Zhluboka se nadechl a sledoval sestřinu tvář. V hloubi duše doufal, že se sestra rozhodne správně a konečně uvidí světlo tam, kde byla staletí tma a zlo.*

*Na jeho pobídnutí, aby se posadila, nereagovala. Ani se nepohnula, zůstala dál stát opřená o opěradlo křesla. Neměla v úmyslu poslouchat jeho rozkazy, nelíbilo se jí ani, že si jí sem takhle zavolal. Dívala se dál na Finna s chladnou tváří a poslouchala, to co jí říkal. I když moc k srdci si to nebrala. Nechávala Finna vypovídat, dokud neřekl všechno, proč si jí sem zavolal. A ona se pak ujala slova.* To je pěkná nabídka, že bych mohla mít rodinu. Ale víš, co k tomu schází? Aby se mnou vydržel někdo, kdo by přežil víc jak pár měsíců. Ono moje rodina má zvláštní zálibu v zabíjení mých milenců... *Udělal malou pauzu. Narážela tím hlavně na Matta, protože to byl Finn, který ho zabil.* Ale gratuluju, překonal jsi Nikovu úroveň. On je vždycky zabíjel s tím, že mě tím "chrání". *Slovo "chrání" vyslovila s dávkou ironie. Klaus ji tím nikdy nechránil, pouze zrušil možnost případného zlomeného srdce a namísto toho jí dal důvod, proč ho nesnášet.* Ale ty jsi to udělal z nového důvodu, aby jsi mi ublížil. Teď jsi spokojený? *Probodla ho pohledem.* Už tisíc let neustále musím snášet Nikovi nálady. V poslední době jsem se musela vypořádat i s tím, že se mě vlastní bratr pokusil zabít. A teď ještě k tomu ty převezmeš Niklausovi způsoby. Takže jo, vážně bych se někdy chtěla zbavit téhle rodiny, mít vlastní, do které mi nikdo z vás nebude zasahovat. Ale kde mám tu záruku? *Při posledních slovech sevřela pevněji okraj křesla. V tomhle vyčítala svým bratrům to, co jí provedli, a štvalo jí, že tak neměla svůj život, který by si přála.* Esther se pokoušela zabít naší neteř, svou vlastní vnučku. Pokoušela se zabít i vlastní děti. Tak proč bych jí měla jí měla věřit?

*Lehce se zamračil, když odmítla jeho nabídku k posazení. Z úst se mu vydral lehce uškrcený vzdech, ale přešel to. Pokud s ním chce Rebekah mluvit ve stoje, prosím, ať si postojí. V tomto se podobala Kolovi - stejně tvrdohlavá. Pootevřel ústa, aby sestru přerušil, ale nakonec je znovu zaklapl. Věděl, že na tohle narazí. Díky Estheřině pomoci tuto vzpomínku zahnal daleko do kouta. Málem  by na to zapomněl.* Udělal jsem to, když jsem byl... *Odmlčel se a a zavrtěl hlavou. Mělo vůbec smysl, aby se snažil obhájit své činy? Proč by se snažil vysvětlit pravdu té, která o to nestojí. Jednu ruku položil volně na opěradlo, druhou se zapřel loktem o to druhé.* Rebekah, víš moc dobře, co způsobilo jeho smrt. A také víš, kdo mne zbavil emocí, aby přes mé monstrum uškodil vám všem. To, co ve mě dřímalo tisíc let, jsem se snažil zahnat do nejtemnějšího kouta, ale probudilo se to. *Stále mluvil klidně a lehce s nadhledem. Nikdo mu nebude vyčítat, protože nic nemohl ovlivnit.* Byl mým vrahem. Zapomněla jsi na tuto skutečnost snad? *Pozvedl obočí a nechal slova, aby je sestra mohla dostatečně vstřebat. Po jedné větě se ale zamračil a vstal. Ukazováčkem dvakrát rozlíceně poklepal na stolek.* Nikdy jsem se nesnížil na Niklausovu úroveň, Rebekah. A nejsem spokojený s tím, co jsem způsobil. *Výraz se mu opět vrátil do jeho typického: pochmurného.* Záruka leží na tvých bedrech. Pokud by šlo všechno podle vytčeného plánu, mohli bychom být zase rodina - všichni. *Poslední slovo zdůraznil a nechal viset ve vzduchu. Poté se otočil k oknu, k sestře tak byl na moment zády a zvedl koutky.* Niklaus se tě již pokusil zabít? *Tón byl posměšný. Cítil, jak se její nehty zaryly do opěrky ještě více.* Esther udělala věci, jež jí nikdo nikdy neodpustí, Rebekah. Nebyla pro nás smrt tenkrát vysvobozením? Jak jsme prospěli tomuto světu? Vyhledal Elijah léky na smrtelné choroby? Zabránil Niklaus válce. Zachránil děti, které po staletí trpí hladem? S tou mocí bylo vše možné. Ale ne, rodina Původních pouze tisíc let prolévala krev nevinných lidí. Naše matka chce pro nás plnohodnotný život. Chce nás ochránit před větším zlem, než jsme ale všichni dohromady, Rebekah. Smrt toho dítěte byla nevyhnutelná... *Odmlčel se a přemýšlel o dítěti Alisey.*

*Postupně si od Finna vyslechla, co říkal o tom, jak zabil Matta. Věděla, že tou dobou nebyl sám sebou, ale přesto to udělal. A komu jinému to měla vyčítat, když ne jemu? Benjaminovi. Ten ho nezabil, i když on to celé začal. Pak se Finn zmínil o tom, že Matt ho zabil. Věděla to, i když to až tak moc neřešila, dokud to teď Finn nevytáhl.* Taky jsi několik dnů předtím pomáhal matce nás zabít. A Matt přitom málem zabil mě, i když primárně se pokoušeli zabít Nika. Taky jsem Matta o nějakou dobu později málem zabila, když kvůli mě sjel i s autem z mostu... Takže když chceš vytahovat to, že tě zabil, tak přitom nezapomeň zmínit všechno. *Finn pak pokračoval ve svých slovech a ona se zaposlouchala do toho, co říkal. I když o tom, zda se nesnížil na Niklausovu úroveň, by mohla polemizovat. Kdo byl horší? Niklaus vraždil nevinné lidi, ale Finn usiloval o zabití vlastních sourozenců.* Ne, zabít se mě pokusil Kol. V téhle rodině panuje takový zvyk, že když se mě někdo pokusí zabít, tak pak brzo na to umře... Takže si dávej pozor. *Poslouchala pak Finna dál, jak mluvil o Esther. V tomhle s ním nesouhlasila. Mohli toho udělat pro lidstvo víc, ale matka by se nikdy neměla pokoušet zabít vlastní děti.* Nevyhnutelné? *Pozvedla obočí, když zmínil smrt Hope. Alespoň teď měla jistotu, že o jejím přežití nemají ponětí.* Co bylo na zabití sotva narozeného dítěte nevyhnutelné? Čekali jste, že se odplazí z postýlky a bude vraždit lidi?

*Spražil sestru pohledem.* Neboj se, dítě. Nezapomněl jsem ani na jednu jedinou věc, která se udála. Stále odmítáte pochopit, že jsme to udělal pro vás. A udělal bych to znovu, jen abych pomohl tomuto světu, abych pomohl nám všem. Opravdu si myslíš, že by matka nebo otec dále zůstávali? *Zvedl obočí. Snažil se v její tváři najít pochopení, ale marně. To už byl otočen zády a poslouchal o Kolovi. Tohle slyšet prvně, odehrálo se to zřejmě po jeho smrti. Ano, jejich rodina se opravdu roztrhala na kousky. Věřil, že by toho byl Kol schopen. On ano.* Vyhrožuješ mi? *Otočil se a založil si ruce na hrudi.* Cítím z tvých slov Niklause. *Ve tváři měl vepsán neveselý úšklebek. Po tom, co začala mluvit o dceři jeho bratra, pozvedl bradu a pokýval.* Ano, nevyhnutelné. Věř, že její smrt nám poskytla jisté bezpečí, Rebekah. *Modré oči mu posmutněly. Ačkoliv se toto tělo nepodobalo jeho původnímu ani z mála, výrazy byly naprosto stejné. Popošel o krok blíže a převaloval slova v ústech. Má Rebekah říct celou pravdu o sestře jejich matky, která zabije vše, pokud nedostane to, co je její? Myšlenku ihned zavrhl. Až bude matka chtít, poví to sama. Nebo se to Původní dozvědí, až když bude pozdě. To oni ale nedovolí. Nesmí.* Nešlo o to dítě, sestro. Nemáte ani potuchy o tom, co se může stát. *Sklopil hlavu a na jeho  se objevil neveselý, ironický úsměv.* Bojíš se něčeho, Rebekah? Kdyby zůstala žít, zničilo by nás to všechny. Matka nám nabízí něco, co se nebude opakovat. Přišla na způsob, jak nám věnovat život, který jsme měli žít. Rebekah, přemýšlej o tom, co chceš. Ne, co chce Niklaus. Tvé slzy nedojmou... *Pozvedl hlavu a zvedl jednu ruku. Ukazoval přímo ke vchodu do salonku.* Možná si tě zavolám znovu. Uvidíme se později. Je jen na tobě, jakou zvolíš cestu. Můžeš odejít.*Tvář měl kamennou. Na chvilku zauvažoval, že by nechal Rebekah zapomenou jeho tvář, ale nakonec si to rozmyslel. Již to nemělo cenu. Kostky byly vrženy a nikdo je nemohl zastavit.*

*V její tváři opravdu bylo marné hledat nějaké pochopení, protože na tohle měla opačný názor než on.* Mě nezajímají sebevražedné pokusy našich rodičů. Je jedno, co měli v plánu provést po naší smrti, podstatou je to zabíjení v naší rodině. Otec nás už jednou všechny zabil, i když jen dočasně, a matka se pokouší o naší definitivní smrt... Nediv se, že jim nevěřím. *Neviděla, jak reagoval na tu novinku o Kolovi a ani jí moc nezajímalo, jaký názor si na Kola teď udělá. Ona už se s tím nějak vyrovnala. Když se pak Finn zmínil o vyhrožování, tak zavrtěla hlavou.* Ne, tohle není výhružka. Spíš varování před tím, aby ses o to radši znovu nepokoušel. *Finn pak začal mluvit o Hope, ale slova, která říkal, jí nedávala smysl. Nedostávalo se jí pořád vysvětlení, proč byla její smrt tak nutná, proč to tak obhajoval a jak to souviselo s jejich bezpečím. Finn mluvil jen v náznacích a z toho nedokázala odhalit pravdu.* Víš co? Tak si to teda nech pro sebe. *Zavrtěla hlavou.* Bůh ví, jakou pochybnou výmluvou se snažíte ve svých očích omluvit její smrt... Ale pravda je taková, že naše rodina měla naději. Naše rodina se začala rozrůstat, našli jsme ztracenou sestru, byl tu příslib dítěte do naší rodiny a pak přišlo další dítě. I Niklaus se začal pod vlivem narození vlastní dcery klidnit... Ale můžete si gratulovat, tobě a Esther se to podařilo pokazit, Niklaus zemřel a i do jeho oživování jste začali strkat prsty. Takže největší neštěstí této rodině přinášite vy. *Probodla Finna pohledem, jakoby on za to mohl. I když nemohl, za to mohla Esther, on to jenom omlouval a nechápal její činy.* Nad tím, co chci, nemusím přemýšlet, já to vím. Chci, aby v této rodině byl klid, abychom se nemuseli obávat, co Esther zase provede. A taky chci mít vlastní dítě, ale v tomhle těle. *Zamračila se na Finna, když se zmínil o tom, že si ji znovu zavolá.* Příště si to můžeš ušetřit. Dokud bude poslouchat jenom Esther a nebude používat vlastní hlavu, tak si nemáme co říct. *Po těch slovech se otočila a dala se na odchod. Pokud si jí zase někdy zavolá, tak nemíní přijít.*