The Abattoir

Sídlo Marcela Gerarda, ve kterém žije od doby, co odešli z města Původní. Toto sídlo je jakýmsi symbolem moci nad Francouzskou čtvrtí.

(Pomalou a vytrvalou chůzí došla do sídla. Rozhlédla se jestli neuvidí někoho koho zná. Když nikoho nezahlédla, odebrala se po schodech nejistou chůzí do salónku. Nalila si do skleničky Whiskey a čekala, jestli nezahlédne Marcela. Posadila se do měkkého křesla a přehodila si nohu přes nohu. Čekala na něj, chtěla mu zdělit tu novinku o tom, že se možná stane vlkodlakem, i když z toho měla jisté obavy a taky z toho, co jí na to řekne, jak se zachová. Byla nervózní a po chvilce začala bubnovat prsty do stolu. Její nervozita stoupala každou vteřinou.)

(Byl ve městě, zařizoval něco se svými upíry. Pak se vrátil do svého sídla. Šel do salonku a tam uviděl Claire.) Ahoj Claire. (Usmál se na ni.) Byl jsem jen ve městě. Kdes byla ty?

Ahoj. (Když konečně spatří Marcela, má chuť vyskočit a pořádně ho objat, ale neudělá to. Místo toho se jí na čele udělají vrásky a vážně na něj pohlédne.) Já jsem byla v parku. (Odmlčí se, zakrouží skleničkou takže se v ní zatočí Whiskey a povzdechne si.) Musím s tebou něco probrat. (Pohlédne na něj ustaraným výrazem. V očích jí hraje nejistota.)

Aha... (Koukne na ni a také si do sklenice nalije whiskey. Koukne na ni.) Tak povídej... (Pousmál se a napil se. Sledoval ji. Pak k ní šel a políbil ji na čelo.) Nemrač se.. úsměv ti sluší víc.

(Když jí políbí na čelo, lehce se pousměje a uvolní se. Nohu kterou měla přehozenou si přehodí tak, že má obě dvě vedle sebe a lehce se opře lokty o stůl.) Víš, já-. (Odmlčí se, je nejistá.) Pamatuješ jak jsem chtěla být hybridem? (Zadívá se mu upřeně do očí.) Zašla jsem s tím kouzlem za Genevieve, a ta mi řekla, že ze mně hybrida neudělá, ale že mně může zbavit upírství. No, a já na to kývla. Samozřejmě že se chci stát hybridem, ale tentokrát jiným způsobem.

(Pousměje se a ni a přikývne.) To si pamatuji... hybrid jiným způsobem? (Podiví se, nechápe to. Napije se a čeká na vysvětlení.)

(Nakloní se k němu a chytí ho za ruku.) Nějaký najdu. Nějaký musí být. Klaus si vytvořil hybridy dříve, určitě nějaký způsob bude i teď. (Odvrátí pohled a zadívá se na dveře. Potom se znovu zahledí na něj.) Chci ti říct, že za dva dny, při úplňku, ze mně udělá Genevieve člověka s nespuštěnou vlkodlačí kletbou. (Povzdechne si. Nervózně se na gauči zavrtí.)

(Chytí ji za ruku a poslouchá ji.) Člověka s nespuštěnou vlkodlačí kletbou... takže se staneš vlkodlakem a pak... ze sebe necháš udělat hybrida? (Koukne na ni, doufá že to pochopil správně. Napije se a koukne na ni. Palcem ji hladí na ruce.)

Jo, nějak tak. (Přitaká.) Vlastně, plánuji že svou kletbu spustím až těsně před tím, až budu vědět jak se stát hybridem a budu to mít zajištěné. Víš, trochu se bojím toho že bych se musela bolestivě měnit a, -. (Odmlka.Věděla přesně co to obnáší být vlkodlakem. A on to věděla taky.) Však víš. (Starostlivě se na něj podívá.) Bereš to nějak s klidem. (Poznamená suše a dopije svůj obsah sklenky.)

(Až teď mu to tak nějak pořádně došlo.) Vlkodlak?! (Podíval se na ni.) Ale proč? (Sleduje ji, občas se napije.) Jo, vím. (Přikývne.) Ale proč chceš být hybrid? Upír ti nestačí?

(Místo toho aby stydlivě sklopila oči a nechala se poddat jeho vzteku, začala mu oponovat. Prohlížela si ho nepříjemným pohledem, rty měla stažené do úzké linie a až po chvíli promluvila.) Všichni něco chceme, Marceli. (Zdůraznila slova chceme a Marceli.) Doufala jsem že to vezmeš líp. (Potom si povzdechne, potlačí lehké zaúpění a podívá se mu do očí. Její pohled je vyrovnaný a obměkčený něčím, co jen tak někdy neukazovala. Láskou, starostí a trochu zklamáním. Vzala jeho obličej do svých dlaní.) Nic se tím ale nemění. Stále tě miluju. A to nic nezmění. Ani to, že budu slabá a zranitelná. (Až doposud si to nechtěla přiznat, ale udělala to. spoustu věcí tím ztratí, a doufá, že mezi ně nebude patřit on.)

Neodporuj mi! (Zařval a stáhl její ruce ze svých tváří. Byl naštvaný, že se chce stát vlkodlakem, nebo dokonce hybridem. Vždyť vlkodlaci jsou jejich nepřátelé! Teď vůbec nezáleží na tom, že ji miluje.) Jestli se staneš vlkodlakem, nebo dokonce hybridem, budeš můj nepřítel. Nebudu s tebou moct být. Ani přesto, že tě miluju. (Podíval se na ni vážně, už se uklidnil. Sledoval, jak bude reagovat.)

Víš co? Já jsem až do teď všechny tvé rozhodnutí a pocity a všechno! Nedávno ti mé rozhodnutí nevadilo. Co se změnilo? (Vyskočila z židle a stále pevně na nohou proti němu. Ruce měla rozpřažené jako by každou chvíli měla zaútočit. Potlačila slzy rychlím mrkáním.) A nezapomeň na tohle. Přátele si drž blízko, nepřátele ještě blíž. Nikdy nevíškdy se tibude hodit přítel v nepřátelské zóně. (Významě se na něj podívala, jako by mu dávala další šanci. Šanci vzít to zpátky, obejmout ji a říct jí, žese moc omlouvá a že jí moc miluje. Na povrch vyplula prví slza.)

Claire... (Zašeptal.) Promiň... miluju tě. (Rychle přešel k ní a objal ji. Setřel ji z tváře slzu.) Nebreč... (Vlastně se toho trošku bál, až bude vlkodlak nebo hybrid, může ho zabít, ale s těmi přáteli a nepřáteli měla pravdu, nikdy nemohl vědět, kdy se mu bude hodit přítel v nepřátelské zóně.) Omlouvám se... (Pevně ji objímal a hladil ji ve vlasech. V očích mu přecházela nejistota... ale zatím to tak chtěl.)

Marceli. (Vděčně vydechne. Je tak ráda že už se nehádají.) Taky tě miluju. (Pevně ho objala. Včichla jeho vůni a ucítila, jak se jí ulevilo. Ze srdce jí spadl kámen a okamžitě ustoupil pláč i všechny špatné pocity.) Slibuju, že tě nijak neohrozím. Nikdy bych ti úmyslně neublížila. (Nechtěla ho pustit a tak ho objala ještě pevněji.)

Vím.. taky bych ti nikdy vědomě neublížil. (Pevně ji objímá a vdechuje její vůni. Pak vezme její hlavu do dlaní a dlouze a vášnivě ji políbí.) Miluju tě. (Usměje se a pohladí ji po tváři.)

(Pousmála se a když jí políbil, polibek mu stejně vášnivě vášnivě oplatila. Když se odtáhne, chytí ho za ruku a proplete sis ním prsty.) Jsem docela unavená, pojďme si lehnout. (Lehce pokývla hlavou k jeho posteli a začala ho tam táhnout. Když už byli těsně u postele, začala se svlékat až byla úplně nahá, vlezla si k němu do postele a přikryla se peřinou. Hlavusi položila na polštář a zařela oči. Čekala na něj.)

(Proplete si s ní prsty a pak jde za ní do ložnice. Nechá si jen boxerky a vleze si vedle ní. Obejme ji a zavře oči.)

Dobrou. (Obejmula ho okolo pasu a hladila ho po pokožce až nakonec sama usla.)

(Hladil ji ve vlasech a nakonec taky usnul.)

*Ráno sa zobudí nato,ako jej slnko svieti do očí. Povzdychne si a otočí sa na druhú stranu. Vôbec sa jej nechce vstávať a ani nevidí dôvod. Aj tak nemá,ani nemôže,nič robiť. Je tu každý deň zatvorená,ako vo väzení. Síce von chodiť môže,ale je to stále trochu nebezpečné. A Marcel sa o ňu moc bojí. Učila by sa,ale s tou malou mocou čo teraz má,sa to neoplatí. Nič poriadne nezvládne. Pretočí sa nabok a zostane ležať v posteli,pričom stále premýšľa.*

(Probudí se až kolem oběda, což jí moc nevyhovuje a tak rychle vstane, přesune se k sobě do pokoje tak aby ji nikdo neviděl, oblékne si krátkou džínovou sukni s černým uplým tílkem s výstřihem do V, nsmaluje se a učeše, udělá hygienu a obuje si černé kozačky, které nejsou moc teplé, takže se v nich nepaří. Přes rameno si přehodí kabelku a koženou bundičku. Navlékne na sebe prstýnky a náušnice jako každý den a rychlým krokem vyrazí ven.)

*píše Claire esemesku* "Ahoj Claire, zavolej a nebo mi napiš, až budeš mít čas se sejít. Kol."

Ahoj Claire. *pozdraví ji do telefonu.*