The Abattoir

*Téměř celý den strávil mimo sídlo. Byl ve městě. Zastavil se i na plantáži. Rád by mluvil s Kolem. Tam ho, ale nezastihl. Navštívil i pár dalších míst. Nyní se vrací zpátky. Kráčí k domu. Myšlenkami se toulá kolem toho, co tuhle rodinu i jeho samotného. Už když se přibližuje k průchodu vedoucím do dvoru, zdá se mu, že slyší vzrušené či rozčílené hlasy. Nedovede to ještě posoudit. Některé si dokonce typuje jako hlasy jeho sourozenců. Přemýšlí, co se může dít. Většinou je takhle pospolu nevídá. Zpozorní a začne více vnímat své okolí. Rozhlédne se. Ještě přejde cestu a už se mu naskytne výhled na část dvora. Co uvidí... v první chvíli tomu nechce věřit. Spousta upírů na zemi, mrtví nebo naříkající. Mezitím vidí Klause a Rebekah. Zbytek cesty, která ho dělí od sourozenců a informací překoná v mžiku upíří rychlostí. Objeví se vedle Rebekah a přelétne všechny přítomné vážným tázavým pohledem.* Co se tady stalo? *Zajímá se okamžitě. Rozhlíží se kolem sebe. Vidí spoustu upírů slabých z kousanci na krku nebo s vytrženým srdcem. Jeho výraz v očích postupně chladne, když to pozoruje.* Klausi, Rebekah? *Znovu se na ně postupně podívá a dožaduje se objasnění. Ihned si také vzpomene na Hayley, kterou nikde nevidí, ale o to větší obavy se mu promítnou ve tváři, když netuší, co se stalo a nedovede se zbavit strachu o ní.* Kde je, Hayley? *Zeptá se znepokojeně a pohlédne znovu tentokrát na Niklause.*

(Stále se mu honí hlavou celá ta událost, lituje toho, že tomu nijak nezabránil. Nebyl dostatečně silný a oni byli až moc. Podívá se na Hayley, která mu nevěnuje zrovna nejmilejší výraz v obličeji. Co oni udělali jim? To je v porovnání s tímhle nic. Mohl je rovnou vyvraždit, ale ne on jim dal šanci aspoň nějak žít. Sice ve vlčí podobě, ale dal jim šanci. Ale za to je oni vyvraždili a bez jakéhokoli slitování.) Co já jsem jim udělal? Já jsem se snažil chránit svoje přátele. Měl jsem je rovfnou všechny zabít. (Svých pár vět dal velmi jasně najevo. Lituje toho, že jim dal šanci žít. Teď jsou jeho kamarádi mrtví a nebo brzo budou, pokud je Klaus nezachrání. Moc jasně si vybavuje jich obličeje, ale bohužel neví jejich jména. Ví, že tam byla Correa a její bratři, plus ten blonďatý bratr Jacksona.) Já vím přesně co to bylo za lidi. Byl tam s nima bratr Jacksona. (Objasnil jí to a čekal co s tím asi tak bude dělat. Nic už s tím neudělá, ne teď když vědí, že jsou oslabení. Mají nějakou výhodu, můžou se přeměnit, aniž by byl úplněk. Podle Nika to za to může nějaká čarodějka, rovnou ho napadne Genevieve. Na Sophie ani nepomyslel, neudělala by to. Nepomohla by jim na ně zaútočit, ne potom co jsme ji pomohli.) A co si myslíš, že se teď bude dít? Půjdou se nám omluvit? Nene.. Akorát tak na nás půjde víc a víc vlkodlaků a nenechají přežít ani jednoho jediného upíra. (Odpověděl Hayley na její otázky a pak mlčel než zas odpovídal někomu jinému. Když už byl konečně ve svém pokoji, cítil se o něco klidněji. Možná to bude tím, že ustupuje jed do pozadí a léčí se. Nedoufal, že to ustoupí tak rychle. Zajímalo zda za ním půjde Rebekah, doufal, že spíš ne. Neví jak by se měl chovat.)

*Samozrejme nečakal, žeby s tým Marcel nejako otáľal, keďže jeho krv mu ako jediná pri vlkodlačom pohryzení mohla zachrániť život. Zopol pery pevne k sebe a nechal ho, aby sa napil pokiaľ mu to bude stačiť na vyliečenie. Uzdraviť Marcela teraz preňho bola tak trochu samozrejmosť, nemal by žiadne potešenie v tom, ak by ho videl mŕtveho. Mierne kývol hlavou a opäť sa narovnal, rovnako ako sa Marcel postavil, pričom sa chcel otočiť k Rebekah, avšak skôr než to stihol, cítil na svojich ramenách Marcelove ruky. Stalo sa mu to v krátkom čase už po druhýkrát, lenže pri Genevieve, ktorej meno je preňho teraz jedom, príliš nevedel, akoby mal reagovať, pri Marcelovi to bolo proste prirodzené. Jednou rukou ho párkrát mierne pobúchal po pleci.
Nad slovami Hayley len mierne pretočí očami, pričom mu z úst vyjde dlhý povzdych. Počúvať tu hádky medzi vlkodlakom a upírom bolo to posledné na čo mal teraz chuť a pri tejto situácií sú činy omnoho potrebnejšie ako slová.* Myslím, že tohto sme sa už napočúvali dosť a všetci vieme, že to nikam nevedie. *Poznamená sucho a prejde Hayley trochu ostrým pohľadom, nakoľko chápal jej rozhorčenie Marcelovými slovami, keďže to naopak boli jej ľudia, ale mala by sa na to pozerať trochu kritickejšie. Predsa len sa niektorí spriahli s Francescou, aj za predpokladu, že vedeli, že tu žije, čo bolo celkom logické, keďže tu žijú Pôvodní a ona s jedným čaká dieťa a napriek tomu na ňu nebrali žiadne ohľady. Nemal chuť do toho zaťahovať niekoho, kto s tým nemal nič spoločné, ale prevencia predsa nikdy neuškodila.
Obráti svoj pohľad k Marcelovi a mierne pokrúti hlavou nad jeho slovami.* Toto je vážne ukážkové. Očividne im zámer útoku vyšiel do poslednej bodky. *Prenesie naoko pokojným tónom, než zvraští obočie.* Pri tomto tempe sa obe frakcie pozabíjajú navzájom a nakoniec tu zostanú len čarodejnice, ktoré sa mile radi postarajú o naše dieťa. *Zostane očami chvíľu na Hayley.* Vieme presne, kto to má všetko na svedomí. Jackson sa spolu s Genevieve rozhodli uzatvoriť dohodu, ktorou mohli získať jedine vlkodlaci, čo sa aj stalo. *Poukáže na miestnosť, kde stoja, pričom tým zodpovie aj otázku svojej sestry. Letmo sleduje Hayley, keď okolo neho prechádza ku schodom, pričom ju nijako nezastavuje, keďže jej v sídle nehrozí už žiadne nebezpečie, nie teraz a nie pokiaľ ju má na očiach. Snažil sa dôverovať jej rozvážnosti a hlavne snahe o ochranu ich dieťaťa, takže by proste nepredpokladal, žeby sa práve teraz počas toho, čo sa tu deje, mohla vybrať niekde sama, navyše bez toho, aby mu o tom dala vedieť.
Z premýšľania ho vytrhne hlas jeho brata, ktorý sa vrátil rovnako ako on pred niekoľkými minútami. Samozrejme netušil, čo sa tu stalo a on vedel, že mu to najskôr bude musieť aspoň v skratke vysvetliť, keďže pri pohľade na okolie mal menšiu prácu. Ohliadne sa na Elijaha a mierne ohrnie spodnou perou.* Vlkodlaci sa rozhodli, že pre dve už tisícročie znepriatelené frakcie je toto mesto primalé. *Pokrčí s neurčitým výrazom na tvári plecami  a pozrie sa k jednému z upírov, ktorí sa pomaly začínali zbierať na nohy. Samozrejme len tí, ktorí boli pohryznutí, tí mŕtvi už asi len tak nevstanú. Povedal mu, aby priniesol aspoň dve fľašky, do ktorých bude môcť dať zo svojej krvi, aby zbytočne nepadlo ešte viac upírov. Práve teraz mu boli skôr potrební ako opačne, aj keď pri voľbe jednej strán by si ich asi nevybral. Keď mu upír donesie sklenené fľaše, zahryzne si do zápästia  a nechá do jednej stiecť svoju krv, až pokým sa mu nezahojí, takto to urobí ešte párkrát, než jej nie je dosť, aby upírom, ktorí zostali, mohla pomôcť. Pritom, ako to robí pokračuje pri pohľade na Elijaha a miestami na jeho sestru.* Počul si už niekedy o kameňoch, ktoré môžu vlkodlakom pomôcť počas úplnku, aby sa nemuseli premieňať? *Mierne podvihne obočím, pričom mierne pokrúti hlavou.* Genevieve spolu s Jacksonom si najskôr dali za cieľ ich výrobu pre niekoho, kto sa dnes konečne rozhodol ukázať v pravom svetle. *Samozrejme tým myslel Francescu aj s jej bratmi..* No napadlo by ti, že ten zradca bude nakoniec v pomyselnej ľudskej frakcií? *Vydýchne, akoby sa ho to ani netýkalo a na jeho otázku ohľadom Hayley len miene mávne rukou smerom k poschodiu.* Šla najskôr do izby, bolo jej to akosi nepríjemné. *Komentuje sucho. Vyliečení upíri začínajú pomaly zberať telá mŕtvych, ktorých bolo podstatne viac, aby ich mohli zapáliť.  Nerobilo sa im to ľahko, ale už bolo aj tak neskoro na čokoľvek iné. Medzitým sa Klaus pobral do svojej izby, pričom akékoľvek iné bratove otázky nechá zodpovedať buď Rebekah alebo niektorým z upírov.*

*Když k němu Klaus konečně promluví a ozřejmí mu, co se událo, ve výrazu se mu objeví překvapení. Přesto zůstává prozatím v klidu a poslouchá. Než Klaus pokračuje ve svých vysvětleních, rozhlédne se znovu kolem sebe. Pohledem zastaví na chvilku na Rebekah. Je vidět, že zatím mu to mnoho smyslu nedává. Sleduje bratra, jak po té dává svou krev, aby se mohli z vlkodlačího kousnutí zotavit přeživší upíři. Když začne o měsíčních kamenech, z jeho výrazu je patrné, že o kámenech, které vlkodlakům umožní o úplňku zůstat v lidské podobě slyší právě teď od Klause poprvé. Když zmíní jména Genevieve a Jacksona, přijde mu tahle kombinace i toho, co nejspíše udělali naprosto nesmyslná, nelogická. Nenapadá ho jediný důvod, proč by něco takového právě ti dva dělali. Genevieve mu nepřišla jako někdo, kdo by úmyslně ohrozil Hayley a dítě, když je jednou pomáhala zachránit a Jackson, nepůsobil jako někdo pomstychtivý, i když zdání může často klamat.* Zrádce byl z lidské frakce? *Zopakuje to po Klausovi nevěřícně. Ihned vyloučí Kierana, ale napadne ho Francesca. Z té měl divný pocit vždycky, když ji viděl.* Francesca. *Dojde mu okamžitě. V jeho očích se nebezpečně zablýskne, když chládným tónem pronáší její jméno.* Za tohle zaplatí. *Pronese dál chladně, rozhodně, jako věc, která už je téměř hotová. Přesto si hodlá zjistit detaily a podrobnosti u zdrojů podezřelých z toho útoku. U některých se mu to stále nezdá. Nechá si to, ale pro sebe. Navenek se tváří stále stejně chladně a nebezpečně, i když zachovává po celou dobu svůj obvyklý klid. Když slyší, že je Hayley v pořádku a nic se jí nestalo, protože tady během útoku nebyla, uleví se mu. Přesto se mu potvrdí jeho obavy. Sídlo ani v centru města v obležení upírů není pro Hayley bezpečné. Krátce při těch myšlenkách pohlédne na Klause. Přesto nahlas nepoví nic. Nechce ho popichovat, když vidí, co se dnes událo. Chce se ještě na něco zeptat, ale Klaus se již vydá nahoru do pokoje, tak od toho upustí. Pohlédne na Rebekah a poslechne si o nákupech. Věnuje jí vřelý úsměv. Je jí vděčný, že dnes vzala Hayley pryč a díky tomu tady nebyla. Ani nákupy pro malou mu nezní vůbec špatně.* Jsem rád, že si se o ní dnes postarala, Rebekah. *Poznamená vděčně. Vydá se po schodech nahoru hned za ní. Předpokládá, že Marcel je v pořádku. Klaus se o něj jistě postaral, takže se teď na něj neptá.* Dobrou noc, sestřičko. *Rozloučí se s ní, než se vydá do svého pokoje.*

*Přijede do Abattoir a zaparkuje. Odpoutá se a hned vystoupí z auta, které jedním zmáčknutím tlačítka uzamkne. Vydá se potom dovnitř, přičemž se rozhlíží okolo a zdá se, že spoušť, která tam byla zanechána už bude brzy pryč. Nechá to ale tak, teď má v hlavě jiné věci. Na jednu stranu se cítí spokojeně po návštěvě Jacksona, ale na druhou stranu ví, že ji čeká nemilý rozhovor s Klausem. Zažila před chvílí něco pěkného, cítila se dobře, cítila to, co potřebovala a teď zase přijde někdo, kdo to všechno pošpiní výčitkami, na které se snažila připravit. Ale chtěla s ním mluvit už předtím a měla to v plánu. Pomalu začne vyšlapovat schody nahoru. Ruku má položenou na zábradlí a jemně po něm přejíždí, jak stoupá schod po schodu nahoru. Zajímalo by jí, zda už o tom Klaus ví, že je pryč a nebo ne. Ale usuzuje, že ne. Zřejmě by jí volal, jen co by to zjistil obzvlášť po tom, co se stalo včera večer.
Možná proto její kroky jsou pomalé, aby co nejvíc oddalovala chvíli, která stejně přijde. Nechce se s ním hádat, opravdu ne. Ale ví, že tohle je nezbytné. Oni dva přímo hádkami žijí, sice v poslední době žádné neměli, ale tohle je nevyhnutelné. Ona bude za tu špatnou, co na sebe nakonec ještě nedává pozor. Připravuje se na to ve své mysli a vyjde poslední schod, který pod náporem její váhy trochu zavrže. Nasazuje pořádně vzduch do plic a rozhlíží se po chodbě. Nemá ponětí, kde teď může být a proto její první kroky vedou do jeho pracovny. Otevře dveře, ale jen co nahlédne dovnitř, tak jen vidí věci, které tam patří, ale ne osobu, které to patří. Usoudí, že bude zřejmě v jeho pokoji, což jí trochu znepokojovalo. Nikdy nebyla u něj v pokoji. Věděla, které dveře to jsou, ale nikdy k němu nezamířila, neměla důvod. Ještě chvíli se rozhlíží po pracovně a pak se obrátí k pracovně zády a chodbou nakračuje směrem k jeho pokoji. Na jednu stranu si říká, že jeho slova jí přece už nemohou ublížit po tom, co ho zná z té stránky, kdy byl na ní v jednom kuse jenom nepříjemný. Ovšem je pravdou, že od doby, co je tady se to změnilo. A možná proto je z toho trochu v rozpacích. Párkrát se přistihla při tom, že na něj pomyslí i jenom tak. A to se předtím nestávalo. Z myšlenek ji vytrhne fakt, že stojí už u jeho dveří. Nevěděla, zda má zaklepat. Nikdy neklepala, ale tohle bylo jiné, tohle byl jeho pokoj. A proto udělá něco, co je u ní neobvyklé. Pozvedne ruku a dvakrát zaklepe na jeho dveře. Chvíli vyčká, než uchopí do pravé ruky kliku a táhne s ní směrem dolů. Použije trochu své síly, aby otevřela dveře, až to mírně cvakne. Její osobnost se objeví ve dveřích. Vyhledá ho pohledem, vážně doufala, že třeba neleží v posteli nebo něco podobného. Když se přesvědčí o tom, že ne, tak si pro sebe oddychne, i když to nijak nedává najevo.* Mohu s tebou na chvíli mluvit, Klausi? *Pronese poněkud příjemný tónem, i když ví, že tohle jí dlouho nevydrží. Má to z toho důvodu, že se vrátila po příjemném výletě ze Zátoky. Netuší, zda už je si vědom toho, že byla pryč a nebo to zjistí až po tom, co ho informuje. Zatím zůstane stát někde mezi dveřma. Vyčkává na jeho odpověď a pozoruje ho. Samozřejmě, že ho opět sjede celého pohledem, což začala taky dělat teprve nedávno. Začíná to dělat čím dál častěji, když ho potká.*

*Leží na posteli a s prázdnym výrazom na tvári hľadí hore na plafón. Oči má tak vyhasnuté, ako to len v danú chvíľu ide a jeho pery zomknuté k sebe tvoria úzku líniu, cez ktorú by nemohlo preniknúť ani slovo. Už dávno je hore a o takomto čase bol už dávno niekde mimo Abattoir alebo riešil nejaké pohnútky okolo. Takto si akurát prečítal správu, ktorá mu prišla pred pár hodinami a rozhorčene čakal, kým bude počuť zvuk kolies auta, ktoré sa tu zastaví. Mohlo by byť zvláštne, ako veľmi predpokladal, že sa to stane, lenže správa, ktorá mu ráno prišla od jedného upíra, ktorého poveril tým, aby Hayley kamkoľvek sledoval, ak by sa niekam vybrala, nanajvýš sama, ho dokázala tak rozladiť ako len po tom, čo sa včera stalo, mohla. Nechápal to, pretože sa to ani nesnažil pochopiť a ani nechcel, aby bol sám k sebe úprimný.
Načúva krokom a pravidelnému bytiu srdca, ktoré môže počuť pár miestností ďalej od tej, v ktorej práve leží, čož bola jeho izba. Skoro pochopil, že ho najskôr hľadá, aj keď netušil, čo by od neho mohla chcieť. Snáď mu ide povedať, že sama len tak odišla bez jediného slova, aby dokázala, ako veľmi jej nezáleží na tom, čo hovorí a že ohrozuje jeho dieťa? Pretože jeho trpezlivosť nie je nekonečná. Starostí mal teraz až nad hlavu a ona mu zjavne nechce v ničom pomáhať. Akoby už nestačila Genevieve s vlkodlakmi a Francescou, ktorú pri najbližšom stretnutí roztrhá medzi zubami.
Cíti jej otáľanie pred jeho dverami, taktiež ako počuje tiché klopanie jej prstom na drevo. Vlastne si ani nepamätal, žeby za ním niekedy prišla do izby, väčšinou keď niečo chcela, prišla do pracovne, kde ho buď zastihla alebo v sídle vôbec nebol. Pretým, než otvorí dvere do jeho izby, upírskou rýchlosťou vstane z postele a premiestni sa pri jedno z okien, ktoré malo odtiahnuté záclony. Zadíva sa niekam von, pričom čaká kým si ho všimne a prehovorí. Nevyjde na ňu hneď, chcel ju nechať, keď už za ním prišla sama. Tón jej hlasu mu dá najavo, že sa viditeľne hádať neprišla, avšak nedokáže tomu predísť po jej neuváženom čine z rána. Ak by to nechal tak, nič by jej nezabránilo urobiť to aj nabudúce a v tejto situácií už nemôže veriť vôbec nikomu, a to už vôbec nie vlkodlakom, za ktorými šla.* Ak je to potrebné...*Prenesie sucho a neodtrháva pohľad od okna, na ktorom odraze môže sledovať časť jej tváre, to však ona nevidí. Nepotreboval sa pretvarovať či skúšať byť rovnako príjemný ako ona, bol naštvaný, nie on priam zúril.*

*Při zvuku jeho hlasu zavře na pár sekund oči a potom je zase otevře. V ten moment jí je jasné, že už o tom ví. Přejde do jeho pokoje a zavře za sebou dveře úplně, nechce, aby je někdo poslouchal. I když to zní ironicky, když jsou tady samí upíři. No, nebude se tím teď zabývat. Neubrání se tomu, aby jeho pokoj přejela pohledem. Vždycky jí zajímalo, jak asi jeho pokoj může vypadat. Vzpomene si na ten, který měl v Mystic Falls a teď se rozhlíží po jeho pokoji, tady v New Orleans. Podívá se i na jeho velkou postel, ale pak si uvědomí, že tady není kvůli tomu, aby zjistila, jak jeho pokoj vypadá. Stojí někde uprostřed místnosti a upírá zrak na jeho záda, neví, jaká slova má zvolit k tomu, aby se nějak obhájila. Ono to stejně u něj nejde, u něj se nejde snad nikdy obhájit. Pozoruje jeho záda. Na jednu stranu jí to vytáčí, že není schopný se k ní otočit a dívat se jí do tváře na druhou stranu si říká, že je to možná dobře protože ten moment stejně přijde a v jeho očích uvidí to, jak se na ni vždycky díval, když zuřil a ona to nenáviděla. Rozhodla se, že nebude přemýšlet nad tím, co přesně říct, prostě bude mluvit.* Byla jsem za Jacksonem v Zátoce, předpokládám, že tohle už víš. Takže...potřebovala jsem zjistit, co se vlastně stalo. A o tom si chci s tebou promluvit. *Pronese neutrálním tónem a na sucho polkne. Neví, co má od něj očekávat, jen čeká na to, kdy se bude muset obhajovat, kdy se na sebe znovu budou dívat nenávistně a budou spolu mluvit tím tónem, jako vždycky, co se hádali. Ani neví, zda má ještě něco dodat a nebo prostě jen čekat, až on zareaguje na její slova. Viděla to na něm, poznala to, že je naštvaný. Možná slovo naštvaný bylo hodně slabé slovo na Klausovu povahu. Najednou to, co tam prožila s Jackosem, co cítila je pryč. On to z ní dokázal setřást jedním slovem a to ještě nic neřekl. Jeho postoj to dokázal všechno od ní odvát pryč. Za to byla i ona sama naštvaná, ale věděla, že to přijde. Celou cestu tady si to v hlavě přemítala, ale připravit se na to ovšem nešlo. I když chtěla, tak na někoho jako je Klaus se připravit prostě nejde.
Stojí na místě, zrak upřený na něj a ticho naplňuje celý pokoj. To jí znervózňuje, snaží se to nedávat na sobě znát, ale není si jistá tím, zda to na ní je schopný poznat, či ne. Vyčkávajíc na jeho odpověď nevydá ze sebe naprosto nic.*

*Sleduje jej odraz v okne, do ktorého hľadí, pričom sa nijako nechystá otáčať k nej tvárou v tvár, snáď až kým neprehodnotí, aká reakcia by bola v tejto situácií najperspektívnejšia. Snáď asi žiadna. Nechá ju zavrieť dvere jeho izby, bez jediného slova čaká na jej prípadné vysvetlenie, ktoré by malo prísť. Niežeby jej to mohlo nejako pomôcť alebo ochladiť jeho hnev, ktorý zatiaľ nechal znať len na svojom postoji a tóne, ktorým k nej prehovoril. Bolo trochu zvláštne, keď tu takto stáli, ona pár metrov za ním v jeho izbe, v ktorej ešte nikdy nebola. V inej situácií by sa na to možno pozeral aj inak, ale teraz mal rozum celkom zatienený zlosťou, ktorá v jeho emóciách mohla dosiahnuť obrovských rozmerov. Mierne nakloní hlavou do strany, ako si všimne jej skúmavý pohľad, ktorý preniká snáď každou časťou miestnosti. Áno, rozhodne to bolo zvláštne. Akonáhle sa k jeho ušiam konečne donesie jej hlas, ktorý akoby nesršal po ničom, mierne sa uškrnie nad jej prvou vetou. Nie je to však úškrn pobavenia, ani radosti, skôr trpká reakcia jeho tváre na jej slová. Samozrejme, že o tom vedel a čo čakala? Že si len tak nepozorovane nad ránom odíde a on nebude nič vedieť, že na ňu nedáva vôbec pozor alebo na to čo robí? Snažil sa jej síce v tomto dôverovať, ale nemohol a občas bol aj rád, že nie. Hlavne dnes ráno, keď mu prišla tá správa. Dieťa bolo až príliš dôležité na to, aby ho ona vystavovala ešte horšiemu, než v čom už je. Nad jej ďalšou vetou zatiaľ nijako nepremýšľa, ani neskúša odhadovať, čo sa mohla dozvedieť od niekoho, kto včera podnietil útok k niečomu takému a vystavil ju aj dieťa nebezpečenstvu, ak by tu ten čas bola. Ale nie, nerád by obviňoval len jednu stranu, rovnako za to mohla Genevieve a Francesca a s tými jej bratmi, ktorých krvou namaľuje pár nových obrazov, na ktoré dostal námet túto noc. Chvíľu tam ďalej nehybne stojí, jeho postoj je celkom nemenný, akoby jej slová ani nepočul a nehodlal na ne nijako reagovať. Mohol vidieť v odraze jej tvári, ako sa pripravovala na to, čo jej povie, čo urobí. A na jednu stranu robila aj dobre, že sa na to pripravovala, pretože v tomto momente vážne nebral ohľad nad svojimi činmi. Všetko akoby sa zliezlo do jedného. Zrada Genevieve, vzbura vlkodlakov, vyvraždení upíri, Benjamin, Kol a jeho dieťa...Trochu priveľa na dĺžku merítka jeho zlosti. Zvraští obočím a v sekunde je vedľa nej, pričom ju schmatne za predlaktie a pritiahne k sebe, tak, ako si to len jeho podráždenie želalo. S prižmúrenými očami sa jej zahľadí rovno do tváre, než otvorí ústa.* Prečo plačeš a nariekaš nad tým, ako veľmi v nebezpečí si ty aj dieťa, ak ho mu sama vystavuješ ešte viac, než v ňom už je? *Precedí pomedzi zuby a zovrie jej ruku o niečo pevnejšie, nie však tak, aby ju to mohlo nejako extra bolieť. Snaží sa ovládať.* Myslíš, že tí upíri, čo sa okolo teba motali, to robili len pre parádu, alebo že Benjaminovi bude záležať na tom, kdesi, ak bude chcieť dieťa zabiť? *Zostra pokrúti hlavou. Upíri okolo nej neboli len pre ochranu, ak by sa niečo stalo, museli mu dať vedieť, aby stihol včas zasiahnuť. Pretože pár upírov nebola silná ochranka, ale svojím silám ešte dôveroval, aspoň natoľko, že aj keby prišli pády, kvôli svojmu dieťaťu by vstal. Má oň obavy, ale nebojí sa svojich nepriateľov, pretože vie, že znovu padnú.* Alebo ak by nikto nevedel kde si, pretože si sa neobťažovala to niekomu povedať, ako ti len potom bude môcť niekto pomôcť? *Tiahne jej ruku ešte bližšie.* Nijako, zabije teba a potom aj dieťa a kým sa to niekto dozvie, bude príliš neskoro. *Nebolo to pre ňu bezpečné naozaj nikde, ale pokiaľ bude pri ňom a jeho súrodencoch, mal ju aspoň šancu ubrániť, keď však odišla, nezmohol nič. Na jeho tvári bolo jasné, ako to vníma a tiež z nej priam sršal hnev, ktorý bol znateľný hlavne v jeho očiach, ktorými jej hľadel priamo do tváre.*

*Ticho, které je v místnosti dělá situaci ještě horší, alespoň pro ni. Napětí roste a ona neví, co přijde a co má očekávat. Cítí, jak její srdce se zase rozbuší o něco víc, než normálně. Přesto se snaží zachovat klidný postoj, i když pravdou je to, že to nejde. Nemá šanci ani nějak postřehnout to, co se stalo v jediné sekundě. Celé tělo "trhne" pod jeho náporem, když ji drží za ruku a přitiskne si jí k sobě. Cítí jeho ruku, která obepíná její zápěstí. Dívá se mu do očí a rty má semknuté do úzké linky, zuby stisknuté pevně k sobě. Dívá se do jeho očí a přitom se v nich utápí. V těch jejích jde vidět stejná zlost. Ve chvíli, kdy podnikl tento krok si ji obrátil proti sobě, aby měla přijatelný přístup. Spletl se v tom, že s ní může zacházet takhle, tohle si nenechá líbit od nikoho a už vůbec ne od něj. Pozorně ho poslouchá a po jeho první větě sevře dlaň v pěst. Je to ta ruka za kterou ji drží. Nesnaží se od něj odtáhnout, nesnaží se mu vzpírat. Ne, snaží se mu ukázat, že nad věcí, že se ho nebojí, že on ji nevyděsí a že si nenechá od něj cokoliv přikazovat. Přihmouří oči a oddechuje zhluboka. Pevně svírá ruku a má ji mírně ve vzduchu, jak ji za ní silně drží. Její oči se naprosto vpíjejí do těch jeho, jak ho pozoruje. Ani jednou nezamrká, tak moc se na něj soustředí. Tak moc v jejích žilách koluje vztek, jak s ní zachází. Možná to byl otec jejího dítěte, možná to byl nejsilnější bytost na světě, ale ona se mu podrobovat nebude. On ji nevlastní, on si ji nikdy v tomhle nezíská. Působí tak, že mu na to ani neodpoví. jen ho bude propalovat pohledem jako to dělala doteď. Nakonec se její ústa pootevřou a ještě pár sekund trvá, než promluví.* Nazýváš mě nezodpovědnou matkou, Klausi? Špatný tah. *Řekne zostra. Rozhodně nevystavuje dítě ještě většímu nebezpečí, než ve kterém je a to by si měl uvědomit. Měl by se zamyslet sám nad sebou a zamést si před vlastním prahem, vzpomenout si na doby, kdy jí chtěl mrtvou, to dítě taky a nestaral se o to. To ona tady byla pro dítě od začátku. Ovšem má natolik cti, že mu to nevmete do obličeje.* Říkej si, co chceš. Ať si tví podlézači dělají, co chtějí a motají se okolo mě, ale tím nezakryješ fakt, že nejsem v bezpečí nikde. Ani tady, ani v Zátoce, ani na Plantáži. V žádném koutě tohoto města nejsem v bezpečí a s nikým z vás a upřímně? Ani s tebou. Co jsi teď oproti Benjaminovi? Zamysli se sám nad touhle otázkou a upřímně si na ni odpověz. Nedokážete ho svrhnout ve větším množství a najednou ty by si mě dokázal ochránit? Přestaň být směšný, Klausi. *Jako kdyby ho snad chtěla provokovat a tak se nakloní ještě blíž k jeho tváři. Skoro by se dalo říct, že kdyby z nich udělali nějaký pohyb, tak se jeden dotkne tváře toho druhého.* Já své dítě do většího nebezpečí nepřivádím, já se o něj starám od samého začátku. Kdybych včera zůstala tady, kdo by mě ochránil, hm? Nikdo, nikdo. *Řekne ty dvě poslední slova až příliš tvrdě, snad aby mu je vštěpila do hlavy.* Francesca by klidně se svým,i lidmi toho mohla využít, když spolupracuje s Benjaminem a už by si neměl žádnou starost. Takže jsem opravdu neměla potřebu se tě ptát, zda smím za Jacksonem protože tvá odpověď by byla ne. A můj život opravdu neřídíš. *Tímto ukončí to, co chtěla říct. Má hlavu trochu zakloněnou, tím jak je u něj příliš blízko, co jí jen břicho nejvíc dovolí. Tím, jak je o něco nižší, než on a ona se mu chce dívat do tváře, chce, aby viděl to, co má v očích. Aby viděl, že se ho nebojí a že si vždycky bude stát za svým rozhodnutím. Ona a dítě už v nebezpečí jsou a on ji nebude obviňovat z toho, že ho přivádí do ještě většího nebezpečí. To by nikdy neudělala, kdyby bylo jediné místo, kde by mohla utéct, jen aby ochránila dítě vykašlala by se na všechno ostatní a šla by tam. V očích se ji zablýskne i ublížení z toho, že jí takhle sprostě obvinil, že on si hraje momentálně na největšího ochranáře a z ní udělala někoho, kdo snad schválně přivádí jejich dítě do nebezpečí, když je to ona, co by pro ni zemřela.*

*Všimne si, ako sa jej ruka, za ktorú ju drží zovrie v päsť z hnevu nad tým všetkým, čo jej povedal. On však poznal význam svojich slov. Staral sa, staral sa o to dieťa až príliš, možno viac, než kedy dával najavo. Sleduje pohľad jej očí, ktorý je teraz rovnako intenzívny ako ten jeho, ako keby do nej preniesol časť zlosti, ktorú v sebe niesol. Ona však nemala právo oponovať mu, hlavne nie keď mal pravdu. Bola nezodpovedná už len v tom, že nikomu nedala vedieť, kam ide a ak by na ňu nemal jedného upíra, tak by to vlastne najskôr doteraz nevedel, a to by bolo popravde ešte horšie ako teraz, keďže za ten čas z časti už stihol trochu vychladnúť. Chvíľu sa v miestnosti rozhostí opäť ticho, ktoré potom nepretne už jeho, ale jej hlas, ktorý znie rovnako vytočene ako ten jeho. Na jej slová len prižmúri očami ešte viac, ale nijako sa k tomu nevyjadruje, nebolo treba. Snažila sa prekrúcať jeho slová vo významoch, ktoré jej samej teraz vyhovovali, niežeby nemala pravdu. Minimálne to čo urobila dnes ráno nezodpovedné bolo. Každým jej slovom sa jeho hnev stupňuje viac a viac, ale nijako jej do toho zatiaľ nezasahuje. Jediné, čo mu behá mysľou je fakt, že to nie je niekto, koho by mohol hodiť do steny alebo chytiť pod hrdlom, už nie. Stisk jeho ruky sa nezdá byť nijako silnejší, zatiaľ čo druhou rukou priam tlačí prsty do dlane. Pri zmienke o Benjaminovi zopne perami, ktoré mal dovtedy hnevom pootvorené k sebe, pričom zatne zuby, aby mu v momente nevyliezli tesáky. Určite vedela, aké problémy mu ovládanie robí a opäť mu ako nikdy nič neuľahčovala a on si na to asi nikdy nezvykne. Každý mal len istú mienku, podceňovali ho alebo preceňovali v činoch, ale jediný, kto do seba videl bol on, lenže toto tak ani nebolo o ňom či o nej ako o ich dieťati, ktoré v tomto meste rozhodne nebude nikdy celkom v poriadku. Keď sa sama nakloní ešte bližšie k nemu, akoby potreboval ešte väčší dôkaz toho, že sa bude vzpierať všetkému, čo povie, až do posledného, podvihne tvár trochu dohora, no stále od nej neodvracia pohľad. Nechá ju povedať všetko, čo má na srdci, pričom hneď za jej posledným slovom sa v miestnosti rozostúpi ešte hustejšie ticho, ktoré mohlo byť z istej časti až ohlušujúce. Než vôbec prehovorí trvá to možno pár minút, keďže k tomu najskôr potreboval trochu rozvahy do mysli, ktorú mu stále uberala zlosť, ktorú pociťoval už len pri pohľade na ňu.* Myslíš, že to neviem? *Hovorí poniekiaľ nízkym tónom v hlase, je na ňom vidieť ako veľmi sa snaží koncentrovať.* Dieťa je mojou jedinou a najväčšou slabinou, ktorú som nikdy nemal a nikdy som si nemyslel, že ju budem mať a pripadá ti teda smiešne, že sa ju snažím chrániť, namiesto toho, aby som ju zavrhol? *Na slovo smiešne dá výslovný dôraz.* Pretože, vieš, láska, sú tu len dve možnosti, pre mňa áno. *Prepaľuje ju pohľadom.* Mýliš sa, Benjamin bude ten posledný, kto nášmu dieťaťu ublíži. *Pokrúti zostra hlavou.* Samozrejme, ak mu nabudúce nenakráčaš rovno do domu. *Prenesie ironicky. Vedel, žeby to neurobila, pretože to bol číri nezmysel, bral to len skôr ako príklad toho, že jej nerobilo najmenší problém len odísť niekam sama.* Včera si bola s Rebekah, navyše mi odpusť, že som nepredpokladal v to, že sa zo zástupcov ľudskej frakcie stanú vlkodlaci a že sa sem celá smečka poženie za úmyslom zbaviť upírov pohnaná novým prírastkom v zbierke okrasných kameňov, ktoré im s úsmevom na tvári vyrábala čarodejnica, ktorá ťa pred tým zachránila, a ty sa rozčuľuješ nad tým, žeby som na tvoju otázku, či môžeš ísť do zátoky, povedal nie? *Jasne zvýši hlas, keďže celá situácia bola pomerne absurdná.* O sebe možno rozhoduješ sama, ale o našom dieťati rozhodne nie a nikdy nebudeš a ak si myslíš, že si mi teraz ukázala, ako veľmi sa ma nebojíš, tak to bolo celkom zbytočné, pretože to viem už dávno. *Odsekne nakoniec, pričom začne pomaly uvoľňovať svoje prsty na jej ruke, až ju celkom pustí. Pretože na sebe mohol poznať ako na mále pri nej mal.*

*Vyslechne si naprosto každé slovo, které je na ni mířené. Každou výčitku, každý fakt ať už pravdivý či ne. Věděla, že riskovala, když tam šla sama, toho si byla vědoma, ale nedokázala snášet jeho další obvinění. Ona se zajímala stejně tak o dítě, jako on. Udělala by pro něj to samé, co Klaus. On nikdy nepochopí tomu, proč odejde z domu bez svolení nebo aniž by něco řekla. On nikdy nepochopí ji a s tím už by měla být smířená, ovšem jí to zrovna moc nešlo, aniž když šlo o něj. Zmínka o Benjaminovi a o tom, že si myslí, že by mu vlezla přímo do rány ji zlomí. Její oči se ji zalijí slzami, které v sobě drží už delší dobu. Nejde jenom o něj, jde o všechno, co se děje okolo ní a on je jen další popíchnutí. Oči ji těkají ze strany na stranu, jak ho mlčky pozoruje. Oddechuje zhluboka, její hruď se zvedá v nepravidelných intervalech. Udělalo by mu jednou problém mluvit s někým jinak, než rozhořčeně a ironicky? A hlavně s matkou jeho dítěte. Pokud takhle budou společně mluvit před jejich dcerou, neví, co bude dělat. Tohle nechce, tomuhle se přesně chtěla vyhnout. Jak si vůbec může myslet, že by si mohli jen trochu rozumět? V tuhle chvíli jí to připadlo, že on je její bolest a ona je jeho zranění. Při zvýšení jeho hlasu zavře oči, nenávidí to. Nenáviděla, když na ni zvyšoval hlas protože byl naprosto omračující. Neměla z něj strach, ale to neznamená, že neměl v něm určitý respekt. Otevře je až v momentě, když cítí, jak se jeho ruka vzdaluje od té její, kdy už necítí jeho intenzivní stisk. Věřila v to, že by jí teď neublížil vzhledem k tomu, že čeká jeho dítě. Ale kdyby nečekala, určitě by už to dávno udělal. Ruku spustí zpět k tělu a má tendenci si promnout zápěstí, ovšem to neudělá. Ustoupí od něj nejméně dva kroky dozadu. Napřímí se a opět se mu dívá do tváře. Stále má ten povýšený pohled, ale její oči značí něco naprosto jiného. Její obrana je nabouraná.* Takže v závěru mi tady povídáš, že ty rozhoduješ o našem dítěti a já nemám na to žádné právo. Že tvá rozhodnutí jsou správná, zatímco já vystavuji naše dítě nebezpečí. *Poukáže na sebe, nemluví s ním tónem, kterým by ho snad provokovala. Mluví tvrdě, ale ne tak, že by v jejím hlasem bylo rozhořčení.* V tom případě mi odpusť, že toužím i po něčem jiném, než jen sedět tady a ptát se tě na svolení, na to, že si spolu promluvíme na pár minut za den. Odpusť mi to, že se stavím za svou rodinu, která momentálně potřebuje podporu, že půjdu za Jacksonem, který mě potřebuje. Odpusť mi to, že potřebuji přítomnost někoho, kdo se o mě zajímá a nejenom proto, že nosím jeho dítě. Ano, odešla jsem pryč, aniž bych to někomu řekla, aniž bych měla okolo sebe ochranu. Ale jednu věc si uvědom, Klausi. Já dělám všechno proto, aby ona byla v bezpečí a byla šťastná! Já bych pro ni zemřela! *Tyhle slova skoro vykřikne, jak jí to pohltí. Nechce se s ním hádat, nechce s ním mít další rozpory. Ale nehodlá tady poslouchat jeho útoky, jeho obvinění dál nechce snášet.* Ty jsi taky udělal chyby a nikdy, nikdy jsem ti je nevyčítala. Nepřišla jsem za tebou a nechovala se k tobě hrubě, když si chtěl mrtvou mě i to dítě, když jsi ignoroval myšlenku toho dítěte, zatímco já vymýšlela způsoby, jak se o ni postarat a jak přežít. Možná jsem ti to dala párkrát najevo, ale nebaví mě to, že za tu špatnou jsem já. *V tu chvíli se jí začne dělat špatně, nejenom od žaludku, ale celkově ten nápor špatně snáší. Pořád je tady fakt, že je těhotná a stres ji nepomáhá a ona je stresu už docela hodně dlouho. Dýchá zhluboka, což působí velmi nepřirozeně. Její stav se na ní začíná podepisovat a on jí tímhle vůbec nepomohl. Dívá se na něj a cítí, jak celé její tělo polévá horko. Neví, co to s ní je, ale tohle musí rozchodit. V její tváři je přímo vepsané to, že s ní není něco v pořádku. Bojuje s tím, musí bojovat. Nemůže se mu tady zhroutit po psychické a i fyzické stránce, což se zřejmě momentálně děje. A proto se k němu v tu chvíli obrátí zády. Nadechne se zhluboka a snaží se celou situaci rozdýchávat. Ovšem žaludek se ji obrací, jako kdyby se měla každou chvíli pozvracet. Celým tělem ji projíždí horko. Zamrká několikrát očima a občas se jí objeví černé skvrnky ve výhledu, které narušují její soustředění. Tohle rozhodně neznamená nic dobrého. Potřebuje se posadit, potřebuje si odpočinout. Stres, který na ní působí už hodně dlouho, tahle situace, to vše zřejmě vyvolalo to, co se s ní teď děje. Udělá pár kroků vpřed, aby odešla z jeho pokoje, ale místo toho se zastaví na místě. Ruka ji vystřelí směrem k obličeji. Přiloží si prsty na spánky a zavře oči. Všechno se jí začíná motat, všechno okolo ní je najednou nejasné a ona naprosto opustí od reality. Neví, co v tu chvíli sní je a nedokáže to ani pořádně vnímat. V momentě, kdy to vypadá, že přimrzla k jednomu bodu, tak její nohy se dají do pohybu a zavrávorá. Její ruka ji vystřelí někde do prostoru, snad aby se něčeho zachytila.*

*Slzy v jej očiach si samozrejme všimne, keďže ho od nej delia len centimetre, ale aj tak mu to nezabráni v tom, aby pokračoval ďalej. Akoby ani nerozmýšľal nad tým, čo hovorí, obaja mali svoju pravdu, ktorej sa nikdy nepustia, nech sa stane už čokoľvek. Rovnako ako obaja chceli ochrániť ich dieťa, a to mali spoločné, a to bola vec, na ktorú by mali myslieť a ktorá by ich mala spojiť v spoločnom cieli a nie rozdeliť. Lenže v hneve, ktorý ho poháňal nemyslel na nič iné, než ako ho zo seba dať čo najrýchlejšie von. Jeho ústam bolo jedno, čo budú musieť vypustiť, aby tak učinil. Bol to ako jed, ktorý ich oboch poháňal vpred a ničomu, ale vážne ničomu nepomáhal, ba naopak. Mierne nakrčí čelom a opäť podvihne hlavou dohora, keďže mu trochu klesla, ako púšťal jej ruku.* Nikdy som nepovedal, že o ňom rozhodujem len ja, ale rozhodne by si to nemala robiť len ty. *Pokrúti hlavou skoro istý svojimi slovami. Hnev v jeho tvári stále presahoval nad inými emóciami, aj keď už nebol tak veľký ako predtým.* No prepáč láska, ale zatiaľ to tak vyzerá. *Rozhodí rozhorčene rukami, keď na seba Hayley ukáže. Nie všetko, čo urobil by sa dalo považovať za správne, ale výsledok taký nakoniec bol. Každé rozhodnutie, ktoré ho teraz viedlo k tomu, že Hayley práve stojí pred ním a dieťa je v poriadku, bolo správne. Ostatné rozhodnutia ho teraz nezaujímajú. Opäť ju nechá hovoriť, nezasahuje jej do toho, len ju s bodavým výrazom na tvári neprestajne pozoruje. Jej slová ho rozhorčia ešte viac než bol predtým, ale nejakým zázrakom nenaštvú.* A prečo si myslíš, že som chcel, aby si tu zostala aj po jeho narodení? *Neveriacky krúti hlavou.* Pretože sa o teba nezaujímam? Si jej matka a teda sa musím, aj keby som nechcel! *Z istej časti sa o ňu vážne staral, nie len kvôli dieťaťu. Bola dôležitá, teraz bola niečo ako súčasť ich rodiny a ako matka jeho dcéry ňou aj zostane. Nie je tu možnosť, žeby sa o ňu niekedy nestaral vôbec.* A ja snáď nie? *Osočí sa na ňu.* Nesnažím sa snáď, aby bola v bezpečí, nesnažím sa, aby mala pri sebe rodinu, aby bola šťastná, keď sa narodí? *Vyhŕkne zhruba rovnakou intenzitou ako Hayley a vďaka mohutnosti jeho hlasu možno aj väčšou. Nad ďalšími jej slovami len odvráti pohľad a s mierne ublíženým pohľadom na tvári pokrúti hlavou zo strany na stranu, akoby to odmietal prijať. Všetko preňho bolo ťažšie, ako pre ostatných a ak to doteraz nepochopila, tak to už nepochopí nikdy. Už len prijať myšlienku toho, že niekto čaká jeho dieťa, jeho krv a začať ju chrániť bolo priťažkým rozhodnutím, ktoré nakoniec podstúpil a do dnešného dňa ho neľutuje a ani nikdy nebude.* Pretože to bola slabosť, ktorú som vtedy nebol ochotný prijať! *Odsekne potichu, pričom nakoniec len zopne pery pevne k sebe a očami neustále sleduje každý jej pohyb. Neprechodný výraz na jeho tvári akoby nikdy nemohol zmiznúť, akoby tam bola len zlosť a nič viac. Aj keď jeho oči hovorili možno niečo iné. Bol tam náznak trpkosti za to všetko, čo mu povedala a on povedal jej. Ako ju pozoruje, všimne si zmenu na jej výraze a hlavne postoji, ktorý sa akoby viac skľúčil. No popisuje to len hnevu, ktorý v nej rozhovor vyvolal, tak isto dýchanie, ktoré sa snažila trochu usmerniť k pravidelnosti. Za iných okolností by to pripisoval niečomu úplne inému, ale v tejto chvíli mu zlosť zatemňovala zdravý úsudok, takže akonáhle sa od neho otočila, len trochu podvihol tvár a čakal, kým prejde dverami von z jeho izby, čo sa určite chystala urobiť. Popravde nechápal, prečo tam ešte stále stála, na čo čakala. On ju tu rozhodne držať nebude a čo sa týka slov, povedal už všetko, čo chcel. Keď sa konečne pohne vpred, chce sa obrátiť späť k oknu, lenže to si už stačí všimnúť, že znovu zastala a rukami sa chytila za tvár. Mierne prižmúri oči na jej chrbát a v tom momente vie, že je niečo zle a že to spôsobil on. Všimne si už len jej ruku, ktorá vyletí do priestoru a telo, ktoré sa zdá byť zrazu omnoho labilnejším než kedykoľvek. Než sa vôbec spamätá, jeho zmysli automaticky fungujú zaňho. Upírskou rýchlosťou sa premiestni priamo za ňu a skôr než by spadla, ju zachytí a vyloží s opatrnosťou v prstoch na ruky, aby predišiel akýmkoľvek ďalším pádom, keďže výraz na jej tvári napovedal jej rozrušeniu. Nakoľko si to nechcel priznať, prepadol ho pocit viny, aj keď mal stále svoju pravdu, prehnal to. Zlosť sa z jeho mysle začala odsypávať preč a on mohol znovu vidieť trochu racionálne k situácií. Stisol pery pevne k sebe a pomaly vydýchol, pričom nepriepustný výraz na jeho tvári o niečo zmäkol.* Prepáč, láska...*Prenesie potichu pri jej tvári, pričom ju stále drží na rukách. Jej váha by pre normálneho muža mohla byť teraz trochu priťažká, ale on priveľké zmeny teda nepocitoval. Možno až na to, že musel byť opatrnejší, aby to náhodou neprehnal zo zovretím. Vedel, že Hayley je silná, ale čím viac sa jej blížil termín, tým labilnejšia fyzicky bola. Dnes nechal svoj hnev vyhrať nad sebou samým, čo robil pomerne často, lenže nad Hayley, nad svojím dieťaťom si niečo také dovoliť nemohol nechcel. Zasadil jej poslednú kvapku a skoro sa ani neohliadol, prehnal to a on to vedel. Prenesie ju k prvému miestu, kde by mohla mať nejaké pohodlie, čo bola jeho posteľ. Pomaly ju položí na plachty, pričom nad ňou zostane na chvíľu zohnutý a premeriava si ju pohľadom. Vedel, že kontrakcie nemá, to sa rozpoznať dá, taktiež ako vedel, že je rozrušená z toho, čo sa okolo nej deje. Teraz potrebovala trochu oddychu. Skúmavo prejde jej tvár, než mierne zvraští obočím.* Prinesiem ti vodu. *Poznamená potichu, keďže bola omnoho bledšia než zvyčajne. Rýchlejším krokom vyjde z izby než by sa dohľadal nejakého upíra, ktorých tu teraz nebolo práve veľa, zájde po ňu sám.*

*Nevnímala nic z toho, co se dělo a co jí řekl potom. Na chvíli úplně odpustila od všeho, od všech smyslů. Byla jen vděčná, že jakmile měla k tomu, aby se zhroutila k zemi, že tam byl on a zachytil její tělo, které neovládala. Stále má zavřené oči a snaží se vnitřně vzpamatovat z toho, co se děje. Cítí jeho přítomnost u sebe, cítí, jak se jeho prsty dotýkají jeho těla. Chce mu říct, že je v pořádku, že to bude v pořádku, ale to by lhala jak sobě, tak i jemu. Na jednu stranu nechtěla, aby se jí dotýkal, aby to byl on, kdo jí z této situace pomáhá. Na tu druhou stranu byla za něj vděčná protože kdyby tam nebyl, neví, co by se stalo a nechce na to ani pomyslet. Pravdou ovšem bylo to, že on jí tento stav způsobil a v tom případě se i za to zodpovídal. Kdyby měla volit mezi tím, kdo teď bude při ní, když se necítí fyzicky dobře, tak by zvolila jinou osobu, než jeho. Mohla být ale ráda alespoň za jeho pomoc. Když trochu nabere už zase vědomí, tak otevře oči a pozoruje jeho tvář. Stále nic neříká, stále se snaží nabrat naprosté vědomí a vrátit se zpět do reality. Jak by teď byla ráda, kdyby mohla normálně fungovat, odejít do svého pokoje a všechno to, co se stalo vstřebat. Bohužel její stav jí to momentálně nechce dovolit. Cítí se slabá, unavená a naprosto bez energie. Zase na chvíli zavře oči, snad proto, že by nejradši usnula a probrala se v posteli a tohle všechno se nestalo a nebo stalo, ale ona se cítila lépe. Má strach, aby snad neupadla do nějakého bezvědomí, jak moc slabě se teď cítí. Hned začne myslet na malou, zda to na ní bude mít nějaký dopad protože většinou vše, co prožívá matka se odráží na dítěti. A ona jí nechce nějak ublížit, nechce si stresem a vším, co ji tíží vyvolat porod a nebo potíže. Tolik si stála za tím, co říkala, tolik se mu snažila dokázat svou pravdu, tolik se mu snažila ukázat fakt, že i ona je nad ním. Přitom by měla myslet na to, že budou rodiče, že by měli bojovat za jedno a hlavně teď a ne hádat se a vyčítat si všechno, co mají na srdci. Zaslechne jeho slova a znovu otevře oči, trochu hlavou padala na jeho rameno. Čím víc chtěla získat nad sebou, nad svým tělem nějakou kontrolu, tím víc si připadala bezmocnější. A tak to nechala na něm. Jistě v tu chvíli toho litoval, tohle mu věřila, ale rozhodně pociťovala na něj zlost za to, že to nechal zajít až tak daleko. Ona nebyla jako on a nikdy nebude. Své city neskrývala, vždy byla silná, odhodlaná, stála si za svým, ale to co cítila neskrývala. Musel vědět, že i ona má jenom jedny nervy, že nevydrží teď všechno vzhledem k tomu, co se dělo okolo nich a ještě k tomu měla před porodem. Jakmile ucítí pod tíhou svého těla měkkou matraci a povlečení jeho postele, hned jí je líp z toho důvodu, že leží na něčem pohodlném a může odpočívat. V tuhle chvíli je vděčná za postel víc, než za cokoliv jiného. Necítí se dobře protože její krevní tlak není v normálu a díky tomu se asi stalo to, co se stalo. Teď zase oddechuje pomaleji, zřejmě proto, že se stále ještě vzpamatovává. Opět otevře oči, ale jde vidět, že ji padají víčka a chce je nechat zavřené. Přikývne mírně hlavou, když ji oznámí, že jí přinese vodu. Ano, snad jí to pomůže, alespoň v to doufá. Pak už jí zmizí z dohledu a v tu chvíli opět zavře oči. Začíná se podvolovat únavě a slabosti. Jedna ruka ji trochu visí z postele a druhou má instinktivně u svého břicha. Nakonec s ní pohne a přejede si trochu po břiše. Promiň mi to, že jsem tě mohla ohrozit.. Tohle si teď pomyslí a na to teď dokáže jen myslet. Je naštvaná sama na sebe, že nemá tolik síly, kolik si myslela a kolik by chtěla mít. Má přesně ten pocit, jako když je člověk naprosto vyčerpaná a potřebuje spánek. Zřejmě ho i ona potřebovala. Pravdou bylo, že občas nemohla spát a nebo se hodně budila s bolestí v břiše, když malá opravdu hodně kopala. S tím se samozřejmě nikomu nesvěřovala a ani nechtěla. Tohle byla její záležitost a nikdo ji s tím nepomohl pomoct a nechtěla si stěžovat na něco, co dělá človíček, kterého miluje nade všechno. Únava ji nakonec dostane a ona po chvíli usne na jeho posteli. Pravidelně oddechuje. Rty má semknuté k sobě a přes obličej má pár pramínků vlasů. Spánek zpomalí o něco tep jejího srdce. V místnosti jde slyšet jen její poklidné oddechování.*

*Tichým krokom vošiel do izby, pričom jeho pohľad hneď padal k jeho posteli, na ktorú Hayley položil. Ako predpokladal už z chodby, na ktorej počul jej pravidelný dych, zaspala a on bol za to v podstate rád, keďže to znamenalo, že sa jej stav trochu upokojil. Teraz si to nebude vyčítať, malo to čas, ale vedel, že to nastane. Bolo toho naňho proste priveľa a najhoršie na tom bolo, že aj na ňu, ktorá to teraz vnímala o stokrát horšie. Nechcel ju ohrozovať, prečo by to len robil vlastnému dieťaťu? Na to tu celkom stačia ich nepriatelia, Benjamin a predkovia, ktorí ho chcú zabiť. On sa ho snaží chrániť, mal by, keď je už raz jeho otcom. Doteraz to robil najlepšie, ako vedel, ale asi by mal prehodnotiť to čo vie. Pretože ak by ochrana jeho dieťaťa vyzerala tak, ako ochrana jeho súrodencov, nedopadlo by to práve dobre, pre nikoho nie. A to je dôvod, prečo sa cez to snaží dostávať, prečo nenechal Kola v rakve a prečo sa Rebekah nijako nepomstil za zradu, ktorú na ňom pred storočím vykonala. V podstate to najhoršie, čo mu mohla urobiť. Ale stále tu boli momenty ako tieto, kedy sa nedokázal, aj keď chcel, držať na uzde, rovnako ako Hayley nie. Neohrozil ho len on ale aj Hayley stresom, ktorý prežíva a do ktorého sa vrhá. Snaží sa pomôcť svojím ľuďom, ale najskôr by mala pomôcť samej sebe. Pomalým krokom prejde ku svojej posteli, na ktorej spiaca leží, pričom ju znovu prejde trochu upretým pohľadom. Všimne si jej ruku, ktorú má vyloženú na vypuklom bruchu, ktoré už bolo jasným znamením toho, čo sa blíži. Mierne prižmúri oči a zvraští tvárou, ale nie rozhorčene či nahnevane, skôr s pochopením. Ochraňovala ho, aj keď on to teraz nevidel. Videl len to, že ho ohrozila, ale skoro deväť mesiacov zase nosila pod srdcom. Mierne odvráti pohľad, na čo položí pohár s vodou vedľa postele na drevený stolík, ak by sa chcela napiť, keď sa zobudí. Mohol premýšľať nad tým, že ju prenesie, ale prenášanie z jednej postele do druhej preňho nemalo žiadny význam, navyše ak ju mohol prebudiť, čo nechcel, keďže jej srdečný tep bol teraz v pokoji. Nakoniec sa len znovu mierne nahne nad posteľou a zdvihne z druhej strany plachtu, ktorú cez ňu zľahka prehodí. Nech si myslela už čokoľvek, stará sa o ňu, kým je tehotná tak sa o ňu vždy bude starať a potom...Potom by sa mali starať spolu o ich dieťa, aj keď je to len vzdialená predstava a popravde sa mu nad tým aj ťažko premýšľa, keďže sa nedokázal vidieť ako nejaký vzorný otec, to proste nebol on, nemal na to povahu, ale bude to skúšať. Najskôr sú tu však prekážky, nad ktorými treba myslieť skôr, až potom môže premýšľať nad nejakou budúcnosťou, ktorá teraz bola niekde za oblakmi. Plachtu jej trochu viac prstami pritiahne k telu, na čo sa na ňu poslednýkrát pozrie, než sa otočí a potichu vyjde z izby. Na jednej z chodieb stretne jedného z upírov, ktorým dal svoju krv, pričom mu proste povie, aby sa prechádzal v okolí jeho izby, prípadne ak by sa Hayley zobudila a presunula inde a dal mu vedieť, ak by sa niečo stalo.*

*Další den potom, co vlkodlaci tak nečekaně zaútočili na sídlo, zůstává v domě. Ráno si odpustil i kávu, neboť se mu nechtělo odcházet. Většinu času tráví ve svém pokoji, kde přemýšlí nad tím, co se událo a také, co s tím provést. Je rozhodnutý, vlkodlaky, kteří se dopustili tohohle podlého útoku zprovodit z povrchu zemského. To, co ale slyšel večer od Klause a Rebekah, pokládá to, jen za jakési neúplné informace a to mu nestačí. Chce se dopátrat informací u zdrojů těch, kteří jsou z toho podezřelí. Má v úmyslu vyhledat Genevieve a promluvit si s ní o tom všem. Z toho, co se dozví potom rozhodne, co dále. Přemýšlí, ale jak to provést. Od toho útoku nechce odcházet ze sídla, pokud si není jistý, že někdo další z jeho sourozenců zůstane s Hayley nebo ji někam nevezme. Odmítá opět riskovat. Měli neskutečné štěstí, že se vydala s Rebekah pryč zrovna v den útoku. Chce tohle, co nejdříve probrat s Klausem. Rozhodne se, vyzkoušet štěstí. Vyjde ze svého pokoje a rozhlédne se kolem sebe. Zamíří po té k pracovně patřící jeho bratrovi. Když se podaří, tak ho tam zastihne a vyřídí to hned. Také se budou moct domluvit jež na nějakém postupu, jak vyřešit daný problém.* Jako bychom jich neměli i tak málo. *Pomyslí si cestou. Uvažuje jestli to někdy skončí nebo se to alespoň na chvilku zmírní. Dojde ke dveřím od bratrovy pracovny. Neslyší uvnitř nic, přesto k nim přistoupí a zaklepe. Počká pár vteřin, než sáhne po klice a otevře je. Nahlédne dovnitř, ale jak předpokládal již z ticha, nikdo uvnitř není. Dveře tedy zavře, otočí se a rozhodne se ještě zkusit bratrův pokoj. Vykročí směrem, kde se nachází.*

*Poklidně spala nějakou chvíli po tom incidentu, který proběhl. Probere se a pomalu otevře oči, několikrát zamžourá. Očima těká po místnosti a je šokovaná, kde to vlastně leží. Až potom si uvědomí, co se odehrálo a ani si nebyla nijak vědoma, že u něj usnula a on jí tady nechal. Přijde jí to zvláštní, že je v jeho posteli a v jeho pokoji. Usuzuje, že ji tady nechal samotnou a raději někde odešel. Před sebou uvidí sklenici s vodou, kterou jí slíbil, po tom, co mu tam málem zkolabovala. Vzpomíná si na tu hádku a na to, jak jí nebylo dobře. Stále se cítí malátná, už je na tom lépe, ale stres, který požívala se na ní podepsal a bude potřebovat nějaký ten den k tomu, aby se z toho plně zotavila. Až teď si uvědomí, že má přes sebe peřinu, kterou přes ní musel dát, když usnula. To je ovšem od Klause velmi milé, až se jí to nehodí. Neměla by se v jeho pokoji zdržovat déle, než je nutné. Pravdou ovšem je, že se ji leží dobře a necítí se na to, aby vstala. Ví, ale že musí. Chytne lem peřiny a odkryje ji na druhou stranu. Zvedne se do sedu a vydechne dlouze. Okamžitě sáhne po sklenici vody, pevně ji uchopí a přiloží rty k ní. Vypije asi polovinu a pak ji odloží opět na noční stolek. Zavře oči a přemítá si, co se všechno stalo a že mu vlastně nestihla ani říct to, kvůli čemu přišla. Ale to mohlo být jasné, oba jsou výbušné povahy a nenechají si nic líbit, muselo to prostě skončit hádkou. Ale jednu věc si uvědomila, že tohle je špatně, ten jejich přístup. Po chvíli se vyhoupne na nohy a ustele mu postel, ani neví proč, možná proto, že je to právě Klausův pokoj. Pak vezme sklenici vody a zamíří ke dveřím, ale předtím se ještě zastaví a porozhlédne se po pokoji. Následně na to sáhne po klice a otevře dveře od pokoje. Její tvář je ještě stále pobledlá. Zavře dveře od jeho pokoje a chce zamířit do kuchyně, ale v tom před sebou o uvidí Elijaha, který je nějaký ten metr od ní. Zarazí se a začne ho propalovat pohledem. Jen doufá, že si nebude myslet něco nepatřičného skrz to, že vycházela z pokoje jeho bratra, když tam Klaus není. Snad to nebude ničemu připisovat. Jejich poslední setkání bylo mizerné, ale na to teď nechce vzpomínat. Sjede Elijaha od hlavy až k patě snad proto, aby se přesvědčila, že je v pořádku. Nemohla vědět, co s ním bylo, když byl tady ten útok. Uleví se jí, že je v pořádku. Je ráda, že ho vidí, opravdu je. Sehne se a odloží sklenici na zem. Poté se opět narovná a zamíří směrem k němu. Jakmile je u něj, pozvedne ruce, které mu omotá okolo krku, obejme ho. Sice velikostí jejího břicha je to opravdu obtížnější, ale nebrání jí to v tom.* Jsem ráda, že jsi v pořádku. *Netušila, co s ním bylo a tak i o něj měla strach. Teď už nemůže vážně vědět, kdy a kde se někomu něco stane a strach má o každého, na kom jí záleží a na Elijahovi jí rozhodně záleželo.*

*Cestou k pokoji Klause přemítá, jaká s ním vlastně bude řeč. Dovede si představit, že bude chtít vyvraždit polovinu obyvatel města - obrazně řečeno - aby ukázal, že tohle si nenechá líbit. Stačila mu bratrova představa, když se řešil prohřešek čarodějek. Jeho vyvraždění covenu a zničení vše, co je jim svaté. Předpokládá něco podobného i teď v případě vlkodlaků. Povzdechne si. Tohle tady opravdu "chybělo". Už mu zbývá, jen kousek, než dojde k pokoji. Vzhlédne, když uslyší, že se dveře otevřely. Možná bratr někam vyráží, takže má vlastně štěstí, že ho ještě zastihne. Vzhlédne od země, kam zrovna koukal a čeká, až se Klaus dostane do jeho zorného pole. Jaké je jeho překvapení, když ve dveřích uvidí stát Hayley. To překvapení nedokáže zcela zakrýt za svůj jinak většinou klidný výraz. Přelétne ji okamžitě pohledem. Zdá se mu bledší, než obvykle. Její oči, jako by byly ještě větší a hlubší. Podvědomě ucítí, že ho to znepokojuje. Kdyby nevěděl, že byla předchozí den s Rebekah pryč, přisuzoval by to tomu útoku, který na ní zanechal následky. Napadne ho, že i tak to pro ni není lehké, když si uvědomí, kdo je za ten útok zodpovědný. Dojde mu, že i to pro ni musí být těžké. Zastaví se a spočine na ni pohledem. Je v něm vidět starost o ni a účast, co nejspíše prožívá. Zůstává vážný, ale jeho oči jsou o to výraznější.* Hayley... *Osloví ji starostlivě, v hlase nelze přehlednout znepokojení, ale i ta vřelost, kterou se jí snaží vždy dávat najevo. Nestihne říct nic více, neboť vidí, jak si ho měří. To, co udělá pak, po takovém pohledu rozhodně nečeká. O to více ho to překvapí a potěší. Přesto ho napadne, že to má opravdu hodně těžké, když se takhle chová. Když ho obejme, opatrně její objetí opětuje a přivine si ji k sobě. Snaží se jí předat svou podporu a sílu, jako by to tímhle šlo a ujistit ji, že ji vždy bude oporou, když bude potřebovat.* Byl jsem mimo sídlo, když došlo k tomu útoku. *Odpoví jí. Pak ji pustí a odtáhne se na délku paží. Zůstává, ale v její blízkosti a starostlivě ji pohlédne do tváře.* Jsi v pořádku? *Ptá se v hlase lze slyšet znepokojení, které mu způsobuje její současný stav.*

*Ruce má okolo jeho krku a zavře oči, když je u něj. Ví, že to mezi nimi nebylo v poslední době právě v pořádku a možná proto to teď tak prožívá a užívá si alespoň na chvíli tento moment. Rychle k tomu objetí došlo a rychle to zase končí. Nechá ho od sebe odtáhnout a podívá se mu do očí. Je ráda, že byl mimo sídlo, i když věří tomu, že on by dokázal polovinu vlkodlaků vyvraždit. Nechtěla by, ale aby ho nějaký pokousal, ale pravdou zůstávalo, že by hned dostal od Klause krev. Při jeho otázce zavrtí hlavou ze strany na stranu na důkaz, že v pořádku opravdu není. Nemá smysl mu lhát, ale taky mu nehodlá říct o tom, co se před pár hodinami stalo mezi ní a Klausem. Akorát by ho tím znepokojila, on by to řekl svému bratrovi a Klaus by zase útočil na ni, že si chodí za ním stěžovat. Nechtěla to, už nechtěla hádky s Klausem, pokud to nebylo nezbytně nutné. Jenže chce být k Elijahovi upřímná jak nejvíc to jde, věří, že i on je k ní naprosto upřímný. Necítila se teď dobře ani po fyzické, ani po psychické stránce a bohužel to šlo na ní vidět. Prohrábne se rukou ve vlasech a stále působí značně unaveně. Potřebovala by více odpočinku.* Můžeme si promluvit? Prosím? *Chce ho informovat o tom, že byla v Zátoce a co se dozvěděla od Jacksona, chce se s ním na pár věcech domluvit protože doufá v to, že s Elijahem to opravdu půjde. Vždycky se s ním dalo jednat, vždycky se s ním dala uzavřít nějaká dohoda. On byl opravdu muž ctnosti. Vrátí se potom nazpět pro skleničku s vodou a sebere ji, následně na to zamíří do svého pokoje a předpokládá, že jí Elijah bude následovat. Ani neví, kde jinde by si měli promluvit. Chce se posadit, chce si udělat pohodlní, které teď potřebuje a vyhledává a usuzuje, že její pokoj je vhodný na jejich rozhovor. Vejde dovnitř a hned zamíří ke své posteli na kterou se posadí. Jednu nohu si pokrčí a posadí se na ni a druhá ji visí z postele. Neví, zda má Elijahovi říkat, aby se posadil. On jí to vždycky navrhne, ale ona zase taková není a proto tak nějak předpokládá, že to udělá sám. Kdyby ne, tak ho bude muset k tomu nabádat.* Byla jsem ráno v Zátoce, musela jsem mluvit s Jacksonem. Vím, že jsem neudělala dobře, že jsem to nikomu neřekla, ale opravdu tě prosím, aby si mi to nevyčítal. *Zavře na sekundu oči, poté je znovu otevře a vyhledá si jeho tvář. Opravdu nechce, aby jí to začal vyčítat protože už dostala sadu od Klause a teď nechce dostat další od Elijaha, jeho výčitky by jí taky bolely. Ovšem pokud se jim neubrání, bude si je muset vyslechnout.*

*Doufá, že Hayley si nijak nebude snažit zdůvodnit, proč se od ní po krátké chvíli odtáhne. Udělá to, jen proto, aby zkrátil jejich postávání na před dveřmi Klausova pokoje na minimum. Nebude mít klid, dokud se o Hayley nepostará a nebude si jistý, že je pohodlně uložená v posteli a má všechno, co potřebuje, aby si odpočinula a bylo ji zase lépe. Když mu po jeho otázce odpoví tak, jak se obává, jeho potřeba to na pavlači, urychlit, jen stoupne. V jeho tváři je vidět, že mu její stav opravdu dělá starosti, ještě více, když ho potvrdila. Zůstává proto v těsné blízkosti jí, aby ji mohl v případě potřeby poskytnout svou oporu, kdyby se jí přitížilo. Je ve střehu a téměř s ní nespouští starostlivý pohled.* Samozřejmě, Hayley. *Ujistí ji, že ji milerád vyslechne.* Pojď si, ale někde udělat pohodlí. *Požádá ji. Dříve s ní hovořit rozhodně nebude. Neví sice, o čem přesně si s ním chce Hayley povídat, ale vždy a za všech okolností ji vyslechne, když o to žádá. Sleduje ji, pak co dělá se sklenicí. Zamračí se znepokojeně. Raději by to udělala za ni, ale neví, co má v úmyslu, takže na ni zatím, jen dává pozor. Když se Hayley vydá do svého pokoje, zařadí se po jejím boku a opatrně jí dá paži kolem pasu a zlehka ji tak podpírá. Nemůže se zbavit dojmu, že Hayley každou chvilku zkolabuje. Neví, že tohle už má za sebou. Vejde s ní do pokoje. Pak sleduje, jak si sedá. Trochu se mu uleví, ale raději by ji viděl v posteli ležet.* Nechceš si lehnout, Hayley? *Zeptá se jí. Stále má mírně stažené obočí, starostlivostí o ni.* Udělej si pohodlí, jaké, jen potřebuješ. *Pobízí ji mírně. Vezme pak jednu z židlí a přenese ji blíže k posteli. Přistaví židli vedle postele a pak se na ni posadí. Zvedne k ní oči a zaposlouchá se do jejího povídání. Když slyší, že byla v Zátoce a sama, sice se slabě zamračí, ale ne proto, že by ji chtěl něco vyčítat. Prostě, kdyby věděl, že tam chce, tak by ji tam doprovodil. Chce jí to taktně připomenout, ale když slyší, že ho prosí o to, aby ji to nevyčítal, v jeho pohledu se mihne zvláštní výraz. Překvapený a zároveň znepokojený. Hayleyin stav i chování ho dnes nedokážou nechat klidným. Jeho strach o ni ještě vzroste. Rozhodne se, že tedy nepoví nic.* Poslouchám, Hayley. *Poznamená nakonec mírně, svým příjemným hlasem.* Co tě trápí? *Pohlédne na ni. Jeho pohled je vřelý, hřejivý. Opravdu se snaží, aby věděla, že je tady pro ni.*

*Při nabídce, zda si nechce lehnout znovu zavrtí hlavou nesouhlasně. Možná později, ale teď nechce. Stačí jí sedět, není jí tak hrozně, jako když se pohádala s Klausem. Je jí lépe, trochu se z toho vyspala. Odpočinek v podobě sezení ji postačí, alespoň prozatím. Pozoruje jeho počínaní se židlí a prozatím mlčí. Ani neví, jak přesně má začít. Stačí si všimnout jeho výrazu ve tváři, když se zmíní o tom, kde byla a sama. Pamatuje si, jak ji říkal, že kdyby ho požádala, tak jí odveze. Nechce ale znovu tohle načínat. Nechtěla ho prostě shánět po všech koutech, mohl být kdekoliv a ona potřebovala odjet hned. Pozoruje na něm jeho zmatenost ohledně ní. Pokud opravdu nebude muset, tak mu neřekne o tom, co se odehrálo u Klause v pokoji. Až mu vypoví všechno, co ví, třeba to bude její stav připisovat tomu, co ji přidalo další tíhu na její bedra. otázka co jí trápí ji přijde na jednu stranu vtipná, jak moc věcí užírá její srdce. V poslední době je tak emočně vytížená, že se neovládá u nikoho a slzy, které vždycky spíše postrádala má teď v zásobě až příliš. Ovšem snaží se udržet všechno v sobě. Nechce, aby Elijah byl další z těch, kteří se musejí dívat na to, jak z její silné stránky se stává slabá. Chvíli mlčí, neví, jak má začít a tak se jen mlčky na něj dívá. Možná si bude myslet, že snad ani nezačne. V hlavě si přemítá to, co mu přesně má říct. Nadechne se zhluboka, vydechne a promluví tichým hlasem.* Po tom útoku jsem nemohla klidně spát, potřebovala jsem mluvit s Jacksonem o tom, co se tady stalo. Vydala jsem se za ním do Zátoky, abych si s ním promluvila o všem, co se děje, získala správné informace. *Začne se svým proslovem. Položí si ruku na spánek a promne si ho, opět se znovu nadechne.* Řekl mi o útoku, který proběhl v Zátoce, nevěděla jsem o něm. Zemřeli naši lidi, Elijahu. *Podívá se opět na něj a v jejích očích jde vidět bolest z toho, co se stalo. Jde na ní vidět, jak moc jí tohle trápí, jak moc je zničená z toho, co se děje s vlkodlaky a ona nemá žádnou šanci na to, aby jim pomáhala. V jejích očích se značí hodně bolesti, hodně výčitek.* Viděla jsem zbytky z útoku, nejdřív Jackson nevěděl, komu připisovat tenhle čin. A potom došlo ke zradě. Jackson si nechal od Genevieve vyrobit kameny, které jim umožňují přeměňovat se kdykoliv chtějí, které odkryjí vlkodlačí stránku a nepotřebuješ k tomu úplněk. Jsem si ale jistá, že nějakou z těchto částí jsi obeznámen od Marcela.
Jakmile Genevieve udělala prsteny, které měly sloužit pro naší smečku, ale za účelem, aby vlkodlaci byli svobodnější, nikoliv za mocí. Objevili se zrádci, kteří jim kameny sebrali. Oliver Warren, bratr Jacksona a Francesca Correa. *Dívá se na něj a jejich jména pronese s nenávistí v hlase. V očích se jí zablýskne zlost, kterou k oběma cítí. Kdyby mohla, tak Francesce oddělí hlavu od těla a Oliverovi nakope pozadí a ještě mu zmaluje ksicht, že by se on sám nepoznal.* Přepadli je, chtěli je zřejmě zabít, teda alespoň Genevieve, ale unikli jim. A tak si Oliver s Francescou sebrali prsteny a zahájili útok na Abattoir o kterém Jackson rozhodně neměl ponětí. Ano, byli tam lidé z naší smečky, které Oliver zmanipuloval. A byl to on, kdo způsobil ten útok na Zátoku, byl to on, kdo za honbě za mocí zabil své lidi a spřáhl se s Francescou, která je spřáhnutá zřejmě s Benjaminem a on zřejmě taky. *Pronese zklamaným hlasem a skloní hlavu. Ničí jí to, co se stalo, ničí jí fakt, že tohle Oliver udělal. Možná neměl nejlepší povahu, možná se mu nedalo plně důvěřovat, ale nikdy tohle od něj nečekala. Zrada, kterou podnikl společně s Francescou se nedá jenom tak hodit za hlavu. Pak pozvedne zase zrak a zadívá se mu do očí.* Chci tě ujistit, že Jackson s tím nemá nic společného, nemohl vědět, co jeho vlastní bratr chystá. Nemohl vědět, kolik lidí zmanipuluje. Já...nechci aby trpěl za něco, co není jeho vina. Nechci, aby byla obviněná Genevieve za něco s čím nemohla počítat. Ty kameny neměly sloužit k tomu, aby ovládli vlkodlaci město. *Ví, že je možná zvláštní to, že brání Genevieve, ale ona s ní má nějakou dohodu a nechce, aby jí pak zakázali se k ní vůbec přiblížit protože nevědí pravdu a budou ji považovat za zrádkyni. Ona věří Jacksonovi, teď potřebuje, aby jí věřil Elijah a aby všichni věděli, jaká je pravda a kdo opravdu za všechno může, kdo je tady zrádce a kdo je v tom nevině. Chce chránit své lidi alespoň takhle, když už s nimi nemůže vést společný život. Slíbila Jacksonovi, že bude stát při něm a hodlá to dodržet a teď jen potřebuje, aby jim bylo uvěřeno. Celá tahle záležitost ji přidělala ještě větší starosti a to jich má už dostatečně. Pozoruje Elijaha a neuhýbá pohledem. Přímo se utápí v jeho očích.* Vyvolali tak upírům válku a přitom Jackson se snažil o jistý mír. Nemohou vlkodlaci v Zátoce trpět za zrádce.

*Když si Hayley odmítne lehnout, neví, jestli to má brát tak, že už se cítí o trochu lépe nebo se, jen tolik přemáhá. Pozorně se na ni dívá, aby se to pokusil odhadnout z jejich pohybů, polohy i výrazu tváře, jak na tom je. Není to nijak nápadné, neboť se na ni nyní dívá téměř neustále. Vidí, na ni že je unavená, vyčerpaná, ale hlavně po psychické stránce. Jako by ji docházely síly čelit tomu všemu, co ji potkává. Nejprve pokus Mikaela a čarodějek ji i dítě zabít. Když už to vypadalo, že bude dobře, objeví se Benjamin se svou hrozbou. A k tomu všemu ještě povstání vlkodlaků a jejich pomstychtivý útok na místo, kde nyní tráví svůj čas a žije tady v domnění, že je v bezpečí. Opravdu to nemá jednoduché. I proto vše, co si tady v její přítomnosti, když ji pozoruje, uvědomuje, nehodlá ji nic vytýkat. Moc rád by ji, alespoň trochu ulevil od jejich starostí. Kdyby věděl jak. To mu běží hlavou při svých nenápadných pozorovacích pohledech. Když se Hayley rozpovídá, pozorně jí naslouchá. Tváří se vážně, leč klidně a to, co u povídá přijímá stejně tak. Své emoce a pocity si pečlivě hlídá. Jak se zdá, dostanou se mu nějaké informace i bez toho, aniž by musel hledat někde Jacksona a zpovídat ho. Když mu Hayley oznamuje, že někdo zaútočil na Zátoku, trochu nechápavě se na ni podívá.* Jaký útok? *Je jasné, že tohle od ní slyší prvně a nerozumí tomu. Dívá se na ni kvůli vysvětlení, které by rád dostal. Ona, ale pokračuje dále a tak se už dále nevyptává. Nechává to na ni, co mu chce říct, s tím, že se doptá po té, až Hayley domluví. Během jejího vyprávění mu neujde, jak moc ji to zasáhlo a jak těžce se s tím vyrovnává. Mírně se zamračí, když se Hayley dostane ke kamenům. Konečně se zdá, že dostane nějaké přesnější informace. Jeho zamračená tvář, ale prozrazuje spíše soustředěnost a vstřebávání nových informací. Doplní si tak nový poznatek ohledně těchto kamenů. Nebýt to za takových okolností, jistě by to v jeho očích působilo mnohem zajímavěji. Napadne ho, že pokud je to pravda, tak by určitě měli jeden takový sehnat právě pro Hayley, než porodí, aby se pak nemusela již zabývat slabinami svého vlkodlačího původu. Nechává si to pro sebe, ale rozhodně o tom bude chtít mluvit s Klausem.* Něco jsem slyšel včera, když jsem se doslechl o tom, co zde stalo. *Přikývne jí, že o těch kamenech nyní slyší podruhé, ale mnohem přesnější informace. Poslouchá dále o tom, co měli Genevieve a Jackson v plánu s kameny. Zní to na poslech pěkně ale nedokáže zakrýt slabý úšklebek. Moc dobře ví, jak takové utopické představy dopadají a tady se to projevilo v plné síle. Přesně tak to dopadá. Dobrý úmysl se stane katastrofou, když se něco takového dostane do nesprávných rukou.  Nechá si své poznámky, ovšem pro sebe. Nechce to Hayley připomínat.* Takže Jacksona zradil jeho vlastní bratr... *Zkonstatuje věcně. Ví, jak "chutná" bratrská zrada. Sám to zažil a nejednou s Finnem. Jen pokývá hlavou.* To pro něj musela být bolestná skutečnost. *Poznamená.* Oliver Warren. *Řekne si to jméno polohlasně pro sebe, jako by si ho tak ukládal do paměti na seznam těch, kteří rozhodně za tohle, co se stalo zaplatí.* Francesca... *Tuhle si také rozhodně podá.* Za tohle zaplatí. *Poznamená a pohlédne na Hayley se zábleskem v očích. Pronáší to, ale až neskutečně klidně, přesto je jeho tón blízký bodu mrazu a možná o to hrozivěji to zní.* Jackson a Genevieve v dobrém úmyslu bohužel zkomplikovali ještě více, již tak komplikovanou situaci v tomhle městě. *Poznamená trpce a zavrtí hlavou. Přemýšlí, jak by se jim dalo pomoct, neboť si je jistý, že ne všichni budou ochotni poslouchat pravdu - nemá důvod Hayley nevěřit - předpokládá, že to, co od ní slyší je skutečná pravdivá verze.* Ne všechny to, ale bude zajímat. Zejména ty, kteří vidí vlkodlaky jako jednu rasu a budou mít třeba potřebu pomstít se. *Pokračuje dále sice klidně, ale nehodlá Hayley něco nalhávat. Sama již musí vědět, jak to v tomhle městě chodí.* Nejsem si jistý, jestli to neodnese někdo nevinný. Nevím, jak by se to dalo uhlídat. *Pokračuje v zamyšlení.* Promluvím si ještě s Genevieve. *Povídá dál.* Chci slyšet, co se stalo od někoho, kdo byl přímo u toho. Zprostředkované informace nebývají vždy zcela přesné. *Pokračuje. Chce Hayley obeznámit s tím, co má v úmyslu.* Potřebuji ještě pár věcí zjistit, abych pak mohl promluvit s Klausem a Marcelem. *Vysvětluje ji i své důvody. Nechce, aby si myslela, že jí nevěří. Věří, nemá důvod, proč by ne.* Jen doufám, že se do té doby nic nestane... *Dodá a trochu s obavami na Hayley koukne. Protáhne koutky úst více do stran.* Místo, abychom se zaměřili všichni na společného nepřítele Benjamina, musíme řešit roztršku mezi upíry a vlkodlaky. *Povzdechne si a zavrtí u toho nechápavě hlavou. Uhne při tom pohledem trochu níže. Je to po delší době, co tak s Hayley spustí oči.* Lepší načasování na něco takového si ti dva opravdu nemohli vybrat. *Posteskne si na Genevieveinu snahu pomáhat vlkodlakům právě nyní.*

*Celou dobu ho pozoruje. Chápe Elijaha, rozumí jeho obavám a že je opatrný. Je jí jasné, že bude i opatrný a nežádá po něm, aby jí věřil naprosto všechno, aby měl stejný názor na všechno, jako ona. Ví, že s ním to může vyřešit v poklidu, aniž by se u toho nějak zvlášť rozčilovala.* Ano, já vím, že načasování je špatné, že...celá ta situace je špatná, i když byla myšlena dobře. Jackson prostě věřil svému bratrovi a tak mu pověděl o těch kamenech. Jak mohl tušit, že ho zradí vlastní bratr a využije tuhle informaci? Snaž se to vidět i z této stránky. Nikdo nemohl tušit, že se to všechno takhle vyhrotí. *Vydechne a stále je zahleděná do jeho očí. Chystá se mu říct jednu věc, která je pro ni velice zásadní, ale nedokáže odhadnout, jak na to Elijah bude reagovat. Trochu má z toho obavy, ale musí mu to říct.* Elijahu, já stojím na straně vlkodlaků. Je to moje rodina, má smečka, tam je můj domov a díky nim jsem poznala opravdovost toho, co jsem. Díky něm, díky Jacksonovi se cítím jako vlkodlak, který někde patří. Budu za ně bojovat. *Prohlíží si jeho tvář, tím dala jasně najevo to, že bude stát proti upírům, když na ně budou útočit aniž by k tomu měli nějaký důvod. Ví, že Elijah stojí na straně upírů, tudíž jedné frakce, ona je na straně vlkodlaků, takže zase frakce druhé. Ano, patří i k nim, jako k Původním, ale to neznamená, že nebude za své lidi bojovat, což rozhodně bude. A měl by si toho být každý vědom, stále si pamatuje důvod toho, proč tady přišla. Bojovala o to a nehodlá se toho vzdát. Její výraz ve tváři o něco zpevní, avšak nezakryje nic únavu, kterou má vepsanou v očích. Snaží se s Elijahem mluvit klidně, aby nedošlo ke zbytečným konfrotacím protože právě teď ho ona potřebuje. Potřebuje ho mít při sobě, potřebuje jho podporu ohledně všechno, co je okolo ní. Kdyby neměla jeho, Jacksona, Rebeku, neví, co by dělala. Jistě, teď i Klause, ale s ním to stále nemá snadné. Ale jeho chování, jeho postoj k ní je jiný a snaží se pro jejich dítě dělat všechno nejlepší, toho si všimla a toho si cení.* Já prostě nemohu dovolit, aby se mstili na Jacksonovi a vlkodlacích, kteří jsou v tomhle nevinně. Je nás málo, Elijahu. *Dívá se na něj s obavami ve tváři. On musí pochopit, že jich je opravdu málo a že se nemnoží tak, jako upíři. Musí přece chápat fakt, že se snaží z toho vlkodlaky nějak dostat už jen kvůli tomu, aby tam vůbec někteří zbyli. A nedokáže si představit, že by nastala nějaká katastrofa, že by se na ně zaútočilo. To už bylo opravdu zasazení poslední rány do jejího stavu. Ani by nevěděla, co má dělat a upřímně už teď je v koncích s tím, jak moc bezmocná je a to ve všech ohledech.* Já tě chci požádat o pomoc, Elijahu. Vím a chápu, že si informace musíš zjistit i z přesnějších zdrojů. Chápu i tvé obavy, rozumím všemu, ale já vážně potřebuji pomoc. Oni ji potřebují. Marcel ztratil své lidi, své přátelé. A nemyslím si, že bude poslouchat to, kdo je v tom nevinně. *Prohlíží si ho prosebně a přeje si to, aby jí nabídl pomocnou ruku. Ovšem jistá si tím moc není. Nemyslí si, že má k Jacksonovi vřelý vztah a co si bude namlouvat, tak Jackson k němu rozhodně ne a ani ke zbytku celé Původní rodiny. Všechno je teď tak komplikované, jako kdyby jí osud trestal za to, co udělala v minulosti a i za to, co ještě neudělala.* Můžeš o tom potom informovat Klause a Marcela, myslím o tom, co jsem získala za informace z mé návštěvy. *Promne si obličej oběma rukama a následně na to se znovu podívá na něj. Na jednu stranu jí to připadá, že Elijah je od ní vzdálený a ona od něj a nerozumí tomu. Chtěla by se ho na to zeptat, ale zatím si nechává tohle pro sebe. Vždyť to, co cítí není teď důležité, mají o mnoho věcí víc na starostí. I když si není jistá, zda to nevysloví. Vždy s ním měla téměř dokonalý vztah a teď jí to na jednu stranu připadá tak moc zvláštní. Pokazila to ona svým chováním?*

*Snaží se něco vymyslet, ale momentálně jej nenapadá žádný způsob, jak uhlídat upíry, kteří budou prahnout po pomstě a vlkodlaci v Zátoce jsou na ráně jako první. Když na něj Hayley promluví a obhajuje Jacksona, slabě si povzdechne. Věří, že to myslí dobře a opravdu zrada z řad vlastní rodiny se nikdy neodhaluje snadno. Přesto všechno ji prostě nedokáže slíbit, že stoprocentně zabrání případné pomstě ze strany upírů. Neví, jak by to mohl uhlídat, i když se pokusí zjistit pravdu a pak tu pravdu předestře Marcelovi i Klausovi. Pokud budou zaslepeni a budou si chtít vybít zlost, jen těžko něco udělá. Je zadumaný, zachmuřený pod tíhou dalších problémů, které po včerejším útoku vyrůstají jako houby po dešti. Hayley tomu zrovna nepřidá, když ho ještě ujistí, že bude stát na straně vlkodlaků v Zátoce, po boku Jacksona. Zvedne k ní unavený pohled, protože ví, že tohle rozhodnutí, jen tak nezmění a nedovede si představit, co se stane, pokud to bude chtít nějak dokázat svými činy. Má na myslí hlavně reakci Klause a on sám také neví, co udělá, pokud se dostane do nebezpečí kvůli tomuhle.* Hayley. *Vydechne prosebně její jméno, jako by ji chtěl přimět, aby od tohoto radikálního postoje ustoupila. Z jeho pohledu to ničemu neprospěje, právě naopak. Bude z toho, jen větší zlo. Zvedne k ní pohled. Neví, jestli to z její strany má brát i něco jako vyhrůžku, když něco neudělá, neuspěje a pak se něco semele. Jako by svým způsobem útočila na jeho slabé místo, protože ví, že jí nedokáže odmítnout a chtěla toho využít. Samozřejmě chápe vážnost situace i proč, to Hayley dělá, ale mrzí ho, že se staví svým způsobem proti němu. Jako by on snad měl na výběr. Když teď on začne obhajovat vlkodlaky přinese to do tohohle domu další peklo. Bude to znamenat další roztržky a nedorozumění s Klausem, Marcelem i jeho upíry. Samozřejmě, že se bude snažit, aby dosáhl spravedlnosti a ti, co si to zaslouží byli potrestáni. Nebyl by to on, aby pro to neudělal, co bude moct. Ví, že to, ale bude komplikované a nepříjemné pro všechny. Přemýšlí, jak se toho, co nejlépe zhostit. Mezitím Hayley poslouchá, ale neví, co ji říct. Nechce něco planě slibovat, když netuší, jestli těm slibům dostojí. Těká během svých myšlenek očima po pokoji, občas se zastaví krátce na místě, kde Hayley sedí, ale nikdy se tam dlouho nezdrží. Když ho pak přímo požádá o pomoc, teprve tehdy na ni znovu pohlédne. Je vidět, že ho tahle žádost netěší, spíše se obává toho, co to bude v jeho případě všechno obnášet. Zvedne na chvíli ruku a na chytí se palcem a ukazováčkem za kořen nosu a krátce při tom přivře oči. Přemýšlí, při tom, jak nejvhodnějí Hayley odpovědět. Nehodlá ji odmítnout, ale nedovede posoudit, co se mu podaří dosáhnout.* Hayley... *Pustí si nos, ruku nechá klesnout do klína a zvedne k ní pohled.* Udělám, co budu moct. *Ujistí ji. Upřímně, odhodlaně, jak jen je v danou chvíli schopen.* Nevím, ale jak se mi podaří uspět. *Varuje ji od toho, aby na něj v tomhle příliš spoléhala. Když nebude úspěšný, tak ji zklame, ale ještě k tomu i ublíží, neboť to v takovém případě odnesou lidé, na kterých jí záleží. Opětuje její pohled. V tom jeho je upřímná snaha jí pomoct, ale také nejistota nebo nevědomost z toho jestli a jak moc bude úspěšný. Pak pohledem uhne a zase se snaží něco vymyslet.* Určitě s nimi promluvím, ale chci, před tím mluvit s Genevieve. *Ujistí ji pak, že s Klausem a Marcelem určitě mluvit bude. Měl to v plánu již předchozí večer, kdyby byli příliš akční. Chtěl je mírnit, aby se neunáhlili ve své touze po odplatě či pomstě. Sleduje ji pak chvilku. V jejich očích, zdá se mu, že to není všechno, co ji nyní tíží. V jeho pohledu se objeví němá otázka. Pobízí ji k tomu, aby se mu případně svěřila se vším, co ji trápí, tíží, znepokojuje.*