The Abattoir

(Ani si nevšiml, že Rebekah vyběhla ze sklepa. Všiml si jí až když k němu přiběhla a sebrala mu skleničku spolu s flaškou. Nevěřícně jí sledoval.) Nejdřív mi seberete barák a teď už i alkohol? (Hraje naštvaného, ale nakonec se trochu usměje. Sebere jí flašku a rovnou se z ní napije.) Ráno? (Trochu jako na blázna se na ní koukl. Když se opravila tak se trochu usmála.) Kde si byla? (Prohlédne si jí. Nevypadá tak skvěle jako vždycky. Spíš opravdu nevyspale. Sáhne jí do vlasů a vyndá nějaký kamínek. Hodí ho na zem.)

*Během zasvěcování Klause do problému s posedlým barmanem ho pozoruje. Zdánlivě netečně, ale přesto mu z bratrovy mimiky nic neunikne. Je zvědavý na to, kdy už to Niklaus nevydrží a začne rozebírat jeho v poslední době velmi častý kontakt se Sophie. Věří tomu, že stejně tak, jako Hayley i bratrovi čarodějka leží v žaludku. Předpokládá, že po ní nejde z čistě taktických důvodů. Stejně jako on sám, i Klaus si je vědomý toho, že Sophie jako vůdce covenu čarodějek, je pro ně výhodný spojenec. V předchozím dni, kdy zde Sophie zneškodňovala Kola byl jeho kontakt s ní užitečný i pro Klause. Stačilo ji, jen požádat. Přesto za to sklidil kritiku od Hayley, která o něm kvůli tomu teď nechce slyšet. Na chvilku uhne pohledem na desku stolu, který stojí mezi nimi. Nepatrně si nad tím povzdechne, ale není to nijak nápadné. Během Klausova rozhořčení nad nevšímavostí Sophie, ke Klausovi oči zvedne. Se zájmem a jakýmsi pobavením si ho poslechne. Klausova kritika na Sophie mu nepřijde zcela spravedlivá.* Podle jejich slov se Roderick objevil krátce potom jejich nepodařeném útoku na Hayley a vaši dceru. Nevšimla si toho. Došlo jí to bohužel až nyní, když se na to dívá zpětně. *Poznamená klidně. Nezdá se, že by se za to opomenutí na Sophie nějak zlobil.* Je snadné teď se nad touto skutečností, rozhořčovat, Niklausi. *Pokračuje po té stále mírně.* My si také nevšimly, jak se nám bratr mění během působení Benjaminova uřknutí. *Zavrtí slabě hlavou. Nechce se Sophie zastávat nebo ji nějak obhajovat. Jen chce, aby si Klaus uvědomil, že to není vždy tak snadné, jak se to na závěr po odhalení všech skutečností jeví.* Už se stalo, bratře. Měli bychom se teď zaměřit na jeho nalezení. Sophie se bohužel nezobrazila jeho současná podoba. *Pokračuje dále. Nechá po té Klause pronést celé jeho shrnutí toho, co mu právě povyprávěl. Zná bratra dobře. Jeho reakci tušil dopředu. Samozřejmě se nespletl. Během jeho proslovu ho, jen mlčky pozoruje.* Mám podezření, že to Benjamin mu pomohl najít a posednout nové tělo. Sophie si je jistá, že by to nikdo z jejího covenu neudělal. Podle mě, jen stačilo, když se mu Roderick se vším svěřil. Nejspíše ho uvítal s otevřenou náručí. *Pokračuje a během posledních slov se nepatrně ušklíbne.* Alisea tomu nevěří a popírá to. Můj názor to, ale nezmění. *Odvětí a slabě zavrtí hlavou.* Snad máš pravdu. *Rád by věřil Klausovým slovům, že Alisee nic nehrozí. Pohlédne dolů na desku stolu. Pomohlo by mu, kdyby se nemusel strachovat ještě i o ni. Přesto k tomu moc chuť nemá. Polevit v ostražitosti. Nevěří, že by něco mohlo "projít" jeho rodině tak snadno. Když se Klaus začne vyptávat, jestli Sophie neví, jak toho čaroděje najít, zvedne pohled k jeho tváři. Je v něm směsice pobavení, že si Niklaus myslí, že něco takového on může vědět, i otázka, proč si to myslí. Neřekne, ale nic z toho, co mu proběhne hlavou.* Možná jeden, ale nevěřím příliš, že by mohl být úspěšný. *Odpoví nakonec a vypadá při tom dost pochybovačně. Snaha Sophie promluvit a získat informace od Monique. Moc šancí na úspěch tomu nedává. Co, má Sophie v plánu bratrovi neřekne. Nepokládá to za nutné. Více se k tomu pro teď nevyjadřuje. Pokud bude Klaus chtít slyšet něco více, tak se zeptá. Sleduje jej proto se zájmem a při jeho další reakci, nad tím, že netoleruje spravedlnost, která se mu nehodí, jen vědoucně pokývá hlavou. Celý Klaus, ale on se i tak nehodlá vzdát toho svého. V danou chvíli mu ovšem přijde zbytečné se o tom s bratrem dohadovat. Když se ho ptá na jeho potenciální sliby ohledně Olivera a vlkodlaků, uhne pohledem. Jeho slib Hayley byl velmi všeobecný, nic nespecifikoval, protože ještě nevěděl všechny podrobnosti. Nyní měl jiné starosti a nad vlkodlaky příliš nepřemýšlel. Přesto by rád vyšel Hayley vstříc. Ví, že se jedná o členy její rodiny. Není pro něj proto snadné, jen tak vynášet rozsudky smrti. Nemá příliš chuti, to s Niklausem probírat. Ví, že v tomhle se neshodnou. Dohadovat se s ním o tom nechce. Téma o vlkodlacích mu asociuje Hayley a k tomu se dostane hned v zápětí. Poslechne si bratrova přesvědčivé slova o tom, že svou chybu napraví. Slabě při tom rozjasní tvář potěšením, že v něj má Niklaus takovou důvěru. Pousměje se jen na krátko a letmo. V očích mu, ale dál zůstává nejistota, smutek a jakási skleslost z celého toho průběhu jeho rozepře s Hayley.* Tentokrát si nejsem jistý. *Zavrtí slabě hlavou a semkne rty do uzší linky a protáhne jejich koutky mírně do stran.* Nevím, jak něco takového napravit. *Pokračuje. Ví, že udělal to, o co ho Klaus požádal. Hayley, ale byly jeho argumenty a snaha o vysvětlení ukradené. Viděla pouze to, že vzal Sophie na chvilku k sobě, aby tam počkala na Genevieve. Ve většině případů se Sophie řeší problémy, které je sužují. V očích Hayley je to, ale těžký prohřešek, který mu jen tak neodpustí. Budou teď vedle sebe chodit, jako dva cizinci. Při té představě ho bolí na srdci. Tiše si povzdechne a skloní pohled.* Samozřejmě se o to pokusím. *Vzhlédne téměř hned na chvilku s odhodlaným zábleskem v očích. Přesto stále zatím neví, jak ani kdy. Z jeho myšlenek ho rozptýlí Klaus, když se zmíní o své nejistotě. Upře na něj svůj zpýtavý zkoumavý pohled a rád by pochopil, jak tohle myslí. Neví, jestli svou otázku vyslovit nahlas. Nakonec to neudělá. Jeho pohled je i tak více, než výmluvný. Po té zakloní hlavu a položí si ji na opěrku za sebou. Dívá se tak na Klause trochu z vrchu. Jeho ostřejší tón přejde, slabým přimhouřením očí a v tu chvíli o něco chladnějším výrazem. Nehodlá si za své názory od bratra nechat něco vyčítat. Jejich názory jsou ovšem odlišné. S tím už se smířil. Každý má na to svůj pohled. Má za to, že nejlepší z toho, co každý z nich preferuje bude někde uprostřed toho všeho. Zaujmou ho, ale trochu více Klausova další slova, kdy se zmíní o Jacksonovi. Zvedne hlavu a přimhouří oči. Zkoumavě bratra pozoruje. Znělo mu, jako by na Jacksona za to, jak vychází s Hayley měl vztek.* Žárlí snad Niklaus na toho vlkodlaka? *Proběhne mu hlavou. Klaus, ale pokračuje a tak se soustředí na jeho slova.* Chci slyšet, jeho odpovědi. Reakce na to, co mě zajímá. *Odpoví mu na to. Opravdu chce od Olivera slyšet, co si myslel, že dělá, když se spolčil s Guerrerou, a potom zaútočil na sídlo, ve kterém mohla klidně být Hayley. Podle jeho reakcí se pak rozhodne, jestli podpoří Klause nebo ne. Nemá ovšem význam přemýšlet nad něčím, co ještě není tak zcela v dohlednu. Nejprve musejí vlkodlaky pochytat, odebrat jim očarované kameny a pak hnát k zodpovědnosti za to, co udělali. Pokývá hlavou po té, co slyší o tom, že s ním Klaus počítá při řešení jejich problémů. Překvapilo by ho, kdyby tomu tak nebylo.* Dej mi tedy vědět, jak to nakonec provedeme, bratře. *Požádá. Vytvoření plánů v tomhle případě nechává na Klausovi a těch, se kterými se již, jak je vidno na něčem dohodli. Když se dostanou k tomu nejpodstatnějšímu problému a možným slabinám Benjamina Rousseau, Klaus vysloví nahlas to, čeho si byl vědomý i on sám. Pro všechny je největší slabina rodina. Ani Benjamin v tom nebude výjimkou. Pokývá hlavou. S Genevieve v tomhle počítal. Chce na to reagovat. Pootevře s nádechem pusu, ale neřekne nic, neboť jej překvapí to, co Klaus dodá.* Dcera? *Pronese dost nevěřícně, nechápavě. Jak by mohl mít Benjamin dceru. Vždyť je zde jen krátce a před tím zemřel, před dlouhou dobou. Jak by se mohl stát otcem.* Benjamin má dceru? *Vysloví svou otázku jasně a nahlas. Ulpí pohledem na bratrovi. Vidí na něm, že o tom něco ví. Překvapuje ho ta zpráva i fakt, že Niklaus o tom hovoří, jako o jasné věci.* Uniklo mi něco, Niklausi? *Přimhouří podezíravě oči, při své otázce. Chce, aby mu to objasnil. Zamračí se nesouhlasně a také nevěřícně, když slyší Klausova slova ohledně Kola.* Je to náš bratr. Jak tohle můžeš říct? *Dívá se mu do očí. Nechápe to. Nevěří tomu, co od svých sourozenců v poslední době na ně navzájem všechno slyšel. Nechápe to. Mají, jen sebe navzájem. Místo toho, aby se snažili navzájem se tolerovat, respektovat, tak slyší, jen o zradách, lámání vazů, hádky. Bere mu to sílu a energii, když se jeho rodina rozpadá a odcizuje ještě více, než dosud. Jako by se mu teď opravdu všechno hroutilo pod rukama a on s tím nemohl nic dělat.* Je ti jedno, co s ním bude? *Zavrtí hlavou.* Možná není způsob, jak ho zachránit před jeho šílenstvím. *Proměnu v člověka pomocí kouzla zatím nepočítá. Pokud Kol nebude schopen adekvátně odpovědět tak to bere jako tu nejposlednější možnost.* Benjamin si mohl vybrat kohokoliv z nás. Bylo by ti to jedno i v případě třeba naší sestry nebo mně? *Zeptá se ho. Z jeho hlasu zaznívá roztrpčenost, zklamání z Klausovy reakce. Cítí, jak to v něm probouzí příliš negativních emocí. Znovu si připomene, že teď se s Klausem pohádat nemůže, a ani nechce. Jen ho to mrzí, rmoutí. Proto s mírným výdechem skloní hlavu níže. Zvedne ruku, kterou si opře loktem o lenošku pod ruku a palcem a ukazováčkem si sevře kořen nosu. Zavře na moment oči a čeká, až se trochu uklidní.*

(Krátce se pousmál a jelikož poblíž neviděl žádnou skleničku, tak si alkohol lil rovnou do pusy.) No tak to ne.. Postel mi nesebereš! (Vážně zakroutí hlavou, ale všechno to myslí jen ze srandy. Jeho postel má opravdu rád a tak by o ní nechtěl přijít. Poslouchal, co mu řekne na ten kamínek. Čekal by, že si třeba s někým užila v posteli, nebo tak podobně. Rozhodně by to slyšel radši.) Co ten dělá ve sklepě? (Trochu podivně si jí změřil. Vážně by ho zajímalo, co dělá v jeho/nejeho sklepu. Vlastně úplně ignoroval tu část o zlomeném vazu. U těch dvou už to nějak neřeší, přijde mu, že to tak už u nich je normální.) V jeho stavu? (Hrál si s flaškou ruce a přitom jí sledoval.)

Tak dobře, toho se hodlám vzdát. (Krátce se pousměje a pak už jen podle změny v jejím hlase. To, co mu řekla mu ani moc nepomohlo a možná si to mohl domyslet. Doufá, že bude trošku podrobnější. A taky, že byla. Bedlivě jí naslouchal.) A Kol se snad někdy choval jinak, než protivně, hnusně a divně? (Ani se nedivil, že to nepoznali. On sám by to taky nepoznal, sice jenom si trochu ze svého dětství pamatuje, jaký byl.) Počkat, ono se uřknutí dá odstranit? (Chvíli se díval na zem, ale když se zmínila o tom, co se dozvěděla od jejího milovaného bratříčka, tak se vrátil pohledem zpět k ní.) Opravdu toho bastarda nepotřebuju vidět. (Moc se nevyjadřoval k tomu s Claire a jen se zatvářil nepříjemně. Víc ho štvalo, že mu ve sklepě přebývá zblázněný magor s vražednými úmysly a ještě k tomu je uřknutý.)

(Docela pochybuje o tom, že by se s ním dalo vycházet. Pravděpodobně má na něj jen špatné vzpomínky a názory. Ale ty už mu nikdo prostě nevyvrátí. Divil se, že ho ale Bekah neobhajuje. Vždycky si myslel, že u nich je rodina vždycky jenom správná a nic špatného na ní nemůže být. No i když už se párkrát přesvědčil, že u ní to tak není. Občas někdy dá přednost lásce a to se jí v téhle rodině moc nevyplácí. Nevěděl, jak se má vyjádřit k tomu se Sophie. Vlastně by mu i bylo jedno, kdyby se mu něco stalo. Sice je to nejméně oblíbený člen té jejich povedené rodinky, to už má i radši toho Finna.) No.. (Na chvíli se nad tím zamyslel. Vlastně ani neví, proč by tam měl jít. Už to nějak přešel, Claire pro něho nebyla důležitá a tak necítí nějakou obrovskou povinnost, se pomstít. Jistě nejradši by mu zkrášlil ten jeho křivý ksicht, ale nechce si plýtvat energií na nepotřebné.) Myslím si, že trpí už dost. (Křivě se usmál.) Ale možná by se mu hodila nějaká ta změna vzhledu. Víš, třeba pěkné fialové stíny okolo očí myslím si, že by vypadal skvěle. (Trošku se zasmál.)

*Všimne si tú štipku pobavenia v očiach svojho brata nad tým, čo ohľadom Sophie preniesol. Jemu to však príde vecné a hlavne pravdivé. Čo sa týkalo všetkého navôkol ohľadom nich, to si Sophie dokázala všimnúť aj uvedomiť pomerne rýchlo, ak šlo o niečo iné, zrazu si to celé mesiace neuvedomila a prišla na to až prednedávnom. V podstate ho dokázal rozhodiť akýkoľvek neprijateľný fakt smerovaný práve od tej čarodejnice, keďže svoje nesympatie k nej sa ani nemusel snažiť príliš skrývať. Toto bola len a len jej chyba a nech ten čarodejník vie už o čomkoľvek, ona bola tá, ktorá mu to dovolila. To je tak, keď si pri seba príliš pustíš obyčajného človeka, ktorý sa ľahko dá ovplyvniť hocičím. Práve preto od seba odsunul Camille, keď prišla na to, kým naozaj je a mala by otázky, na ktoré jej buď nemohol alebo nechcel odpovedať.* Samozrejme, čo sa týka pokusov o zabitie mojej dcéry, nijako s tým neotáľa, ale ak príde na posadnutie jej barmana čarodejníkom, zrazu je to pre ňu nemožný problém, ktorý si vlastne ani dlho nevšimne. *Kývne ironicky hlavou po vypočutí Elijahových slov, nakoľko mal zvláštny pocit, akoby sa ju snažil obhajovať, čo mu na nálade dvakrát nepridávalo. Bolo to vlastne dosť nemiestne, po tom všetkom, čo spravila.* Máš pravdu, je to naozaj jednoduché a teda mi odpusť, že si nedokážem pomôcť. *Vyhláskuje s istou trpkosťou v hlase, pričom pomaly vydýchne a na chvíľu rozhorčene odvráti pohľad niekam do steny. Akonáhle jeho brat znovu opomenie Kola, tak len pokrúti hlavou a trochu posmešne podvihne obočím.* Ty si si možno nevšimol, že sa Kol vracia do starých koľají, ale ja áno. *Aj keď s ním netrávil práve veľa času, bolo tu pár šancí, kedy to videl jasne a zreteľne. Znovu začal robiť veci, ktoré už dlhšie nerobil práve vďaka Genevieve. Stával sa z neho opäť ten starý dobrý Kol, ktorý väčšinou končil práve kvôli tomu v rakve. Ak sa mu teraz len zdalo, že sa Sophie snaží obraňovať, teraz už mu to mohlo byť jasné celkom. Na tvári mal skoro nečitateľný pohľad a všetky myšlienky sa mu prekrúcajú v hlave stále dokola a dokola. Vlastne si ani neuvedomil, žeby jeho brat mohol mať voči nej podobné sympatie. Samozrejme vedel, že sa s ňou kontaktuje, ale vymýšľanie plánov a obrana osoby, to boli dve rozdielne veci. Nemusel ani skrývať to, ako strašne sa mu to prieči. Pri Elijahovych slovách len na chvíľu zatvorí oči.* Ďalšia úžasná správa, pri tom všetkom to zistíme, až keď o sebe upovedomí a mám taký pocit, že to bude už príliš neskoro. *Poznamená už pri pohľade do jeho tváre. Jeho výraz je teraz dôležitý, priamy. Potrebovali to zistiť a potrebovali to čo najskôr, aby sa ho mohli zbaviť, než sa o niečo pokúsi. V týchto ohľadoch nebral na Aliseu žiadne ohľady, sama si musela uvedomiť, že ten, ktorého pred tisíc rokmi milovala, už najskôr nebude ten istý človek, akým bol, keď tomu tak strašne odmietala veriť.* Vieš, brat môj, ľudia z jej covenu sú ochotní len na naliehanie niekoľkých mŕtvych čarodejníc zabiť dieťa, nemám práve pocit, že jej vylúčenie ich z tohto je práve najobjektívnejšie. *Pokrúti nad tým nepatrne hlavou, keďže v čarodejniciach nemal ani najmenšiu dôveru. Avšak bolo pravdou, že spojenie toho čarodejníka s Benjaminom by bolo najskôr najprijateľnejšie. Mali predsa spoločný cieľ, nech ho chceli dosiahnuť už akokoľvek.* No súhlasím s tvojím podozrením, Benjaminovi sa informácie, ktoré mu mohol dať určite hodili. *Vydýchne poniekiaľ sucho, pričom si trochu premeria svojho brata, keď sa mu na tvári objaví úškrn. Alisea samozrejme mohla veriť, čomu len chcela, ale ak sú o tom Sophie aj Elijah presvedčení, nemá dôvod tomu neveriť. Navyše Alisea sa riadi len pocitmi, emóciami, predpokladmi a očakávaniami, ktoré by od neho mala, nie faktami, ktoré tu priam bili do očí. Považoval to z jej strany za malichernosť, ktorú sa snaží radšej prehliadnuť. Bol však rád, že Elijah si napriek všetkému stojí za svojím, nakoniec, vždy to tak robil. To mali najskôr v rodine všetci spoločné. Ku Alisey sa už viac nevracia, len s neutrálnosťou vpísanou vo výrazy, opätuje bratovi pohľad, ktorý je znovu podpísaný pobavením. Popravde, začína ho to pomaly ale isto dráždiť. Ak ku Spohie mal tak blízko, ako to vyzeralo, určite sa mu zverila, ak na niečo prišla a ak nie, tak bol tento problém ešte väčší, ako si bol ochotný priznať. Po Elijahovej odpovedi na jeho otázku len skúmavo prižmúri oči a oblizne si spodnú peru, ktorú následne trochu ohrnie.* Všetko stojí za pokus, v tejto situácií rozhodne. *Povzdychne si nakoniec prosto a na chvíľu spojí svoje pery k sebe do úzkej línie, aj keď nedôveru vpísanú v tvári svojho brata nedokáže prehliadať. Trochu ho zmätie, keď pri jeho slovách ohľadom Olivera a ostatných vlkodlakov, Elijah uhne pohľadom od jeho tváre. Povýšenecky nadvihne hlavou do hora a s arogantnosťou vpísanou v očiach na túto reakciu našpúli osočujúco perami. Nijako viac však k tomu nepovie, rovnako ako jeho brat, nemá chuť rozoberať témy, v ktorých by sa nikdy nezhodli. Jeho výraz sa trochu zmení pri rozjasnení Elijahovej tvári, akoby ho slová o Klausovej istote nad tým, že to napraví poniekiaľ potešili. Samozrejme by to netvrdil, ak by si nemyslel, že je to pravda. Elijah vždy veci nakoniec urovnal, ak to bolo v jeho silách a veril, že čo sa týka Hayley, tak to preňho nebude tak obrovský problém, aj keď podľa jeho slov si v tom príliš nedôveroval.* Určite na to prídeš. *Znovu má istotu vpísaný v očiach. Mohol si to zapierať ako chcel, Elijah bol pre Hayley dôležitý, rovnako ako Hayley pre Elijaha. Hayley mohla byť tvrdohlavá, ako len chcela, Elijah má v sebe niečo, čo ju prinúti počúvať, čo ju prinúti zamyslieť sa nad jeho slovami. Často si želal mať túto schopnosť tiež. Sleduje, ako od neho opäť skláňa pohľad niekam na zem, pričom on ten svoj stále drží na jeho tvári. Pri ďalších jeho slovách sa už však Niklaus nepatrne pousmeje. Bolo to len letmé podvihnutie kútikov pier, pretože samozrejme vedel, že to jeho brat nevzdá. Myšlienku, ktorú preniesol ohľadom toho, že si už nie je istý všetkými úmyslami medzi mini viac nešpecifikuje, aj napriek spýtavému pohľadu, ktorý mu Elijah venoval. Len spojí pery pevne k sebe a očami prejde niekam do priestoru, keďže sa o niečom takom práve rozprávať proste nechcel. Nakoniec to teda zostane premlčané, akoby to snáď žiadne vysvetlenie ani nepotrebovalo. Keď sa už opäť vrátia ku vlkodlakom, teraz konkrétne ku osudu tých, ktorý zradili smečku, môže značne vidieť, že Elijaha jeho tón nijako nerozhodil, práve naopak, opäť si stál za svojím, bez nejakých výčitiek či pochybností. On však s názorom jeho aj Hayley opovrhoval, prišlo mu to celkom nezmyselné a akákoľvek milosť tu bola úplne zbytočná. Oliver mu proste neprišiel potrebný, užitočný. Mohol ho pokojne zabiť a nič sa tým nezmení, len predíde ďalej hrozbe. Nemohol mu ujsť bratov skúmavý pohľad, akonáhle v reči trochu opomenul meno, ktoré uňho dokázalo už len pri počutí vyvolať podráždenie a hnev. Venuje mu preto krátky a hlavne ostrý pohľad, ktorý to snáď všetko vyjadruje už sám za seba. Po jeho slovách sa len neveriacky uchechtne, akoby snáď ani neveril svojím ušiam, pričom pokrúti hlavou, čím to celkom vylučoval.* Mňa zaujíma len jedna vec. A to bude jeho výraz predtým, než ho zabijem. *Na akékoľvek ďalšie reči, odôvodenia či to, ako mu to bolo všetko ľúto, vážne nebol zvedaví. Práve teraz bol jeho výraz odhodlaný a neoblomný. Skončil uňho akonáhle svojím konaním ohrozil jeho dieťa. Tak isto ako Sophie, lenže ju zatiaľ potrebovali.* Po tom, čo sa na niečom dohodnem s Marcelom ti podrobnosti vysvetlím, samozrejme už rátam s pomocou Sophie, ktorú si predtým navrhol. *Tiež kývne hlavou, keďže to bolo už jasnou záležitosťou. Po tom, čo už prejdú ku Benjaminovi, môže vidieť, že s jeho slovami ohľadom Genevieve súhlasí. To však neplatí pri jeho ďalších, ktoré očividne Elijahovi nie sú tak celkom jasné, čo len potvrdia jeho otázky.* Myslel som, že o tom už vieš. *Prenesie nezaujato a na pár sekúnd si zahryzne do spodnej pery, ako sleduje prekvapenie v bratových očiach. Jemu samému sa tomu len ťažko verilo, ale nakoniec...Možno im práve to hralo teraz do karát.* Presne tak, aj niekto ako on môže mať dieťa. *Kývne hlavou pri odpovedi na jeho otázku, ktorá bola stále plná pochýb. Niklaus bol toho samotným dôkazom, ku ktorému nebol potrebný žiadny komentár.* Neviem, nakoľko ti je známa skutočnosť, že Genevieve mala kedysi dieťa, ktoré sa rozhodla kvôli ochrane pred svojím bratom poslať kúzlom preč. *Prejde ho zrakom, akoby sa ho pýtal, či si toho už bol vedomí alebo nie.* Neposlala však preč len svoje dieťa, ale aj jeho...Ich dcéru. *Prenesie nakoniec priamo a nahlas, pričom trochu zvýrazní slovo „ich“.* Ktorá sa tu teraz nejakým nedopatrením objavila a teda som si viac ako istý, žeby sa pre naše zámery dala využiť. *Prenesie trochu prezieravo a spojí si zamyslene vystreté prsty oboch rúk, ako má lakte položené na opierkach kresla.* Možno by stačilo len zistiť, či mu na nej záleží rovnako ako na jeho sestre. *Pokrčí nad tým nakoniec plecami.* A keď to zistíme, konečne sa s tým bude dať niečo robiť. *Prakticky budú vedieť, či sa dá použiť, alebo ku nej Benjamin neprechováva žiadne puto či väzby, v tom prípade by im príliš nepomohla.* Na to by však musel Benjamin veriť, že jej naozaj niečo hrozí a nie je to žiadna pasca, inak sa obávam, žeby sa v jej záchrane príliš nepretrhol. *Poznamená sucho, než sa vrátia s témou opäť ku Kolovi, ktorému už chcel predísť. Nemal chuť sa o ňom teraz baviť, taktiež ako netušil, čoby mal na to Elijahovi povedať. Bola to pravda, už to nebola jeho vec. Jeho brat však vyzeral, akoby tomu odmietal veriť, akoby to uňho vyvolalo pohoršenie, či bol hriech niečo také povedať. Opätuje mu pohľad priamo do očí, pričom pomaly vydýchne a nakoniec pohľad odvráti niekam do strany pri jeho otázke. Nijako však nereaguje, prosto a jednoducho mlčí. Samozrejme, bol to jeho brat, v tomto mal pravdu, ale on sa vzdal toho, aby zaňho niečo stále riešil, či mu zasahoval do vecí, ktoré sa netýkali priamo aj jeho a nechcel to porušiť. Rovnako ako predtým, nič nepovie ani na ďalšiu jeho otázku, len našpúli pery a prižmúri oči na drevený stôl pred sebou. Nie, nebolo mu to jedno, ale nemohol s tým nič robiť, práve teraz asi nikto nemohol, aj keď najväčšie nádeje vkladal práve do Sophie. To bol dôvod prečo ju potrebovali. Možno z časti ešte väčší ako celý coven, ktorý viedla. Avšak po ďalšom jeho nezmyselnom a roztrpčenom osočovaní už držať jazyk za zubami nedokáže. Prelietne očami priamo k tým jeho, keďže dovtedy pohľad odvracal. Na chvíľu sa v nich odrazí niečo ako ublíženosť z toho, že sa ho niečo také vôbec pýta, že si niečo také mohol vôbec myslieť. Pri ňom alebo pri ich sestre by sa nezastavil dovtedy, kým by znovu neboli v poriadku a trochu ho ranilo, že to Elijah nevedel. Kol bol však Kol a tohto práva, ruky, ktorú nad ním držal s dýkou, sa už vzdal, nebude to brať späť. Nech to zaňho vyriešia iní. Pretože, ak sa znovu niečo pokašle, všetka vina by znovu padla na jeho plecia a on už je unavený z toho, že je to stále len on.* Čo chceš, aby som povedal? *Prenesie s trochu zvýšeným tónom v hlase.* Čo odo mňa vlastne chceš počuť, Elijah? *Pokrúti sprudka hlavou.* Urobil som len to, čo si chcel, čo si chcel už dlhé roky. Urobil som, čo bolo pre Kola najlepšie a nebudem sa vracať tam, kam nechcem. Takže áno, nie je to moja vec a nie, nie je mi to jedno. *Odsekne trochu trpko.* A ak sa na to naozaj musíš pýtať, tak verím tomu, že ma po tých tisícich rokoch stále nepoznáš alebo len nevieš, čo máš od toho bastarda znovu čakať. *Pri slove bastard si dá záležať, avšak jeho slová sú tiché.*

(Sledoval, jak mu krade flašku z ruky a kraťounce se zamračil.) To asi určitě. Sice jenom to nebude všechno jeho chyba a tak za to bude hodně trpět.. Ale někdo to schytat musel. (Dodal nakonec. Určitě si nevybral Původního jenom tak a Kola si vybral buď kvůli tomu, že už mu nikdo nezbýval a nebo hold chtěl jeho. V hlavě si představoval, jak mu pořádně zmaluje obličej, ale nakonec ho to nějak přešlo. Veškerá jeho pomstychtivost se směřovala jen jedním směrem a to směr Francesca Correa. Dokázal upnout jeho veškerý vztek jen na její osobu, možná se mu to později bude i hodit, ale taky by to mohl být problém. Pohledem se vrátí zpátky k blondýnce a trošku se usměje.) Možná tam za ním někdy zajdu, ale teď ho nějak nepotřebuju vidět. (Když se vlastně baví, o tom koho chce a nechce vidět vzpomene si na Davinu.Musí si s ní promluvit, dozvědět se co nového je ve škole a hlavně spíš zjistit, zda je v pořádku. Možná by jí měl i odsud přesunout zpátky do podkroví v kostele. Tam by byla rozhodně víc v bezpečí, než je teď tady. Nikdy by neuvěřil, že by tohle uznal. Sídlo a nebezpečné místo. )

Ou..Tady má někdo, ale štěstí. (Ironicky pronese) Ono totiž nestačí, že nám tu řádí pošahaní vlkodlaci, teď nám tu bude pobíhat naprosto psychicky nemocný upír.. (Znovu s velkým náznakem hrané radosti pronese. Měl teď chuť se napít, ale nechtělo se mu krást Bekah flašku. Poslechl si, co mu řekla. Ani se jí nediví. Jemu stačí sotva 5 minut a už má chuť mu rozpárat hrdlo.Když se v jejich konverzaci přesune ještě k lepšímu tématu, tak se jen mírně zamračí. Trochu se zamyslí nad tím, co by jí tak měl říct. Asi jí může říct všechno, ale nebude jí s tím zatěžovat hlavu.) Vlastně ano. (Přikývl) Už jsem byl na krásném rande s Jacksonem. Nevěřila by jsi, jak jen může být pozorný a milý. (Sarkasticky pronese a jen zakroutí hlavou. Samozřejmě, že jejich schůzka nepatřila k těm nejlepším, ale rozhodně to bylo lepší, než minule. Dokázali se domluvit, aniž by trpěla nějaká židle.)

Zas tak moc v klidu ani nebudu. (Zakroutil hlavou. Pokud by se zaměřil na čarodějky, tak je tu velká možnost, že by ublížil Dav a to by rozhodně nepřipadalo v úvahu. Moc dobře ví, že je silná a hodně mocná, ale taky ví, čeho všeho je Kol schopen.) Co jiného by se od něho dalo čekat. (Mírně pronesl. Moc dobře věděl, co riskoval a taky věděl, že Klaus je v domě, ale nijak moc se tím nevzrušoval. Bylo mu to vcelku jedno. Už si na něho v tomhle udělal názor a ten prostě nezmění. Trošku se usmál, když vtipkovala o něm a Jacksonovi.) Líbí se mi ty jeho vousy a vlasy. A nejvíc asi jeho jedovaté tesáky. (S pobaveným úsměvem na tváři kývl a podíval se na flašku. Rovnou si jí vzal do ruky a napil se z ní.) Myslím si, že jsem si vybral moc dobře. (Radostně pronesl. Všechno tohle rozhodně nemyslel ani trochu vážně. Rozhodně si umí vybrat lépe a taky si už vybral, jen někteří nejsou spokojeni.) Ano přišel. Vlastně mi to už od začátku trošku nehrálo. Den před tím vším (Pronese zdrceně a rozhlídne se.) jsem s Jacksonem mluvil a rozhodně to nevypadalo, že by měl v úmyslu zradit všechny frakce. (O Jackovi si myslí, že je to muž, který ctí nějaké ty zákony i přes to, že je naprosto proti nim. Nediví se mu. I on sám je proti těm pravidlům, ale prostě je už musí plnit. Někteří jedinci, viz Oliver, Correa, se rozhodli, že se na veškerá pravidla vykašlou a půjdou rovnou na věc. Čekal, že někteří z jeho upírů budou první, kteří to všechno poruší a ono ne. Byli to vlkodlaci, o kterých si myslel, že by byli poslední.)

(Přikývl.) Vlastně tomu úplně věřím. Vím, jak se dobře dokáže vyhýbat lidem, které nechce vidět. A určitě moc nestojí o nějaký ten pokec s Původním. (Pokrčil ramena. Vlastně ani nevěděl, zda má Dav i něco proti Rebekah, ale ani to moc nechtěl řešit. Rozhodně věděl, že nejméně má v lásce Klause.) Asi by mě v tomhle případě nechal umřít. Nemyslím si, že by vzal náš vztah pozitivně. (Chytil se za srdce a hrál, že ho to velmi mrzí a je smutný.) Měla by jsi na to vlčka začít žárlit... (Doporučí ji a usměje se sladce. Je rád, že si dokáže normálně s Bekah promluvit. Bál se, že to mezi nimi bude teď divné, ale naštěstí není. Tedy aspoň ne tak hodně, jak by čekal.) No to asi nedostane. Nevím, co s ním Jackson udělá.. Domluvil jsem se s ním, že jeho bratra mu přenechám na starost a o ostatní už se postarám já..Popřípadě Klaus. (Vlastně ani neví, zda se s ním Jack domluvil, ale trochu s tím už od začátku počítal. Probodl jí pohledem, když se zmínila o tom, že se jí zdál roztomilý. Před očima se mu objevila vzpomínka na to, když tesáky rozpáral jednoho jeho kamaráda. Samozřejmě nechtěl znít nijak žárlivě a tak se k tomu raději nevyjadřoval.)

No tak tím si si to u ní určitě pokazila. (Podotkl vcelku rychle. Moc dobře ví, jaký vztah má se Sophie. Vlastně jsou si obě dost podobné. Měl oproti Rebekah teplé ruce a tak jí aspoň trochu zahřál. Pousmál se a poslouchal, co její blonďatá hlavinka vymyslela.) To zlomení vazu by asi nebyl nejlepší plán.. (Podotkl s úsměvem na tváři a k tomu druhému nápadu se už nevyjadřoval. Nechtěl to už znovu řešit a tak jen přikýv s úsměvem.) Myslím si, že ano.. Ty jeho oči mě dostávají do kolen. (Se smíchem podotkl. Divil se tomu, že se k němu naklonila. Doufal, že udělá, ale i neudělá to, co si myslí, že chce udělat.) Ano. To víš. (Potichu podotkl a polkl. Moc dobře ví , na čem se domluvili a on to sice chce porušit, ale ví, že nemůže. Tak se na ní tedy nevrhá a jen sleduje její oči. Stále jí sledoval a nedával na sobě nic znát. Pousmál se nad jejím začervenáním a obdivoval její přechod od trapné konverzace k ještě trapnější.) Díky. Taky si myslím a ještě by jsme si třeba později mohli adoptovat nějakou čarodějku. Ať to máme kompletní. (Zavtipkoval a ani sei nechtěl představovat, jak by ta jejich rodinka vypadala.) Nemyslím si, že bude chodit volně po městě..Jackson ho buď vykáže a nebo zavře do Zátoky. (Sdělil jí, co on si myslí, že udělá. On sám kdyby byl v jeho kůži, tak by ho někam zavřel a rozhodně by mu nedokázal ublížit.) Myslím si, že na to tu jste experti jen vy

(Potěšilo ho, že už se k tomu co se stalo, nevyjadřovala a nechala to být. Už byli zase u té jejich konverazci o velmi zvláštní a nikdy neexistující rodince.) Tak pokud by s tím tatínek Klaus (Se smíchem na tváři pověděl tatínek.) sice jenom souhlasil, tak by jsme byli snad ta nejlepší rodina. Možná by jsme byli i známější jak ta tvoje. (Uvolněně se zasměje. Bohužel si začal představovat, jak vtipně by to vypadalo. Taky není divu. Gay pár v podobě vlkodlaka a upíra, jehož ''otec'' je Původní a ještě k tomu hybrid, po té nějaká čarodějka a možná by se k tomu mohl připojit i nějaký ten človíček. Jak dokonalá rodinka.) Pravda. Promiň. (Podíval se jí do očí a omluvně se zatvářil. Nakonec se ale usmál a napil se ze své flašky.)

(Z celého tohohle rozhovoru mu šla hlava kolem. Už jen ta představa o tom, že by někdy žil s vlkodlakem a ještě k tomu s Jacksonem ho úplně děsila. Moc dobře věděl, že by se to nikdy nestalo, ale i přes to z toho má strach.) Ty a moje teta? Tak to by nebylo nejlepší. (Zakroutil hlavou.) Vlastně už v mojí rodině jedna čarodějka je. (Nechápe, že na ní vůbec mohl zapomenout. Davina je pro něho jako dcera, teda pokud se tak dá vůbec nazvat. Prostě je to jeho rodina.) Čarodějná hybridka jako má sestra? Tak to by bylo už asi trochu moc i na mě. (Zasměje se. Pro něho už je jenom tahle celá událost moc. A teď když se brzy narodí to malé, co je prakticky jeho nevlastní sestrou. Raději už nad tím nebude přemýšlet.) Počkej..Kol se tě snažil zabít? (Uvědomí si, že ho nějak přeslechl. O Alisee věděl a Finnovi taky, ale o Kolovi nevěděl nic. Nikdy by ho nenapadlo, že by se zrovna on pokusil zabít Bekah.)

*Dále už se o Sophie nezmiňuje. Vnímá, že on bude nejspíše jediný z rodiny Mikaelsonů, který s ní v současnosti dokáže normálně vyjít. Potom, co rozhodl o jejím životě a smrti se k ní začal chovat ještě o něco pozorněji. Svým způsobem mu na Sophie od té doby záleží. Nechává si to pro sebe. Nezatěžuje tím nikoho. Ani své sourozence, Hayley. Nepochopili by ho. Sophie s tím rovněž neobtěžuje. Pouze se podle toho řídí a jedná. Vnímá ovšem velmi dobře, jak se za to na něj Hayley i Klaus, ačkoliv on ho za to neodvrhnul, dívají. Vyslechne si Klausovu kritiku na Sophie mlčky a jen ho při tom pozoruje. Po té skloní pohled ke stolu. Čeká až bratr přestane spílat Sophii a posunou se k něčemu důležitějšímu. Krátce k němu zvedne oči, když slyší, že si v tom jeho bratr nedokáže pomoci. Mlčky ho pozoruje. Nelze poznat, co si o tom myslí. Někdy má dojem, že je lepší, když si nechává své názory či pohledy na problémy, které řeší, nebo na osoby, se kterými na nich spolupracují, pro sebe. Sleduje Klause tak i v momentě, kdy mu oznámí, že pouze jemu unikla Kolova změna. Z Klausových úst je to pro něj docela tvrdá kritika, hlavně způsobem, jakým mu to oznámí. Krátce se mu zablýskne v očích. Klaus trefil docela citlivé místo. Nemá, ale proti tomu žádný argument. Skutečně si ničeho nevšiml. Neměl na to čas. S Kolem se moc nestýkal a občas mu přišel, jen trochu náladový. Nikdy ho, ale nenapadlo, že by zatím mohlo být uřknutí. Bratrovi tak nevěnoval mnoho pozornosti. Přesto si po Klausových slovech pomyslí, že větší pozornost z jeho strany vůči Kolovi a lepší vnímavost, třeba... Nechá svou úvahu nedokončenou. Dnes už s tím nic neudělá. Jen to o něco více zatíží jeho svědomí. Sklopí proto pohled k desce stolu a raději na to nijak nereaguje.* Možná existuje nějaký způsob, jak Rodericka najít. *Poznamená pak. Vzhlédne ke Klausovi zamyšleně. Raději se vrátí k tomu, co může ovlivnit a změnit, než řešit Kola, u kterého je v daný moment pozdě.* Čarodějky na něco přijdou. *Podotkne přesvědčivě. Je mu jasné, že Sophie minimálně bude chtít Rodericka dopadnout a Genevieve jí určitě bude chtít pomoct. Nemá již svou moc, ale znalosti a zkušenosti.* Možná pomocí hledacího kouzla. *Přemýšlí nahlas. Podepře si při tom palcem a ukazováčkem bradu.* Možná k tomu postačí trocha Aliseiny krve... *Uvažuje dále. S podepřenou bradou kouká buď na bratra nebo někam soustředěně před sebe. Alisein a krevní oběh je propojený s dcerou, kterou nosí pod srdcem. Tudíž tak má něco, co patří nebo patřilo Roderickovi. Není si ovšem jistý, jestli by krev v současné době pomohla, když je Roderick v jiném těle, než v jakém s Aliseou dítě započali. Musel by to probrat s čarodějkou a jedinou, kterou zná dobře, a za kterou by zašel je opět Sophie. Svou myšlenku nahlas ovšem nepoví.* Mohl bys to s některou probrat, bratře. *Navrhne Klausovi po té úplně jiný scénář, než od něj nejspíše očekával. Udělá to úmyslně. Zajímá ho bratrova reakce. Nemá totiž chuť sledovat ty jeho pohledy, když přijde řeč na Sophie a častý kontakt s ní. Klidně to proto nechá na něm, ačkoliv si je jistý, že by to zvládl rychleji, klidněji a snáze, když by šlo o Sophie. Předpokládá rovněž, že by si Niklaus vybral raději Genevieve.* Nebo to můžu udělat já. *Po krátké odmlce, kdy nechá bratra uvažovat nad jeho návrhem přidá konec, ke kterému to celé postupně směřovalo. Netrvá na tom a nemyslí to nijak zle. Jen by rád, aby si Klaus uvědomil, že by měl brát to, co se nabízí a využít to, a ne se nad tím nespokojeně a pochybovačně šklebit. Tímhle nápadem tak zamluví ten původní Sophienin, kdy chtěla získat informace od neteře Monique. Na povýšené chování svého bratra, když s ním nechce rozebírat své pohledy a názory nad problémy s Oliverem, nijak nereaguje. Když na sobě pocítí bratrův pohled plný arogance, zvedne k němu se zájmem a pobavenou jiskrou v oku zrak a opětuje, ten jeho. Jejich názory na spoustu věci byly, jsou a budou odlišné. Klaus je pro něj i s tím vším jeden z nejdůležitějších členů jeho rodiny. Jeho názory si vždy vyslechne a zváží všechna pro i proti, než se v něčem rozhodne. Je za něj rád a je rád i na jeho důvěru v jeho schopnosti urovnat problémy, které si způsobil. Ne moc často zahlédne na Klausově tváři pousmání podobného typu. Své ohledně toho, co ho trápí už mu všeobecně řekl. Nechce to specifikovat. Kvůli Hayley i kvůli tomu, že se to opět týká Sophie. Jen si se smutným pousmáním povzdechne. Netuší, jak, ale třeba se s Hayley nějak domluví. Když se Klaus zmíní o tom, že ho zajímá pouze Oliverův výraz před tím, než ho zabije. Jeho výraz, kterým na něj pohlédne nevypadá překvapeně. Spíše zpytavě s náznakem toho, že to ještě pořád do doby, než Olivera dostanou, může zvážit a pozměnit. Rozhodně trvá na tom, aby byl potrestaný, ale nepreferuje smrt. Na jeho další slova ohledně spolupráce se Sophie navíc, přikývne. Z Klausových slov se mu, jen potvrdí, že je o Benjaminově sestře jistě dobře informován, zatímco, on na něj právě nyní ještě stále překvapeně hledí.* Jak bych mohl, bratře. *Poznamená.* Mě se Genevieve nesvěřuje. *Odpoví mu s náznakem jakési skepse nad touto skutečností. Přesto tento fakt už neřeší. Akceptuje to. Předpokládá totiž, aniž by ještě tušil, že matkou je právě Genevieve, že to má Klaus od ní. Když pak Klaus pokračuje, a začne pro změnu mluvit o dítěti Genevieve, jeho obočí se nepatrně stáhne. V očích má v ten moment nechápavý pohled. Je na něm vidět, že o tomhle nemá nejmenší tušení a nyní, když to slyší od Klause nedovede zakrýt překvapení nad těmito zjištěními.* Neměl jsem to od koho zjistit. *Zopakuje letmo, ale nechá pak Klause pokračovat a všechno si vyslechne. V momentě, kdy konečně pochopí, jak to s dcerou Benjamina a Genevieve konečně je na Klause dále nevěřícně hledí. Netušil, že se mu Benjamin může zhnusit, ještě více, ale právě se mu to povedlo. Průběžně se s tím srovná a vstřebá tyto informace. Jeho překvapení postupně z pohledu vymizí. Téměř nepřerušovaně Niklause pozoruje. Výraz ve tváři se postupně vrátí do jeho normálního výrazu. Má, jen o něco více sevřenou čelist a jeho oči nevěstí nic dobrého.* To je samozřejmě velmi nečekaná, přesto výborná zpráva. *Poznamená konečně po delší chvíli, kdy vše poslouchal mlčky. Sevře pevněji do dlaně opěrku pod ruku, kterou má na ni položenou.* Předpokládám, že víš, kdo to je... *Zkonstatuje.* Co máš v plánu bratře? *Zeptá se hned v zápětí, než na něco kývne, chce vědět více. Jakmile se v pracovně rozhostí chvilku ticho, ještě se sžívá s novými informacemi. Po té, co Klaus pak zvýší hlas, zvedne k němu zprvu trochu nepřítomný pohled, když uvažoval nad něčím jiným. Podle toho, co od Klause slyší zalituje toho, co před chvílí řekl. Nad jeho otázkami chvíli přemýšlí. Ví, co si přeje, a co by chtěl, ale něco takového se mu nepoštěstí. Klaus na tuhle rodinu nikdy nebude pohlížet jako on. I když v to nepřestává nadále doufat. Nemá smysl mu to, proto vnucovat. Jemu záleží na všech svých sourozencích. Všichni jsou pro něj důležití, a pokud mají problémy, má o ně obavy, tíží ho to. Klaus takový není. Nemůže s ním tak řešit problémy, které jsou pro něj nejvíce zatěžující. Neboť, jak slyší, jemu na tom nezáleží. Chvíli na Klause hledí, a když ho opakovaně ujišťuje, jak je mu Kolův další osud ukradený, pohled raději sklopí a podepře si kořen nosu palcem a ukazováčkem. Nepotřebuje, aby Klaus viděl, jak těžce tohle nese. Poslouchá ho sice dále, ale nemá motivaci na to, něco říct. Obává se, že by to vedlo k hádce, které se snaží vyhnout. Po rozkolu s Hayley se nechce rozkmotřit ještě s Klausem. To z čeho ho nařknul na konci, a co jak vidí se ho dost dotklo, zamrzí ho to, i když nedovede, jen tak lehce přejít Klausův postoj ke Kolovi. Zvedne hlavu a podívá se na něj nevěřícně, až se začne odkazovat na to, že ho snad za tu dobu nepozná a neví, co od něho čekat. Tato bratrova slova ho mrzí a rozhodně je svými slovy nechtěl vyvolat. Nepřidá tomu, ba právě naopak ještě, to když poukáže na to, že jsou nevlastními bratry. Nesouhlasně se nad tím zamračí. Bratrův původ mu nikdy nevadil a nikdy se to nezměnilo a nezmění. Také je jedním z mála, kterým důvěřuje a věří. Bratrova slova ho zároveň i vytáčejí, neboť ho jimi, jen popichuje. Vadí mu, jak se tímhle Niklaus neustále ohání. Nemůže, ale ani nechce vybuchnout, i když k tomu nemá daleko.* Niklausi, to, co jsem ti řekl ohledně naší sestry a mně, je mi líto. Nemyslel jsem to tak. Jestli jsem se tě jimi dotknul, omlouvám se. *Promluví nakonec, také docela tiše, unaveným, hlasem, téměř prázdným tónem. Přesto není pochyb, že svou omluvu i to další myslí upřímně. Dívá se po celou dobu na něho.* Neumím, ale jako ty něco takového přejít a zůstat k tomu lhostejný. Jen s nemnohými můžu jeho problém rozebrat. Patříš právě k nim. *Pokračuje stejným tónem dál a smířlivě se na bratra dívá.* Vím, že toho je hodně. Benjamin, starost o Hayley, vlkodlaci... S kým mám, ale rozebrat problémy jednoho ze sourozenců, než s bratrem, se kterým řeším téměř všechno... *Jeho slova nejsou výtkami ani otázkami, pouhým konstatováním. Nic dalšího ke Kolovi ani k jeho trpkým slovům, kterými ho obdaroval nepoví. Jen sklopí pohled krátce k desce stolu. Po té se z křesla zvedne a přejde od něj k jednomu z oken. Zamyšleně s tichým povzdechem vyhlédne ven. Zjistí, že už den pomalu končí a je večer. Mlčí, čeká, jestli se v tom Klaus bude dále ještě vrtat nebo na to zapomene.*