The Abattoir

A vždycky jsme byli a vždycky budeme. (Usměje se. Je vlastně pravda, že Rebekah je jeho adoptivní tetička a Elijah, Kol, Finn jsou zase jeho adoptivní strýčkové. Perkfetní rodinka a za chvíli bude mít malou sestřičkou, která vlastně ani nebude nijak k němu příbuzná. Ale musí uznat, že už se na ní těší. Zajímá ho, jaký otec bude Klaus. Sice ví, jaký byl k němu, ale nedokáže si představit, že by někoho musel přebalovat. A jelikož jde o holčičku tak té chudince nepřeju, se zamilovat.) Myslím si, že se oba bez toho obejdeme. (Krátce se zasměje. Opravdu to s tím jeho vtipem na začátku přehnali, ale aspoň se zabavili. Je vtipní, jak rychle se dokáží přesunout z vcelku vtipné a odlehčené konverzace, k příšerné a smutné konverzaci.) To jako vážně? Vážně nechápu. Jak by toho jen mohl být schopen. Je to tvůj bratr.. (Smutně podotkne a prohlédne si jí. Je vidět, že se jí o tom nemluví zrovna nejlépe. Není divu.)

(Nechce jí do toho skátkat, tak jí jen spolouchá a tváří se zdrceně. Opravdu by tohle nečekal. Vdžycky si myslel, že jejich rodina je taková, prostě jsou si velmi blízko. Sice věděl, že Kol na tom není zrovna psychicky nejlépe, ale netušil, že by byl schopen něčeho takového. Když mu to trochu lépe vysvětlila, tak to sice trochu chápal, ale stále to pro něho byla záhada.) Takže se tě snažil zabít jen kvůli tomu, že se bál nějakého čaroděje? Opravdu skvělý důvod, proč zabít svojí sestru (Sarkasticky pronesl a měl teď chuť jít tam dolů a opravdu mu ten obličej zkrášlit. Ale věděl, že by mu to nijak nepomohlo a akorát by to zhoršil. O tom, že se jejich rodina skoro rozpadla, vlastně ani nevěděl. Rebekah v hádce s Klausem to není žádná novinka, ale že by se lojální Elijah někam zdejchnul, tomu se mu nechce uvěřit.) Vidíš, tohle město je prostě magické. (Pronesl zasněně a zavzpomínal na dobu, kdy tu všechno měl jen on pod kontrolou. Jediné, co na tom bylo špatné, bylo to, že tu s ním nebyla Bekah. Obdivoval její sílu a to, že se přes to vcelku dokázala přenést. Jemu by to určitě trvalo déle a možná by to ani nedokázal.)

On se odtamtud, ale nedostane. To se neboj. (Přesvědčivě se usměje. Chtěl jí vzít za ruku, aby to vypadalo ještě víc jistě, ale rozmyslel si to. Stáhl si ruku k sobě a dal si jí do kapsy.) Rodina.. (Pronesl potichu.) je to velmi zvláštní věc. (Dodal k tomu a jen přikývl. On o rodině toho moc neví. Jako malý vyrůstal s mužem, kterého byl otrok a později vyrůstal s mužem, který ho měl velmi rád. Později ho, ale opustil a nechal ho samotného. Sice bylo jeho dětství jedinečné, ale možná až moc jedinečné. Nikdy by to dětsví, ale nevyměnil.) Aspoň se nenudíme. A taky není čas na řešení vztahů. (Právě mluví přesně o jejich případu. Jsou oba zaneprázděni vším tím, co se tu děje, že ani nemají čas něco řešit. Prohlédne si upíra, který právě přišel do místnosti. Zahlédl, že má na puse krev, ale nijak se tím nevzrušoval a nechal to být. Otočí se zpět na Bekah a trochu se usměje.) Vypadáš unaveně, měla by jsi si jít lehnout. (Doporučí jí. Rozhodně jí nechce vyhánět, ale spánek by jí asi prospěl.)

*Keď Elijah navrhne, aby to s niektorou z nich prebral, len spýtavo podvihne obočím, než pokrúti hlavou a nezainteresovane pokrčí plecami.* Je to Sophiena chyba a teda čakám, že si ju napraví aj bez niečej asistencie. *Prenesie následne trochu odťažito, keďže sa s ňou rozhodne nechystá na žiadne rozhovory. Možno by ešte zvážil Genevieve, ale tá je teraz nakoniec bez moci a slová ešte nikomu nepomohli. Akonáhle však Elijah navrhne, že to môže urobiť on, tak ku nemu opäť obráti pohľad a s otázkou v očiach si ho pár sekúnd premeriava, než sa k tomu rozhodne vyjadriť viac-menej neurčito.* To je už na tebe, brat môj. Nakoniec...Aj tak urobíš podľa vlastného uváženia. *To bolo to, čím sa jeho brat riadil, vlastnými rozhodnutiami, rozumom a hlavne schopnosťou pre etiku a morálku, ktorou Klaus príliš neoplýval. Občas mu to však pripadalo skôr ako skrývanie. Skrývanie svojej osoby v drahých sakách a oblekoch, ktoré na sebe držal ako oceľovú klietku, z ktorej nechce vyjsť von. Nečakal by, že Elijaha tá správa tak veľmi prekvapí, ale nakoniec, on sám bol prekvapený, keď to počul prvýkrát. Avšak už ho vôbec nemuselo zarážať ohľadom Benjamina ale vôbec nič. Dalo by sa povedať, že od toho čarodejníka sa dalo čakať všetko a o jeho pomere s Genevieve už vedel aj predtým. Dieťa ho prekvapilo, ale nevykoľajilo. Už nie. Trochu pretočí očami nad Elijahovým tónom pri tom, že sa mu Genevieve nezveruje. Na tvári mu však celý čas panuje zväčša neutrálny pohľad, akoby voči tomu nemal ani vlastný názor. Pravda však bola opakom, priečilo sa mu to, a to bola jeho karta posunutá vážne vysoko. Možno to bolo tým, že Genevieve poznal a vytvoril si ku nej už nejaké stanovisko. Nakoniec sa mu potvrdí, že o tom jeho brat presa len nič netušil, a tak bol rád, že túto tému vôbec načal, keďže by bol nerád, ak by to Elijahovi ušlo.* Nuž, také správy sa šíria rýchlo. *Pokrčí nad tým ramenami, aj keď pravdou naozaj bolo, že on sám sa to všetko dozvedel práve od Genevieve. Mierne podvihne kútiky úst nad Elijahovým pohľadom, keď konečne pochopí, čo sa mu tu Niklaus snažil vysvetliť. Niečo také rozhodne nečakal, ale hralo im to práve teraz ako rovnaké čísla na kockách. Na jednu stránku nie práve najveselšia správa, na druhú však dosť využiteľná a nápomocná, aspoň pre nich áno. Nechcel si však ani predstavovať to, čo Genvieve urobí, keď zistí pravdu, keď zistí, že sa jej dcéru snažia využiť a keď si bude navyše myslieť, že ju chcú naozaj zabiť. Krátko si oblizne pery, než sa znovu zahľadí na brata, ktorému už prekvapenie z tváre vymizlo a nahradí ho skoro nečitateľný pohľad. Voči jeho nasledovným slovám nemal jedinú vítku. Tiež videl, ako im príchod jeho dcéry vyhovoval. Pri Elijahovom konštatovaní len prosto kývne hlavou, pričom trochu vysunie spodnou perou dopredu. Nijako viac to však už nekonkretizuje, aj tak je možné, žeby si ju Elijah ani nepamätal a nateraz to nebolo tak potrebné, kým ešte nemajú presné znenie plánu. Dôležité je, že Niklaus vie, kam má ísť, aby ju našiel, konkrétne asi, kam má poslať upírov. Po jeho otázke sa mu však už kútiky pier roztiahnu do krivého úškrnu, ktorý nenasvedčuje rozhodne ničomu dobrému.* Skôr by som sa spýtal na to, čo máme v pláne, brat môj. *Poznamená poniekiaľ sucho a uprie ku nemu pevný pohľad.* A to je zistiť, či si Benjamin zachráni dcéru, ak si bude myslieť, že jej niečo hrozí. *Prenesie s odhodlaním vpísaným na tvári, než spojí pery pevne k sebe do úzkej línie a trochu sa nahne ku stolu, pričom schmatne fľašku, ktorú otvorí a odleje si na dno do skleneného pohára. Zatiaľ to však nijako nekonkretizuje. Nad Elijahovým pohľadom po poslednej vete, ktorá mu vyšla z úst len osočujúco podvihne hlavou do hora, keďže si je vedomý toho, čo povedal a aj toho, čo Elijah predtým naznačil. Akoby sa o nich nemal zaujímať, akoby bol až tak upätý, že ho on ani Rebekah už nezaujímajú. Monštrum, ten bastard, ktorý nerobí nič iné len súrodencov zatvára do rakvy, bez výčitiek, starosti. Jeho nesúhlasné zamračenie len prejde krátkym prižmúrením očí, na čo si všimne, že sa na uzde drží len tak-tak, keďže toto bola pre oboch dosť citlivá téma, ku ktorej sa síce sám nerád vracal, ale bral to tak, že túto reakciu uňho Elijah vyvolal sám. Netušil, čo by mal k tomu dodať a či vôbec niečo. Keď nakoniec prehovorí, tak ho len nezúčastnene počúva, akoby sa ho to vôbec netýkalo a on tie slová nesmeroval ku nemu. Po tom, čo dohovorí, len skĺzne pohľadom ku drevenému stolu a trochu pokrúti tekutinou na dne pohára, na ktorý teraz zameriava svoj pohľad. Samozrejme vedel, že to tak Elijah nemyslel, to on nikdy, ale to neznamenalo, že to nepovedal, že nenaznačil to, čo sa mu tak priečilo a koniec koncov sa ho aj poniekiaľ dotklo. Avšak to, čo povie ďalej, si už reakciu pýta. Zdvihne ku nemu od pohára zrak a trochu našpúli perami.* Tak sa to pokús rozoberať len s tými, ktorí s tým môžu niečo robiť a mňa z toho vynechaj. *Prenesie trochu tvrdo, ale účel svätí prostriedky. Niežeby ho Kolov stav nezaujímal, pretože opak bol pravdou, avšak nemal chuť sa o ňom práve s niekým baviť. Nakoniec len pomaly vydýchne, než do seba prevráti celý obsah pohára a odloží ho s miernym buchotom späť na stôl pred seba. Následne zdvihne pohľad ku bratovi, ktorý už stojí pri jednom z okien a nahne hlavou do strany.* A nakoľko táto debata nikam nepovedie, navrhujem, vrátiť sa späť ku Benjaminovi a jeho dcére. *Po tom, čo tak nakoniec aj urobia, prejdú si niekoľké body a dohodnú sa na pár veciach, ktoré by mohli využiť. Najlepšie by hlavne bolo nechať si to len pre seba, aby o tom, čo zamýšľajú nikto nevedel. Po tom, čo sa na všetko dohodnú a vytvoria si určitý plán, Klaus ešte hodnú chvíľu sedí v pracovni a premýšľa nad tým všetkým, než sa rozhodne ísť do svojej izby.*

Mnohem lepší, než jakákoliv telenovela (Usměvavě podotkne. Věci, které se jim dějí, se nedějí jen tak někomu. Tak, co by jste taky čekali když vaší rodinu tvoří Původní, které chtějí všichni zabít. A pokud se zamilujete do dívky, které je jako náhodou bratr nejmocnější člověk na světě, tak vás nečeká moc dobrých věcí.) Doufám, že tvá postel je tak pohodlná jako ta moje.(Koutky mu cuknou do mírného úsměvu.) Zajímalo by mě, jak pohodlná je Jacksonova postel. (Nahlas zauvažuje a dodá i krátký smích. Vážně by ho to zajímalo, neví jestli tam vůbec mají postele a nebo spí někde na zemi. Možná, že spí na stromech. Na tohle se ho rozhodně musí zeptat. Tedy jedině pokud bude v dobré, no v té není nikdy. Postačí nálada, při které neničí ubohé životy židlí.) Dobrou moc, Rebekah (Krátce se usměje. Svůj pohled směřuje jen k jejím očím. Po té co odejde, ještě dopije láhev. Rozhodně nemá v úmyslu, aby nějaký dobrý alkohol padl do špatných rukou. To ho raději vypije a vypil by ho, i kdyby to byla plná flaška.Když tedy dopije, vydá se pomalu do svého pokoje. Rozsvítí světla a zamíří do postele, jenže si všimne, že na ní něco chybí. Kdyby odešel dřív, tak by ještě šel a vzal by si od Bekah své polštáře. Jenže teď už by jí mohl vzbudit a nikdo si nepřeje probudit nevrlého upíra. Jen si povzdechne a potichu zvolá) Bekho.. (Neví jestli spí, ale pokud ne tak ho zajisté slyší. Naštěstí má dvě deky, tudíž jednu použije jako polštář. Nějak jí tam složí a ještě se jde převléct. Vezme si něco pohodlné a zalehne do postele. Přivine se ke svému provizornímu polštáři a zanedlouho usne.)

(Jakmile se vyspala, tak své první kroky dnešního dne zaměřila k Abattoiru. Potřebovala říct Klausovi, Elijahovi nebo prostě někomu z Původních, že Finn je zřejmě v co nejbližší době zradí. Zatím se jí dařilo ho uržovat stranou, aniž by o tom dokonce jeho sourozenci věděli. Vlastně ano, Kol to věděl, ale ten je teď uřknutý. Jenomže po včerejšku je tomuto jistě konec. Finn půjde za Benjaminem a co víc, chce oživit Esther. Tohle Původní musí vědět. Vejde do Abattoiru a rozhlídne se kolem sebe. Nějací upíři mají zase protesty.) Běžte si kafrat někam jinam, za vámi jsem nepřišla. (Usadí je)

*Po tom, co Rebecce zlomil vaz si sednul ve sklepě na studenou zem a opřel se zády o zeď. Musel se usmívat, když viděl, jak tam leží, nehybně, na zemi. Konečně se zase na chvíli uklidnil, asi si potřeboval na někom vybít zlost - o to bylo ještě lepší, když si ji mohl vybít na Rebecce. Celou noc nespal, nechtělo se mu. Měl strašnou žízeň - doufal, že už mu někdo přinese pořádné množství krve. Nebo si odchytne nějakýho upíra a ovládne si ho. Když se někdy kolem poledne Beka vzbudila, nic jí neřekl, ale nechal ji v klidu odejít. Později odpoledne zase začal dělat rámus se řetězy, ale nikdo si ho nevšímal. Ještě chvíli vyváděl, ale později toho nechal, nemělo to cenu. Večer se zase opřel zády o zeď a možná snad i na chvilku usnul. Ráno se vzbudil a zase začal rámusit s řetězy. Chtěl, aby si ho konečně někdo všimnul. Měl strašný hlad. Najednou uslyšel hlas Genevieve.* Hej! Genevieve! *když už je tady, a'ť je aspoň trochu užitečná a přinese mu krev.*

(Chtěla ještě něco dodat, ale Kol začal hulákat její jméno. Tentokrát ji neměl proč urážet, protože tady Jackson nebyl, ale je jí jasné, že kdyby ho ignorovala, nebyl by vybíravý a zase by do ní nějakým zpsůobem ryl. Nechtěla, aby věděl, že je tady, ale bohužel věčně nespokojení upíři se postarali o tom, že už to ví. Přemýšlela chvíli, jestli prostě nemá ignorovat Kolovo volání a jít nahoru a vyhledat jednoho z Původních, ale nakonec jí to přeci jen nedalo, vydechla zprudka a zamířila ke kuchyni. Do ní samozřejmě ale nešla. Zastavila se u dveří vedoucích do sklepa. Proč si tohle děláš, Genevieve. - říká si v duchu, ale stejně ji to láká. Zvedne ruku a vezme za kliku. Před ní se objeví schodiště. Sejde dolů a jde po zvucích řetězů. Konečně narazí na Kolovu celu. Vejde do ní ale tak, aby na ni nemohl. Podívá se na něj) Co chceš? (řekne nevybíravě)

To mě ani nepozdravíš, Gennie? *řekne, když se ho zeptá, co chce.* Myslel jsem, že jsi docela slušně vychovaná, ale to jsem se asi spletl. *chvilku se na ni jen díval a pak se pohledem zastavil na jejím krku.* Nechceš jít ke mně trošku blíž? Mám docela hlad. *měl sakra velký hlad, už docela dlouho neměl čerstvou krev, naposled tu od Sophie. A tý bylo hodně málo. Gen si možná mohla všimnout, že se chová trošku slušněji, ale tak co mu zbývalo? Krev potřeboval a tu asi nezíská, když se k ní bude chovat tak hnusně jako předtím.*

*Sleduje Klause nečitelným pohledem. Svá slova o tom, aby navštívil některou z čarodějek pronesl, jen proto, aby viděl jeho reakci. Po jeho odpovědi už se tím dále nezabývá. Tváří se netečně i potom, co bratr odpoví na druhou část poznámky. Co chtěl, to se od Klause dozvěděl, více to neřeší. Po té, co jeho bratr naznačí, že některé zprávy se šíří rychle nepatrně pozvedne obočí, zatímco se mu v očích mihne záblesk ironického pobavení. Nepatří k těm, který by vyhledával drby a ještě méně se řídí tím, co jen tak někde zaslechne. O tom, že má Genevieve dceru, která se nějakým zázrakem vrátila v téhle době do NO by uvěřil, kdyby mu o tom někdo vykládal, jen tehdy kdyby to byla důvěryhodná osoba. Přemýšlí, kolik lidí o tomhle vůbec ví. Nepřekvapuje jej, že Genevieve o tom řekla Niklausovi. Nelze přehlédnout, že si spolu více, než dobře rozumějí. Uvažuje, kdo o tom, ještě ví, ale pak to utne. Nechá to tak. Nebude to zjišťovat. To, že chce Niklaus toho využít, se mu moc nezamlouvá. Jelikož, ale nemají nic jiného, tak s jeho plánem souhlasí. Tuší ovšem, že to nejspíše vyvolá další konflikty, zejména s Genevieve až zjistí, co a jak. Po Klausově reakci, kterou mu odsekne na jeho pokusy o omluvu a vysvětlení po něm střelí ostrým pohledem. I když to nakonec přejde raději mlčením, je jisté, že to bratrovi, jen tak nezapomene. Semkne na moment pevněji rty a sevře opěrku pod ruku v dlani, o kterou se opírá. Bere tuhle jejich malou výměnu názoru jako remízu. Poněvadž on zasáhl Klause na citlivém místě, tak se mu dostalo stejného. Už nemá chuť o tom něco říkat. Vyposlechne si Klausův návrh. Kdyby existovala jiná možnost, nejspíše by byl proti. V tomhle případě, ale je ochotný to zkusit. Nakonec bratrovi návrh odsouhlasí. Pak se s ním rozloučí a pracovnu opustí. Zjistí, že den je pryč a tak se vrátí zpět do pokoje. Pozdě v noci si jde lehnout. Před usnutím mu v hlavě ještě probíhá to, co se dnes dozvěděl. Nakonec se mu podaří usnout.*

Nemám zrovna náladu na nějaké hrané zdvořilosti, takže ne, nepozdravím tě, představ si to. (ušklíbne se a sjede ho pohledem. Tak nějak začala v jeho přítomnosti zapomínat, že je to muž, kterého miluje. Teď se jí prostě jenom hnusil a v jeho přítomnosti si byla čím dál tím jistější, že to s ním chce skončit. I když samozřejmě mu chce taky pomoci, ale bude to těžké, protože bude potřeba hodně silné kouzlo na to, aby se z toho Kol dostal.) Moje slušné vychování má taky svoje meze. (odvětí mu krátce a docela ostře. Ne, dneska si s ní Kol nebude hrát.) Víš, že ani nechci? (povytáhne obočí) Popravdě je mi úplně jedno, jak velkej hlad máš. Klidně se tady suš zaživa. (pokrčí rameny) Takže, jestli jsi chtěl jenom krev, tak to abych už šla, tu ti nedám. (otočí se, že odejde)

*Mírně se zamračí, když slyší, jak s ním Genevieve mluví. Na to není zvyklý. Zvlášť ne v poslední době. Poslední dobou si ji držel zkrátka, tohle si k němu nedovolovala.* A co jsem měl chtít jinýho? *zasměje se, ale když vidí, že se Genevieve otočila, že půjde, chce se rozejít směrem k ní, ale řetězy ho zastaví.* Genevieve, aspoň trošku krve. *řekne a dívá se na její záda, potom mu dojde, že by měl asi ještě něco říct. Něco, co se hodí spíš k novému Kolovi.* Prosím. *řekne a protočí oči, ale Gen to neviděla. To 'prosím' nemyslel upřímně. Měl jen strašnou žízeň, proto to řekl.*

(Zastaví se, když ji znovu osloví a pak ještě dodá to prosím. Nevěděla, že za ní protáčí očima. Te´d právě bojovala sama se sebou. Má mu tu krev dát nebo ne? Co se tím změní? Nic. Kol tu bude stále uvězněný, jen nebude možná tak otravný, co se potravy týče, takže by vlastně mohl být aspoň na chvilku v klidu. Dobře, přinese mu trochu své krve, ale rozhodně mu nebude dávat pít ze žíly. Rozejde se, ani se neotočí. Kol si může myslet, že se na něj prostě vybodla, ale ona jde nahoru do kuchyně. Vytáhne skleničku a nůž. Pak se řízne do dlaně a za štiplavého syknutí bolestí nechala stéct svou krev do té skleničky. Když byla sklenka z poloviny plná, tak ji prostě vzala a vracela se zpět do sklepa. Ránu si ještě obmotala kapesníkem. Přijde znovu k němu a celou dobu ho sleduje. Aby pravdu řekla, má strach z toho, co by těď mohl udělat, až se k němu přiblíží, ale ten strach na sobě nedává znát. Působí naprosto přirozeně, bez emocí. Jako by jí tohle mělo být všechno jedno. Natáhne ruku a podá skleničku Kolovi.)

*Když se k němu po tom, co ji znovu oslovil, ani neotočila a vydala se po schodech nahoru, myslel si, že se na něj vykašlala. Už byl připravený na to, že bude další den bez krve. No, možná by nebyl bez krve, třeba by se mu podařilo odchytnout si toho nějakého upíra, který by mu krev mohl donést.. Ale tohle se mu jevilo jako pohodlnější. Proč si chytat upíra, když stačí zavolat na Genevieve a jít na ni trošku přes city? Sám pro sebe se usmál, když uslyšel, jak zase někdo schází schody dolů k němu. A teď už dokonce cítil i krev. Když k němu Gen přijde a natáhne k němu ruku se skleničkou, vezme si ji od ní a rychle ji do sebe hodí. Kolem očí se mu objeví malé modrofialové žilky. Potom se podívá zpátky na Gen. Ta se možná bála, že jí něco provede, ale to teď neměl v plánu. Byl relativně v klidu. Skleničku jí podal zpátky a nic neříkal. Ještě pořád si vychutnával tu chuť krve ve svých ústech.*

(Ano, měla opravdu strach, že by po ní mohl chňapnout a třeba se do ní zakousnout, ale on to neudělal. Docela ji překvapilo, když ji normálně tu skleničku podá zpět. Uvažuje nad tím, jestli je při smyslech nebo ne. Možná by to s ním mohla ukončit rovnou tady. Možná by mu prostě mohla říct, že je konec, pokud by to dostatečně vnímal. I když ona si je jistá, že by poznala podle reakce, jestli Kol uvažuje čistě, nebo ne. Trochu se nad tím zamyslela, nevěděla, jestli do toho má jít nebo ne. Pak si všimla na sobě Kolova pohledu a povytáhla obočí) Nemysli si, že ti té krve dám víc. (zakroutí hlavou) Budeš se muset spokojit pouze s tím, co jsem ti už dala. Nepředpokládám, že by se někdo obtěžoval dát ti víc. Já už teda ne. (prohlásí docela odměřeně)

Popravdě, doufal jsem v to, ale na to tě znám až moc dobře, abych věděl, že mi víc krve už zkrátka nedáš. A že ses teda moc nepředala. *jestli si Gen doteď myslela, že je aspoň trošku při smyslech, měla by nad tím trošku víc přemýšlet, protože normální Kol by takovéhle řeči asi neměl.* Mohla jsi mi donýst aspoň pytlík s krví. Sice by nebyla čerstvá, ale bylo by jí víc. *ušklíbne se a pak si otře ústa do rukávu.* Kdybys nepřišla, vsadil bych se, že mě tady nechá má drahocenná rodinka chcípnout. *pousměje se při pomyšlení na Rebeku se zlomeným vazem. To pro něj byla doslova slast, vidět ji takhle.*

(Uchechtne se. Ne, on rozhodně není při smyslech, ale pořád se k ní choval, jako by byla jeho. Jenomže to už není pravda. Ona není jeho. Ona se rozhodla to s ním ukončit. Jeho slova ji štvou. Opravdu ji bere jako nějakou samozřejmost a že když si zavolá, ona přijde a přinese mu krev, i když se zrovna nepředá.) Ne, nemohla. Nejsem tvoje služebná. Vlastně už ani nejsem tvoje přítelkyně. (řekne, jako by se nechumelilo. Ví, že až bude při smyslech a bude na tohle všechno vzpomínat, její tón a její postoj k tomuhle právě teď, ho bude bolet. Ta slova ho budou bolet mnohem víc potom než teď.)

*Na chvíli pozvedne obočí, když Genevieve řekne, že už není ani jeho přítelkyně. Samozřejmě, že je.* Koukám, že Genevieve začíná nějak vystrkovat růžky, ne? *koukne se na ni pobaveně. Ne, nebere to vůbec vážně.* Možná bys místo toho měla jít varovat to svoje psisko. Až se odtud dostanu, najdu si ho a věř, na to ti dávám svoje slovo, tentokrát to nepřežije. Předtím jsem ho ještě šetřil a to bylo možná dobře. Aspoň si teď zažiju víc zábavy. A to ti povídám, do třetice všeho dobrýho, povede se mi to. A ta jeho smrt bude mít sakra grády. Bude prosit, abych ho zabil rychle.

Když to tak bereš, tak možná tedy vystrkuji růžky. (přisvědčí mu pokývnutím hlavy) Ale ty růžky nejsou falešné, jsou pravé. (dodá k tomu ještě a hned dovysvětlí, jak tohle myslela) Je konec, Kole. Já už s tebou nechci být a nebudu. Jsem volná, stejně jako teď ty. Možná ti to teď nedochátí, ale věř mi, že až budeš při smyslech, dojde ti všechno hodně rychle. Ale já už tu pro tebe nebudu. Chci ti pomoc dostat se z tohohle. A věřím, že vymyslíme nějaké kouzlo, které tě z toho dostane, ale pak už je prostě konec. Konec příběhu zamilovaného páru Kola a Genevieve. Už ne. (nedělá jí problém si udržet normální hlas a v klidu na Kola kouká. Je uřknutý, tak jí to nedělá problém, protože jeho pohled není ublížený, nemůže vyčítat, nemůže litovat. Takže ona teď říká vše s naprostým klidem.) A ne, nezabiješ Jacksona, protože se odsud nedostaneš dřív, než budeš v pořádku. Jackson je tedy v bezpečí a dál bude, protože ty na ně nemůžeš.

*Vůbec nechápe, co se mu to tu snaží navykládat. On je při smyslech, jako snad nikdy jindy. Nebude mu říkat, že je mezi nimi konec, protože ne, to tedy není. Konec mezi nimi bude jedině tehdy, když to on sám řekne, což se taky nikdy nemusí stát.* Jestli bude vůbec někdy konec, tak jedině tehdy, až to JÁ řeknu. Ne dřív, ne později, rozumíš? *zavrčí na ni trošku a pak se k ní přiblíží tak blízko, jak jen mu to řetězy dovolí.* Zabiju ho. *řekne jenom. Tímle si je jistý. Prostě ho zabije.*

Ne. (zakroutí hlavou a mírně našpulí rty) To teda nerozumím. Ty už nemáš žádnou moc nade mnou, Kole. Ten, kdo si teď bude určovat, jak mu půjde život dál, budu já a jenom já. Ty mi nerozkazuješ. Já jsem svobodný člověk a svobodná žena. Teď už bez jakýchkoliv závazků vůči tobě. Skončilo to. (dívá se mu do očí a dál do něj hustí to, že ona s ním skončila a je jí jedno, co si říká on.) Ne, nepovede se ti to Kole. (uchechtne se trochu) Budeš tady do té doby, dokud neprovedeme to kouzlom které by tě dostalo z tohohle šíleného stavu. (I když ona si vlastně nemohla být jistá, jestli ho nebude chtít zabít i normálně při smyslech. Doufala, že ne)