The Abattoir

(Je ráda, že Elijah její první reakci nijak nekomentuje. Všimne si jeho pousmání a pochopí, že on si všiml, že není naštvaná. Pokud by si myslel něco jiného, nejspíš by začal s tím, že tohle nyla lepší varianta, jak přečkat noc podle jejího přání. Rozhodně to byla lepší varianta, ale jí se nelíbilo, že jí to aspoň neřekl dopředu a prostě se rozhodl.)
Za námi, protože ty jsi dovedla tu nejtěžší práci. Já jen čekala v pološíleném stavu. (Vydechne. Jasně si vzpomíná na včerejší den. Byla hysterická a naštvaná. Pamatuje si, jak byla nevrlá na Kaleba, který si to vlastně ani nezasloužil. Dokonce byla nevrlá i na Genevieve kvůli Monique a přitom vlastně neměla důvod. Měli prostě jen odlišné názory.
Všimne si na Elijahovi, že se konečně usmívá. Včera v noci vypadal naprosto jinak. Žádný úsměv ani když říkala naprosté hlouposti. Dodržel svůj slib a měl teď o jeden problém méně, což je samozřejmě důvod k úsměvu. I ona by se nejspíše usmívala, kdyby byla na jeho místě. Vždycky byla ráda, když mohla někomu pomoct.
Podívá se zas na Genevieve a povytáhne obočí. Před chvílí dokončila kouzlo a už musela jít? Muselo to být jistě něco důležité, když jí opouští takhle náhle a zajímalo by jí co. Bylo toho hodně, co mohla jít dělat a za kým mohla jít. V tuhle dobu, kdy je Benjamin stále živý se furt něco děje a plánuje.) Uvidíme se později. Ty také. (Lehce se pousměje a pak ji sleduje vycházet ze dveří pokoje. Otočí se zas na Elijaha, který má na sobě stále to peří, které vylétlo z polštáře. Tiše se tomu zasměje, protože tohle je vážně docela vtipný pohled a je si jistá, že ho takhle vidí poprvé a naposled.) Asi bych také měla jít. Apopa na mě jistě doma nedočkavě čeká a navíc mam hlad a pochybuji, že tady je nějaké normální jídlo. (I když bydlela tu Hayley a ta jídlo potřebovala. Ale i tak chtěla domů, dát si horkou koupel a odpočívat. Dát si v klidu kafe a hlavně chtěla do baru, protože konečně jí nebude vadit ten hluk, světlo ani lidi.)

*Opravdu je rád, že tohle mají úspěšně za sebou. Až nyní si uvědomí, jak moc ho to ovlivňovalo. Nedokázal to nijak ovládat. Dělal, jen to, co cítil, že musí. Neujde mu, jak se Genevieve okamžik zatvářila, ale nějak to nechtěl komentovat. Když se pak tak rychle začala loučit, dost ho to překvapí. Měl za to, že se Sophie bude chvíli být. Usoudí, že to musí být něco důležitého, když to nepočká.* Já ti taky děkuju, Genevieve. *Poděkuje jí a kývne na rozloučenou. Z vlasů mu tak vypadne peříčko. Uvědomí si, že jich bude mít na sobě nejspíše více. Zvedne ruku k hlavě a prohrábne si prsty vlasy. Vytáhne tak další peříčka. Zachytí po té pohled Sophie i její úsměv.* Jsem rád, že se bavíš. *Odvětí pobaveně. Když si setřepe peří z vlasů, ještě si otře dlaněmi ramena a přední část saka. Pak k ní zvedne tázavě pohled, jako by se ptal, jestli už se zbavil všeho peří, co na něm uvízlo. Předpokládá, že se Sophie už na tomto místě zdržovat nebude. Ani neví, proč by měla. Když to pak pronese nahlas, chápavě přikývne. Možná nepatrně poklesne jeho nálada, ale nemá již důvod ji zde zdržovat. Na její společnost si přivykl až moc rychle. Teď si musí odvyknout.* Apopa? *Pohlédne na ni tázavě neboď ho to jméno zaujme.* Upíři také jedí. *Ohradí se na oko trochu dotčeně, když zpochybňuje, že by tady mohli mít jídlo.* A nežijí zde, jenom upíři. *Dodá ještě už trochu vážněji. Vzpomene si na Hayley. Napadne ho, že jí bude muset, co nejdříve říct, co se stalo. V poslednich dnech na ni neměl moc času a nerad porušuje to, co jednou slíbí.* Ale chápu, že toho tady máš už dost. Nechci tě zdržovat. *Probere se ze zamyšlení a pohlédne na ni se slabým pousmáním.* Můžu pro tebe ještě něco udělat? *Zajímá se. Rozhlédne se po pokoji. Sophie si se sebou nic nepřinesla a tak nemusí ani odnášet. Všimne si potrhaného polštáře na zemi kousek od něj. Sehne se pro něj a odhodí ho na postel.*

(Pozoruje ho, jak ze sebe sundavá to peří. Opravdu je to celkem vtipný pohled. Vzpomínala na dny, kdy jako malá hrála se sestrou polštářové bitvy. Vždycky se u toho nasmála, až jí z toho bolelo břicho a hlavně vždy vyhrála, i když její sestra byla o dost let starší. Jenže Sophie byla zákeřnější a hlavně vychytralá.) Mam opravdu dobrou náladu a takový pohled se naskytne jen jednou za život. (Když se na ni tázavě podívá, prohlédne si ho pozorně, aby zjistila, jestli má ještě někde peří. Po chvíli pozorování k němu přejde a vytáhne mu ještě jedno pírko z vlasů, které mu tam jako poslední uvízlo.) Všechno. (Upustí pírko na zem a pak se podívá po pokoji, ve kterém byl teď docela nepořádek, ale rozhodně ho nechtěla uklízet. Ať si to uklidí někdo z upírů. Oni jí v baru dělali taky věčně bordel. Otočí se zpět na Elijaha, když vysloví tázavě jméno jejího hada.) Můj had. Ten který měl poprvé zabít Benjamina. (Upřesní mu to. No vlastně Apopa ho neměl zabít, ale jeho jed.) Jo jenže nemusíte jíst. Potřebujete jen krev a všechno ostatní jsou jen zvyky, které jste si vypěstovali jako lidé. (Odvětí mu na jeho poznámku.) A o tomhle faktu vím. Přeci jen chodí ke mně na jídlo i upíři. Jistě Hayley a Davina. (Kývne. Ale i tak tu jedli nejspíše skoro jen oni. Upíři když už chtěli jídlo, tak si zašli k ní nebo do jiné restaurace na jídlo. Naposled, když byla tady v kuchyni, tak nenašla ani základní bylinky, což u ní doma nebo v baru nehrozilo.) Popravdě mi to tady nevadí. Zvykla jsem si. (Pokrčí rameny a letmo prolétne pokoj. Nikdy jí nevadilo být tady v sídle, ale přeci jen preferovala místa, které znala lépe. Zamyslí se krátce nad jeho otázkou.) Kafe? (Vlastně to nebyla žádost, ale spíš otázka, jestli nechce zajít na kafe. Mohli by třeba i probrat nějaké plány proti Benjaminovi nebo sestavovat seznam lidí, který by je mohli podrazit? Všechno je lepší, než nic nedělat v tuhle chvíli. Sice neví, jestli to dobře pochopí, ale to jí je jedno.)

*Nevadí mu, že se na něm Sophie baví. Měl za to, že po té, co se stane opět čarodějkou, všechny ty jeho nové pocity vůči ní u něj vymizí. Zatím, ale nic takového nenastává. Napadne jej, že na to možná potřebuje více času. Nechává tomu volný prochod. Pohlédne na ni při jejich slovech a slabě mu zacukají koutky.* Ve tvém případě možná někdy udělám výjimku. *Odvětí na to s náznakem pobavení, ale nijak to nespecifikuje a jeho pohled je v danou chvíli vážný, takže absolutně nelze poznat, že to myslí v legraci. Stále nechává Sophie vůči své osobě zvláštní privilégia, ale nechává na ni, jestli pochopí skrytý význam, protože na druhou stranu by jí to přímo nikdy neřekl. Vzhlédne k její ruce, když mu sundá z vlasů ještě jedno pírko.* Děkuji. *Kývne hlavou za její "pomoc" ve zbavení se nežádoucí ozdoby. Pozoruje pak její pohled.* Máš tady trochu nepořádek, Sophie. *Poznamená s nádechem provokace, za to peří.* Ale někdo to tady za chvíli uklidí. *Ujistí ji. Poslechne si po té o hadovi a to mu připomene, že už vlastně druhý pokus zabít Benjamina nevyšel. Nepatrně se nad tou skutečností zamračí, ale Sophie začne rozebírat zvyky a návyky upírů, takže na ni znovu pohlédne a poslouchá její teorie.* Ale některé jsou hezké. *Namítne na pozůstatky zvyklostí. Pozvedne při tom nepatrně obočí.* Vidím, že víš všechno. Možná víc, než já. Nevěděl jsem, že tady s námi žije i Davina. *Zareaguje na nové informace.* Asi to bude tím, že jsem neměl moc času to zjišťovat. *Poznamená nyní spíše k sobě. Pousměje se, když Sophie řekne, že jí to zde nevadí.* Máš teď už i kde přespat. *Odvětí, protože je přesvědčený, že už jí tenhle pokoj svým způsobem zůstane. Když se zmíní o kávě, zvedne k ní na chvilku tázavě pohled, než mu dojde jeho význam.* Dobře. *Kývne.* Když ti nebude vadit, na ně zajít do města.. *Poví jí svou podmínku.* Upřímně netuším, kde tady má můj bratr a Marcel kávu a nechce se mi potom pátrat. *Přizná s náznakem pobavení v podtónu. Vydá se pomalu ke dveřím. Dojde k nim, otevře je a otočí se na Sophie.* Můžeme? *Momentálně nemá nic v plánu a kávu už dlouho neměl a dalo by se říct, že je to jedna z jeho oblíbeností.*

To raději nedělej. Jsem škodolibý člověk. (Lehce se usmívá, i když vlastně ani neví, jestli to Elijah myslel vážně nebo ne. Už před nějakou dobou zjistila, že v původních se jen tak někdo nevyzná a dokonce ani v Elijahovi, který mluvil po většinu času otevřeně. Nejhorší samozřejmě bylo vyznat se v Klausovi, ale u něj se ani nesnažila ho nikdy pochopit, neměla důvod.) Vidím, ale spíš je to tvůj nepořádek. Do tebe ten polštář narazil. (Odvětí mu stejným způsobem jako on před chvílí poznamenal větu o jejím nepořádku. Na jeho další slova jen kývne. Opravdu by jí ani nenapadlo to tady uklízet. Třeba má Marcel nějaké upíry přímo na úklid nebo si ovlivňuje lidi? To nějak neřeší. Ona tu nebydlela a nemusela tudíž koukat na ten nepořádek, který tu zanechá.) Musím být informovaná o tom, kde bydlí nezletilá čarodějka z mého covenu. Navíc, kde jinde by také bydlela. Nemá rodiče. (Pro Davinu vlastně byl Marcel něco jako rodič. Ochraňoval jí a už přes rok zůstávala u něj. On se o ní staral. A to přeci rodiče dělají, teda aspoň některý. Některý rodiče jsou víc mágové než rodiči, ale s tímhle se rozhodně nepotýkala jen ona. Tohle zažívalo několik mladých lidí v covenu a hlavně dříve, i když pochybuje, že všichni rodiče své děti zavírali do hrobky, aby se naučili praktikovat magii. Možná kdyby tolik nevzdorovala, tak by se k ní chovali jinak, ale to už teď nezjistí. Lehce se zamračí na vzpomínkou rodičů a pak zavrtí hlavou.) Až mi teda shoří celý dům, tak aspoň vím, kam můžu jít. (Pochybuje, že by tady někdy ještě spala, ale neříká to nahlas.) Koukám, že toho opravdu vím víc než ty. Dokonce vím, kde má Marcel kafe, ale upřímně v baru mam mnohem lepší a u sebe v bytě také, takže mi to nevadí jí jinam. (Usměje se a pak kývne na jeho otázku a vyjde z pokoje ven. Pokračuje dolů ze schodů a pak ven. Upíři jí doprovázeli trochu nechápavým pohledem, jelikož tady zůstala přes noc a nikdo z nich nejspíš nevěděl, co tady dělala. Tedy kromě Diega a Thomase, kteří byli u toho, když umřela s upíří krví v systému. Jakmile vejde ven, pohled jí padne na Johnovo auto a z kapsy si vytáhne klíče. Naprosto zapomněla, že si ho včera půjčila.) Sakra.

*Lehce přimhouří oči, když ji sleduje při odpovědi.* A vrháš věci i po ostatních nebo, jen po mně. *Zajímá se na oko vážně, ale je slyšet, že to myslí jako vtip. Prostě je uvolněnější a na Sophie reaguje v podobném stylu jako ona na něj. Sleduje ji a vidí v její tváři tu nejistotu. Docela si to užívá, že je pro Sophie těžko čitelný, i když v předchozím dni by mohla hledat malou nápovědu.* Můj? *Vypadá konsernovaně nad její odpovědí.* Jen tak sám od sebe určitě ne. *Odvětí, že tohle na něj neplatí. Po celou dobu se tváří vážně, ale pouze navenek. Přejde k posteli, kde leží polštář, vezme mezi prsty několik peříček, položí si je na dlaň a foukne je směrem k Sophie. Je, ale dost daleko na to, aby jí tím nějak ohrozil její šaty nebo vlasy. Peříčka se kousek před ní pomalu snášejí k zemi. S pobaveným jiskřením v očích sleduje Sophie i peříčka, dokud nejsou moc nízko, že by k nim musel sklonit hlavu. Když se Sophie zmíní o Davině, tak trochu zvážní.* Mohly by si s Hayley občas dělat společnost. *Pronese zamyšleně k sobě i k Sophie. K tomu, co Davinu postihlo se nevyjadřuje. Pozoruje chvilku Sophie a její zamyšlený výraz, ale počká, dokud zase nezačne vnímat okolí. Jejím dalším slovům se nepatrně pousměje.* Vážně to jsi ve výhodě. *Poznamená ke kávě, ale dál se slabě usmívá. Přikývne, když Sophie nemá nic proti změně místa. Vyjde na chodbu a pak ji následuje po schodech až před dům. Upíry ignoruje.* Povíš mi, co se stalo? *Pohlédne na ni, když zakleje.*

Jen po tobě určitě ne, ale ten polštář jsem si vážně vychutnala. (I když v jeho hlase zaznamenala, že to nemyslí zcela vážně, tak mu i tak odpověděla pravdivě. Ani si neuvědomuje, že se tady s Elijahem baví, jako kdyby se bavila s Jackem nebo s kýmkoliv jiným než s původním upírem. S jediným upírem, se kterým dokázala zatím vtipkovat byl Marcel, ale u nich si už zvykla, že se věčně popichují. Dokonce, i když on měl moc nad čarodějkama, tak ho vždy nějakým způsobem popíchla, ale v té době ho tím spíš urazila, jelikož k němu nechovala dostatečnou úctu, kterou mu měla projevovat.) Za vším hledej alespoň dva viníky. (Kývne. Sleduje ho, když na ni fouká pírka z polštáře, které vzal z postele. Nehrozilo, že by nějakým způsobem doletěli až přímo na ní, takže to jen pozorovala s lehkým úsměvem na tváři. Dneska měla rozhodně dobrou náladu. Nějak už ani nebyla naštvaná na Elijaha, že vzal její osud do svých rukou a díky němu si musela projít proměnou. Včera nedokázala přemýšlet racionálně, ale dnes ano.) To by mohly, ale tohle rozhodnutí je jen na nich. Aspoň by mohla Hayley nějak Davinu zabavit, protože v poslední době na ní nemam zrovna čas. (Skousne si ret a vzpomene si, že Davině slíbila, že jí vezme na nákupy, protože Marcel by s ní rozhodně do obchodu nakupovat oblečení nešel. Slíbila jí to zrovna na té párty, kde jí pak zabila Rebekah a od té doby uběhlo poměrně dost času. Od příchodu Benjamina prostě neměla nějak čas a ani myšlenky na nákupy, i když by to i pro ni mohlo být dobré rozptýlení. Uvědomí si, že toho slíbila poměrně hodně několika lidem a ještě ani jedno nesplnila. Slíbila Trevori, že mu pomůže s magií, ale ten nakonec opět odešel z New Orlenas. Kdyby se mu třeba více věnovala, tak by zůstal, ale možná je lepší, když odešel.
Otočí hlavu na Elijah, když se jí zeptá, co se stalo.) Včera jsem si půjčila auto od svého... (Na chvíli se odmlčí, protože vlastně neví, jak přesně definovat vztah mezi ní a Johnem. Rozhodně to byl její zaměstnanec, ale také kamarád a jedním časem dokonce i milenec, ale to už nějakou chvíli neplatilo.) od mého zaměstnance a nějak jsem na to pozapomněla. Takže bych ho měla opět vrátit. (Pomalu přejde k autu a odemkne dveře) Teda pokud se nebojíš mých řidičských schopností. (S povytaženým obočím se na něj tázavě dívá, ale ani nečeká pak na odpověď a prostě si otevře dveře u řidiče a sedne za volant.)

A já si myslel, že mám u tebe v tomhle privilégium. *Zatváří se na chvilku docela zklamaně, ale pobaveně mu při tom jiskří v očích. Pak se ale upřímně usměje, když se tím hozeným polštařem Sophie tolik pobavila. Nemohl by jí v tomhle případě tuhle radost odepřít. Při tom ji pozoruje. Je si jistý, že nebýt toho, čím si prošla, nikdy by k takovým věcem mezi nimi nejspíše nedošlo. Zakazuje si, ale za to být rád. Sophie to ani za nic nepřál.* Polštář a magie? *Navrhne, když si může vybrat viníky. Tváří se na oko vážně, ale slabě mu zacukají koutky. Poslechne si o tom, co říká Sophie o potenciálním setkání Hayley a Daviny a o tom, že by to mělo být na nich.* Já přece nikoho do ničeho nenutím. *Pronese s nevinným výrazem. Tentokrát se mu podaří zůstat vážný. Pozoruje pak zamyšlenou Sophie, ale neptá se, co ji trápí. Po té, co mu začne vysvětlovat důvod svých nadávek, tak ji poslouchá.* Vrátíš. *Poznamená jako hotovou věc, protože to je samozřejmost. Následuje ji k autu.* Víš, že až na jednu věc jsem nezničitelný. *Odpoví jí sice v legraci, ale oba vědí, že je to pravda. Raději by ji k baru sice odvezl sám, ale tentokrát se rozhodne neprosazovat svou a posadí se vedle ní jako spolujezdec.*

(Přijde jí, že se jejich vzájemný vztah nějakým způsobem změnil od neúspěšného plánu na zabití Benjamina a Tundeho. Tedy jen z poloviny neúspěšného. Byl k ní milý víc než musel, ale to Marcel vlastně také byl včera. Jenže Marcela znala už dlouho, Elijah na druhou stranu neznala skoro vůbec. Vycházeli spolu vždy, ale nikdy se spolu nebavili o ničem jiném než, co se týkalo města. Možná prostě chce dohlédnout na to, že bude i nadále v pořádku. Vlastně jí to teď ani tak nezajímalo. V tuhle chvíli jí zajímal jen fakt, že je opět čarodějka a je za to vážně ráda.) Vlastně na dvě. Nikoho z tvojí rodiny nenapadlo, že by proti vám někdo mohl někdy použít to kouzlo, které navrací upíra do původního stavu před proměnou? Pak by jste byli jen lidé a tudíž smrtelní a naprosto bezmocní. Asi štěstí, že to kouzlo znají jen tři osoby.  (Elijah a jeho sourozenci sice o kouzlu věděli, ale neznali ho. Pochybuje totiž, že by se dokázali orientovat v tak složitém kouzle. Elijah sice dnes viděl, jak se to kouzlo provádí, ale sám by ho nezvládl, i kdyby by byl po přeměně čaroděj, což je dost možné, když jeho matka byla čarodějka. Na takové kouzlo by potřeboval hodně dlouhý trénink. Ona sama ho zkoumala nějakou dobu, než se jí vryl do paměti a k tomu přidala ještě pár úprav. Počká až Elijah nastoupí do auta a pak nastartuje a rozjede se k baru. Celou cestu mlčí a věnuje se řízení. Občas koukne na Elijaha a jeho výraz ve tváři. Městem nejde nějak rychle, ale ani nedodržuje rychlostní limit. Vlastně ten nedodržovala nikdy a včera vlastně ještě řídila pod vlivem alkoholu. Pravidla jí prostě nic neříkali. Po chvíli dorazí k baru.)

*Pohlédne na ni tázavě, když řekne, že jsou dvě. Nemusí se, ale ptát na vysvětlení, neboť to Sophie udělá sama. Poslechne si ji, ale tentokrát zůstane vážný, když o tom Sophie mluví. Připomene mu tím opět chování rodičů, které nemůže pochopit.* Nenapadlo, Sophie. *Odpoví jí pak. Při tom na ni klidně, ale vážně hledí. Teď potom všem usoudí, že k ní může být otevřenější, než dosud.* Až donedávna o tom kouzle nevěděl nikdo z žijících na této zemi. *Vysvětluje tentokrát on.* Bylo v matčině grimoaru po celou tu dobu. Zjistili jsme to, ale až s příchodem Mikaela. Ten to jako první prozradil Alisei, aby jí získal na svou stranu a přiměl ke spolupráci. *Vzpomíná na ne tak dávnou minulost.* Netuším, jak dlouho ho matka měla ani, jak dlouho o něm věděl on. *Pohlédne na ni.* Neustále mne to, ale nutí přemýšlet nad tím, proč nám o tom ani jeden z nich nikdy nepověděl. Proč nás chtěli místo toho vidět mrtvé, než opět jako lidi. *Překvapivě je Sophie první a možná na dlouhou dobu jediná, které se s tímhle svěří.* Udělat z nás upíry bylo také jejich rozhodnutí. *Povídá, při tom kouká někam před sebe, ale pohled má rozostřený, nejspíše má před sebou nějaký výjev z dávné minulosti.* Nás se neptali jestli to chceme. *Probere se a znovu na chvíli pohlédne na ni.* Promiň, trochu jsem se odchýlil od tématu. *Omluví se pak. Je teď trochu zachmuřenější po tom, co opět vyplavalo na povrch jeho mysli.* Štěstí je že to žádná z těch osob snad nebude chtít zneužít. *Poznamená na to.* Neumím si představit, co by následovalo. *Přizná. Když už jsou pak na cestě k baru sedí vedle ní mlčky v zamyšlení. Cestu moc nevnímá. Probere se zase až, když Sophie zpomalí a pak zastaví.*

*Sedí v miestnosti, ktorá by sa dala nazývať jeho pracovňou, v ktorej okrem svojej izby trávi najskôr najviac času v celom sídle. Je nervóznejší ako kedy predtým z ticha okolo seba a očakávania správy, ktorú prinesie tento alebo ďalší deň. Správy, ktorá nemohla priniesť nič dobré, tejto situácií proste nebolo možné mať z niečoho navôkol radosť a nakoľko Hayleyn termín sa neúprosne blíži aj jeho obavy sa stupňujú. Nemal strach, len sa mu myšlienky na situáciu, ktorá nastane potom nezdali príliš lákavé a prijateľné. Omnoho radšej by narodenie svojho dieťaťa oddialil či konečne prišiel na to, ako má znovu poraziť Benjamina. Čakanie sa mu však zdá už neúprosné a ticho okolo akoby sa prehlbovalo do ešte väčšieho. Možno preto práve teraz sedí v jednom z kresiel, nohu má prehodenú cez druhú listujúc si nejakou knižkou, ktorej dej by ho za iných okolností možno zaujal, ale teraz skoro vôbec nedokázal vnímať, čo čítal. Myšlienky mu stále tekali od jednej veci k druhej, ale napriek tomu by sa na prvý pohľad mohlo zdať, že je na knižku celkom sústredený. Po chvíli trochu nezainteresovane pretočí ďalšou stránkou a celý čas zadumane pohybuje sánkou.*

*Vrátí se zpět do sídla. Cestou sem pozoroval okolí, kterým procházel. Obyčejní lidé a turisti, kterých zde je vždy požehnaně proudili tam a zpět a vypadali v jeho očích tak pokojně, bezstarostně. Neměli tušení, co se v jejich okolí odehrává a byl toho názoru, že je to tak dobře. Žádný z nich by neměl proti Benjaminovi šanci. Jeho myšlenky u něj víceméně zůstaly už po odchodu z baru a když tohle téma načal se Sophie. Stejně jako ona je i on naprosto prázdný na jakékoliv další nápady na jeho likvidaci. Nemá žádnou inspiraci. Zahne z ulice do vchodu vedoucím do dvoru sídla. Pomalu projde průchodem dovnitř. Upíři, kteří se potloukají dole na něj chvíli koukají, ale jako vždycky si jich nevšímá. Nemá ponětí, co bude nyní dělat. Momentálně nemá žádný přesný program. Ví, že by se měl sejít s Hayley a říct jí, co se všechno v posledních dnech událo. Také chce vidět Kola. Když odcházel naposledy z Benjaminovy zahrady, cítil, že to mezi nimi není právě nejrůžovější. Chce a potřebuje to s Kolem urovnat a dát do pořádku. Mimo jiné v jeho případě. Zamíří ke schodišti a vydá se po něm nahoru.*

*To čo práve robil bolo skrývanie sa za realitou. Na jednu stranu mal pocit, že mu to vôbec nepomáha a na druhú to bolo smiešne, ale aj tak prevracal ďalšími stránkami. Nechcel, aby sa jeho dcéra narodila, nie do tohto a nie pokiaľ si to všetko neurovná v mysli, tak akoby to mal mať. Lenže on niečo také ani zďaleka neovplyvňuje a teraz akoby sa všetko zbiehalo len na ten jediný moment. Mal pocit, akoby boli niekde v pauze očakávania, ktorú Benjamin vytvoril, než znovu niečím udrie. Okrem útoku a oživenia Papa Tundeho prakticky nepodnikol nič iné, čo bolo len horšie, akoby priebeh jeho plánu mohli mať pred očami. A Niklaus si bol istý, že ho mal a jeho finále má byť vážne veľkolepé, ak mu všetko vyjde. A on nerobí nič, len sedí v kresle a bez záujmu listuje knižkou. Mierne nakrčí nosom nad svojimi myšlienkami, pričom ju sprudka zavrie a šmahom hodí niekam kolmo pred seba, na čo privrie oči a rukou, ktorú má vyloženú na operadle stoličky si po nich s krátkym výdychom prejde. Rozhadzovanie vecí bolo to posledné, čím niečo vyrieši, ale aspoň si mohol trochu vybiť zlosť, ktorú nabral už len pohľadom na Benjamina kráčajúceho pokojne von rovno spred jeho prstov. Áno, stále ho z istej časti ťažilo, že ich plán nevyšiel tak, ako mal a z druhej, že to bol práve Kol, kto to pokazil. Lenže niekto to skazil už predtým, ako sa do toho dal jeho brat a problém bol, že v podstate nemôže vedieť, kto, keďže netuší, kam a po kom všetkom sa to mohlo rozniesť až k Benjaminovi, aj keď by na prvé miesto postavil s určitosťou Finna, čo mu nikto nemôže zazlievať. Žiadne kroky predtým nevnímal, už si zvykol na upírov pohybujúcich sa po sídle a hocijaký zvuk či buchot bol na dennom poriadku.*

*Když vystoupá po schodech nahoru, zastaví se na chvilku pár kroků od nich. Rozhlédne se okolo, ale všude je relativní klid a ticho.* Před bouří. *Pomyslí si. Napětí, které pociťoval se postupně pomalu a jistě stupňovalo. Povzdechne si a zase se rozejde. Zamíří znovu k pokoji, kde přebývala Sophie. Dojde ke dveřím, otevře je a nahlédne dovnitř. Přelétne pokoje pohledem. Stále je v něm ten nepořádek, který zůstal po jejich odchodu. Mírná nespokojenost proběhne v jeho tváři, ale není to nic důležitého, takže to přejde a nechá zatím tak. Marcel se o to jistě brzy postará. Dveře zase zavře a zůstane před nimi. Vytáhne z kapsy telefon, zkontroluje zprávy a když nemá žádné nové, rozhodne se napsat Hayley. Je to opět pár dnů, co s ní vedl naposledy ten dost emotivní rozhovor a od té doby se neozval on jí, ani ona jemu.*

kód:

Hayley, již je to pár dnů, co jsme spolu byli. Omlouvám se, že jsem se neozval dříve, ale událo se pár věcí, které mi to znemožnily. Slíbil jsem, že to dám vědět, když se něco stane. Rád bych to splnil. Můžeme se sejít, prosím? Kdykoliv a kdekoliv budeš chtít. Elijah.

*Dopíše a zprávu odešle. Pak se otočí a vykročí ke svému pokoji. Zaslechne ovšem nějaký zvuk, který, když se snaží určit odkud vyšel, zjistí, že nejblíže jeho typu je pracovna jeho bratra. Zastaví se a pohlédne tím směrem. Naslouchá, ale už je ticho. Přesto se mu to nezdá. V téhle době nedůvěřuje a neponechává nic náhodě. Naposledy tam objevil Hayley. Nyní se rozhodne zjistit, jestli v tomhle domě přetrvává nějaký duch, co tam straší nebo tam někdo je. Dojde ke dveřím. Pár vteřin naslouchá, ale pak zvedne ruku a krátce na dveře zaklepe. Počká chvilku, vezme za kliku, pootevře a nahlédne dovnitř.*

*Stále sa nepohol z kresla, aj keď teraz viac menej už len mlčky sedí a hľadí zamyslene niekam pred seba. Pokoj, ktorý v tomto momente mal ho na jednu stranu znepokojoval a na druhú bol celkom spokojný s tým, že aspoň chvíľu nemusí nič riešiť, aj keď toho čo by mohol bolo pomerne ešte dosť. Prstami jednej ruky si mierne podopiera bradu, pričom medzi zubami mliaždi spodnú peru svojich úst. Myšlienkam ku Kolovi sa už viac vracať nehodlá, rovnako ako k Hayley a pôrodu pre túto dobu nie, celkom mu stačí, že to má každý deň pred očami, keď Hayley zahliadne na chodbe, či s ňou ide prípadne niečo prebrať, ak je to potrebné, i keď je pravdou, že po tom, čo plán spadol s ňou ešte nehovoril a nemyslí si, že bude musieť, keďže už istotne mala šancu sa to zniekadiaľ dozvedieť.
Spustí ruku z opierky a mierne sa načiahne ku sklenenému stolu, na ktorom postávala priesvitná fľaška s niekoľkými pohármi, ktoré tu mal pre každý prípad vždy pripravené, alebo aspoň väčšinou. Pomaly jedne prisunie bližšie k sebe a začne si doňho nalievať priezračný destilát. Naraz ho trochu prepadne klopanie na dvere, ktoré nasleduje ich tichému vŕzgnutiu. V momente vedel, že to nie je Hayley ani Marcel, nakoľko ani jeden z nich by nikdy neklopal. Zdvihne pohár zo stola a stále zostáva pohľadom na dverách, v ktorých sa do niekoľkých sekúnd zjaví jeho brat.* Ále, *zatiahne s mierne cynickým tónom v hlase,* aké prekvapenie...Sám  môj veľký brat osobne.*Podvihne si pohár k ústam, než ho pomaly obráti do seba a položí už prázdny na stolík pred seba.* Už ťa prestalo baviť riešiť problémy psychicky nestabilnej čarodejnice? *Nadvihne trochu rýpavo obočím, pričom tým samozrejme myslí Sophie, aj keď to nebola práve najvhodnejšia poznámka vzhľadom na situáciu, ale ak si niekto nemohol od niečoho pomôcť, bol to práve Niklaus.*

*Nahlédne dovnitř a překvapí ho, že uvidí Klause. Začínal nabývat dojmu, že se sem měli přestěhovat právě proto, aby se jim bratr mohl úspěšněji vyhýbat. Ať se dělo cokoliv, on se nikdy neobtěžoval ani na chvíli zastavit, byť by společně probrali třeba, jen neúspěch při Benjaminově plánu nebo cokoliv jiného. Přeměří si Klause mírně přimhouřenýma očima, když ho "uvítá" podle svého.* Bratře, také tě rád opět vidím v tomhle domě. *Odpoví mu v podobném tónu. Otevře dveře tak, aby mohl vejít do pracovny, ale zůstane stát hned ve dveřích a vyposlechne si bratra až do konce.* Je možné, že jsem tě v našem domě konečně mohl potkat?! *Pokračuje a pozvedne při tom mírně v náznaku údivu takového štěstí, obočí. Na moment zvážní a věnujem u ne zcela vlídný pohled, při jeho poznámce o Sophie. V očích se mu krátce zablýskne. Teď, když už je Sophie v pořádku už se cítí docela dobře, ale bratrova potřeba popichovat ho právě takovým způsobem, právě proto, že ho zná, mu přijde hodně netaktní v danou chvíli. Na druhou stranu, stále do Klause vkládá pořád více naděje, než jak se on pak projevuje, takže ho to ani nepřekvapuje. Nakonec svou krátkodobou nelibost překoná a přejde ji.* Něco oslavuješ nebo naopak, zapíjíš nějaký neúspěch? *Zeptá se ho a očima krátce pohlédne na sklenku v jeho ruce a láhev na stole před ním. Na odpověď ani nečeká. Vejde konečně dál do místnosti a dveře za sebou zavře. Pak se rozejde k místu, kde Klaus sedí.*

*Samozrejme na nič nečaká a opäť si začne dolievať, nakoľko mu to vôbec v ničom nepomáha, ale aspoň mali jeho ruky nejakú aktivitu, keď už nemohli odtrhnúť Benjaminovi hlavu od tela. Krátko si oblizne spodnú peru a položí nádobu s alkoholom neďaleko práve doliateho pohára.* Určite chápeš, že mám práve trochu ťažšie obdobie, takže ma ospravedlň, že sa celé dni nemotám po sídle a nečakám, kedy ťa náhodou nestretnem na nejakej z chodieb. *Pokrčí nezaujato plecami a trochu si odpije z pohára, ktorý práve zdvihol zo stola do ruky. Pohľad má stále upretý na Elijahovi, pričom kradmo sleduje každý jeho pohyb. Na jednu stranu mu bližší kontakt so svojimi súrodencami, ak nerátal prebodnutie Kola dýkou, začínal schádzať. Klamal sám seba, že na to nemá čas, ale pravdou bolo, že by si ho najskôr obe strany našli, ak by chcel. Ponúkol im nasťahovanie do tohto domu, s tým, že je to dom ich rodiny, ale vôbec tu ako rodina nežijú. Klaus to však považoval ako len chvíľkový výsledok toho, čo sa deje v meste a celej situácie ohľadom Hayley a ohrozenia, ktoré jej hrozilo.
Pozoruje jeho reakciu na poznámku o Sophie a mierne krúti s pohárom, ktorý držal v ruke nízko pri bruchu, zo strany na stranu. Nechápal Elijahovu potrebu pomôcť čarodejnici, ktorá sa pokúsila zabiť Hayley aj dieťa. Už len z toho dôvodu ho mierne svrbeli ruky vždy, keď zahliadol jej tvár alebo počul jej hlas. Síce práve bola lepšia živá ako mŕtva, ale to neznamenalo, že by na ňu niekto mal zmeniť názor a hlavne nie Elijah. Nechápal tomu a popravde sa mu tá zmena vôbec nepozdávala, ale pre tento krát to vyťahovať nebude, možno sa v budúcnosti naskytne aj lepšia príležitosť.
Pri Elijahovej otázke len krátko vydýchne a trochu ohrnie spodnou perou.* Na oslavy je ešte trochu priskoro...*Samozrejme to, že Elijah zabil Papa Tundeho bolo pre ich stranu len a len pozitívum, ale toho horšieho mali stále na krku a bez plánov na jeho likvidáciu.
Pozrie sa do pohára a slabo sa uškrnie nad svojou myšlienkou.* Mohlo sa to pokaziť hocikde a na hocičom, ale náš brat nakoniec predbehol všetko. *Prenesie s mierne sarkastickým podtónom, pričom Elijahovi môže byť zrejmé, že hovorí o pláne, ktorý im nevyšiel a o Kolovi, ktorý nakoniec dokazil, čo mohol.* Takže na Kola. *Poznamená, než do seba prevráti už druhý pohár, ktorý odsunie po stole a opäť sa pohodlnejšie oprie o operadlo kresla s pohľadom upretým na Elijahovi.* Vieš, premýšľal som o tom, čo presne mohol Benjamin získať oživením Papa Tundeho...*Začne s pomerne nízkym tónom v hlase.* Mohol to byť preňho silný spojenec, ale po type, ktorý dostali o našom pláne, mŕtvy, teda celkom neužitočný. Benjamin jeho smrťou určite nič nestratil a rozhodne nezačne stavať dom len na jednom podlaží, musí za tým niečo byť...*Nahne sa mierne dopredu, pričom sa chvíľu pozerá pred seba, než zavadí späť na Elijahovi.* Tak isto ako sa nás kvôli niečomu rozhodol niekto prezradiť...

*Pozvedne v mírném překvapení obočí, když Klaus na jeho poznámku ot tom, že se téměř nevidí vůbec zareaguje nějakou téměř normální odpovědí. Když se, ale odvolává na takový problém, věnuje mu jeden zpýtavý pohled.* Jsem si toho "těžšího období" velmi dobře vědom, bratře. *Ujistí ho trochu důrazněji. Nemůže věřit tomu, že si Klaus myslí, že to má tak jenom on sám. Nemá, ale dnes chuť se s ním kvůli tomu hádat. Všichni jsou teď pod tlakem a dělají věci trochu jinak. On sám v tom není výjimkou, takže jen vydechne, sevře rty a zavrtí hlavou. Nechce se na tohle téma dál bavit. Má za to, že mají s Klausem mnohem důležitější věci na rozebírání. Přemýšlí chvilku nad tím, co by mělo být mezi prvními. Chtěl by toho Klausovi tolik, že nakonec neví, kde by měl začít. Nejdůležitější je Benjamin. On má však přesto pocit, že jiné témata jsou pro jeho rodinu stejně tak důležité. Nijak proto nevnímá Klausovy pohledy nebo snad to, že nad něčím přemýšlí. Rozhodně ho nenapadne, že by mu v žaludku ležela právě Sophie. V danou dobu ji už jako hrozbu pro tuhle rodinu nepovažuje. Přejde pokojem ke Klausovi a posadí se naproti němu do jednoho z křesel. Vzhlédne k němu, když znovu promluví. Jen se smutně pousměje, když Klaus připomene, co se nepovedlo.* Podle mně o tom neměl nikdo jiný z našich sourozenců vědět. *Řekne mu svůj názor, ale nezní to jako výtka, jen konstatování.* Bohužel jsem to nedokázal zatajit před Rebekah a dostalo se to nedopatřením i k Finnovým uším. *Povzdechne si a vzpomene si na to, jak Finn poslouchal Hayleyin rozhovor s Klausem právě, když mu říkala o plánu. Nenadšeně nad tím zavrtí hlavou a pak sklopí pohled na pár vteřin dolů do svého klína. Na Kola si s ním rozhodně nepřipije, i když nemůže, než souhlasit, že se Kol hodně podílel na tom, aby plán nevyšel. Zvedne k bratrovi zrak, když se začne zamýšlet nad krátkým pobytem Papa Tunde na tomto světě. Během jeho slov přemýšlel.* Možná ho chtěl kvůli tomu, v čem Bellatunde nejvíce vynikal. Voodoo a ta jeho schopnost získávat sílu z jiných. Nejspíše s tím Benjamin něco plánoval nebo plánuje. Otázkou zůstává, jestli to, proč se vrátil stihl dokončit nebo ne. *Uzavře svou krátkou rozvahu. Při tom pohlédne opět na svého bratra.* Bohužel mě v tuhle chvíli nenapadá způsob, jak něco zjistit. *Zavrtí pak krátce hlavou. Skutečně, jako by mu někdo odstřihl schopnost rozumně uvažovat a přemýšlet. Není mu to zrovna příjemné a ještě méně přiznat to před Klausem.* To nemůžu pochopit. Kdo a proč... *Poznamená a stáhne zamyšleně obočí.* Co uděláme, bratře? Benjamin už podruhé unikl smrti. Zdá se téměř nemožným se ho zbavit. *Mračí se znepokojeně dál.*

*Trochu sa uškrnie nad tým, keď Elijah povie, že o tom nemal nikto ďalší z ich súrodencov vedieť. Bola to síce trpká pravda a hlavne presne to, čo v ich rodine schádzalo. Dôvera a istota, ktorú by mal vo všetkých mať a oni v neho, lenže je jasné, že k niečomu takému nedôjde, ani v tomto storočí ani v žiadnom inom.* Máš pravdu, bola to chyba, ktorá pokazila z časti celý plán už na začiatku. *Poznamená poniekiaľ sucho, než sa na oko so spokojným výrazom na tvári opäť oprie pohodlnejšie o operadlo kresla.* A určite sa mi nebudeš diviť, ak mojím hlavným typom na zradcu je Finn. *Vyhláskuje jeho meno ako nejakú nadávku.* Idiot so samovražednými sklonmi a s dvojnásobným podrážaním väčšiny našej rodiny raz za spolupráci s našou matkou a druhýkrát s naším otcom, ktorý má slovo "zradca" vyrité na čele. Áno, myslím, že opis naňho sedí. *Kývne krátko hlavou, akoby si svoje slová sám odsúhlasil, keďže jeho brat bol jedným z hlavných typov, ktorý mal. Nenávidel Niklausa a bol si istý, že jediné, po čom túži je zničiť ho a nakoniec aj jeho dieťa. A mal takú príležitosť, aby to urobil, akonáhle všetko počul. Stačil len náznak o ich pláne a musel vedieť, že sa niečo chystá. Sleduje Elijahov pohľad, ktorý sa na pár sekúnd trochu skloní, než sa znovu vráti k jeho tvári. Rád si vypočuje ešte niečí názor nad tým, nad čím toľko premýšľal, aj keď sa nemusí práve zhodovať s tým jeho, v tomto prípade to tak viac-menej bolo.* Myslíš tie hlavy napichnuté hrotoch a telá všade po meste? *Tvári sa, že si spomína na časy, kedy sa Papa Tunde snažil ukázať ich rodine, že ich postavenie nie je tak vysoké, ako si myslia. Bolo vtedy tak očividné, o čo sa aj s Benjaminom snažia.* Dúfajme, že čokoľvek tu Benjamin s Bellatundem plánovali padlo s jeho smrťou. *Prenesie rozhodným tónom v hlase, aj keď si pravdu povediac myslel pravý opak. Nie je dobré ich podceňovať a určite mali dosť času na to, aby učinili, čo chceli, ale ak mu zapadal do plánu nejako inak, tak ho už najskôr nevyužije.* To je práve ten problém, bratu. *Trochu nahne hlavou do strany.* Benjamin je vo svojom dome prakticky nedotknuteľný a kdekoľvek teraz pôjde bude pripravený na to, že niečo podnikneme,ale to by nám najskôr muselo vôbec napadnúť čo. *Uškrnie sa poniekiaľ krivo, aj keď jeho tón viac vypovedal trpkosti, s ktorou to hovoril. Keď sa ho Elijah spýta, čo urobia a pripomenie mu niečo, čo už sám dobre vedel a čo mu nedokázalo ani na chvíľu vyjsť z mysle, mierne prižmúril oči niekam do priestoru.* Raz sme sa ho už predsa zbavili...*Poznamená vecne a mierne našpúli pery pod zamyslením.* Spomínam si na tie časy, kedy sme sa ho snažili zabiť rovnako ako teraz a vždy sa na niekoho alebo niečo spoliehali. Nakoniec však bolo najlepšie udrieť priamo tam, kde si myslia, že sú nedotknuteľní. Na mieste, na ktorom im záleží. *Pre Papa Tundeho to boli jeho dvaja synovia, ktorých zabil tesne predtým, ako zabil jeho.* A ak také miesto niekde Benjamin má, je to práve jeho sestra, Genevieve. *Upresní svoju myšlienku. Netvrdil by celkom, že pojem záleží je výstižný a ako sama poznamenala mal pre ňu iný plán, avšak Niklaus si bol istý, že určité veci by na nej nezniesol. Možno by to bolo premenenie na upíra či rázne prekazenie jeho plánov jej smrťou.* Našla by sa nejaká i keď len malá vec, ktorá by sa ho mohla niekde nejako dotknúť, každý takú má, či si to už prizná alebo nie. *Prejde očami opäť na brata, kde na chvíľu mlčky zastane.* A nakoniec...Do tretice všetko najlepšie. *Opäť si začne dolievať do pohára.*

(Po tom co rozdal úkoly jeho upírům, vyšel po schodech na horu. Zdálo se mu, že slyšel všemocného Klause. Jak se samozřejmě baví se svým nóbl a galantním bratrem. Docela ho překvapilo, že se tu v sídle objevil i Klaus. Je fakt, že ho tu ještě od začátku nezahlédl. Už konečně přestál stát na chodbě a přešel ke svému pokoji. Napadlo ho, že si půjde pokecat s Klausem, ale po schůzce s Jacksonem už nějak nemá náladu na nic. Nejradši by se vyspal a nic nedělal, jenže na spánek je ještě brzo a tak si jen v pokoji odloží bundu a znovu seběhne dolů. Podívá se po místnosti, ve které vidí pár upírů) Kdo si se mnou dá skleničku? (S velkým úsměvem na tváři poví a posadí se k dvěma mužům, kteří to už do sebe nalévali dlouho. Dá si nohy na stůl a mávne na jednu upírku, ať mu donese pití. Chvilku musel čekat, protože se s tím loudala, asi nebyla šťastná, že ho musí obsluhovat)

*Pozoruje bratra a jeho výraz při jeho slovech. Zajímalo by ho čemu se tu usmívá, jako by měl z něčeho zvláštní škodolibou radost. Čeká jestli mu to Klaus objasní, ale on místo toho, jen uzná, že má pravdu. Přemýšlí jestli se ho na to zeptat nebo to nechat být. Možná se to dozví později nebo mu to dojde samotnému bez otázek. Přestane bratrovu tvář sledovat a shlédne mezi ně na stůl. Když Klaus znovu promluví, zvedne oči opět k němu a se zájmem se zaposlouchá. To, co začne prohlašovat o svém názoru na zrádce, a že u toho v jedné větě jmenuje jejich bratra Finna, sice ho to netěší, ale nijak zvlášť ho to nepřekvapuje. Poslouchá ho dál jeho domněnky a při tom zamyšleně změní úhel pohledu z bratrovy tváře o něco níže, někam na jeho trup. Nesleduje tím nic, jen se zamyslí nad jeho krátkým "setkání" u Sophie v baru, když tam předchozí den za ní šel. Měl jiné starosti a Finna pouze pozdravil. Neměl čas ani myšlenky se s ním bavit více, kromě pozdravu. Nyní se snaží zpětně vybavit si něco, co by mohlo Klausovo podezření potvrdit nebo vyvrátit. V mysli se mu vybaví Finnova přešlá zklamaná tvář. Samozřejmě, zná ho již dlouho, takže dovede poznat i to, co není ostatním na první pohled zřejmé. Nemůže, ale nic z jistotou říct. Fakt je, že jeho přítomnost v baru hned další den potom nezdařeném plánu na Bejamina může být lehce zavádějící. Na druhou stranu to mohla být náhoda. Může tam chodit častěji nebo denně, byť ho tam dnes neviděl. Musel by se na to poptat přímo v baru a více toho zjistit.* Nevím, bratře. *Probere se tak z jeho myšlenek na nedávnou minulost. Zvedne opět oči k jeho tváři. V jeho pohledu je vidět nejistota, není si jistý, co si o Finnovi myslet.* Viděl jsem ho včera ráno u Rousseau. Zdál se mi stejně přešlý, znuděný a znechucený vším kolem jako kdykoliv před tím. *Poví o jeho "setkání" s bratrem Klausovi a prozradí mu i své dojmy z něj.* Neměl jsem čas si ho, ale moc vnímat. *Zavrtí krátce záporně hlavou, že toho nakonec na povídání moc není.* Mohl to být on a nemusel. *Pokračuje dále ve svém názoru na daný problém.* Nemáme proti nikomu žádný důkaz a pochybuji, že by nám to jeden z obou čarodějů řekl. *Ušklíbne se krátce nad takovou představou. Považuje to za nemožné i jako vtip.* Pokud to Bellatunde vůbec věděl. *Dodá. Benjamin mu nepřijde jako ten typ, který se příliš svěřuje. Jak přátelům tak těm, které považuje za nepřátele a usiluje o jejich odstranění. Zabývá se tímhle, jen velmi krátkou chvíli, neboť ví, že stejně nic nevymyslí a tak je zbytečné se tím zdržovat déle. Když Klaus začne vzpomínat na minulost dávnou, ale ne zase tak moc, mlčky na něj hledí. Jeho výraz je jasný. Má na mysli přesně tohle. Nemusí se vyjadřovat slovně. Poslouchá ho dál a zavrtí hlavou nad jeho další větou.* Doufat můžeme, bratře, ale vůbec bych na to nespoléhal. *Odpoví mu na to věcně, leč nenadšeně, že s tím bohužel musejí počítat. Bere to spíše jako fakt, než domněnku. To, jak Benjaminovi dosud vše vychází a oni s tím nic nemůžou udělat ho neskutečně štve a vytáčí, i když to nedává navenek před ostatními příliš najevo. Nejraději by mu zakroutil krkem, potom všem, co už Benjamin provedl. Dalším Klausovým slovům mu nezbude, než odsouhlasit. Benjamin vyhrává na celé čáře a oni se můžou jít schovat se svými žalostnými pokusy o jeho likvidaci. Zavrtí krátce hlavou, povzdechne si a zavře na chvilku oči. Při tom zvedne ruku ke tváři a palcem a ukazováčkem se chytí za kořen nosu.* Nemám žádnou představu, jak se ho pokusit zbavit. *Pronese mírně změněným hlasem, jak se drží za kořen nosu. Stále se u něj za tu krátkou dobu nic nezměnilo a nic ho nenapadá. Pustí si nos a nechá ruku klesnout zase dolu. Otevře oči a pohlédne na Klause v očekávání, že snad něco má on. Když Niklaus připomene fakt, že Benajmina už jednou zabili, přijde mu to teď spíše jako vzdálená pohádka, které se mu v současnosti, jen těžko věří, i když ví, že je to čistá pravda. Nepřerušuje ho. Nechá bratra mluvit, neboť tuší, že něco má, i když to není nejspíše ještě nic konkrétního. Zpozorní a jeho výraz je chvíli nečitelný, jak čeká, co Klaus řekne. Když mu začne pomalu docházet, kterým směrem míří, ač ví, že má bratr pravdu, zdá se mu téměř nemožné, že něco takového dovede říct tady a nahlas. Jeho výraz ve tváři potemní a téměř nevěřícně se na Klause dále dívá pronikavým pohledem.* Co chceš dělat? *Zeptá se ho věcně, ale trochu odměřeně. Zajímá se, jestli Klaus, jen tak spekuluje nahlas nebo to dělá za nějakým účelem, který se mu už teď nezamlouvá. Přesto ho nechá, aby řekl vše, co má na mysli, než mu k tomu poví svůj názor. Ten si, ale Niklaus jistě podle jeho výrazu i reakce dosud může domyslet předem. Sleduje ho dál nezměněným výrazem, i když si znovu nalévá další sklenici. Na chvíli uhne očima z bratrovy tváře a sleduje jeho počínání.*

(Popíjel si s ostatními a přitom se pořád usmíval. Musí uznat, že mu to docela chybělo. Takhle se pobavit. Zdálo se mu, že na něho někdo zírá. Otočil se a zahlédl Bekhu,usmál se na ní a pak se otočil zpátky k nim. Dal jim najevo, že jde pryč, vstal ze židle. Upíří rychlostí se přemístil nahoru k Rebekah.) Proč nejdeš dolů? Není to tak strašný, jak to vypadá (Zasměje se a podívá se na ně dolů. Někteří se netváří zrovna mile, asi to bude tím, že se baví s jedním z Mikaelsonů. Pořád si na to asi nezvykli.)

(Připadalo mu, že ho nerada vidí, když ho tak odrazuje, ale její úsměvy ho přesvědčili o opaku. Sám ani netuší,jak to mezi nimi je. Možná se jí na to zeptá, ale až později) Smát se mi? Připadám ti snad k smíchu? (Nadzvedne jedno obočí a ublíženě se na ní dívá,ale i přes to je mu do smíchu.) To je možná pravda, ale kdyby jsi tam byla ty, byla by to větší zábava. (Teda aspoň pro mě určitě, dodá v duchu a pak se na ní jenom usměje. Už dlouho jí neviděl a tak je pro něho její společnost příjemná. Proto je samý úsměv. )