The Abattoir

No, třeba se smát někomu jinému? (Pousmál se a jednou rukou se opřel o zábradlí. Chtěl by se na něco zeptat, ale nepřišlo mu to jako ta správná chvíle. Poslouchá jí, co mu říká o jeho kamarádech. Asi má pravdu, nebyli by nadšení, ale s tím on nic nezmůže. Taky se na ně podívá a věnuje jim nepříjemný pohled) Ještě si na vás hold nezvykli. Časem to možná bude lepší.. (Odmlčel se a vlastně i chápal, proč je tak nemusí. Mají za to, že to město brzo zničí a nebo co. Ani sám moc neví, proč je tak nesnáší.) Jestli sis nevšimla, tak jsme nikdy nepotřebovali nějakou záminku, aby jsme se opili. (Podotkne s pobaveným úsměvem na tváři. Opře se o zeď na místo o zábradlí. Zamyšleně sleduje Rebekah, občas se koukne do jejích očí a nebo sleduje její blonďaté vlasy)

Fajn, asi se s tím prozatím smířím. (Zasměje se a trošku si upraví bundu. Ruce si dá do kapes. ) Já vím, že si na to budou muset zvyknout. To vysvětli jim. (Znovu se na ně podíval dolů a jenom přemýšlel jak to asi udělá. Musí si na ně zvyknout a jediné co by asi tak Marcel zmohl, je to, že je k tomu přinutí. Nebo jim aspoň řekne, ať to předstírají, když už víc nezvládnou.) Ano, to je pravda.. (Přikývl a vlastně změnu pokoje nikdy nepomyslel. Nemohl by, smazal by tím všechno co mu po ní zbylo. Změnil tu toho dost, ale jejich pokoje ne.) Nemohl jsem. Cítil bych se blbě. (Řekl skoro neslyšitelně a ještě k tomu mluvil do země.) To se teda dá, ale pak se neděje nic dobrýho. (Zasměje se a přitom si vzpomene na Claire, zase cítí vinen a naštvaný, že to kdy vůbec udělal)

Tak si hold musej zvyknout. (Kývl jí na to a přešel k ní blíž, opřel se o zábradlí a díval se dolů na všechny. Chápal, že se nechce vrátit na plantáž. Teda myslel si, že je to kvůli Kolovi, ale kdo jak to vlastně je. ) Jo tak to jsem rád. Víš.. vlastně jsem do toho pokoje zakázal všem chodit. (Připustí, že to tak bylo. Vlastně tam ani on sám moc nechodil, cítil by se pak smutně. Až moc vzpomínek v jednom pokoji, vzpomínky, které se mu vracejí pokaždé když je poblíž Bekhy.) No, to sice jo, ale nějak na to občas zapomenu. (Když už se někdy pořádně opije, tak většinou, protože chce něco zapomenout, aspoň na chvíli.)

(Sledoval dění dole, takže si ani nevšiml, jak blízko jsou jejich ruce. Všiml si toho, až když se ho dotkla. Podíval se na ní a zajímalo ho, proč tak rychle vztáhla ruku zpátky. Asi jí je tohle nepříjemný, sice jenom spolu měli ještě nedávno dohodu, že se nebudou stýkat a teď se baví o starých dobrých časech. Postaví se a přestane se opírat o zábradlí, zadívá se na Bekhu) Velký vůdce? Někdy si připadám jak ve školce, teda ve školce kde děti chlastaj a jsou to upíři no. (Zasměje se nad tím, svým způsobem to tak je. Rozdává jim příkazy, říká jim, co smí a nesmí dělat, stále za ně zodpovídá. To co řekne dál o jeho hranici, ho pobaví, zasměje se) Budu na to myslet, ale já už tam stejně nepůjdu. Nechce se mi. (Pokrčil ramena a sledoval Rebekah, která vypadá, že ho tu právě teď nechce. Nakonec se rozhodne, že se jí prostě zeptá na rovinu. Nebude chodit okolo horký kaše) Rebekah.. jak to mezi námi teď je? (Na chvíli se k ní otočí zády, protože přechází ke zdi, ale hned se zase otočí na zpět. Sleduje její oči, což asi není právě nejpříjemnější)

(Bedlivě poslouchá co mu říká a věnuje jí svůj nechápavý výraz. Je pravda, že oba dva jsou single, ale je i moc dobře vidět, že k sobě něco cítí. Bojí se kam to bude směřovat? pomyslí si. Kam asi, jako vždycky budou spolu a pak jim to někdo zkazí. Třeba Klaus, jak je u něho zvykem, rád ničí její vztahy. Poslouchá ji, jak mluví o tom, že chce lidský život. On sám by si tohle nikdy nedokázal představit, žít bez veškerých těch výhod, ale ona asi ano. Chce mít děti, to naprosto chápe, skoro každá žena chce děti a Rebekah není výjimkou. Když řekne, že jeho budoucnost je tady, donutí ho to myslet. Vážně, chce žít v tomhle domě a řešit problémy, které denně někdo z nich způsobí? Nebylo by pro něho lepší žít s Bekhou, jako člověk ? Nikdy nad tím vlastně nemyslel až tak do detailů. Akorát si říkal, že by jako člověk nemohl žít, ale co když ano? Žil by s Rebekhou v jednom domě a neřešil by věčné problémy týkající se nezvladatelných upírů, čarodějů a vlkodlaků. Nakonec už začne mluvit, mlčel možná až moc dlouho.) Myslíš si, že chci tuhle budoucnost? Žít v tomhle domě a řešit jejich problémy? Radši bych žil někde s tebou, jen nevím jestli bych to dokázal. Víš, vzdát se upírství a jeho výhod. (Možná teď zní hodně sobecky, ale pořád si tím není jistý. Ví jedno, miluje jí a chce s ní být. To jediné ví zatím na 100%. )

(Musí přiznat, že tohle město opravdu miluje. A je pravda, že i miluje upírství, ale prostě nechce žít takhle. Už ne. Chce být s Rebekhou a být konečně pořádně šťastný. Nemuset všechno zapít, ale vyřešit to jinak, normálně, jako člověk.) Máš naprostou pravdu, miluju být upírem a miluju tohle město, ale jednu věc miluju víc než to a teď už to vím. (Měl na mysli Rebekah, konečně si to uvědomil. A to jak dlouho bez ní žil, mu pomohlo si to uvědomit. Už jí nenechá znovu zmizet z jeho života) Vybral jsem si špatně. Teď už to vím. Ale kdybych si to nevybral, neměl bych šanci na to, abych s tebou mohl teď být. (Vzpomněl si na to, jak si musel vybrat a lituje toho, ale svým způsobem i ne.) Já jen chci, aby jsi ty byla šťastná a pokud chceš tohle, tak to klidně udělám. Možná miluju být upírem, ale miluju i tebe (Přišel k ní blíž a jemně jí chytil za ramena. Podíval se jí do očí a už mluvil klidněji) Už dál nechci řešit problémy s vlkodlaky, problémy ohledně čarodějů a veškeré problémy co tohle všechno přináší. (Myslel tím co přináší upírství. Občas ho napadlo, že prostě někam odjede, ale to by tomu nepomohlo. Takové problémy bude mít vždycky.)

(Podíval se na její ruku, kterou právě měla na jeho tváři. Viděl jak je to pro ní těžký,takhle mluvit . Ale ani pro něho to nebylo jednoduché. Možná nakonec má pravdu, možná by to nezvládl. Pochopil, že to tak možná bude lepší, ale to co řekla potom, ho ranilo. Přátelé? Jak můžou být přátelé? Zakroutil hlavou, ale nakonec mu došlo, že pro ní to bude jednodušší.) Asi, asi máš pravdu. (Nakonec i přes to jak to pro něho bylo těžké, přiznal. Sledoval ji jak odchází a jediné co ho napadlo, bylo, že se přidá k nim a znovu se opije. Co jiného by on mohl dělat, když má problémy. Vrátil se zpátky a viděl, že jejich pohled se změnil. Určitě ho poslouchali. Naštval se a nakonec jim sebral jednu flašku alkoholu a přeletěl do svého pokoje)

*Poslouchá a mračí se.*

(Popíjel si na své posteli a přemýšlel nad tím, jak jim to vysvětlí. Řekl o nich, že by se jich vzdal a to jenom kvůli jedné blondýnce. Možná si to měl nejdřív promyslet, ale v tu chvíli zrovna moc nemyslel. Napije se ze svojí flašky a pak přejde k oknu.)

*Jeho pohľad klesne už do teraz poloprázdneho pohára, pričom mierne prižmúri oči k tápajúcemu povrchu bourbonu v ňom. To kolísanie by na niekoho mohlo mať v tom tichu aj upokojujúce účinky, avšak Niklaus akoby v ňom videl odraz Benjaminovej tváre. Tváre, ktorá sa uškŕňa priamo naňho s pohľadom, ktorý prezrádza len to, že má niečo v pláne. To bola zase druhá vec. Plán, o ktorom podrobnejšie v podstate nikto nič nevedel, no každý si bol istý, že nejaký má. Nikto by ani nepredpokladal, že môže tvoriť za pochodu, keďže vtedy je najväčšia šanca, že sa niečo pokazí. Presne tak to však robili oni. Benjamin urobil plánovaný krok a oni sa za pochodu snažili udrieť späť, ale ne práve zdarne.
Po niekoľkých sekundách zdvihne sústredene pohľad ku Elijahovi, ktorý sedí pár centimetrov naproti nemu. Mierne ohrnie spodnou perou a slabo kývne hlavou nad tým, že Elijahovu neistotu ich bratom berie do úvahy.* Ja v tom mám však celkom jasno. *Prenesie, akoby to snáď už uzavrel.* Finn mal ďalšiu jedinečnú šancu zradiť nás, ako to urobil vždy, keď mohol a som si istý, že by ďalšiu ani žiadnu inú neprepásol...Takže je tu otázka...*Trochu podvihne pohárom a nezaujato pomyká bourbonom v ňom zo strany na stranu.* Zaslúžil by si aj po tom všetkom milosť, pri ktorej by sa jedna z dýk vyhla jeho chrbtu? *Mierne podvihne obočím, akoby sa to snáď svojho brata pýtal, ale pravdou bolo, že to bolo mierené skôr len ako rečnícka otázka alebo sa nahlas pýtal sám seba. Prebodnúť súrodenca kvôli tomu, že mu niečo nevyhovuje alebo nie je podľa jeho predstáv je jedna vec, ale urobiť to kvôli zrade je vec druhá.* To sa vôbec nečudujem. *Poznamená sucho k tomu, že ho nemal čas veľmi vnímať.* Je vážne umenie ho vnímať, aj prípade, že ten čas máš. *Teda pokiaľ sa samozrejme nepokúšal prenášať posolstvo ich matky ohľadom toho, aké monštrá sa z nich stali, to bolo celkom vtipné.* Budem počítať s tým, že bol a ak náhodou nie, tak aspoň predôjdem budúcej a pravdepodobne inej hrozbe z jeho strany. *Pokrčí neurčito plecami, keďže sa dalo počítať s tým, že Finn ich skôr či neskôr zradí opäť, ak to už neurobil. Kradmým pohľadom prejde Elijahov úškrn, na čo spojí pery pevne k sebe do úzkej línie a trochu nakrčí čelom.* Benjamin či Tunde by ti niečo povedali iba v tom prípade, žeby im vyhovovalo, ak by si to vedel. *Pokrčí neurčito plecami, ako mu to len opierka kresla, na ktorom sedí, dovolí. Vnútri mohol pokojne aj kričať, ale najavo to dal len úškrnom, ktorý sa mu rozliezol po celej tvári. Nie, nič zábavné ani veselé na celej situácií nebolo, práve preto to bol skôr úškrn orámovaný trpkosťou, ktorá mu bola vpísaná v očiach.* Pri našich nepriateľoch sa nemôžeme spoliehať na nič...*Vydýchne, než zopne pery pevne k sebe a na chvíľu sa celkom odmlčí. Jeho pohľad je znovu upretý niekde v pohári či úzkom priestore za ním.* A ešte horší je fakt, že ani pri našich spojencoch. *Ako to dohovorí zdvihne oči znovu k nemu a mierne zvraští obočie, keďže v prípade, že ich nevyzradil Finn, tak je pravdepodobné, že to mohol byť aj niekto z kruhu ľudí, ktorí o tom vedeli skoro priamo od zdroja alebo ich aspoň nepovažovali ako hráčov na dve strany.
Všimne si výraz svojho brata, ako dá aspoň z časti najavo svoje myšlienky ohľadom zbavenia sa Benjamina. Nebol by práve nadšený, ak by situácia musela zájsť až tam, ale Benjamin ho stále tlačí ďalej a ďalej, pričom okraj nie je ďaleko. Keď sa ho spýta, čo chce robiť, tak len trochu podvihne obočím, sklopí pohľad nadol a pomaly vydýchne všetok vzduch z úst.* Všetko, čo bude potrebné. *Vráti sa k jeho tvári a zadíva sa mu rovno očí. Niežeby tým niečo sledoval, ale chcel klásť dôraz na to, čo teraz povie, chcel, aby to Elijah bral ako dôležité a možno nie len pre túto dobu, ale aj pre všetky budúce.* Každý občas musí niečo obetovať, Elijah. Dokonca aj ja áno. *Prenesie sucho.* A ak by to mala byť moja dcéra alebo Genevieve...*Trochu mykne hlavou do strany a podvihne pohár, ktorý dovtedy držal voľne v ruke smerom k tvári.*...Povedzme, že voľba je prostá. *Ukončí s tým, že všetky ostatné detaily si jeho zmýšľania si môže pokojne domyslieť a na pár sekúnd odvráti pohľad, ako sa znovu napije.* Môžeš to zatiaľ brať len ako špekuláciu...*Mykne nad tým nakoniec ramenami, pričom dá menší dôraz na slovo „zatiaľ“.*

*Leží ve vaně a užívá si ticho a horkou vodu. Přejíždí si rukou po břiše a má zavřené oči. Každým dnem je tomu čím dál blíž, cítí změny. Ani neví proč, ale cítí to, že už to nebude opravdu dlouho trvat a za chvíli přijde termín jejího porodu. Břicho má velké jako nafukovací balón a je ráda, že se vůbec vyhrabe ráno z postele. Užívá si ten klid a přemýšlí nad tím, jaké to bude až poprvé uvidí svou dceru a až ji bude držet v náručí. Představuje si malý uzlíček štěstí zabalený v teplé béžové dece, který drží v náručí. Z jejího rozjímání ji ovšem vytrhne zvuk mobilu, který ohlašuje příchozí sms zprávu. Otevře oči a vydechne dlouze. Stále upírá svůj zrak na strop a už teď přemýšlí, kdo by jí mohl v tuhle dobu psát a co se děje. Mobil má odložený na lince vedle umyvadla. Otočí hlavu do strany, aby se na něj podívala. Ještě chvíli pozoruje displej, který svítí, ale po chvíli zhasne a nahradí to blikající kolečko, které ji upozorňuje na to, že tam něco na ni čeká. Nechce se ji vylézt z vany, ale ví, že si tu zprávu musí přečíst. Ruce se chytnou okraje vany a vytáhne se na nohy. Chvíli ji to trvá kvůli jejímu těhotenství, ale už si zvykla na tu malou překážku. Natáhne ruku pro ručník a opatrně vyleze z vany. Obmotá si ho okolo sebe a zamíří k mobilu. Uchopí ho do pravé ruky a otevře zprávu, kterou jí poslal Elijah. Ještě nějakou minutu se na mobil dívá, i když si zprávu přečetla dvakrát. Očekává nebo alespoň doufá, že bude doma a tak prozatím nepočítá za nutné mu odepisovat. Vejde do svého pokoje, usuší se a najde vhodné spodní prádlo a oblečení, které si obleče. Na kosmetickém stolečku si vyhrabe gumičku a sváže si vlasy do culíku. Ještě teď jí z konečku vlasů mírně odkapává voda. Přejde ke dveřím, chytne za kliku, zatlačí a otevře. Vyjde ze svého pokoje a jen za sebou přivře dveře. Kráčí si to po chodbě a ví přesně, kam má namířeno. Nejdřív zkusí Klausovu pracovnu, zda tam uvidí Klause a zeptá se ho na to, zda ví o tom jestli je Elijah už v domě. Pomalými kroky jde chodbou a potom zahne doprava. Už teď uvidí pootevřené dveře od jeho pracovny a zaslechne nějaké hlasy. Zastaví se kousek od dveří pracovny. Ty hlasy pozná, ještě aby ne, když je velmi dobře zná. Takže se ani nemusí obtěžovat s tím, že by hledala Elijaha. Přijde ke dveřím a položí na ně ruku, zatlačí a dveře se otevřou. Nemá potřebu se obtěžovat s nějakým klepáním a zeptání se, zda smí vejít dovnitř. Její maličkost se objeví ve dveřích a mlčky přejíždí očima Klause i Elijaha. Nedá se z ní vyčíst v jaké náladě je. Rty má semknuté pevně k sobě, oči ji těkají z Klause na Elijaha a zase nazpět. Obě ruce si položí na břicho a stále stojí na tom samém místě.* Bratři Mikaelsonovi pohromadě, to neznamená nic dobrého. *Zastaví se pohledem na Klausovi a věnuje mu asi pětisekundový pohled, kdy se mu dívá jen do tváře, než se otočí na Elijaha, kterého sjede pohledem.* Dostala jsem tvou zprávu, že se mnou chceš mluvit. *Tváří se pořád stejně, ale v hlase ji nezní žádná negativita, alespoň ne prozatím. Chytne potom dveře a opět je přivře. Potom přejde několik kroků blíže k bratrům. Nějak ani neočekává to, že třeba vedou soukromý rozhovor při kterém nechtějí být rušeni, snad ji to ani nezajímá. Nepočítá s tím, že jí řeknou, ať opustí pracovnu. Asi by to ani neudělala, pokud s ní chce Elijah mluvit o tom, co se všechno stalo, tak to teď jistě probírá s Klausem. S Elijahem mluvila naposledy, když měli ten rozhovor, kdy se otevřela možná víc, než chtěla. A s Klausem se vídá teď častěji, párkrát si spolu promluví, když se zastihnou. Lépe řečeno, když ona zastihne jeho protože ona je tady vlastně zavřená pořád. Dál prozatím nic neříká, jen je mlčky pozoruje a stále těká pohledem z jednoho na druhého, jako kdyby nevěděla na kterého z nich se má dívat.*

*Zadívá se na Klause, když si všimne, že upřeně hypnotizuje svůj drink. Mírně přimhouří oči a snaží se vyčíst z jeho výrazu. Přemýšlí, jestli se ob Klause něco dozví, když se zeptá, ale nakonec usoudí, že pokud mu to Klaus bude chtít říct, tak to udělá. Když Niklaus zvedne oči, setká se s jeho tázavým pohledem. Dočká se, ale toho, že se dozví o podezření, že je zradil Finn. Nemůže Finna ani obvinit, ani to Klausovo obvinění vyvrátit. Nemá jak. Když pak slyší, o čem nahlas jeho bratr přemýšlí, netváří se nijak nadšeně. V jeho očích není použití dýky žádné řešení. Navíc doufal v to, že něco takového už nebude muset nikdy řešit ani na tohle téma byť, jen okamžik uvažovat.* Myslel jsem, bratře, že tohle období jsme již opustili. Posunuli se dále. *Poznamená věcně, ale v podtónu je vidět naděje, kterou do Klause v tomto směru vkládal. Při tom z Klause nespouští oči. Je mu ovšem jasné, že bratrovi nezabrání, pokud se rozhodne znovu použít dýku. Je si také jistý, že on sám bude usilovat o to dýku zase, co nejdříve odstranit. Jen velmi nerad by se k tomuhle vracel.* Netušil jsem, že chceš opět používat tyhle prostředky na řešení rodinných rozporů a problémů. Víš, jak to dopadlo minule... *Je si jistý, že si toho Klaus je jistě velmi dobře vědomý. Na to, jak se Klaus i nadále vyjadřuje o Finnovi, už raději neřekne nic. V tom se s bratrem zkrátka neshodnou. Nechce mu vnucovat své názory, představy. Chápe na druhou stranu důvody, které k tomuhle Klause vedou. Trochu se mu uleví, když přestanou probírat Finna a přejdou ke sdílnosti Benjamina a Papa Tunde.* Jediné co Bellatunde řekl, že se blíží konec naší rodiny. *Poznamená zamračeně. Je vidět, že mu to působí starosti.* Nebo nějak podobně. *Nemůže si nyní jeho slova vybavit přesněji. Důležitá je pro něj podstata a tu vystihl. Přemýšlí, co by mohl mít Benjamin v plánu. Mezitím poslouchá bratrovy poznámky ohledně spolehlivosti jejich protivníků i přátel. Na to nic nepoví. Jen bratra sleduje. Když se dostane k tomu, co nakousl ohledně Genevieve a jejího případného využití k likvidaci Benjamina, nepřekvapí ho, co Klaus pronáší. V jeho případě ne. Když se, ale zmíní o obětech, které je třeba podstupovat, má pocit, že zrovna jemu by o tom rozprávět nemusel. Mihne se to ve výrazu jeho tváře, ale nakonec k tomu své neřekne. Kdyby měl volit i on mezi svou rodinou a svým okolím, také by měl jasnou prioritu. Přál by si, aby k tak radikálním způsobům, ale nemuselo dojít. Při těch myšlenkách se na jeho tváři usadí podmračený ustaraný výraz. Povzdechne si.* Snad z těch spekulací nakonec něco užitečného vymyslíme. *Poznamená. Pak zaslechne, že někdo vstoupí do Klausovy pracovny. Protože sedí ke dveřím zády, tak se ohlédne. Tím přijde na to, že je návštěvou poctila Hayley. Před chvilkou jí psal. Chtěl s ní mluvit. Netušil, že tady potká Klause.* Hayley. *Osloví ji místo pozdravu. Při tom ze svého místa vstane a sleduje ji trochu tázavě, trochu zkoumavě. Rád by věděl, v jakém je rozpoložení, ale z její tváře nic nevyčte. Když k nim dojde a zastaví se, napadne ho, že by jí měl navrhnout, aby si sedla. Má silnou potřebu se zajímat o to, jestli něco nepotřebuje. Už se nadechuje, že něco z toho uskuteční, ale neujde mu pak její pohled k bratrovi i ten, kterým se dívá na něj. Od všeho proto v Klausově přítomnosti upustí. Rozhodne se tohle vše nechat v danou chvíli na něm. Pohlédne v očekávání na něj, ale zatím nic dalšího neřekne. Prozatím si nesedá.*

*Bol si nanajvýš vedomí postoja svojho brata ohľadom dýk, ale ani to ho nedokázalo zastaviť od toho, aby to nepovedal. Občas to mohlo byť vnímané ako problém, niežeby premýšľal rýchlejšie ako rozprával, ale tak strašne rád sa pozeral na protichodné reakcie na tvárach ostatných, že isté veci poznamenal už len kvôli zvedavosti. Nad Elijahovými slovami len pokrčí plecami, pričom sa načiahne rovno po celú fľašku, ktorej posledný obsah už znovu doleje do pohára a s neutrálnym výrazom na tvári ho do seba pomaly prevráti. Niežeby mu niečo z toho aj pomáhalo, ale upír-neupír, rád cítil v ústach aj chuť niečoho iného, než bola trpkosť a krv.* Vidím, že všetci sa nejako radi posúvajú ďalej, ale pri niektorých osobách to nepôjde nikdy, minimálne to nebude tak jednoduché...A náš brat je nanešťastie jednou z nich. *Prejde Elijaha poniekiaľ ostrým pohľadom, pričom nakoniec len prižmúri oči a nepatrne pokrúti hlavou zo strany na stranu.* Tak mi teda poraď, brat môj. *Vydýchne neurčitým tónom v hlase.* Čo presne, pri mojich možnostiach, môžem urobiť, aby som predišiel spriahnutiu nášho brata s naším úhlavným nepriateľom, ktorý usiluje o smrť niečoho, čo je mi cenné? *Prenesie trochu uštipačne a mierne podvihne obočím nad svojou otázkou, pretože nakoľko by sa k týmto metódam už rád viac nevracal, pri jednom zo svojich súrodencov to najskôr nebude možné nikdy.* Nakoniec...Zúfalá situácia si vyžaduje zúfalé činy, Elijah, ak budem musieť, tak tieto prostriedky pokojne risknem ešte raz. *Kývne tvárou ku svojim slovám a pohodlnejšie sa oprie o opierku kresla, pričom si oň oprie hlavu. Následne si zbežne vypočuje Elijahov postreh spred dvoch dní, kedy mal ich plán zdarne prebehnúť.* Vážne obohacujúce posledné slová. *Ohrnie akoby uznanlivo spodnou perou, na čo len zakloní hlavou o niečo dozadu a nepatrne pokrčí plecami.* Ešte pri tom všetkom, čo mi naposledy povedal pred sto rokmi. *Opäť letmo spomínal nad minulosťou, aj keď sa k nej nerád vracal, tento moment mu bol celkom pochuti.
Nie je si príliš istý, v akom svetle vidí Genevieve Elijah, ale on má práve teraz hlavu čistú. Nech už medzi nimi bolo hocičo, bolo to komplikované a on nad tým radšej nepremýšľal, ak vyslovene nemusel. Nie je to tak, žeby jej nepomohol, ak mu to jeho povaha dovolila či už kvôli zvládaniu Kola alebo pre niečo iné...Síce netušil,čo, keďže sa necítil na to, aby tam niečo bolo. Ona si stále myslela, že si ju obľúbil, že ju má nebodaj rád, ale zabúdala na jeden dôležitý fakt, stále bola čarodejnica, ktorú si je preňho výhodnejšie udržiavať v dobrom, pretože ak by to brala viac na vedomie, možno by jej skreslené myšlienky o tom, čo nie je, vymizli z hlavy. Mierne našpúli pery, keď mu tvár pretne zamyslený výraz, akoby sa mu dovtedy čistá myseľ naplnila všetkým, čo sa snažil nechať niekde ďaleko od seba.* Snáď áno...Už nemáme veľa času. *Poznamená sucho, pričom sa pri zvuku svojho hlasu trochu preberie. Avšak to možno ani nie je tak veľmi zvuk jeho hlasu, ako zvuk dverí, ktoré sa mierne pootvoria. Môže si však byť istý, že za nimi niekto stojí a nemusí ani dvakrát hádať kto. Nie v každom v tejto budove práve teraz bili dve srdcia a už vôbec nie v každom vôbec nejaké.
Mierne sa k nej pousmeje, keď vojde do dverí, ale v istom uhly by sa to dalo považovať skôr za poloúškrn nad jej pohľadom a hlavne pozdravom, ktorý si samozrejme nemohla odpustiť. Možno to bola ďalšia vec, v ktorej si boli trochu podobní.* Čo už len nie je dobré na pár pohároch bourbonu na večer, láska?  *Trochu podvihne obočím, akoby sa predtým prakticky o ničom dôležitom nebavili, avšak Finn aj Benjamin preňho dôležití boli, aj keď v každý v inom zmysle.
Krátky pohľad Hayley samozrejme opätuje s približne rovnakou intenzitou, lenže ho na nej drží aj po tom, čo ho ona odvráti k Elijahovi, ku ktorému sa obráti, až keď sa postaví.  Otrávene nad tým pretočí očami, pričom spojí svoje pery pevne k sebe, a tak si pre tento krát odpustí hocijakú poznámku. Snáď nikdy si nezvykne na galantnosť svojho brata. Trochu podvihne kútikmi úst nad Elijahovím pohľadom, ktorý k nemu smeroval. Najskôr očakával, že sa nebodaj postaví tiež alebo ju vlastnoručne posadí, no nič také sa v nasledujúcich sekundách ani nikdy potom neudeje.* Tak sa posaď, láska, Elijahovi moja prítomnosť dúfam, prekážať nebude, rád si vypočujem, o čom s tebou chcel môj brat hovoriť. *Z Hayley prejde opäť na svojho brata, pri ktorom s miernym úškrnom na tvári zastane, akoby ho niečo pobavilo.*

*Trochu ji překvapí, když Elijah vysloví jen její jméno a nic dalšího se nestane. Místo toho, aby jí řekl cokoliv jiného se podívá na Klause. Ten pohled jí neunikl a ona při tom mírně přihmouřila oči. Kdo s ní tedy bude mluvit? Klaus? Už teď z Elijaha nemá dobrý pocit a ani neví proč, myslela si, že si všechno ujasnili, že je to mezi nimi v pohodě. Ale může to být mezi nimi v pohodě? Nebo jejich přátelství už nedokáže fungovat? Ze zamyšlení jí vytrhnou Klausova slova a tak pohledem zamíří k němu a zkoumavě si ho prohlíží. Sjede ho pohledem od bot až k jeho obličeji a pak se na něj jenom ušklíbne při zmínce o bourbonu. Ani mu na to neodpoví. Ovšem nad jeho následujícími slovy už mlčet nehodlá.* Na povolení k posazení jsem rozhodně nečekala. *Pronese neutrálně a stačí si všimnout toho, jak se Klaus dívá po Elijahovi. Co to s nimi zatraceně je? Ty jejich pohledy, připadá si jako idiot, když je s nimi v jedné místnosti. Elijah raději nemluví a Klaus má z toho očividně pobavení. Zkoumavě se prohlíží Klause, ale potom se podívá na Elijaha stylem, jestli hodlá mluvit a nebo ne. Ani neví ke komu se má posadit. Kdyby věděla, že na ní bude mluvit převážně Elijah, posadila by se k němu, aby se na něj při jejich rozhovoru mohla dívat. Ovšem u Elijaha to nevypadá, že by hodlal s ní nějak konverzovat a ona nechápe proč. Co se stalo? Co mu udělala, že s ní nemluví v přítomnosti jeho bratra? A nebo s ní nechce mluvit vůbec. Možná jí napsal jenom proto, že jí to prostě slíbil a je natolik čestný, aby své slovo dodržel za každé situace. Nechtěla zase působit negativně, nechtěla být zase nepříjemná, tak jak v poslední době, ale copak to jde? Copak může být naprosto v klidu, když se děje tohle? Tak se rozhodně tak, že se posadí k Elijahovi. Natáhne ruku pro jeden z polštářů a dá si ho za záda, snad aby se jí lépe sedělo. Pozvedne hlavu a její oči se upnou na ty Klausovi.* Možná můžeš mluvit i ty, předpokládám, že to bude něco ohledně toho, co se za poslední dny událo. Koneckonců si nemyslím, že jste právě probírali počasí. *Ušklíbne se, ale koutek úst se jí pozvedne do menšího úsměvu. Není zase úplně pitomá, aby si nedokázala domyslet to, že jistě řeší nějakou závažnou věc. Jinak by spolu snad ani nemluvili. Alespoň ona je neviděla společně mluvit hodně dlouho, když nepočítá to, jak si Klaus pro ní přijel na Plantáž. Možná se něco ale změnilo, možná ne. To ona nemůže vědět. Jako kdyby se najednou všechno obrátilo ode dne, co je tady. Na Plantáži byla skoro jen s Elijahem, jenom jeho přítomnost pociťovala. Naopak tady pociťuje skoro jen Klausovu přítomnost, nikoliv přítomnost jeho staršího bratra. Zase začíná být myšlenkama naprosto jinde, stočí pohled k Elijahovi, který stále stojí.* Myslela jsem, že se mnou budeš mluvit. *Stále si snaží udržet klidný tón, aby se ještě nestihli nějak pohádat. Možná to nevyznělo od ní moc hezky, ale používat ta správná slova jí nikdy nešlo, ani nepřemýšlela nikdy nad tím, co prostě vypustí z úst. Stále se na něj dívá. Po delším pohledu se ale podívá opět na Klause. Jako kdyby stále nevěděla, komu má věnovat větší pozornost a na koho se víc dívat. Poslední pohled ale patří Klausovi, trochu našpulí rty, jak už je jejím zvykem.*

*Nechce se už dále bavit o Finnovi. Když se ho, ale Klaus následně zeptá na to, co by měl podle jeho názoru dělat nemá absolutně žádnou představu, co udělat, aby tomu, čeho se Niklaus obává a on bohužel také předešli. Dává Finnovi ze své strany ještě šanci a přál by si hrozně moc, aby jeho důvěru nezklamal. Nemůže si ovšem dovolit na tohle spoléhat, protože tentokrát jde o Hayley a dítě. Nemůže takhle riskovat. I tohle vědomí mu způsobuje vrásky, které se objeví v jeho tváři, když po něm chce Klaus odpověď. Zavrtí krátce hlavou. Na tohle prostě nedokáže odpovědět. Přesto nemůže s Klausovým způsobem řešení nahlas souhlasit.* Tím jsem si jistý, bratře. *Poznamená nakonec trpce, když je možné, že opět v téhle rodině dojde na dýky.* Ale nepřinese to téhle rodině nic dobrého. *Povzdechne si. Nechce si představit potenciální Finnovu reakci po té, jestliže se z rakve jednou dostane. Bojovat znovu proti vlastní rodině - přál by si, aby tohle už nemusel nikdy zažít. Když se Klaus ušklíbá nad slovy Papa Tunde, on zůstane zamyšlený, vážný.* Jsem si jistý, že to nepronášel, jen tak. *Odvětí. Moc dobře si vybavuje jeho první varování, kterým dával najevo, že pokud zabijou jeho sami tím hodně ztratí. Předpokládá, že slova o blížící se zkáze jeho rodiny měla stejný význam. Přemýšlí nad tím, ale nedokáže si představit, co má Benjamin v plánu ani jak to zjistit dříve, než se rozhodne to uskutečnit.* To ne. *Zavrtí hlavou. Je si vědom, že jejich čas se krátí. Když se k nim pak připojí Hayley, jako by svým příchodem, jen připomněla, co se snaží zachránit. Pozoruje ji tak svým navenek klidným výrazem, ale uvnitř se cítí šíleně, jen při možné představě, že Benjamin uspěje. Stáhne podmaračeně obočí, takže se může jevit, že se mračí na ni, ale jsou to, jen jeho nejtemnější představy. Do reality ho vrátí až hlasy obou. Probere se a jeho tvář se trochu vyjasní, ale stále je vážný. Když se Hayley posadí k němu, sedne si zpátky na své místo a na její poznámku, jen kývne.* Měla by si vědět, co se v poslednich dnech událo, Hayley. *Ujistí ji a protože se tady sešli všichni tři, nevidí velký rozdíl v tom, kdo jí to poví. Když to Klaus nechá na něm, tak se rozhodne nijak ji nenapínat. Krátce pohlédne z Hayley na Klause a pak zpět k ní.* Ten plán, který jsme vymysleli, vyšel, jen napůl a to ještě s komplikacemi. Někdo nás zradil. Benjamin i Bellatunde o něm věděli a připravili se na něj. *Začne pomalu povídat, co se dělo.* Pomocí kouzla propojil Benjamin svůj život s Genevieve a život Bellatunde z Genevieve i Sophie. Obě by zemřely, když jsem Bellatunde zabil. Benjamin, ale Genevieve nakonec ochránil kouzlem a Sophie musela podstoupit proměnu a stát se na krátko upírkou, aby se mohla pomocí kouzla zase vrátit zpět mezi živé a používat opět magii. *Nijak se nezabývá detaily. Předkládá Hayley, jen nutná fakta.* Co je smutné, Benjaminovi se podařilo utéct. Bohužel mu v tom dost pomohl Kol svým zkratkovitým jednáním. *Pokračuje dále. Při tom se krátce podívá na Klause. Napadne ho, co za to Kola čeká, až se Klausovi dostane do rukou.* Je to už druhý pokus, ze kterého Benjamin vyvázl. *Zavrtí pak hlavou a pohlédne zase znepokojeně a starostlivě na Hayley. Zavrtí pak jejím směrem krátce omluvně hlavou, jako by se omlouval, že opět nebyli úspěšní. Pak sklopí pohled na chvilku do svého klína.*

*Na Elijahove slová už nijako neodpovie, nakoľko medzitým príde Hayley a on nemá chuť pokračovať v tomto rozhovore dlhšie, keďže aj tak tuší, o čom sa s ňou chcel jeho brat tak veľmi rozprávať. Hayley samozrejme ešte nevedela o fiasku ich plánu, teda aspoň nie nič bližšie, čo by jej situáciu dokázalo nejako objasniť. On sám jej to vysvetľovať samozrejme nehodlal, dosť, že nad tým musí premýšľať a počúvať to, vysvetľovať jej nejaké okolnosti by už bolo na jeho psychiku práve teraz trochu priveľa. Vlastne ak po toľkých rokoch vôbec ešte nejakú mal, možno sa mu už dávno stratila spolu so svedomím. Mierne prižmúri oči nad svojimi myšlienkami, keďže sa mu nepáči, kam zachádzajú a radšej si opäť myseľ od všetkého vyčistí.
Všimne si Hayleyn trochu by povedal skúmavý pohľad po celkom obvode svojho teľa. Stále si celkom nezvykol na myšlienku, že s ňou odteraz bude tráviť najskôr viac času ako kedy predpokladal. A keď sa ich dieťa narodí, malo by to byť ešte raz toľko, čo bolo už v tejto chvíli nemožné. No snažil sa a popravde sa mu to pomaly, ale isto darilo. Krok po kroku robiť niečo nové, veci, ktoré nerobil už dávno.* A mne sa zdalo zvláštne, že ešte stále stojíš. *Prenesie s hranou nechápavosťou v tóne, pričom úškrn na tvári mu zostane skoro celkom neporušený a zafixovaný. Akonáhle sa Hayley konečne posadí, sleduje jej každý pohyb, až kým nezostane pokojne sedieť a pohľad prekvapivo opäť neupriami na chvíľu naňho. S nadvihnutým obočím jej ho opätuje, než sa odvráti niekam do priestoru.* Mám pocit, že správu ti písal Elijah, láska...Nie ja. *Nepatrne pokrúti hlavou, pričom tým dá jasne najavo, že všetko necháva na ňom. Popravde by ani nerátal s tým, žeby si mohla ich rozhovor vysvetliť nejako inak, ako za účelom preberania situácie. Teraz to bolo zo všetkého najpodstatnejšie, ostatné mohlo počkať alebo ísť celkom bokom.
Na chvíľu pomaly vydýchne a privrie oči, popri čom na sebe jasne cíti Hayleyn pohľad. Odkedy spolu bývajú v jednom sídle, komunikácia a rozhovori medzi nimi sa pomaly prestávajú niesť v nepriateľskom duchu, skôr je to zatiaľ také neutrálne ako niečo v procese, niežeby si sťažoval, ale bola to jedna z ďalších vecí, na ktoré v poslednom období myslel.
Akonáhle sa Elijah chopí slova a začne Hayley stručne opisovať, čo sa udialo pred dvomi dňami, pomaly sa postaví a prejde ku drevenej komode ku stene. Bez nejakých slov či povšimnutia ju otvorí a vytiahne si z nej ďalšiu fľašku, tentokrát to bola nejaká zahraničná značka, ktorú veľmi nepoznal a tým pádom ani neobľuboval, ale občas človeku bolo jedno, čo pije. Skrinku za sebou zavrie, prejde späť ku kreslu a znovu sa posadí, pričom si po otvorení fľašky znovu doleje pohár doplna.
Elijah akurát spomínal jeho incident s Kolom, keď ho do seba na jedenkrát prevrátil a celý čas s ním neprerušil očný kontakt.
Pri poslednej vete svojho brata, trochu prižmúri oči k jeho tvári a pootvorí skoro nepatrne ústa, keď si všimne ako sklopil pohľad.* Nezabúdaj, koľko nám trvalo predtým, než sme vystriehli tú správnu chvíľu. *Pripomenie mu fakt spred rokov, keďže po oživení sa dalo predpokladať, že bude Benjamin ešte opatrenejší a prezieravejší ako predtým. Zastane pohľadom na Hayley, než sa pozrie späť ku svojmu prázdnemu poháru, do ktorého si opäť začne dolievať.*

*Na žádnou z Klausových předchozích poznámek nereaguje, za prvé nemá ani moc co, i když ona by jistě našla vhodné slova, ale za druhé je tady teď něco pro ni důležitějšího. Při zvuku Elijahova hlasu otočí hlavu jeho směrem. Poslouchá ho pozorně a už to, co ji říká se jí ani trochu nezamlouvá, nic z toho. Někdo je zradil, což znamená, že nevědí kdo to přesně je. Jistě, adepti určitě jsou, ale ten zrádce může být nadále mezi nimi. A to přece nemohou dovolit, tohle ona nechce, aby se mezi nimi pohyboval někdo, kdo může hlásit naprosto všechno, co si řeknou, co hodlají udělat. Není to bezpečné pro ni, není to bezpečné pro dítě. Začne jí už dost děsit tenhle fakt, ale stále mlčí a pozorně ho poslouchá. Nespouští z něj oči a z jejího výrazu momentálně nejde nic vyčíst. Jakmile jí poví o tom, že Benjamin propojil svůj život s Genevieve, tak se ušklíbne. Tak tohle se jí rozhodně nelíbí vzhledem k tomu, že Genevieve potřebuje, ovšem oddychne si, když se dozví, že je naživu. Nepotěší ji zpráva o Sophie, popravdě zadoufala, že zemřela. Ne, to se prostě stát nemůže. Ta malá čárymáry holka musí přežít naprosto všechno. Co je tohle za spravedlnost? Takže ve zkratce Benjamin stále žije, stále je mezi nimi. Pozoruje Elijaha, ale potom z něj se obrátí ke Klausovi. Teď už jde na ní něco vidět a to je strach. Strach z toho, že Benjamin je stále tady a ona nemá žádnou ochranu, když je pokaždé na ně připravený. Nemá jak ochránit jejich dítě, nemůže dělat nic, jen čekat, co přijde, kdy on si pro ní přijde a zabije je obě. Má být matka, má svou dceru chránit a místo toho sedí tady, nic nedělá a jen čeká na nejhorší. Cítí se hrozně. Sklopí zrak a je ráda, že v tu chvíli ji nejde vidět do obličeje protože by na ní šlo opět poznat až moc. Vlasy jí trochu přepadnou přes tvář za co je vděčná. Zavře oči a snaží se udržet se v klidu, položí si ruku na břicho a začne po něm přejíždět, jako kdyby to snad mělo její dceru ochránit. Pozvedne hlavu a podívá se na Elijaha.*Zabil jsi Tundeho, za to bychom ti měli být vděční. Za to jsem ti vděčná. *Koutek úst se jí pozvedne do malého úsměvu.* Alespoň jedna dobrá zpráva.*Řekne k němu a na konci polkne. Ví, že to nijak jejich situaci nezlepšuje, ale je ráda, že alespoň tohle se jim ze všeho povedlo. Dívá se potom z jednoho na druhého.* Takže ta prohnaná Deverauxovic čarodějka se stala upírkou a je opět čarodějkou? Smrt se ji vyhýbá oklikou. *Pronese to otráveným tónem, nijak se nestydí za svůj názor a nelibost k ní a ani nehodlá nedávat najevo to, jak by ji přála smrt. Proč by měla litovat někoho, kdo se jí a dítě pokusil zabít? Tohle se rozhodně nikdy nestane. Otočí hlavu směrem ke Klausovi, který už se zase uráčil posadit. Jeho odchod a příchod zpět do křesla ani nijak nevnímala.* Co budeme dělat? Já prostě nemohu sedět a čekat na to, až si Benjamin přijde pro malou. Řekněte mi, že máte nějaký plán. *Obrátí svůj zrak zase k Elijahovi. Ano, začíná být z toho zoufalá. Kdyby byl Benjamin mrtvý, neměla by takové obavy ale s tím, že je naživu? Malá se může narodit klidně i dřív, než je očekávané, samozřejmě, že i později. Ona přece nemůže rodit, když je tady někdo jako on. Ovšem za chvíli se zase podívá na Klause a zavrtí hlavou ze strany na stranu, snad proto, že říká něco, co se jí příčí.* Ale my nemáme čas. Nemáme čas čekat na dobrý plán. Já nemám čas, ona se může narodit kdykoliv. *Řekne k němu trochu zostra a probodává ho pohledem. Je jí jedno, jak dlouho to trvalo předtím, je jí jedno, jak dlouho čekali na správnou chvíli. Teď nemohou být na tom stejně, jako kdysi. Až teď si všimne jeho další sklenici a jeho popíjení. Přihmouří oči a chvíli ho jen tak pozoruje, snad aby si všimnul jejího pohledu, to jak se na něj dívá.* Nezdá se ti, že je z tebe ještě větší násoska? *Pozvedne pravé obočí, našpulí rty a dívá se na něj jako kdyby snad byl malý kluk a ona ho hubovala. Ovšem takhle to není, spíš jí jde o to, že tohle...on je otcem jejího dítěte a tohle rozhodně není správný příklad. Nechce, aby spolu vychovávali dítě a on ve dnech, kdy nebude zrovna nejlépe naladěný popíjel. Nebyl by to pro jejich dceru nejlepší příklad. Jinak ať si nasává klidně od rána do rána, po tom jí nic není, ale bere ho jako otce dítěte pro které oba chtějí to nejlepší.
Svou pozornost přesune opět k Elijahovi, který sedí vedle ní.* Žádný plán rozhodně není, že ano? Co ten zrádce? Máte nějaké představy o tom, kdo by to měl být? Říkal si, že Kol něco udělal, tak je možné, že by to byl on? *I když tomu se jí moc nechce věřit, vždyť Kol je s Genevieve a ta stojí při Mikaelsonových a prostě Kol je jejich bratr, proč by něco takového dělal? Ale ono je všechno dost tady šílené, jeden dokáže podrazit toho druhého, stát se může cokoliv. Z nějakého pro ni nepochopitelného důvodu jí oči ujedou opět ke Klausovi. Hlavu má sice natočenou více k Elijahovi, ale zrak se jí upře na Klause.*

*Výměnu těch několika vět, které proběhnou mezi Hayley a jeho bratrem poslouchá mlčky. Navenek se tváří nezaujatě, ale o to více si všímá každého pohledu, výrazu ve tváři, u těch dvou. Kdyby nebyli až po krk v problémech, docela by si to i užíval, jako nějakou zajímavou sledovanou. Takhle se, jen snaží něco málo vyčíst. Rád by zjistil, jak se to mezi Hayley a Klausem vyvíjí. Je ovšem smířený s tím, že mu na to musí stačit jeho pozorování, neboť ani jednoho, kdyby se zeptal, nečeká, že by se dozvěděl něco skutečného. Oba jsou příliš hrdí na to, aby se s něčím takovým svěřovali. Střídavě tak chvilku kouká na Klause, chvilku na Hayley. Když se Niklaus zmíní o tom, že zprávu Hayley poslal ten druhý, tak na bratra krátce pohlédne. V jeho výrazu je znát, že v tom rozhodně nevidí žádný problém. Klidně by mu dal prostor, aby to pověděl sám. Z bratrovy reakce, ale pochopí, že to zůstane na něm. Zatímco Hayley popisuje stručně události posledních dnů, věnuje se výhradně jí. Během svých slov ji sleduje. On to popisuje v daný moment nezaujatě, jako by byl jen zprostředkovatel informací, které má Hayley říct. Jeho výraz je klidný, příjemný na poslech, i když neoznamuje nic dobrého. V jeho očích tedy rozhodně ne. Ta skepse z toho, jako by se už stala jeho součástí. Pro něj ten plán nedopadl nikterak závratně. Zabití Papa Tunde bere jako nutnou povinnost, které dostál. Všechno ostatní je pro něj selháním. To, co během jeho slov dělá Klaus vnímá, jen okrajově. Spíše, jen sluchem vnímá, co podniká. Když mu Hayley děkuje za zabití Papa Tunde, věnuje jí krátký potěšený pohled. Vidět ji, alespoň takhle je pro něj malý svátek v tom dlouhodobém zdaleka nekončícím martýriu. Přesto je z jeho výrazu patrné, že to jako velkou výhru nebere, jen nutnost. Zůstane proto po celou dobu vážný. Když se Hayley pozastavuje nad "štěstím" Sophie, jako by náhodou při jejich slovech sklopí zrak nejprve k zemi a pak se letmo podívá na Klause, který se vrací zpět k ním s novým úlovkem v podobě nové láhve alkoholu. Zná Hayleyin názor na Sophie. Nehodlá jí ho vyvracet ani ji vnucovat svůj pohled na danou věc. Ví, že by to nepřijala. Když se Hayley začne ptát, co budou dělat, znovu k ní obrátí zrak. Z jeho výrazu je vidět, že v daný moment je bezradný, bez jakéhokoliv nápadu. Krátce zavrtí hlavou. Samozřejmě z toho není nadšený. Nevydrží na ni koukat dlouho. Pod tíhou obav a výčitek z nevydařených pokusů zase sklopí pohled dolů. Navíc nedokáže se dívat na její strach a obavy z toho, co ji i dítěti hrozí. Možná to Hayley nechce dát najevo ve své tváři. Signály, které ovšem neovlivní, jako je tlukot srdce, nelze v tichu místnosti přeslechnout. Když se Klaus navíc zmíní o tom, že poprvé jim trvalo dlouhou dobu, než Benjamina zabili, výraz, kterým na něj pohlédne dává jasně najevo, co hned na to vysloví Hayley nahlas. V tomhle případě si nemohou dovolit zkoušet jestli, a co zabere. Každý nepovedený pokus je, jen ztráta času a voda na mlýn Benjamina, který naopak v klidu uskutečňuje to, proč se vrátil. Nemohou takhle riskovat neboť je v sázce život Hayley a dítěte. Dlouho na bratra nekouká. Přelétne pohledem místnost od něj k Hayley. Chvilku sleduje jak kouká na Klause a jeho napájení se alkoholem. Pohlédne někam před sebe. Snaží se chvilku nevnímat dění v místnosti a nechává své myšlenky volně plynout. Doufá, že dostane nějaký nápad, ale zatím není úspěšný. Jen napůl poslouchá Hayley, co říká dál. Nehodlá na to reagovat. Není co říct, nic to nezmění na tom, co už bylo. Vzhlédne a znovu se vrátí do reality tohoto pokoje až začne zjišťovat, kdo je mohl zradit. Slabě se ušklíbne, při rychlém pohledu na Klause a pak pohlédne na ni.* Můj bratr se domnívá že to byla Finnova práce. *Odpoví za Klause. Je si jistý, že by jí to stejně pověděl a tak se nemusí obtěžovat a přerušovat tak vyprazdňování další sklenice.* Jenže jestli to byl on nebo ne, nemáme žádný důkaz. Je to, jen podezření na základě toho, co již náš bratr provedl v minulosti. *Pokračuje dále.* Já upřímně za sebe říkám, že nevím, kdo to byl. *Odpoví jí.* Zatím mě nenapadá ani způsob, jakým to zjistit. *Povzdechne si a protáhne krátce koutky rtů do stran v jakémsi nespokojeném úšklebku.* Ale rozhodně to nevzdám, dokud na to nepřijdeme. *Dodá na závěr. Když si všimne, že Hayley pozoruje Klause, tak po svých myšlenkových pochodech zase ztichne a sklopí pohled, aby mohl zase chvilku přemýšlet nad tím vším. Má ovšem stále silný pocit, že je zde v tuhle chvíli tak trochu navíc.* Já se omlouvám, ale musím si něco zařídit. *Zvedne opět po krátké chvíli zrak a zadívá se na moment na Hayley a pak na Klause.* Uvidíme se později. *Rozloučí se s nimi oběma. Klausovi kývne na rozloučenou hlavou. Na Hayley ještě jednou krátce pohlédne a slabě se při tom pousměje. Jako by jí tak chtěl vyjádřit svou naději, kterou si uchovává a ujistit, že to zvládnou. Na to vstane ze svého místa a upíří rychlostí pokoj opustí.*