The Abattoir

*Sleduje ji upřeně, aby mu nic neuniklo. Přemýšlí, co ještě bude muset zkusit, než Rebekah přiměje promluvit. Zaznamená tak tu změnu. Mírně povolí sevření na její paži a čeká, co mu poví. Z jejich slov není moc moudrý. Vypadá v první chvíli nechápavě. Netuší, co si pod tím má představit. Nedovede pochopit, proč by Kol chtěl něco takového udělat. Ohromení vystřídá klid. Než bude dělat nějaké závěry, chce se dozvědět, co se vlastně stalo.* Chci slyšet všechno. *Pronese. Z jeho hlasu zaznívá, že o tom nehodlá diskutovat. Pustí její paži a naznačí Rebekah gestem ruky, aby pokračovala do svého pokoje. Nehodlá to již dále řešit na chodbě.*

*Když se Rebekah rozhodne spolupracovat, trochu se uvolní a přestane se tvářit tak neoblomně. Následuje ji do pokoje. Zavře za nimi dveře a udělá pár kroků od nich směrem ke křeslu, kde se Rebekah usadí. Pak přejde k oknu. Postaví se k němu. Z části se dívá ven, ale moc nevnímá výhled, který se mu naskýtá. Poslouchá sestru, když se rozpovídá. Ještě chvíli je k ní otočený z části bokem. Když se dostane k tomu, že ji chtěl Kol probodnout kolíkem z bílého dubu, tak k ní natočí hlavu. Jeho výraz během toho všeho už zase potemněl a tvář má zachmuřenou. Je to pro něj smutný fakt, který se právě dozvídá. To, že se jeden pokusil doopravdy zabít druhého ho dost děsí, štve a mrzí. Samozřejmě z toho není nadšený. Vždy se na věci dívá jasně a vychází ze skutečností, které jsou. Rebekah je tady před ním živá a zdravá. Kol za to, co provedl dle jeho názoru zaplatil, když zemřel. Bere jeho návrat z druhé strany jako druhou šanci. Trvá mu, jen pár okamžiků, než na to získá názor a zaujme jistý postoj. I když je vážný, je v celku klidný.* Je mi nesmírně líto, Rebekah, co se stalo. Kol něco takového neměl dělat. *Odvětí vážně, ale klidně. Je slyšet z jeho hlasu, že ho to mrzí. Jeho pohled, kterým sleduje sestru se mírně rozostří, jak se ponoří spíše do svého nitra.* Nemyslíš, ale že za to, co udělal, zaplatil dost? *Zeptá se jí. Mluví věcně a zcela klidně.* Přišel o život a je jen velká náhoda štěstí, že se mohl vrátit. Dostal druhou šanci a já si myslím, že se od toho návratu změnil. *Pokračuje klidně dál.* Jsem si jistý, že ho to mrzí a je rád za to, že si se tehdy ubránila. *Slabě se pousměje.* Stalo se to. Vrátit ani změnit to nemůžeme. Jsme, ale teď a tady. Máme zde nový život a docela nadějnou budoucnost. *Nechce řešit, co bylo tehdy v MF. Pro něj je nyní důležité to, co je v NO.* Nemůžeš mu to odpustit? Promluvte si, vyříkejte si to. *Pokračuje dále a dívá se na ni.* Ale měli byste se pohnout dál, nelpět v minulosti. A tohle lámání vazů. Nic to nezmění a nic to nevyřeší. Bude to, jen horší. Něco takového si v současné době nemůžeme dovolit. *Uzavře to a na konci si povzdechne. Je rád, že nakonec zjistil, co Rebekah s Kolem žere. Když domluví udělá přestávku. Kouká na Rebekah a čeká její reakci.*

*Poslechne si pozorně odpověď Rebekah. Když poslouchá o Kolovi, slabě se zamračí. Vyslechne ji až do konce a pak krátce kývne hlavou, že rozumí.* Škoda, že jsem o tom nevěděl dříve. Když za mnou byl. *Poznamená s povzdechem a v očích se mu mihne lehká výčitka vůči Rebekah. Je si jistý, že by to s Kolem zkusil probrat, poslechl by si i jeho verzi. Rebekah věří, ale chce slyšet i druhou stranu.* Proč si mi to neřekla už dříve? *Zeptá se jí nechápavě, ale zcela klidně. Tentokrát v tom žádná výčitka není.* Něco takového nemusíš držet v sobě a trápit se tím. *Pokračuje.* Víš, přece, že za mnou můžete kdykoliv s čímkoliv přijít.Od toho jsme rodina. *Připomene jí něco, co doufá, že ví.* Zpět k tomu, co Kol udělal.*Vrátí se k tomu, co mezi ní a Kolem je.* Zkus být velkorysá ke svému bratrovi. *Stále trvá na svém způsobu řešení jejich problému.* Když jeden z vás nepřestane, bude to, jen horší. Tahle vaše zášť a vzájemné oplácení. Nepřinese to nic dobrého. *Předestírá Rebekah svůj názor.* A s Kolem si o tom promluvím. *Dodá ještě s odhodláním. Rebekah si může být jistá, že ani Kola nemine jeho promluva do duše a do svědomí. Během svých posledních vět přejde od okna k volnému křeslu a posadí se kousek od Rebekah.*

*Pohlédne na Rebekah ze svého křesla, kde se usadí a poslechne si ji. I tak se toho něco málo o Kolovi doví, protože na něj nemá moc štěstí, co se bratr vrátil z druhé strany.* Byl mrtvý a pak najednou opět živý. Myslím, že to dovede udělat v hlavě docela zmatek. *Poznamená zamšleně. Sklopí pohled a chvíli nepřítomně pozoruje své nohy. Nechce Kola omlouvat nebo se ho zastávat. Rád by ho pochopil. Vzhlédne až se zmíní o tom, že se jí zdá Kol v poslední době protivnější.* Takže nejsem sám, kdo si toho všiml. *Pronese, zatímco na ni zamšleně hledí.* Je náladový. *Poví na Kola svůj názor.* Rád bych věděl, co ho užírá. *Poznamená a znovu kouká někam před sebe.* Ale zřejmě mi to, jen tak nepoví. *Pokračuje dále. Při tom krátce a významně pohlédne na Rebekah. Už nyní přemýšlí nad tím, jak to z něho dostane. Samozřejmě si to nechá pro sebe. Pozoruje sestru a při její zmínce o utajování tajemství se nepatrně zamračí.* Tajemství nedělají dobrotu. Stejně nakonec dříve, či později vyplavou na povrch a pak je to, jenom horší. *Poví jí na to svůj názor. Zůstává dál zachmuřený, když Rebekah odmítne jeho návrh, alespoň zvážit. Přijde mu tvrdohlavá. V tomhle případě je v jeho očích ta tvrdohlavost na škodu.* Vždyť teď žijeme tady. Dům na plantáži je dost velký, aby si tam Kol mohl někoho nastěhovat. *Pronese prostě s lehkým pokrčením ramen. Nezastává se ho, jen uvažuje věcně a účelně a v něčem takovém momentálně nevidí problém. Pochybuje, že to na Rebekah bude mít nějaký účinek. Snad opačný, než jaký by si přál. Nesouhlasně se zamračeným výrazem zavrtí hlavou.*

Proto byl po smrti a oživení jiný. Změnil se. Nebo si dovedeš představit, že by starý Kol dokázal vydržet tak dlouho ve vztahu? Ten starý Kol si jenom užíval. *Na jeho zmínku o protivnosti Kola přikývla.* I s Genevieve se hádá. Možná je to jenom nějaká momentální nálada. *Pokrčila rameny.* Někdy se nějaká tajemství utají. Akorát mě momentálně žádné neprozrazené nenapadá. *Na chvíli se odmlčela a pozorovala Elijaha. Přemýšlela z jakého důvodu je teď tak zachmuřený.* Kol se ji tam snažil nastěhovat ještě předtím, než přišel Klaus s tím stěhováním.

Zpráva pro Klause: „Dobře, sejdeme se na plantáži."

*Podívá se na sestru, když promluví a to, co říká o Kolovi, víceméně v těch slovech není nic, s čím nesouhlasil.* V tom máš pravdu. *Přikývne a přemýšlí na Kolem. Pohlédne na Rebekah, když se zmíní, že se hádá i s Genevieve. Dál uvažuje, co Kolovi může být, že je takový. Dlouho mu totiž připadal v pohodě. Ještě více tak má potřebu s ním promluvit. Hodlá si na něj udělat čas, co nejdříve. Přemýšlí nad tím, zatímco Rebekah mluví dál, a tak ji poslouchá, jenom napůl ucha. Vnímá, ale všechny její slova.* Tak vidíš. *Poznamená s mírným pousmáním.* Většinou je lépe žádné nemít. *Při tom se zamyslí, jestli je něco, co ví, jen on, ale nic důležitého pro rodinu ho nenapadá. Z myšlenek ho vytrhla další sestřina poznámka.* Rebekah. *Pohlédl na ni téměř prosebně, když neustále měla nějaké argumenty proti tomu, o čem se ji snaží přesvědčit.* Alespoň to zkus. *Dodá ještě stále s tím prosebným výrazem. Hrozně rád by to uzavřel a vyřešil po dobrém jednou pro vždy nebo, alespoň pro nejbližší budoucnost. Chvilku na ni kouká, ale pak pohled sklopí dolů.*

*Když s ním Rebekah nakonec souhlasí, tak se mírně pousměje. Bere to jako své malé vítězství. Poslouchá pak o těch dvou tajemstvích, které opravdu dost poznamenala jejich rodinu, při jejich vyplutí na povrch. Hlavně to Rebekah.* Když mi Niklaus tvrdil, že už vás ostatní nikdy neuvidím, protože rakve s vašimi těly naházel do moře, málem ho tahle jeho lež nebo tajemství stálo život a na dlouhou dobu nás to odcizilo. *Vzpomene si na to, které hodně ovlivnilo jeho samotného. Tehdy opravdu silně toužil potom bratra zprovodit ze světa. Nyní si nedovede představit, že by tehdy uspěl. Dnes by tady společně nebyli... nebo ano, když se druhá strana rozpadla. Netuší, jak by to nakonec dopadlo. Tiše si povzdechne. Pohlédne na Rebekah. Už se k jejich tajemstvím nevrací. Nejsou zrovna příjemná. Vyslechne si její argumenty. Krapet ho potěší, že přeci, jen trochu změní svůj postoj.* Děkuji. *Pokývne krátce hlavou.* Zkus na to chvilku koukat z Kolovy strany. Možná si to, co tehdy udělal idealizuje, protože ho to samotného děsí. Přesvědčil sám sebe a chce i tebe, že tě nechtěl zabít. Proto předstírá, že se nic nestalo. *Přemýšlí nahlas.* Ale nevěřím, že je mu to naprosto lhostejné. Jen si to nechce připustit. Nejspíše ho to užírá a trápí v podvědomí. Jsem si jistý, že to nebude trvat věčně. Časem to možná příjme a postaví se za to i se zodpovědností, kterou za to nese. Určitě mu, ale není, co závidět. Svým způsobem trestá sám sebe.

*Když Rebekah nakloní hlavu na stranu, se zájmem se na ni podívá. Přemýšlí, proč dělá zrovna tohle, ale neptá se. Jen ji pozoruje a vyčkává, co bude následovat. Zdá se mu, že nad něčím přemýšlí a tak ji dopřeje "soukromí" tím, že ji přestane pozorovat a zadívá se po jejím pokoji, pak krátce zalétne pohledem k oknu. Všimne si, že už je další den pryč. Pak Rebekah promluví a tak na ni znovu koukne s očekáváním, co mu poví. Slabě rozjasní tvář, když pochopí, že dala na jeho radu. Krátce u toho pokývá hlavou.* Možná a možná ne, ale měla bys to brát v potaz, než na něj zase příště někde narazíš a budeš mu chtít vrátit ten dnešek. *Poznamená. Krátce se pousměje, když Rebekah přesně odhadne, co chce udělat, i když to před tím už zmiňoval.* To ano. *Přikývne souhlasně.* Naše rodina ráda tajnůstkaří a nedělá to dobrotu. *Poznamená.* Budu muset najít způsob, jak to z něj dostat. *Pokračuje dále a znovu se slabě pousměje, neboť úspěch u Rebekah ho povzbudil na dalšího sourozence. Je si jistý, že se mu to u Kola nakonec taky povede. Teď už si, jen musí vybrat vhodné místo a čas. Kol se nyní zdržuje na plantáži, takže se rozhodne zajít za ním tam. Má tam ještě nějaké věci, které si může převést sem do sídla. Může to tak udělat při jednom, nejspíše hned příští den.* Pokusím se s ním promluvit, co nejdříve. Pravděpodobně hned zítra. *Poznamená.* Snad se do té doby mezi vámi nic dalšího nestane. *Zadoufá a podívá se na Rebekah, neboť nyní je to na ní. Ona to může utnout nebo v tom pokračovat. Přeje si, aby zvolila první možnost.*

Pokud se s Kolem domluvím tak bych to mohl zvládnout. *Odvětí, ale zcela jistě neví, jestli se mu to povede. Na její další slova, jen přikývne. Samotného ho to docela zajímá.* Jestli budu napoprvé úspěšný. *Poznamená ještě. Po té se zadívá na sestru. Má dojem, že už vše probrali a tak začne uvažovat, že už půjde. Zrovna, když jí to chce oznámit, mu ona naznačí, že si chce jít lehnout. Slabě se pousměje.* Už půjdu. *Odvětí. Vstane a poopraví si sako.* Jsem rád, že jsme si promluvili. *Poznamená potěšeně.* Přeji ti dobrou noc a děkuji za příjemnou společnost. *Rozloučí se s ní. Věnuje jí před odchodem vřelý úsměv a pak její pokoj opustí. Vydá se do toho svého, kde se převlékne do spacího a jde si lehnout. Usnout se mu podaří docela brzy.*

*Ráno se probudí ve své nové posteli a ve svém novém pokoji. Stále si ještě na to nějak nemůže zvyknout, i když ona si většinou dokázala vždy zvyknout na jakékoliv prostředí. Ale teď jí to dělá trochu problém, přeci jen na Plantáži strávila hodně svého času. Leží na zádech a očima bloumá po steně, snad tam vidí něco zajímavého? Ne, jen přemýšlí. Přemýšlí nad tím, jak to teď všechno bude protože se ji zdá, že nastávají změny. A ono je to i pravdou, teď je tady a po boku bude mít Klause, alespoň do doby, než se narodí ta malá. Ale co bude potom? Nenávidí tyhle myšlenky. Promne si jednou rukou obličej a chytne lem peřiny, kterou oddělá do strany. Opatrně a velmi pomalu se zvedne z postele, tyhle potíž ji způsobuje její velikost břicha. Na to zamíří rovnou do koupelny, kde si dá horkou sprchu. Omotá okolo sebe ručník a vrátí se zpět do pokoje. Ve skříni si najde vhodné oblečení a převleče se. Ručník vrátí zpět do koupelny a ustele postel. Opět další den, kdy může jen přemýšlet o samotě. Vyleze z pokoje a sna tradičně ani nikoho nezahlédne a to by očekávala, že v tomhle domě bude rušno. Kráčí si to po chodbě a rukou přejíždí po stěně. Samota ji ubíjí, nemá ji ráda. Zvykla si na nějakou společnost a teď si opravdu připadá sama. I když pravdou je, že sama není. Má to malé, které cítí každým dnem víc a víc. Zastaví se uprostřed své cesty a přejede si rukou po břiše. V hlavě ji mihne nápad, že by mohla napsat Genevieve, zda se za ní nechce na chvíli zastavit. O těhotenství toho věděla hodně, když s ní mluvila naposledy. Možná by s ní mohla mluvit i teď. Obrátí se a nazpět se vrátí do pokoje. Vezme mobil a napíše Genevieve sms.

*Ahoj Genevieve, pokud máš čas, zastav se za mnou prosím do Abattoir. Hayley.* napsal:

Odešle jí sms a potom už jen vyčkává, zda ji přijde odpověď a nebo se brzy tady objeví žena se zrzavými vlasy.*

odpověď:

kód:

Hned tam budu. -G

(Jde ulicí a zahne k Abattoiru. Vzpomíná, kdy tady byla naposledy. Možná, když přišla za Marcelem a obvinila ho ze smrti těch dvou mladých čarodějek. Ano, to byla asi její poslední návštěva. Ale zajímalo ji opravdu, co se změnilo, že je tam teď Hayley. Že by si Klaus udělal nárok i na sídlo, které vybudoval a nastěhoval by se tam i s Hayley? Ano, to je asi nejpravděpodobnější. Vejde dovnitř, čeká, že na ni bude dorážet horda upírů, ale nikdo nikde. Zklamaně se zamračí. Měla náladu na to, aby provokovala Marcelovi upíry. Bohužel, tohle jí dneska asi nebude přáno a ona se bude muset obejít bez dramatického entré. Vydechne) Vždycky je tu plno upírů a najednou tu není nikdo? To není fér. (kousne se do rtu a vzhlédne nahoru ke schodům.) Hayley?

*Docela rychle po její sms jí zapípal mobil s odpovědí. Podívá se na to a trochu se ji uleví, když ji odepíše, že přijde. Odloží si mobil na noční stolek a vyjde z pokoje. Zamíří si to po chodbě dolů, aby šla naproti Genevieve. Ještě, než začne scházet schody, tak zaslechne její hlas.* Tady nahoře, hned jsem u tebe. *Položí si ruku na opěrku zábradlí a schází jeden schod po druhém. Za chvíli zahlédne její vlasy, které jsou pro Gen tak specifické a pak se ji zadívá do tváře. Kývne na ni, aby ji pozdravila a přejde až k ní.* Chceš jít dovnitř? A nebo se tady procházet? Klidně bych ti nabídla procházku po městě, ale vsadím se, že jakmile bych se snažila překročit hranice tohoto domu objeví se tady poskoci, které dnes mimořádně nevidím. Určitě jsou někde zalezlí. *Ušklíbne se nad tím a porozhlédne se okolo. Vždycky dávala najevo svojí nelibost k upírům, i když je pravda, že teď se přátelí s rodinou Původních, no alespoň s některýma. Očima se vrátí nazpět k Genevieve, kterou sjede pohledem a následně na to se ji zadívá do očí.* Určitě tě zajímá, proč jsem tě pozvala zrovna já a zrovna tady, i když věřím tomu, že sis to už jistě odvodila i sama. *Nikdy nebyly kamarádky a proto ji nebude překvapovat to, že jistě Gen z toho musí být trochu mimo. Vlastně ani ona sama sobě nevěří, že opravdu si zve do domu čarodějku a hodlá si s ní povídat na přátelské a nebo alespoň přijatelné úrovni. Čarodějek měla dost, nenáviděla je za to, co jí v jednom kuse dělali. Ale s touhle to bylo jiné. Pomohla jí, když byla v naprosté bezmoci, vlastně pomohla jí jen díky tomu dítěti, ale přesto to zastavila. A taky jí sama od sebe nabídla, že zjistí pohlaví dítěte. Nešlo tady o to, že by ji důvěřovala. To ne, ona měla problémy s tím, aby někomu opravdu důvěřovala. Spíš šlo o to, že z ní necítila hrozbu. I když by možná měla, nikdy neví, co se může stát. Ale pokud alespoň někomu trochu Klaus důvěřoval, určitě to byla ona a dávalo jí to důvod nijak zvlášť nepochybovat, jelikož ona snad nevěřil nikomu.*

(Podívá se na ni, když už stojí před ní. Také kývne hlavou, aby ji tím pozdravila. Ovšem žádná slova pozdravu k tomu nepřidá. Když tak na ni kouká, stále si říká, jak se do tohohle všeho zapletla. Dalo by se říct, že je dvorní čarodějkou Klause a ostatní toho využívali. Jí osobně nevadil ten status do té doby, dokud ji Klaus nebude chtít zabít. I to se může stát. Jistě bylo už hodně situací, kdy by to nejraději udělal. Třeba tenkrát, když oživila Sophie. Z nějakého důvodu jí ale nevadilo mu v některých věcech pomáhat a být po ruce. Ona se vždycky lišila od ostatních. I když možná by se nelišila, kdyby se k ní její bratr nechoval, jak se choval. Možná by byla stejná jako všechny, ale teď tak nějak děkuje za to, že tomu tak není. I když jí to způsobuje hodně problémů. Ale momentálně dokáže vyjít s osobami, se kterými se jí ani nezdálo, že by vycházet mohla. A jednu z těch osob dokonce i milovala.) No, venku by to bylo fajn. Mělo by to samá pozitiva. Pobyt na čerstvém, vzduchu, já bych si procvičila magii na těch gorilách, co tě tu hlídají a naštvaly bychom tím Klause. Jak říkám, samá pozitiva, ale tam venku tak nějak může číhat nebezpečí jménem Benjamin, takže tu procházku raději odložíme a půjdu dovnitř. (zakončí nakonec svou řeč) Ano, to už jsem si opravdu odvodit stihla. Klaus si sem svou rodinku i s tebou nastěhoval. Škoda, že jsem nebyla u toho, když se to dozvěděl Marcel, chtěla bych vidět jeho reakci. (postěžuje si a mírně našpulí rty, ale pak to nechá být a podívá se zase na Hayley) Takže, jsi tu sama a už jsi tak zoufalá, že sis řekla, že si pokecáš se mnou? (povytáhne zvědavě obočí)

Věděla jsem, že jsi čarodějka, ale netušila jsem, že ovládáš i magii čtení myšlenek. *Řekne poněkud pobaveným tónem a pousměje se na ni. Alespoň s někým mluví a nemusí pořád myslet na to, co by kdyby. Rozejde se s Genevieve nahoru. Už si stihla prohlédnout mnoho pokojů, takže trochu to tady zná a zavede ji do jedné pracovny, aby měly nějaký klid na sebe. I když upřímně tady snad není klid nikdy, ne v tomhle domě, ne v tomhle světě. Přivře za nimi dveře, když vejdou do místnosti a otočí se opět k ní.* Mohu ti něco nabídnout? Vlastně, něco pro tebe mám. Hned jsem zpět. *Stále má položenou ruku na svém břiše, snad jako kdyby tak tím chránila dítě a taky už je to zvyklost. Odejde z místnosti a nechá tam na chvíli Genevieve samotnou, ale po chvíli se vrátí i se zelenou krabičkou v ruce, která je ovázaná stuhou, co připomíná její barvu vlasů. Přejde k ní, natáhne ruku a podívá ji čajovou krabici.* Máš tam několik směsí bylinek nebo co to vlastně je. Vybírala jsem to sama a nejsem v tom zrovna dobrá. Poděkování za to, že jsi mi řekla, že se nám narodí dcera. *Není dobrá v dárcích protože nikdy žádné pro nikoho nekupovala a ani snad žádné nedostávala. Byla vlk samotář do doby, než se připletla tady to této rodiny. Kdyby se nevyspala s Klausem, bůh ví, kde by teď byla. Zda v Zátoce s vlkodlaky a nebo by hledala naprosto někde jinde a její naděj by kousek po kousku odpadávala?* Abych byla upřímná trochu jsi tady i s důvodu, že potřebuji s někým mluvit. S někým, kdo není upír protože těch mám za poslední měsíce plné zuby. A pochybuji, že zrovna Jackson by mě navštívil v tomhle domě. Ne, rozhodně by mě tady nenavštívil. Ale jsi tady i proto, že se tě chci zeptat na pár věcí. Rozhodně ale nechci, aby sis myslela, že jsi tady jen proto, že tě využívám k tomu, že něco chci vědět. *Napřímí se a semkne rty pevně k sobě. Nežádá ji o přátelství, to by rozhodně nedělala. Jen nepotřebuje, aby se ona cítila tak, že ji využívá jako ostatní. Chce si s ní promluvit normálně a pokud ji Gen nebude chtít poskynout nějaké informace, co ji zajímají nutit jí do toho nebude. Ani by to nezkoušela u čarodějky, která je tak mocná jako ona. Stále má ruku napřáhnutou směrem k ní a je zvědavá, zda přijme ten malý, snad i bezvýznamný dárek. I když pro ni to význam má a už jen proto, že dárky nedává nikomu. Ale ona si ho zasloužila, díky tomu, že jí dala tak pro ni důležitou informaci.*

(zasměje se pobaveně) Bohužel neovládám, ale někdy je lehké uhodnout. Jindy naopak zase ne. Ale neříkám, že by se mi takový dar nehodil. (pokrčí rameny a už se k tomu dál nevrací. Ona teď měla moc dost velkou, hlavně díky Esther, které tu moc sebrala. Když s ní vyjde nahoru a Hayley se jí zeptá, jestli něco nechce, zakroutí hlavou, že ne. A pak jen s pozvednutým obočím čeká, s čím se Hayley vrátí, co pro ni tak může mít. Nečekala, že se opravdu dočká nějakého toho čaje, jak tehdy žertovala, aby jí Hayley donesla. O to větší je to pro ni překvapení, když před ní opravdu přistane čajová krabička, dokonce ovázaná stuhou. Vzhlédne k Hayley a vezme si do ruky krabičku s čaji. Tohle rozhodně není dárek, který by se bála nebo nechtěla přijmout. Naopak, čarodějce jako ona vždycky udělají radost takovéhle dárky. i proto, že Genevieve je bylin opravdu znalá. Pousměje se a kývne hlavou) Děkuji. I když jsem nečekala, že to opravdu s tím čajem vezmeš vážně. (Pak už zase poslouchá, o čem začne mluvit. Ano, je to obojí. Potřebovala s někým komunikovat stejně jako potřebovala zodpovědět otázky. Předpokládá, že otázky kolem těhotenství. Tohle ona rozhodně jako využívání nebrala. Může pomoci těhotné ženě, která se nenachází zrovna v nejlepší situaci. I ji samotnou tehdy Clara, tedy tou dobou již jistě Celeste, nenechala na holičkách a postarala se o ni.) Nemyslím si, že je to proto, že bys mě chtěla využít a abych pravdu řekla, tohle bych za využívání stejně nebrala. Pokud můžu pomoci, předpokládám, že to bude něco ohledně tvého těhotenství, tak pomůžu. Není to jako to, že bych ti měla pomoci k nějakému převratu nebo v některých tvých plánech. Prostě to bude rada čarodějky těhotné ženě. (Sedne si do křesla a krabičku s čaji si zatím položí na stolek) Takže, ať už jsou tvoje otázky jakékoliv a ať už jich máš, kolik jich máš, ptej se. (vybídne ji)

Nevěděla jsem, jak jinak ti poděkovat. I za tu záchranu. *Trochu si odkašle a zdá se, že se k tomu už nějak nehodlá vracet. Zamíří k pohovce na kterou se pohodlně posadí a pohled má stále upřený na Genevieve. Poslouchá dále její slova a z jejího výrazu ve tváři se nedá nic vyčíst, jelikož je neutrální. Chvíli ještě na to mlčí, ale pak stejně to ticho prolomí.* I kdybych tě žádala o nějaký převrat, neudělala by jsi to. Kdybych už něco chtěla, tak vím, že by se ti to příčilo. Protože jak jistě víš, sympatie zrovna nechová k vašemu druhu a už vůbec ne k tvému bratrovi, který teď ohrožuje naprosto všechny. *Řekne poněkud tvrdě, ale ne nepřátelsky. Stále se s ní snaží komunikovat tak, aby nedošlo ke konfliktům, ale určitě si už musela všimnout, že je prostě upřímná a většinou vždycky řekne, co si myslí. Bez ohledu na to, jak ta slova mohou být silná, zranitelná či urážející. Ví, že ale v tomhle se nikdy nezmění a ani nehodlá.* Možná bych se do toho neměla plést, ale už při poslední konverzaci jsem si stihla všimnout, že o těhotenství toho víš poněkud hodně. Já osobně nevím nic, nevím ani jak být matkou protože jsem nikdy neměla žádný řádný příklad, jak jí být. Takže abych byla upřímná trochu se toho dne bojím protože ať chci nebo ne, tak se to blíží. A já mám obavy ji přivést zrovna do světa, kde to pro ní není ani trochu bezpečné. To, co ti chci říct je to, že potřebuji někoho, kdo mi s tím pomůže. Klaus, Elijah i Rebekah se o mě starají, to ano. Ale kdo mi pomůže až přijde ten den? Nejsem na to ani z poloviny připravená. *Zavrtí hlavou ze strany na stranu a opět semkne rty pevně k sobě. V jejím obličeji jde vidět naštvanost. Kdyby byla alespoň v Zátoce, tak ji jistě Eve poradí, řekne jí, co má a nemá dělat v ten den. Jenže tohle nejde, neviděla se s ní už hodně dlouho. Žádá Genevieve o radu a možná to působí tak, že i o asistenci. Ale tímto si není vůbec jistá a tohle ještě vylučuje vzhledem k tomu, že je to stále čarodějka a je nevyspitatelná, ale tohle ji vyčítat opravdu nemůže protože to je tady každý. Jednou stojíme na jedné straně, ale uvnitř sebe máme vždycky svoje myšlenky, svoje nápady, jak a co chceme udělat. Pořádně se nedá věřit snad nikomu. Vsadí se, že ani jí samotně nikdo plně nedůvěřuje a ani se nediví. Taky jedná podle toho, jak ona sama uzná za vhodné. Což dokazuje i to, že je teď tady sama s ní a někomu by se to líbit třeba nemuselo protože upřímně, co ona těhotná vlkodlačice by dokázala proti čarodějce?*

Ano, jistě, žádala bys zásah proti čaordějkám, proti Sophie hlavně. Pokud máme brát v potaz ten poslední spor. Ne, to máš pravdu, tohle bych neudělala. (zakroutí hlavou. Stačilo jí, že musela jít proti Sophie už jednou, ale kdyby udělala převrat s Hayley, znamenalo by to, že by musela jít přímo proti Sophie. Musela by ji zabít možná jako první, aby si pak čarodějky nebyly tak jisté v kramflecích.) K mému bratrovi chová opravdové sympatie jen málokdo. Myslím, že by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. (podívá se na ni) Jeho autorita byla založená spíše na strachu než na sympatiích. (semkne rty a podívá se na chvíli do strany, než se k ní zase pohledem vrátí.) Jsem čarodějka. Bylo by špatné, kdyby čarodějky nevěděly nic o novém životě a hlavně, byla jsem v minulosti zdravotní sestra. Myslím, že i to podtrhuje fakt, že o těhotenství něco vím. (Tohle vše, co říká, je pravda, avšak ten nejpodstatnější detail, že sama byla těhotná, si stále nechává pro sebe. I když přemýšlí o tom, že by to Hayley sdělila, ale to už by to mohla říct peci úplně všem. Když tak o tom přemýšlí, říká si, že se to stejně všichni jednou dříve nebo později dozví. Už šla se svou kůží na trh, už to ví hodně lidí a bude jen otázkou času, kdy to jeden řekne druhému a ten to řekne dalšímu a ten řetězec takhle poběží dál.) Nemusíš vědět, jak být matkou, ty se jí staneš. A jestli o tom píší nějaké příručky, tak je rovnou zahoď. Mateřství, tedy co se týče citového pouta, se nedá vyčíst v nějakých knížkách. Tam si maximálně tak můžeš přečíst, jak správně dítě přebalit, nakojit a tak dál a tak dál. (mávne rukou.... je si jistá, že tohle Hayley ví) Ale každá žena by si na to měla přijít sama a po svém a neměj strach, přijde to hodně záhy. Budeš vědět, co máš dělat. Jakmile uvidíš svou dceru, budeš vědět přesně, co máš dělat. (Vybaví se jí vzpomínky na první okamžiky, kdy byla její dcera na světě. Tehdy zapomněla na všechna nebezpečí. V tom okamžiku ji nezajímalo nic jiného, než její dcera. Byl to tak nádherný okamžik. Bohužel se po třech měsících toho krásného pocitu, že má dceru, musela každého krásného momentu vzdát.) Myslím, že každá budoucí matka se trochu bojí, jak to bude zvládat, ale to je jen známkou toho, že ti to není jedno. To je dobře. (pousměje se na ni) Já vím, kdo by se nebál. Ale Všichni pracují na tom, aby to tu zase bylo bezpečné. (ujistí ji, i když si samozřejmě nemůže být jistá, že to bude fungovat. Benjamin nebyl jen tak nějakou hrozbou.) Chceš tím snad naznačit, že bys byla ráda, kdybych byla při tom? Kdybych tě odrodila? (povytáhne překvapeně a zainteresovaně obočí. Chvíli mlčí, ale pak k tomu dodá) Nebo jsi jen zvolila nešťastnou kombinaci slov a byla to jen taková řečnická otázka. (podívá se na ni... vážně by ji to zajímalo)

Víš, spíše mě udivuje to, že k tvému bratrovi má vůbec někdo nějaké sympatie. Ano autorita na strachu funguje velice dobře, když se lidé nejvíce bojí právě strachu. *Přikývne souhlasně a má na tváři úšklebek. Zřejmě vzpomínka na Benjamina v ní vyvolává negativní pocity. A není se čemu divit, byla svědkem jeho krutosti a odpornosti, kterou předvedl tenkrát v Lyceu. Potom pozvedne obočí a trochu se pousměje, když jí Gen prozradí, čím byla.* Vážně? Zdravotní sestra? Upřímně, teď tě nechci nijak urazit, ale vzhledem k tvé osobnosti bych zrovna neřekla, že jsi někdy byla zdravotní sestra. Proto mě asi zaráželo, že toho tolik víš. Jako kdyby si to prožila, alespoň tak jsem to z tebe cítila a stále cítím. Zřejmě je to proto, že jsi to zažila u jiných žen. *Tak alespoň má odpověď už na to, proč toho tolik ví. Ale stejně ji zaráží i to, jak o tom mluví. Vážně, jako kdyby si to prožila, ale kdyby ano přece by se o tom vědělo. A navíc si nemyslí, že by se s něčím takovým svěřovala zrovna jí a ni to nečekala. Bylo dobře, že ji dnes pozvala. Může jí pomoct, může ji to alespoň trochu přiblížit, nějak ji připravit. Nabízela jí pomocnou ruku, kterou potřebovala.* Mé obavy jsou spíš okolo toho, zda opravdu budu dobrou matkou. Já ji neměla a nechci to samé pro mé dítě. Chci se o ní postarat tak, jak jsem si vždycky přála já, aby bylo o mě postarané, ale...jak mohu vědět, jak mohu teď vědět, co je správné? Možná máš pravdu, prostě až se narodí budu to vědět, moje instinkty mi to řeknou. Ale teď mám strach ji vůbec přivést na svět do toho zmatku, který je tady nastolen. Čím víc se to blíží, tím víc začínám mít strach. A ještě jedna věc. Děkuji, že jsi to neřekla nikomu a hlavně Klausovi, že budeme mít dceru. Teď už to není tajemstvím, můžeme už o tom normálně mluvit. A pokud se mě chceš zeptat na Klausovu reakci, prosím, neptej se. Je to Klaus. *Pousměje se nad tím a jednu nohu si dá na pohovku, zřejmě proto, aby si pohodlněji sedla. Trochu ji bolí záda a po chvíli musí změnit polohy, jak bude sedět. Žádná z nich ji plně nevyhovuje a začíná ji to štvát. Ale jakmile pomyslí na to, že je to její dcera, tak zažene naprosto všechno a vždy má alespoň mírný úsměv na tváři, i když je třeba skoro očím neviditelný. Poté k ní obrátí zrak, když Gen odhalí něco z toho, co se vlastně snažila na jednu stranu říct s menšíma pochybnostma. Rty má semknuté do úzké linky a očima propaluje pohledem ženu, která je přímo naproti ní. Přikývne mírně hlavou a nabere vzduch do plic. Podívá se na sekundu jinde, ale stejně se obrátí pohledem znovu k Genevieve.* Teď k tobě budu zcela upřímná, ano? Jsi čarodějka, nevěřím čarodějkám a nemohu. Ne po tom, co jsem zažila. A upřímně si na rovinu můžeme říct, že nikdy nikdo neví, co od tebe může očekávat a upřímně ani ode mě. Ale ze všech těch čarodějek, které jsou tady a které znám jsi zrovna ta, kterou bych přesně o to požádala. Myslím, že Klaus ti věří, navíc jde i o Kolovu neteř, i když ho upřímně nezajímá. Ale ano, chtěla jsem tě požádat o to, zda by jsi byla schopná mi pomoct v tomhle směru. Máš zkušenosti, jsi čarodějka, víš o tom hodně. Chtěla by jsi mi pomoct? Ale taky to musím říct Klausovi a taky by to asi bylo jen mezi námi. Bylo by to tak lepší. *Pohodí hlavou trochu do strany, jelikož měla pár pramínku vlasů ve tváři, které ji překážely. Pozvedne bradu a mírně našpulí rty. Ani nedokáže uvěřit, že to sama řekla, že by za to byla ráda. Jen je zvědavá, zda její nabídku přijme a nebo odmítne. Pořád se jí hlavou honí to, že je čarodějka. Ale je to čarodějka, která ji zachránila život a malé taky, která ji řekla o malé. Na tohle musí myslet. Její obezřetnost je opravdu velká vůči snad každému. Přejede si rukou po břiše. Bude ráda, když to Genevieve přijme, bude ráda, že bude mít při sobě někoho, kdo se třeba nebude starat jen o to, aby se narodilo to dítě a na jejím osudu nebude záležet. Potřebuje mít jistotu, že bude postarané jak o její dítě, tak i o ni, aby svou dceru mohla pak vychovávat.*