The Abattoir

(Když přešla Rebeka ke dveřím a zavřela, myslela si, že taky odešla z místnosti. K jejímu překvapení se ale objevila nedaleko balkonu. Chvíli, jako by nevnímala její přítomnost, prostě se jen dívá dolů na ulici. Pomalu jí mizí z tváře poslední šrámy, které tam od Kola měla. Krev pořádně zabrala až teď, když jí předtím hned potom škubnul vazem. Jakmile vyslovila tu otázku, otočila hlavu směrem k ní a zahleděla se na ni.) Nebudu říkat, že mi je dobře. Není. (zakroutí hlavou) Ale mohlo to dopadnout ještě hůře, kdyby se něco stalo Hayley. Myslím, že já pro nikoho až tak závažná škoda nejsem. (pokrčí rameny a řekne popravdě, co si myslí) A teď už vůbec ne, když nemám svou magii a moc. 

Ano, přišel tam včas podle toho, co tady říkal o tom, že Hayley je u sebe. Tedy alespoň to též předpokládám. (podívá se na Beku a pak zase sjede pohledem na ulici) Říkala jsem jí, ať odejde, nechtěla jsem, aby byla vystavená nebezpečí, ale ona si nedala říct. kdyby se jí něco stalo, byla by to moje chyba, protože jsem ji k sobě do bytu neměla vůbec pouštět. Bylo to pro ni nebezpečné. (zahleděla se na jeden mladý pár, který se vesele něčemu smál a držel se za ruce. Trochu se tomu ušklíbne a pak zase vzhlédne k Bece, opře se pohodlně o zábradlí a protáhne si krk. Cítila se naprosto rozlámaně, i když šrámy už žádné nemá.) Ano, vždycky jsem měla čím přispět, ale co mám teď? Nic. Nezůstalo mi vůbec nic. A co když to nebude fungovat? (rozhodí rukama) Všichni se tu ohánějí tím kouzlem, několikrát to vyšlo, ale kde bereme tu jistotu, že to vyjde zase? Nehledě na to, že stejně nemáme kouzlo, jak ze mě kotvu sejmout a mou moc má Benjamin, takže... (právě te´d vypadá jako docelá velká hromádka neštěstí, protože je opravdu na dně. Benjamin a Kol ji dostali až úplně dolů a ona teď jen bezmocně hrabe a snaží se najít ztracenou rovnováhu. Ale stále a stále padá a nedaří se jí to.)

Nemyslím si. Možná by zavolala Klause, že se jí něco nezdá, ale nestrkala by mi tam nos a Kol by ji pak neohrožoval. (zakroutí hlavou a na chvíli se podívá do země. Vážně se kvůli tomu svým způsobem cítila provinile, ale nakonec se vlastně nic nestalo, takže by si svou vinu možná měla ještě na chvíli schovat na něco jiného. Měla by se zkusit dát aspoň trochu zase dohromady. Vážně se teď cítila hodně zranitelně. Neříká, že byla vždy nezranitelná, to ne, ale její přístup a postoj ke všemu dělal hodně. Nedovolila, aby někdo viděl její slabost, nedovolila, aby někdo pochyboval o její síle. To ji hlavně dělalo silnou. Ale teď? Kdo je tahle troska? Co je zač?) Až na to, že Benjamin na rozdíl od nás dosahuje svých cílů mnohem víc snadno, než by se zdálo příhodné. Až na smrt Tundeho jsme ho nedokázali nijak ohrozit. A předpokládám, že smrt Tundeho pro Benjamina rozhodně nebyla takovou ztrátou, jak si možná myslíte. (prohrábne si vlasy a odlepí se od zábradlí) to je jedno. Stejně jsem ještě stále kotva, tak nač přemýšlet nad upírstvím, které je stejně ještě daleko, pokud vůbec přijde, protože je dost možné, že se té kotvy nezbavím. 

(Konečně dorazí před sídlo. Celou cestu běžela, takže teď je naprosto zadýchaná a navíc jí vlasy trčí do všech stran. Předkloní se a rukama se zapře o kolena a zhluboka dýchá. Když se trochu uklidní a dech se jí zklidní. Napřímí se a rozhlédne se kolem. Elijah ještě nikde neviděla, nejspíš dorazila dříve než on, vzhledem k tomu, že běžela a s tím nejspíš nepočítal. Čekat se jí na něj zrovna moc nechce, takže vstoupí do haly. Kolem sebe vidí jen Marcelovo upíry, ale Elijah nebo Genevieve nevidí. Nějakou chvíli se rozhoduje, kam zamířit nejprve, jestli za Kolem nebo Genevieve. Nakonec se rozhodne, že půjde za Kolem, aby se ujistila, že se z toho sklepa nedostane a rovnou může zjistit, jak dlouho je uřknutý. Odchytí si jednoho upíra, který akorát prochází kolem ní a řekne mu, aby jí zavedl do sklepa. Ten sice nic nenamítá, ale jde na něm vidět, že ho rozhodně netěší, že musí zavést čarodějku do sklepa a odtrhnout se od své zábavy, která nejspíše spočívala v pití alkoholu a povídání si s ostatními. Společně s upírem tedy dojde až do sklepa, kde je připoutaný Kol v řetězech. Upír se hned otočí k odchodu, ale Sophie ho požádá ještě o jednu věc, aby řekl Elijahovi, kde je až přijde k sídlu. Ten jen převrátí oči a pak odejde. Nebyla si jistá, zda mu to vyřídí, ale to teď neřešila. Otočí se ke spoutanému Kolovi a nakloní hlavu na stranu. Zkoumá ho pohledem, ale na první pohled to byl prostě jen normální původní upír. Přejde tedy blíž a začne mu zkoumat ruce. Po chvíli uvidí malý křížek na jeho pravé ruce. To jí potvrdilo slova Elijaha, že je Kol uřknutý. Jen by jí zajímalo, jak dlouho. Neví totiž, jak moc silné kouzlo bude muset použít a jestli to vůbec zvládne.)

*Naprosto ho překvapilo, když Niklaus přišel k Genevieve do bytu a jedním rychlým trhnutím rukama mu zlomil vaz. Nečekal to, a tak nemohl vůbec nějak reagovat. A to kdyby si toho všimnul, Klaus může věřit tomu, že by to byl vyrovnaný boj. Přece jenom, Kol byl uřknutý, byl poháněn jinou zlobou než normálně. Vždyť ublížil dokonce Genevieve. A to si bude, až se dá zase do pořádku, hodně dlouho vyčítat. Teď leží v Abattoir ve sklepě, spoutaný pevnými řetězy. No, pevnými.. Je to Původní upír, ty řetězy by mu určitě nedělaly problém. Ale to by se musel probudit ve sklepě sám a ne po boku čarodějky. Stále leží na zemi a pomalu otevře oči. Tenhle sklep poznává. Ví, kde je. A co taky poznává, byla osoba, která teď zkoumala jeho ruce. Sophie. Oči zase hned zavře, aby nezpozorovala, že se probudil. Potom, naprosto nečekaně vstane upíří rychlostí, chytne Sophie a přitlačí ji ke zdi. Cení na ni své tesáky a řekne* Proč proměnit v upíra jednu čarodějku, když můžu proměnit dvě? *ušklíbne se a kousne se do jednoho ze svých zápěstí.*

Chtěl. (vydechne a dívá se před sebe, než se zase otočí na Beku) Vlastně úplně původní verze zněla, že chtěl to město ovládnout se mnou, ale já jsem jaksi neměla zájem. (semkne rty k sobě  a mírně pokrčí rameny. Ano, věděla, že její bratr viděl, že má velkou moc a že s ní dokáže hodně. Chtěl, aby společně opravdu ovládli město a vymýtili upíry, ale ona jaksi nejevila zájem o jeho cíle a plány. Ne, ona chtěla jen normálně žít.) Kol se možná omlouvat bude. Jistě mu to bude líto, nepochybuji o tom. A já budu vážně ráda, až tohle bude mít za sebou a bude zase v pořádku. (Na chvíli se odmlčí, avšak za její řečí zůstalo viset ve vzduchu jedno velké ALE. Bylo to cítit. Ještě nedokončila to, co chtěla říct. Podívá se zpátky před sebe někde na oblohu.) Ale je konec. Mezi námi. Já s ním nechci být. Až se Kol z tohohle probere, nebudu s ním. Já vím, že za to nemůže. Benjamin ho uřknul, ale děsí mě to, že tohle chování by se mohlo opakovat. A ne jen díky uřknutí, ale vím, že Kol se jistě takhle už někdy choval. A já nechci. Nechci znova. Myslím, že teď budu mít hodně práce s tím, abych dala dohromady sama sebe. A už nebudu mít na to, abych poskládala dohromady nás dva. Možná se vyřeší všechno ostatní. Možná Ben umře, já nebudu kotva, nevím, ale vím jedno. Chci zkusit život bez Kola. Můj život vždycky ovládali muži. Konečně si ho chci taky ovládat sama. (řekne velice rozhodně a nekompromisně a podívá se zpět s pevným pohledem na Rebeku)

(Nedívala se na Kolovo obličej, takže vůbec nezaregistrovala, že otevřel na chvíli oči. Pořád má oči upřené na jeho ruku. Vůbec proto nečeká, co přijde za chvíli. Nestačí se ani vzpamatovat a už je přitlačená u zdi a kousek od jejího obličeje je ten Kolův. Nějakou chvíli je překvapením v šoku. Trvá jí nějakou chvíli, než začne uvažovat, jak z toho ven. Nenapadne jí nic jiného, než na Kola použít aneurisma. Oči má upřené na jeho obličej a začne mu způsobovat neuvěřitelnou bolest hlavy. Díky tomu Kolovo jeho sevření povolí a ona se mu vymaní z rukou a odstoupí dost daleko, aby se k ní nedostal. Chvilku to vše vydýchává, ale pak se na něj podívá už zcela s klidnou tváří. Pořád na něj působí její moc, ale už ne tak silně jako ze začátku.) Až na to, že jsi nedokázal proměnit ani jednu v upíra. (Tohle sice nebyla až tak pravda, ale zatím to souhlasilo. Genevieve upírem nebyla, stane se jím, až z ní sejme kotvu. Přistoupí zas pár kroků k němu a vrazí mu pěstí. Dá do toho i svou moc, takže to Kola rozhodně muselo bolet.) Tohle je za Genevieve. (Kol byl sice uřknutý a sám ani nevěděl, co dělá, ale ona si nemohla pomoct. Chytne ho silně rukou za bradu a druhou vytáhne z kapsy ampulku se sporýšem. Potřebovala ho aspoň na chvíli oslabit, aby se mohla soustředit na upevnění řetězů.)

*Už už se jí chystá narvat svoje zápěstí do pusy tak, aby byla nucena aspoň kapku jeho krve vypít. Bohužel se mu to nepodaří, protože Sophie použije svou moc a začne na něj působit aneurisma. Je to nepředstavitelná bolest, ale zatím se, což je obdivuhodné, stále udržuje na nohou. Musí se podivit nad tím, když řekne, že se mu to nepodařilo. Nepodařilo se mu udělat z Genevieve upíra..* Nepovedlo se mi to dneska, povede se mi to jindy. *dokáže říct i přes bolest, kterou mu způsobuje. Až když mu Sophie vrazí pěstí, do které určitě taky musela přidat něco ze své moci, se sveze na zem, chytne se za spánky a začne se svíjet bolestí. Když ho Sophie chytla za bradu a v ruce držela ampulku, chvilku se snažil rozpoznat, co to je. Sporýš. Začne se pomalu škrábat na nohy, ale musí se pořád držet za spánky, protože ta bolest je strašná. Musí Sophie ukázat, že je schopný nějakého většího útoku. Musí, i když to ve skutečnosti není pravda. S takovouhle bolestí by neublížil skoro ani mouše.*

Beko, já vím, že to asi nevezme dobře, ale mám si kvůli tomu před ním sednout na zadek? (povytáhne obočí) Myslím, že jsem seděla na zadku už až až. nemůže mě ovládat, nemůže mě vydírat, o tom vztahy nejsou. A že to zkoušel a dělal. (Samozřejmě, že se jí Kol někdy nějakým tím způsobem snažil vydírat, hlavně citově samozřejmě. Většinou mu to procházelo, protože chtěla, aby to mezi nimi prostě klapalo, ale už toho taky měla plný zuby.) Můj život je pouze můj a ostatní to už prostě musí pochopit. (podívá se na Beku) Ale hlavně... hlavně si myslím, že jsem si to ze všeho nejdřív potřebovala pořádně uvědomit sama. A já opravdu doufám, že i on se bude snažit srovnat se a bude to všechno lepší, ale (vydechne a je na ní vidět, že jí vážně bolí, jak to tady všechno říká, ale ona věděla, že dělá správnou věc. Dělá správnou věc pro sebe. A někdy je potřeba být sobec) ... ale někdy láska prostě nestačí. 

Tak to se rozhodně mýlíš. (Dokud bude uvězněný tady, tak se mu rozhodne nic nepovede. A až se konečně zbaví uřknutí, tak už o to nebude usilovat. Zajímalo by jí, jak se Kol pak zachová, až bude zase v pořádku. Věděla, že Genevieve opravdu miloval nebo jí měl alespoň rád, takže nejspíš se jí bude omlouvat. Poté, co dá Kolovi pěstí, začnou jí pálet klouby. Uhodit normálního člověka, tak by to ani necítila, jenže původní upír byl jiná liga. Díky tomu, že na Kola působí ještě její moc, tak se jí podaří mu obsah ampulky vylít do pusy. Teď už jí bylo jedno, jestli polkne nebo ne. Sporýš se mu stejně dostal do těla, i kdyby to vyprskl ven, tak aspoň trocha sporýše v něm bude. Pustí mu bradu a odstoupí od něj pár kroků dozadu. Přestane mu způsobovat aneurisma a zaměří se na řetězy. Pomocí kouzla se jí podaří, aby řetězy vydrželi jakoukoliv sílu a samozřejmě to samé udělá i s vruty ve zdi, jelikož řetězy sami o sobě by vydrželi, ale Kol by je mohl vytrhnout ze zdi a tím se dostat pryč. Konečně byl tedy Kol bezpečně uvězněný.) Fajn, konečně. Teď si trochu promluvíme. (Začne přecházet po sklepě v bezpečné vzdálenosti od Kola a nakonec se zastaví u protější zdi a o ní se opře.) Kdy jsi mluvil s Benjaminem?

*Když mu Sophie vylije do pusy ten sporýš, snaží se ho vykašlat, ale vůbec se mu to nedaří. Takže nejen, že je teď uvězněný v řetězech, teď je i oslabený sporýšem. Jako by toho nebylo málo. Od sporýše má docela dost poleptanou pusu, hlavně zevnitř a rozhodně bude chvilku trvat, než se mu to zahojí aspoň trošku. Když mu přestane způsobovat aneurisma, neubrání se tomu, aby si trošku oddychl. Ta bolest byla konečně pryč, aspoň něco. Už se chtěl pokoušet dostat se z řetězů, ale Sophie je mezitím dost upevnila, takže nešly ani přetrhnout, ani vyrvat ze zdi. Když řekne, že si konečně můžou promluvit, zasměje se. Vážně se chová jako blázen.* S tebou, že bych měl o něčem mluvit? Zapomeň. *řekne odhodlaně. Nemá v plánu se s ní bavit. Nikdy ji neměl rád, nikdy se s ní moc nebavil. Proč by to měl zrovna teď měnit?*

*Ta doba, kterou stojí u vchodu do domu se mu po nějaké době začne zdát příliš dlouhá. I kdyby se Sophie zdržela, tak by sem už musela dojít. Sotva začne přemýšlet, kde je, k jeho upířímu sluchu dolehnou hlasité zvuky odněkud z domu, které připomínají něco jako souboj. Zpozorní a zaposlouchá se více. Brzy pochopí, že je to zvuk řetězů a pak rozezná i hlasy. Nespokojeně se zamračí. Uvědomí si, že Sophie musela přijít dříve, což nechápe, kdy to stihla. Zjištění, že se sama vydala za Kolem... Neshledává to vůbec, jako dobrý nápad, hlavně vůči ní. Otočí se a rychle se vydá do domu a po té zamíří do sklepení. Jde po zvuku, který je teď více, než hlasitý. Brzy najde Kolovu celu a v ní i Sophie.* Kdy jsi přišla, Sophie? *Zeptá se jí místo pozdravu a pohlédne na ni ostřeji, než by bylo bývalo nutné. Z ní otočí pohled na Kola. Uvnitř ho ten pohled netěší, ale navenek to zatím nijak najevo nedává.*

(Trochu si povzdychne, když Kol naprosto nespolupracuje. Nejspíš by se tuhle odpověď dozvěděla i od Genevieve, ale proč se jí na to ptát, když se to může dozvědět přímo od zdroje?) Fajn tak to prostě uděláme jinak. Ty mi odpovíš na otázky a já ti poskytnu krev. Pochybuji, že jí v brzké době dostaneš a vypadáš, že by ti opravdu bodla. (Zvedne svou ruku a pomocí nehtů se do ní štípne až do krve. Samozřejmě té krve vyteklo, tak kapka, ale Kol jí musel i tak silně cítit. Pozvedne obočí a kouká na Kola. Vůbec neslyší něčí kroky, takže Elijaha si všimne, až když promluví. Otočí na něj hlavu, ale na jeho otázku mu neodovídá. Spíše zkoumá jeho pohled. To mělo znamenat co?) Ten pohled nebyl vůbec nutný. A přišla jsem tak před patnácti minutami? (Pokrčí rameny a obrátí svůj pohled opět na Kola.)

Nikdy neříkej nikdy. Tak se to myslím říká, ale pokud se tak někdy stane, bude to trvat dlouho. (Tímhle svým tvrzením vlastně řekla Bece, že Kola stále miluje a že je dost dobře možné, že bude ještě dlouho po tom, co to s ním ukončí, ale jak řekla předtím. Láska někdy nestačí a v tomhle případě to prostě nestačilo. Mají mezi sebou až moc překážek a bude opravdu nejlepší, když si každý z cesty odstraní ty svoje a pak možná... uvidí se. 
Když začne mluvit o tom, proč se stala kotvou, tak se jemně zamračí. Neví, co od toho má očekávat. A docela ji překvapí její výrok o tom, že to nebylo proto, že by ho chtěla udržet naživu. Tak tohle ji zajímá. Proto se k ní natočí ještě víc a napjatě poslouchá. Její obočí se svrašťuje čím dál víc.) On se tě pokusil zabít? (řekne docela dost překvapeně) Fajn, tak to jsem přesvědčená už na milion procent, že to, co se chystám udělat, je správně a že dělám správně, pokud se po těchhle incidentech bojím o tom, že by se to mohlo opakovat i kdyby byl při smyslech. Myslela jsem si, že s nezažiju nic horšího než to s Benem, ale pletla jsem se. Mnohem horší je sledovat, jak se ti milovaný člověk mění před očima a pak s tebou zachází jako s hadrovou panenkou. (Benjamina přestala mít ráda stejně ak rychle, jako začala, takže to porovnávat nemohla, ale dívat se na Kola, kterého milovala, jak jí ubližuje, to na ni bylo hodně a ona byla naprosto zoufalá a na dně) První večer mi zlomil zápěstí a dal mi facku a vysál mě skoro do sucha. Ale přišel Klaus a vyléčil mě. Něco jsem mu nalhala, takže zase odešel. Ale další den. Další den to bylo horší. (podívá se někam do neurčita před sebe a na chvíli semkne rty, než je od sebe zase odlepí) Kdybych nakonec nesouhlasila, bylo by z toho znásilnění, ale on v tom vlastně stejně nebyl rozdíl, i když jsem s tím z donucení souhlasila, ale jen kvůli tomu, abych nebyla bezmocná úplně. A pak mě prostě dobil. A uděla si ze mě omalovánku (Detaily už nejsou potřeba.)

*Vyslechne si její nabídku a po menším váhání nakonec kývne, i když by to raději nedělal. To, že cítil její krev ho dost ovlivňovalo. Představa, že by neměl dalších pár dní ani kapku krve.. To by prostě nevydržel. Zbláznil by se ještě víc, než je teď.* Potkal jsem ho někdy v tý době, kdy se objevil. Nevěděl jsem, co je zač. *řekne a potom ji chvilku sleduje, jestli se uráčí mu dát nějakou krev už teď. Mezitím přijde Elijah. Naprosto ignoruje ten jeho pohled. Kol se na něj dívá chladným pohledem, ale ne dlouho. Za chvíli se zase obrátí k Sophie doufaje, že mu dá už teď nějakou krev.*

*Zůstane v cele s nimi, ale zatím se nijak nezapojuje kromě jeho otázky k Sophie už nic dalšího nepoví, ani nijak slovně nereaguje na její poznámky. Nechce se mu jí něco říkat před Kolem a když pozoruje bratra, předpokládá, že je zbytečné, pokoušet se o něco i v jeho případě. Zůstane stát tak, aby měl dobrou pozici a vše dobře viděl. Hlavně Kola chce mít na očích. Nehodlá riskovat, že by mohl něco zkusit. Zdá se mu sice v danou chvilku neškodný, přesto s ním Sophie samotnou už nenechá. Poslouchá je, ale dále mlčí.*

(Potěší jí, že Kol na tuhle dohodu kývne. Nic nemotivuje spoutaného upír víc než krev, když v dohlednu nebyla žádná jiná. Po jeho odpovědi se trochu zamyslí a zopakuje, co řekl.) Nevěděl jsi, co je zač, takže... (Zbytek úvahy už probírá jen ve své hlavě. Jestliže nevěděl, co je zač, tak to bylo ještě před tím svátkem. Od svátku uběhli tak dva měsíce, neví přesně jak dlouho to je, ale dva měsíce určitě a možná pár dní navíc. Tohle bylo hodně špatné. Jen tak to uřknutí nemůže zrušit, tohle vyžadovalo hodně síly a nějaké silné kouzlo a ne jen klasické. Prohrábne si vlasy a vydechne. Tohle už bude muset prodiskutovat s Genevieve, protože ona sama tak silné kouzlo neznala a vymyslet by jí trvalo hodně dlouho. S Genevieve to půjde vše rychleji. Na moment se podívá na Elijah, ale pak obrátí svůj pohled ke své ruce. Rozšíří si ránu na ruce, aby jí začala téct krev a nechá jí stékat do ampulky, kterou stále držela v ruce. Rozhodně nenechá Kola pít rovnou z její žíly a krev mu přeci jen slíbila. Když je konečně ampulka naplněná, vyléčí si ránu a krev otře do kalhot. Přistoupí ke Kolovi o trochu blíže, ale nespouští z něj zrak. Zastaví se pár kroků od něj a natáhne k němu ruku s ampulkou.) Nic nezkoušej. Zabiješ mě a z těch řetězů se už nedostaneš nikdy.

*Když k němu nakonec Sophie natáhne ruku s ampulkou plnou krví, ihned po ní chmátne a okamžitě vypije všechen její obsah. Ampulku jí zase podá.* Chci ještě. *řekne jenom, než si od něj Sophie ampulku vezme zpátky. Takové malé množství krve by nestačilo ani obyčejnému upírovi, natož Původnímu a ještě k tomu uřknutému.*

(Protočí oči, když Kol chce další dávku. Zvedne ruku, kde měla ještě před chvíli otevřenou ránu.) Máš smůlu. Můžeš si maximálně trochu krve vycucat z mých kalhot, ale svlíkat se mi z nich nechce. (Pokrčí rameny a podívá se mu do očí. Aniž by pak čekala na jeho odpověď, tak se otočí a vyjde z Kolovo osobní cely. Když prochází kolem Elijaha, tak na něj jen koukne trochu tázavě, jestli hodlá zůstávat nebo jde taky. Nebyl zrovna moc sdílnej, čemuž se ani nediví. Pomalu dojde až ke schodům vedoucí nahoru a rozejde se po nich. Tentokrát už nemusí přemýšlet, kam půjde. Půjde konečně za Genevieve. Do teď vlastně ani nevěděla, co vše jí Kol udělal kromě té proměny v upíra, která se rozjede až po odstranění kotvy.)