The Abattoir

Kol byl uřknutý dlouho. Přes dva měsíce možná. (zamyslí se trochu, jak si tak v mysli počítá, kdy že jí to Kol říkal, že se s Benem viděl.) Kdo ví, jak to bylo. Nebyla jsem u toho a tohle si asi budete muset vyřídit sami, až bude Kol v pořádku. (pokrčí rameny... jí samé je jasné, že  si s ním bude muset promluvit taky. Může mu jít říct teď, že je konec, ale on se jí akorát vysměje do obličeje a nebude to brát vážně, takže je si jistá, že s ním bude mluvit ještě potom, ale o to víc se na to netěší, protože neví, jak to zvládne. Kola milovala a bude jí to trhat srdce, ale pro te´d ví, že to tak bude nejlepší) Bex, rozhodně si nic nevyčítej. (pousměje se na ni slabě, když ji vezme za rameno.) Věci, které nejsou a nebudou si vyčítat nesmíme. Myslím, že to by to tady nevypadalo zrovna nejlíp. Navíc můžeme být rádi, že se to alespoň ví, i když tomu předcházelo pár incidentů. Ale důležité je, že Kol už je pod kontrolou a že se teď bude pracovat na tom, aby mu zase bylo dobře.

*Sleduje Sophie a Kola. Zjištění, že jeho bratr je uřknutý přes dva měsíce a jim to nedošlo, mu způsobí pár vrásek, které se objeví na jeho čele jinak nehybného výrazu ve tváři. Přemýšlí, jestli se tomu dalo nějak zabránit. Předejít tomu, aby to došlo až takhle daleko. Když s Kolem mluvil naposledy v domě na plantáži, nezdál se mu jiný, než dříve. I ten vlkodlačí jed z jeho pohledu snášel docela pozdě. Tiše si povzdechne. Když Sophie dává po té Kolovi krev, sleduje je oba ještě pozorněji. Po té je rád, že se to obešlo v klidu. Když na Sophie vidí, že zde dnes skončila, následuje ji z cely ven. S bratrem tam nehodlá zůstávat. Mlčky vyjde z Kolova vězení a dveře zajistí. Po té se vydá za ní ze sklepení ven.* Dokážeš Kolovi pomoct, Sophie? *Zeptá se jí cestou. Drží se trochu za ní. Většinou hledí zachmuřeně k zemi. Přemýšlí, jestli má jeho bratr nějakou naději, jak tohle překonat. Během své otázky krátce pohlédne na Sophie.*

(Vyjde až nahoru zpátky do haly a tam se zastaví. Po cestě nahoru přemýšlela nad Elijahovo otázkou. Dokáže mu pomoct? Sama si nebyla zrovna jistá, ale něco se vymyslet musí. Otočí se na Elijaha a ruce si dá do kapes.) Něco se vymyslí. Horší bude čas. Nepůjde to zrovna lehce a nevím, jestli se rychle něčeho dopátrám. Ale zvládne se to. (Kývne hlavou, aby potvrdila svá slova, i když to vůbec neříkala moc přesvědčivě. Na chvíli se zahledí na zem a přemýšlí nad tím vším, jak by se to dalo zvrátit. Zvedne hlavu a podívá se opět na něj.) Byla by tu jedna možnost, která by se dala provést rychle. Proměna zpátky do stavu před proměnou v upíra, tudíž i před uřknutím. (Myslela tím samozřejmě proměnu zpátky v člověka, jenže jak by Kol pak snášel to, že je zase člověk? Nebylo by to pak ještě horší? Mohl by být naprosto nepříčetný. Nemůže ho proměnit zpět člověka bez jeho souhlasu a je si jistá, že ten rozhodně teď nedostane.)

*Sophienino mlčení mezi jeho otázkou a odpovědí mu napoví, že to rozhodně nebude jednoduché, jestli vůbec existuje možnost, jak Kolovi pomoct. Zůstane stát a pohlédne na ni po té, co začne odpovídat. Sophienina slova, jen potvrdí jeho obavy. Poslouchá ji. Tváří se u toho stále stejně podmračeně. Poslední dny jsou pro něho hodně náročné. Pokývá hlavou, když ho Sophie ujišťuje, že se to zvládne. I když tomu v danou chvíli moc nevěří, jejich slov si váží.* Děkuji, Sophie i za tu naději, co se mi pokoušíš dát. *Odpoví jí. Při tom na ni kouká. Pak uvažuje, jak by se Kolovi dalo pomoci. Z toho jej probere Sophie svými dalšími slovy. Znovu k ní zvedne hlavu a zaposlouchá se. Taková možnost ho tedy nenapadla. Ví, že by to Kola zbavilo problému, ale i jeho okamžitě napadne otázka, jestli by to Kol takhle chtěl. Takové rozhodnutí udělat místo něj. Nepřijde mu to správné, ani v jeho stavu.* Já nevím, jestli můžeme tohle rozhodnout za Kola. *Odpoví jí pravdivě, jak to vnímá. Něco takového si nedovede představit.* Co bude s těmi, které proměnil? *Napadne ho při tom a svou otázku také pronese nahlas. Pohlédne na Sophie, ale není si jistý, jestli bude znát odpověď.*

(Když se začne zmiňovat o době před sto lety, s vydechnutím a následně mírným úsměvem se na ni podívala.) Ano, na to si pamatuji dobře. Stejně jako na tvá slova, že Kola bych si zamilovala. Měla jsi dobrý odhad, musím říct. (zasměje se trochu nakřáplým hlasem.... ano, ona opravdu hledá jen v řadách "padouchů", protože ji nikdy nenapadlo, že by možná mohla zabrousit do řad "hrdinů", že tam se pro ni skrývá ten, se kterým by byla šťastná a neměla s ním žádné starosti.) Řekla bych, že už je to takový vzorec. Nikdy jsem nebyla zvyklá na to, že bych kolem sebe měla hodné muže. A když jsem měla (vzpomene si hlavně na Alana) tak to nedopadlo dobře. Řekla bych, že jsem si tak nějak začala myslet, že ti dobří jsou z mého dosahu. Že si je možná nezasloužím, že mi nejsou souzeni. Možná máš pravdu (připustí, opravdu by asi měla zkusit něco jiného, až se dá dohromady. Měla by si zkusit najít někoho normálně hodného, pokud se jí tedy bude vůbec chtít někoho hledat) možná bych měla hledat trochu někde jinde.

Zvládne se to, nemusíš si dělat starosti. (Lehce a povzbudivě se usměje. Musí se to zvládnout, nemůžou přeci Kola navždy držet pod zámkem a nechat ho chodit volně venku taky nemohli. Mohl by opět ublížit Genevieve. Mohl by zabít nevinné lidi, i když si byla jistá, že to už stihl také udělat. Mohl by ohrozit mnoho životů a dát Benjaminovi šanci na vítězství. Možná by dokonce i sám mohl zabít Hayley a dítě a tím by ušetřil Benjaminovi práci.) Kol je pod zámkem. Díky kouzlu řetězy vydrží a nedostane se ven. Teď od něj nehrozí nikomu žádné nebezpečí. Jen se musí vymyslet, jak ho zbavit toho uřknutí. Ale dva měsíce je hodně dlouhá doba. Zachytit to v počátku, bylo by vše jednodušší, ale předpokládám, že Benjamin se ujistil, že znaménko po uřknutí se jen tak neobjeví. (A do toho každý řešil nějaké problémy a nad Kolovo chováním se nikdo nepozastavil. Možná by si toho Genevieve všimla dříve, ale každou chvíli se řešil Benjamin a ona z toho sama byla dost vystresovaná, aby si všímala detailů. Benjamin měl, jak se zdá vše naprosto dokonale promyšlené a oni se mohli dívat na všechny ty následky a nijak tomu nezabránit.) Raději bych to nechala jako poslední možné řešení, když se nic nevymyslí. (Nad jeho otázkou povytáhne obočí. Sama vlastně neví, co by se stalo s Kolovo krevní linií. Byla tady možnost, že by umřeli ostatní upíři, které proměnil, ale nebylo to jisté.) Popravdě to nevím. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela.

*Navzdory všemu se Sophieniným slovům slabě pousměje. Nedělat si starosti v tomhle období bylo pro něj zhola nemožné.* Myslím, že bez starostí už bych asi ani neuměl existovat. *Poznamená. Rozhodně si takové období nedovede vybavit, jestli někdy alespoň krátkou chvíli bylo. Nevěří, že touhle dobou by to ještě vůbec mohlo být možné. Pokývá hlavou, když ho ujistí, že Kol teď už nikomu neublíží.* Děkuji, Sophie. *Pousměje se na ni děkovně. V tuhle dobu je opravdu rád za to, že Sophie zná. V tom, co dělá pro Kola jí důvěřuje.* Benjamin má vše až moc dopodrobna vymyšlené. *Zamračí se.* Jak zjistit, co chystá dál. Musíme ho zastavit, jednou pro vždy. *Když si uvědomí, jak se mu podařilo zničit Genevieve. Zavrtí nad tím dopáleně hlavou. Sice to nedává moc najevo, ale nepříčetný zlostí a bezmocí, že s tím nedokáže nic dělat.* Já taky. *Odsouhlasí Sophieniny slova s "léčbou" Kolova uřknutí.* Kdybychom se ho mohli zeptat v nějaké světlé chvilce jeho šílenství, a souhlasil by s tím, bylo by to něco jiného. *Odvětí zamyšleně. Neví, ale jeli to možné.* Nedovedu si představit, co s ním udělá, až zjistí, co napáchal. *Povzdechne si. Pohlédne utrápeně na Sophie. Je mu bratra nevýslovně líto.* Genevieve s ním dokázala udělat zázrak. *Má na mysli tu jeho proměnu - nového Kola.* Tohle si nezasloužili. *Dodá.* Za tohle bude Benjamin pykat. *Pomyslí si. Na Sophieniny slova ohledně osudu těch Kolem proměněných pokýve hlavou.* Snad to nebudeme muset zkoušet. *Dodá.* Nechceš jít dále, Sophie? *Pohlédne pak na ni a po té kývne hlavou ke schodům do patra. Nechce se mu tyhle věci probírat tady v hale. Je si jistý, že i Gen její přítomnost zde uvítá. O ní, ale zatím nemluví.*

Věřím, že ano. Možná by ses jen potřeboval trochu odvázat a nic neřešit, ale to je v tuhle chvíli nemožné. Možná po vyřešení všech problémů. (Pokrčí rameny. Vlastně něco takového by teď potřebovali všichni, ale nemohli si to dovolit. Na jeden den by přestali být obezřetní a Benjamin by získal pod kontrolu celé město. Na jeho poděkování s pousmáním kývne.) Je nemožné zjistit, co má nachystáno dál. Kola uřknul už před jakou dobou a až teď se z toho stal problém. Ví přesně, co dělá. Zatímco my jen tápeme ve tmě. (Zavrtí hlavou. Kdyby zjistili další Benjaminovo tah, tak by možná dokázali zastavit, ale takhle? Neměli prostě v tuhle chvíli šanci. Řešili moc problémů najednou a to byl pro ně kámen úrazu.) Možná by jsme se teď měli zaměřit na Benjamina a ne na Kola. Kolův stav se už nemůže zhoršit. Ale Benjamin tu stále je. A čím dříve odstraníme Benjamina, tím dříve můžeme dořešit vše ostatní. (Možná přestane i na nějakou dobu řešit, kdo tedy doopravdy posedl Johna. Sice ten někdo mohl ohrozit je všechny, ale Benjamin to už dělá, takže proč se nezaměřit čistě jen na něj?) Jo tak si nedokážu představit ani já, ale snad nebude dopálený za dnešní scénu dole ve sklepě. (Pochybuje, že jí poděkuje za tu pěst do jeho obličeje a to aneurisma, které mu způsobila, ale snad bude litovat toho, co provedl Genevieve, protože jestli ne, tak mu uštědří další ránu do toho jeho obličejíčku.) Benjamin je prostě parchant nejvyššího stupně. (Ušklíbne se. Jak ráda by viděla Benjamina trpět. Když nemohl týrat Genevieve on, tak se postaral o to, aby jí týral Kol. Zachytí Elijahovo utrápený výraz. Neví, jestli to je kvůli Kolovi nebo kvůli Genevieve, možná kvůli oboum. Pohlédne nahoru po jeho otázce a pak opět na něj.) Jistě. (Kývne na souhlas a čeká, až se on vydá nahoru a potom se rozejde za ním.)

*Pousměje se a přikývne.* Bylo by to určitě příjemné rozptýlení, ale touhle dobou je to zhola nemožné. *Poznamená.* Naposledy jsem se těšil na příjemný večer v den vašeho svátku. Tehdy jsem věřil, že konečně nastane v tomhle městě trochu lepší atmosfera. *Povídá jí.* To, co tam, ale následovalo. *Jeho pohled na chvíli ztvrdne a zablýskne se mu v očích. Zavrtí pak hlavou a nechá tyhle pocity i myšlenky na danou událost zase postupně vymizet. S jejími dalšími slovy mu nezbývá, než souhlasit. Neustále se snaží přijít na něco, čím by Benjamina ochromili, překazili mu jeho úmysly a následně zničili.* Měli a jistě by to nebyl takový problém nebýt zrádců ve vlastních "řadách". *Zamračí se. Ten incident s vlkodlaky všechno dokonale naboural.* Když se zaměříme na jeden problém tak nám ty ostatní začnou přerůstat přes hlavu. *Mračí se dál.* Jak můžeme vědět, že Kol není jeho tajná zbraň, kterou použije v nejméně vhodný okamžik. *Věří, že teď je Kol pod zámkem a zneškodněný, ale může to být další Benjaminova strategie. Podívá se na Sophie, když se vrátí k tomu, co bylo ve sklepení s Kolem. On tam přišel až skoro ke konci. Neví, co se tam odehrálo, ale jen ta představa, že mohl něco provést Sophie. Stáhne nesouhlasně obočí.* Neměla si tam chodit sama. Mohl ti něco udělat. *Poznamená a znovu na ni pohlédne. Svým způsobem nyní může navázat na jeho jediná slova v Kolově cele. V jeho očích je vidět upřímná obava z toho, co se tam mohlo stát a strach, který to u něj o ni vyvolalo, když zjistil, že tam s Kolem byla sama. Pak pohled skloní dolů a poslouchá její komentář k Benjaminovi. Raději se k němu on slovně nevyjadřuje. S pousmáním pak přikývne a krátce k ní zvedne hlavu. Vydá se pomalu ke schodišti, ale před ním se zastaví a dá jí na nich přednost.*

(Překvapí jí, že Elijah se opravdu těšil na oslavu jejich svátku požehnání. Usměje se přitom.) Jsem ráda, že ses na to těšil. Já svým způsobem také. Byla to moje první událost covenu jako Starší. A i když připravuji akce neustále v baru, tak z tohohle jsem byla nervózní. (Úsměv jí přejde, jakmile Elijah pokračuje. Ještě teď jí z toho naskakovala husí kůže na zádech. Benjaminův příchod, ponížení Genevieve na veřejnosti a poprava několika upírů a vlkodlaků. Raději se k tomu nijak nevyjadřuje. Nechtěla na to myslet. A jak usoudí, tak Elijah také ne, jak se dívá do jeho tváře a zaznamená změnu pocitů.) Co se stalo, stalo se. Nemůže to změnit. Musíme jen zajistit, aby se něco takového už neopakovalo. (Skousne si ret, když zmíní, že by jim ty problémy přerostly přes hlavu. V tom měl nejspíše pravdu.) Fajn. Ale nemůžeme dovolit, aby nás další problémy zaměstnali natolik, aby jsme přestali plánovat něco proti Benjaminovi. (Svraští obočí. Kol a Benjaminova tajná zbraň? To si nemyslí. Zavrtí proto hlavou.) Kol je uřknutý ne posedlý. Pokud k Benjaminovi choval zášť už před tím, tak se to jen zvýšilo. Nebude rozhodně dělat nic, co by Benjaminovi pomohlo. Myslím, že Kol měl být jen utrpení pro Genevieve a naše dašlí odpoutání pozornosti od něj. (Oblízne si rty a čeká, co dalšího Elijah řekne. Ten se, ale už k Benjaminovi nevrací. Na chvíli povytáhne obočí, když Elijah nesouhlasně svraští obočí, ale z jeho slov pochopí, proč se tak tváří.) Jen jsme si povídali. (Ujistí ho, i když to nebyla pravda. Kol jí chtěl proměnit v upíra a to by bylo už po druhé, co by se jím stala. Jenže na rozdíl od Genevieve, ona měla stále svou moc a mohla se bránit. Genevieve ne. Pousměje se, když vidí, že o ní měl strach. Nikdy nečekala, že by o ní měl strach zrovna původní, ale nic nenamítala. Rozejde se po schodech nahoru, když jí Elijah dá přednost a vyjde až nahoru. Pak přejde až ke dveřím pokoje, kde měla být Genevieve, ale před nimi se zastaví, protože slyší hlasy. Jeden patřil Genevieve a druhý Rebece. Zachytí pár slov, ale i to jí stačilo, aby se od dveří zase obrátila a vzdálila se. Za prvé, Rebekah moc v lásce neměla, i když jí dokázala ignorovat. A za druhé, jim teď nechtěla narušovat rozhovor. Podívá se na Elijaha.) Nastane teď ta situace, kdy mě Elijah Mikealson pozve k sobě? (Povytáhne obočí s lehkým úsměvem. Nebylo v tom rozhodně nic skrytého, ale vážné konverzace už jí unavovali.)

Bylo to po dlouhé době něco, kde jsem doufal, že bude příjemná společnost a zajímavé dění. *Odpoví jí.* Přišlo mi to jako vhodná událost pro nový začátek pro všechny. *Dodá ještě. Uhne pohledem někam do prostoru. V duchu si pomyslí, že na tom mělo hodně velký vliv i to, že věděl, že ten večer bude ve společnosti Hayley. Nahlas to nedodá. Teď už ví, že se Hayley rozhodla pro Klause, tak jak si představoval, že by to mělo být. Pro ně dva a jejich dceru. Nechtěl aby přišla na svět dvěma "cizím" lidem. Uvědomí si v ten okamžik, že si nic lepšího nemohl přát a nic lepšího se nemohlo stát. Je to poprvé od toho, co je viděl při tom polibku, kdy ho opustí zášť a hořkost a naopak je za to upřímně rád a přeje jim to. To jeho vnitřní prozření se projeví jako nepatrné projasnění v jeho tváři, v jeho očích. Právě mu ubyl jeden rodinný problém.* Mrzí mě, že to nevyšlo podle tvých představ a očekávání. *Pohlédne na Sophie a je to jako by navazoval na její slova, jen s menší prodlevou, kdy byl ponořený do svých myšlenek.* Jsem si ovšem jistý, že příště už to dopadne tak, jak má. *Dodá ještě, protože jí chce také říct něco povzbudivého. Slabě se na ni při tom pousměje. K tomu tragickému průběhu, který tam následoval už se nevyjadřuje. Jen nepatrně kývne.* Asi by stálo za to si nějakým způsobem řešení těch problémů rozdělit. *Poznamená. Tohle ho napadlo už dříve, ale nikdy nebyl dostatek času na to, aby to mohl navrhnout. V poslední době zjišťuje, že většinu problému ve městě rozebírá hlavně se Sophie. Rozhodně mu to nevadí. Zjistil už tehdy, když společně naplánovali tu první akci, že se mu v její přítomnosti dobře přemýšlí.* Je nás na to dost, a když se budeme soustředit na jeden z těch problémů, asi by bylo snazší se o to postarat. *Dodá ještě. Během svých slov ji sleduje, co k tomu poví.* Já vím, Sophie. *Reaguje pak na Benjamina a Kola.* Jak už jsme, ale viděli, Benjamin umí dobře manipulovat a nakonec dosáhne svého. Může pro své plány využít i mého bratra. Právě proto, že nedokáže normálně uvažovat. *Povídá Sophie.* Ale snad máš pravdu a Kol mu už posloužil tak, jak měl. *Doplní ještě s povzdechem. Zahledí se zamyšleně někam před sebe. Nikdy nepochopí Benjamina a jeho potřebu chovat se k Genevieve takovým způsobem.* Co mu vlastně provedla... *Poznamená a až to řekne, uvědomí, si, že si to, jen nemyslel. Pohlédne na Sophie trochu nejistě. Snaží se přijít na to, jestli z jeho hlasité myšlenky, která mu opravdu nechtěně unikla pochopí, k čemu patřila. Hned po té, její odpovědi, že si s Kolem ve sklepení, jen povídali se jeho výraz, kterým si ji přeměří změní. Může na něm vidět, že jí z té věty nevěří ani tu čárku nad měkkým "i". To by nesměl znát svého bratra. Raději se k tomuhle už nevyjadřuje, ale Sophie by měla pochopit, že by něco takového neměla opakovat. Když se pak vydají nahoru, následuje ji po schodech. Nahoře pak přemýšlí, jestli jít se Sophie nebo ji nechat s Genevieve o samotě. On sám má tedy jasno okamžitě. Za Genevieve on sám chodit nemusí. Neví, ale jestli něco nebude chtít Sophie. Proto ji následuje ke dveřím "jejího" pokoje. Zastaví se několik kroků od něj a sleduje dveře i Sophie. Podle jejího chování i hlasů uvnitř pochopí, že tam Genevieve není sama. Zůstane stát a se zájmem sleduje dál Sophienino počínání. Když nechce jít za Gen, přemýšlí, že jí nabídne nějakou variantu, aby čekání strávila co možná nejpříjemněji. Než stačí něco vymyslet tázavě se na ni podívá, protože na ni vidí, že chce něco říct. Po jejich slovech se pobaveně pousměje.* Bude mi potěšením, když je přijmeš, Sophie. *Dodá hned na to. Gestem ruky pak ukáže na dveře, které jsou hned vedle "jejího" pokoje. Zamíří k ním. Otevře je a počká opět na Sophie.* Čím ti ho můžu zpříjemnit? *Zeptá se jí. Na tváři se mu objeví znovu ten pobavený výraz.*

Rozhodně to měl být nový začátek pro coven. (Svátkem požehnání chtěla oslavit nový začátek covenu. Započít tak novou éru, ale oslava se stala masakrem. Možná, kdyby se to nezvrtlo, tak to opravdu byl nový začátek pro všechny, ale nestalo se tak. Dívá se na Elijaha a všimne si, že je poněkud zamyšlený. Zajímalo by jí, nad čím tak přemýšlí, ale nahlas se nezeptá.) Všechno nemůže vyjít podle našich představ. (Pokrčí rameny. Nevyšlo to prostě a ona už se tím dále nezabývala. Usměje se při jeho dalších slovech. Příště to snad opravdu dopadne, tak jak by mělo a bez nějakých dalších problémů, ale to bude až za deset měsíců.) To by opravdu stalo za to. (Kývne na souhlas. Jen teď promyslet, kdo by se čím zabýval. Posednutím Johna by se mohla zabývat Alisea. V jejím stavu to bylo asi to nejbezpečnější a týkalo se to i jí, i když nevěří, že za tím je Roderick. I kdyby to nebyl on, tak Sophie měla tu vizi, kde viděla Johna a dalších možná padesát mužů.) Pokud o tohle máš opravdu obavy, tak to řešení nebudu odkládat stranou. Vlastně by na řešení klidně mohla přijít sama Genevieve, i když nemá moc, tak znalosti má a dokonce víc než já. Já pak mohu provést to kouzlo. (Genevieve teď nemohla čarovat a sama pomoct Kolovi, ale mohla přijít na způsob, jak mu pomoct. A vlastně to bylo asi to nejnáročnější ze všeho. Věří, že Genevieve přijde na způsob, jak pomoct Kolovi dřív než ona sama. Byla si sice jistá, že Kol už nijak neposlouží Benjaminovi, ale aspoň tím ušetří Elijahovi starosti. Povytáhne obočí, když Elijah vysloví svá další slova. Chvíli nechápe k čemu se to vztahuje, ale pak jí to dojde.) Co provedla Genevieve Benjaminovi, že se k ní takhle chová? (Tázavě se na něj podívá, jestli to myslel takhle. Odpověď byla jednoduchá, ona mu neprovedla nic. I když Benjamin si byl určitě jistý, že se provinila mnoha způsoby.) Nepřemýšlela stejně jako on? Odporovala mu? A kamarádí se s upíry? (Sice to řekla jako otázky, ale byli to spíš jen teoretické otázky. Nečekala, že by na ně Elijah měl odpověď. Benjamin ano, ale on ne. Popravdě to sama nechápala. Benjamin byl podle ní vyšinutej magor, který se vyžíval v týrání své sestry. Nepotřebovala to nějak zdůvodňovat, její názor by se nezměnil. Z Elijahova výrazu usoudí, že jí nevěřil, že si tam jen povídali, ale pravdu mu říkat nehodlá. Nic se jí nestalo, takže o nic nešlo. A nechce se pod jeho pohledem a napomínáním, aby za Kolem už nechodila sama a dávala na sebe pozor, cítit jako nějaká malá školačka, která něco vyvedla.)
To bych nemohla odmítnout. (Koukne na dveře, ke kterým ukáže Elijah a pak se vrátí pohledem k němu.) Jsme sousedé. To mě těší. (Když Elijaha už několikrát zopakoval, že to je "její" pokoj, kde je teď Elijah už to takhle díky němu začala brát i ona, i když tu nehodlala nikdy strávit další noc. Rozejde se za ním a pak vstoupí dovnitř. Začne se rozhlížet kolem sebe. Po chvilce rozhlížení zjistí, že Elijah tu nemá zrovna moc osobních předmětů a pokud ano, tak si jich nejspíš nevšimla. Tohle už zaznamenala u u Marcela, ten tam také neměl třeba fotky svých přátel. Za to ona ve svém bytě měla fotek víc než dost. Přátel a rodiny. Fotku rodičů tam nikde neměla. Nejvíce se tam objevoval John, Jack a Nicole. Oni byli její rodina víc než ta pravá. Otočí se na Elijaha a na chvíli se zamyslí.) Čímkoliv uznáš za vhodné. (Opět mu věnuje jeden ze svých úsměvů.)

*Poslechne si ji a chápavě přikývne. Vidí na ni, že to myslí upřímně. I tehdy jí to přál, ale v současné době, je přání z jeho strany o dost osobnější. Před tím chtěl, aby to pomohlo nastolit klid ve městě. Teď i kvůli Sophie. Nahlas to, ale nepoví.* Přemýšlím nad rodinnými problémy. *Odvětí Sophie, protože mu neujde, po té, co se probere ze svého přemítání o Hayley a Klausovi, že si ho prohlíží. Nepokládá, ovšem za žádoucí tím Sophie nudit, takže více nedodá.* To jsem si již stačil uvědomit, Sophie. *Poznamená se smutným pousmáním.* Přesto si myslím, že mé představy tak náročné nebyly a nejsou. *Dodá a chvilku na ni při tom kouká, než uhne pohledem a bloumá očima po svém okolí. Trochu klidu a pohody, o kterých mluví, v jeho pohledu rozhodně nepůsobí přehnaně.* V případě Benjamina si už nejsem jistý ničím. Rozhodně nechci riskovat. Má velkou moc. Nechci, aby si Kol potom musel vyčítat něco dalšího. Stačí, že ublížil někomu, na kom mu záleží. *Poví Sophie o svých obavách. Při tom na ni se znepokojeným výrazem krátce koukne. Poslechne si její návrh a kývne.* Pokud bude chtít a moci. *Poznamená. V případě Genevieve si nikdy není moc jistý, co od ní očekávat. Nikdy jí moc nerozuměl a už moc nedoufá, že by se mu to někdy podaří. Opět se zamyslí a probere ho až Sophienina reakce na jeho zběhlou myšlenku. To na ni pohlédne trochu nejistě. Není zrovna nadšený, že ji Sophie slyšela ani, že jí to nakonec došlo. Má ovšem možnost něco zjistit a tak na její otázku, kterou se ujišťuje, o čem to mluvil ani nekývne ani nezavrtí hlavou. V očích, je, ale vidět jisté napětí, a očekávání, jestli na ni odpoví. To, co nakonec slyší. Nepřekvapí ho, že tohle jsou nejspíše Benjaminovy důvody. V jeho očích to samozřejmě nic nezmění. Benjamin je v jeho očích bezpáteřní ubožák, který je schopný trápit vlastní sestru. Nikdy to nepochopí. Ta nelibost a nepochopení jeho jednání se promítne do jeho nesouhlasného a podmračeného pohledu. Znechuceně nad tímhle čarodějem se ušklíbne.* Proč si myslí, že je něco víc a lepší, než upíři? *Poznamená na to. Jeho otázka je, ale jen konstatováním. Nepotřebuje na to znát odpověď. Ani nechce, protože ho žádná na Benjamina nepřiměje změnit názor. Sophienino mlčení, když jí požádá, aby zbytečně neriskovala mu naznačí, že na ni bude muset v tomhle směru dát pozor. Její mlčení respektuje a už k tomu nic nedodá, ale v jeho pohledu je patrné, že si na ni dá pozor.
Pousměje se její reakci po té, co ji pozve k sobě. Je pro něj stále ještě nevšední ta její změna v chování vůči němu. Rozhodně ho to těší a je rád. Doufá, že jim to vydrží. Sleduje během svých myšlenek její pohled, kterým zalétne ke dveřím jeho pokoje a zpět k němu.* Chtěl jsem tě mít blízko. *Odpoví na to prostě, jako by to byla samozřejmá věc. V jeho očích před tím byla nezbytná. Počká na Sophie u dveří a když vejde dovnitř, následuje ji. Dveře zavře. I tak mu díky sousedství jeho pokoje s tím, kde teď přebývá Genevieve, mu nic podstatného neunikne.* Udělej si pohodlí. *Pobídne ji. Při tom ji sleduje, jak se jeho pokojem rozhlíží. Vlastně je stále v původním stavu, jak ho tady při přestěhování s plantáže našel. Neměl čas tady něco měnit a ani k tomu nemá důvod. Tráví zde jen nejnutnější čas. Většinou přespí, udělá, co je třeba proto, aby mohl mezi lidi a více jej nepotřebuje.* Jsi má první návštěva, když nepočítám rodinu. *Poznamená s pousmáním. Kromě několika jeho sourozenců tady nikdo jiný nebyl. Popojde od dveří více do pokoje. Přemýšlí, co může Sophie ze svých skromných zásob, nabídnout k občerstvení.* Něco k pití, k jídlu? *Pozvedne tázavě obočí, když se Sophie zeptá.*

Řekněme, že mám pro vaší rodinu prostě nevídanou slabost. Ale ne vždy se mi to vyplácí. (pokrčila rameny a pak už poslouchala o tom, že by si měla najít někoho hodného, ale že ani to není záruka, že to vyjde a dopadne dobře. Vyjmenovala jí dokonce i pár svých milostných avantýr, ze kterých poznala jen Marcela, ti ostatní jí nic neříkali.  Ale ona si myslela, že Kol je pro ni ten pravý. Jednu chvíli byla přesvědčená, že ona si zaslouží Kola a on ji, že si oba navzájem pomáhají dělat se lepšími, protože jí samé trvalo delší dobu, než si dokázala připustit, že něco cítí. Ale to bylo teď pryč. Možná, že na ni někde opravdu čeká někdo hodnější, lepší. Možná to zjistí, možná ne. Ale s Kolem prostě už být nechce. Nedělá jim to dobrotu. Jsou až moc jako na houpačce. Jsou až moc nestabilní. A ona si teď přála prostě klid. I když ho asi tak nějak mít pořádně stále nebude, Kol k tomu ubude. Bude ji to bolet. Hodně. Nikdy nikoho tak nemilovala jako jeho, ale nenechá se tou láskou zničit. To prostě nejde.) No vidíš, takže ani s hodnými to není jistota. (pokrčí rameny) Ale předpokládám, že tobě nejspíš ty vztahy dost ničil Klaus. (podívá se na ni... třeba by byla s někým šťastná, nebýt tehdy Klause, který jí vztahy neničil. I když s Marcelem jí být dovolil, ale tam potom nastal jiný problém, kterého byla součástí i ona.) Prostě si odpočinu a pak uvidím, co mi život přinese. (Má už docela vyprahlo v krku a rozhodně by něco pojedla, ale nechce se jí moc smejčit jim v kuchyni, kde toho možná stejně moc nenajde. Maximálně tak nějaké potraviny pro Hayley. Ale napít se chtěla rozhodně.) Když mě omluvíš, půjdu si sehnat něco k pití. (pousměje se na Beku a opustí ji, projde pokojem a vyjde z ně. Následně sejde po schodech a zabrousí do kuchyně. Natočí si z kohoutku vodu a vypije celou sklenici. Pak jí zrak utkví na míse čerstvých pomerančů na stole. Pokrčí si pro sebe rameny, vezme si jeden pomeranč, oloupe si ho a následně si sedne ke stolu a vychutnává si každé sousto úžasně kyselého pomeranče)

*Zpráva od Jacksona Hayley.*

kód:

Hayley, jsem na cestě za tebou. Dám vědět až budu před sídlem. Jackson.

*Je stále zavřená ve svém pokoji a přemýšlí. Zaslechne ten známý zvuk sms zprávy a podívá se na mobil, kdo ji píše. Jakmile zjistí, že zpráva, která ji přišla je od Jacksona, tak se zvedne z křesla. Půjde ho čekat ven, aby neměl zbytečné problémy s tím, že je tady. Nechce se dál nějak hádat s Klausem nebo snad s kýmkoliv jiným v sídle. Odloží mobil na postel, nemá potřebu mu na tohle odepisovat. Určitě je mu jasné, že na něj bude čekat. Vyjde ven z místnosti a zamíří k Elijahovi. Je pravda, že u něj v pokoji nikdy nebyla, ale ví, kde je. Chce mu jenom oznámit to, že tady bude Jackson a že si s ním na chvíli promluví, kdyby náhodou. Ví, že s ním jediným se dá jednat v klidu a že i on to bude brát. Přejde ke dveřím a prozatím si ani nevšímá hlasů, které z místnosti jdou lehce zaslechnout. Ona má teď myšlenky naprosto někde jinde a tak to nevnímá. Dvakrát poklepe na jeho dveře a aniž by čekala na vyzvání, tak do nich vstoupí. Má neutrální výraz na tváři, ale i tak ho ráda chtěla vidět, nemluvila s ním taky pár dní a je na jeho společnost zvyklá. Ovšem když otevře dveře, naskytne se jí pohled na něco, co by nikdy nečekala. V její tváři se objeví šok, ale hlavně především zklamání, které je mířené spíš na Elijahovu osobu. Těká pohledem z Elijaha na Sophie a ze Sophie na Elijaha a má pocit, že vybouchne v tu chvíli vztekem. Nedokáže přijít na to, co ona tady vůbec dělá. Ve stejném sídle, kousek od ní stojí Sophie, ta, která ji chtěla zabít, ta, která chtěla zabít její nenarozenou dceru. A povídá si s ním, tím, který je pro ni důležitý a od koho to nečekala. Baví se spolu jako přátelé, alespoň jí to tak přijde protože si nemůže nevšimnout těch pohledů. Jak dlouho už to trvá? Jak dlouho se spolu přátelí? Jak dlouho za ní dokázal Elijah chodit, dávat ji najevo, že se o ni stará a přitom se baví s někým, kdo chtěl zabít ji a jeho neteř? Zapomněla na to, co chtěla vůbec říct. Najednou zapomněla na vše a nevnímala nic víc, než jen bolest a zklamání, které ji působí Elijah. A na druhou stranu v puse cítila hořkost, vztek se v ní zvedal a pracoval na všechny otáčky. Její nenávist k této čarodějce vzrostla. Odvrátí od Elijaha pohled, jakoby se na něj nechtěla dívat, jakoby se na něj už nikdy nechtěla podívat. V tu chvíli si uvědomila, jak moc jsou rozdílní. Jak moc daleko od sebe mají. Zamíří pohledem k Sophie a v jejích očích jde vidět odpor, znechucení a hlavně spalující nenávist.* Co tady zatraceně děláš? *Položí ji tuhle otázku s jistým odporem v hlase, ale přitom to ani není otázka. Nechce ani na ni znát odpověď, nechce vlastně vůbec slyšet její hlas. V tuhle chvíli jí chce jenom zakroutit krkem a pohřbít ji nejméně 6 metrů hluboko pod zem, aby se už z té prohnilé hlíny nikdy nevyhrabala. Po chvíli opět promluví.* Buď odtud odejdeš ty nebo to budu já. *Řekne odhodlaně a její hlas je více, než vážný. Opravdu s obrovským přemáháním se podívá na Elijaha, ale v jejím výrazu není nic. Nic z toho, co vždy k němu měla.* Vysvětluj si to Klausovi sám. *Jako kdyby už bylo rozhodnuté, že odtud odejde a nebude mít snad ani v úmyslu se někdy vrátit. V tu chvíli chytne kliku od dveří a silně zabouchne za sebou dveře. Nepráskla s nimi, ale taky je nezavřela normálně. Položí si ruku na břicho a podívá se před sebe. Vztek a bolest jí teď ovládají. Padla na ni další starost a ona se obává, že už nemá sílu na to, aby to všechno zvládla. V tomhle domě byl opravdu jen jeden člověk, který to s ní mohl sdílet, Klaus. Není divu, že se začali sbližovat, tímto se tomu přestala jakkoliv divit, protože on byl vážně jediný, kdo s ní dokázal nést stejné pocity. Její nohy se dají po chodbě do pohybu, kdyby mohla, utíká odtamtud. Jde rychlejším krokem a nevnímá nic okolo sebe. Ví, kam má jít, ale vztek ji zatemňuje mysl a Jackson ji naprosto vypadl z hlavy. Schody seběhne nejrychleji, jak umí. Kdyby zakopla, zřejmě by způsobila zranění dítěti a nebo hůř, přišla by o něj. Ruku má stále položenou na břiše, ale jediné, na co teď dokáže myslet, tak je na tu čarodějku, která je pár metrů od ní, u Elijaha a chová se, jako kdyby to snad bylo normální tady být. Zamíří na to malé "nádvoří" a upírů, kteří tam jsou si nevšímá. Stačilo by jedno slovo na její osobnost a zlomila by jim vaz. Až teď začne přemýšlet nad tím, že má přijet Jackson. Jackson. To jméno si řekne dvakrát za sebou a snaží se tím uklidnit. Ale potom si vzpomene, proč tady vlastně míří a tím to na ni všechno spadne znovu. Nemá pro něj příjemné zprávy a neví, jak on bude reagovat. Čeká na něj na příjezdové cestě a chodí sem a tam, aby ten vztek ze sebe trochu vychodila, ovšem to se zřejmě nestane.*

*Do města dorazí za chvíli. Cestu k sídlu již zná velmi dobře. V poslední době ten dům a některé obyvatele v něm vyhledává až neskutečně často. Přijede a zastaví kousek od domu. Sleduje okolí i vchod. Díky tomu si všimne, že naěj Hayley čeká. Je rád. Nemusí jí psát a nemusí na ni čekat. Vypne motor, vystoupí a zamíří k ní. Má trochu divný pocit, mít na blízku tolik upírů. Je ve střehu, ale většinu pozornosti věnuje Hayley. Od včerejšího dne mu přijde mnohem více utrápená, přešlá. Nechápe, co se mohlo stát. Trochu přidá v chůzi, aby u ní byl, co nejdříve.* Ahoj Hayley, tak mě tady máš. *Pozdraví ji a slabě se na ni pousměje. Nemůže zakrýt radost v očích i přesto všechno, co se kolem nich děje, když ji opět může vidět. Možná riskuje, ale je mu to jedno. Než může Hayley něco říct nebo udělat, přistoupí k ní blíže a obejme ji a jak jen jim to její břicho dovolí, přivine k sobě. Její výraz, postoj, chce jí tím vyjádřit svou podporu, aby věděla, že je tady a teď pro ní.*

*Přechází s jednoho místa na druhé a v hlavě má naprostý zmatek. Když uslyší kroky, které míří k ní, tak pozvedne hlavu, aby zjistila, komu patří. Je ráda, že hop vidí, je ráda, že je tady, ale teď už se ji to nezdá vůbec vhodné, aby spolu konverzovali. Ovšem neřekne mu, aby odešel. Teď je asi ten jediný s kým by chtěla momentálně trávit nějaký čas. I když by možná nejradši byla o samotě a tiše trpěla.
Pozoruje ho, jak pomalu míří k ní. Ani se jí nechce mluvit, po tom, co viděla. Musí ale být silnější než její pocity.* Ahoj, Jacku. *Dokáže momentálně ze sebe vydat jenom tyhle dvě slova. Stále stojí na místě a její tělo se odmítá jakkoliv pohnout. Měla by něco dělat, alespoň by měla začít mluvit, ale jí se nechce mluvit. Co se jí vůbec chce? Křičet či plakat? Vzdát všechno nebo zatnout zuby a bojovat dál? Měla by si vážně už uvědomit, že její priorita je jenom a jenom její dcera a všechno ostatní je vedlejší. Ale nejde to, prostě to nejde. Jeho úsměv ji zahřeje, ale nedokáže mu ho vrátit nazpět. V očích jí jde poznat radost z toho, že ho vidí, ale její tvář to už říct za ni nedokáže. Za chvíli cítí, jak jeho paže objímají její tělo a ona mu za to může být jenom nesmírně vděčná. Aniž by to nějak chtěla, aniž by o to žádala, stalo se něco, co potřebovala. Nevěděl, co se teď stalo a nechtěla mu ani říct, co se děje. Tohle byla její starost, nechtěla ho zatěžovat osobními problémy, nechtěla mu říct o tom, co ji teď trápí. Cítí z něj podporu, ale tu cítila pokaždé, co s ním byla, dával jí to najevo a i když mu nikdy neřekla, jak moc si toho cení, tak to neznamenalo, že to tak necítí. Cítila. Velikost břicha ji moc nedovoluje, aby se objali tak, jak to měl zřejmě Jackson v plánu, ale s tím se nedalo nic dělat. Pozvedne ruce a dá je okolo jeho krku. Hlavu si položí na svou ruku a zrak má odvrácený od Jacka, zřejmě proto, aby to jediné, co mohl vidět byly její vlasy, ale ne její tvář. Zavře bolestně oči. Z jejího postoje jde vnímat to, že to potřebovala, že není toho hodně v pořádku. Povědět mu o tom, ale nechtěla, i když si není jistá tím, že to přece jen neřekne. Prioritou bylo říct mu o Genevieve, kvůli tomu tady byl.*

*Když sevře Hayley v náručí, na chvilku se mu uleví. Ví, že je u něj, a že jí nic nehrozí. Po celou dobu od toho jejich rozhovoru po telefonu se snaží přijít na to, co se mohlo stát. Teď, když ji viděl jeho strach se nerozplynul. Naopak. Jen má o ni větší strach. Přejede jí dlaněmi párkrát po zádech, chce jí svou podporu vyjádřit co nejvíc to jev danou chvíli možné. Když na něj Hayley ani nepohlédne, dělá mu tím vším, jen starosti. Znepokojuje ho to až k uzoufání. Z toho objetí nijak nespěchá. Sice chce, co nejdříve zjistit, co se děje, ale usoudí, že ještě chvilku počká.*

*Ještě chvíli je takhle u něj, má zavřené oči a snaží se v sobě potlačit hořkost vůči Sophie a její přítomnost v sídle. Usoudí, že už je dlouho v objetí Jacksona a vidět to nesprávné oči, jistě by mu tím způsobila problémy a to je teď to poslední, co potřebuje. Opravdu Jacka nechce vystavovat problémům a už vůbec ho zahrnovat do těch svých, pokud to není nějak nutné. Proto se od něj odtáhne a podívá se mu do očí. Její výraz je utrápený, ale to může Jackson připisovat tomu, co mu chce říct, to, že se děje ještě něco dalšího v tom hledat vážně nemůže.* Chceš zůstat tady a nebo chceš jít dovnitř někde do spodního patra? Vím, že zřejmě ti to nedělá příliš dobře být v blízkosti upírů, věř, že i pro mě to není nejlehčí. *Možná se ptala zbytečně, vždyť je jí odpověď jasná. Zůstanou tady, přece nepůjde přímo do domu, kde jsou tři Původní a spousta dalších upírů. Ani se mu nedivila a upřímně? Ani ona se tam nechtěla vrátit, nechtěla tam jít. Měla chuť mu říct, ať jí odveze do Zátoky a nechá jí tam i přes to, kdyby ho jednou žádala, ať ji odveze nazpět do Abattoir. Sophie se sice tady nezdrží příliš dlouho, tím si je jistá, ale páchnout to tady po ní bude pořád a ona bude vědět, že tady byla. A o jejím výstupu se jí nechce mluvit s nikým. Elijah ji bude bránit a toho vidět už nechtěla, Klaus by ji předložil argumenty, které by ji akorát ještě vytočili a s ním se hádat nechtěla. Rebekou si ovšem vůbec jistá nebyla. Na Marcela ani myslet nemusela, s tím žádné konverzace nevedla. Má mu říct hned, proč je tady? Prostě to na něj všechno vysypat, na nic nečekat a nebo mu to říkat po částech a sledovat jeho utrápený výraz když bude mluvit o osobě, kterou má rád? Nadechne se zhluboka.* Chtěla jsem s tebou mluvit o Genevieve, nyní je...v pořádku, relativně. Ale nebyla. Nechtěla jsem ti to říkat po telefonu, nebylo by to vhodné. *Obeznámí ho, o čem vlastně s ním chtěla mluvit. Všechny části, co se týkají jí, hodlá vynechat. O ni tady nešlo, šlo tady výhradně o Gen. A Jackovi slíbila, že mu o všem řekne. A svůj slib hodlá dodržet.*

*Přejíždí Hayley dlaněmi pomalu po zádech. Nepouští jí. Jen trpělivě čeká až ona usoudí, že má jeho podpory a účasti v danou chvíli dostatek. Ucítí to téměř okamžitě, kdy se Hayley začne odtahovat. Spustí ruce z jejich zad pomalu dolů, pustí ji. Zůstane stát na místě a pohlédne jí do očí. Je v nich vidět němá otázka, co se děje, ale i obava o ni. Slabě je přimhouří, aby se lépe soustředil na to, co mu povídá. Nechce s ní probírat to, co se děje tady venku před domem a tak ač ne příliš nadšeně musí přijmout její pozvání. Doufá, že proběhne pokud možno v klidu a přežije je ve zdraví.* Když už jsem tady, pojďme dovnitř. *Odpoví jí proto odhodlaně. Nedal by najevo strach z upírů, ani před Hayley. Samozřejmě, že pokud by Hayley trvala na tom, že půjdou jinam, tak by se nehádal, ale na druhou stranu, nechce ji brát nikam daleko. Její slova a postoj k upírům ho nijak nepřekvapí. Neshledává na tom nic jiného, než dosud. Tázavě na ni hledí a čeká reakci. Zpozorní, když se Hayley začne dostávat k tomu, proč ho sem zřejmě volala. Poslechne si ji a vypadá u toho překvapeně a také trochu znepokojeně. Nelíbí se mu, že Hayley s tím začíná tak opatrně. Neví, co od toho čekat. Chápavě pak kývne. Také si myslí, že přes telefon probírat něco takového není nejlepší.* Co se stalo, Hayley? *Zeptá se jí opatrně a nespouští z ní oči.*

*Přikývne, když ji oznámí, že přece jen to riskne jít dovnitř. Sice má k tomu neskutečný odpor vejít tam, kde je ona, ale nic jiného ji zřejmě nezbývá. Podívá se směrem k sídlu a vydechne dlouze. Teď už jde poznat, že je něco v nepořádku i ohledně ní. Jde na ní vidět, že má odpor k tomu vejít dovnitř a že se musí více, než přemáhat. Přemýšlí nad tím, kde ho vlastně má vzít, aby měli soukromí. Jsou opravdu jenom dvě místnosti, kam upíři rozhodně nevstupují. Její pokoj a pokoj dcery. Ovšem do pokoje malé ho vzít nechtěla, už jen prostě z toho důvodu, že...no, vlastně těch důvodů bylo spoustu. Kdyby ho vzala do svého pokoje, asi by se jí udělalo špatně z toho, že jen kousek od nich je Elijah a Sophie. To jí přišlo momentálně jako ta nejhorší varianta. Nakonec se k němu otočí, kývne směrem k sídlu a rozejde se tam. Očekává, že ji bude následovat. Jde popředu a rozhlíží se, zda je někdo nepozoruje. Na jeho další otázku ještě neodpoví. Vezme ho do jedné místnosti, která se nachází hned dole. Vypadá to, že je tam dostatečný klid na jejich rozhovor. Až teď se mu začne plně věnovat a svůj vztek nechává zatím pod tím vším, co je teď důležité.* Byla jsem za Genevieve v jejím bytě, protože stejně tak jako tobě, tak i mě neodepisovala na zprávu. Když jsi to říkal ty, nezdálo se mi to tak divné vůči...no, Kolovi. *To jméno řekne s naprostým odporem a nechutí. Teď jde na ni taky vidět, že má na něj vztek, že nejradši by to jméno vymazala ze své paměti a už ho nikdy víckrát nevyslovila a nechtěla slyšet. Pokud nějak ještě může Jackovi zhoršit jeho situaci u které se bojí o Gen, tak je to právě tahle.* Ale když neodepisovala ani mě, už se mi to divné zdálo. Proto jsem se za ní vydala a když jsem přijela, bylo to to nejhorší, co jsem kdy u nějaké ženy viděla. On ji ubližoval. *Dívá se mu do očí a neuhýbá pohledem. Nechce nijak popisovat tu hrůzu, co měla, co viděla při pohledu na Genevieve. Stačí to říct takhle, nechce popisovat všechno do detailu, jak moc byla zmalovaná od toho zmetka, jak moc zoufale vypadala. Jistě si teď Jackson bude moct představit celou situací sám už jen tím, co mu naznačila. Ani jí se o tom nevypráví zrovna nejlépe. Chce to mít už za sebou, musí mu to ale dopovědět.* Ptala jsem se jí, co se stalo, zda jí to udělal on a proč, ale nedokázala mi odpovědět. Nedokázala o tom mluvit, myslím, že ji ten parchant ovlivnil. A tak jsem napsala Klausovi sms, aby co nejdřív přijel. Potřebovala jsem ji z tama dostat, nemohla jsem ji tam přece nechat v takovém stavu. Nejsme zrovna kamarádky, ale tohle...nedokážeš si představit, jak byla zlomená. *Začne mu vyprávět a každá věta se z ní sype tak rychle, jako kdyby někdo roztrhl pytel s obilím a to se všechno začalo sypat na podlahu. Proto se znovu nadechne, aby měla co nejdřív vzduchu na další pokračování a tentokrát se rozhodne mluvit o něco pomaleji.* Jenže tam přišel Kol. Samozřejmě, že mě Genevieve prosila, abych odešla, ale já odmítala. A potom už bylo příliš pozdě na odchod. Nepamatuji si, že bych kdy Kola viděla takhle. Byl...jiný. Vzal Genevieve za pas, jako kdyby se nic nedělo a ve mě byl takový vztek, ten vlkodlačí vztek, který ti úplně zatemní mysl a nemyslíš na nic jiného, než jenom na to, jak se toho dotyčného zbavit. Přišla tam i Rebekah, ale té Kol zlomil vaz. A já...já byla tak naštvaná, že se vůbec opovažuje ji ještě dotknout, že jsem na něj zaútočila. Neměla jsem to dělat, neměla jsem vystavovat Genevieve nebezpečí víc, než ve kterém byla. Kol se potom naštval, kousl se do ruky, dal jí jsou krev a zlomil Genevieve vaz. *Dívá se na něj a kousne se do spodního rtu. Sice mu zapomněla říct to, o kotvě, zapomněla mu říct ještě další věci, ale teď nedokázala myslet na nic jiného, než jenom na tuhle část, co se stala. Má strach, má obavy z toho, že na ni bude Jackson naštvaný, že takhle Kola vyprovokovala a on udělal tento tah. Tah, ze kterého není potom už návratu. O části, která se týkala ji mu nehodlala říct, nic se nestalo.* A potom se tam objevil Klaus, zlomil mu vaz, vzal Genevieve a já ji odvezla tady. Od té chvíle už nevím, co s ní přesně je. Omlouvám se, Jacku. *Vydechne bezmocně a nakonec od něj odvrátí zrak. Teď už nemůže nic dělat, teď už jedině může čekat na jeho reakci, to, jak se s tím vypořádá a jak s tím hodlá naložit. Upřímně, ať už se stane cokoliv, víc už ji nikdo zlomit nemůže. Už tak si připadá se vším na samém dnu a světlé chvilky ani už nečekává. Je připravená na všechno a zároveň na nic.*

(Když snědla ten první pomeranč, vzala si ještě další. Nakonec přeci jen otevřela ledničku, protože měla velký hlad. Celé tři dny už pořádně nejedla. Byla čím dál tím víc hubenější. Tak nějak jí už začaly vylézat i klíční kosti. Ale ona věděla, že se dokáže dát zase do pucu. V lednici najde štangli salámu. Vytáhne ji a mlsně se na ni dívá. Samozřejmě, že v kuchyni nebyl klid, protože tam neustále pendlovali nějací upíři, kteří na ni jen nevraživě pohlíželi. Ale ona chtěla mít na jídlo klid. Udělala si kávu, vzala si pár krajíců chleba, tu štangli salámu a vydala se z kuchyně ven. Vedle kuchyně byly dveře, které vedly do sklepa. Slyšela odtamtud chrastění řetězů. Byl tam Kol. Chvíli jen hypnotizovala ty dveře, než od nich konečně odpoutala pozornost a našla si v přízemí nějakou místnost. Otevřela dveře v domnění, že tam bude mít klid, ale jakmile je otevřela, tak se ve dveřích zarazila. Hayley s Jacksonem. Vypadalo to, že spolu vedou nějakou debatu. Nevěděla o čem, když tam vlezla, zrovna oba dva mlčeli. Ale ona si teď připadala navýsost trapně. Hlavně proto, že si v rukách nesla tunu jídla a vypadala jako sysel, který si chce nasyslit někde v soukromí co nejvíc. Akorát že sysel by byl vyžraný. Ona byla za poslední týdny vyzáblá a dost bledá.) Pardon. Asi jsem něco vyrušila. Budu se pakovat. (otočí se ve dveřích)