The Abattoir

*Následuje Hayley dovnitř. Jeho ostražitost ještě stoupne. Jde kousek za ní, takže ona to moc vidět nemůže. Neujde mu rovněž jak těžce se ona otočila a vstoupila dovnitř. Když to srovná s předchozím dnem, je to zcela odlišné. Cestou dovnitř mu stále vrtá hlavou, co se mohlo stát. Sleduje Hayley až do jedné z místností, kam zamíří. Poslouchá ji pozorně, když začne povídat. Zjistí, že se vydala za Genevieve. Potěší ho, že to udělala tak brzy po jejich rozhovoru o ní. Znepokojí ho ovšem už ten fakt, že se s ní Hayley nedokázala domluvit přes telefon. Nepatrně stáhne obočí nad tímhle zjištěním. Má docela obavy z toho, co se dozví. Slyší odpor v Hayleyině hlase, když dnes mluví o Kolovi. Opět zní zcela jinak než předchozí den. Dostane strach, jestli Kol Genevieve něco neudělal. Má obavy, že je to i kvůli němu. Mohla to být i Kolova kompenzace za to, jak to dopadlo v Zátoce. Kol mohl Claire slíbit, že už se do Zátoky nevrátí a jeho nechá být, ale překvapilo by ho, kdyby si tenhle magor na někom nevybil svou zlost z toho, že mu zlomil vaz. Jeho tvář se ještě více zamračí a v očích lze vidět, že přímoúměrně s tím stoupají jeho obavy o Gen. Přesto mlčí, sleduje Hayley a pozorně naslouchá dál. Při Hayleyině pokračování rozšíří oči v šoku z dalších slov, které slyší.* Ubližoval jí. *Běží mu stále v hlavě. Jako ozvěna. Hayley to podá, jako by to trvalo delší dobu.* Jak dlouho? *Nyní se vrací zpětně k jeho setkávání s Genevieve. Snaží se vybavit, jestli na ni bylo něco podezřelého, aby nějak zkusil přijít na to, jak dlouho to mohlo být. Nezdálo se mu na ni nikdy nic divného. Detailněji se vrátí k tomu jejich pobytu u něj v Zátoce, když měla otřes mozku a pak se bavili o jejím příteli a že jí za ním vezme. Je si jistý, že z ní nic negativního v tomhle směru necítil. Ani ve chvíli, kdy jeho pak Kol mlátil na chodbě si k Genevieve nic nedovolil. Vzdá to, nemůže na nic přijít. Po celou dobu, co mu to běží sleduje Hayleyinu tvář a nejde na něm nic poznat. Možná je jeho pohled během jeho myšlenek malinko rozostřený. Poslouchá ovšem dále. Pozorně a mlčky. Nechce zasahovat dokud se všechno nedozví. Vidí na Hayley, jak těžce to ze sebe dostává. Nechce ji přerušovat a ještě jí to znepříjemňovat. Poslouchá o tom ovlivňování, o tom, co bylo dál. Jeho zděšení je v jeho očích vidět, ale když se zmíní o zlomené Genevieve. Je to pro něj další šok. Něco takového si nedovede představit. Ani nechce. Obdivoval Gen vždycky za to jaká byla. Hrdá, upřímná i přímá, ale zároveň z ní vyzařovala jakási vznešenost. Přikládal to vždy tomu, že je pyšná na svou moc, a co s ní všechno dokáže. Samozřejmě mimo jiné.* Zlomená Genevieve. *Zní mu opět v mysli. Tato dvě slova mu k sobě vůbec nepasují.* Hayley... *Zhrozí se v očích má teď téměř šílený strach, ale o ni. Stane se tak ve chvíli, kdy slyší o příchodu Kola. Okamžitě ji začne téměř skenovat pohledem, každou částečku jejího těla, jako by se chtěl ujistit, že jí nic není. Má s Kolem osobní zkušenosti, o kterých Hayley netuší, ale jistě jí ta jeho reakce může být podezřelá. Přehnaný strach, když by se teoreticky s Kolem neměl setkat, alespoň by to tak mohlo vyplynout z toho, co jí říkal. Nic dalšího už neřekne, jen dál se zatajeným dechem, zděšením v očích a úzkostí ve tváři další události. Jeho výraz už tak zůstane, jen poslouchá a snaží se Hayley slyšet i přes ohlušující tlukot svého srdce, který mu téměř hřmí v uších. Vykulí pak oči.* On... on jí zabil?! *Vydechne opět šokovaně s hlasem o oktávu výš. Vypadá, jako by měl těsně před infarktem.* Bude z ní teď upír?! *Pokračuje vzápětí nevěřícně. Představa že z čarodějky a ještě k tomu takové jako je Genevieve bude upír. Tohle by jí nepřál. To vědomí ho ochromí, zasáhne i kvůli Genevieve. Bolestně vydechne a sklopí nepřítomný pohled trochu níže z Hayleyiny tváře někam na její krk nebo horní část hrudníku. Nevnímá ovšem, co vidí. Vyrovnává se s tím, co se právě dozvěděl. Zrychleně při tom dýchá a snaží se to vstřebat.* Z Genevieve bude upír... *V tuhle chvíli nemyslí na nic jiného. Hayleinu přítomnost a blízkost teď vnímá, jen neurčitě. Ale není to kvůli ní, ale to, co slyšel na něj bylo tolik. Udělá krok dozadu, jako by pro sebe potřeboval více prostoru a divá se nepřítomně někam před sebe. Otočí se k Hayley nyní bokem a hledí na podlahu místnosti, kde se nacházejí. Vypadá až nepříčetně. Zkrátka v tom šoku si ani neuvědomuje, jak působí navenek. Jak vypadá. S trhnutím se probere a trhaně otočí hlavu k Hayley, když konečně dokončí své vyprávění. Ten závěr přes tragičnost všeho mu zní ze všeho nejlíp. Klaus, ten jediný mohl v jeho očích v daný okamžik zabránit další katastrofě. V tu chvíli si ani nevzpomene na svou zášť vůči tomuhle hybridovi. Je jen rád, že to vlastně ukončil. Vědomí, že je Genevieve tady v domě ho taky překvapí. Věří, že se tady o ni postarají. Pořád žije v domění, že si prochází proměnou. Nic dalšího mu nedochází. Třeba to, že její přítelkyně Sophie je čarodějka, že by jí jistě nějak chtěla i mohla pomoct. Ještě není schopen začít normálně uvažovat.* Hayley... *Vydechne zničeně bolestným tónem a pohlédne na ni. V jeho očích je vidět zoufalství z toho, co Genevieve postihlo. Je to pro něj nepředstavitelné. Kousek za ním je stůl, o který se nyní z části opře pozadím. Vydýchává se. Kouká, ale na Hayley. Začne mu docházet, že ona je na tom v tuhle chvíli dost podobně jako on. Zlomená, téměř na dně. Nechápe, ale přesně proč. Je v pořádku, ona i dítě. Nic se jí nestalo.* Nevíš, jak jsem rád, že jsi v pořádku a nic se ti tam nestalo... *Vydechne po chvilce s úlevou, kterou rozhodně nepředstírá. Tohle je jeho jediné štěstí a na chvilku se promítne do jeho očí. Skloní na chvilku hlavu a přivře oč, aby se díky tomuhle pozitivu přenesl přes to ostatní a mohl začít zase trochu fungovat.* Jsi v pořádku. *Otevře je zase po chvilce s viditelnou obavou. Otočí se a přistoupí k ní. Vezme jí dlaněmi za paže a zadívá se na ni, jako by se chtěl přesvědčit, že je skutečně v pořádku.* Není ti nic. *Je to, jako by ji v tu chvíli zpovídal, aby mu to potvrdila svými slovy. Jestli Hayley čekala, že na ni bude naštvaný nebo ji z něčeho obviní, ničeho z toho se nedočkala a ani nedočká. Něco takového by ho ani v tom nejbláznivějším snu nenapadlo. Zatímco v tichu místnosti, kdy slyší nejvíce tlukot jeho i jejího srdce, stojí, drží ji za paže a dívá se na ni, uslyší, že někdo vejde dovnitř. Jediné, co ví, že na naštvaného upíra je to moc pomalé a klidné. Otočí směrem ke dveřím hlavu a rozhodně nečeká, že uvidí Gen. I přes všechno, co o ní slyšel ho nyní zaplaví vlna úlevy. Je na nohou a na první pohled vypadá celá, v pořádku. V danou chvíli nepozná, že neprochází proměnou, ale teď je mu to jedno.* Gen?! *Vysloví opatrně její jméno, když chce odejít. Má strach, že pokud takhle rychle zmizí, že za chvilku neuvěří, že tady doopravdy byla.*

(Na jeho odpověď na čím přemýšlí, jen kývne. Nečekala ani, že by jí to nějak objasnil, když se ani nezeptala. Dál to nijak nerozebírá. Rodinné problémy jsou čistě jen rodinné a do toho se nepletla. Hlavně ne, když ta rodina byla Mikaelsonů. Pokud by se to týkalo Klause, tak by stejně nic nepochopila, protože jeho osobnost pro ni byla záhadou a tak to chtěla i nechat.) Teď má víc než jen velkou moc. Má obrovskou moc. Svou, Genevieve a vaší matky. Nejsem si jista, že ho dokážeme přemoct. Nikdo nikdy neměl tolik moci. (Dřív tohle říkala o Davině po nevydařené Sklizni. Ona v té době měla neuvěřitelnou moc. Dokázala poznat, když někdo z čarodějek ve čtvrti čaroval. Co když tuhle výhodu teď bude mít i Benjamin? To by jim všechno ještě více ztížilo. Zamračí se při té myšlence. Kdyby tohle byla pravda, jediná jejich šance byla Alisea. Její moc nemůže vycítit, jelikož nepatřila mezi ně. O tomhle si potřebu promluvit s Genevieve. Vlastně si s ní potřebuje promluvit o více věcech. Ještě se nerozhodla, jestli jí řekne i o Johnovi, ale nejspíš by měla. Klid, který chtěla mít, stejně nedostala. Problémy se jen vršili a ona měla pocit, že se z toho brzy zblázní. Na Elijahovo otázku ohledně Benjamina neodpoví. Bylo to stejné jako s jejími otázkami, když mu jmenovala důvody. Mohl na to odpovědět jen Benjamin. A ona na to měla svou vlastní odpověď. Benjamin rozhodně nebyl lepší než upíři. Byl horší. Samozřejmě záleželo na osobnosti upíra, ale to bylo u všech ras. Nikdo nemohl odsuzovat osobu, protože byl upír nebo čaroděj, i když to mnozí lidé dělali. Vždycky záleželo na chování jedince a ne skupiny.) Odešel jsi vůbec tu noc z pokoje? (Povytáhne obočí. Myslela samozřejmě noc, kdy prošla proměnou a on jí pak ovlivnil, aby spala, dokud neuslyší hlas Genevieve, pronášející kouzlo. Kdyby neodešel, tak moc nechápala, proč jí chtěl mít blízko. Mohl jí dát do jakéhokoliv jiného pokoje a stejně by tam furt byl. Když jí pobídne, aby si udělala pohodlí, tak stále stojí na místě a kouká po pokoji. Bylo to na jednu stranu divné, být tady. V sídle sice byla už několikrát a za poslední dobu se její návštěvy zvýšili na stejnou míru, jako to bylo dříve. Ale to byla vždycky jen v Marcelovo ložnici. Nikdy se tu nezdržovala o moc déle, než bylo nutné a rozhodně se tu neprocházela, aby zjistila, co v jakém pokoji je. Otočí se zpátky k němu.) Toho bych si měla nejspíše vážit. (Pousměje se na něj a než stačí odpovědět na jeho otázku, tak uslyší klepání na dveře a následně v nich uvidí Hayley. Povytáhne obočí, protože se zdá, že Hayley zapomněla, jak se mluví a prostě jen na ně zírá. I když na ní Hayley kouká pohledem, který jasně značí odpor k ní a nenávist, zachovává si neutrální výraz. Nijak jí netrápilo, co si o ní Hayley myslí nebo dokonce jestli jí nenávidí. Na její otázku jí odpoví zcela klidným hlasem.) Stojím, jak vidíš. (Na její další slova jen zavrtí hlavou. Vážně Hayley řekla, jestli neodejde ona, tak Hayley ano? Ta holka si musela opravdu hodně věřit. Na tohle jí už rozhodně odpovídat nebude a s klidem si sedne do křesla, které bylo jen kousek od ní. Ona se odtud nehne bez Genevieve a tu teď nechtěla rušit v konverzaci s Rebekah. I když popravdě by za ní nejraději už šla, jenže ona teď neslyšela, co se vedle v pokoji odehrává. Hayley už jen ignoruje a prostě čeká, až odejde. Když se za ní konečně zavřou dveře, pohledem se přesune opět na Elijaha, ale nic neříká.)

*Ani neví, jak má reagovat na jeho otázky a ani nechce. Nechce vůbec mluvit, nechce nic. Sama je z toho zničená, má strach, jak na to zareaguje. Celou dobu se na něj dívá a pozoruje jeho reakce. Nechápe moment, kdy vidí jeho šílený strach v očích. Copak on zná Kola? věděl o jeho jednání? Ne, to je nemožné, nemohl o tom vědět. Pozoruje jeho oči a celkově jeho reakce na všechno. Stále stojí na místě a odmítá se jakkoliv pohnout z místa. Nereaguje prozatím nijak, ale v okamžiku, co se jí zeptá na to, zda ji zabil, tak vydechne dlouze. Uvidí na něm, že ho to zdrtilo a je jasné, že jeho o moc víc, než ji. Vypadá, jako kdyby každou chvíli měl padnout na zem mrtvý z toho šoku.* Jacksone...*Udělá krok v před a dívá se na něj šokovaně. Tohle je její vina, všechno je to jen její vina. On teď tím bude trpět, Genevieve tím teď bude trpět. Samozřejmě, že to byla vina i Kola, ale i její, kdyby ho nevyprovokovala, kdyby se držela, nestalo by se to. Mohl ji vinit a nic by mu nenamítala, protože věděla, že je to i její chyba. Je ji líto, že se tím tak trápí. Neví, co má dělat, zda ho má nechat být a nebo ho obejmout. Netušila, jak teď má zareagovat. A proto raději stojí na místě a pozoruje jeho reakce. Její výraz ve tváři je plný obav a starosti. Jakmile uvidí, že se k ní otočil bokem, tak provinile skloní hlavu a dívá se do země. Samozřejmě, že je z toho zdrcený, pokud k ní choval, vlastně chová city. Připadá si i na jednu stranu trapně v této situaci. Ale už to má alespoň za sebou, už mu to řekla a nemusí to říct znova, nemusí už o tom mluvit nahlas a může si to tak rozebírat jenom v jejich myšlenkách. Nediví se ani tomu, pokud s ním cloumá vztek, což určitě ano, soudě dle jeho výrazu. Až při svém jménu pozvedne zrak a dokáže se mu znovu podívat do očí. Dělá ji ovšem problém dívat se do jeho zoufalých očí, dělá ji problém tady vůbec stát a pozorovat, jak ho to ničí, nechtěla mu touhle informací ublížit, i když věděla, že se to stejně stane.
Poslouchá to, co jí říká. Teoreticky se jí nic nemohlo stát. Na cestě už byl Klaus, ale prakticky se jí a dítěti toho mohlo stát tolik. K tomuhle se ale nevrací a ani nad tím nepřemýšlí. Klaus přišel a zabránil tomu, takhle to mělo být. O ni si dělat starosti vůbec neměl, nemusel. Vždycky ze všeho vyvázne v pořádku a za to mohla děkovat Bohu. Ve skutečnosti Kol ani tak nechtěl ublížit jí, jako Genevieve a to se mu podařilo. Možná by na ni ani nezaútočil, možná. Pozoruje, jak jde k ní a nebrání mu rozhodně v tom, aby jí položil ruce na ramena. Trochu se ji uleví, že ji z ničeho neviní, že ji nic nevyčítá, i když by mohl. Neskrývá v očích to překvapení, že i přesto, co slyšel se ji nesnaží z něčeho vinit. Udělá se jí jen o trochu lépe z toho. Byla za to ráda. Byla i ráda, když Klaus jí řekl, že nic z toho nebyla jeho vina a přitom nevěděl, co se v tom bytě přesně odehrálo. Jackson to věděl a taky ji neobviňoval. Ovšem ona sama sebe obviňovat nepřestala. Přikývne na to, že ji nic není a prostě netuší, co mu teď má říct a proto mlčí. Její oči mluví za ni, jako kdyby ani hlas nepotřebovala. Obrátí zrak ve stejnou chvíli ke dveřím, co Jackson. Jakmile v nich uvidí stát Genevieve a ještě k tomu s tou porcí jídla, co si sebou nese, tak vydechne úlevou. Pootevře ústa v šoku, který teď právě má. Myslela si, že je upírka nebo, že prochází proměnou, cokoliv. Ale vypadá stejně, jako když za ní přišla. Že by byla stále člověk a kotva? Ale jak to bylo možné. Jediné, co ale dokázala vnímat bylo to, že je relativně v pořádku. Vezme Jackovi ruce a oddělá je od sebe, ne proto, že by se jí to příčilo, ale proto, že se hned rozejde za Genevieve.* Vypadáš...nevypadáš, jako kdyby jsi se přeměnila. *Samozřejmě, že ona musí vědět, o čem to přesně mluví. Sjede jí celou pohled, snad proto, aby ji zkontrolovala, zda je na ní něco v nepořádku. Vypadala pořád hrozně, ale hledala něco nového nebo...byla zmatená. Ano, teď rozhodně byla zmatená. Ale byla ráda, že ji vidí. Sice si připadala o něco trapněji, když je dva "přistihla" v takové chvilce, ale to by teď mělo být jedno.* Ne, zůstaň tady. Máte možnost si promluvit. *Podívá se na Jacksona a pak zpět na Genevieve. Ano, mohli si o všem promluvit, mohli si říct teď všechno, co nestihli. A ona bude muset odejít, vrátit se tam, kde je Deveraux a to se jí příčilo. Ale lepší, než kdyby jim tady překážela. No, i když ona nevěděla, co je teď pro ni vlastně dobré. Věnuje svou pozornost převážně Gen.* Jak to, že nejsi upír? Alespoň soudím dle tvé apetitu. *Poukáže očima na nános jídla, co má sebou a potom na ni. Chce jen vědět to nejdůležitější a potom už se tady zdržovat nemusí. Ví, že teď to bude jejich chvíle.*

*Když mu Sophie ozřejmí, kolik moci Benjamin nyní má, nesouhlasně se zamračí. Nejvíce ho vytáčí, že tenhle čaroděj disponuje mocí jejich matky. Pohlédne pak ne zrovna nadšeně na Sophie, ale mimo to tam je i odhodlání dokázat nemožné.* Moc není všechno, Sophie. *Zavrtí krátce hlavou.* A jak je známo, nikdo není nezničitelný a nepřemožitelný, ani Benjamin Rousseau. Každý má svou slabinu. Tu jeho musíme, jen najít a použít ji. *Od jeho rozhovoru s Klausem, vždy když probírá s někým Benjamina, vzpomene si, co tehdy bratr pronášel o Genevieve. Nedovedl si tehdy představit, co chtěl Klaus udělat, ale rozhodně mu jeho slova od té chvíle vrtají v mozku a snaží se z toho něco vytěžit. Vymyslet na Benjamina. Nic ho, ale ještě nenapadlo. Nechává to stále tak. Ani Sophie se o tom ještě nezmiňuje. Neví, jestli by ho pochopila. Jestliže by museli obětovat Genevieve kvůli záchraně Hayley a jejího dítěte, udělal by to, ale jedině tehdy, pokud by nebylo vyhnutí. Tohle si nechává až jako tu nejposlednější možnost. Mezitím bude uvažovat, jak to, co Klaus naznačil použít proti Rousseau. Genevieve se rozhodně ublížit nechystá. Dál nad tím spekuluje, i tehdy, když se tady a teď baví se Sophie. Pohlédne na ni, když se vrátí k té noci.* Ano. *Odpoví jí.* Nad ránem, ale jen na malou chvíli. Tvrdě si spala. Nemohlo se nic stát. *Dodá ještě a slabě se pousměje. I přes vážnost situace byla ta noc pro něj jednou z nejhezčích za posledních hodně let. Hlídat ji aby se jí nic nestalo. Nepřipadal si tolik sám. Jeho vzpomínky na tu noc, potom, co vše nakonec dopadlo tak, jak mělo se staly příjemnými. Dokázal se tak snáze vyrovnat a smířit s tím, co Sophie udělal. Proč odešel nebo kam, Sophie neřekne. Jedině snad, že by se zeptala. Se slabým úsměvem Sophie pozoruje, jak se dívá po jeho pokoji. Nijak ji do toho nezasahuje. Nechává jí prostor. Podívá se na ni při její poznámce. O něco více rozšíří na moment svůj úsměv, ale neodpoví. On to vnímá trochu jako poctu od ní, že jeho pozvání neodmítla, dokonce sama navrhla ještě dříve, než to stačil říct. Mohl ovšem tušit, že mírné zlepšení jeho vnitřního rozpoložení nebude mít dlouhého trvání. Zaslechne něčí tiché kroky a následně klepání na dveře. Otočí se k nim a ještě, než se otevřou, podle zvuku dvou srdcí tuší, že je to Hayley. Jeho tušení se mu vzápětí potvrdí. Ví, že to, co bude následovat nebude nic příjemného ani pro jednoho z nich. Ví, že Hayley Sophie nenávidí za to, o co se pokusila a nikdy jí patrně neodpustí. Také si je jistý, že Sophie se svou povahou se nejspíše o nějaký smír nepokusí. On neměl problém vyjít s oběma, ale zatímco Sophie věděla o Hayley. Hayley nikdy neřekl o tom, co se stalo během zabití Bellatunde. Slyšela, jen Klausovu verzi a ten podrobnosti tak zcela neznal a ani je Hayley neřekl. Oznámil jí, jen fakta a on nic nedodával. Možná, kdyby ho tenkrát Hayley pozorně sledovala, neušel by jí záblesk smutku z toho, jak tehdy mluvila o Sophie. Vadilo jí tehdy, že nezemřela. Nevytýkal jí nic. Nic na to tehdy neřekl. Nechtěl se s ní hádat ani ji přesvědčovat. Ví, že by to nemělo smysl. Hayley, ale i přesto by mělo dojít, že během toho všeho se on se Sophie setkává a komunikuje s ní. Vždycky to musela vědět. Jinak to nešlo. Z Hayleyina výrazu, který byl nejprve šokovaný, když je právě teď objevila v jeho pokoji, jak stojí a baví se, bez zjevného nepřátelství, pochopí, že z jejího pohledu spáchal smrtelný zločin. Sleduje její tvář mlčky, ale v jeho očích je toho vidět docela dost. Nechtěl jí to tajit, ale raději nic neřekl, takže se tam mihne náznak provinilosti, smutku i pokus omluvit se, že k ní nebyl upřímný. Trocha naděje, že ho i přesto Hayley neodsoudí a nezavrhne. Musí přece vědět, že by se nikdy nestýkal s nikým, koho by i nadále považoval za nebezpečného vůči ní a jejímu dítěti. Takže se mu v očích promítne i tichá prosba o trochu důvěry ne v Sophie, ale vůči němu. Nikdy by Hayley nevystavil nebezpečí, vždy ji chránil a byl zde pro ní. Doufá, ale marně. V jejich očích to jasně čte. Bolí ho to, dost ho to zasáhne. Nevadrží se do nich dívat po celou dobu. Těsně, než sklopí pohled dolů se tam ta bolest ale promítne. Tiše si povzdechne a čeká nějakou reakci. Nic, co by jeho stav v danou chvíli změnilo. Když se Hayley zeptá Sophie, co zde dělá, zvedne k Hayley znovu hlavu a má snahu jí to vysvětlit. Pokusit se tak zachránit nebo alespoň trochu zmírnit vážnost a nebezpečnost situace. Taky doufá, že třeba Sophie zareaguje trochu jinak, ale nic se mu nesplní. Po Sophienině reakci, která je rychlejší, než jeho ztratí naději na nějakou záchranu. Při Hayleyině ultimátu, které mu následně přednese jí nemůže ujít úlek a šok v jeho očích. Chce něco říct, ale netuší co. Sophie by odsud nevyhodil. Ví, že tady teď zkrátka zůstat musí. Nyní Hayley nemůže vyhovět a ona by jeho vysvětlování důvody v daný moment jistě neslyšela ani neposlouchala. Spoléhá nyní na to, že je to jen spontanní reakce na to, co teď zjistila, a že jedná s horkou hlavou. Nevěří, že by, jen tak a narychlo odešla a spoléhá na to, že hned, jak bude moct za ní zajde a pokusí se jí vše vysvětlit. Taky doufá, že do té doby trochu vychledne. Když dá ještě najevo, že by vysvětlení důvodu, proč odešla nechala na něm. Přijde mu to od ní tvrdé, kruté, nelítostné. Taky nespravedlivé. Jako by tenhle okamžik vymazal to všechno, co pro ní dosud udělal a rozhodně ani po tomhle zde s tím nemíní přestat. Nadechne se a otevře pusu, že jí zadrží, ale ona v mžiku dveře zavře a je pryč. Její jméno už nevysloví. Jen vydechne a pusu zavře. Neví, co teď. Jedna jeho část chce jít okamžitě za ní. Ta druhá prostě odmítá opustit Sophie. Hayleyino chování ho zasáhlo. Když teď půjde za ní, stejně jí o ničem nepřesvědčí, a bude, jen poslouchat další výčitky a obvinění. Na tohle teď nemá sílu. Nevěří, že by jen tak a zrovna teď na rychlo odešla. Povzdechne si a sklopí hlavu. K Sophie je otočený částečně bokem a nechce, jí tímhle zatěžovat, protože je to jeho problém. Rozhodně to, ale nese těžce a vypadá bezradně, smutně. I když má pohled skloněný dolů, ucítí na sobě Sophienin pohled. S výdechem se k ní otočí a koukne na ni. V očích je vidět, že ho celá tato situace mrzí.* Omlouvám se, Sophie. *Pronese tiše lehce přiškrceným hlasem. Ani si neuvědomí, že ho plně neovládá. Hayleyin vpád mu zcela přetrhal všechny nitě. Neví, ani co chtěl dále se Sophie řešit, ani co dělat teď.*

(Zavře křečovitě oči, když ji Jackson osloví a mírně se ušklíbne. Je k nim otočená zády, takže to nemohli vidět. Není si teď tak úplně jistá, jestli má na to vést tu s nimi konverzaci, ale zřejmě by se tomu neměla vyhýbat. Avšak stále musí myslet na Kola, který je tam dole ve sklepě a zatím mu nikdo nedokázal pomoci. A ona mu taky nemohla pomoc, i když by to udělala strašně ráda. Zakroutila mírně hlavou, aby setřásla myšlenky na Kola. Už byla rozhodnutá, nebude s ním, až bude po všem, takže nemělo cenu si nasazovat nové brouky do hlavy. Když za ní ale přišla Hayley, tak se tedy otočila.) Hayley, Jacksone. (podívá se potom na Jacksona, ale stočí pohled opět k Hayley. Podle toho, jak mluví, by tipovala, že Jackson už o všem ví. A jestli ne o všem, tak o značné části ano.) Jsem v pořádku. Neprocházím proměnou. (podívala se na svou nálož jídla.) Snad ti nevadí, že ti ujídám zásoby (mírně se ušklíbne) Ale pořádně jsem nejedla snad tři dny a ten salám v té lednici... říkal, ať si ho vezmu a zakousnu se do něj. (chce tak trochu odlehčit situaci, protože věděla, že je tu poněkud tíživá nálada a napětí, které by se dalo krájet.) Jako kotva se nemůžu stát jinou nadpřirozenou bytostí. Kdybych zemřela přirozeně, tak bych opravdu zemřela a už se neprobudila. Ale takhle. Probudila jsem se znovu, ale přeměna u mě neprobíhá. (vysvětlila jí) Takže pokud jsi se kvůli tomu cítila nějak provinile (podívá se na ni s povytaženým obočím, protože na ni viděla, že je tak trochu utrápená a to, že se nepřeměňuje, ji opravdu překvapilo) tak nemusíš. Nic mi není. (kývne hlavou) ... teoreticky (dodá za to, protože zas takové nic jí nebylo, ale za to samozřejmě nemohla Hayley. Ona se ji snažila bránit a chránit.) Vážně si nic nevyčítej. (podívá se jí do očí a řekne to víc vážně, aby Hayley viděla, že ona ji opravdu z ničeho neviní. Pak jí pohled sklouzne na Jacksona. Přemýšlí, co všechno už ví, co mu Hayley stačila říct. Cítí se trochu nesvá.)

*Ve chvíli, kdy se objevila v místnosti Genevieve, která vypadala na první pohled v pořádku. Odvodí si to i podle toho množství jídla, které si nese sebou. To nejhorší z něj opadne. Kdyby nepřišla, nejspíše by se ze všeho, jen tak nevzpamatoval. Teď, ale kouká jejím směrem. Užívá si toho, že jí nic není. Když ho Hayley pustí a rozejde se k Genevieve, jen se otočí ke dveřím čelem a sleduje je obě. Je to pro něj zvláštní pocit. Má před sebou dvě pro něj nejdůležitější bytosti. I když ani k jedné si nedovolí nijak výrazně projevit své city. U každé mu stojí v cestě nějaký původní. I tak mu na nich obou hodně záleží a udělal by pro ně všechno. I přes vážnosti situace, která zde před chvilkou vyplynula z Hayleyiného vyprávění, si ten výhled docela užívá. Při tom poslouchá Hayleyin údiv z toho, že Genevieve neprochází proměnou.* Genevieve neprochází proměnou?! Jak to?! *Ozve se mu v hlavě jako ozvěna. Je to sice překvapení, ale rozhodně pro něj příjemné a i když nechápe a neví dosud důvod, věří, že i pro Genevieve. Po Hayleyině otázce poslouchá Genevieveinu odpověď. Zdá se, že údivu a šokujících zpráv ještě dnes neslyšel dostatek. Poslouchá to, ale navenek se tváří stále stejně. Trochu překvapeně, ohromeně a trochu nepřítomně. Stále to všechno tak zcela nepobírá.* Kotva? Co je Kotva. *Vůbec ho nenapadne se zeptat. Přemýšlí nad tím, jen ve svém nitru. To, co slyší o Kotvě ho, ale moc nepotěší. Netuší, jak to Gen má. Jestli může být Kotva i čarodějka zároveň. Tohle je nějak mimo něj. Poslouchá dále a nezasahuje jim do toho.* Kde je teď vlastně Kol?! *Vyhrkne ve chvíli, kdy Gen s Hayley domluví a nastane chvilka ticha. Popojde blíže k ním, ale hned po té se na něj Genevieve podívá a to se bezděky zastaví. Teprve nyní mu pomalu dochází, jaký byl vlastně jejich rozchod. Naposledy s ní mluvil, jestli se to tak dá říct, když se probral z bezvědomí po Kolově útěku. Nebyl na ni tehdy právě příjemný, i když za Kola nemohla. Pak už si poslali, jen pár zpráv po telefonu. Od té doby na ni sice myslíval a strachoval se o ní, ale nenapadlo ho, že by jí mohl vidět, mluvit s ní. Vůbec teď neví, jak se potom všem k ní chovat. Upře proto na Genevieve trochu nejistý, tázavý pohled.* Genevieve, jsem rád, že jsi v pořádku. *Odpoví po té s upřímnou úlevou. Zůstává, ale vážný.*

(Po Elijahovo slovech, že musí najít Benjaminovo slabinu, se podívá na moment jinam. Ona znala jeho slabinu a možná vlastně už dvě. Jednou rozhodně byla Genevieve. Jak už řekla jednou, nemyslí si, že by Benjamin dopustil, aby jí někdo zabil. Byla si tím na jednu stranu jistá. Vždyť ona ho chtěla přeci zabít v minulosti, ale on se o to nepokusil. A to měl mnoho příležitostí. A pak tady byla nově nalezená jejich dcera Kate. Neví sice, jak Benjamin na tuhle novinku zareagoval ani co se mu honí hlavou, ale byla jeho slabinou. Rodina je vždy slabina. Jenže ani jedno z toho neřekne nahlas. Nedopustila by nikdy, aby Genevieve nebo Kate umřely, i kdyby to znamenalo, že by se zbavili Benjamina. To ho tady raději bude trpět, než aby něco takového dopustila. To by už raději obětovala Hayley a její dítě. Raději by ji zabila sama, než aby žila s tím, že jedna z těch dvou by byla mrtvá. Ne, tohle nikdy nedopustí. Raději se vrátí ke konverzaci o té noci, než aby mluvila o Benjaminovi a jeho slabině.) Kdo by nespal tvrdě, když je ovlivněný? (Pokrčí rameny s pousmáním. Elijah mohl klidně jít spát do svého pokoje, ale zůstal tam s ní, což jí na jednu stranu trochu těšilo a na druhou to moc nechápala, ale nijak to už nerozebírala. A tak rychle, jak přišla trochu lepší konverzace a s tím i lepší nálada, tak rychle to zas skončilo. Uvidí na Elijahovi, že se cítí provinile, ale nechápala proč. Nedělal přeci nic hrozného, než že se s ní bavil a on měl právo se bavit, s kým uzná za vhodné. Ať už se to Hayley líbilo nebo ne, neměla právo, aby v něm vyvolala to, co vyvolala. A to, že Hayley to nechápe a Elijaha to očividně zasáhlo, se jí zrovna nelíbí. Kdy se vlastně začala zajímat tolik o pocity druhých? Kdy se začala zajímat o ty jeho pocity? Za poslední dobu se změnila, tak moc, že se vůbec nepoznávala a teď jí to začalo docházet. Nejdříve začala být ochranářská vůči Genevieve a když se jí Kol pokusil proměnit v upíra, rozzuřilo jí to. Pak se dokonce začala více zajímat o Davinu, pak přišla Kate. A vždycky tu samozřejmě byl Marcel. A teď ještě Elijah. Nikdy si neuvědomila, že by jí třeba zasáhla Marcelova smrt, ale když přišel útok na upíry, tak o něj měla strach. Teď ke všemu cítila vůči Hayley menší zášť kvůli Elijahovi. Svými slovy možná tuhle situaci ještě zhoršila, ale nehodlala prostě být zticha a nedat najevo Hayley, že její postoj vůči ní, jí nějak netrápí a rozhodně se odsud nehne. Po jejím odchodu nechává Elijahovi prostor, aby se nějak vpamatoval nebo cokoliv právě potřeboval. Nepromluví a prostě jen čeká, než promluví on sám nebo snad vystřelí z pokoje za Hayley. Povytáhne obočí, když se jí omluví. Za co se jí sakra omlouvá? Vždyť on za nic přeci nemohl.) Neomlouvej se, když za nic nemůžeš. (Vstane z křesla, do kterého se před chvílí posadila. Ani neví, proč to udělala, když sedět ani nechtěla. Nejspíš, aby ještě víc vytočila Hayley? To bude nejspíš ono.) A navíc, jak vidíš mě ten její vpád a následné pohledy nijak nermoutí. Za to tebe očividně ano, takže… (Skousne si ret a podívá se ke dveřím, aby naznačila, že půjde. Prostě půjde za Genevieve, vezme ji k sobě a promluví si s ní. Stejně už tady není potřeba a čeká jen na svou kamarádku. Tak proč to prostě neurychlit?) Já půjdu a ty si můžeš jít promluvit s ní. (Myslela tím Hayley, ale její jméno nevyslovila. A popravdě stejně chtěla vypadnout, aby mohla přemýšlet nad tím, co právě zjistila. Prostě jen tak se s tímhle zjištěním nemohla srovnat. Nebyla bezcitná, ale čarodějky jí nikdy nezajímali. Vytvořila si vlastní rodinu, na které jí záleželo a těmi lidmi byli dvojčata a Nicole. Ale nikdy jí tolik nezáleželo na těhle osobách. Nejspíš to bylo tím, že teď byla naprostou součástí téhle komunity, ale dříve se snažila být prostě normální člověk a ne čarodějka. Pomalu se rozejde ke dveřím, které následně otevře a vyjde z jeho pokoje. Rozhodne se ještě chvíli zůstat tady venku, než půjde za Genevieve.)

*Neví, zda by tvrdila, že je v pořádku být v kůži Genevieve, ale věděla, jak to myslí. Jenom zavrtí hlavou ze strany na stranu, když se Gen zmíní o jídle a o salámu. Možná tím chce odlehčit vážnost situace, ale jí po dnešku do úsměvu opravdu není.* Samozřejmě, že mi to nevadí. Jen se najez, vypadáš bídně. *Ušklíbne se nad svou poznámkou, spíš to nebyla poznámka, ale fakt. Zamyslí se nad tím s tou kotvou a nějak jí to stále nedochází. Teď se možná nemůže stít nadpřirozenou bytostí, ale po kdyby jednou kotva nebyla? Co bude potom? Nebo to jenom tak vyšumělo? Lehce se říká, že se nemusí cítit utrápeně, těžce dělá. Genevieve nebyla jediným důvod, proč byla utrápená. To, ale ani jednomu z nich vysvětlovat opravdu nemusí.* Takže, kdyby se z tebe jednou to břemeno sejmulo, co potom? Nebude to mít na to vliv? *Pozvedne tázavě obočí a pozoruje ji. Občas se podívá i na Jacksona, snad jen proto, aby viděla, jak on se dívá na ni a jak to vůbec zvládá. Takhle situace jí opravdu přišla trapná. Ona, Genevieve a Jackson. Nebyla to asi ta nejlepší společnost. Po druhé, když ji ujistí, aby si nic nevyčítala, tak se ji taky zadívá do očí. Chvíli mlčí, ale přece jenom promluví.* Budu se snažit. *Je to takové neutrální, prostě neřekla, že se tím bude nějak extra trápit, ale ani neřekla, že to hodí za hlavu, což ani nedokáže. Při otázce Jacka, kde je Kol se na něj podívá na moment, ale její pohled směřuje opět k Gen. O Kolovi taky nic neví, ale upřímně ji ani nezajímal. Těká pohledem mezi nimi a neví, co si má o všem prostě myslet. Jaký vztah přesně ti dva spolu mají. Jack opět promluví, věděla, že tohle řekne a je za to ráda. Znala ho už nějakou dobu, trochu mohla předpokládat, co občas řekne. Podívá se na Genevive.* Taky jsem ráda, že jsi v pořádku. *Ujistí ji. Ve chvíli, co je tohle za ní, ve chvíli, kdy si uvědomí, že Gen je teoreticky v pořádku, že Jackovi řekla to, co chtěla na ni spadne to, co se stalo. Ta bolest z Elijaha, ten vztek vůči Sophie. Měla by odejít, měla by jít nahoru, někde se zavřít a všechno to nějak zvládnout, překousnout, nechat to být. Stále měla hořkost v puse z toho, že Sophie je v domě a zřejmě jenom tak neodejde, ani nemohla zvládnout jenom tak to, že je s Elijahem a v jeho pokoji. Kde ani ona sama nebyla a najednou je tam ona. Začínalo jí to užírat, měla pocit, jako kdyby na její srdce tlačila nějaká stěna, která ji působí neskutečnou bolest. Teď už se nedívá na Genevieve, ani na Jacksona. Někde mezi ně a je duchem nepřítomná. Co je špatného na tom, že prostě cítí nenávist k té čarodějce a že ji tady nechce? Vždyť chtěla zabít její dceru, tohle nedokáže nikdo z domu pochopit, že ji tady nechávají? Kašle na obhajoby, že to neudělala. Udělat to chtěla. Po chvíli se vzpamatuje, podívá se na oba dva.* Myslím, že vás nechám si promluvit. Máte si toho jistě, co říct. *Řekne k oboum, ale její nohy se nechtějí pohnout z místa, protože ví, že nemá moc možností kde jít. Protože ví, že je tady ona.*

Zpráva pro Sophie:

kód:

Ahoj Sophie. Nevím, jestli už víš, co se dneska odehrálo v lyceu, ale pokud ti to ještě nikdo nestihl říct, tak ti to řeknu, když se zastavíš v baru. Kate

(podívá se na Hayley, když se zmíní o tom, jestli až přestane být kotvou, tak tohle prostě zmizí a nic s ní nebude a ona si bude dál žít jako čarodějka. Na chvíli sklopí pohled, ale pak se jím vrátí znovu na Hayley.) Ne, neodezní to. Jestli někdy přestanu být kotva, tak projdu přeměnou. Teda vlastně teoreticky jí projít nemusím. O tom jsem ještě nestihla uvažovat a teď ani nechci. (zakroutí nesouhlasně hlavou, že nemá cenu teď řešit její proměnu nebo neproměnu, když se zrovna teď nic neděje. Pak se o slovo přihlásí Jackson se svou otázkou, kde je Kol. Vzpomene si na to, jak procházela kolem dveří sklepa a slyšela chrastit ty řetězy. Docela se divila, že Kol je takhle v klidu a nevyvádí, ale možná je ještě mimo nebo tak něco. Nasadí neutrální výraz a snaží se působit naprosto nevzrušeně, ale možná i proto, jak chce působit, je to krajně podezřelé a oni dva mohou vidět, že ohledně tohohle rozhodně v pořádku není.) Dole ve sklepě, řekla bych (snaží se působit naprosto neutrálně, možná až chladně, ale uvnitř ní to všechno cloumá a vracejí se jí výjevy na to, co všechno s ním v posledních dnech zažila a jaké to bude, až se z toho dostane, protože to bude to nejtěžší. Pro něj rozhodně a pro ni taky, protože v tomhle už nechce dál pokračovat.) Díky. (podívá se z jednoho na druhého a mírně se pousměje, když jí řeknou, že jsou rádi, že je v pořádku, i když ona se tak moc necítí, ale snaží se to nedávat najevo. Snaží se, aby vypadala co nejvyrovnaněji, ale kdyby se na ni zaměřili o něco víc, tak by zjistili, že například ruka, ve které svírá hrnek s kávou, se jí opravdu klepe a má co dělat, aby tam nevyletěla z kůže a nezačala křičet na celé sídlo.) Ehm... (to bylo to jediné, co dokázala vyloudit na to, že je tam chce Hayley nechat o samotě. Bradu si zatlačila k rameni a vypadala jako malé dítě, které se stydí před nějakým dospělým. Nakonec se přeci jen odhodlala se podívat na Hayley) Dobře, jak chceš. (řekne nakonec a podívá se na Jacksona, je na ní vidět, že je značně nervózní)

*Sleduje Sophienin výraz po jeho poznámce ohledně slabiny Benjamina. Má za to, že jí nejspíše napadlo totéž, co jeho. Každý má slabinu a tou je rodina. I on by za tu svou dal všechno, kdyby tím mohl někomu z nich pomoct. Neví, co přesně se Sophie honí hlavou a neptá se jí. Až bude chtít, poví mu to sama. Zpozorní, když promluví. Po její poznámce se neubrání úsměvu.* Jsem přesvědčený, že má varianta byla pro tebe mnohem lepší, než to, co sis vymyslela ty, Sophie. *Pronese to klidně, ale jako hotovou věc.* Ale vím, že si to tehdy neměla snadné, takže to chápu. *Dodá ještě. I když je už potom, o jistých věcech nedokáže žertovat. Jako by tušil, že jejich odlehčená konverzace nebude mít dlouhého trvání. Po té, co už je Hayley zase pryč. Nebýt Sophieniny přítomnosti, možná by to pokládal za výplod své fantazie. Sleduje pak její výraz a když ho ujistí, že za tohle nemohl a nemá se tak omlouvat, jen si povzdechne. Je si jistý, že by to nic na postoji Hayley nezměnilo, kdyby jí o Sophie řekl. Jen by na něj zanevřela mnohem dříve. Celá tahle situace mu, ale byla velmi nepříjemná. Proto se za ni Sophie omluvil. Nijak se k tomu, ale nevyjadřuje. Nechce jí to vysvětlovat. V tuhle chvíli se mu nedostává slov, neví, co dělat, jak jednat. Stále má před sebou ten krátký okamžik Hayleyiny návštěvy. Skloní pohled ze Sophieniny tváře dolů. Stále se snaží nějak navázat, ale nedaří se mu to. Po jejich dalších slovech k ní znovu zvedne skleslý pohled.* Mrzí mě to, Sophie. Nevím, co to způsobí. *Odpoví jí.* Jestli Hayley bude chtít odejít, nevím, jak jí v tom zabránit. Po tomhle už se mnou nejspíše skončila. *Dodá a nelze teď určit, jestli to bylo určeno uším Sophie nebo, jen nahlas přemýšlí a konstatuje. V tuhle chvíli, kdy to mezi Hayley a Klausem začalo vypadat tak nadějně chce kvůli němu odejít. Tohle nemůže dopustit a pokud se to stane, neodpustí si to. Probere se ze svých již tichých myšlenek. Dojde mu trochu se zpožděním, že Sophienina návštěva u něj skončila dříve, než bylo nutné. Nedrží ji, ale. Ví, že v tuhle chvíli on rozhodně není příjemný společník.* Je mi líto, že to takhle dopadlo, Sophie. *Povzdechne si a skloní pohled.* Nevím, jestli se mnou Hayley, bude mluvit... *Poznamená nejistě. Opravdu to netuší. Sleduje Sophie, jak se vydá ke dveřím. Nemá nyní ani tolik síly ani usilí, aby jí vyprovodil. Probere se až dovnitř pronikne vzduch z chodby. Teprve pak se pomalu vydá za ní. Vyjde ven. Uvidí ji kousek před sebou. Zavře dveře od pokoje a rozhlédne se. Přemýšlí, kde může Hayley být.* Dej mi vědět, Sophie, kdybyste ty nebo Genevieve něco potřebovaly. *Požádá jí ještě. I když zní jeho hlas téměř zase normálně, ještě zcela nedokáže zakrýt otřesení, které před chvilkou zažil.* Děkuji ti za návštěvu. *Kývne pak děkovně hlavou.* Uvidíme se nejspíš později. *Dodá. Krátce na Sophie pohlédne a po té se vydá po chodbě pomalu směrem, kde má Hayley pokoj. Nejde moc rychle. Neví, ani jestli tam je. Netuší jestli s ním vůbec bude mluvit. Nevěří, že se stačila za tu krátkou chvilku dostatečně uklidnit. Je smířený s tím, že mu to teď všechno pěkně vytmaví. Cestou se na to připravuje. Dojde ke dveřím a zaposlouchá se. Neslyší nic. Přesto na ně zaklepe, chvilku poslouchá a pak k nim o něco přistoupí.* Hayley... *Zkusí, jestli se mu neozve. Po té vezme za kliku, dveře otevře a nahlédne dovnitř. Jak předpokládal podle ticha, je tam prázdno.*

*Nedovede si a nechce představit, proč se Genevieve tři dny nedostala k jídlu. Ještě stále mu spoustu věcí nedochází. Netuší, že byla před tím u Benjamina a pak to pokračovalo s Kolem. Možná je to i dobře, těžko říct, kolik toho dnes ještě pobere. Poslouchá Hayley a Genevieve a moc jim do toho nezasahuje. Kvůli tomu, co před chvilkou slyšel, kvůli Hayley, která ho znepokojuje ba přímo děsí, jak se dnes chová, tak i kvůli přítomnosti Genevieve, ke které neví, jak se chovat. Je z toho všeho dost nervózní a nesvůj, ačkoliv se to snaží nedávat najevo. Nelíbí se mu, když slyší, že by se z Gen někdy v budoucnu stal upír. Z jejich slov, i výrazu, ale nějak vycítí, že to nejspíše nehrozí. Nesouhlasně se zamračí, když slyší Hayley, že se obviňuje z toho, co se Genevieve přihodilo. Rád by jí to řekl, ale před Gen, nějak mu to nepřijde vhodné.* Kol je zde ve sklepě?! *Dostane ze sebe konečně zase po chvíli. V očích, když koukne krátce na Hayley se opět mihne zděšení, že je v jednom domě s ní a vlastně i s Gen.* Kdo si myslí, že ho sklep zastaví, až se probere?! *Rozčíleně ze sebe vyhrkne. Přejde kousek blíže k oběma. Dost nesouhlasně se na ně podívá. Dokonce zapomene na chvíli na své rozpaky vůči Genevieve.* Nemůžete tady s ním zůstávat. *Zavrtí hlavou a pohlédne na ně postupně. Pak si všimne, jak je Gen roztřesená. Přikládá to k tomu, že má nejspíše hlad a je slabá, takže se trochu uklidní. Jen se podívá trochu překvapeně na Hayley, že se chystá pryč. Potom jak vypadá, jak se tváří se mu to nelíbí.* Hayley, co je to s tebou? *Přistoupí k ní blíže a podívá se jí do očí. Dostane se tak i do těsnější blízkosti k Genevieve, na kterou krátce pohlédne. Je vidět, že má teď starost o Hayley, ale stejně tak i o ni. Neví taky, co si myslet o její vlažné reakci, když je Hayley chtěla nechat promluvit si. Má za to, že o to Gen nestojí. Nemá, jak se jí teď ale zeptat.*

(Protočí oči, když Elijah naváže na její odpověď. Nebylo to kvůli němu, ale kvůli Hayley a jejímu rozhodnutí odejít, když zůstane ona. Sophie dříve či později odejde a jistě to bude ještě dnes, tak proč by měla Hayley odcházet? Tahle situace je naprosto směšná a normálně by se asi i vysmála Hayley a jejím slovům, ale kvůli Elijahovi to neudělala. Uvědomí si, že Elijah je zranitelnější víc než by kdy předpokládala, ale je si jistá, že takhle by nereagoval, kdyby něco takového provedla Genevieve nebo třeba i ona sama. Jenže ona by tohle ani neudělala. Například neměla zrovna ráda Kola a ten se ji i pokusil zabít, ale neodešla uraženě od Genevieve, když se dozvěděla, že spolu začali chodit.) Nevím, proč by měla odcházet. Já budu maximálně do hodiny pryč, nestěhuji se sem přeci. A pokud s tebou skončila, její chyba. (Pokrčí rameny. Neví, jak jinak by ho mohla trochu povzbudit. V těhle věcech nebyla zrovna expert. Nemusela mu vlastně ani na tohle odpovídat, ale i tak to udělala. Vždycky si našla nějakou odpověď, i když byla nemístná.) O mě si nedělej starosti a neomlouvej se. Mě nevraživé pohledy nepoloží na zem. (Radši ani nic neřekne na jeho slova o Hayley. Co by také měla říct? Že se určitě plete a Hayley jen reagovala trochu přehnaně, protože tu byla ona? Že to chce jen čas, aby trochu vychladla a bude s ním opět mluvit? Ona přeci jen Hayley neznala pořádně a nemohla vědět, co se jí honí hlavou. Věděla jen, že její chování bylo dost přehnané. Neřeší, že je naštvaná na Sophie, ale že byla naštvaná i na Elijah, jako by snad porušil nějaký zákon. Otočí na něj hlavu, když taky vyjde ven a jen s pousmáním na něj kývne.) Určitě ti dám vědět, kdyby něco. Nemáš zač. (Sleduje ho pak jak odchází pryč a pak obrátí pohled dolů na nádvoří. Ucítí vibrace mobilu, který jí oznamuje příchozí zprávu, ale nekouká se na něj. Neměla zrovna náladu si číst sms a už vůbec ne odpovídat. Prostě chce jít domů a dát si pořádně silné kafe. Dojde tedy ke dveřím pokoje, kde by měla být Genevieve a po zaklepání vejde, jenže Genevieve tam neuvidí.) Bezva, kde jsi Genevieve? (Vyjde zas ven a zavře za sebou dveře. Začne přemýšlet, kde by mohla být Genevieve. Jenže nic jí nenapadá. A hledat jí po celém sídle by bylo naprosto zbytečné. Nejspíš si prostě počká, až jí někde zahlédne. Přejde proto ke schodišti, na které se posadí a dívá se dolů.)

*Ani neví, co má říct na to, když se zmíní o tom, že kdyby přestala být kotvou, že bude v přeměněně. Usoudí, že raději na to nic říkat nebude a nechá to být. Necítila se dobře, když byli oni tři takhle pohromadě, přece jen to bylo zvláštní. A upřímně ona se teď celkově cítila hrozně díky tomu, co se stalo. Možná reagovala přehnaně, ale opravdu tady Sophie nechce a udělá všechno proto, aby nebyla v její přítomnosti. Když se dozví o Kolovi, tak přihmouří oči. On je vážně tady v domě. Je stejně šokovaná jako Jackson, jenom to nedá tak najevo. Taky se ji nelíbí, že je tady, ale kde jinde by ho mohli dát? Byl a je to bratr Původních. Pohlédne poté na Jacksona.* Jacku, neměj obavy, ano? Jsem si jistá, že Klaus by nedovolil, aby Kol ublížil Genevieve. Jsem si jistá, že je to pod kontrolou.* Nevěděla to jistě, ale doufala v to. Možná i kvůli tomu tady byla Sophie, ale to jí stejně nezajímalo. V tomhle domě byla Davina a kdyby byli Původní schopní a uměli s dívkou normálně jednat, tak by o to požádali právě ji. Klidně by to udělala sama, jenom hlavně, ať se tady neukazuje Deveraux. Bohužel už tady byla a nedalo se tomu nijak zabránit. Duchem je stále mimo a ani Jacka a ani Genevieve už tak úplně nevnímá, když to všechno na ni padá. Podívá se na Genevieve a nakloní hlavu do strany s výrazem, jestli je problém s tím, že by je měla nechat o samotě. Myslela si, že to tak pro ně bude nejlepší, když si promluví a řeknou si všechno, co by si chtěli v soukromí říct. Chvíli na to se ohlédne za Jackem, když se ji zeptá, zda se něco děje. V tu chvíli jako kdyby se chtěla rozbrečet a říct, že prostě to bere od Elijaha jako zradu, že jí neřekl to, že se baví s někým, kdo ji a malou chtěl zabít. Minulost, neminulost. Ona to nebude schopná jenom tak odpustit Vlastně Sophie to neodpustí nikdy. Dívá se mu do očí a je v nich víc, než kdy dřív.* Jsem v pořádku. *Zalže mu, ta lež je očividná, ale prostě to nechce teď říct, nechce o tom mluvit. Nejradši by byla, kdyby ji prostě teď hned vzal, odvezl do Zátoky. Někde daleko od Původních, protože to mohl být jeden hlavní fakt, proč je tak rozrušená. Dalším byla Sophie, ale o té Jack nemohl vědět. Podívá se potom i na Genevieve.* Omluvte mě. *Řekne a všechno to drží v sobě. nakonec ale položí svou ruku Jackovi na paži.* Dej mi vědět, až se budeš chystat k odjezdu, ano? *Pronese k němu o něco tišeji a přejde ke dveřím. uchopí za kliku a otevře je. Ještě se otočí na Gen, měla by to vědět, kdo je tady. Je to přece jen její přítelkyně.* Tvoje kamarádka čarodějka je tady. *Dodá s jistým tónem opovržení. A teď už může být jasné z čeho tak může být alespoň polovičně rozhozená. Nakonec místnost opustí a zavře za sebou dveře. Zamíří nahoru do svého pokoje a bohužel, při vší smůle uvidí na schodech Sophie. Podívá se na ni stylem, co tady sakra ještě dělá a na co čeká. Rty má semknuté pevně k sobě a snaží se nerozčílit a nevynést ji v zubech ze sídla. Překousne všechno, co vůči ní cítí a jenom ji mlčky obejde. Až ji Sophie nemůže vidět do tváře, tak se ji pomalu oči zaplní slzami. Nechce ztratit Elijaha, ale má pocit, že už o něj přišla. Neměl jí to tajit, byli k sobě upřímní a tajil jí to už nějakou dobu. Tohle ji prostě bolí. Cestu ke svému pokoji zná velice dobře a tak ji nevadí, že slzy v očích ji všechny objekty rozmazávají. Steče ji několik slz po tváři, které si utírá hřbetem ruky. Už je skoro u svého pokoje, ale zarazí se, když tam uvidí Elijaha. Proč za ní chodí? Co jí jako chce říct? Omlouvat se za to, že se přátelí se Sophie? Moc dobře věděl, jaké to bude mít následky, až se tohle dozví. Dívá se na něj a působí jí to bolest, pohled na něj. Nedokáže se na něj dívat.* Nemusíš nic říkat, můžeš se vrátit za ní. *Je to to jediné, co dokáže ze sebe dostat. Má chuť odejít, ale stále je to její pokoj, její útočiště. A tak okolo něj projde do svého pokoje. A pokud se s ním má bavit, nebude to rozhodně na chodbě. A ani nevěděla, zda s ním mluvit chce.*

(Poslouchá je oba dva. Jejich obavy z Kola jsou jistě opodstatněné, ale jakmile řekne Hayley, že je tam i Sophie, tak jí svitne) Aha, Sophie. Myslím, že teď už je jasné, že Kol se jen tak nikam nedostane. Pokud tu je, jistě proto, aby si vzala na starosti Kola. (podívá se nejdřív na Jacka a potom na Hayley. Teď už si dokáže představit, proč je tak podrážděná. Byla tu Sophie, člověk, kterého Hay bytostně nesnášela, protože chtěl zabít její dceru a vlastně možná i ji. Tedy ona si byla jistá, že by to Soph neudělala, ale chápe Hayley, už jen to ohrožení muselo být hrozné a ona by rozhodně byla stejně naštvaná být Hayley, kdyby se mi tady producírovala čarodějka, která ohrožovala život její dcery.) Abych pravdu řekla, nechci tady zůstávat ani tak. I kdyby tu Kol nebyl, chci odsud pryč. Necítím se tady dobře. Stejně tak ale nechci jít domů, protože... No prostě nechci. (ukončí to tak najednou. Věděla, že to místo za nic nemůže, ale to místo teď právě evokovalo ne moc pěkné vzpomínky. A ona nechtěla myslet na to, co všechno prožila v posledních pár dnech. Co všechno jí Kol dělal.) Drž se, Hayley (přejede jí rukou po rameni, protože ví, že teď pro ni rozhodně není jednoduché potkat se Sophie, jestli tu opravdu někde je a vůbec chápe, že tohle není pro ni dobrá situace. Pousměje se na ni mírně a konečně si na stolek odloží to jídlo a kávu. A když je Hay opustí, tak se podívá na Jacksona. Pak ale sklopí pohled. Zase jako by se styděla. Dokonce si hrae s nohou tím, že ji šourá sem a tam a má semknuté ruce před sebou. Stále se trochu chvěje, možná tím teprve teď vstřebává šok a uvědomuje si, co vše se mohlo stát a co se stalo. Nakonec k němu zvedne pohled znovu.) Takže... Kde jsme to minule skončili. (Dělá, že přemýšlí) Ach, u toho, že už mě nebudeš obtěžovat a nebudeš vyhledávat mou přítomnost. Jo, to dost bolelo. (nakloní hlavu do strany. Sice ví, že se jí v smsce omluvil, ale promluvit si bylo mnohem lepší.)

*Chvíli kouká do prázdného pokoje. Rozhodne se zkusit projít i zbytek domu, aby Hayley našel. Jen se nyní opravdu modlí, aby neodešla, jak mu řekla. Tahle představa ho upřímně děsí. Otočí se a chystá se zavřít dveře. V tom si všimne, že po chodbě k němu míří Hayley. Cítí silnou svíravou bolest na srdci, když ji vidí. Neujde mu ani to, že má oči plné slz. Tohle rozhodně nechtěl. Nechtěl jí ublížit. Neměl ani v úmyslu jí tajit, že se stýká se Sophie. Žil v domění, že to Hayley ví. Musela to vědět. Kdyby věděl, jak dávno by se o to pokusil. V tomhle byl, ale bezradný a nyní, když ji vidí, jak k němu míří chodbou, cítí se stejně. Povzdechne si. Zůstane stát u pootevřených dveří a čeká, až si ho Hayley všimne. Když se tak stane a on uvidí výra, kterým se na ni dívá, bolest na srdci u něj o dost vzroste. Dívá se na ni a ona může číst v jeho očích bolest a bezradnost z téhle situace. Po dlouhé době je skutečně bezradný, protože neví, jak to udělat, aby to pěkné mezi nimi zachránil.* Hayley... *Vydechne její jméno trpce, po jejich slovech.* Prosím, alespoň mi dej šanci ti to vysvětlit. *Požádá jí nakonec s obtížemi. Ne kvůli tomu, že by ji o to nechtěl požádat, ale spíše se bojí, že to odmítne. Ustoupí jí z cesty, aby kolem něj mohla projít a dívá se za ní, jak mizí v pokoji. Zůstane stát a přemýšlí, jestli za ni jít nebo ne. Nakonec se rozhodne to zkusit. Nehodlá to, jen tak vzdát.*

*Stačí si všimnout trpkosti jeho slov při vyslovení jejího jména. Přejde ke svému oknu a začne se z něj dívat ven. On chce šanci na vysvětlení. Co na tom chce vysvětlovat? Tohle nijak vysvětlit nejde, prostě se kamarádí s její nepřítelkyní, s někým, kdo chtěl zabít její dceru. Na tomhle není nic k vysvětlování. Nikdy by se nesbližovala s někým, kdo by chtěl vzít život jemu. Neudělala by to už z principu a on jí tady chce vysvětlovat nevysvětlitelné. Viděl ji brečet, opět. Opět ji viděl slabou, proč má na to zatraceně zrovna Elijah takové štěstí. Opře se ramenem o zeď a stále pozoruje výhled z okna. Snad i proto, že by zadoufala, že Sophie opustí Abattoir a nevrátí se, nikdy.* Co chceš vysvětlovat, Elijahu? Na tom není nic k vysvětlení. Přátelíš se s někým, kdo chtěl zabít mě, také tvou neteř. *Řekne zklamaně a hlas se jí zlomí u slova neteř. Zavře bolestně oči, nedokáže dál mluvit, nedokáže s ním komunikovat, ne po tomhle. Všechno pěkné, co mezi sebou měli se zničilo. Nedoufala, že k tomu někdy dojde, ale osud jim zřejmě nepřál.* Běž, Elijahu. Dřív, než řeknu něco, co by tě mohlo ranit. Oba víme, že tohle umím. *Dodá ještě a neotáčí se na něj. Ví, že je tady v jejím pokoji s ní, ale nemá odvahu se mu podívat do očí, snad ani nechce. Bere to od něj jako zradu. Zasadil ji těžkou ránu do srdce, kterou samozřejmě může vyléčit jenom on, ale to mu nedá najevo. Ani si nemyslí, že by to udělal a rozhodně ne teď. Nejhorší je to, že je schopná mu říct cokoliv, aby opustil její pokoj. Aniž by to třeba myslela vážně.*

*Po schůzce covenu zamířila do školy, přece se sotva vrátila, nebylo by dobré ji tak hned zameškávat. Ale celou dobu byla mimo sebe, dá se říct. Musela stále myslet na proslov Benjamina a taky musela myslet samozřejmě na Sophie. Musí se o tom dozvědět, to je jasné. Po škole zamířila hned do Abattoir a upřímně si ani nestačila všimnout toho, co se tam děje. všem se co nejvíce vyhýbala. Nebyla nadšená z toho, že Původní jsou v sídle, ale věděla, že ona s tím rozhodně nic udělat nemůže. Věci si odložila a převlékla se. Rozhodne se, že zamíří hned do baru a cestou napíše Sophie smsku. Většinou se snaží vyhnout všem a tak se snaží najít i způsob, kudy chodit, aby se s nimi neviděla. Ale tentokrát to vezme normální cestou. Vytáhne mobil a už píše Sophie sms. Ovšem jakmile se dostane ke schodům, tak ji tam uvidí sedět. Přihmouří oči, snad aby se přesvědčila, zda je to vážně ona. Ví, že by ji vždycky poznala. Postava, vlasy. To, jak sedí. A hlavně její oblečení. Jenže ji nejvíc na tom udivuje, co dělá právě tady. Neměla vážně ponětí o tom, co se děje.* Sophie? *Pronese svým laskavým hlasem, ale i trochu překvapeným. Sejde schody, které ji od ní dělí a zastaví se asi dva pod ní.* Co tady děláš? *Zeptá se překvapeně a prohlíží si ji. Je to už nějaká doba, co se viděly naposled. Snažila se zařadit do normálního života, i přes to, že je čarodějka a patří ke covenu. Je ráda, že ji nemusí nahánět, takže si mobil schová do kapsy. Takhle je to lepší, že se potkaly a bude jí to moct říct. Jenže tady se jí o tom zrovna dvakrát mluvit nechce.*

*Postupně se mu dostane odpovědí na jeho nejasnosti. Proč zde může Kol zůstávat i to, proč je Hayley dnes taková. Trochu ho zaskočí fakt, že se zde prochází Sophie. Nemá ji rád. Ublížila Hayley a on to nechce, jen tak přejít. Teď se, ale drží, jen kvůli Gen. Hayleyino rozrušení, ale chápe.* Hayley. *Než mu stačí utéct, ještě ji zachytí a otočí si ji k sobě. Koukne jí do očí.* Kvůli malé, prosím, zkus se nad to povznést. Tvůj smutek, ani zlost jí nesvědčí. *Požádá jí. Zkouší ji všemi možnými prostředky zvednout náladu. Stejně, ale nevěří, že se chová takhle, jen kvůli Sophie. To by byla naštvaná, ale ten smutek, skleslost, co na ni vidí. Nevěří, že je zatím, jen Sophie. Přesto respektuje její postoj a nenutí jí, aby mu to tady a teď říkala. Počká na vhodnější chvíli.* Dám vědět. *Ujistí Hayley, než odejde. Pak cítí, jak napětí v místnosti stouplo, když Hayley odešla. Pomalu se pootočí k Genevieve. Sleduje, jak si odkládá jídlo. Vůbec by mu nevadilo, kdyby se nejdříve najedla. Stačilo by mu nyní, jen to, že ví, že je v pořádku a může tady s ní teď klidně být, bez toho, aby trnul, kdy se objeví šílený Kol. Její prvotní chování ho nejprve překvapí. Genevieve takhle ostýchavá před ním nikdy nebyla a jeho ani nenapadá jediný důvod, proč by teď měla měnit své chování. Popojde kousek k ní. Přemýšlí při tom, co říct. Jak začít. Ona ho nakonec předejde. Zastaví se a podívá na ni, když konečně promluví. Vyslechne si nakonec její výtku. Má v tu chvíli trochu smíšené pocity. Trochu si oddechne, protože se zdá, že ta její ostýchavost byla, jen dočasná. Sice to, co mu vytýká shledává pravdivým a rozhodně na to není pyšný, jak se rozešli, ale je rád, že je ona v tomhle směru v pořádku. Slabě mu proto zacukají koutky, i když výraz v očích má vážný a je v nich znát, že toho, co řekl lituje a kdyby mohl vzal by to zpět, aby mohl tehdy reagovat jinak.* Genevieve. *Osloví jí s výdechem. V jeho tónu je slyšet lítost.* Můžeš mi to odpustit? V tu chvíli mi to nemyslelo. Nevěděl jsem, v tu chvíli, co mám dělat. *Omluví se a zároveň se přizná k tomu, jak se tam na chodbě cítil.* Myslel jsem, že když to tam ukončíme, bude to pro nás oba lepší. *Pokračuje dále. Popojde k ní ještě kousek a kouká na ni.* Měl jsem zlost. Na něho, na tebe, že si mi to neřekla. Promiň. *Povídá dál. Sotva ji řekl to, čím ho naštvala, tak se jí za to omluví, protože nechce, aby si to dávala za vinu. Ví, že to byla shoda nešťastných náhod. Jen chce aby to pochopila.* Ale nechtěl jsem, aby si měla kvůli mně s ním problémy. *Poznamená po té a jeho hlas i pohled je naprosto upřímný.* Litoval jsem toho, sotva jsem venku na vzduchu vychladl. *Dodá ještě a po té, když domluví z ní spustí pohled dolů k zemi.* Vím, že bych o tebe, jen nerad přišel, Genevieve. Byla, jsi, první člověk po hodně dlouhé době, koho beru jako přítele, přítelkyni... jak chceš. Prostě, kdo je mi blízký a rád s ním trávím čas. Nechci tě ztratit. *Poví jí ještě. O Kolovi jako jejím příteli, raději nemluví. Neví, jak to mezi nimi teď potom je. Když jí vše k tomuhle řekl. Neví, jestli by raději neměl odejít a nechat ji v klidu.*

(Po usazení na schodech, začala přemýšlet nad vším možným. Její chování a pocity se razantně změnili za poslední dobu. Tak nějak se začala více zajímat o ostatní. Normálně vždy pocity druhých přešla nějakou poznámkou a dál se tím nezabývala, ale teď to bylo jiné. Z myšlenek jí vytrhnou kroky a jakmile vzhlédne, uvidí Hayley. Už byla připravená, že Hayley snad bude mít nějakou poznámku na její osobu nebo cokoliv, ale nic neřekla. Vlastně ani nemusela, její pohled mluvil za vše. Protočí oči, když už je Hayley pryč a podívá se před sebe. Začíná se celkem nudit, tak přeci jen vyndá mobil a všimne si, že má dvě zprávy a ně jen jednu. Nejdříve si přečte sms od Margaret, která jí psala, že s ní potřebuje mluvit. Pak si přečetla sms od Kate a povytáhla nad tím obočí. Co dělala sakra Kate v Lyceu a co se tam stalo, že by to měla vědět? Už chtěla vytočit její číslo, ale uslyší vyslovení jejího jména hlasem, který by poznala i ve spánku. Otočí hlavu a podívá se na Davinu, lehce se pousměje.) Davino, dlouho jsem tě neviděla. (Otáčí hlavu, když Davina schází schody dolů a zastaví se kousek pod ní. Po její otázce se rozhlídne kolem sebe a pak koukne opět na ní.) Sedím, přemýšlím a zírám kolem. Ale to je asi očividné. Přišla jsem kvůli Kolovi a Genevieve. Máte dole ve sklepě uvězněného Původního. Pěkný pohled mimochodem, kdyby ses někdy chtěla pobavit, tak pohled na něj ti pobavení zaručí. (Nevysvětluje jí nějak více, proč tam Kol vůbec je a proč je tady i kvůli Genevieve. Samozřejmě by jí na tu otázku odpověděla, kdyby jí to zajímalo. Stejně by se to brzo dozvěděla, když tu bydlí.)

*Musí se prostě pousmát nad tím, jak ji Sophie zodpoví prvně její otázku. Bylo jí nad míru jasné, co právě teď dělá, ale nevěděla, co tady dělá v sídle. Slovně se k tomu nijak nevyjadřuje, ale jde rozpoznat, že ji pobavila. Zmínka o Původním její úsměv zničí a ušklíbne se hned. Co tady zatraceně dělá další Původní a ještě k tomu ve sklepě? Nechtěla se ale na to ptát, ne zrovna teď. Bylo pro ni důležitější to, co jí chtěla sdělit. O tomhle se mohou pobavit později a nebo si o tom ona promluví s Marcelem. Vždyť to je jedno.* Vlastně jsem ti zrovna psala zprávu a byla jsem připravená, že ti jí už odešlu. Stalo se něco, o čem by jsi měla vědět. Bylo svolání schůze covenu v Lyceu. Můžeš jenom odhadovat, kdo to mohl být. Bylo to svoláno tvým jménem, i když mám pocit, že ty o tom nemáš absolutně žádné ponětí, že ano? *Nakloní hlavu mírně do strany a několikrát zamrká. Byla si tím jistá, že Sophie ještě neměla šanci se to dozvědět. Hodně lidí přešlo na stranu Benjamina, samozřejmě, že někteří i zůstali, ale možná je ovládal právě strach. Strach z něj. Ji si rozhodně nezískal, stála na straně Sophie, i když je pravda, že nejedna informace ji překvapila. Ovšem moc by to se Sophie nechtěla rozebírat. Ale uvidí se, k čemu se dostanou.* Ráda bych ti o tom řekla, ale nemyslím si, že tohle je vhodné místo. *Porozhlédne se okolo sebe. Neměla sama v lásce příliš upíry a nevyhledávala jejich společnost. Navíc Abattoir bylo samo o sobě rušné místo. Prostě jen chce, aby si promluvily obě někde v klidu. Ruchu má už i tak dost ve škole, nepotřebuje další.*

(Vidí, jak je jeho pohled zničený a vážný, když jí říká, jak toho lituje a jestli mu to může odpustit. Ona se na něj vlastně ani nezlobila. Naopak je spíš ráda, že je Jackson v pořádku a nic se mu nestalo. I po tom, co ho Kol prý navštívil podruhé. Vážně teď byla ráda, že ho vidí před sebou a že je v celku a nechybí mu žádná končetina.) Ne, ty mi promiň. (zakroutí hlavou, takhle asi začínat neměla) Tohle asi nebyl zrovna nejlepší začátek rozhovoru. Já se na tebe vlastně ani nezlobím. (přizná se a podívá se mu do očí) Jen jsem nějak nevěděla, jak začít. (ušklíbne se) Ale byl to rozhodně blbej nápad začínat zrovna tímhle. Ale na druhou stranu jsem si do tebe aspoň rýpla. To já přeci dělám ráda. (najednou se jí pusa skoro nezastaví. Je to možná i proto, že je to zvláštní s ním takhle mluvit, když ví, že Kol je sice poblíž, ale nemůže nic udělat. Nemůže ani jednomu nijak ublížit. Je nervózní a zároveň je vážně ráda, že ho má před sebou.) Vím, že i pro tebe to bylo nejlepší, když ses mi vyhýbal. To, co se stalo u mě v bytě, vím, že tě to rozhodně mohlo odradit, ale já jsem se ten večer svého přítele vzdát nechtěla. (nemyslí tím teď Kola, ale Jacksona) Jenomže tys mi nedal jinou možnost, než prostě v tu chvíli jen... nezmohla jsem nic, v tu chvíli ne, protože jsi mě prostě zaskočil a zazdil. (sklopí na chvíli zrak. Je zvláštní o tom takhle mluvit, ale ona ho na jednu stranu chápala. Nechtěl riskovat a ona mu to nemohla brát za zlé.) Ale Kol asi odrazuje hodně lidí. S tím je ale konec. (řekne s pokývnutím hlavy. Jackson nemusel vědět, co ten konec znamená, ale ona to věděla. Už nechce mít Kola Mikaelsona při sobě)

(Pozoruje Davinu a její pobavení. Aspoň někoho takovou odpovědí pobavila. Hayley by nejspíš tímhle ještě více rozzuřila. Pozná na Davině, že se jí nelíbí představa, že tady je další Původní. Kolovalo o nich dost informací, ze kterých si člověk dokázal udělat dost pěkný obrázek, ale když je člověk poznal lépe, změnil na ně názor. Tedy aspoň na některé. Povytáhne obočí při jejích slovech. Další člověk, který s ní chtěl o něčem mluvit. Nejspíš to bylo opravdu důležité, když jí psala Margaret, Kate a teď se ještě k nim přidala Davina. Když Davina vysloví, že byla svolána schůze v Lyceu a ještě ke všemu jejím jménem, vystřelí ze sedu na nohy. Teď už rozhodně nemá důvod k úsměvu. Obočí se jí svraští zamračením. Zamyšleně se podívá na Davinu, ale jako by se snad nedívala na ni, ale přes ni. Hlavou jí vrtá jediná otázka, kdo mohl svolat schůzku jejím jménem a ke všemu v Lyceu. Nikdo z covenu by to rozhodně neudělal, takže zbýval už jen jeden člověk, kterej toužil po moci a nejspíš i po covenu.) Benjamin. (Procedí skrz zuby a zaskřípe s nimi. Její výraz už není zamračený, ale plný zlosti. Ten zmetek si dovolil svolat schůzku jejím jménem a to jí vytáčelo do nepříčetnosti. Samozřejmě o tom neměla žádné ponětí a to bylo jistě záměrem. Načasoval si to opravdu skvěle. Ona řešila Kola a on se mezitím snažil jistě obrátit coven proti ní. Vždyť toho se přeci nejvíce bála, že jí sebere coven. Zatne ruce v pěst. Nejraději by do něčeho praštila, jenže nebylo do čeho. Kývne na Davinu, že tohle opravdu nebylo vhodné místo, ale ani se nechtěla vzdalovat od sídla, protože tu stále byla Genevieve a ona jen nevěděla, kde.) Můžeme jít do nějakého pokoje. Ostatní nás stejně nebudou poslouchat. Tedy snad. (Teď pro upíry byla největší novinka, že u nich ve sklepě je držený Kol, někde tady bloudí Genevieve a jí už nevěnoval pozornost snad nikdo. Buď si zvykli na její návštěvy nebo to prostě ignorovali, protože s tím stejně nemohli nic udělat. Očima zabloudí ke dveřím "jejího" pokoje a naznačí jí tím, že můžou jít klidně tam.)

*Vejde do pokoje za Hayley a zavře dveře. I když je to v jeho očích, jen kosmetická úprava. Udělá od dveří, jen pár kroků do pokoje. Přemýšlí, co má vlastně Hayley říct. Nechce se před ní obhajovat, protože to nepochopí. Nemůže pochopit, proč si rozumí zrovna se Sophie a jemu se to nechce vysvětlovat. Je si dobře vědomý toho, co Sophie chtěla udělat. Hayley ji nenávidí, že se pokusila zabít ji i její dítě. Kolik matek, dcer a nejen jich zabil on a i když o tom nemluví, Hayley si toho musí být vědoma a nevadí jí to. Nikdy za tohle on nezaplatil. Nikdo se nikdy nestihl pomstít. Sophie se, ale pomstila Rebekah. Zabila ji. Kdyby to byl spravedlivý trest, věří, že by Sophie zůstala mrtvá. Genevieve ji, ale přivedla zpět. Pro něj je to silné znamení. Sophie tím, co chtěla udělat, chránila svou rodinu. Tohle on taky zná. Dělal taková rozhodnutí a také jich nespočet dokonal do konce. Pro ochranu svých blízkých udělá cokoliv. Tyhle důvody ho přiměly Sophie neodsuzovat ještě před tím, než, si kvůli němu prošla smrtí, proměnou v upíra a zase zpět. Tehdy se jeho postoj vůči ní změnil, ještě více. Je to silnější, než on. Neumí to změnit. Hayley to, ale říkat nehodlá.* Jen jsem ti chtěl říct, proč dnes přišla, Hayley. *Pohlédne na její záda zatímco s tichým výdechem promluví.* Jestli mě viníš z toho, že s ní vycházím, pak jsem tedy vinný, Hayley. Mrzí mě, že to tak vnímáš, ale prostě je to tak.*Pokračuje dál. Popojde ještě kousek blíže.* Vidím, že můj trest bude tvé odsouzení a tvá nenávist i vůči mně... *Pronese trpce. Je slyšet, že ho to bolí, ale nezazlívá jí to. I přesto všechno se ji snaží chápat.* Nezbyde mi, než ho přijmout. *Dodá. Neví, co by k tomu měl říct.* Sophie dnes přišla kvůli Kolovi, aby ho uvěznila a nemohl už nikoho ohrozit. Přišla také za Genevieve. *Poví jí důvod Sophieniny přítomnosti zde. Napadne ho říct jí, že to udělal na žádost Klause, ale pak to neudělá. Nepotřebuje, aby se Hayley naštvala ještě i na něj. Když mu po té řekne, aby odešel, jen přikývne. Ona to samozřejmě nemůže vidět, když je k němu otočená zády. Nehodlá ji obtěžovat svou přítomností, když je jí proti srsti.* Nebudu ti chodit na oči, pokud si to tak přeješ. *Poznamená. Je to vůči ní slib, takže si může být jistá, že ho dodrží. Pokud to nebude nezbytně nutné, nebude ho vídat.* Tebe prosím, zůstaň tady. Neodcházej. Kvůli bratrovi a dceři, kterou čekáte. *Požádá ji. Je na něm vidět, že mu na tom nyní záleží více, než na tom, co si myslí o něm nebo v něm vidí. Možná jí dojde, že i v tomhle jeho postoji jakým jí o to prosí, je něco jiného, nového. Bojuje za její a bratrovu rodinu teď upřímně od srdce. Už nemá žádné postranní úmysly. Nedoufá, že by snad mohl mít u ní ještě šanci. Není to, ale proto, co se stalo dnes. Tohle už si stačil uvědomit ještě před tím incidentem se Sophie.* Potom všem, mi alespoň tohle udělej k vůli, Hayley. *Požádá jí ještě jednou. Jeho hlas je tišší, ale prostoupený bolestí a smutkem. Pak se prudce otočí a zamíří ke dveřím. Chce i musí pryč, pokud ho Hayley nezastaví. Sáhne po klice docela rázně a stejně tak otevře i dveře. Vyjde ven, ale zavře téměř neslyšně. Vydá se zpět k sobě. Kdyby někoho potkal, viděl by jen tvář bez výrazu s prázdným pohledem. Nedalo by se poznat, co právě zažil. Vejde dovnitř a v tuhle chvíli nechce o nikom a ničem slyšet.*

*Poslouchá jeho slova a upřímně je slyšet nechce. Přes to, a to udělá pro něj a naslouchá mu. Nepotřebuje vědět, proč je Sophie tady. Tohle si dokázala odvodit i sama, chtěla jenom to, aby se Elijah zamyslel nad tím, co dělá. Vždycky jí tvrdil, jak stojí při ní, ale tohle není to, že stojí při Sophie. Nedokázal to pochopit, nedokázal pochopit ji. Věděla o Elijahovi, že v každém vždycky vidí to dobré, vždycky. Jenom by i pro něj někdy bylo správné to, kdyby v každém neviděl to, co vidí. Čím víc ho poslouchá, tím víc ji přijde, že je mu to lhostejné a to ji bolí ještě víc. Nebyla vůbec pravda to, že ho nenávidí. Nedokázala by ho nenávidět, měla zlost, byla zlomená, ale s nenávistí to nemělo nic společného. Jak si mohl myslet něco takového? To ji ani trochu neznal? Za celou tu dobu, co se znají si opravdu myslí, že by ho dokázala někdy nenávidět? Nechápe, proč se jí nepřizná ani s tím, že přišla kvůli němu. Nejenom kvůli Kolovi a Genevieve, kdyby ano, byla by s nimi. Lhal jí a to jí dovádělo k šílenství. Dlouho nevydrží být otočená k němu zády, přemůže všechny své pocity a podívá se na něj. Jde vidět v jejích očích, jak moc jí to zasáhlo, zlomilo. Jak moc ji zasahuje i to, co říká. Nedokáže se k ničemu vyjádřit, ne teď. Nepochopí to, že ji ublížil a má pocit, že si to ani trochu nepřipouští. Při zmínce o jeho bratrovi a jejich dceři pootevře ústa údivem. Tenhle názor zastával, to věděla, ale všimla si, že se něco změnilo. Že ho už ona nezajímala v tom směru ve kterém si myslela, on se změnil. Jeho postoj k ní se změnil. Začne hned přemýšlet nad tím, zda ví o té noci, co se stalo mezi ní a Klausem. A její vnitřní pocit ji říká, že o tom zatraceně ví. Neměla ale důvod k tomu, aby se obhajovala. A ani by to neudělala, stalo se to, chtěla tu v to chvíli udělat a ať si to Elijah chce přiznat nebo ne, byla to i jeho vina. Ona mu dala najevo svou náklonnost už tehdy na Plantáži, to on ji stále odmítal, to on chtěl, ať se s ním sblíží, ať se dají nějakým způsobem dohromady. Ano, zůstane tady. Udělá to pro něj, aby viděl, že je schopná pro něj udělat spoustu věcí, aby viděl, že jí vždycky na něm záleželo. Dívá se na něj, jak odchází a nehodlá ho zastavit. Sama chce, aby odešel pryč. Teď pochopila jedno. Nikdy ji neměl rád tak, jak si myslela nebo to alespoň z něj cítila. Ani neví proč, ale po tomhle se tomu pocitu nemohla ubránit. Všechno, co mezi nimi bylo, tak se zničilo. A ten, kdo tím bude trpět bude ona. On teď odejde, ona ho rozhodně nezastaví a tím skončí jejich společný příběh. Tak, jak rychle začal, tak i skončil. Nedokázal pochopit její postoj k Sophie, nedokázal pochopit to, že se snaží bránit svou dceru. Bylo mezi nimi až moc rozdílů. Odvrátí zrak a opře se čelem o zeď. Jediné, co Elijah může zaslechnout je tichý vzlyk, ale slova nikoliv. Upřímně bojovala i se svou stránkou, která nechtěla, aby odešel. Ale to, že jí to zatajil, že jí nebyl schopný to říct, to, že se s ní baví. Takhle stránka vítězila.*