The Abattoir

*Má konečně důvod koukat jinam a ne neustále z okna. Rebekah je pro něj v danou chvíli mnohem zajímavější a hezčí objekt jeho zájmu. Jen málokdy si dovolí nechat své problémy uniknout na povrch. O pomoc při jejich řešení nežádá téměř nikdy, ale přesto ho taková účast dokáže potěšit a trochu ulevit v jeho trápení. Pomoci své sestry si nesmírně váží. Jeho tvář na chvíli opět ozáří úsměv, když k němu promlouvá dál. Věnuje jí a jejím slovům svou plnou pozornost. Zvážní a poslouchá ji. Zajímá ho, co mu chce povědět. Když pak začne vyjmenovávat možnosti, jak by se mohl angažovat, i Kola a Hayley spíše posmutní, neboť u obou si není jistý, co může čekat. Přesto shledává, že dříve nebo později jej tyto úkoly rozhodně neminou. Finn je pro něj složitý oříšek. Zatím neví, jak na něj, ale rozhodně to nehodlá vzdát ani s ním. Jen k tomu potřebuje více času a trochu klidu ve svém okolí. Klaus jistě by toho s ním měl hodně, co probírat, ale momentálně ho nějak nic kromě řešení Benjamina a ochrany jejich rodiny před ním, hlavně potom nezdařeném útoku na jeho osobu, nenapadá. V tomhle případě si je jistý, že se Niklaus jistě brzy objeví. Nedokáže zakrýt pobavené pousmání, když mu navrhne pomáhat Alisei z nakupováním. U toho nedokáže zůstat vážný. Smích ho, ale jako obvykle v téhle době rychle přejde, když z jejich úst slyší jméno Genevievina bratra. Zvážní a po tváři mu přeběhne stopa únavy, když si představí, že opět budou muset vymyslet něco, jak se ho nadobro zbavit. V danou chvíli je, ale na nějaké podobné nápady vyprahlý jako Sahara v Africe. Bude potřebovat čas a hlavně to probrat s ostatními, aby našel inspiraci. Jeho myšlenky probíhají v jeho mysli podle toho, o čem se Rebekah zrovna zmiňuje. Znovu se na ni nepatrně pousměje, když to shrne. Nemůže, než souhlasně přikývnout.* Určitě na něco přijdu. *Ujistí ji, protože ji nechce zklamat po její snaze mu pomoct. Fakt, že to ale odloží až na dobu, kdy jeho mysl nebude neustále zaměstnávat stav Sophie, to už si nechá pro sebe. Přesto je jeho odpověď upřímná, stejně jako výraz se kterým na ni při tom kouká.*

(Přijede před sídlo a vystoupí z auta. Venku se zrovna moc nezdržuje a zamíří rovnou dovnitř. Ucítí na sobě pohledy několika upírů, jen nad tím protočí oči a pokračuje dál v cestě. Upíři na ni sice civěli, ale nikdo se jí nesnažil zabránit ve vstupu. Byla tady za svůj život několikrát a mnoho z nich ji tady potkalo. Nakonec se otočí k jednomu z upírů a zeptá se ho, jestli je tady Marcel. Dostane od něj zápornou odpověď, tak mu jen řekne, aby Marcelovi vyřídil, že na něj bude čekat v jeho pokoji. Včera ze sídla vyběhla moc rychle, aby si pamatovala v jakém byla pokoji a kde měl Marcel pokoj, si dobře pamatovala. Vyjde schody nahoru a rovnou zapluje do Marcelovo ložnice. Zatáhne si tam všechny závěsy a trochu si oddychne. Konečně byla sama a neměla chuť někomu utrhnout hlavu či mu vysát všechnu krev. Oči jí už taky tolik neboleli, ale za to hlava jí bolela ještě víc než předtím. Podívá se na hodinky. Měla ještě přibližně 9 hodin. Cítila se lehce unavená a do toho ještě ten alkohol, který vypila. Lehne si na postel a schoulí se do klubíčka. Začne zase o všem přemýšlet. A hlavně nad tím, že brzy bude muset dokončit proměnu a bude upír, i když jen na chvíli.)

(Když odešel z krámku, zamířil rovnou do baru. Protože si myslel, že tam narazí na Sophie. Jenže když se na ní zeptal, akorát mu řekli, že někam odjela. Netušil kam. Napadlo ho, že asi prostě chce být sama. Nakonec se teda vydal zpátky do sídla a okamžitě mu nahlásil jeden upír, že na něho Sophie čeká v pokoji. Rychle se přemístil před pokoj a pak zaťukal. Ani moc netušil proč, je toho jeho pokoj, ale co už to udělal. Vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře) Sophie? (Viděl jí tam, ležet na posteli schoulená do klubíčka. Vypadala opravdu zdrceně a tak se k ní potichu posadil na postel) Co se děje? (Překvapeně se zeptá, protože by ho nenapadlo, že za ním příjde sama. Ale je i rád, aspoň by se nemusel cítit provinile, že jí nešel hledat.)

(Ani nezvedne hlavu, i když klepání slyšela dost zřetelně. Buď to bude Marcel nebo jeden z jeho upírů. Nakonec se ukáže, že to je Marcel. Nakonec zvedne hlavu, když se Marcel posadí na postel.) Nic, jen čekám na Genevieve. A přišlo mi mnohem bezpečnější být tady než u sebe nebo v baru. (Bezpečnější jak pro ní, tak pro lidi. Tady neriskovala, že jí uvidí někdo z jejích lidí, a nebo že zabije nějakého člověka, který se k ní přiblíží. Posadí se na posteli.) Sorry, že jsem sem přišla bez ohlášení a ještě ti obsadila tvou ložnici, ale neměla jsem zrovna náladu hledat neobydlený pokoj a tvůj aspoň znám.

To věřím, že to zvládneš. *Usmála se na něj povzbudivě. Ruku pak stáhla dolů a vzápětí se k němu už otáčí zády. Všechno už vyřešili, náladu Elijahovi zlepšila, tak tu nemá dál důvod být. Navíc si myslela, že Elijah teď ocení spíš chvíli o samotě. Proto vyšla z jeho pokoje, ale dveře za sebou úplně nezavřela, zůstalo tam pár centimetrů místa.*

(Usoudí, že je asi lepší čekat tady než někde v baru, který je plný chutných lidí.) Je dobře, že jsi přišla sem. (Přemýšlí nad tím jestli se jí má omluvit. No v poslední době se omlouvá docela často. Tak možná to nechá na jindy, pokud teda bude nějaké jindy.) Sophie? Jak to bude? Podstoupíš proměnu ? (Zeptá se klidně. Sedí přímo naproti ní, takže jí kouká do očí. Zasměje se když poví, že jeho pokoj zná. Vzpomíná na to jak spolu chodili, bylo to pěkný, ale už je to za ním) To je v pohodě, naprosto to chápu.. A jo můj pokoj moc dobře znáš. (Usmál se a snažil se mluvit mile. Nechce ji nějak naštvat. Opravdu o to v tuhle chvíli nestojí)

Sms Marcelovi:

kód:

Jdu se podívat za alfou do Zátoky, pošli mi ještě dva upíry. D

(Podívá se na telefon a okamžitě se v něm probudí vztek. Odepíše mu na smsku)
; Nikam nejdeš a zvlášť ne do zátoky. Musíme promluvit o tom co jsi udělal.
(Odešle to a dál se věnuje Sophie)

*Nedokáže se nyní na sestru mračit nebo se v její přítomnosti tvářit nějak sklesle nebo negativně. Opětuje jí její úsměv. Ani si neuvědomoval, že stále drží její ruku, dokud ji neodtáhla. Sleduje ji pak při jejím odchodu. Už chvilku před tím se mu zdálo, že slyší hlas, který by teď asi poznal vždycky i mezi tisícími dalšími. Přesto si není jistý, jestli to není, jen jeho představivost, nebo se Sophie skutečně vrátila. Slyšel, že měla namířeno k Marcelovi. Když vidí, že Rebekah za sebou dveře pořádně nezavře, pousměje se znovu. Vydá se k nim. Otevře je a vyjde ven. Pohlédne k místu, kde je Marcelův pokoj. K jeho ne právě velkému potěšení ho zahlédne zrovna vejít dovnitř. Jeho úsměv, který mu zůstal na rtech po odchodu Rebekah pomalu zmizí. Chtěl jít za Sophie, ale nyní to nepřichází v úvahu. Do pokoje se mu, ale zpátky vracet nechce. Dojde od dveří až k zábradlí. Opře se o ně předloktími a zadívá se dolů do dvoru domu.*

Sms Marcelovi

kód:

Sám si říkal, že si nesmí dělat, co chtějí. Zapomněl jsi snad? Nic jsem neudělal, Marceli. Promluvím si s ním.

*Z Diegových napsaných slov šlo poznat, že si rozhodně nechce jen promluvit. Nechtěl neuposlechnout, ale vlastní rozčílení převýšilo jeho myšlení a oddanost.*

citace :

Jedinej s kým si promluvíš jsem já. Nikam prostě nepůjdeš

(Odešle SMS. Diego ho opravdu naštval. Nejen, že mu lhal, ale i bez důvodu vystartoval na vlkodlaka)

(Zeptá se klidně. Sedí přímo naproti ní, takže jí kouká do očí. Zasměje se když poví, že jeho pokoj zná.
Jo asi jo. Měla jsem chuť se zakousnout i do Genevieve. (Zavrtí hlavou a prohrábne si vlasy. Být upírem by vážně nezvládla. Nejspíš by zabila každého člověka, na kterého by narazila. A už vůbec by pak nemohla pracovat v baru. Nejspíš by ho jen vlastnila, ale nepracovala, což by znamenalo, že by musela najmout nějakého kuchaře.) Jo podstoupím, ale těsně před tím, než přijde Genevieve, aby mě pak mohla vrátit zpět. (Usměje se lehce, když Marcel poví poslední větu. Moc dobře si vzpomínala na to, kdy se spolu vídali nebo spolu chodili? Ani už se v tom nevyzná. Pomalu se zvedne z postele a dojde ke stolku, kde má Marcel alkohol. Do sklenky si nalije whiskey a vrátí se zpět. Pozoruje Marcela, jak si s někým píše. Povytáhne obočí, protože jeh výraz už není tak přívětivý, jako byl před chvilkou.) Děje se něco?

(Vlastně ho to ani tolik nepřekvapilo. Moc dobře ví jak tohle všechno funguje.) Tak to je dobře, že jsi nakonec přišla sem. Asi by nebylo nejlepší sežrat někoho, kdo ti má pomoct. (S úsměvem na tváři ji to sdělil, ale vlastně mu to bylo líto. Ví jak je pyšná na to co je a, že upírství pro ní není šálek kávy)
Vážně? Tak to jsem rád (Usměje se a pak ji sleduje jak se zvedá a jde ke stolu. ) Vlastně ani ne.. (Radši o tom nemluví, protože ví, že by se naštval)

Jo to by asi nebylo nejlepší. Už asi víš, že Benjamin je stále živý. (Vydechne a napije se ze sklenky. Může být aspoň ráda, že umřel Tunde, ale Benjamin byl a je v tomhle všem důležitější. Kdyby umřel on, tak by se nemuseli tolik obávat, i když Tunde byl také velmi mocný čaroděj.) Nemůžu nechat coven bez vůdce a lehce dosažitelný pro Benjamina. Měl by pak až moc velkou moc. Ale pokud se o tomhle někdo dozví, tak jsem nejspíš nahraná a ztratím respekt u svých lidí. Tahle situace je vážně složitá. (Na to, že se nic neděje jen kývne. Nebude se vyptávat, když o tom nechce mluvit, i když na něm jasně viděla, že ho něco rozčílilo.)

*Upír se upíří rychlostí dostal do sídla, kde našel Marcela, mírně se uklonil a položil Diegovo bezvládné tělo na nejbližší křeslo a sklapl paty k sobě.* Našel jsem ho ve Francouzské čtvrti, Marceli. Nevím, co se stalo. Asi ti to poví sám, až se probere. *Pokýval a spěšnými kroky odešel. Nějaí upíři si začali šuškat cosi o důstojnosti a že si to Diego už pěkně slízne. Sotva se vrátil, docela je štval, protože jim dával úkoly a nenechal je, aby se prali. To byla přesně Diegova práce, aby se Marcel nemusel obtěžovat.*

Tak to jsem věděl.. Hlavní je, že ten plán aspoň z půlky vyšel. (I přesto, že byl velmi naštvaný,mluvil klidně. Štvalo ho, že plán nevyšel podle jejich představ. Teď je hlavní Sophie. Musí se proměnit a pak kouzlem zase zpátky. Jak říká, Coven nesmí zůstat bez vůdce. ) Věř mi, že zařídím aby se o tom nikdo nedozvěděl. (Přišlo mu, že se chová hrozně mile. Dokonce se i omluvil
Claire,prostě je nějakej divnej. Asi by s tím měl přestat a nebo se z něho stane člověk,teda upír, co má rád štěňata a čokoládu. Teda čokoláda není nejhorší, ale jako příklad to postačí) Diego. (Řekne i když se ho neptala. Byl pořád naštvaný. Nemohl uvěřit, že lhal a porušil pravidla. Moc dobře ví jaký Diego je a proto ho to ještě víc překvapilo. Podíval se ke dveřím, které se právě otvíraly. Stál tam nějaký upír a nesl Diega, postavil se a přešel k tělu) Díky Petere (Rychle poděkoval a pak za ním zavřel dveře. Postavil se nad něho a promluvil) Tak koho jsi naštval teďka? (S úsměvem na tváři do něho jemně kopl do jeho nohy. Přešel od něho ke stolku a nalil si něco do sklenky. Po tom se posadil do křesla a už se dál věnoval Sophie.)

*Když postává u zábradlí a sleduje, co se děje dole, opět na chvíli vypne. Je rád, že se Sophie nyní nachází pod jednou střechou jako on. Jeho nitro se tak trochu uklidní. Přemýšlí, jestli se mu naskytne možnost si s ní promluvit, ale zdá se mu to v tomhle domě stále více nemožné. Z jeho myšlenek ho probere větší hluk, který se nese ze zdola. Probere se a uvidí, jak nějaký upír přináší bezvládného Diega. Zpozorní, ale zůstane stát na stejném místě, jako dosud. Směrem, upír Diega nese, jen otočí hlavu. Nelíbí se mu, že svým příchodem nejspíše Sophie rozruší. Nechává to, ale v režii Marcela. Něco málo zaslechne, když jsou dveře do Marcelova pokoje otevřené, ale není to nic, co by ho nyní zajímalo. Pohlédne na hodinky a sleduje, kolik času Sophie ještě zbývá. Otočí se a zamíří od zábradlí zpět k pokoji. Nejde, ale do svého, ale do toho, kde byla před tím Sophie. Vejde dovnitř a rozhlédne se po něm. Dveře nechá otevřené. Závěsy jsou stále zatažené a tak rozsvítí pár lampiček. Posadí se do jednoho z křesel, ale tak, aby nebylo z venku vidět, že je uvnitř. On má, ale docela dobrý výhled dveřmi ven. Podepře si čelo dlaní a tiše vydechne. Pak ruku spustí na opěrku a hlavu zakloní a opře si ji o lenošku za sebou. Na chvíli zavře oči.*

Jo, alespoň z poloviny, i když smrt Benjamina by byla lepší. Teď nevíme, co plánuje a pochybuji, že chce jen zabít Klausovo dítě. Určitě plánuje něco víc a my vůbec netušíme co. (Podle toho, co věděla, bude jistě chtít převzít vládu nad městem, ale jakým způsobem? Benjamin byl mocichtivý a oni promarnili už druhou šanci ho zabít. Určitě si teď bude dávat sakra velký pozor, aby už neměli žádnou šanci.) No dneska už mě viděl jeden z mých lidí. Sice ne moc zkušený čaroděj, takže nepoznal, že si procházím proměnou, ale poznal, že jsem byla nesvá. Ale kdo by nepoznal, že se chovám divně? (Pokrčí rameny. Trochu jí překvapuje, jak se Marcel chová. Samozřejmě spolu vycházeli, když bylo potřeba, ale nečekala, že k ní bude někdy tak milý, po tom všem. On nechal zabít několik čarodějek, když měl nad nimi převahu a ona proti němu skládala plány a uštědřila mu několik nepříjemných poznámek.)
Aha Diego. (Kývne na jeho odpověď. Toho zrovna v lásce neměla. Vlastně neměla ráda skoro žádného upíra, ale taky proč by měla mít? S upíry se nestýkala a nebavila se s nimi, když nepočítá Marcela, Elijaha a teď Finna ještě, i když na Finna si ještě neudělala celý obrázek. Jeho spíš nechápala, ale dalo se říct, že s ním vycházela, když nepočítá poslední rozhovor, kdy se na ni celkem naštval.
Podívá se také ke dveřím, když se začnou otvírat a povytáhne obočí. Nečekala, že tak rychle uvidí upíra, kterého před chvílí Marcel zmínil. Zajímalo by jí, kdo mu zlomil podle všeho vaz, ale to se nedozví, dokud se neprobudí.) Hádám, že Diego není zrovna nadšený, že teď má každá frakce stejná práva. Vždy se mi zdál trochu impulzivní. (Ani se nediví, že skončil se zlomeným vazem. Pokud naštval nějakou čarodějku nebo dokonce vlkodlaka. Ti sice neměli proti upírů zrovna výhodu, ale i tak měli sílu.)

No to máš určitě pravdu. Hele všechno se vyřeší.. Ty a Gen, plus celá tahle banda pomůžem. Zastavíme ho, to přece víš. (Klidným a milým hlasem řekl a usmál se. Musí ji nějak uklidnit, v tuhle chvíli je nejdůležitější, aby byla v klidu. Nepotřebujem problémy. Ona bude nervní a něco se zvrtne a no.. Radši nad tím ani nechce přemýšlet.) Vážně? Tak pokud to ještě nepozná je to v klidu. No rozhodně nevypadáš zrovna nejlépe. (Rýpnul si do ní, ale všechno to myslel ze srandy. No je fakt, že bledá pokožka a skoro neustále vykulené oči nejsou zrovna nejhezčí. Ale co. Je to jako by byla vlastně nemocná, akorát s tím rozdílem, že jí vyléčí krev a ne antibiotika, či paralen. Na její Aha,Diego, jenom přikývl a zasmál se. Znovu se napil ze svojí skleničky.) No to rozhodně není. Vždycky byl výbušnej typ. A teď je to ještě horší..Zničehonic zaútočil na vlkodlaka.. přesněji na vlkodlačici. (Neříkal, že se jednalo o Claire. To nějak nebylo důležité, hlavní bylo to, že to udělal. Doufá, že mu to nějak racionálně vysvětlí a hlavně, že se dozví koho tak naštval. No má pár typů, o koho by mohlo jít.)

Plně v to doufám. I když to určitě nepůjde zrovna hladce, zastavíme ho. (Snad. Pomyslí si v hlavě, ale nahlas to říkat nechce. Nechce říkat nahlas jak moc velké má pochybnosti. V ohrožení nebylo jen to dítě, ale i její coven a dokonce možná i celá upíří frakce. Znovu se napije ze sklenky, aby zahnala ty myšlenky.) Připadám si, že mám tu největší kocovinu, co jsem kdy měla a že jsem jich měla. (Tišše a krátce se zasměje. Věděla, že nevypadá zrovna nejlépe a ani se tak necítí, ale dnes na to má právo. Vlastně ne jen dnes. Poslední dobou je vše hektické a diví se, že ještě funguje. Sice nevedli nějaký útok při kterém by se vyčerpala, ale její hlava byla zaměstnaná víc než dost.) Zaútočil na vlkodlaka? Tohle se Jacksonovi nebude zrovna líbit. Třeba to byl zrovna on, kdo mu teď zlomil vaz. Taková odplata. (Vzpomene si na to co jí říkala Genevieve. Vlkodlaci budou mít brzy měsíční prsteny a tím budou mít docela navrch proti upírům. A pokud Diego teď naštve upíry, mohl by skončit pak hůř než se zlomeným vazem.) Copak Diego neví o mírové smlouvě? Sice jsem ji předtím porušila, ale stále je aktuální ne? Být tebou tak řeknu Diegovi, aby si s vlkodlakama nezahrával. (Neřekne mu sice o prstenech, ale menší varování mu říct může.)

(Sice o tom měl menší pochyby, ale raději nic neříkal. Ani moc dobře netušil jak by mohl zastavit čaroděje jako je Benjamin.) Kocovina, no to k tomu se to asi dá nejlíp přirovnat. Ale věř mi tohle ještě není tak strašný (Možná jí trošku vyděsil, a nebo uklidnil. V tu chvíli to nějak moc neřešil. Opravdu znal horší bolesti než tohle. Třeba slunce, to je teprve bolest. Když ti to zažívá zapaluje tělo, to jsou muka. Jenže toho se ona snad nedočká. Možná se spálí jednou, ale pak už bude člověk) Jasně, že se mu to nebude líbit. Kdybych to věděl dřív zajdu zaním, ale až dneska jsem se dozvěděl,co přesně udělal. (Vlastně mu až teď docházelo, jakou blbost Diego udělal. Tohle by mohlo dopadnout opravdu špatně. Nejen pro něho, ale i pro ostatní. Možná i pro lidi, kdo ví,co by udělali.) Jasně, že o ní ví.. Ale myslíš, že by se o to zajímal? Je mu to očividně jedno. Řeknu. (Možná udělá i něco horší, to ještě neví. Jen ho to prostě štve a teď ho sem někdo přinese, protože se rozhodl naštvat někoho dalšího než je Marcel)

Jo existují i horší věci. To moc dobře vím. (Jí samotnou nejvíc bolelo, když jí Monique chtěla zabít. Nebyla to sice fyzická bolest, ale psychická. I když v tu chvíli samozřejmě zažívala i fyzickou bolest, ale to bylo nic ve srovnání s tím, jak se cítila poté. Vlastně do teď se s tím nesmířila, ale už na to tolik nemyslela. A dokonce to nedávala ani za vinu Monique, ale předkům. A do teď o tom věděla vlastně jen Genevieve.) No doufej, že se Diegovi pomstil zrovna on nebo jiný vlkodlak a dál se to řešit nebude. Bylo by to asi pro všechny nejlepší. Teď máme důležitějšího nepřítele a neměli by být neshody mezi námi všemi, jinak toho Benjamin využije. Tohle je to poslední, co potřebujeme. (Dopije obsah ve sklence. Samozřejmě, že to Diega nezajímá, ale měl by si uvědomit, že tohle chování není zrovna nejlepší v tuhle chvíli. Všichni by se měli vzájemně tolerovat, když nic jiného. Všichni by se měli zaměřit jen na jediného nepřítele a tím byl Benjamin a ne vyvolávat problémy ještě mezi sebou.) Diego bude poslouchat jedině tebe, jako to dělal vždy. Prostě mu jen ukaž, kde je jeho místo. Ty jsi ho proměnil a dal mu šanci nového života, tak ať ukáže, že jsi neudělal špatně, když sis ho vybral. Pokud se nezklidní, ať se pak nediví, že na to špatně doplatí. Možná by jsi mu mohl dát lekci, ne nějak radikální. Ale nebudu ti do toho mluvit, ty jsi jejich vůdce. A já jsem vůdce jiných zas. (Lehce se pousměje a podívá se zas na tělo Diega. Vstane z postele a dojde opět ke stolku s alkoholem. Vezme flašku a chce si dolít, ale nakonec položí sklenku na stůl a otočí se na Marcela.) Nechám tě tady s ním o samotě. Určitě se brzy probudí a to poslední, co potřebuji, jsou jeho nevrlé kecy. A tohle si beru sebou. (Zvedne flašku whiskey a pomalu vyjde z ložnice. Chvíli přemýšlí, co bude dělat a kam půjde, ale nakonec se jen přesune k zábradlí, o které se opře levou rukou a dívá se dolů na dvůr, kde jsou stále upíři. Někteří se o něčem baví, některý jen popíjí a některý nedělají vůbec nic. Přemýšlí nad tím, jaké by bylo, kdyby všechny čarodějky a čarodějové bydleli v jednom sídle. Nejspíš by to nebylo dobré. Sice všichni byli jedna rodina, ale každý měl svou vlastní krevní rodinu. Upíři se rozmnožovat nemohli a tak ani nevychovávali děti. Čarodějky vlastně byli spíš podobný vlkodlakům, i když ti bydleli většinou taky všichni společně a každý měl vlastní děti. Potichu dál sleduje dění dole a upíjí u toho z flašky po malých doušcích.)

*Pomalinku začal přicházet k sobě. Naposledy si pamatoval to, jak ho ta blonďatá Původní coura přišpendlila na zeď a najednou byla tma. Došlo mu, že mu zlomila vaz. Obrazy v hlavě měl nejasné, nejdříve pohnul pár prsty na ruce. Poté zaťal ruku v pěst a ve stejné pozici, jako ho upír položil, otevřel své tmavé oči, ve kterých byla vidět nenávist a blízké vybuchnutí. Většina upírů tento pohled znala, už několikrát poznali to, když se Diego naštval, to samé Marcel. Rychle si promnul krk a chtěl vyskočit, aby si okamžitě vybil zlost na někom, kdo bude nejblíže, ale nejblíže byl jen Marcel. Zůstal sedět, svraštil obočí a zamlel něco hodně sprostého. Litoval toho, že kdyby mu Alisea nezlomila vaz, určitě by se za alfou vydal, tak byl naštvaný od jeho setkání s Claire. Když byl venku z města, musel si udržet klidnou hlavu, jinak by ho čarodějky z Morgan City mohly hodně rychle sprovodit ze světa, ale byl klidný až moc dlouhou dobu. Sotva se dozvěděl o tom, co je Claire zač, nahromadil se vněm všechen zadržovaný vztek.  Marcelovi byl plně oddán, dlužil mu vlastní život, ale jeho touha po pomstě na vlčí krvi teď byla silnější a čím dál víc se stupňovala. Odevzdaně si složil ruce do klína a trochu zahanbeně se na Marcela podíval, ostatní nevnímaje. Lhal mu, neuposlechl ho a porušil smlouvu… Marcel ho mohl o klidně na místě zabít a Diego si toho byl plně vědom. Otevíral ústa, aby něco řekl, ale nakonec je zaklapl. Čekal, až promluví první Marcel.*

*Přestane sledovat čas a prostě odpočívá. Nepamatuje si moc nějakou dobu, kdy by měla tahle rodina pro sebe trochu klidu a normální život... Ten pro ně skončil před tisíci léty, když se tehdy jejich matka rozhodla, udělat z nich upíry. Opět přemýšlí, proč když vytvořila kouzlo na proměnu z upíra zpět na člověka, proč jim o něm nikdy neřekla a nedala jim na výběr. Místo toho se rozhodla, že musí zemřít. Ona i Mikael. Je si jistý, že tohle jednání svých rodičů nikdy nedokáže pochopit. Utne tyhle myšlenky hned v zárodku, neboť sem se dnes rozhodně dostat nechtěl. Otevře oči a narovná hlavu. Zaposlouchá se do hlasů v domě. Zaslechne Sophie, jak se loučí s Marcelem a je si jistý, že musela opustit jeho pokoj. Koukne na hodinky. Není nadšený, že tak dlouho čeká s proměnou. Dle jeho názoru to nemusí nechávat na poslední chvíli. Usoudí, že je nejvyšší čas, aby jí obstaral lidskou krev, až ji bude potřebovat. Nehodlá kvůli tomu nikoho zabíjet ani ovlivňovat. Nechce jí to ztěžovat ještě více, než už se mu to podařilo. Vstane z křesla a zamíří z pokoje ven. Zamíří ke schodišti, protože chce konečně zjistit, kde tady má Marcel nějaké zásoby krve. Nepředpokládá, že by neměl. Když se přiblíží ke schodišti, všimne si, že Sophie stojí kousek od něj u zabradlí. Takhle ji tady vidět ho rozhodně netěší. Dojde blíže k ní. Neví, jak na něj bude reagovat, ale je mu v tuhle chvíli jedno.* Sophie. *Osloví jí. Nemluví hlasitě. Ví, že ho uslyší i tak.* Maš tady stále svůj pokoj. Nemusíš zůstávat zde. *Promluví na ni. Jeho hlas je tichý a příjemný. Udržuje si od ní jistý odstup a opatrně na ni kouká.*