The Abattoir

*Když nastal nový den, opláchl se, vzal si čisté šaty a vydal se ven. Celou noc byl vzhůru a čekal na nějaké informace od Niklause, Kola, kohokoliv, kdo by mu dal vědět, jak to dopadlo v Lyceu. Ještě, než vyrazí do baru, protože jinde nepředpokládá, že najde Sophie, pošle zprávu Alisee.*

kód:

Dobré ráno, sestřičko, potřebuji tvou pomoc. Můžeš připravit to kouzlo na proměnu v upíra zpět na člověka pro Sophie a Genevieve? Je to důležité. Později se u tebe zastavím a vysvětlím ti, co se stalo. Elijah.

*Odešle ji a pak už vyrazí ven a pak do baru.*

(Nadále se k ničemu už nevyjadřoval a seděl ve skoro prázdném pokoji. Elijah tu stále byl, ale přišlo mu, že je duchem jinde. Hleděl do země a přemýšlel nad tím vším co se stalo. Došlo mu, že to možná bylo naposled co jí viděl. Není si v tuhle chvíli jistý jestli pomůže Elijahova dokonalá přesvědčivost. Ještě chvíli seděl v teď už prázdném pokoji. Po pár minutách únavného přemýšlení zvedl svůj líný zadek a přešel rovnou do svého pokoje. Skočil rovnou do postele a skoro okamžitě usnul. Když už začal nový den, probudil se s úsměvem na tváři. Vylezl z postele, dal si sprchu a pak se převlékl do něčeho pohodlného. Zrovna si nandaval tmavě zelenou bundu, když uslyšel nějakej povyk. Rychle se přemístil na dvůr, ze kterého se ozývalo hlasité křičení. Pár upírů se tam pralo a ostatní pokřikovali. Naštvaně na ně pohlédl a s velkým rázem v hlase pověděl.) Stop. (Přešel až k nim a odtrhl ty dva od sebe. Probodl je očima a jen zakroutil hlavou. Obešel je a dál se k tomu nevyjadřoval. Raději rovnou zamířil někam ven, provětrat si hlavu a nebo se jen podívat po městě)

*K sídlu dojde svižnou chůzi za chvíli. Aliseu nikde dosud nevidí. Rozhodne se na ni počkat před vchodem. Opře se zády o zeď domu. Nezaujatě sleduje okolí.*

*Má opět až moc klidu na to, aby se jeho myšlenky zatoulaly opět k tomu, čím si teď prochází Sophie. Jeho svědomí se ho snaží nahlodat našeptáváním, že mohl jednat jinak a ušetřit ji toho. On sám moc dobře ví, že v danou chvíli se nemohl rozhodnout jinak. Aby se trochu rozptýlil, rozhlédne se. Zahlédne tak Aliseu, jak si to k němu pomalu míří. Odlepí se od zdi a narovná se, než k němu přijde blíže. Prohlédne si ji, zkoumavě i starostlivě. Mezitím se mu podaří potlačit většinu svých dnešních negativních emocí a pocitů. Jeho výraz tak vypadá celkem normálně. Podaří se mu na tváři vytvořit i potěšený úsměv.* Přeji ti hezký den, sestřičko. *Pozdraví ji při tom.* Promiň, že jsem tě budil tak časně ráno. *Omluví se a použije při tom svůj nejpřesvědčivější výraz, díky kterému by se nad ním ustrnul i ten kámen.* Nakonec se ukázalo, že to nebylo nutné. *Dodá na vysvětlenou ke své omluvě.* Jistě chceš slyšet, co se stalo. *Pokračuje dále.* Pojďme ke mně. *Navrhne a při tom jí nabídne jako svou oporu rámě, aby se jí pak snáze stoupalo po schodech.*

*Cestou se nad její odpovědí pousměje. Dnes k úsměvům moc důvodů neměl.* Nemáš za co. *Odvětí jí na to, ale pak ho snaha o vtipkování přejde. Možná se o to snaží, jen proto, aby před Aliseou zakryl jeho skepsi.* Ano, všechno ti povím, Al. *Ujistí ji. Cestou k jeho pokoji dvorem a následně po schodech vzůru si okolí nijak nevšímá. Jediného upíra, kromě svých sourozenců, kterého zde bere na vědomí je Marcel. Ostatní ignoruje. Dovede Aliseu až ke dveřím pokoje.* Pojď dál. *Otevře a nechá ji vejít první.* Udělej si pohodlí. *Nabídne jí k tomu celou jeho místnost, kterou zde obývá. Zavře dveře a vydá se k oknům, které otevře, aby mohl dovnitř čerstvý vzduch.* Můžu ti něco nabídnout? *Zeptá se. Na jeho baru s alkoholem, který ovšem téměř nevyužije se nachází i pár nealkoholických nápojů. Pohlédne na sestru od okna. Pak se vydá pomalu k místu s pitím.*

*Než k němu dojde, vyruší ho neohlášený příchod druhé sestry. Když vrazí do pokoje, bez jediné upozornění, trochu nelibě se nad tímhle chováním zamračí, ale nejspíše, jen proto, že zrovna dnes není zrovna v dobrém rozpoložení a reaguje mnohem podrážděněji na všechno. Hlavně na něco, na co se nemůže alespoň trochu dopředu připravit.* Klepání ti zřejmě nic neříká. *Uvítá jí tak trochu kousavou poznámkou, ale reakci ani neočekává. Rozhodně nepočítá s tím, že by se nad tím Rebekah byť jen na chvilku zamyslela. Dojde proto k baru a čeká, jestli si Alisea bude chtít něco dát. Když odmítne, krátce pohlédne z ní na Rebekah. Napadne ho, že by se zeptal i jí, ale pak si pomyslí, že Rebekah pokud bude chtít, se obslouží sama.* Včera jsme se pokusili zabít Benjamina i Papa Tunde. *Už na nic dalšího nečeká. Chce mít tohle vysvětlování, co nejdříve za sebou.* Vymysleli jsme postup, jak to provést. *Během úvodu přemítá, jak moc konkrétní má být. Rozhodne se to, co nejvíce zestručnit.* Podařilo se to, jen z části a ne bez problémů. *Přechází během svých slov pomalu po pokoji, protože na sezení nemá myšlenky.* Vědělo o tom, jen několik málo jedinců, ale přesto o tom Benjamin musel vědět, protože byli připravení. Kvůli tomu jsem Bellatunde zabil, ale odnesla to Sophie. Bejnamin unikl, a jen díky němu Genevieve nedopadla stejně jako Sophie. Bohužel to byl Kol, kdo pomohl Benjaminovi vyváznout. *Poskytne sestrám zhruba informace o tom, co se událo. Když domluví, dojde zrovna k oknu. Zůstane u něho stát a zamyšleně se zadívá ven.*

*Chvíli se dívá ven, než začnou pokojem znít reakce jeho sester. To se od něj otočí a vrátí se zase k ním, do jejich debatního "kroužku".* Museli vědět, že se něco chystá. Nemohla být náhoda, co udělali. *Rozhodne se nejprve odpovědět Rebekah.* Pomocí kouzel propojili život Sophie s Bellatunde a Genevieve s oběma čaroději. *Vysvětlí jí. Doufá, že jí dojde, proč se ze Sophie stává upír.* Genevieve od toho ušetřil Benjamin. Byl rychlejší, než Niklaus, protože jinak by na tom byla stejně jako Sophie. *Dovolí si říct, jen něco málo více, co považuje za vhodné.* Nevím, odkud to mohli vědět. *Přejde průběžně na její řečnickou otázku. Neví, kdo je zradil a zatím se neodvažuje ani hádat. Nedovede se na to soustředit. Ještě neměl kdy nad tím uvažovat.* Nevím, jestli to byl náš bratr. *Zavrtí trochu unaveně hlavou. Nechce někoho obviňovat, když nemá jediný důkaz ani podezření. Zadívá se chvíli na Rebekah a pak z ní pohlédne na Aliseu. Tiše si povzdechne, když z její strany uslyší další výčitky, i když ne zcela adresované, jen jeho osobě, ačkoliv za hodně toho se cítí být zodpovědný osobně. Vyslechne si ji mlčky a z jeho výrazu je jasné, že Alisea docela přesně odhadla jeho/jejich záměry, a že si je toho všeho dobře vědomý, i bez jejich slov.* Nechtěl jsem tě vystavovat zbytečnému nebezpečí, Al. *Odvětí pak, jako by se snažil vysvětlit, proč o tom, co chystali nevěděla. K Finnovi se nevyjadřuje. Když se o něm a důvěře v něj Alisea zmiňuje na chvíli sklopí pohled dolů. Vzhlédne k ní až se zajímá o úspěšnost jejich útoku.* Bellatunde je mrtvý. *Odpoví jí.* Snad se už nevrátí. *Dodá ještě, protože tím si v poslední době vůbec není jistý.* Nevím, co přesně Kol udělal. Mluvil jsem, jen s Genevieve a ta nebyla moc "sdílná". *Vrátí se ještě ke Kolovi. Je si jistý, že jim dojde, proč s ním Genevieve detaily moc neprobírala.*

Bohužel se to nedopatřením dozvědělo pár osob, které nemusely. *Odvětí a krátce koukne na Rebekah a pak na Aliseu.* Nelze, ale určit, kdo nás zradil. *Přemýšlí nahlas.* Nevěřím, ale že by to byl někdo z naší rodiny nebo Genevieve či Sophie. *Vyloučí ty, které ani nepodezřívá. Pokrčí rameny, tohle teď zkrátka není schopný řešit.* Úspěch... *Ušklíbne se nad tím slovem.* Za jakou cenu. *Dodá a koukne z Rebekah na Aliseu. O tom, jak to vidí on s její ochranou nehodlá diskutovat. Také si je moc dobře vědomý toho, co mu říká Alisea o čarodějkách.* Víš, že už jsem tohle od každé z nich jednou slyšel? *Povzdechne si.* Ale nemohl jsem vyhovět tomu, co chtěly. Nenechal bych je, jen tak zemřít. *Přemýšlí, kolikrát bude i tuhle část opakovat.* Genevieve i Sophie jsou pro naši rodinu důležité. Udělal bych to stejně pokaždé, kdybych se musel znovu rozhodnout. *Pokračuje a ujistí Aliseu i Rebekah, že si zatím, co udělal stojí.* Věděl, jsem jaké následky to bude mít. Ale celou dobu jsem počítal, že se díky tomu kouzlu zase stanou čarodějkami. *Dodá ještě smířeně s tou skutečností a prozradí i své úmysly, jaké měl. Vydá se zase pomalu po pokoji s pohledem upřeným do prázdna.* Byl jsem připravený to Sophie vynahradit, jak jen budu moct. *Povídá dál o něco tišším hlasem. Ani neví proč. Možná, jen potřebuje někomu své trápení říct. Nebo jsou to, jen myšlenky, které mu utekly.* Jenže Genevieve mi to nedovolí. *Pokračuje. Nezní naštvaně, spíše sklesle, bezradně, že nemůže udělat, co považuje správné a důležité i pro něho samotného. Pochoduje pomalu pokojem, jako by se tak snažil zbavit vnitřního neklidu, ale moc mu to nepomáhá.*

*Jejich výměnu názorů ohledně zrádce nebo Claire.* Tohle jméno slyším v poslední době docela často. *Pomyslí si při tom, vnímá, jen napůl. V tuhle chvíli to pro něj není důležité. Pochoduje pokojem, snaží se, co nejpomaleji to dokáže. V tuhle chvíli by chtěl být, jen na jednom místě. Nedokáže se té myšlenky zbavit a jak čas postupuje, to nutkání se zesiluje. Otočí hlavu na Aliseu, když mu opět začne vykládat o tom, jak je pro čarodějku nepředstavitelné, stát se upírem a jak se na ně dívají. Při těch slovech ho napadne, jak to má ona sama.* Víš, drahá sestřičko, tyhle skutečnosti mi jsou dobře známy. *Zastaví se na moment a podívá se na ni možná trochu ostřeji, než by bylo nutné. Tyhle věci on zná, i přesto se rozhodl u Sophie i Genevieve pro tohle řešení. Neměl v tu chvíli jinou možnost. Nechat je zemřít pro něj bylo nemožné. Pálí ho na jazyku otázka na Alisein pohled na upíry a jestli tak vnímá i je, teď, když je zase čarodějka, ale nakonec se raději kousne do jazyku a zase se vydá na svou "pouť" pokojem. Zamíří zase oknu, protože u něj několik minut nebyl.* Musel jsem zradit Sophie a Genevieve, abych je udržel na živu. *Poznamená na přesvědčování Rebekah o úspěchu toho, co proběhlo.* Fakt, že toho byla Genevieve ušetřena díky Benjaminovi na tom nic nemění a nijak mi to neulehčuje. *Dodá. To, jak ho obě dvě přesvědčují o tom, že má dát Sophie a Genevieve čas, je pro něj těžko poslouchatelné. Je to přesně pravý opak toho, co potřebuje on.* Právě proto bych u toho měl být. Sophie si nemusí vybíjet své zblázněné emoce na nikom nevinném. *Povzdechne si. Přemýšlí stále častěji, jak se blíží večer, že se vrátí do baru, aby mohl být Sophie, alespoň o trochu blíž. Tyhle své myšlenky si, ale nechá pro sebe.*

*Nechá Aliseu povídat. Sice ji poslouchá, ale dál při tom hledí okna. Snaží se tak zakrýt, že je myšlenkami na jiném místě. I tak vnímá všechno to, co mu z jejich minulosti připomíná, a že zrovna v tomhle rozpoložení pro něj není příjemné. Nebylo by nikdy, ale nyní obvzvláště. Tiše si nad tím povzdechne. Všechno se to stalo už tak dávno, a změnit to nemůže, i kdyby sebevíce chtěl. Musí, jen příjmout a nést následky toho všeho. Nechce se mu na to reagovat. Občas se probere natolik, že pohne očima od nějakého bodu, který hypnotizoval venku a sklopí je k parapetu. Je to jediná jeho reakce na Aliseiny slova. Nad otázkou, kterou položí, ohledně čarování se ani neobtěžuje reagovat. Je rád, že jí odpověděla Rebekah. V podstatě neřekla nic, co by jí nepověděl on. Tak to nemusel dělat.* Já Genevieve v tomhle věřím, Rebekah. *Odvětí jí na to.* Měla to být moje starost, moje povinnost. *Povzdechne si. Na nikoho v pokoji, ale nepohlédne. I když se to snaží nedat najevo, je, jak na trní.*

*Přinutí ho probrat se a vrátit i v myšlenkách zpět do pokoje, když zaslechne, že se Alisea chystá odejít. Konečně se pohne a otočí se od okna do místnosti. Trošku zkoumavě na ni koukne. Je si vědomý toho, že se dnes nechová nejvhodněji, ale doufá, že to Alisea pochopí. Na nějaké omluvy a vysvětlování už, ale nemá dnes sílu. Vyprovodí ji pohledem. Na její žádost kývne.* Samozřejmě. *Ujistí ji. Tiše si povzdechne, když odejde. Slovům Rebekah o rtěnce a Diegovi se ani nesnaží porozumět. Vyhlédne znovu z okna snad doufá, že uvidí něco, co ho přiměje pohnout se z místa. Vnímá, že se k němu přidala Rebekah. Její podpory a účasti si v danou chvíli opravdu hluboce vážil. Vezme její ruku, kterou se ho dotýká do své. Otočí k ní hlavu a částečně i horní půlku těla.* Děkuji, Rebekah. *Pousměje se na ni nepatrně. Ruku, kterou stále drží zvedne k obličeji a vtiskne ji na její hřbet děkovný polibek.* Vážím si tvé podpory. Moc pro mě znamená. *Dodá po té. Ruku, kterou si stále ponechá v držení spustí v té své dolů, ale ještě ji nepouští.*