The Abattoir

Chtěla. Děkuju.*Usměje se na něj a krátce ho obejme, ví, že tohle pro ní nemusí dělat, ale i přesto to dělá. A je mu za to vděčná. Marcel nemusí doříct, co by dotyčnému udělal, umí si to dobře představit.*Jo, jako ta agentka. Až na to, že já bych agentka nebyla.*Zasměje se.*Jessica by taky šlo.*Shledá po chvíli a na tváři jí zůstává pobavený úsměv. Už dlouho se nesmála. Nebylo totiž čemu. Přikývne, spokojená s tím, že jí v tomhle taky důvěřuje. A ona nezklame, samozřejmě, že to zvládne, zvládla i horší věci, než je škola. Chvíli pak váhá, jestli od něj vzít ty peníze, ale protože ty věci by se hodily, přijme je.*Dobrá. Díky za všechno.*A stále se usmívá, když si dává peníze do kapsy bundy. Prohrábne si vlasy, zatímco jí Marcel zajišťuje doprovod. Aspoň, že bude od ní tak daleko, že ho nebude vnímat.* Ahoj.*Zamává mu jako kdyby byla malé dítě, a vydá se pryč. Její upírský bodyguard jí jde v patách a až venku se od ní trochu vzdálí. Zamíří do obchodů sehnat všechny důležité věci a je opravdu nadšená z toho, že se bude vracet do školy.*

*Z plantáže jel rovnou k sídlu, už z dálky viděl Claiřino auto. Doufá, že na něj nečeká moc dlouho. Zaparkuje vedle jejího auta, vystoupí z auta a zamkne ho.* Doufám, že na mě nečekáš dlouho, Claire? *zeptá se jí, když k ní dojde. Je rád, že jí Rebekah nic neudělala. A dneska ani nebude mít šanci jí něco provést..*

(Z přemýšlení jí vytrhne Kolův hlas. Zavrtí hlavou.) Ne, nečekám. Přijela jsem před chvílí. Díky že jsi přijel. (Koukne na něj a vděčně se usměje. Potom se rozejde a vejde do sídla. Jde pomalým a rozvážným krokem rovnou k sobě do pokoje. Nečeká že tam bude Marcel a tak prostě otevře a vtrhne tam. Když ho tam uvidí jak jí hází věci do krabic, něco se v ní pohne. Rychle a přerývavě dýchá. Nečekala to. Doufala že mají aspoň ještě malou naději. Stojí uprostřed dveří. Možná by něco měla říct, ale slova jí došla stejně, jako drobné když je potřebuje do automatu.)

Nemáš zač, rád pomůžu. *úsměv jí oplatí a potom se rozejde spolu s ní do sídla. Upírů, kteří po nich koukají, si nevšímá. Následuje Claire, neví totiž, kde má pokoj. Když se Claire zničehonic zastaví ve dveřích svého pokoje, podívá se jí přes rameno, co, nebo kdo tam je, že nevejde dovnitř. Byl tam Marcel. Zatím jenom stál a nic neříkal. Možná ani neměl chodit nahoru, Marcel má na něj určitě vztek.*

(Zabraný do těch jejich věcí si málem ani nevšiml toho, že už je tady Claire. Naštěstí si toho všiml, díky hlasu Bekhy, který se nedá přeslechnout. Otočil se ke dveřím a pohlédl za ní. Kol) Vypadá to, že tady máš pomocníka. No je fakt, že asi to piano sama neodneseš (Ironicky pronesl a vzal do ruky dvě krabice a rovnou je dal do rukou Kolovi. Otočil se zpátky k dalším a skládal je na sebe ať už to má za sebou.) Tak co? Vezmeš si ty věci a vypadneš už? (Naštvaně pokřikl na Claire a posadil se na postel. Sledoval jí jak tam stojí na pokraji zhroucení, už jen čekal kdy se znovu rozbrečí)

*Prochází si horní patro sídla. Nyní už má téměř vše prohlédnuté a chystá se sejít do přízemí, aby se podíval i tam. Když se přiblíží ke schodišti, zahlédne po něm přicházet dívku, kterou viděl předevčírem v noci na plantáži. Zůstane stát a sleduje ji. Zamíří na druhou stranu a vejde do jednoho z pokojů. Hned za ní uvidí Kola. Dnes ho čeká, ale nyní si není jistý, jestli přišel za ním nebo s Claire, jak si vybavuje dívčino jméno. Rozhodne se na něj počkat. Přejde k zábradlí. Zahlédne u něj postávat o kus dál i Rebekah.* Zdravím, Rebekah. *Kývne jejím směrem hlavou. Na to natočí hlavu směrem, odkud se ozve dost hlasitě Marcel. Stáhne mírně obočí.*

(Když podává Kolovi krabice, má spoustu ostrých poznámek, jen koukne na Kola v smyslu, jestli by je mohl na chvíli nechat o samotě. Mlčí, rty má sevřené tak k sobě, že jí tvoří tenkou linii. Neobměkčuje svůj pohled a když Kol odejde, zavře za ním dveře. Otočí se na Marcela a přijde k němu blíž.) Myslela jsem že si ještě promluvíme. (Propichuje ho pohledem a jednu ruku zatíná v pěst. Takhle ho nepoznává. Chová se úplně jinak. Zřejmně to už ani není ten samý Marcel kterého milovala, možná stále miluje.)

Tak aspoň, že je tady někdo, komu na Claire aspoň trošku záleží a kdo je ochoten jí ty věci odnést. *otráveně se na něj zašklebí a i s krabicemi vyjde ven z pokoje. Claire evidentně chtěla být s Marcelem chvilku sama. Nemohl si taky nevšimnout Rebeččiny poznámky. Jakmile vešel ven z pokoje, položil krabice na podlahu.* Zdravím, Elijahu. Jsem rád, že jsi tady, musím s tebou mluvit. *Potom se podíval na Beku a sladce se na ni usmál.* Zkazil jsem ti ráno? To mě ale vůbec nemrzí. Tys mi zkazila včerejší večer tím, že jsi mi zlomila vaz.. Což mi připomíná, nedlužím ti něco? *hned co to dořekne se přemístí k Rebecce a zlomí jí vaz. Ihned se sesunula k zemi, neměla šanci nějak zareagovat.* Tak, a my si konečně můžeme promluvit. *podívá se na Elijaha.*

(Naštvaným pohledem sleduje Kola, který se zase snaží o nějaké narážky. Jenže on ho nevnímá, je mu jedno co vychází z těch jeho úst. Sleduje Claire, která ho právě poslala někam pryč. Podívá se na zavřené dveře) Promluvit? (Odfrknul si a zasmál se. Znovu vstal a začal balit její věci do menších krabic. Chvilku u toho ještě zůstal, ale po chvíli se otočil a opřel se o zeď) O čem si jako chceš promluvit? Myslíš, že se k tobě jako teď vrátím? (Beznadějně se zasmál a kroutil hlavou. Nedocházelo mu o co jí jde, myslel si, že jí to dal minule dostatečně najevo) Podvedeš mě s tím... (odmlčí se a rukou mávne ke dveřím) -tím. A pak mi ho sem ještě přivedeš? Opravdu dokonalé. (Ironicky jí zatleskal, protože ho to celé co se tu odehrálo ranilo. Už jen ten pohled na ní ho štval a probouzel v něm staré vzpomínky. Položil krabici na zem a přešel ke dveřím) Sbal si ty věci a jdi prosím. (Řekl po tom všem celku klidným hlasem a sáhl po klice)

*Rebekah se mu zdála rozmrzelá, ale než se stačí zeptat, co ji trápí, objeví se Kol obtěžkaný krabicemi. Trochu překvapeně k němu otočí hlavu a sleduje ho.* Zdravím, Kole. *Odpoví mu.* Samozřejmě. *Kývne.* Můžeme jít ke mně. *Nabídne a gestem ruky ukáže, kterým směrem je to nejblíže k jeho pokoji. Otočí se ke Kolovi i Rebekah zády a vykročí směrem k pokoji. Zaslechne Kolova slova směřující k Rebekah. Najednou má neblahé tušení, které v něm vyvolá tón Kolova hlasu. Otočí se, ale už mu nestihne v ničem zabránit. Nespokojeně se zamračí a věnuje ten pohled Kolovi. Naštěstí je dost rychlý a přemístí se k padající Rebekah včas a zachytí ji. Vezme ji do náruče.* Omluv mě. *Poznamená dost odměřeně ke Kolovi. Odnese pak Rebekah do jejího pokoje a položí do postele. Na pár momentů zůstane stát u postele a kouká na jeji klidnou tvář. Bezděky se znovu zamračí. Pak se otočí a vyjde z pokoje ven. Kolovi věnuje jeden odměřený pohled.* Jestli už jsi skončil, můžeme jít ke mně. *Poznamená, ale Kolovi může být jasné, že tímhle činem si to u něho dost pošramotil. Ani na něj nečeká, otočí se a zamíří k sobě.*

*Pozná v bratrově hlase odměřený tón. Může se mu to nelíbit jak moc chce, ale on to prostě musel udělat. Nenechá si od Beky lámat vaz jen tak, pro nic za nic. Prostě jí to musel vrátit. Čeká, až se Elijah vrátí z Rebeky pokoje zase k němu.* Aha, takže to vypadá, že teď jsem si proti sobě poštval i tebe jenom tím, že jsem Becce oplatil to, co ona provedla mně? *Řekne, když ho následuje do jeho pokoje.*

*Pokračuje dále ke svému pokoji. Když slyší Kolovy poznámky, má chuť mu něco povědět, ale nechce se s ním tady hádat a tak to přejde mlčky. Dojde ke dveřím svého pokoje, otevře je a počká na Kola. Gestem ruky mu naznačí, že má jít dál. Změří si ho při tom pohledem, který naznačuje, že by ho měl přestat pokoušet. Když bratr vstoupí, vejde za ním a dveře zavře.* Říkal jsem to jí a řeknu to i tobě, Kole. *Otočí se čelem k němu a udělá k němu pár kroků.* Chováte se jako malí. *Odvětí a nelze přeslechnout rozčarování v jeho hlase, když se teď musí zabývat tímhle.* Myslel jsem, že jste již dospěli. Spletl jsem se. *Dodá ještě a je to jasná ťafka Kolovi. Pak si slabě vydechne, jako by se tak chtěl zbavit toho zklamání z jejich chování. Obejde Kola a pokračuje ještě pár kroků.* O čem si chtěl mluvit? *Přejde rovnou k tomu, proč za ním Kol dnes přišel. Po těch několika krocích se zastaví, otočí a zkoumavě na Kola koukne.*

*Následuje Elijaha až do jeho pokoje. Jde dál, když mu to Elijah gestem ruky naznačí. Nečeká na to, až mu Elijah řekne, aby si třeba někam sednul, prostě si dřepne do jednoho z křesel a dívá se na Elijaha.* Já, že se chovám jako malý? Neměla tak přehnaně reagovat, když jsem Claire dovolil, aby přespala na plantáži. A už vůbec mi neměla lámat vaz. Kdyby to neudělala, já jí ho taky nezlomím.. *Pořád to byl ten starý, paličatý Kol..* Chci se přidat k tomu plánu na zabití Benjamina. *řekne to rovnou a nechodí kolem horké kaše.*

*Když se Kol posadí, tak zůstane stát na místě, kde se zastavil, a jen se k němu otočí, aby na něj viděl. Po té, co se Kol opět začne obhajovat a dělat ze sebe nevinného a z Rebekah tu špatnou, sleduje jej a tváří se při tom chvilku jako by právě slyšel dobrý vtip, ale pak zvážní a zavrtí hlavou s rezignovaným povzdechem.* Vždyť to říkám. Jako malí. *Zopakuje to tónem, který jasně říká, že jeho názor na to, jen tak něco nezmění. Přejde k jednomu z volných křesel a také si sedne. Pohlédne na něj pozorně, když mu řekne, proč s ním chtěl mluvit. Chvilku čeká, jestli z toho nevzejde nějaký Kolův vtípek, ale když se bratr tváří, že to myslí vážně, kývne, že rozumí jeho žádosti.* V tom případě by si se měl domluvit s Genevieve a Klausem, protože o Benjamina se postarají oni. *Odpoví mu stejně věcně a bez obalu, jako před tím Kol.*

Ano, promluvit. (Řekne odhodlaným a pevným hlasem. Když vstal a začal znovu balit její věci, odvrátila pohled. Štve jí a zároveň jí to všechno tolik mrzí. Kéž by to mohla vzít zpátky. Ale nemůže, musí to napravit jiným způsobem. Pokud to bude vůbec možné. Sledovala ho upřeně a pozorně.) Ne, nemyslím si že se ke mně teď vrátíš. (Zavrtí nesouhlasně hlavou. V jejím hlase je slyšet náznak zklamání.) A měl by jsi vědět že mně to mrzí. Byla to chyba, jasné? Lidé dělají chyby. (Rozhodí bezmocně rukama. Nechce se hádat, ale musí mu to všechno říct. Nemusí, chce.) A přišel mi jenom pomoct. Nikdo jiný totiž nebyl ochotný. (Odmlčí se a kouká na něj. Tohle by snad mohl pochopit. Jakmile přešel ke dveřím, zatarasila mu svým tělem cestu a chytla jeho ruku.) Miluji tě, jasné? A budu za tebe bojovat, když mi to dovolíš chci pro tebe bojovat. Nechci o tohle všechno přijít. Jen mně nech to napravit. (Kouká se mu do přímo do očí. Tohle je pravda a on to ví. Poznal by kdyby lhala. Je jí jedno jestli jí někdo z jeho upírů nebo Původních uslyší, teď ano. V jejím pohledu je jasně vidět smutek, že se museli dostat až sem. Jistě, jejich vztah nebyl dokonalý, ale jí stačil. Nedokáže si přiznat že by ho teď měla ztratit.)

*Vidí, že si to u Elijaha celkem pokazil, je vidět, že je na něj naštvaný. Nechává už radši téma Rebekah a Kol na pokoji. Pro něj je to stejně uzavřená věc. Zlomila mu vaz, on jí to oplatil.. A navíc se teď potřeboval soustředit spíš na to, aby Elijaha přesvědčil o tom, že je schopný jim pomoci při zabití Benjamina. Trošku se zamračí, když mu Elijah řekne, že se má domluvit s Genevieve nebo s Klausem.* To je trošku divný, že mi říkáš, ať se domluvím s Genevieve. Ta mě totiž poslala za tebou.

(Chvíli se jí snažil ignorovat, ale její neustála snaha mluvit ho dováděla k šílenství.) To se opravdu nevrátím  (S jistou tváří a i myslí pověděl. Opravdu se k ní nechce vrátit jejich kapitola už je dopsaná a on ji dál nechce rozebírat. Vlastně nechce nic už rozebírat, chce se věnovat tomu jak se zbaví Tundeho. Tomu jak pomůže Dav mít normální život. To je pro něj důležité, ne ona) Jo to teda chyba byla! Mě tvoje výmluvy nezajímaj a jestli se dál budeš vymlouvat na to, že jsi udělala jenom chybu, tak to rovnou můžu jít (Svá slova podal stručně a jasně, i jeho hlas tomu dodal větší důraz. Zněl opravdu zklamaně, protože to jak se snaží obhájit mu akorát přijde smutné. Podívá se na ní prázdným, nic neříkajícím pohledem) Jo a byl ochotnej jenom, protože doufal, že mu z toho  něco kápne. Prosím tě.. ten chlap? Vážně si myslíš, že ti pomáhá jenom, protože je to hodnej chlápek? (Povrchně se  zasmál, že to až všechno vyznělo, jako by si z ní utahoval. Možná to trochu přehnal, ale ona mu to tady taky neulehčuje. A teď na něho ještě vytáhne, že ho miluje) Hele, tohle si nech pro někoho jinýho. Já už na tyhle kecy nemám náladu (Odstrčil ji kupodivu jemně ode dveří a zabral za kliku. Ještě než odešel se na ní naposledy podíval a vypadal, jako by měl na srdci něco víc než doopravdy má) To piáno si vezmeš sebou, nebo ho mám spálit? (Tím tak trochu naznačil, že on už jejich vztah dávno spálil. A tohle piano, podíval se na něj, bylo alespoň menší symbolikou jejich vztahu. Zavřel dveře a přešel na chodbu)

(Jeho slova jí bodají do srdce jako dobře mířený šíp. Zabodne se dovnitř a nechce ven. Přesně jako šíp, který se musí velice bolestně vyndat. Normálně člověk zemře hned když ho šíp zasáhne do srdce, ale Claire měla pocit že neumírá. To až když si šíp vyndá, zřejmě vykrvácí. Jakmile začne mluvit o Kolovi, vzedme se v ní vlna vzteku. Má chuť na něj křičet, že Kol tu pro ní byl, když on ne. Že je tohle celé neférové, že to si může být jistý že si vezme věci a vypadne odsud.) Jen jsem si myslela že by jsi to měl vědět. (Odsekne ostře. Už na něj nemá náladu. Nejradši by mu vlepila jeden pořádný pohlavek, ale to by bolelo jistě víc ji než jeho. A má taky trochu rozumu.) Jen si běž, to je to nejlepší co umíš. Najdi si tu tvoji zlatou Rebekah a -. (Naštvaně si pro sebe mumlá. Nemohla tam jen tak stát a tak hází posledních pár hadrů do krabice. Větu nedořekne. Nemá na to. Přejde do koupelny a pokračuje v tom co Marcel začal. Na jeho poznámku s piánem na něj jen křikne.) Myslím, že když jsem započala konec našeho vztahu, měla bych to i dokončit. (Zbytek si řekne potichu pro sebe. Je jí jasné že z toho polovinu uslyší.) Zničit to do základů, přesně to si Rebekah přála, a má to mít. A ty jí v tom tak skvěle pomáháš. (Najednou to začíná dávat za vinu jemu. Naplňuje jednu krabici, potom druhou a třetí a potom ještě další dvě. Už to má všechno. Skoro. Otevře první šuplík a vyndá z něj cigarety. Potom ho vyndá úplně a položí si ho obráceně na stehna. Odlepí nůž, který je přilepený lepící páskou a placatku plnou železníku. Přihodí to do jedné krabice a přijde k piánu, skloní se tak, aby se mohla podívat na desku kam vyryla svoje jméno. Marcelovo je tam taky. Oddělá desku a přidá jí do jedné z krabic. Piáno, co s ním? Prostě ho s Kolem rozeberou a spálí. Nějaké dřevo by mohla vzít do zátoky, tam bude určitě potřebné. Vezme krabice a odnese je na chodbu kam je položí k ostatním. Neví kde je Kol, ale bude ho brzy potřebovat.)

*Je docela rád, že už se Kol nevrací k tomu, co v posledních dnech provádějí s Rebekah. Upřímně se mu tím nechce zabývat a nechce to řešit. Netuší, co tohle mezi nimi způsobilo, jen z reakce Rebekah má dojem, že to nechce rozebírat. Rád by jim pomohl, kdyby to bylo v jeho silách a dovolili mu to, protože nerad vidí takové rozpory mezi nimi. Pokud k tomu, ale nemá možnost, chce se soustředit nyní na zlikvidování těch dvou čaroděju. Když ho Kol obeznámí s tím, že ho Genevieve poslala za ním, tak se okamžik tváří dost překvapeně a trochu bezradně.* Kole, jsem rád, že se chceš zapojit do zabití Benjamina, opravdu. *Ujistí ho po té, protože je za to vskutku rád. Potvrzuje to v něm domněnku, že se Kol doopravdy mění k lepšímu.* Co se, ale týká Benjamina, Genevieve si místo mě vybrala Klause a jediné, co pro ně ještě obstarávám je ostřelovač. Byl jsem za Kieranem a už, jen počkám až se mi ozve. *Zatímco Kola zasvěcuje do své role v tom všem, klidně a upřímně na něho hledí. Nemá důvod mu v tomhle neříkat pravdu.* Všechno ostatní ohledně Benjamina už je pak na nich. *Uzavře tuhle část, ale ještě neskončil, neboť se nadechne a pokračuje dále.* Já se Sophie se chceme ve stejnou dobu postarat o Papa Tunde. Upír navíc v tomhle případě by se jistě hodil. Pokud máš zájem. *Navrhne mu, kde by mohl přiložit ruku k dílu.* Do toho, co bude s Benjaminem, už já zasahovat nebudu. Takže ti zbývá Genevieve a Niklaus. *Domluví a uzavře to. Tázavě pak na Kola pohlédne. Je fakt, že by jeho pomoc v likvidaci Papa Tunde uvítal, ale nechce ho do ničeho nutit. Jen mu nabízí fakta, která jsou zatím jasná. Je na Kolovi, jak se rozhodne.*

(Když už konečně stál za dveřmi a mohl volně dát najevo své city, tak nic. Nic. Ani se neusmál,nerozbrečel, či se nenaštval. Cítil se tam jen uvnitř, ale navenek? Navenek to stále skrýval. Přecházel po chodbě a naštvaně si procházel jeho a její rozhovor. Samozřejmě mezitím stihl poslouchat i to co na něho ještě nadává. ''Jen si běž, to je to nejlepší co umíš. Najdi si tu tvoji zlatou Rebekah a -'' ta slova se mu vrévala do paměti, jako by si je tam tetoval. Co si o sobě myslí? Že to, že jí jednou miloval mu zabrání v tom, aby jí ublížil? To ne s radostí, by jí rozpáral na malé kousíčky Jenže moc dobře ví, že by pak skončil mnohem hůř. Roztrhala by ho banda vlků a všech takových odpadů. Nadále se už ani nesnaží neposlouchat, chvíli se o to snažil, ale vlastně nemá důvod. Rád by nadále slyšel s čím se ještě chce podělit. O co jí pořád jde? Už takhle náš vztah zničila a teď se snaží zničit i ten co by možná mohl být s Rebekhou? Opravdu inteligentní člověk pomyslel si. Naštvaným krokem přešel na nádvoří, kde postávalo pár upírů a sledoval jejich zvědavé pohledy. Nevšímal si toho, že možná vědí všechno. Bylo mu to jedno, není to pro něho nějak důležité. Posadil se na lavičku a sledoval dění)

Jo, o tom, že si místo tebe vybrala Genevieve Klause, vím. Sice se mi to moc nelíbí, byl bych radši, kdyby jsi tam byl ty, ale co se dá dělat. Když to tak Genevieve chtěla.. *chápal její důvody, ale přece jenom, Klaus je prostě Klaus.* Ale myslím si, že nikoho lepšího, než jsi ty, nemohli pro zabití Papa Tundeho vybrat. *tohle myslel upřímně, byl si jistý, že Elijah nic nepokazí.* Já vím, že by se vám hodila každá pomocná ruka, ale.. Já bych byl raději u zabití Benjamina. Přece jenom, chci vědět, že bude Genevieve v pořádku, to snad chápeš. *Takhle teda jeho nabídku, že by se mohl přidat k němu a k Sophie, odmítl.* Takže mi asi nezbývá nic jinýho, než někde sehnat Klause a domluvit se s ním.. To se mi vážně chce.. *tuhle poslední větu si zamumlá pro sebe, ale ne tak potichu, že by ji Elijah nemohl neslyšet.*

*Pozoruje chvilku Kola, ale pak mu dá trochu soukromí na jeho přemýšlení a rozhodování a přelétne při tom pokoj očima. Vrátí se ke Kolovi až když opět promluví. Přikývne. Nepřekvapuje jej, že Kol je o tom, co a jak Genevieve chce a nechce dobře informován. Sice ho přístup Genevieve trochu mrzí, respektuje to. Ví, že s tím nic neudělá. Přednější je pro něj také zabití těch čarodějů a přizpůsobuje tomu vše. Kolovy lichotky na svou osobu přejde mlčky. Není o tom tak zcela přesvědčený, viz. chování a přístup Genevieve.* Genevieve je jak vidíš jiného názoru. *Odvětí.* Chtěl jsem si s ní o tom promluvit a zkusit najít nějakou přijatelnou alternativu. Ona se, ale mezitím dohodla s Klausem. Na schůzi to oznámili jako hotovou věc. *Zasvětí jej stručně do toho, co bylo oznámeno i jemu. Ještě nyní, když si to vybaví se v jeho hlase ozve slabé rozčarování z takového způsobu jednání vůči němu. Tuhle nelibost, ale nijak jinak neventiluje. Takové jednání se mu nelíbí. Přestane se zabývat Genevieve a Klausem a pohlédne opět na Kola, když pochopí, že se dostává k tomu, co mu nabídl. Jeho rozhodnutí i důvody k tomu chápe. Možná ho napadá jeden důvod, proč by tam Kol neměl být, ale nechá si to pro sebe. Nechce už do toho, co se týká Genevieve, Klause a zabití Benjamina zasahovat. Má svůj úkol a soustředí se na něj. Skutečně by Kolovu pomoc při zabíjení Papa Tunde v jeho domě uvítal. Je přesvědčený, že by klidně mohl jít místo Sophie. Nehodlá bratra, ale přemlouvat.* Jistě, chápu. *Kývne nakonec po té, co krátce přemýšlí nad vývojem událostí.* Opravdu ti, ale potom nezbývá nic jiného, než vyhledat Niklause a promluvit si s ním o tom všem. *Potvrdí Kolova slova.* Snad se dohodnete. *Zadoufá.* Upřímně ti to přeji bratře. *Dodá ještě a slabě se na Kola pousměje.*

Věř mi, Genevieve k tomu, že tam chce Klause, svoje důvody.. A řekl bych, že můžeme být všichni rádi, že na tenhle plán přistoupila, protože si s ním vážně chtěla promluvit úplně o samotě. *On byl samozřejmě rád, že na ten plán přistoupila. Možná, že jí teď hrozí menší nebezpečí než kdyby tam byla s Benjaminem sama.* Zdá se mi ale, že Genevieve si s Klausem rozumí čím dál tím víc, než dřív. Což se mi zdá celkem divný.. *Nikdy by nečekal, že k sobě budou mít Gen s Klausem takhle blízko.* Toho jsem se bál nejvíc, že budu muset někde shánět Klause. Doufal jsem, že to vyřešíme spolu, ale tak nevadí, budu mu asi muset zavolat. Jednou by to, že mu budu muset zavolat, stejně přišlo. A navíc jsem Gen slíbil, že si s ním promluvím, takže takhle zabiju dvě mouchy jednou ranou.. *pak se ušklíbne a podívá se na Elijaha.* Třeba zlomím vaz dvěma sourozencům ve dvou dnech.. To se mi ještě asi ani nepovedlo. *kdo ví, jestli to myslel spíš z legrace, nebo ne.*