The Abattoir

*Nesměl by být upír a k tomu původní s perfektními smysly, aby neslyšel Marcelovy nelibé poznámky na to, že se vrátili zpět do domu, který byl kdysi jejich a pak si ho přivlastnil Marcel. Když s těmi poznámkami nepřestane ani po té, co by se mělo probírat něco pro něj důležitějšího, než se dá Sophie do vysvětlování krátce na něj pohlédne.* Marceli, už bys měl být zvyklý na to, že můj bratr pro své potřeby staví své okolí před hotovou věc, aniž by se obtěžoval před tím, alespoň s upozorněním. *V hlase mu během své reakce na Marcela zanívá stejná ironie, jakou používá on.* Já se o tom stěhování například dozvěděl až včera večer, kdy si Niklaus přijel na plantáž pro Hayley. *Dodá ještě opět s nádechem ironie. Skutečně ho unavuje poslouchat Marcelovy stížnosti. Aniž by musel, zasvětí ho do celého toho stěhování ze svého pohledu. Tím to utne a přestane to pro něj být důležité. Na to si vyslechne Sophie. Během toho, co Sophie hovoří sleduje ji, pak se krátce podívá na Marcela a kývne při tom hlavou.* Tuhle část, zdá se máme vyřešenou. *Odvětí pak věcně.* Promluvím zítra s otcem Kieranem, aby obstaral ostřelovače. *Pokračuje a koukne krátce na Sophie.* Oba útoky na čaroděje musejí proběhnout současně, aby si nemohli navzájem pomoct. *Ujme se nyní vysvětlování Marcelovi a zároveň tím domlouvá další část jejich plánu se Sophie.* Záleží tedy především na Genevieve, kdy si s Benjaminem domluví schůzku. *Odvětí. Předpokládá, že Genevieve bude v kontaktu s Klausem i Sophie a tak nebude problém se to dozvědět.* Pak je tady ještě jedna taková drobnost. *Podívá se znovu na Sophie.* Nevím, jak to funguje u těch, co se vrátili z druhé strany, ale nejsem pozvaný. Pokud ten dům stále patří živým a lidem, nebudu moct dovnitř, stejně jako ostatní upíři. *Tohle je věc, která ho napadla, když nad celým plánem přemýšlel. Teď má možnost si to se Sophie objasnit a svou domněnku si tak potvrdit nebo vyvrátit. Také by tu byl problém, kdyby byla potřeba během likvidace Papa Tunde, přítomnost Marcelova nebo někoho dalšího z jeho lidí.*

(Tak nějak soucítí s Marcelem, že teď musí žít pod střechou s Původními. Tedy pokud se to dalo nazvat jako soucítění. A pokud tady jsou Původní, tak jistě i Hayley. Takže o zábavu tady jistě bude postaráno. Vlastně ani neví, proč se zajímá o to, jak se cítí Marcel. Měla by s tím přestat. První Finn a teď Marcel? Brzy začne soucítit ještě s Klausem a to už s ní určitě bude něco v nepořádku. Nejradši by si dala facku, aby se vzpamatovala a soustředila se plně jen na opravdové problémy. Možná by se měla aspoň z části chovat jako mrcha, kterou byla, když se chystala zabít Hayley a její dítě. Samozřejmě v přiměřené míře. Pití alkoholu, aby potlačila své emoce, už radši přestala. Nebylo to rozhodně nejlepší řešení, vždyť kvůli tomu zemřela Rebečinou rukou. Všechno tohle dělá jen pocit viny z toho, co udělala nebo se snažila udělat a teď kvůli tomu chce pomáhat jiným. Nejdříve Trevor, pak Kate, Finn a teď ještě asi brzy začne litovat Marcela, který určitě o její lítost nestál. Nějak celkově změkla a to se jí nelíbí. Pomoct Trevorovi a Kate? Jo to by bylo ještě normální. Oba byli mágové a ona byla vůdce covenu. Ale pomáhat jen z dobroty srdce Původnímu upírovi? Díky tomu, jak byla zamyšlená, přeslechla poslední Marcelovo poznámku. Takže jeho úsměv opětovala spíše tázavým a nechápavým výrazem. Stočí pak pohled na Elijaha a při zmínce o Kieranovi si vzpomene, že s ním chtěla vlastně také mluvit, ale nejspíše by stačilo, kdyby mu jen po Elijahovi vyřídila vzkaz.) Až budeš mluvit s Kieranem, můžeš mu ode mně vyřídit, že Cami je chráněná? Myslím, že by to měl vědět, aby se o ni nemusel tolik strachovat. (Kývne na to, že oba plány musí proběhnout současně. To jistě musí. Proto vymysleli hned dva plány, aby Benjaminovi nemohl Papa Tunde pomoct a naopak.) No předpokládám, že to bude brzy, vzhledem k tomu, že už plány máme vymyšlené a teď jen uvědomit Kierana. Doufám tedy, že do týdne by mohlo vše proběhnout. (Zarazí se, když Elijah zmíní drobnost o tom, že by nemohl vstoupit do domu. Tohle jí vůbec nepřišlo na mysl, ale pak si vzpomene, že naposled, když tam byla, tak Marcel a jeho upíři tam vstoupit mohli.) Benjamin umřel, tudíž vlastnictví domu bylo přerušeno. A když jsme s Marcelem byli za Monique a Abigail, aby jsme získali Daviny moc zpět a já je mohla částečně odstřihnout od jejich moci, tak do domu vstoupit mohli. Problém by byl, kdyby Benjamin obnovil smlouvu ke svému domu.

(Bedlivě jim naslouchal a snažil se moc k ničemu nevyjadřovat, protože už i tak je v tom všem zapletený až, až. Všechno se to pomalu snažil vstřebat do sebe. Všechny tyhle plány by se obešly i bez něho, jenže on toho chce být součástí aspoň malou.) Cami? co je s Cami? (Jediné co z toho povídání ho aspoň trochu zajímalo byla ona. K ničemu z těch věcí se vůbec nechce nějak vyjadřovat. Pomalu přejde k oknu a přitom se snaží vstřebat jejich informace. I přes to, že rozumí akorát tak půlce. Otočí se na oba dva) No tak když jsem se tak pěkne domluvily.. Tak vás opustím.Mohu? Napadlo mě, že půjdu podívat po Devině. (Prohodil potichu a přešel ke dveřím) Pokud se něco změní tak mě informujte.. Moc dobře víte kde budu (Usmál se na ně a pak svůj poslední pohled zaměřil na Elijaha)

*Byl rád, že už se Marcel přestal pitvat v jejich příchodu do sídla. Může se tak soustředit na plán na likvidaci Papa Tunde a Benjamina. Vyslechne si žádost od Sophie o předání vzkazu otci Kieranovi. Ví, že má neteř Cami. Osobně se s ní nesetkal, ale něco o ni slyšel. Přikývne. Tuhle zprávu Kieranovi předá rád.* Vyřídím. *Ujistí Sophie. Když pak Sophie stanoví zhruba týden, než se všechno uskuteční, tato skutečnost je spíše dána jako informace Marcelovi. Jemu samotnému se ta doba zdá příliš dlouhá, ale chápe, že, než se všechno naplánuje a všichni domluví, co je třeba, chvíli to trvá.* Dobře, jsem rád, že tenhle problém nenastane. *Opravdu se mu uleví, když slyší, že se nebude muset řešit jeho pozvání do Benjaminova domu.* Doufejme, že něco takového Benjamina nenapadne. *Podotkne pak a krátce pohlédne na Sophie a pak na Marcela, který se najednou chystá k dochodu.* Spolehni se. *Ujistí ho, že o nic nepřijde.* Myslím, že jsme domluveni. *Má dojem, že jejich setkání dospělo ke konci. Sám má v úmyslu poslat Kieranovi zprávu, že se chce sejít. Když zjistí, kolik je hodin, posune to na ráno. Pohlédne na Sophie, jestli k tomu ještě něco má. On v danou chvíli už nic.*

*Píše Elijahovi zprávu: Máš zítra čas? Potřebuju s tebou mluvit, Kol.*

(Povytáhne obočí, když se Marcel začne zajímat, co je s Cami. Pokud ona věděla, tak se viděli jen jednou, ale mohli se vidět i víckrát. Ona jeho ani jí nesledovala.) S Cami není nic. Jen je to má zaměstnankyně a já si své zaměstnance chráním. A Kieran je její strýc, takže by to měl vědět. (Samozřejmě v tom bylo více a Marcelovi by to mohlo docvaknout. Kvůli ní uřknula Agnes Seana a on zabil několik lidí a pak sebe. Díky tomu všemu taky cítila vinu.) Jistě běž. Až jí najdeš, tak jí pozdravuj. (Pousměje se na Marcela a pak se otočí na Elijaha.) Ale přeci jen by jsme měli počítat i s variantou, že Benjamin smlouvu obnoví, ale na tomhle podrobném plánu se domluvíme později. (Jí samotnou už tak trochu napadl plán, jak by mohli postupovat. Ale zatím si to chce nechat projít hlavou a pak se domluvit s Elijahem a Marcelem. Taky už by se konečně ěla vydat do města, zda nepotká Monique nebo Abigail. Stále nevěděla, která je živá.) Já také půjdu tedy. Mějte se pánové. (Usměje se na oba dva a pak se vydá pryč z pracovny. Sejde schody dolů a z haly zamíří ven a do svého baru, kde jistě bude ještě dost živo.)

*Rozhovor mezi Sophie a Marcelem o Cami a Davině poslouchá mlčky. Během toho mu přijde zpráva na mobil. Sophie se, ale vrátí k případnému problému s jeho vstupem do Benjaminova domu.* Musíme počítat se vším, takže něco vymyslíme, aby nás to nepřekvapilo. Celý plán by pak byl k ničemu.*Odpoví jí na to.* Ty také. Dobrou noc. *Popřeje Sophie, když se rozloučí a vyprovází ji pohledem. Krátce pak pohlédne na Marcela. Kývne mu na rozloučenou hlavou a opustí pracovnu. Zamíří zpět do svého pokoje. Cestou vytáhne telefon a přečte si zprávu od Kola. Přemýšlí, co může bratr chtít. Pro své blízké si udělá čas vždycky. Hned mu odepíše.*

kód:

Samozřejmě Kole. Můžeš se zastavit zítra během dne v sídle nebo se můžeme sejít někde ve městě. Dej mi vědět kde a kdy ti to bude vyhovovat. Elijah.

*Než zprávu napíše a po té odešle, dojde do pokoje. Převlékne se a jde si lehnout.*

(Mlčky tam ještě chvíli stál a poslouchal co mu povídá o Cami) Aha.. jistě chráníš si své zaměstnance (Trošku nejistě přikývl hlavou, ale bylo mu trochu divné, že by se o ní muselo mluvit jen kvůli tomuhle. Raději to moc nerozpytvával a v hlavě si to srovnával všechno, tak aby nic nepokazil.) Jasně, budu (Usmál se na ní a ještě chvíli tam čekal, než odešla Sophie, kterou následoval až ke schodům a pak se vydal ven. Procházel se nočním New Orleans a občas potkal jedny ze svých kamarádu. Zatím ještě, ale nepotkal Diega, který s ním bude sypat písek okolo domu. Vydává se jednou z malých uliček a spíše než, aby se snažil hledat si jen chce trochu vyčistit hlavu. Samozřejmě by i rád našel Davinu, ale vypadá to, že tu nikde není. Třeba se vrátí do jeho sídla, teda aspoň v to může doufat. Pomalu se otáčí a přechází zpátky k sídlu. Vejde do obří budovy a pozoruje upíry, kteří tam ještě posedávají. On sám se k nim přidá, protože doufá, že Davina příjde brzo domů a on jí nechce zmeškat. Tak se posadil k jednomu ze stolů a čeká tam se sklenkou v ruce)

*Druhý den je vzhůru ještě dříve, než obvykle býval na plantáži. Nejspíše to způsobuje hlučné okolí. Vstane, převlékne se a pak napíše zprávu otci Kieranovi.*

kód:

Dobrý den, potřebuji s vámi probrat pár věci. Můžeme se sejít? Elijah M.

*Zprávu odešle a pak vyčká, jestli se mu dostane odpovědi. Mezitím uvažuje nad snídaní. Nejprve si zde bude muset zařídit vše podle svých představ. Do té doby to vidí na improvizaci. Opustí pokoj a vydá se chodbou najít kuchyň. Vzpomíná si, že jedna bývala kdysi v přízemí a tak zamíří tam. Ostatních spolubydlících upírů si moc nevšímá. Během svého průzkumu se jeho myšlenky zatoulají k Hayley. Rád by věděl, jak se má, a jak to tady všechno zvládá. Je mu jasné, že i pro ni je to změna a nemůže s jistotou říct jestli k lepšímu.*

sms:

kód:

Jistě. Můžeme se sejít v kostele. Řekněme za půl hodiny. Kieran

*V přízemí skutečně objeví kuchyň tam, kde předpokládal. Prozkoumal, co zde je, ale shledal, že Klaus na příchod Hayley moc připravený není. Potravin, které by Hayley potřebovala tam moc nenašel. Když přemýšlí, jestli si vzít tuhle část péče o Hayley na starost nebo to nechat na bratrovi, zapípá mu zpráva. Přečte si ji a ještě v rychlosti Kieranovi odpoví.*

kód:

Dobře. Děkuji. Budu tam. Elijah M.

*Odešle ji a pak nechá průzkum kuchyně na později. Otočí se na patě a zamíří ven. Půl hodina je dlouhá doba, když má kostel nedaleko. Stihne si tak dát kávu i snídani cestou.*

(Napíše Marcelovi SMS:)

kód:

 Ahoj, jedu si pro zbytek mých věcí. -C.

*Nespěchá, ale přesto je za pár desítek minut zpátky v sídle. Své povinnosti k plánu prozatím splnil a nyní už mu nezbývá, než čekat až se to opět pohne. Zahne z ulice do průchodu vedoucím do domu a vejde na dvůr. Upírů, které tam najde si moc nevšímá. Zamíří nahoru po schodech, rozhodnutý projít si zbytek domu a zjistit, co se kde v současné době nachází a také najít, kde Niklaus ubytoval Hayley.*

(Ráno mu dorazí smska a on doufá v to, že je od Daviny. Jenže, ne. Je od Claire, přečte si jí a ani se neobtěžuje odepisovat. Stále je na ní naštvaný a taky má pádný důvod. Podívá se na čas a ani moc se nevzrušuje tím kolik je. Jediné co ho trápí je to, že se ještě nepotkal z Davinou. A taky to, že mu sem přijede drahocenná návštěva. Mezitím co má ještě čas, zajde za dvěma upíry. Přejde k nim a potichu jim začne vysvětlovat, co a kde se bude dít. Všechno jim poví tak, aby věděli, že se nesmí nic pokazit.) A hlavně nikomu a ani se o tom nikde nebavte, jasný?! (Svou poslední větu řekne s velkým důrazem a pak je pošle pryč. Přejde do svého pokoje, kde se převlékne a pak posadí na postel)

*Přijde na dvůr Marcelova sídla. Chvílemi si říká, že se měla vrátit dřív, ale pak si zase řekne, že Marcel jí vlastně taky nedal vědět, kam jde a kdy se vrátí. Nezáleží na tom. Nevšímá si pohledů, které na ní někteří z upírů házejí. Jestli si nezvykli, že tu bývá, nic s tím nenadělá. Jen jeden se na ní tváří vyloženě nepřátelsky, tak mu věnuje sladký úsměv. V duchu nad tím protočí oči v sloup. Vyjde po schodech a zamyslí se, kam by teď mohla jít. Není si jistá, zda se Marcel už vrátil. Nechce strávit půlku dne tím, že by procházela celé sídlo, takže se jen opře o zábradlí a pozoruje dění na nádvoří.*

(Bez účelové sedění na posteli už ho omrzelo a tak se vydal na chodbu. Procházel se pomalu po chodbě a došel až ke schodům, na kterých se rozhlédl do všech stran. Koutkem oka zahlédne Davinu a okamžitě k ní rychle přiběhne.) Davino. (Pověděl její jméno konečně už s pocitem jistoty a uklidnění. Obejme jí a pak si jí prohlédne) ..No (Nadechne se zhluboka a snaží se překonat svoje ego, aby se omluvil) Omlouvám se, že jsem ti neřekl kam jdu a kdy se vrátím (Podíval se jí do jejich tmavých očí a čekal na její odpověď. Občas se i podíval na nádvoří, zda odněkud nepřichází Claire. Ne, že by se mu po ní stýskalo, spíš už to chce mít za sebou. Pohledem si i změřil dva upíry, kteří se na Dav nedívaly zrovna nejkrásněji. Daroval jim jeho nejkrásnější vražedný pohled a pak se dál věnoval Davině)

*Otočí se směrem, odkud zaznělo její jméno, a usměje se na Marcela. Radostně mu oplatí obejmutí, je ráda, že ho zase vidí, je pro ní důležitý, ač to tak někdy nevypadá. Pak si vzpomene, jak jí nic neřekl, takže úsměv zase schová a svraští čelo. Je to trochu dětinské, když uváží to, že Marcel je dospělý a tak jí nemusí říkat, kam jde, ale zase po tom všem... Avšak jako kdyby jí četl myšlenky, když se začne omlouvat. Potlačí svoje rozhořčení a založí ruce. Krátce přikývne a hledá vhodná slova.*Myslím, že ti to odpouštím. Ale pro příště bych byla radši, kdyby jsi mi o takovýchhle výletech říkal.*Rozhodně by byla klidnější. Je docela zvědavá na to, kde vůbec byl, ale nutkání se zeptat potlačí. Místo toho se zeptá:* Jak se ti daří?* Věnuje mu malý úsměv a pohlédne na upíry, kteří od Marcela získaly nepěkný pohled. Možná to zní ošklivě, ale dobře jim tak.*

(Je velmi rád, že mu oplatila obejmutí je to, alespoň malý náznak toho, že není naštvaná. Jenže ta myšlenka ho zase hned přejde kvůli tomu, že se její úsměv vytratil někam daleko. Hlava mu klesla k zemi a zůstala tam až do doby, než začala mluvit. Vrátil se k pohledu na její tvář a usmíval se) Děkuju. (Pověděl to stylem jakoby Dav byla jeho mamka, kterou právě kvůli něčemu naštval. On by se jí ani vůbec omlouvat nemusel, ale na Davině mu záleží a je pro něho důležité, aby měly dobrý vztah) Jasný. Já spíš doufám, že už nikam nebudu muset (Řekl sklesle a pak se napřímil. Musí se srovnat, přece si nebude hrát na chudinku kvůli jedné hloupé... teď už vlčici) já jsem naprosto v pohodě (Nasadil svůj nejzářivější úsměv a podíval se na ní) Kde jsi byla celou noc? Bál jsem se o tebe..Víš, že mě tu hodně lidí nesnáší a, že by jsi neměla chodit sama po městě (Začne mluvit, jako by byl její fotřík, ale on si nemůže pomoct. Bojí se o ní a zvláště teď když tu volně pobíhají vlkodlaci a čarodějové)

*Takže jako kdyby se celý ten incident smazal. Sice si to bude pamatovat, ale už to nebude muset vytahovat.*To by bylo nejlepší.* Uzná. Oceňuje jeho společnost a když to tak vezme, je s ním i více v bezpečí. Má potřebu si stále myslet, že ti jeho upíři by jí něco udělali i přes svojí oddanost Marcelovi. A to nemluví ani o těch, kteří jsou proti němu. Je ráda, když jí řekne, že je v pořádku.*Tak to je dobře.*Usměje se na něj a spustí ruce podél těla. Na chvíli se podívá ke vstupu dovnitř sídla, jestli by nebylo lepší zajít tam. Rozhodně by to bylo pohodlnější. Pak se vrátí pohledem k Marcelovi. Snaží se opět reagovat co možná nejklidněji, nechce na něj hned od začátku být nepříjemná.* Nevěděla jsem, kdy se vrátíš a tady byla nuda, tak jsem se šla projít. Ale zdržovala jsem se jen v bezpečných lokálech, vážně.* Zní naprosto přesvědčivě. Schválně vynechává tu část, kdy se zatoulala trochu jinam a najít cestu pryč jí musel vlkodlak. To by ho totiž jistě nepotěšilo. Ještě pokrčí rameny, jako kdyby to nic nebylo.* A umím se ubránit. Pamatuješ, jsem čarodějka.* Připomene mu, ač ví, že tohle si on jistě uvědomuje a jádro problému tkví v něčem jiném.*

(Usměje se na její poznámku a musí uznat, že má pravdu. Bude lepší když se dál bude věnovat ji a přijemnému problému zvaný Rebekah) To teda je (Pověděl potichu, spíš jen pro konstatování a usmál se na ní. Podívá se stejným směrem jako ona a pak zpátky na ní) Chystáš se někam jít? (Podívá se na ní opět starostlivě a pak se raději zasměje, aby nevypadal až moc starostlivě) Aha, no tady je nuda skoro pořád. Protože s touhle bandou (Rukou ukázal na bandu upírů, kteří tam jen stojí a civějí do zdi) si zábavy moc neužiješ (Zasměje se a dál poslouchá to co má ještě Dav na srdci. Přikyvuje a je rád, že šla jen bezpečnými lokály) Dobře.. Ale pro příště by bylo lepší kdyby jsi někomu řekla, kam jdeš (Přikyvoval přitom hlavou a nakonec si jí jen pohledem změřil. Když mu poví, že se umí bránit tak se jen zasměje. Moc dobře ví, že se umí bránit, ale i přes to o ní může mít strach) Moc dobře to vím..A přemýšlela si o té škole? (Podívá se na ní s jiskřičkami v očích. Doufá v to, že do školy půjde, protože tak bude mezi lidmi. Ale taky trochu doufá, že raději zůstane doma, ale to po ní nemůže chtít. Nemůže po ní chtít aby tady byla zalezlá jako nějaká krysa v kleci)

*Rychle zakroutí hlavou.*Jen mě napadlo, že by možná bylo lepší jít dovnitř.*Navrhne a pousměje se. Ta jeho starostlivost je někdy trochu přehnaná, ale je hezké vědět, že se o vás alespoň někdo zajímá. Zasměje se, když s ní Marcel souhlasí o nudě v sídle. Napadne jí, jestli si naschvál vybíral takhle zatrpklé přisluhovače nebo to tak přijde jen jí, že jsou takoví. Alespoň ti bez možnosti chodit venku ve dne.* Fajn, tak příště to někomu z tvé bandy řeknu, pokud tu zrovna nebudeš. Stačí?* Rozhodí rukama a napadne jí, jestli to opravdu hodlá dodržet nebo ne. Neví, proč jí dělá takový problém poslouchat jakékoli příkazy. Asi je na to až příliš tvrdohlavá a neústupná. Sklopí pohled k zemi na svoje boty a dlouze vydechne. Nad školou samozřejmě přemýšlela. Vážně ráda by se tam vrátila, i když by to nejspíš znamenalo, že by byla víc "na mušce" těm, kteří nemají Marcela v lásce, ale zase zameškala opravdu dlouhou dobu. Nejspíš by musela opakovat ročník. Ale možná, že to by se dalo nějak zařídit. Vždy byla napřed před ostatními, takže by pro ní nebyl problém vše dohnat a vyhnout se opakování.*Přemýšlela.* Řekne nakonec, když ještě stále v hlavě probírá pro a proti, nad kterými už přemýšlela.* Pokud to bude bezpečné, tak bych se tam ráda vrátila. Chci mít aspoň trochu normální život.* Trochu smutně se usměje a podívá se mu do očí. Kdyby ale zase něco hrozilo, nejspíš bude muset na chvíli školu přerušit, ale to by přežila.*

Tak klidně můžeme (Přikývl a čekal na ní až půjde spolu s ním dovnitř. Přejdou dovnitř do budovy a zatím tam někde postavají) Beru tě za slovo! (Vážně, ale s úsměvem na tváři pověděl. Sice jí moc nevěří, že se bude jeho slovy řídit. Ale je rád, že se o to aspoň pokusí. Pomalu si prochází myšlenky v hlavě a přemýšlí o škole. Moc dobře ví, že Davina byla vždycky velmi chytrá. A tak by jí i mohl zařídit, aby nemusela opakovat ročník. Má pár známých, kteří by to byli ochotni pro ni udělat. A mohl by jí tam zařídit i nějaký typ ochrany.  Prostě a jednoduše si v hlavě připravuje plán na to kdyby Dav chtěla do školy.) A? (Poví ještě před tím než se dostaví její odpověď. Poslechne si její názor a z jedné části je rád, ale z druhé si uvědomuje ta rizika) Tak fajn. Mohl bych se pokusit něco zařídit. Víš, aby jsi nemusela opakovat ročník (Trošku jí to upřesní a usměje se na ní. Ze všeho nejvíc chce, aby Davina byla šťastná a ví, že to tady zavřená nebude. Má tam určitě spousty kamarádů, ale i kvůli němu nepřátel) Ale uvědomuješ si, že je tu hodně lidí co mě nesnáší? A co vědí, jak jsi pro mě důležitá? (Tvářil se velmi vážně, až skoro smutně. Doufal v to, že by jí tam snad mohl poslat s někým, ale zase nechce jít proti jejím potřebám. Ví, že se jí určitě nebude chtít chodit po škole s tlupou neohrabaných a krvežíznivých upírů) Nechtěla by jsi třeba ochranku? (Se smíchem v hrdle jí navrhl a přemýšlel nad tím,samozřejmě jen ze srandy) Co třeba Rebekah? Hm? Takovou ochranku, by neměl leckdo (Usměje se na ní a všechno to myslí jen ze srandy, ale z části by mu to nevadilo. Měl by jistotu, že je opravdu v pohodě)

*Přejde spolu s ním dovnitř budovy. Nemá potřebu si sedat, nohy jí zatím nebolí. Široce se na něj usměje. Moc se jí nechce pak tohle porušovat, když jí v tom věří, takže se doopravdy o to aspoň pokusí vzpomenout a oznámit to někomu.*To by bylo skvělé.* Vážně by totiž nechtěla opakovat ročník. Kdo by to taky chtěl. Jen musí přehlédnout všechna ta rizika, která teď tímhle svým rozhodnutím vyvřela na povrch. A začít trávit den tím, že by si rychle doháněla předešlé měsíce, aby mohla nastoupit do školy v celé své kráse. *Ano, uvědomuju.*Přikývne a nakloní hlavu na stranu.*Ale nemyslím si, že by se o něco pokusili takhle na veřejnosti. Postrádalo by to veškerou logiku.*Řekne mu na to svůj názor. Pochybuje, že by ostatní chtěli odhalit tuhle stránku New Orleans i všem ve škole. To je hloupost. Všechny zabít nemůžou. Ani ovlivnit, nic. Ve škole bude v bezpečí.*Ochranku?*Pozvedne obočí a zasměje se. Ví, že to myslí hlavně ze vtipu, stejně jako to, že by to nejradši i udělal. Ale ona ochranku vážně nechce. Už tak jí přijde, že nemá dostatek soukromí.* To bych si rovnou mohla změnit identitu. Hm, budu si říkat Scarlet.*Znovu se zasměje a zároveň tím dává najevo, že ochranku už by asi nepřekousla.* Nevím, jestli by přítomnost kohokoliv z Původních byla bezpečná.*Namítne a nakonec to uzavře.*Ne, ochranka třeba nebude. V přítomnosti ostatních se snadno ztratím a budu v bezpečí.*Pokusí se ho uklidnit a zahnat všechny jeho obavy.*

Tak já tam někdy zajdu a rovnou tě tam přihlásím..Kdy by jsi chtěla? (Otočí se na ní s úsměvem na tváři. Je rád, že pro ní může konečně něco udělat a ,že už nemusí být zavřená v domě. Bude svým způsobem volná a mít normální život, který si ona zaslouží) To doufám, protože kdyby ti někdo ublížil, tak.. (Raději se odmlčel, protože už jen představy o tom co by dotyčnému provedl byli drastické. Zakroutil hlavou, aby to z té jeho palice vyklepal a raději se na ní usmál. A taky asi má pravdu, že ve škole si na ní nic nezkusí a on jí může třeba vyzvedávat po škole. Stále si to v hlavě přehrává a dumá jestli to je opravdu dobrý nápad) Scarlet? (Podívá se na ní a pak přemýšlivě koukne jinam) Jessica zní líp. Ale ne, dělal jsem si srandu. Vím, že to zvládneš (Přikývl jí na to a šmátral v kapse. Vytáhl si peněženku a ještě jí chvíli poslouchal) No..Pro ty kluky co by po ní koukali, by to asi bezpečný nebylo no (Zasmál se a z peněženky vyndal větší obnos peněz) Na..Kup si něco.Víš, oblečení, aktovku, sešity, penál. Víš jak to chodí (Podal jí peníze a ukázal na jednoho upíra, který se hned objevil vedle něho) Budeš na ní dávat bacha jasný?! Jestli jí někdo ublíží..Stačí když na ní budeš dohlížet z dálky (Trošku to poupravil když viděl její výraz a pak si peněženku schoval do kapsy) Tak se měj. Já ještě musím něco zařídit.. (Pověděl a naposled se na ní usmál a zmizel do pokoje, který patřil Claire a začal tam balit věci do nějakých krabic. Moc se s tím nepáral a jednoduše to všechno házel do krabic. Přešel k piánu a přejel po něm rukou,naštvaně se na něj podíval a posadil se na židli, která je u piána)

(Zastavila před sídlem a povzdechla si. Kol tu ještě nebyl. Vystoupila z auta a zabouchla dveře. Zamkla auto a čekala před sídlem až přijede Kol. Prohlížela si ho a doufala že spatří v okně Marcela. Bojí se že bude brečet a někdo uvidí její slzy, její slabost, její city. To, že ho miluje. A že doufá v to, že jí zvládne odpustit. Sklopí hlavu a dívá se do země.)