The Abattoir

*Neměl nic jiného na práci nebo jinak. Nic pro něj momentálně nebylo tolik důležité, jako rozhovor s bratrem, na kterého v posledních dnech zkrátka nemá štěstí. Zůstane proto po zbytek dne v jeho pracovně a čeká jestli se neukáže. Během toho má docela hodně času na přemýšlení. Jak den plyne a postupně nastane večer, a i ten se nachyluje. Během toho mu přijde zpráva od Alisey. Když si ji přečte, pochopí, že jeho sestra stále popírá jeho teorii, i když jemu ji Sopfie pomocí své vize potvrdila. Celé znění sestřiny SMS ho moc nepotěší. Je už, ale dost pozdě, tak se rozhodne neodepisovat. Během toho, co si čte, se mu zdá, že slyší z venku nějaké hlasy. Zaposlouchá se do nich více a pozná bratra a Hayley. Zadoufá, že si s ním ještě v tento den promluví. Slyší část jejich rozhovu, protože ze začátku ho moc nevnímal. Pochopí, že se baví o Zátoce a tak podobně. Nějak nemá potřebu jim do toho zasahovat. Zůstane na svém místě, v křesle kde se chvíli před tím posadil. Co, ho ovšem po krátké chvíli přiměje znovu věnovat pozornost tomu, co se děje venku, je zvláštní zvuk. Ten zvuk by identifikoval jako dopad dlaně na tvář... Byl si jistý, že Hayley dala bratrovi facku, ale nechápal důvod. Vstane z křesla a přemístí se ke dveřím bratrovy pracovny. Otevře je - neslyšně a vyhlédne ven. Výjev, který se mu naskytne ovšem předčí veškerá jeho očekávání. Čeká všechno, ale že najde Hayley a Klause v objetí, jak se líbají. Chvilku přemýšlí, jestli nesní. Jakmile si uvědomí, že tohle není právě nejvhodnější okamžik k jejich sledování, tak dveře zase tiše přivře a zůstane v pracovně. Už je nechce dál poslouchat ani nemá chuť je při líbání sledovat. Má z toho smíšené pocity. Je rád, ale i není. Přál si, aby se ti dva zblížili, ale nevěděl jestli to bratrovi přát nebo mu tiše závidět jeho štěstí. Přejde zamyšleně k oknu. Vyhlédne ven. Myšlenkami je někde mimo, ani výhled z okna jej moc nezajímá. Naposledy, když mluvil s Hayley, ten závěr, kdy k ní byl tolik upřímný a teď viděl jejich polibky. Tímhle v sobě udusil všechny možné naděje, představy, sny, o nich dvou. Právě byl svědkem jejich zblížení. Tahle skutečnost je pro něj směsicí potěšení i bolesti. Neví, jak se k ní po tomhle má chovat. Je si jistý, že Hayley už jeho přítomnost ani blízkost tolik vyžadovat nebude. Rozhodne se, že se opět stáhne. Bude Klausovi k ruce a pomůže mu ochránit jeho rodinu. Ale nějak z toho pro něj vyprchala dost velká míra radosti či štěstí, při chvílích, které doufal, že zase bude moct trávit v Hayleyině přítomnosti. Po tady tomhle ví, že už nemůže. Zůstane v bratrově pracovně ještě dlouho po té, co už je na chodbě i v celém domě klid. Teprve po té z pracovny tiše vyjde a upíří rychlostí se přesune do svého pokoje. Převlékne se a jde si lehnout. Zavře oči a přinutí se pozdě v noci ztratit vědomí a posunout tak svou existenci zase o den dál.*

*Jede celou dobu za Klausem a nemůže se ubránit silného svírání volantu. Několikrát se podívá i okolo sebe, ale to opravdu jen na sekundu. Drží se těsně za Klausem. Podívá se do zpětného zrcátka a říká si v duchu, ať už se konečně probudí. To čekání pro ni je hrozné, celkově pohled na ni je hrozný. Ne, neměla by se tím rozptylovat, když řídí. Když Klaus zastaví a zaparkuje, tak zaparkuje hned vedle něj. Odpoutá se a zůstane ještě chvíli sedět v autě. Dívá se na jeho auto a je si jistá tím, že jako první vyloží Kola a Rebeku. Není nadšená z toho, že Kol by měl být teď v sídle taky. Nakonec vystoupí z auta, zavře za sebou dveře a rozhlédne se okolo sebe. Přemýšlí, kde je Elijah, že by jim snad mohl trochu pomoct. Přejde ke dveřím, které jsou od zadních sedaček a otevře je. Kdyby mohla, tak vezme Genevieve do náruče sama a odnese ji do sídla, bohužel k tomu se uchýlit vážně nemůže. Znovu ji oddělá pramínky vlasů z tváře a opře se o auto. Pozoruje ji a výčitky ji stále užírají. Co má napsat Jacksonovi? Pravdu a nebo mu napsat, že Gen je v pořádku? Má mu lhát? Začíná být zoufala z toho všeho. Teď, co by tak potřebovala je objetí a zapomenout na všechno, co se stalo. Přeje si, aby se Gen už probrala. I když nechce vidět to, jak se na ni bude teď dívat, určitě se na ni bude zlobit, že vyprovokovala Kola a on ji díky tomu zlomil vaz a teď bude v přeměně na upíra.*

*Cesta prebehla bez nejakých komplikácií. Kol ani Rebekah sa neprebrali a Hayley to bez väčších problémov zvládla až ku sídlu, kde sa obe ich autá zastavili. Vypne motor a svoj pohľad otočí smerom ku jeho sestre, než skontroluje aj Kola, keďže by ho potreboval predtým než sa preberie pripútať v sklepe, než im Genevieve vysvetlí, čo sa vlastne stalo, keďže Kolov dôvod a zmena mu stále trochu uniká. Proste neveril tomu, žeby ho ešte stále zmáhali účinky vlkodlačieho jedu a žeby bol len kvôli tomu schopný Genevieve ubližovať. Samozrejme, mohol mať halucinácie, no každá po chvíli prestane. Dlho nečaká, než konečne vystúpi z auta a prejde ku zadným dverám auta, popri čom sa na chvíľu ohliadne smerom ku Hayley, ktorá je teraz trochu naklonená dnu do auta. Vedel, že ňou stále prebiehali výčitky, lenže si nebol istý kvôli čomu, keďže jej chcela len pomôcť. Nenapísala by mu, ak by to tak nebolo, jedinú vinu si mohla klásť za to, že vystavila ich dieťa nebezpečiu, avšak pravdou bolo, že on sám nemal o Kolovom stave potuchy, teda aspoň nie o tom, žeby niečo podobné robil. Stačilo, že sa vinila sama, nemusel to robiť aj on. Prenesie Kola upírskou rýchlosťou dole pod Abattoir, pričom nechá dvoch upírov, aby ho tam zatiaľ provizórne pripútali. Keď vyjde opäť von, jeden z upírov už má na rukách jeho sestru, ktorú samozrejme nesie do jej izby. Kývne k nemu hlavou a prejde ku autu Hayley, pričom sa povedľa nej zohne pre Genevieve, ktorú upíry veľmi nemuseli a opäť si ju vyhodí na ruky. Samozrejme si nemôže nevšimnúť výraz na Hayleynej tvári, ktorý znovu priam zaváňal výčitkami. Na pár sekúnd k nej uprie pohľad.* Nemôžeš za to. *Zopakuje opäť niečo podobné, ako jej povedal v Genevievinom byte, než sa rozíde dnu do sídla, pričom zvolí izbu, v ktorej predtým bola Sophie počas svojej premeny. Nemal teraz chuť nad niečím premýšľať, šlo to tak nejako automaticky.*

*Další den vstal o něco později, než mívá většinou ve zvyku. Vydá se do koupelny, kde se osprchuje, oblékne se a vrátí do pokoje. Všechno dělá tak nějak automaticky, aniž by nad něčím z toho přemýšlel. Cítí, že jeho mysl je otupělá a má takový hořkosladký pocit na srdci. Není si jistý, jak se potom, co v noci viděl zachovat. Samozřejmě to nebylo určeno jeho očím a byla to náhoda. Ví, že bude muset předstírat, že o ničem netuší. Nedovede si představit, jak to provede v praxi. Obává se, že Hayley i Klaus na něm poznají, že je něco jinak. Ať přemýšlí sebevíc, nedokáže na nic přijít. Nechá to i nadále tak a bude reagovat chovat se podle situací. Dnes po dlouhé době ovšem netouží potom, potkat svého bratra. Ještě se tak zcela nevypořádal s tím, že se Klausovi podařilo získat si Hayley až tak. Mělo by ho to těšit, ale zároveň ho to upozorňuje, že ji musí nechat být, i když si slíbil, že se pokusí najít nějaký způsob, jak by s ní mohl být i přesto, že otcem dítěte, které čeká je jeho bratr. Setrvává nějakou dobu se svými myšlenkami v pokoji. Rozhodne se změnit místo. Chce si zajít do města na snídani a cestou si někde dát kávu. Poupraví si sako a dojde ke dveřím svého pokoje. Otevře je a vyjde ven. Jeho očím se v tu chvíli naskytne velmi zvláštní úkaz. Pár metrů před sebou spatří Klause s bezvládnou Genevieve v náručí. Určitě ho nechtěl vidět, ale nyní. Své problémy odsune do pozadí, zapomene na svůj program, který si pro nejbližší dobu vymyslel. Vyjde bratrovi vstříc a uvítá ho nechápavým, znepokojeným výrazem svých očí.* Niklausi, co se stalo? *Pohledem sklouzne k Genevieve. Snaží se přijít na to, co se jí stalo. Netrvá mu dlouho, než mu dojde, kam s ní Klaus míří. Předejde ho. Upíří rychlostí se přemístí ke dveřím a otevře mu je, aby mohl s Genevieve vejít.*

*Upírá zrak na bezvládnou Genevieve a za chvíli se vedle ní objeví Klaus, který ji už bere do náruče. Podívá se na něj a sleduje celou tu situaci. Neví, zda prostě teď by měla odejít do svého pokoje a nechat už všechno na nich nebo se v jejich blízkosti stále zdržovat. Trochu sebou trhne, když zaslechne jeho hlas. Byla tak ponořená do svých myšlenek, že naprosto nevnímala. Nevyjádří se k tomu, nemá důvod mluvit a upřímně? Ani se jí mluvit nechce. Poté, co ji Klaus nese do sídla, tak zavře dveře od auta. Nechá na dveřích položenou ruku a dívá se na skla. Dívá se na svůj odraz ve skle a musí říct, že nepoznává ani sama sebe. Nepoznává úplně svůj pohled, zdá se jí, jako kdyby měla lícní kosti vystouplejší, než kdykoliv předtím. Podepisuje se opravdu na ní to, co prožívá? Pozvedne klíče a zmáčkne tlačítko, které auto automaticky uzamkne. Podívá se na ostatní upíry, ušklíbne se a potom pomalu, ale opravdu pomalu zamíří do sídla. Jde schod po schodu, pomalou chůzí a ruku na železném zábradlí, která se ji posouvá v tempu její chůze. Nestihla si všimnout Elijaha, ani nemá už v dohlednu Klause s Genevieve. Teď jenom přemýšlí nad tím, do kterého pokoje ji hodlá dát. Když vyjde schody, tak se zastaví na chodbě. Chce vědět, jak na tom je Gen, ale zároveň se nemůže zbavit toho odporného pocitu. A proto se rozmýšlí, zda se má dál účastnit toho povyku a nebo ne.*

(Byla mimo docela dlouho. Vůbec nevěděla, co se dělo kolem ní, ale možná i líp. Všichni budou jistě překvapeni, že je to už po druhé za sebou, co by se měla stát upírem, ale nestane se jím. Poprvé to bylo kvůli ochrannému kouzlu, teď kvůli faktu, že je kotva. Pomalu začínala přicházet k sobě, ale nechtěly se jí otevírat oči. Avšak srdce jí znovu naskočilo a ona začala pohybovat hrudníkem od toho, jak začala dýchat. Nakonec přeci jen oči otevřela. Naskytl se jí pohled do stropu domu, který rozhodně nebyl její. Narovná se do sedu, ale nekoukne se ani na Elijaha, ani na Klause. Dívá se prostě jen na roh postele. Snaží se tak nějak rozpomenout a následně vstřebat to, co tomuhle předcházelo. Šílený Kol. Co s ním asi teď je? Neví a přistihne se při tom, že to vlastně ani vědět nechce. Stále mlčí a nevypadá to, že by snad sama od sebe mluvit začala, což je pro ni neobvyklé)

*Pár metrov od dverí izby, kde ju niesol, narazí na Elijaha, ktorý mu hneď položí otázku, s ktorej vysvetľovaním sa dnes asi nevyhne. Venuje mu krátky pohľad, keď pred ním otvorí dvere, než vstúpi dnu a ide s ňou pomaly ku posteli. To už sa k ním pridá aj Rebekah, a tak aspoň nemusí vysvetľovať obom to isté.* Kol sa rozhodol, že si z priateľky urobí upíra...Akurát si na to vybral veľmi, veľmi zlé obdobie. *Prenesie neutrálnym tónom v hlase a prejde oboch pohľadom, pričom sa zastaví na Rebekah.* Je pripútaný v sklepe, mimochodom. A s veľkou pravdepodobnosťou tam ešte chvíľu zotrvá, než príde ku zmyslom. *Povie, akoby nič, krátko predtým, než sa ucíti, ako sa Genevieve pohla a všimne si, že sa prebrala. Zatiaľ vynechal časť, kde ohrozil aj Hayley a jeho dieťa. Stále netušil, čo sa s Kolom stalo a na to, aby to zistil, bude potrebovať Genevieve, ktorá nevyzerala práve zhovorčivo, ale po tom všetkom by ani nemohol čakať opak. Netušil, že ako kotva nemôže prechádzať premenou, a tak rátal s tým, že je teraz práve v tejto fáze a teda relatívne v poriadku. Hayley nikde nevidel, a tak proste predpokladal, že šla do svojej izby, teda v to aspoň dúfal. Položí ju na posteľ a s trochu zmäteným výrazom jej prejde tvár. Neprechádzala žiadnou premenou, aj napriek tomu, že jej Kol dal svoju krv, než ju zabil.* Si stále človek. *Skonštatuje poniekiaľ sucho, pričom sa trochu vystrie a s otázkou v očiach na ňu upiera pohľad. Potreboval jej vysvetlenie k tomu všetkému a hlavne ku Kolovi. Naozaj nepredpokladal, žeby ju brat znovu uchránil od premeny, keď ju už urobil kotvou, no na druhú stranu usúdil, že to má práve s tým niečo spoločné. Tak či tak potreboval čarodejnicu, ktorá by mu uistila reťaze, keďže bol len pár stôp pod nimi v jednom sídle spolu s jeho dieťaťom, ktorému by sa určite nezdráhal ublížiť. Nemôže si dovoliť, aby ich náhodou uvoľnil a dostal sa von.*

*Vejde do pokoje hned za Klausem a snaží se stále pochopit, co se to stalo, než se bratr rozhodne něco říct. Až se začne probírat Genevieve, uvědomí si, že z její strany původně neslyšel vůbec nic. Z toho si odvodí, že musela být mrtvá, ne v bezvědomí. Rozšíří se mu oči, když si to uvědomí.* Opět jí chtěl někdo zabít? *Pomyslí si, zatímco teď už sleduje střídavě bratra a Genevieve. Teprve po té, co se Genevieve posadí, spočine na její tváři dost nevěřícným pohledem. Má dojem, že je zcela mimo a vůbec nic nechápe. Když do pokoje vejde Rebekah a začne se ptát na Kola, otočí se krátce k ní.* Co se to tady děje? *Zeptá se znovu. Koukne krátce na sestru, bratra a nakonec na Genevieve.* Kdo ti to udělal, Genevieve? *Zeptá se rovnou jí. Je to před tím, než se Klaus rozpovídá. Z jeho slov pochopí, že je tohle dílo Kola. Stále mu to ovšem nedává smysl.* Připoutaný dole ve sklepě. To na něj stále působí ten vlkodlačí jed? *Přemítá v duchu. Tomu, ale odmítá věřit. Otočí se opět k sestře. Pořád čeká, že někdo konečně objasní celou tuhle pro něj záhadu. Nejvíce naděje vkládá do Klause a Gen, i když ta se mu zdá úplně jiná, než jak si ji pamatuje. Marně hledá tu hrdou sebevědomou čarodějku.* Člověk? *Pronese to slovo krátce po Klausovi.* Genevieve je člověk? Jak?   *Čím více slyší, tím méně chápe.*

(Jakmile začne jeden překřikovat druhého a jeden přes druhého se jí ptát, tak jen protáhne trochu znechuceně obličej. Rozhodně tady nemíní vykládat, co všechno se stalo naprosto přede všemi. Ne, že by neměla ráda pozornost, ale v tomhle případě tedy opravdu rozhodně ne. A navíc, můžou to slyšet upíři z celého sídla, pokud by poslouchat chtěli. Nakonec se posadí mnohem pohodlněji a podívá se z jednoho na druhého. Pohledem skončí u Rebeky, ale hned se zase vrátí k Elijahovi.) Ano, člověk. Pokud jde o to, jak jsem se jím stala. Benjamin je teď odpověď na všechno. Ale přesto, nejsem zas tak obyčejný člověk. Jsem kotva, což je tak trochu horší, než být obyčejný člověk. Vážně v tom nevidím žádnou výhodu. (ušklíbne se a zakroutí hlavou) A pokud jde o tvou připomínku člověka (podívá se na Klause) Odpověď je, jsem kotva a ta může umřít, ale nemůže se přeměnit v upíra. Respektive přeměna se posouvá, kdybych někdy náhodou kotvou být přestala. (dovysvětlí mu. Vůbec se tady necítí pohodlně, jak tam na ni všichni tři civí a ona jim musí odpovídat na jejich otázky, na které by nejraději mlčela, protože jí rozhodně nebylo dobře a nejraději by odtud vypadla. Obtěžuje ji jim to tady říkat, protože si to tak musí všechno znova připomínat. Hlavně to, co jim musí vysvětlit te´d. I když možná bude prostě jen stačit, že Kol je uřknutý. Ano, nebude se svěřovat s detaily. Nechce.) A udělal to Kol. (podívá se na Elijaha, pak na Rebekah a nakonec na Klause) Je uřknutý (řekne přímo do Klausových očí) Benjamin ho uřknul a on se teď pomátl. 

*Rozejde se nakonec do svého pokoje, ale pak se zastaví. Chce alespoň vědět, jestli se Genevieve už probrala nebo ne. A tak je jde hledat, zaslechne potom hlasy z jedné místnosti a nahlédne do ní. Uvidí jen záda, které patří Klausovi, Elijahovi a Rebece. A na sedačce leží Genevieve, ví, že není v pořádku, ale je ráda, že už se probrala. Sice netuší, co s ní teď bude, ale aspoň je vzhůru. Nechce se tam vetřít, už tak jich je tam dost a nemyslí si, že Genevieve potřebuje takovou pozornost. Promluví si s ní jiný den, i když by se jí ráda omluvila. Zdá se, že pro dnešek ona toho napáchala už dost. Stále si to nese za vinu, kdyby prostě na něj nezaútočila, všechno to mohlo dopadnout jinak. Stále tam stojí a vydechne zhluboka. V tu chvíli se ale otočí a jde z tama pryč do svého pokoje. Zavře se tam a posadí se do křesla. Promne si spánky a zakloní hlavu dozadu. Všechno se začíná bortit. Je to jako domino, omylem žduchnete do jednoho kousku a popořadě začne padat všechno. Vytáhne mobil a napíše Jacksonovi sms.*

kód:

Ahoj Jacksone. Mluvila jsem s Genevieve, je v pořádku. Právě se nachází v sídle, napíšu ti později víc. - Hayley

*Odešle mu zprávu a vlastně mu nelhala. Teoreticky je teď v pořádku, když už je od Kola pryč. Ale co se týče jejího stavu, rozhodně v pořádku nebyla a nechce to Jacksonovi psát do sms a znepokojovat ho ještě víc.*

*Keď po ňom Elijah zopakuje slovo vo forme otázky, tak ku Genevieve upriami pohľad ešte viac. Z časti na nej videl, že prítomnosťou ich všetkých nie je práve nadšená, ale v tomto momente potrebovali odpovede, bol to predsa ich brat, kto jej to urobil, ich bratovi niečo bolo, a to on, respektíve Hayley, jej dnes pomohli, alebo aspoň chceli pomôcť. Rozhodne si zaslúžia aspoň pár slov, nech to pre ňu už akokoľvek nepríjemné.* Predpokladám, že vo svojej izbe. *Poznamená ku svojej sestre. Akonáhle začne Genevieve konečne hovoriť, len ticho počúva jej vysvetlenie ku jeho súrodencom, o tom, čo sa včera dozvedel. To, že je kotva preňho nebolo už nič nové a ani to, čo ten pojem presne znamená. Viac sa však zameria na to, čo povie potom, pričom jej opätuje trochu zadumaný pohľad. To, že sa ako kotva nemôže stať upírom už však preňho novinkou z časti bolo. Nemusel ani skrývať to, že o tom veľa nevedel, teda niektoré veci už počul, ale nie konkrétne, skôr len z poviedačok. Dôvodom mohlo byť to, že sa do toho nikdy príliš nestaral, pokiaľ sa ho to netýkalo, tak nie. Na jednu stranu je spokojný s tým, že sa tým pádom prakticky nič nestalo a Kolovi nevyšlo to, čo zamýšľal, na druhú stranu tiež nie je výhrou, že Genevieve zostáva kotvou a kúzlo, ktoré by ju vrátilo späť je nedohľadne. Teraz už len čaká, kým sa vyjadrí ohľadom ich brata, keďže jeho zámery mu stále neboli jasné, teda aspoň dôvod jeho zámerov. To, že jej to všetko spravil on, už vedel, teraz potreboval vedieť, prečo. Opätuje jej pohľad priamo do očí a v momente, keď vysloví tie slová, tak mu isté detaily začnú zapadať do seba. To, ako si predtým všimol, že sa začal znovu vracať ku sebe, občasné zmeny nálad, možno aj to, že uňho vlkodlačí jed pôsobil dlhšie, aj keď netušil, či to s tým súviselo, pravdepodobne však áno. Nakoniec to, s akou neurčitosťou sa Genevieve zmienila o tom upírovi, ktorý ju napadol a na ktorého si príliš nepamätá, pretože ju ovplyvnil. Lenže Benjamin a jeho dieťa boli popravde dôležitejší ako Kol, ktorého prosto nechal ísť, preto sa do toho nestaral, až doteraz, keď ohrozoval Hayley, čím aj jeho dieťa. Pri Rebekhiných slovách len krátko pokrúti hlavou.* Skôr mám pocit, že ho to vrátilo do starých koľají. *A nový Kol bol preč. Presne ako hovoril, vždy v tebe niečo zostane, z toho, čím naozaj si, kým si a je len otázkou času, než sa to vyplaví späť na povrch, je jedno ako sa snažíš. Na chvíľu sa zahľadí na Genevieve, svoju odpoveď už dostal. Následne pohliadne na Elijaha.* Myslím, že Sophie s tým bude vedieť niečo spraviť, všakže...*Bolo to skôr konštatovanie, ale hlavne ju bolo treba upovedomiť a ak z nich niekto bol v kontakte práve s ňou, bol to jeho brat. Teraz už len musí počkať, ako sa situácia vyvinie a kedy sa Kol preberie. Ešte raz prejde všetkých pohľadom, než sa vydá von z miestnosti smerom hore po schodoch. Cestou sa na chvíľu započúva do zvukov, ktoré vychádzajú z Hayleynej izby, v ktorej sa aspoň presvedčí, že je. Potom už vojde do svojej pracovne, kde si sadne na sedačku, schmatne jeden z pohárov a doleje si doň doplna whiskey.*

*Ani neví v první chvíli, kde nechal svou taktnost. Uvědomí si to až si všimne reakce Genevieve. Povzdechne si a skloní pohled níže, někam k nohám postele, na které Gen sedí. I tak ji poslouchá a snaží se před ní vnímat, jen informace, které tím získává. Snaží se nedávat najevo před ní nějaké emoce či pocity. Chování Genevieve vůči němu, i potom, co za ní byl, neshledává právě nejpřívětivější ať už jde o cokoliv. Ačkoliv stále bere v potaz, že je to přítelkyně jeho bratra, trochu se stáhl a byl vůči ní více odměřený a odtaživý, než by mu bylo milé. Reaguje tak, ale jen na její přístup. To, co slyší ho, ale úplně v klidu nenechává. Pochopí, že vlastní bratr Genevieve odebral magii a ještě z ní udělal někoho, kdo musí trpět bolestmi, při průchodu mrtvých na druhou stranu. Nechápe to. Zamyslí se, jestli to není ten důvod, proč mu Genevieve neodepisovala i důvod proto, proč cítil od Sophie, že mu neříká zcela všechno. Byly to tajemství, které rozhodně nikomu neprospějí. Zvedne hlavu a pohlédne na Genevieve, jen chvilku, když se zmiňuje o tom, že se stane upírkou, až přestane být kotvou druhé strany. Jeho výraz je zvláštní, ale nic neřekne. Nezávidí téhle ženě, ale ví, že o lítost nestojí, tak se o ni nijak nepokouší, stejně jako o účast. Poslední nemilé překvapení ho čeká, když zjistí, že to, jak Genevieve nyní vypadá má svědomí jejich bratr Kol. Hodně ho to vůči bratrovi zklame a vůči Genevieve mrzí. Nechápe to. Má stále v paměti ten rozhovor s Kolem, kdy o Genevieve básnil a rozplýval se nad tím, že ji našel. Tehdy se rozhodl kvůli němu zkusit s ní vycházet lépe. Je to pro něj docela velká rána. Ještě více ho šokuje to, že je to práce Benjamina. Něco o uřknutí kdysi četl v matčiných knihách. Rozhodně to nění záležitost několika dnů. Jestliže Kol takhle řádí, musí pod kouzlem nějakou dobu být. Nyní mu pomalu začíná docházet, že ta náladovost a změny v Kolově chování nebyly samo sebou. Když ví, že je to práce Benjamina, který takhle trápí svou sestru i jeho bratra, jeho zlost k tomuhle čarodějovi neskutečně vzroste. Prudčeji vydechne. Přestane se dívat na Genevieve, když jí to není příjemné. Otočí se ke Klausovi a Rebekah. Pohlédne nechápavě na ni, když se zmíní o Hayley. Jeho pohled, ale tentokrát zůstane prázdný. Žádná vřelost v očích vůči ženě nosící tohle jméno a dceru jeho bratra pod srdcem. Mírně přimhouří oči. Samozřejmě, že starost o ni stoupne. Je to, ale z povinnosti a slibu, který dal Klausovi. Vůči Hayley, neví, jak se nyní chovat. Než se stačí zeptat, kde by Hayley měla být, odpoví překvapivě... Klaus. Překvapivě možná pro někoho, kdo nebyl nedobrovolným svědkem jejich nočního setkání. Takhle mu to přijde zcela normánlí, že má Klaus o Hayley největší přehled. Cítí i zvláštní pocit zadostiučinění, že to tak je. Stálo ho to dost úsilí a odříkání. Zdá se, že byl úspěšný. Trochu si oddechne, že je Hayley v bezpečí. Přesto si slíbí, že se přesvědčí, že je skutečně ve svém pokoji v pořádku, než sídlo opustí. Otočí hlavu a stejně nečitelně téměř bez výrazu pohlédne na Klause, když najednou mu přijde vhod jeho kontakt se Sophie. Co si o tom myslí, ale nejde poznat.* Dám Sophie vědět. *Odpoví Klausovi. Pak už se v pokoji Genevieve, který je teď ne právě k jeho velké libosti sousedící s tím jeho, nezdržuje. Otočí se a aniž by ještě někomu věnoval svou pozornost místo opustí. Má v úmyslu uskutečnit to, co si naplánoval, před jejich příchodem. Cestou ven se ještě vydá k pokoji Hayley. Když slyší z místnosti tlukot dvou srdcí tak už ani nemá důvod jít dále. Jen se ujistí, že je v pořádku. Více v současné chvíli nechce. Otočí se a zamíří ke schodišti a po něm dolů. Vytáhne telefon a začne psát zprávu Sophie.*

kód:

Dobré ráno Sophie, tobě ho přeji, pro mě tedy není. Obávám se, že máme další problém, který má na svědomí Benjamin. Jde o Kola. Rousseau ho uřknul a on je nyní šílený. Ublížil Genevieve tak, až se za něj i přesto všechno stydím. Potřebujeme tvou pomoc. Genevieve jako Kotva nemá žádnou moc. Ozvi se mi, prosím, jak nejdříve budeš moci. Elijah.

*Odešle Sophie zprávu. V ní jí dá najevo, že už o Genevieve tajemství ví. Nijak na to, ale už dále nepoukazuje. Doufá, že se mu Sophie tentokrát ozve dříve, než další den. Během psaní vyjde ze sídla a vydá se do francouzské čtvrti za svými potřebami.*

*Jacksonova odpověď Hayley.*

kód:

Ahoj Hayley, děkuji za tvou zprávu i dobré informace o Genevieve. Moc si toho vážím. V zátoce od tvého odjezdu nic nového. Jen jednomu vlkodlakovi se stýská, ale nějak to přežije. Opatruj se a dávej na sebe i malou pozor. Mějte se, co nejlépe to je možné. Jackson.

(Sleduje ty tri, jak reaguji na jejich informace. Zdakeka jim nerekla vsechno, ale oni to snad ani vedet nepotrebuji. Alespon se netvarili, ze by jevili zajem o podrobnejsi vysvetleni. Hovori si mezi sebou. Domlouvaji postupy, ale ona tam v tenhle okamzik byla navic. Mozna, kdyby byla co k cemu, kdyby mela moc, mela silu, tak by tenhle rozhovor vypadal jinak. Tedy vlastne by k nemu ani nedoslo, protoze by se ubranila. Prilisnou pozornost nezadala, ani nechtela. Ale uplna ignorace? Zdalo se, jako by ted nebyla nic protoze nemuze nijak prispet svou silou. Fajn. Za chvili bude uplne odepsana, to je paradni. Ted jim byla k nicemu, tak proc by se namahali rict, jak ji je? Jestli nema hlad nebo zizen? Jestli ji neni zima, protoze si prosla sokem? Ne, dostali informace, tak uz ji v tuhle chvili nepotrebuji a nezajimaji se. Kdyz Klaus a nasledne Elijah odesli, vstala a presunula se z postele na cerstvy vzduch, ktery ji poskytoval balkon. Vedela, ze Beka tam zustala. Snad ona si chce mozna promluvit o neco konkretneji. Nevi. Treba odejde stejne jako jeji bratri.)

*Sedí stále v křesle a přemýšlí nad vším, co se stalo. Zapípá ji poté sms, už teď odhaduje, že to bude Jackson. Podívá se na mobil a přečte si zprávu. Usměje se nad pasáží, kde píše, že se stýská jednomu vlkodlakovi. Hned jí dojde, že to musí být on, vždyť s žádným jiným vlkodlakem čas netráví. Pokud nepočítá polovičního vlkodlaka Klause, ale ten žije tady. Hned mu začne psát odpověď.*

kód:

Ale i tak bych se ráda s tebou sešla, potřebuji ti říct pár informací a nejlepší by bylo, kdybychom si promluvili. Ovšem návštěvou Zátoky si nejsem moc jistá. Taky se mi stýská, dávej na se prosím pozor. - Hayley

*Odešle mu zprávu a vydechne nad tím vším. Musí mu povědět pravdu, potřebuje s ním nutně mluvit co nejdříve, aby se to dozvěděl od ní. Ale netuší, jak to má udělat. A taky si bude muset promluvit s Genevieve, potřebuje s ní mluvit.*

*volá Hayley.*

*Na chvíli zavřela oči, aby si odpočinula od toho všeho, ale vyruší ji zvuk svého mobilu. Podívá se na displej a zjistí, že ji volá Jackson. Najednou jí začne být špatně a ten zvuk zní naprosto příšerně, nechce mu to říkat po telefonu, prostě nechce. Povzdychne si a zvedne mu to.* Ahoj, Jacksone, nečekala jsem, že mi zavoláš. *Snaží se mluvit klidným a příjemným hlasem, i když to tak rozhodně necítí. Vyjde ze svého pokoje a zamíří na terasu, kde za sebou zavře dveře. Má prostě pocit, že by někdo mohl poslouchat jejich rozhovor.*

Ahoj, Hayley. *Pozdraví jí, když zaslechne její hlas v telefonu. Je rád, že jí slyší, ale pořád nechápe, proč ho chce Hayley tak brzy znovu vidět.* Mám chvilku a nechtělo se mi psát. *Odpoví jí dále na její poznámku.* Překvapilo mě, že se chceš sejít, Hayley. *Pokračuje a v jeho tónu je slyšet znepokojení, že se něco stalo.* Jsi v pořádku? *Zajímá se okamžitě, protože má strach, že je to něco s ní.* Kde se chceš sejít? Mám se zastavit u sídla? *Navrhne to jediné, co mu přijde reálné, i když je mu jasné, že hodně riskuje. Pro Hayley to, ale klidně a rád udělá.*

*Povzdychne si, stejně na ni pozná, že něco není v pořádku. Nechce mu to říct, bojí se, že ji po tom zavrhne, když má k Genevieve jisté city. Nejradši by mu ten hovor položila a utekla někde, kde za ní nemůže přijít nikdo, nikdo z nich. Kde by mohla být sama, jenom se svou dcerou a věděla by, že je v bezpečí. Podívá se na rušnou ulici a sleduje lidi, jak přebíhají ulici, jak chodí po chodníku ať už vycházkovým tempem a nebo rychlejší chůzí, protože spěchají.* Jsem v pořádku, neměj obavy. *Řekne polohlasně a jednou rukou se opře o zábradlí. Pevně ho sevře.* Byla bych ráda, kdyby ses zastavil ke mně. Nevím, jak by mi takhle brzy prošla další návštěva Zátoky. *V jejím hlase jsou obavy, je i trochu utrápený. Ať chce nebo ne, tak nedokáže tomu plně zabránit. Nechce ho znepokojovat, ale moc možností nemá. K němu je upřímná, on si to zaslouží a musí to vědět.*

*Slyší Hayleyin povzdech v telefonu a začíná si dělat stále větší obavy. Znepokojeně stáhne obočí, i když to v telefonu samozřejmě není vidět. Než mu Hayley něco odpoví pořád přemýšlí, co se děje. Je toho tolik v poslední době, že si netroufá hádat. Jeho dobrá nálada se pomalu vytratí. Doufá, že Hayleyina odpověď, že je v pořádku je pravdivá.* Dobře, Hayley. *Kývne při svých slovech.* Nevím ještě přesně kdy, ale dnes se u tebe zastavím, ano? *Odpoví jí a snaží se znít uklidňujícím dojmem, protože se mu nelíbí její hlas v telefonu. Nejraději by za ní vyrazil hned, ale potřebuje v Zátoce ještě něco málo obejít a vyřídit.* Zavolám nebo napíšu, když budu u sídla. *Dodá ještě. Doufá, že tím Hayley uklidní.*

*Poslouchá jeho hlas. Mobil si drží u ucha a zavře na chvíli oči a skloní hlavu dolů. Nemá strach mu to říct, má strach z toho, jak bude reagovat. Nechce o něj přijít, nesmí si to dovolit. Pevně svírá zábradlí, až jí na ruce vystoupnou žíly.* Dobře, Jacksone. *Odpoví krátce a hned potom mu hovor položí. Podívá se na displej, který po chvíli zhasne a povzdychne si. Teď už mu bude jasné, že se opravdu něco děje, spíše, že se stalo něco hrozného. Ona je možná v pořádku, alespoň fyzicky. Genevieve ani jedno. O sobě ale mluvit nehodlá, možná Kol jí chtěl pak ublížit, ale nestihl to. U ní to může být jedno, bude mluvit jenom o ní. Neví, kde by s ním měla přesně v sídle být, aby je nikdo neposlouchal. Navíc ví, že to pro něj ani zdaleka bezpečné. Otočí se a jde nazpět do svého pokoje, ale zastaví se u pokoje své dcery. Vejde dovnitř a přejde k postýlce. Přejede po dřevěné konstrukci a najednou myslí jenom a jenom na ni.*

*K sídlu se vrátí i s kávou. Od stánku se vydá rovnou zpět. Zůstane stát u vchodu do dvora domu. Opře se zády o zeď a vyčkává na Sophie. Navenek působí až příliš klidně. V tuhle dobu, ale myslí zase jen na své sourozence a hlavně Kola, protože se bojí, co z toho pro něj dále vyplyne. Tak rád by vyhledal Benjamina a vytrhnul mu jeho prohnilé srdce, ale ví, že to není tak snadné, jak si to představuje. Má na své straně rychlost a sílu. Benjamin je, ale vychytralý a jistě se proti něčemu takovému pojistil. Přemýšlí, jak ho jednou pro vždy odstranit z tohoto města. Zatímco nad tím spekuluje, sleduje ulici před sebou a popíjí kávu.*