The Abattoir

No to říkáš ty, Genevieve. Ale já prostě říkám, že nic neskončilo, dokud neřeknu. *jestli je Genevieve aspoň rozumná, dojde jí, že nemá smysl ho o tom přesvědčovat. Už předtím bylo těžké mu něco rozmluvit, co teprve teď? Kol má svoji hlavu a když je uřknutý, platí to dvakrát tolik. Zasměje se, když Gen řekne, že je v šíleném stavu. Ne, to není. Je v pořádku. Nebo si to alespoň myslel.* Až se z tohohle šílenýho *když to slovo řekne, musí se uculit. Nevěřil tomu, že s ním něco je* stavu dostanu, stejně ho budu chtít zabít, tomu věř.

Fajn, jak teda myslíš. (pokrčí rameny nezaujatě) Nebudu tě tady přesvědčovat. Ostatně, ty jsi tu v řetězech a já jsem ta volná... takže. (ušklíbne se... nemohla si pomoct, musela ho prostě popíchnout, protože i když věděla, že je uřknutý, jeho slova ji štvala. Zajímalo by ji, jestli si vždycky myslel, že ji má tak jistou a že ho nikdy neopustí a pokud ano, tak on jí to stejně nedovolí. Opravdu by ji zajímalo, jak se na jejich vztah díval, když ještě uřknutý nebyl. No, jistě se to dozví, až bude po všem. Je si jistá, že tohle rozhodně není poslední rozhovor o jejich rozchodu, který s Kolem vede. Na poznámky o Jacksonovi jen opovržlivě zakroutí hlavou a mávne nad ním rukou)

*Se zamračí, když ho začne popichovat tím, že on je v řetězech a ona ne. Najednou se v něm nahromadí tolik zlosti, jako při tom, když za ním byla Rebekah. Udělá skoro to samé jako předtím. I přes bolest, kterou mu to způsobuje, se posune o velký kus blíž k Genevieve. Kdyby chtěl, chytne ji za krk a začne pít. Nebo jí klidně mohl zlomit vaz, kdyby chtěl. Co by se vlastně stalo, kdyby jí zlomil vaz? Umřela by, když je kotva? To nevěděl, s kotvou zkušenosti neměl. Měla by se radši vzdálit, pokud nechce, aby se jí něco stalo.*

(Vidí, že ho naštvala a on je u ní nebezpečně blízko. Stačilo by se pro ni jen trochu natáhnout a měl by ji ve své moci. Protoraději udělala krok zpět. Rozhodně nechtěla skončit mrtvá a ani nechtěla být pro Kola potravou. Takhle ne. I když couvla, tak se mu stále dívala do očí a neuhýbala pohledem, čímž dávala najevo, že se ho nebojí, že je jen opatrná.) No, pokud nechceš ještě něco dalšího, nějaké další výhruřky a nadávky na účet Jacksona, tak asi konečně půjdu.

*Když udělala Genevieve ten krok dozadu, stihl ještě chmátnout po její ruce. Když ji za ni držel, neváhal ani chvilku, přitáhl si ji k sobě a prostě ji políbil. Možná čekala, že z ní začne pít krev, ale to ne. Určitě nečekala, že ji políbí. Kdo by to taky čekal, v jeho stavu? Ano, mohl to udělat proto, aby jí ještě víc zamotal hlavu, ale v tomhle bylo něco jinýho. I Gen to mohla cítit. Tolik polibků už zažili spousty. Bylo to vážně upřímné, pravé. Když s polibkem skončil, oddálil se od ní a potom ji pustil i za ruku. Díval se jí do očí.* Teď už radši běž, Gen. Nechci ti ublížit ještě víc.

(Když ji chňapl za ruku a pak si ji k sobě přitáhl, trochu vyděšeně se mu podívala do očí. Měla pootevřená ústa, nevěděla, co se Kol chystá udělat. Nevěděla, jestli má křičet nebo mlčet. Ale pak. On ji začal líbat. Jeho rty se přilepily k těm jejím a bylo to... bylo to, jako by Kol nikdy uřknutý nebyl. Trochu zalape po dechu, ale nakonec s ním spolupracuje. Když přestanou, je z toho mírně vykolejená, protože tohle rozhodně nečekala a ve výsledku ani nechtěla. Ona se s ním rozchází, nepotřebuje se s ním líbat. Kouká na něj trochu vyjeveně a když í ještě řekne, že by měla jít, že by jí nerad ublížil ještě víc, tak jen povytáhne zkoumavě obočí. Pak se ale vzpamatuje a jak tam k němu do sklepa přišla, tak bez jediného slova prostě zase odešla. Venku jen zavřela oči a musela se chvíli vydýchat. Skoro by zapomněla, proč sem vlastně přišla. Kvůli Finnovi. Přejde tedy opět do haly a čeká, jestli se neukáže nějaký Původní. Najednou jí v ruce přistál nějaký vzkaz. Rozdělala ho a když si ho přečetla, musela skoro vyprsknout smíchy, ale udržela se. Proto se jen střídmě zasmála. Bude ráda, když Kate přijde. Bohužel jí ale nemá jak odpovědět.)

*Další den vstane trochu později. Nikam ten den nepospíchá. Zkulturní se, aby mohl mezi lidi a po té opustí pokoj. Na chodbě je pusto prázdno. Tuší, že Hayley i Klaus budou v domě, ale ani jednoho netouží vidět. Zjišťuje, že po posledních událostech by nejraději pár dnů nechtěl vidět nikoho. Nevěří ovšem, že by měl takové štěstí. Dojde ke schodům a vydá se po nich dolů. Dnes si svou snídani a kávu nenechá ujít. Když sejde až do přízemí, vydá se k východu, ale všimne si Genevieve. Po předchozím dni, kdy mu Klaus řekl tolik novinek ohledně ní. Má potom všem smíšené pocity, ale odmítá je nějak rozebírat, specifikovat. Na tohle je u něj příliš brzy. Nyní to vše bere jako prostý fakt, který je. Zkoumavě si ji přeměří. Vidí, že už je téměř v pořádku. Přemýšlí, jestli přišla za Kolem nebo je tady z jiného důvodu. Potom, jak se k němu v poslední době chová nemá důvod za ní chodit nebo se s ní dávat do řečí. Proto, když se ji chystá minout, jí pozdraví krátkým kývnutím hlavy. Jeho pohled je nečitelný, stejně jako výraz v jeho tváři.* Dobré ráno, Genevieve. *Popřeje jí při tom zdvořile. Drží se svého dobrého vychování.*

(Nemusí dlouho čekat a na obzoru se objeví Elijah. Projde kolem ní a vypadá to, jako by chtěl pokračovat dál a ani se nezastavit. Popřál jí dobré ráno, ale ona s ním potřebuje mluvit. A to víc, než aby se jen pozdravili. Elijahovo chování vůči ní je v poslední době zase chladné. Elijah asi opravdu nesnáší dobře fakt, že si ho dovolí kritizovat někdo jako je Genevieve. Ono... jí vůbec připadá, že Původní nemají rádi kritiku, protože většinou se je nedovolí nikdo kritizovat. Ale když už ano, neberou to podnětně, berou to jako drzost.) Dobré ráno, Elijahu. (Oplatí mu jeho pozdrav a stále neuhýbá pohledem) Spěcháš hodně? Potřebovala bych s tebou mluvit. Trofám si říct, že je to důležité.

*Když mu Genevieve odpoví docela normálně, což od ní potom jejím ne právě vřelém chování vůči němu během poslední doby, ani nečeká, věnuje jí, nepatrné pousmání. Opětuje pohled jejich očí. Nelze na něm poznat kolik novinek o ní včera slyšel. Chce pokračovat dále, ale opět ho Genevieve překvapí, když mu oznámí, že s ním chce mluvit. Zastaví, kousek od ní a věnuje jí na oko užaslý pohled. Pak se na oko překvapeně rozhlédne kolem sebe.* Se mnou? *Pozvedne hlas ve své otázce, ze které zaznívá ironický podtón.* Jsi si jistá? Čím, jsem si to zasloužil? *Zeptá se a mírně roztáhne koutky rtů do stran do jakéhosi úšklebku. Po celou dobu ji sleduje jinak vážně. Nemá k humoru moc důvodů.* Pokud na tom trváš... *Pokračuje už pak vážně.* Můžeme se posadit. *Naznačí a kývne hlavou do dveří, keré z haly vedou do jakéhosi salónku. Gestem ruky naznačí, že má jít dovnitř první.*

(Povytáhne docela pobaveně jedno obočí, když tam Elijah začne dělat divadlo. Založí si ruce na prsou a jemně zakroutí hlavou, přičemž si oblízne suché rty. Neujde jí ani jemné ušklíbnutí) Myslela jsem, že zrovna ty se dokážeš chovat dospěleji. (Neujde jí další poznámka na Elijahův účet, ale byl by hřích toho nevyužít. Opravdu od něj čekala trochu dospělejší jednání. Zrovna teď se choval jako malé ublížené dítě. Ale vlastně je ráda, že ho může zase popíchnout. Alespoň se rychleji vrátí do starých kolejí a bude to zase ta Genevieve, kterou být má.) A čím sis to zasloužil? Prošel jsi tu jako první. (mrkne na něj dráždivě. Prostě ji opravdu tohl bavilo. Asi ji to nikdy bavit nepřestane. Ale Elijah jí na tohle nahrával sám. Pak se tedy vydá do toho salónku a posadí se. Podívá se na Elijaha a začne) Dobře, konec popichování, jdeme k vážnějšímu tématu. Jde o Finna. (začne)

*Pozoruje její postoj i odpověď, se kterými reaguje na jeho poznámky. Poslechne si ji, ale nezdá se, že by se ho Genevieve nějak dotkla. Dnes je nad věcí a podle toho přijímá i ty její rádoby vtipné poznámky. Slabě se mu zablýskne v očích pobavením. Během toho si strčí levou ruku do kapsy kalhot. Vyposlechne si její další poznámky, které ho ujistí, že mezi nimi v kontaktu nenastala žádná změna. Tak, jak to tušil hned ze začátku. Kdyby náhodou nešel kolem, tak by si jistě našla někoho, s kým komunikuje raději.* Myslel jsem si to. *Ujistí jí také vzápětí se slabým úšklebkem. Rozhodně ho tímhle nepřekvapilo, i když předstírál, že ano. Sotva mu dala svou odpověď, byl "doma". Když Genevieve zamíří do salónku, vyndá ruku z kapsy a následuje ji. Cestou přemýšlí, co se stalo. Tuší, že to nebude nic dobrého, pokud je ochotná to probrat s ním. Genevieve se posadí sama, tak jí k tomu nevybízí.* Můžu ti něco nabídnout? *V salónku je dobře vybavený bar s alkoholem. Toho je v tomhle domě vždycky dost. Tázavě na ni při své otázce pohlédne. Když Genevieve zvážní, dál na ni hledí. Lehce přivře oči, když se zdá, že přechází k tomu, proč přišla. Ve chvíli, kdy z jejich úst zazní jméno jeho nejstaršího bratra, oči zase rozevře do normální velikosti. Mihne se mu v nich, ale znepokojení, co se za chvilku dozví.* Co se stalo, Genevieve? *Zeptá se jí narovinu vážně.*

Ne, ne, děkuji, nemám chuť. (odmítavě mávne rukou a zakroutí k tomu hlavou. Na alkohol teď neměla ani pomyšlení) Ano, něco se opravdu stalo. Třeba to, že vůbec nemáte svého drahého staršího bratra na očích. Vůbec vás nezajímá a přitom to byl váš první tip na to, kdo zradil. (podívá se mu do očí) Řekněme, že Finn by vás zradil už dávno... nebýt jedné věci, kterou jsem mu osobně slíbila, protože jsem ho chtěla udržet tak, abychom se mohli soustředit na Benjamina a nehlídat k tomu ještě Finna. Samozřejmě, ten slib jsem hodlala dodržet, nechtěla jsem něco slibovat jen tak planě. Ale bohužel, už nejsem čarodějka a nemůžu Finnovi dát to, co tolik chtěl. Vrátit mu zpátky jeho lásku Sage. Když s tím za mnou přišel, už byl po dvou odmítnutích od Alisey a Sophie. (začne mu vyprávět, jak to vlastně všechno bylo) Vedli jsme spolu takový rozhovor, který naznačoval, že pokud bych nepomohla už ani já, obrátil by se na mého bratra. Chtěla jsem Finnovi pomoci už jen z toho důvodu, aby byl spokojený, ale samozřejmě taky kvůli tomu, aby nehrozila znovu zrada z jeho řady. (pohodlně se opře o křeslo, ale stále zrak upírá na Elijaha. Tohle bylo opravdu důležité) Včera za mnou byl. Zřejmě se chtěl zeptat, jak jsem pokročila, jenomže já ho bohužel musela odmítnout s tím, že pro něj již nemůžu nic udělat. Padl od něj takový návrh, kterého se opravdu obávám víc než toho, že jde za Benem. Respektive je to s tím dost provázané. Řekl mi, že by všechno vyřešilo to, kdyby se ořivila Esther. (její jméno vysloví s opravdu velkým důrazem) A já jsem si víc než jistá, že půjde za benjaminem s tím, že chce svou matku zpět.

*Letmo kývne hlavou, když Genevieve odmítne. Přejde od baru k ní a posadí se do jednoho z křesel. Gen začne mluvit ještě před tím. Během povídání jí pozorně poslouchá. Její výtky, kterými započne, i když ho netěší, nemůže proti tomu nic říct. Finna, co se vrátil zpátky do města si nikdo z jeho rodiny nevšímá a on nevyhledává je. Nebýt toho krátkého setkání na plantáži, kdy ho přesvědčili, že tam může zůstat a jejich krátkého rozhovoru, mohl by říct, že s ním nebyl vůbec. Nevyhledává bratra z toho důvodu, že by se o něj nezajímal. Nemá na to čas. Řeší denně tolik záležitostí. Při tom, když se naskytne možnost, tak Finn raději zmizí nebo se mu vyhne, aby spolu nemuseli mluvit. Mrzí ho to, ale nechce se bratrovi vnucovat, když o jeho společnost nestojí. Doufá stále, že si na tomhle světě najde konečně nějaký smysl života a přestane se užírat minulosti a svým původem. Těsně potom útoku na Benjamina a Papa Tunde, kdy je zradili Francesca a Oliver, měl myšlenky jinde, než u toho, kdo to mohl být. Rozhodně při tom nepomyslel na Finna, tak jako například Niklaus, který o tom byl přesvědčený. On o tom pochyboval hned, sotva ho potkal ráno v Rousseaus, když tam přišel za Sophie a mluvil s Genevieve. Tehdy začínal doufat, že se Finn konečně začíná měnit a neopakuje stále stejné chyby, které je navzájem v minulosti odcizily. Nyní z Genevieveiných slov, pochopí, že to nebylo tak zcela Finnova zásluha. Během toho, co Genevieve mluví, jí sleduje a nespouští z jejiho obličeje oči. Když slyší, o co Finnovi neustále jde, trochu frustrovaně si povzdechne, sklopí na moment oči dolů a zavrtí krátce hlavou.* Sage, stále, jen Sage. Nic jiného ho nezajímá. *Pomyslí si. Nemůže pochopit, že je Finn tak uvzatý, že mu na ničem jiném nezáleží.* Chová se, jako by byl jediný, který kdy přišel o někoho, koho miloval. *Stáhne obočí a nespokojeně se pro sebe mračí. Nepřekvapuje ho, ale rovněž mrzí i vytáčí, že s tím chodí za čarodějkami, a kromě Alisey, která jí náhodou nyní je rovněž, z toho rodinu vynechává a chodí za cizími.* Šel by raději za naším nepřítelem... *Je z toho pořádně znechucený, i když to navenek moc neventiluje. Ve výrazu je to znát, ale jinak se zatím ovládá. Přemýšlí nad tím, co od Genevieve slyší.* Opravdu existuje způsob, jak někoho oživit, když byla zničená druhá strana? *Zvedne k Genevieve oči, při své otázce, kterou jí položí během krátké pauzy, kterou ona udělá. Vypadá, že ho to překvapuje. Evidentně o tom Genevieve něco ví. Docela rád by to pochopil. Napadne jej, jestli by Finn konečně dal pokoj, kdyby dosáhl svého. Nejspíše by byl ochotný to udělat. Kdyby o tom něco tušil.* Víš, Genevieve, mohla si nám o tom říct, že za tebou Finn byl, a o co žádal. *Poznamená mírně, i když v jeho tónu zaznívá slabá výtka na to, že s tím přichází až nyní. Má za to, že s nimi bývá v kontaktu často a stačilo se komukoliv zmínit, aby věděli, o co Finnovi jde. Během toho se na ni dívá. Zůstane už na ni koukat až do konce jejich špatných zpráv a když slyší, co má Finn v plánu s Benjaminem, a že chce přivést zpět jejich matku, vypadá pár vteřin zcela mimo nad touto zprávou. V jeho očích se během těch pár vteřin mihne úžas, šok, zděšení.* Esther ještě do toho všeho?! *Běží mu při tom hlavou.* To by byl nejspíš konec. *Nedovede si představit, co by následovalo. Jejich matka, by se jistě s největší radostí spojila s Benjaminem, jen aby konečně dosáhla svého. Po pár okamžicích začne zase reagovat. Probere se ze své strnulosti. Přeruší jejich oční kontakt. Sklopí mírně dolů a na stranu hlavu. Zavře na chvíli oči, zvedne ruku, kterou si loktem opře o opěrku křesla a palcem a ukazováčkem si chytí kořen nosu. Na krátkou chvíli znehybní a snaží se z toho, co právě slyšel vzpamatovat. Mají problému i bez toho dost a závažných. Esther ve spojení s Benjaminem, něco takového by jej nenapadlo ani v nejhorší noční můře. Po té nos pustí a ruku nechá klesnout dolů. Otevře oči a hlavu napřímí. Podívá se znovu na Genevieve. Je vidět, že do jeho výrazu již stačily proniknout právě zjištěné problémy, které ho opravdu upřímně děsí snad ze všeho nejvíc.* Takže další komplikace, bezva. *Poznamená kysele a protáhne na moment koutký rtů do stran v úšklebku.* Tohle bys měl slyšet, bratře. *Pomyslí si během toho a vzpomene si na Klause. Zajímalo by ho, kde teď bratr je. Právě teď by potřeboval vidět a mluvit s Finnem. Ještě naléhavěji, než dosud. Snad nestihne udělat to, pro co se bláhově rozhodl. Neví ovšem, kde ho hledat. Kdyby byla Genevieve čarodějka, mohla by ho pomocí kouzla okamžitě najít, ale tak? Nezbývá mu, než opět kontaktovat Sophie. Zatímco přemýšlí, co a jak, už zase trochu nepřítomně sleduje místo, kde sedí Genevieve.*

(Sleduje velice obezřetně jeho reakce. Původní se o Finna od začátku moc nezajímali. Řekla bych, že to tak vyhovovalo oběma stranám - jak Finnovi, tak jeho zbytku rodiny. Vzájemně se nechápou, nemají se rádi, kují proti sobě pikle. Jenomže Původní dělali chybu, když si Finna drželi dál od těla. Finn měl jasný cíl, se kterým se svěřil třema čarodějkám, jen jediná mu byla schopná vyhovět - ona. Jenomže teď je s tím konec a Finn se rozhodl obrátit se na stranu, která se nelíbila ani jí - na Benjamina. A ještě k tomu chce vzkřísit svou matku. Esther by se jí jistě pomstila za to, že jí ukradla moc a o tom, co by udělala svým dětem, už ani nemluví. Když se jí zeptá na to, jestli existuje způsob, jak někoho přivést, když byla zborcena druhá strana, kývne hlavou) Existuje, ale není to zrovna nic košér. (mírně se ušklíbne, když to říká. Nejen, že by se uchýlila k voodoo, ale musela by do toho zahrnout i černou magii. Černá magie je velice mocná a člověk s ní dokáže snad cokoliv, otázkou spíš je, jestli to ten člověk dokáže ustát. I její bratr ovládal černou magii, ale ona sama by neřekla, že to ustál dobře. Černá magie ho ovládala a pohlcovala víc, než ji kdy ovládal on. když jí začne vyčítat, že za nimi mohla přijít a říct jim, co Finn žádá, tak se nevěřícně zasmála) Vážně, Elijahu? Ty mi tu budeš něco vyčítat? Můj bratr to není, pokud vím. Stejně tak vám to klidně mohla říct Alisea, když o tom ví dokonce déle než já. (probodne ho pohledem, ne, vážně si od něj nenechá vyčítat zrovna tohle. Ona nemůže za to, že na svého bratra kašlou a on kašle na ně.) Ano, Esther. Taky se mi to moc nezamlouvá. (zakroutí hlavou... je na ní vidět, že je z tohohle znechucená stejně tak jako Elijah. Nepotřebují další problémy v podobě Esther.) Takže tak. (spráskne nakonec ruce a dívá se na Elijaha, jako by s tím snad měl on něco udělat, což by tedy sakra měl)

*Po její odpovědi, že existuje způsob, ale není to nic skvělého, nepřekvapí ho to. Přikývne. Neví, jestli se ptát na podrobnosti nebo raději ne. Teď musí nejdříve zastavit Finna, než udělá další chybu, která ho nejspíše navěky zavře do rakve, až to zjistí Klaus. Musí mu to rozhodně dát, co nejdříve vědět. Po té, co Genevieve zareaguje na jeho výtku, jí zcela klidně sleduje. Tmhle už ho nedokáže vytočit. Vyslechne si ji a na jejím konci zavrtí hlavou.* Tvůj bratr ohrožuje mou rodinu a město, Genevieve. *Odpoví klidně, ale dost odměřeně. Jeho pohled ztvrdne.* Místo toho, abychom se mohli soustředit, jen na něj, ve městě se zbouří vlkodlaci, kteří, jak zjistíme mají výhodu díky tobě. *Pokračuje dále. I když ví, že je to vůči Genevieve, potom všem tvrdé tak má dost toho, jak se pořád ohání argumenty, jako by ona a jeho příbuzní byli svatoušci.* S Aliseou si o tom promluvím, to se neboj. *Mluví dál.* Ale Finn vyhledal i tebe, takže si věděla, co hrozí. Mohla si nás varovat. Nejspíše bych se ho snažil najít i přesto, že se všem členům, kromě Alisey vyhýbá. *Dodá a uzavře to. Hned se, ale nadechne a pokračuje.* Před tím ne, ale teď to byla výtka, Genevieve. *Doplní a probodne jí pohledem. Slabě se při tom mračí. Její další slova už moc nevnímá. Rozhodne se zajít za Sophie. Až najde jeho bratra, okamžitě ho vyhledá a bude doufat, že neudělal největší chybu svého života. I bez ní má na Finna neskutečnou zlost.* Je ještě něco, co mi chceš říct? *Pohlédne na ni tázavě, ale dost chladně. Kdyby mohl někomu zakroutí krkem. Musí se hodně ovládat, aby zůstal klidný, alespoň navenek a to se mu daří, jen z půlky. Vstane a poopraví si sako.* Pokud ne, tak tě opustím. *Oznámí jí, jako hotovou věc. Teď opravdu nechce otálet.*

No nepovídej, myslíš, že to nevím? (reaguje docela tvrdě a odměřeně na jeho poznámku, že její bratr ohrožuje celé město a jeho rodinu) Myslím, že i já jsem toho v přítomnosti svého bratra tady zažila dost, takže mi nemusíš připomínat, jaká je to hrozba. Já si toho jsem vědomá. (odsekne mu a když Elijah pokračuje tím, že ona poskytla trumf vlkodlakům a oni se teď musí soustředit i na ně, jen zakroutí hlavou. Ví, že za to může a ví, že tím přidělala problémy, ale ona chtěla právě trumf proti Benjaminovi. Jenomže nemohla tušit, že to nabere takové obrátky. Stejně jako nemohla tušit to, že z ní Benjamin udělá kotvu.) Pokud vím, tak jsem za tebou teď přišla, abych ti to o Finnovi hned řekla. A je to čerstvá zpráva, takže tady mi opravdu co vyčítat nemáš. (řekne odmítavě a propaluje ho pohledem. Oni dva se asi nikdy mít v lásce nebudou, i když vlastně přemýšlela nad tím, proč se nemají rádi. Nikdy si nic neudělali, ale přesto, budou to zřejmě jejich charaktery, které jim brání v tom, aby si rozuměli.) Ne, už nic. Je to všechno (ubezpečí ho, že už nemá nic na srdci, alespoň co se Finna týče rozhodně ne a s jinými věcmi se jemu svěřovat nebude. Strčí si ruku do kapsy od bundy a nahmatá v ní ten vzkaz. Ano, mohla by zajít do baru a vidět se tam s Kate.) Já teď mířím do baru (zvedne se)

*Při její reakci nehne brvou. Nemají si s Genevieve navzájem co vyčítat. Neměl by důvod jí něco vytýkat, kdyby s tím nezačínala. Nepotřebuje se dohadovat s těmi, co považuje za spojence. Genevieve i přesto všechno, že spolu nevycházejí, protože nepřišel na způsob, jak toho v jejím případě dosáhnout, považuje stále za důležitého spojence. Je to jedna z mála čarodějek, teď už bohužel bývalých, kterým důvěřuje.* Slyšel jsem, Genevieve. *Zareaguje na její poznámky. Jeho vědoucí pohled, kterým se na ni při tom povídá, by ji měl varovat.* Od tebe sice ne, ale přesto se mi pár informací doneslo. *Poznamená. Nespouští z ní oči. Je v očekávání, jestli jí začne vrtat hlavou, co všechno ví. Při jejich obhajovacích slovech, že za nim přišla teď, zavrtí s pobaveným pousmáním hlavou.* Za mnou ne. *Opraví ji a znovu na ni upře pichlavý pohled plný ironie.* Šel jsem náhodou kolem. Vzpomínáš? Sama si to řekla. *Dodá jedovatě.* Snad se s tím dá, ještě něco dělat. *Poznamená. Uvažuje, jak rychlý Finn může být.* Dobře. *Kývne, když už mu Gen nic dalšího nechce. Když už pak stojí a ona mu oznámí, že jde do baru, na chvilku se na ni zamyšleně podívá.* Pak máme společnou cestu. *Oznámí, snaží se, aby to neznělo příliš nenadšeně. Genevieveina společnost mu opravdu nesedí.* Musím najít čarodějku, která zjistí, kde Finna najdu. *Upřesní, proč tam jde. Samozřejmě myslí Sophie, ale věří, že to Gen dojde i bez toho, aniž by to říkal. Těch pohledů od svého okolí, když o Sophie v poslední době mluví má tak akorát.* Můžu tě tam vzít, ale spěchám. *Dodá a pohlédne na ni.*

(Tváří se docela naštvaně, ale pravdou je, že jí tohle věčné hašteření s Elijahem přestává nějak bavit. Ona vždy bude v jeho očích dělat něco špatně stejně jako on v těch jejích. Takže nač se v tom pitvat, oba vědí, že se nikdy nebudou mít rádi a neshodnou se. Jakmile se zmíní o tom, že něco slyšel, i když ne od ní, zkoumavě se na něj podívá a přitom se zamračí. Musí říct, že tenhle jeho výrok se jí moc nezamlouval. Jako by v něm bylo něco víc, jako by měl vědět něco víc, než co ví běžně ostatní. A pokud to ví, zajímalo by jí, kdo byla ta slepičí prdel. Klaus, Rebeka? Nebo snad uřknutý Kol? Pak to nechá plavat a začne se tvářit zase normálně.) Fajn, nepřišla jsem přímo za tebou, přišla jsem za někým z vaší rodiny. (uzná, že přímo za Elijahem opravdu nepřišla. Jakmile se dozví, že mají společnou cestu, je opravdu nadšením bez sebe. Samozřejmě myšleno čistě ironicky. Ano, mohl ji tam vzít, to je pravda. Tu cestu s ním přežije, ale víc jí zaualo to, jak v tuhle chvíli promluvil o Sophie. Jako o čarodějce, která zjistí, kde najde Finna. Trochu zkoumavě a přitom pobaveně se na něj podívá.) Odkdy říkáš Sophie čarodějko? Myslela jsem,m že vy dva společně vycházíte. (se zájmem si ho prohlíží, ale pak jí to dojde. Jistě, oni dva spolu vycházeli, ale to se nelíbilo ostatním, Jistě se to nelíbilo hlavně Hayley, která má k Elijahovi blízko, ale Sophie nenávidí.) Aha, už to chápu. Ale neboj se, já ti tady nebudu říkat, jak je hrozné, že spolu vy dva vycházíte. (podívá se na něj a na tváři jí hraje mírně pobavený úsměv. Pak se rozhlédne kolem, přistoupí k Elijahovi a dá si dlaň z boku k ústům, aby mu jakože šeptala. Předvádí tu teď pěkné divadlo, ale baví ji to.) A jen tak mezi námi. Já vám fandím. (mrkne na něj stejně, jako na něj mrkla, když šli sem do salónku.) A když na to přijde. Odvézt mě můžeš. (usměje se)

*Sleduje její naštvaný výraz. Myslí si, že jsou na tom oba dva v tuhle chvíli dost podobně. Díky tomu, že z ní téměř nespouští oči, mu neujde změna, která u ní nastane, když se zmíní o své informovanosti ohledně toho. Mírně přimhouří oči. Možná, kdyby se zeptala, řekl by ji, odkud to ví, ale jelikož mlčí, mlčí i on a více to nerozebírá. Genevieve je ta, která nyní tápe a může, jen hádat, kdo a kolik mu toho pověděl. Jistě by ji mělo v hlavě vrtat, i proč to dotyčný udělal. Na druhou stranu je rád, že se neptá a on tak nemusí odpovídat. Pokývá pak hlavou, když Genevieve uzná, že měl s tou jeho návštěvou pravdu. Napadne ho, jestli by v danou chvíli bylo něco jinak, kdyby oni dva společně lépe vycházeli a Genevieve mu více důvěřovala. Nahlas to, ale nepoví. Proč poslouchat její další pichlavé poznámky. Oni dva spolu patrně jinak komunikovat neumějí. Přemýšlí, jestli se to někdy změní. Moc šancí tomu ovšem nedává. Naděje ovšem v jeho případě umírá až jako poslední. Z jeho myšlenek ho vytrhnou její další slova. Zaostří na ni do té chvíle trochu nepřitomný pohled a podezřívavě si ji měří, co zase poví. Nad jejími otázkami se podiví. Nevidí důvod, proč by se Genevieve měla zabývat, jak Sophie oslovuje. Navíc to myslel všeobecně. Skutečně potřebuje čarodějku a fakt, že to bude z největší pravděpodobností Sophie je, jenom detail. Nechápavě se na ni proto zamračí. Než stačí něco říct, ona již pokračuje. Nechá ji proto mluvit. Jeho podezíravost a opatrnost z jeho výrazu ovšem nemizí. Po jejich slovech předstírá ohromnou úlevu.* To je od tebe velmi milé, Genevieve. Hned se cítím lépe. *Odpoví jí v podobném stylu, jako ona mluví s ním. V jeho výrazu se pak střídá nechápavost při pozvednutém obočí a opatrnost s podezíravostí, když ho stáhne. Nespouští s Genevieve oči. Reaguje tak na to, když k němu přistoupí blíže. Otočí k ní mírně hlavu. Jen s velkým sebezapřením vydrží její blízkost. Nehodlá ukázat svou slabost tím, že by se odtáhl. Během její poznámky, že jim fandí se mu zablýskne v očích. Jestli to bylo podrážděností nebo pobavením, nelze poznat. Jen on ví, že to bylo něco mezi tím.* Nevím, proč, Genevieve. *Poznamená pak neurčitě.* Nic mezi námi není. *Odpoví. Ne, že by mu na Sophie nezáleželo. Není to, ale tak, jak se patrně jejich okolí domnívá. Nechce se mu to, ale Genevieve vysvětlovat. Nehne během toho proto brvou.* Snažím se vycházet se všemi. *Doplní a možná je to tak trochu mířeno i na to jejich vzájemné neustálé hašteření.* Tak pojďme. *Poznamená pak. Může se konečně odtáhnout. Hned to taky udělá. Odstoupí od ní, a vydá se po té ke dveřím. Ví, že sám by tam byl rychleji, ale nechce dávat Genevieve příležitost k dalším pichlavým poznámkám. U dveří na ni počká. Nechá jí projít první. Následuje ji pak ven ze sídla. Dovede k jeho autu, pomůže ji usadit se vedle něj na místě spolujezdce. Sám po té rovněž rychle nasedne a vydají se k baru Sophie. Cestou raději mlčí. Přemýšlí, co provést s Finnem až a jestli ho vůbec najde.*

*Chodí si po domě a neví, co má přesně dělat. Dole ve sklepě je zavřený šílený Kol. Nejradši by tam šla a kopla mu jednu pořádnou ránu do rozkroku, za to, co udělal Genevieve. Ovšem to by nemuselo dopadnout dobře. Určitě by dostala hned přednášku od někoho z Původních. Stojí na terase a dívá se na ulici. Nejradši by si taky takhle chodila po ulici, jako ostatní lidé a byla naprosto bez starostí. Obě ruce položí na zábradlí. Má je natažené a skloní hlavu. Dívá se na své břicho, které jasně naznačuje, že už prostě brzy musí porodit. Zavře na chvíli oči a nasává do plic čerstvý vzduch. Pevně sevře zábradlí a má pocit, že z toho všeho už zešílí. Od doby, co se to semlelo všechno ohledně Genevieve si připadá celkově hrozně. S Klausem od té doby ani nemluvila, možná se ji z nějakého důvodu vyhýbá. Možná je to i díky tomu polibku, mohl si uvědomit, že ho vlastně ani nechtěl a udělal to proto, že v tu chvíli to bylo jediné, co ho napadlo, aby ho už konečně nechala být. Elijah se jí rozhodně vyhýbá a tomu se ani nediví, sama mu řekla, že už nechce s ním dál nic mít, ne teď. A s Rebekou se sotva vidí, vlastně vůbec. Nepřipadá si tady ani trochu spokojeně, zvlášť když ví, že se kdykoliv tady může opět objevit Sophie s bude se na ni dívat tím svým povýšeneckým pohledem. Sophie nemá jediný důvod na ni být naštvaná, ona ji nikdy nic neudělal, nikdy. Všechno je to jenom ze strany Sophie a pokud si neodpustí tu drzost a pohledy, jednoho dne ji zabije sama. Ať se to někomu líbí nebo ne. Vzpomene si na to, že ji vlastně napsal Jackson a ona mu stále neodepsala. Neměla v tu chvíli náladu, stále tiše trpí za to, co se stalo mezi ní a Elijahem.
Pomalu začne povolat své sevření, až se zábradlí pustí a stáhne ruce zpět k tělu. Pozvedne hlavu a zadívá se na střechy ostatních budov. Po nějaké době odvrátí od výhledu zrak a zamíří do svého pokoje. Jakmile tam dorazí, vezme mobil a začne psát Jackovi sms.*

kód:

Ahoj, Jacku. Omlouvám se, že jsem tenkrát neodepsala, byla jsem rozrušená a ani jsem to nevnímala. Doufám, že jsi v pořádku a celkově je takhle všechno v pořádku, alespoň v rámci možností. Byla bych ráda, kdyby ses za mnou někdy stavil, až budeš mít čas, prostě si jenom popovídat. - Hayley

*Odešle mu sms a znovu si ji po sobě přečte. Ušklíbne se, zda to nevyznělo nějak moc naléhavě, jako kdyby byla v naprostých koncích. I kdyby byla, nechtěla by to dávat najevo, nikdy. Ani nečeká na odpověď. Spíš přemýšlí, co má dělat. Nakonec si vezme propisku a papír. Jde do pokoje své dcery, mobil si vezme sebou, kdyby náhodou. Přijde do pokoje, který je nachystaný pro malou. Vezme si knihu, posadí se do křesla a tu si položí na nohy. Na to položí papír a cvakne propiskou. Začne psát.*

*Jacksonova odpověď Hayley.*

kód:

Ahoj Hayley, nemusíš se omlouvat, já se nezlobím. Jen mi děláš starosti. Od posledního setkání přemýšlím, kdo ti tolik ublížil... Rád se za tebou zastavím. Třeba zítra. Budu muset patrně do města. Potřebuji něco vyřídit. Ozvu se ti, až se budu vyskytovat někde blízko sídla. Opatruj sebe i malou. Netrap se. Nikdo a nic ti za to nestojí. Jackson.

*Celý den sedí ve sklepě v klidu na zemi, krev od Genevieve dostal, sice málo, ale aspoň něco. Teď večer ale dostal znovu žízeň. Sice by to vydržel bez krve ještě dlouho, ale když je teď uřknutý, má prostě žízeň mnohem častěji. Vstane z podlahy, opráší si kalhoty a zase začne rámusit se řetězy. Třeba ho uslyší nějaký upír, ovládne ho, aby mu krev přinesl a zase jí bude mít habaděj. Možná by ho mohl ovládnout, aby mu přinesl někoho živého.. Uvidí.*

*Přečetla si odpověď od Jacka a už se mu rozhodla dál neodepsat. Jeho sms ji upřímně zahřála na srdci, protože on ji dokáže vždycky potěšit. Sice ví, že mu bude muset vysvětlovat, o co šlo, proč se tak chovala, ale nějak se na to připraví. Nechá mobil v pokoji a jde se dále procházet po sídle. Připadá ji, že je tady neuvěřitelný klid a to ji částečně děsí. Je tady vůbec někdo s ní a nebo ne? Z vrchního patra přejde do spodního. Ruku má položenou na břiše, přemýšlí a pomalým krokem se jenom tak prochází. Zastaví se, když zaslechne rámus, který způsobují řetězy. Vydá se za tím zvukem a přemýšlí, kdo to může vydávat. Za chvíli si ovšem uvědomí, že stále tady mají zavřeného Kola a je to určitě on, kdo chce na sebe upoutat pozornost. Možná by se prostě měla otočit a odejít. Jenže ten zvuk ji rozčiluje a něco ji říká, že si jenom tak s tím nedá pokoj. A proto se rozejde hned za ním do sklepa, zavře za sebou dveře a pomalu schází schody. Neví, jestli je tahle návštěva příliš vhodná, už jenom proto, jaký hněv k němu pociťuje za všechno, ale taky i proto, že Kol je nebezpečný. Na druhou stranu, kdyby byl tak moc nebezpečný, nebyl by tady. Jde stále za rámusem, který je ji čím dál blíž. A za chvíli ho zahlédne. Zastaví se pár metrů od něj a její tělo se hned napne. Dívá se na něj a její výraz ve tváři se pokřiví jistým znechucením.* Páni, pokaždé když tě vidím, vypadáš hůř a hůř. Jde to s tebou z kopce, Kole. *Na jeho jméno poklade důraz, když ho vyslovuje.* Co kdyby si tak přestal na sebe upozorňovat? *Pozvedne obočí a stále má na tváři znechucený výraz. Když ho vidí, prostě si hned představí to, co všechno dělal Genevieve a jak před jejíma očima ji zlomil vaz. Nikdy se s Kolem nepřátelila, ale taky na něj neměla žádný názor. A teď? Teď ho nemůže ani vystát.*

*Po chvilce uslyšel, jak někdo otvírá dveře do sklepa a pomalu schází schody dolů? Kdo by to mohl být? Konečně nějaký ten upír? Nebo mu přišel promlouvat do duše Elijah. A nebo to bude Genevieve. Ta by nebyla tak špatná, protože by mu možná krev donesla. Když uviděl místo upíra nebo Genevieve Hayley, protočil oči. Nemohlo jí to uniknout; chtěl, aby viděla, jak ho otravuje, že přišla.* A ty jsi každym dnem tlustší a tlustší. *ušklíbne se na ni, jo tohle ji možná naštve. A víte co? Možná lepší, že přišla, aspoň má teď zase na chvíli zábavu, stejně tak, jako to bylo s Rebekou.* Budu na sebe upozorňovat, dokud mi někdo nepřinese krev. Mám hlad. A když mám hlad tak víš, že se chovám ještě hůř než normálně. Takže bys mi mohla něco přinýst. *řekne, mrkne na ni a udělá jeden krok směrem k ní.*

*Při jeho poznámce se ještě víc ušklíbne a založí si ruce na hrudi. Ten malý Původní zmetek asi neví, s kým to mluví. Rty má semknuté pevně k sobě. Zdá se, že už teď se musí ovládat, aby na něj okamžitě nevystartovala. Ovšem nechce mu udělat takovou radost, akorát by ho to ještě víc popohánělo k tomu, aby si z ní utahoval. A proto se snaží uvolnit a usměje se na něj. Je pravda, že ten úsměv je z donucení, musí se hodně přemáhat.* Ach ano, to znamená, že se máme velice dobře. Což se o tobě říct nedá. *Sjede ho celého pohledem a stále se na něj usmívá. A proč by si měla vlastně dělat něco z řečí nějakého puberťáka? Možná má už pár stovek let za sebou, ale stále je zaseknutý ve věku, kdy vážně ten pubertální věk měl. Vlastně ani netušila, kolik Kolovi přesně je. Pozvedne ruku a namíří na něj ukazováčkem se kterým udělá krouživý pohyb směrem k němu, zřejmě aby na něj poukázala.* Řekni mi, jak dlouho to bude trvat, než tady uschneš? *Věnuje mu další úsměv. Při zmínce o krvi se musí pousmát ještě víc.* Vlastně ano, mohla bych ti něco přinést. Ale to by si mě musel pěkně poprosit. *Popojde o jeden krok dozadu, když on ho udělá k ní. Rozhodně nechce riskovat to, že ho bude mít ve své blízkosti. Je to magor, vždycky to byl magor a v jejím stavu nehodlá rozhodně nic riskovat. Nejradši by mu akorát dala jednu přes hubu a odešla by, alespoň by se jí trochu ulevilo a na někom by si vychutnala svůj vztek a přitom by ani nemusela poslouchat připomínky na její osobu, protože zřejmě každý teď Kola nemohl vystát. A s Elijahem momentálně nekomunikovala, takže by ani nečekala, že by za ní přišel s tím, co se stalo a proč. Za to, co udělal Genevieve si toho zasloužil hodně. Nerozumí tomu, jak i přes to všechno se dokáže chovat takhle. Něco jí na něm prostě nesedělo, ale přes tu nechuť co k němu cítila se tím nijak zvlášť nezabývala.*