The Abattoir

*Ráno je vzhůru opět brzy. Vstane a po ranních rituálech, než vyrazí ven, se rozhodne nejdříve napsat Sophie, aby zjistil, jak proběhlo to kouzlo. Měl z její zprávy divný pocit už v noci. Nyní chce vědět, co se dělo.*

kód:

Dobré ráno Sophie, v noci jsem vyhověl tvému požadavku. Teď si přeji totéž od tebe. Chci vědět, co se stalo. Můžu se zastavit? Elijah.

*Zprávu odešle. Na odpověď ani nečeká. Vyjde z pokoje, seběhne schody a opustí sídlo směrem k baru Rousseau. Cestou si chce odchytit ještě pár turistů ke snídani. Každopádně se dnes nechce nechat odbýt a zjistit, co se dělo.*

(Zpráva Elijahovi:)

kód:

Ahoj, jo můžeš se stavit. Jsem v baru.

*Dnes si pospala opravdu hodně dlouho. Vyleze z postele a tradičně zamíří do koupelny, kde si dá horkou vanu ve které relaxuje. Teplá voda ji dělá dobře na břicho, když malá hlavně kope. Občas má už bolesti, ale ne, že by o tom někomu říkala. Zřejmě je to v tomhle měsíci naprosto normální a zbytečně s tím nehodlá někoho stresovat, ani sebe ne. Po nějaké době vyleze, osuší se a hned se převleče do oblečení, které je přizpůsobivé jejímu stavu. Má docela už hlad, takže hned ze svého pokoje zamíří dolů do kuchyně. Ani nečeká, že by tam někdo mohl být, protože skoro pořád potkává spíše jen upíry, kteří to tady hlídají a nebo lépe řečeno hlídají ji. Vejde do kuchyně a když tam zahlédne Rebekah, neubrání se překvapivému výrazu ve tváři. Nečekala ji tady, vlastně se spolu moc nevídají. Jenom doufá, že nedostane i od ní přednášku ohledně její návštěvy Kola, i když si nemyslí, že Rebekah by si to odpustila.* Ahoj, Rebeko. *Pousměje se a taktéž zamíří směrem k lednici.* Ani si nedokážu teď vybavit, po jak dlouhé době tě opět vidím. A to jsme v jednom sídle.

*Přejde k lednici a začne si vytahovat potraviny ven, přičemž se nezapomene podívat na Rebekah, když na ni mluví. Sjede ji celou pohledem, nezdá se ji dnes ve své kůži. Pokaždé, co ji vidí, tak ji připadá veselejší a hlavně má rýpavou náladu, dnes je spíše skleslá a nerozumí tomu, proč. Možná se to ale dozví. Nerada něco zrovna z Původních tahá a obzvlášť z ní, když zrovna u ní neví, jak bude v danou chvíli reagovat. Zavře lednici a nadechne se zhluboka.* Bohužel jsem tě nezahlédla snad nikdy. Upřímně většinu času trávím s Klausem, Elijahem a v posledních dnech s Jacksonem. Ani se moc po sídle nerozhlížím. *Ušklíbne se nad tím. Vždyť je to tady samý upír, není ji to nepříjemnější. Dále ji poslouchá a nezapomene opět nahodit podrážděný výraz, když se začnou bavit o Kolovi. To jméno ji přímo drásá nervy a už o tom hovořila s Klausem a Elijahem. Ale pro změnu ji přijde, že Bekah nemá v plánu ji nějak s tím provokovat, dnes je nějaká klidnější. Což je na její povahu velmi zvláštní, až ji to skoro děsí. Opře se bokem o lednici.* Mám se v rámci možností, ani nevím, jak přesně bych ti měla na něco takového odpovědět. Zeptala bych se na tebe, ale zdá se, že tvá nálada je dnes na bodě mrazu. *Pozvedne obočí a začne si potom připravovat jídlo, občas se věnuje přípravě a občas se dívá na tu blonďatou záři poblíž ní.* Ano, slyšela jsi správně. Bohužel mě vytočil do nepříčetnosti, já neovládla svůj vlčí temperament a přiblížila se k němu blíž, než jsem měla. *Popíše ji celou situaci velice stručně. Bylo jasné, že o tom bude vědět. Měla pravdu, tady se roznese všechno. Nedivila by se, kdyby upíři znali velikosti jejího spodního prádla.*

V tom případě ti mohu tak akorát popřát hodně štěstí, co se týče Klause. Toho jsem naposledy viděla ten den, co mě Kol pokousal. *Ušklíbne se, vlastně když se nad tím tak zamyslí, tak to není zase tak dlouho. Ve skutečnosti jsou to tak dva dny? Ani neví, přesně. Ale od té doby se s ním neviděla, díky jejich hádce. Ani se tomu nediví, on na ni očividně zuří a ta facka k tomu jenom dopomohla. Stále si ji prohlíží, jako kdyby na ni bylo vážně něco zvláštního. Ani netuší, proč má šátek okolo krku, když nad tím uvažuje, nikdy snad šátek na krku neměla. Nepřišlo jí to moc do jejího stylu, ale je možné, že ho pozměnila.* Sourozenecký pokec a nebo řešení problémů? *Netušila, proč chce Bekah s ním mluvit, teoreticky jí do toho ani nic nebylo. Ale zajímala se o to. Nakrčí obočí při tom, když ji oznámí její nevydařený pokus. Možná už začíná chápat, proč s Klausem chce mluvit. Přestane se věnovat přípravě jídla, vezme jenom jablko a zakousne se do něj. Trochu toho sní a začne se ji plně věnovat.* Co se stalo? *Po těchto slovech se zarazí, když uvidí její výraz ve tváři. Popadne ji zděšení a proto odloží jablko na kuchyňskou linku. Přejde k Rebece o něco blíž, než doposud a začne si ji starostlivě prohlížet.* Jsi v pořádku? *Pozvedne jedno obočí, má obavy, že se děje něco, o čem nikdo neví. Kol je uřknutý, co když provedli něco právě i jí? Začíná z toho být čím dál víc nesvá. Ke Kolovi se nechce dál vyjadřovat, ale její poslední slova ji nutí k tomu, aby něco přece jenom řekla. Nakrčí čelo a ohrne nos, takže zřejmě Kol útočí na každého, kdo mu přijde do cesty.* Co ti udělal?

Myslím si, že něco takového nerisknu. Potom by mě Klaus vzal a zavřel do nějaké věže na hodně zámků a nechal by mě střežit rovnou celou gardou upírů. *Pronese zcela ironicky, neměla v plánu jít už někdy za Kolem, ani kdyby nemluvila s nikým měsíce, nešla by za ním vést nějaký rozhovor. Ohrozila tím svou dceru, tuhle chybu nehodlala opakovat. Ani si nějak nemyslela, že to Bekah myslela vážně, spíš to byla jenom jedna z jejich narážek.* Stále nerozumím tomu, o čem to zatraceně mluvíš. Ale hodně štěstí s hledáním jeho osoby. *Pousměje se trochu pobaveně, možná ho bude schopná sehnat, upřímně jí to přeje. Sama ví, že někdy je vážně těžké ho sehnat, když ho člověk potřebuje, naštěstí, ona ho teď nepotřebovala. Zavrtí nesouhlasně hlavou, když jí řekne, že je v pořádku. Nebyla v pořádku, nezdála se jí v pořádku a snažila se hledat jakýkoliv náznak toho, co by jí prozradilo, co se s Rebekah děje. Zdálo se, že ji není fyzicky dobře, což se u upírů nestává. Tohle nezapříčinila její špatná nálada. Neodpovídá, protože se prostě zapřemýšlí do toho, co je s ní špatně. Nakonec ji z toho vytrhnou slova o Kolovi u kterých se nezapomene znechuceně ušklíbnout a dát tím najevo jasnou nechuť k jeho osobě.* Zlomil ti vaz? Zdá se, že Kol se teď momentálně velmi baví na urážení lidí a zabíjení nebo mrzačení. *Oblízne si vrchní ret. Nelíbilo se jí, že Kol takhle zachází i s vlastní sestrou, očividně si ale vůbec neuvědomoval, co dělá. Byl to vážně teď naprostý magor, ale nemohla k němu cítit nějakou lítost, kvůli tomu, co s ním je. I kdyby chtěla, nešlo to. Momentálně z Rebeky odvrátila pohled a dívá se někde za ni, jak je ponořená ve svých myšlenkách. Zarazí se, jakmile začne Rebekah mluvit nějaké nesmysly, co nemají žádnou spojitost s jejich konverzací. Ušklíbne se a dívá se na ni trochu vyděšeně.* Rebeko? *Pozoruje její výraz, spíše její oči, které jsou prázdné, jako kdyby tady ani nebyla, jako kdyby ani nevnímala realitu. V tu chvíli ji napadne jediná věc, která tohle způsobuje, díky které by se mohla cítit tak mizerně, jak povídá a i vypadá. Na čele má pot, není přítomná, mluví o věcech, které nemají nic společného s jejich konverzací. Zná ty příznaky, jak by nemohla? Tohle je zásluha vlkodlačího jedu, musí být. Jiné vysvětlení ji nenapadá. Ihned od Rebeky ustoupí o několik kroků dál. Na jejím těle žádné známky po kousnutí neviděla, možná právě proto měla okolo krku ten šátek, který to zakrýval. Nestačí ani nějak zareagovat. Zděšením vykulí oči, když Rebekah uchopí nůž, namíří ho proti ní a následně i hodí. Její reflexy ovšem nejsou tak rychlé a už vůbec ne v tomhle stavu, takže se tomu nestihne vyhnout. Nůž ji projede ramenem a zastaví se zřejmě o lopatku. Zařve v tu chvíli neuvěřitelnou bolestí a její nohy se automaticky dají do pohybu. Jednou rukou se zachytí stolu a sune se dál od ní, přičemž stále má pohled upřený na Rebece. Musí být ostražitá, nemůže ji teď spustit z očí. Vidí v ní nepřítele, někoho, koho chce zabít. Jakmile by se k ní otočila zády, začala by panikařit a utíkat, tak by to dopadlo ještě hůř. Opře se zadkem o stůl a uchopí nůž do ruky. Zatne zuby a vytáhne si ho, i když to jde velmi těžce. Nejde u toho nevypustit další stény bolesti. Z levé ruky si přehodí nůž do pravé a teď ho má ona namířený na Rebekah, nechce ji ublížit, ale musí se proti ní bránit. Nemůže dovolit, aby ohrozila její dítě.*

*Postupuje dál od Rebeky a nůž silně svírá v ruce. Obezřetně se na ni dívá, potřebuje odtud co nejrychleji zmizet. V tomhle domě nebude už ani o další sekundu navíc, ne s ní. Ví, že Rebekah je teď posedlá nějakou vizí zřejmě z minulosti a všechno to způsobuje vlkodlačí jed, ale nemůže ji být teď líto Rebeky. Ne, když ohrožuje její dítě. Upřímně začíná být pořádně vytočená, že ještě nikdo ji nepřišel na pomoct. Klaus pořád mluví o tom, jak je v bezpečí, jak ji chrání, ale kde je ta ochrana? Kde je ochrana od něj nebo od Elijaha? Tohle místo pro ni není bezpečné. Jakmile zahlédne Rebeku, její tvář, upíří tvář, ty žílky pod očima. Nehodlá už na nic dalšího čekat, chce prostě utéct co nejrychleji od ní. Bohužel, k její smůle se u ní objeví během vteřiny. Zřejmě nemá ani tušení o tom, že používá upíří rychlost. V momentě ji na tváři přistane od ní facka, ale pořádná. Odhodí jí to směrem k lednici a udeří se do hlavy. Sjede na podlahu a není v tuhle chvíli schopná ničeho. Hlava ji přímo třeští, obličej ji pálí od toho, jak ji udeřila. Cítí bolest i v břiše a to je ale to jediné, nad čím dokáže přemýšlet. Má neskutečný strach o malou, bojí se, aby se jí ještě něco nestalo. Instinktivně pozvedne ruku a položí si ji na břicho. Otevře oči a uvidí, jak už se k Rebece vrhají dva upíři, Marcelovi poskoci, co ji chytnou za obě paže a přitisknou na stěnu. Pak ucítí, že i jí se nějaký upír dotýká a pomáhá ji na nohy. Chvíli je ještě otupělá z té bolesti a je vlastně ráda, že to přežila a tou ránou ji nezlomila vaz. Naštěstí ji to dítě léčí, pomáhá ji a když se trochu vzpamatuje, nehodlá zůstávat dál s Bekou v místnosti, i když ví v hloubi duše, že za tohle může nějaký pitomý vlkodlak, co jí kousnul. Zjistí, kdo to byl a zabije ho, protože díky němu mohla skončit mrtvá a dítě taky. Hned vyběhne ze sídla ven k autu, nechce tady být. Ne, když je Rebekah v takovém stavu. Odejde potom pryč a ať si Klaus a Elijah říkají, co chtějí. Tady v bezpečí rozhodně není.*

*Najednou se tam objevili dva Marcelovi upíři, kteři ji drželi za ruce a přitiskli ji na stěnu. V její vizi to dělal jenom jeden člověk, on, kterého naštvala ta facka a tak ji přidržel na stěně. Snažila se proti němu bojovat svojí silou. Šlo to pomalu, byla oslabená jedem a oni byli dva. Ale nakonec se jí podařilo dostat se jí z jeho/jejich sevření. Jenže v tu chvíli už tam nebyl on ani ta chatrč. Byla zpátky v současnosti, fyzicky i duševně a zmateně se rozhlížela kolem. Hledala, kam se poděla Hayley. Jenže v tom se na ní zase vrhl nějaký upírům, protože jim ještě nedošlo, že je už v pořádku. Nepatří zrovna k těm extra chápavým. Zlomila mu vaz a stejně tak i těm ostatním. Když si uvědomovala svoji situaci, tak to bylo pro ni snazší. Rozhlížela se pak kolem sebe.* Hayley? Hayley! *Zavolala, ale nic se neozývalo. Zarazila se, když ucítila krev a podívala se pak, odkud pocházela. Na zemi bylo několik kapek krve od toho, jak se do Hayley zabodl nůž. Momentálně netušila, co přesně se stalo, ale věděla, že ta krev je Hayleina a že ji to udělala ona. Doufala, že utekla a že je v pořádku. Vytáhla alespoň mobil a napsala ji esemesku.*

kód:

Hayley, promiň za to, co jsem udělala a že jsem ti ublížila, i když nevím, jak moc. Doufám, že se z toho rychle uzdravíte a že jste obě dvě v pořádku. Kde jsi teď?

*Sms Klausovi*

kód:

Odjela jsem do Zátoky, Rebekah má v sobě vlkodlačí jed a zaútočila na mě. Nechci se tam vracet, dokud z ní jed nevyprchá a nebo jí nedáš krev. - Hayley

*Sms Elijahovi*

kód:

Odjela jsem do Zátoky, Rebekah má v sobě vlkodlačí jed a zaútočila na mě. Nechci se tam vracet, dokud z ní jed nevyprchá a nebo jí Klaus nedá svou krev na vyléčení. - Hayley

*A sms Rebece*

kód:

Naštěstí jsem v pořádku, Rebeko a i malá je v pořádku. Mrzí mě, že máš v sobě vlkodlačí jed, kdo ti to udělal? Odjela jsem do Zátoky, bude lepší, když budu tady, dokud se z toho nedostaneš. Ať jsi brzy v pořádku. - Hayley

(Ráno vstal velmi pozdě a až do odpoledne se snažil sehnat Claire, nebo Jacksona. Hledal po městě, zda tu na ně někde nenarazí, protože si to u nich teď musí vyžehlit. Musí vyžehlit to, co udělal Rebekah. Vážně se na tu schůzku, kterou bude muset dřív nebo později absolvovat, netěší.Vždycky se tam pobavil, protože se dá s Jacksonem vtipkovat, teda spíš on vtipkuje a Jack ho jen zabíjí pohledem. Ale ta co ho čeká, bude jiná, hodně jiná. Hodně ho štve to, co udělala, vždycky věděl, že je Bekah trošku žárlivá, ale že mu až takhle všechno pokazí, to mu vážně nejde do hlavy. Snažil se tu něco dál provozovat, tak aby to fungovalo a ona mu to tu teď všechno zničí a to jen kvůli jedné události, a možná ještě kvůli něčem, o čem ještě ani neví. Ve městě byl bezradný a nikoho nenašel. Do zátoky se rozhodně vydat nemohl, tak se raději vrátil domů. Mířil rovnou do kuchyně, protože začínal mít na něco chuť. Ne krev, ale jídlo. Normální jídlo. Už cestou tam se mu zdá, že je něco v nepořádku. Vešel do místnosti a spatřil Rebekah, která si tam jenom stojí a okolo ní leží jeho upíři.)  Takže tobě nestačí, že jsi úplně porušila dohodu a veškerá pravidly, ty mi ještě chceš zničit kuchyň a moje lidi. (Rozmáchl se rukama a jen se na ní nechápavě díval.)

kód:

Díkybohu, že jste v pořádku. Kousla mě Claire, když jsem se ji snažila zabít. Když se zeptáš Jacksona, tak bude znát podrobnosti, protože už určitě byla žalovat. Napíšu ti, až budu v pořádku a budeš se moct vrátit. Rebekah

kód:

Kde jsi? Něco bych od tebe potřebovala. Rebekah

(Při pohledu na ten její výraz, mu došlo, že to možná trochu přehnal. Netušil o co tu jde a byl okamžitě hnusný. Sklopil hlavu, ale když uslyšel, že se k tomu Bekah nějak vyjadřuje, tak se podíval zpátky na ní. Nijak a to neodpovídal, vlastně se ani nechystal. Nemá zapotřebí se jí omlouvat i přes to, že tohle trochu přehnal. Podívá se na bezmocné upíry, kteří leží na zemi a jen kroutí hlavou.) Co ti (Zasekl se, když jí uviděl, jak pomalu padá na zem. Rychle se k ní dostal a chytil ji za paži. Z blízka už jí konečně viděl pořádně do obličeje. Byla celá zpocená a vypadala velmi zuboženě. Sice tohle až do takovéhle fáze nezažil, ale viděl dostatek upírů v téhle situaci, aby poznal o co jde. Klekne si k Rebekah a dívá se jí do očí.) Řekni, že tě nekousla. (Kroutil hlavou.) Kde je Klaus? Proč tu není teď, když ho opravdu někdo potřebuje? Jindy du oxiduje pořád a teď je někde v prdeli. (Naštvaně si zanadával a chytl Bekah za ruku.) Proč jsi mi to neřekla už včera? (Domáhal se odpovědi a stále se tvářil zamračeně. Štve ho to, že se to nedozvěděl už dříve. Kdyby se to dozvěděl, tak by to mohli nějak vyřešit a všichni by z toho vyšli vcelku bez úhony.)

(Musel se trošku pousmát.) Fajn. Neboj se.. On určitě přijde. Sice jenom jsi jeho milovaná, malá sestřička. (Usmál se. Jemně jí pohladil po ruce, za kterou jí celou dobu držel. Cítí z ní obrovské teplo. Pocítí, že teplo odchází a s ním i její ruka. Začala vykašlávat krev, což rozhodně nebylo nic příjemné. Smutně kroutil hlavou a čekal, až se k němu obrátí.) Máš pravdu..Ale stejně jsi mi to nějak měla říct. (Připadalo mu, že za to skoro může on sám.) Nechceš si jít lehnout? Spánek by ti mohl pomoct. Máš tam moje kouzelný polštáře. (Trochu se zasmál a mrkl na ní. Vstal ze země a podal Rebekah ruku na pomoc.)

Má teď hold jiné záležitosti. Děje se toho hodně a už na tebe hold nemá tolik času jako měl dřív. (Pokrčil rameny. Rozhodně ho nechce bránit, ale myslí si, že to tak prostě je. Usmál se, když souhlasila, že mu to příště řekne.) To doufám. (Mrkl na ní a začal jí pomáhat vstát. Zahlédl, jak se pomalu řítí k zemi a tak jí rychle chytil za ruku. Pevně si jí pak k sobě přitáhl, aby mu ještě nespadla. Chvíli jen potichu čekal, než se na něho zase koukne těma jejíma očkama. Poznal, že teď se tváří úplně jinak. Moc dobře si tenhle pohled pamatuje a vždycky mu byl příjemný. A teď tomu není jinak. To její miluju tě, ho vážně vyvedlo z normálu. Těšilo ho to, že se k němu otevřela a sdělila mu, co k němu cítí. Stále se usmíval a byl šťastný, dokonce se ani nehodlal bránit tomu polibku, o kterém věděl, že bude skvělý. Tiskli se na sebe tělo na tělo a on dál chtěl pokračovat v líbání, tedy do té doby než ho oslovila. Teda vlastně, než oslovila nějakého Lorenta. A tím on rozhodně není. Zamračeně se na ní zadíval.) Kdybych tě tak nemiloval, tak ti dám facku, aby jsi se probrala. (Zamumlal si pod fousy a pak odvrátil pohled. Chytl jí jemně za ruku a mířil k ní do pokoje. Po schodech jí pomáhal, aby zase nespadla. Otevřel dveře dokořán a nechal jí, ať se sama posadí na postel. Zavřel za nimi dveře.) Kdo je ksakru, Lorento?! (Žárlivě se na ní díval a nehodlal být milý.)

(Konečně viděl na jejím obličeji, že už je zpátky mezi nebem a zemí. A nevznáší se někde ve snech či ,jak se tohle nazývá. Spíš halucinace, tak by to on nazval. Zaskřípal zuby a založil si ruce na hrudi. Otočil se k ní zády.) To je vlastně jedno. (Pokrčil ramena. Vlastně jí to vůbec nemusí říkat, akorát by se znovu naštval.) Mě je úplně u prdele, jak se jmenuje. Je to nějakej parchant a já nepotřebuju vědět, jak přesně se jmenuje. (Rozmáchl rukama a přešel až k oknu. Chvíli se díval ven z okna, potom se posadil na parapet. Sledoval Rebekah, která pořád vypadala velmi nemocně. Jako kdyby měla nějakou chřipku nebo nebo nemoc, tomu podobnou. Zhluboka se nadechl a přešel pomalu ke dveřím.) Zkus usnout. Ok? (Netušil, co by si s ní měl tak povídat. Raději by teď odešel. Choval se trochu žárlivě a to on nemá rád, nikdy to na sobě neměl rád. Sice není tak příšerně žárlivý, tak jako je Bekah, ale stále ho to trápí.)[/color]

(Otevřel dveře a ještě zkontroloval Bekhu, zda už leží a nebo ne. Leží a tak může pomalu odejít. Přikývne na to, že mu řekne, když ho uvidí.) Jo neboj se. (Ujistil ji a hned na to vyběhl z pokoje. Zavřel za sebou potichu dveře. Prošel dlouho chodbou tam a zpátky snad pětkrát, než konečně sešel dolů ze schodů. Vytáhl si z kapsy mobil a četl si poslední sms, které psal Jacksonovi. Musel se nad tím, co mu napsal pousmát a trochu se divil tomu, že nedostal na čumák. Začal tedy psát.)

kód:

Zdravím Jacksone. Počítám s tím, že už jsi slyšel o té ''nehodě''. Nehodlám nikoho bránit, chci si s tebou jen promluvit a ujasnit si to všechno. Napiš mi, kdy a kde se sejdeme. Marcel.

(Přečetl si to, než to odeslal. Zní to spíš jako kdyby to vůbec nebyl on. Tak seriózní a bez veškerých vtípků. Sám nad tím jen kroutil hlavou. Schoval si tedy mobil do kapsy a zašel k hloučku upírů. Zeptal se jich, zda netuší, kde by mohl být Diego. Nikdy o něm nic netušil, tak od nich tedy odešel. Vyšel ze sídla a venku se tam posadil na schody. Založil si ruce do dlaní. Přemýšlel nad tím vším, co se mu v posledních dnech událo.)