The Abattoir

*Jacksonova odpověď.*

kód:

Zdravím Marceli, jsem rád, že píšeš. Jinak bych to udělal já. Vím o tom. Mluvil jsem s Claire. Řekla mi, co se stalo. Můžeme se sejít ještě dnes. Navrhuji naše staré místo. Místnost na schůze frakcí v kostele. Jackson.

(Stále seděl na schodech a díval se na keře, které tu sotva rostli. Napadlo ho, že by se jim třeba hodil zahradník, ale ten by tu asi moc dlouho nepřežil. Dřív nebo později by skončil jako něčí chutná večere a nebo možná snídaně. Uslyšel mírné zabzučení, vytáhl si svůj mobil z kapsy a začal si číst odpověď. Napadlo ho, že kdyby nenapsal on, tak napíše on. Je rád, že to udělal první, protože kdyby ne, tak by to mohlo vyznít, že se o to nezajímá. Odepsal mu.)

kód:

Fajn. Budu tam tedy čekat.

(Odeslal zprávu a rovnou mířil ke kostelu. Celou cestu šel jako úplně normální člověk, co neměl tak dobrý den. Zastavil se před kostelem a pořádně si ho prohlédl. S velkým nádechem vešel dovnitř a rovnou se vydal do místnosti, ve které se už událo několik schůzek. Posadil se na židli, která byla trochu zničená a čekal na Jacksona.)

*Už pár dní za ním nikdo nebyl. A vytáčelo ho to, a to dost. Měl zase náladu si do někoho pořádně rýpnout, ale to nemohl, když za ním nikdo nepřišel. A už měl zase žízeň, dlouho nic nepil, takže doufá, že co nevidět někdo přijde. Buď někdo aspoň trošku hloupej, stejně jako Hayley, kdo se k němu přiblíží tak blízko, že se bude moct napít a nebo někdo jako Genevieve, která mu krev prostě dá... Teď sedí na podlaze, opřený o zeď a poslouchá, co se děje v Sídle.*

(Dorazila k Abattoiru a tam na ni čekala drobná blondýnka, členka Sophiina covenu, jedna z těch, která nepodlehla Benjaminovi, chápe Sophie a stojí ve všem za ní. Pozdravila ji a seznámila ji se situací. Podala jí papír s kouzlem a vydala se do sídla. Na blondýně bylo vidět, že má respekt z toho, že by do sídla měla vstoupit, ale když viděla bezstarostě vcházet Genevieve, tak se odhodlala také. Upírů tam dneska bylo jen pár a většina z nich si jich nevšímala, protože v poslední době byli zvyklí na to, že se tu čarodějky střídají jako na běžícím pásu. Zamířila na jistotu přímo do sklepa a blondýnka mířila za ní. Otevřela dveře Kolovy cely, udržovala si poctivě vzdálenost a blondýna stála vedle ní.) Dobré ráno, Kole. (řekla poněkud nezaujatě) Něco na tobě vyzkoušíme, když to bude fungovat, můžeš se radovat, budeš propuštěn. Když to fungovat nebude, smůla. (pokčí rameny a podívá se na něj)

*Po chvilce, co naslouchal dění v Sídle uslyšel dva hlasy - v jednom poznal hlas Genevieve, ten druhý v životě neslyšel. Mohla mu přinést krev, rozhodně by se nezlobil. Čekal, že Genevieve zamíří hned za ním do sklepa. Ano, sice mohla jít za Klausem, Hayley, Bekou nebo Elijahem, ale tak nějak věřil tomu, že jde za ním. Určitě pro něj měla pořád slabost. Když Gen i s blondýnkou vešla do sklepa, zůstal na nich pohledem.* Dobré ráno, Gennie. *zase ji osloví takhle, i když ví, že ji to štve.* Koukám, že jsi mi přinesla konečně něco k jídlu. *blondýnku si změří pohledem od hlavy až k patě* Sice mohla bejt trošku větší, ale lepší něco než nic. *pronese nakonec a vrátí se pohledem zpátky na Genevieve. Pozvedne obočí, když řekne, že na něm budou něco zkoušet.* Nic na mě zkoušet nebudete. A ven se dostanu tak jako tak. *řekne sebejistě.*

(když jí osloví Gennie, tak se jen uchechtne. Nějak se jím nechtěla nechat vytočit, ne. Dneska se mu to nepodaří. Tvářila se opět nevzrušeně a lhostejně, když jí říkal, že mu konečně přinesla jídlo.) Ne, Kole, ona není tvoje jídlo. (podívala se na čarodějku, na které bylo znát mírné zděšení, ale vlivem toho, jak se Genevieve chovala klidně, se nakonec uklidnila taky.) Tohle tvoje údajné jídlo je čarodějka, která se pokusí zbavit tě toho uřknutí. Takže když to půjde dobře, tak odsud můžeš ještě dneska vypadnout, když to dobře nepůjde, ještě chvíli si tu pobudeš. A věř mi, že my si na tobě můžeme zkoušet, co se nám zachce, Kole Mikaelsone. (mírně se ušklíbne... jednala opravdu chladně a bez emocí. Jako by to ani nebyla ona, jako by veškerá její láska ke Kolovi rázem vyprchala, ale ona samozřejmě nevyprchala. Jen ji pro tuhle chvíli uzamkla někde hluboko v sobě. Čarodějka se tedy pustí do zaklínání. Když byla hotová, Kol na chvíli omdlel, až se vzbudí, tak bude poznat, jestli se kouzlo povedlo nebo ne. Genevieve pošle tu čarodějku domů. Když se to povede, může zavolat Sophie a ta by tentokrát již jistě přišla, když se to nepovede, nemá ani koho volat, prostě to budou muset nějak zkoušet znovu. Čeká tedy, až se Kol probere. Mezitím si sedla na schod u dveří místnosti.)

Zatím není moje jídlo. *řekne a ušklíbne se. Nestála zase tak daleko, a kdyby chtěl, možná by se k ní dostal. Podle něj nebyla moc zkušená a byla taky dost vystrašená, takže by byla asi v takovém šoku, kdyby ji napadl, že by se ani nemohla bránit. Když začala zas mluvit o tom, že je prý uřknutý, jenom protočil oči. Ne, nebyl uřknutý, to musel vědět nejlíp on.* Já nejsem uřknutý, Genevieve. *zavrčí a celou dobu se na ni dívá. Zamračí se, když začne čarodějka odříkávat kouzlo. Dokáže poznat, díky svým zkušenostem, že jde opravdu o kouzlo, které se bude snažit sejmout z něho to údajné uřknutí. Když zaříkávání dokončila, omdlel a svalil se na tvrdou zem. Po chvíli otevřel oči. Necítil se nějak jinak, cítil se pořád stejně. Sednul si na zem, opřel se o zeď a chytil se za spánky. Bolela ho hlava, asi to byl následek toho kouzla. Gen zatím nemohla poznat, jestli už je v pořádku nebo ne.*

(Neposlouchala jeho prostesty, jenom se dívala, jak ta čaroděka čaruje. Docela jí to chybělo. Chyběl jí ten pocit toho, když odříkává kouzlo. Chyběl jí ten pocit, který cítila, když jí proudila energie magie. Vedle té čarodějky se cítila celkem hloupě. Byla jí sebrána její přirozenost. Ano, její přirozeností bylo být čarodějkou, ale teď už jí není. Nějak už alespoň trochu může tušit, jaké to bylo, pokud se u některých Původních projevila magie a oni ji pak vlivem toho, že se stali upíry, ztratili. Když se Kol konečně probral, zvedla hlavu a otočila ji k němu.) Malý test. Co bys te´d nejradši udělal?

*Zasměje se, když se ho zeptá,co by teď nejradši udělal. Potom se pomalu zvedne - bolest hlavy rychle ustupuje, za chvíli ho už vůbec nebolí.* Nejradši bych tu malou blonďatou děvku zabil. Vysál bych ji krev z těla do poslední kapky. To bych udělal. *ušklíbne se na ni, jak asi Gen pochopí, kouzlo nefungovalo.* Mohla bys mi aspoň tý krve trošku přinýst, abys tu nebyla zbytečně. *řekne a jde co nejblíž k ní.*

Fajn, tak to má ta malá blonďatá děvka asi štěstí, že tu ještě stále není. Nebo máš možná štěstí ty, že tu ještě stále není, protože by asi z tohohle označení moc šťastná nebyla. A to by se taky mohlo odrazit na tom, jak by se k tobě teď zachovala. I když... umíš ty teď vlastně něco jiného, než všem nadávat do děvek? Zdá se mi, že máš nějakou chabou slovní zásobu. (podívá se na něj provokativně a pak zase pohled odvrátí, na to s krví mu neodpoví. Jen si tam dál sedí a dívá se před sebe, jako by tam snad byla jen ona sama a nad něčím přemýšlela a Kol byl vzduch.)

Že mám štěstí? Vážně si myslíš, že by mi dokázala něco udělat? Zrovna ona? Taková drobná, evidentně dost nezkušená čarodějka, která dokázala zpackat i tohle kouzlo? Nebo ho snad nevytvářela ona? *koukne se na ni zkoumavě.* Protože víc se to zpackat nedalo. Byly tam chyby, které by udělal i začátečník. Snad jsi ho nevytvářela ty, nebo ta tvoje povedená kámoška? Protože jestli jo, nějak vycházíte ze cviku. *teď si z ní nedělal legraci, vážně si tam všimnul pár chyb. Byly sice malé, ale tak si to trošku přibarvil. Noa? I zkušená čarodějka dělá chyby.*

Čarodějka nemusí být natolik zkušená, aby dokázala znepříjemnit bytí upírovi. (odsekne mu a zase se podívá na něho. Naštval ji svými řečmi. Sice si říkala, že se jím vytočit nenechá, ale kde on bral to právo zrovna něco takového říkat. Mluvil, jako kdyby snad magii rozuměl, ale on jí nerozumí, nemohl. Nebyl čaroděj, sám jí to říkal. I když... vlastně neříkal, nikdy jí neřekl, jestli byl nebo nebyl čaroděj, jen říkal něco ve smyslu, že to musí být úžasné. Co když ten úžasný pocit poznal sám na vlastní kůži? Ale proč jí to neřekl?) Vytvářela jsem ho já, takže asi ano, když tam podle tebe byly tak fatální chyby, asi vycházím ze cviku. (řekne naštvaně) Ale co ty o tom vůbec víš?! (konečně se zvedne a přejde dokonce blíž k němu tak, že se mu dívá zpříma do očí. Nebojí se ho, mohl by ji teď klidně vysát, ale ona se ho nebojí, naopak, ona ráda riskuje.)

Prosímtě, tý bych se jenom dotknul a už by byla úplně mimo. Ještě víc mimo, než přišla. Nedokázala by se mi bránit. *ušklíbne se na ni. A když by mu začala vzdorovat, prostě by jí zlomil vaz, to mu problém nedělalo.* Tak dřív nebo později to přijít muselo, už nejsi čarodějka, takže ti takový drobnosti unikají. To by ale neměly. *upozorní ji s úšklebkem na rtech až do té doby, než přijde k němu.* Moje matka byla jedna z nejmocnějších čarodějek, co kdy žily. Samozřejmě, že o tom něco vím. *nezmiňuje se jí o tom, že dřív čaroděj byl on sám a dokonce docela mocný. V tomhle byl po matce.*

Nejsem čarodějka, to ale neznamená, že toho leccos, co k magii patří, neumím. Možná tohle kouzlo nevyšlo, (pokrčí rameny a protáhne obličej) nevadí, protože může vyjít třeba další. Ale když jsi tedy tak chytrý, když jsi zřejmě stál mamince u sukně a díval se, jak provádí magii, copak tam je špatně? hmm? (pobídne ho s povytaženým obočím) Já se ráda poučím, když jsi tedy takový znalec. (Stále je dost blízko u něho. Jako by si snad ani neuvědomovala, že by jí mohl něco udělat, ale ona měla jednu výhodu. Alespoň jednu. Uměla s Kolem hrát tuhle hru. Uměla se naladit na tu jeho hráčskou vlnu a prostě si užívat hru, kterou tady hrál. Ona ji hrála s ním.)

Vážně si myslíš, že ti řeknu, co je na tom špatně, abys pak přišla a dělala na mně společně s nějakou nezkušenou čarodějkou hokusy pokusy? *koukne se na ni s povytaženým obočím.* To se teda šeredně mýlíš. *koukne se na ni a pak se ušklíbne.* A nebo si z tebe dělám srandu a ve skutečnosti nemám ani páru o kouzlení ani nevím, co tam bylo za chyby. *snaží se to říct přesvědčivě, ale jestli ho Gen zná, tak pozná, že nemluví pravdu. Přiblíží se k ní ještě blíž, takže jsou u sebe vážně blízko. Hooodně blízko, že kdyby se jen trošku naklonil, mohl ji políbit. A nebo jí mohl taky celou vysát.*

Ne, vážně si to nemyslím, ale musela jsem to vyzkoušet, třeba bys byl aspoň na chvíli sdílný, v což jsem tedy nevěřila, ale tak co už. (ušklíbla se) A lhaní ti jde vážně špatně poslední dobou. (podívá se mu do očí a vezme ho za flígr trička, čímž je k ní ještě o něco blíž, i když on sám se k ní pak přisune ještě blíž. Ale ona neustoupí, zůstává stát pevně na svých nohách a kouká se mu do očí) Přestaň s tímhle lhaním, víš moc dobře, co je na tom kouzle špatně, stejně jako to, že to nevíš od své matky. Tohle nepoznáš z magie někoho druhého. Tohle poznáš jen, když se v tom pohybuješ sám. (stále ho pozoruje a neuhýbá. Vlastně si oba dva dýchají do tváře a jsou zatraceně blízko.)

Asi mě neznáš moc dobře, když si myslíš, že bych ti něco takovýho vážně řekl. *řekne a nepřestává se jí koukat do jejich očí.* A já jsem si myslel, že lžu docela obstojně. *pokrčí rameny a pozdvihne obočí, když ho chytne za tričko. Nenechal se tím ale nějak vyvézt z míry.* Dobře, možná to vím, a ne jen díky tomu, že jsem sledoval matku.. A co jako? Neřeknu ti, co je na tom špatně, i kdybys mi donesla hektolitry krve.

Já jsem ale neřekla, že jsem si myslela, že bys mi to řekl. Řekla, jsem, že jsem to zkusila, ale nevěřila v to. To je rozdíl, Kole. (Stále se dívají do očí a nesunou se od sebe. Je to možná i tak trochu mocenský boj, kdo by ustoupil první, bylo by poznat, že je podřízený tomu druhému. Ale takhle tu na druhou stranu mohou stát klidně až do Vánoc. Jeden z nich nakonec stejně bude muset couvnout, ale třeba to ten jeden z nich udělá tak, že to rozhodně nebude znamenat prohraný boj.) Obstojně neznamená perfektně. A fajn, neříkej mi to. Tak nebo tak, stejně bys ty hektolitry nedostal. Jen by mě zajímalo, proč jsi mi neřekl, že jsi byl čaroděj. (Tohle ji opravdu zajímalo a chtěla znát odpověď. Proč si Kol hrál na neuvědomělého blbečka?)

Kdybys v to nevěřila ani trošku, nezeptáš se, Genevieve. *koukne na ni a trošku se ušklíbne. Samozřejmě, že musela věřit tomu, že by jí to mohl říct. Je si jistý, že pro něj má pořád slabost. Jinak by sem nechodila. Mohla místo sebe poslat kteroukoli jinou čarodějku, s mocí, aby pomohla té malé blondýnce. Ale ne, ona přišla, i když nemusela.* Neřeknu. *řekne a znovu se ušklíbne.* Co kdybych dostal tý krve aspoň trošku? *koukne na ni tázavě a potom se přiblíží k jejímu krku, jako by ji do něj chtěl kousnout a začít pít krev. Chvilku u něj zůstane, ale pak se zas trošku vzdálí.* Neptala ses. *řekne jenom, jako by se nechumelilo.* Proč jsi vlastně přišla? Místo tebe mohla jít kterákoliv jiná čarodějka, která má moc. *zkoumavě se na ni kouká a čeká na její reakci.*

(Nehádá se s ním, je to možná tak trochu pravda. Kdyby nedoufala v to, že se možná uvolí k tomu jí to říct, tak by se ho neptala a z konverzace by to úplně vynechala.) Fajn, nemusíš mě pořád usvědčovat o tom, jak mi to neřekneš, já jsem to slyšela už napoprvé, takže... (ušklíbne se, ale pak se přestane hýbat, když se Kol přiblíží k jejímu krku. Ne, nebojí se, i když by se jí teď do něj mohl zakousnout, spíš se jí zastaví srdce z toho, jak je blízko. Zatraceně, Genevieve, nedokážeš se udržet ani chvíli v klidu.) Nemyslím si, že bys měl nějakou dostat. (odpoví mu na to a pak se na něj podívá, když se od ní odvrátí) Fajn, to je opravdu odpověď za všechny peníze, neptala jsem se (protočí oči) Myslím, že tebe nemá teď cenu ptát se vůbec na nic. (vzdá to a potom povytáhne obočí, když se jí zeptá.) Protože jsem zkrátka chtěla být u toho a vidět jak to probíhá, abych případně mohla opravit ty chyby v tom kouzle, které jsou podle tebe tak fatální, ale podle mě jsou to jen maličkosti, které když se doladí, bude to fungovat.

To je dobře, protože už mě to nebaví pořád opakovat. *vypadá to, že už po něm nebude chtít, aby jí to řekl. Však ona si na to přijde sama, když je tak dokonalá čarodějka. Když slyší změnu v tlukotu jejího srdce, musí se sám pro sebe usmát. Vsadí se, že se od něj vzdálí nakonec první Genevieve.* Copak, copak, bojíš se? *zašeptá a pak se ušklíbne.* A já si zase myslím, že bych nějakou dostat měl, protože až sem zase vleze ta vlčice, tentokrát se z ní napiju pořádně, nepřežije to. *samozřejmě myslí Hayley, koho jiného.* Já jsem neměl důvod ti to říkat. Magii jsem necítil stovky let.. Až na naší dovolené jsem ji zase cítil, jak mnou procházela. Prostě jsem ti to nechtěl říkat, od magie jsem se distancoval *tohle nebyla tak docela pravda. Vlastně se o magii zajímal celou dobu docela dost.* Koneckonců, sama víš, jaký to je, když tebou najednou, nečekaně, přestane magie proudit. *po dlouhé době se zase chová celkem normálně. Její přítomnost ho asi udržuje v klidu. Copak by někdo jiný byl ještě na živu, kdyby byl tak blízko něj?* Beztak jsi přišla jen kvůli tomu, že jsi mě chtěla vidět. *pořád stojí dost blízko u sebe, Kol nehodlá ustupovat.*

(Když se jí zeptá, jestli se ho bojí, došlo jí, že zaznamenal změnu rytmu jejího srdce. Tedy jaký upír by nezaznamenal. Snad jen ten, který by se na to opravdu nechtěl soustředit. Ale pletl se, nebylo to proto, že by se ho bála, i když by možná měla. Kdyby se rozhodl, že ji zabije, tak s tím nic neudělá, ale jako by jí snad nestačily ty patálie se životem, co má, ona musí riskovat ještě takhle. Ano, ji prostě baví riskovat a zvlášť s Kolem, když je poblíž. Ale tohle by se měla odnaučit. Měla by se od něj konečně oprostit a být volná, najít si nějakého hodného a milého muže, který nebude v jádru duše vraždící psychopat, a být s ním šťastná.) Ne, nebojím se. (podívá se mu zběžně do očí, ona rozhodně neustupuje. Pak se ale zamračí, když se zmíní o Hayley a to o krok utoupí, ale jen proto, aby na něj lépe viděla, protože to ji zajímá) Hayley byla tady a tys z ní pil? (tohle ji opravdu hodně rozčílí, protože nic ji nedokázalo vytočit víc, než když někdo ohrožoval na životě ženu, která buď čekala nebo měla malé dítě. Natáhla ruku a prásk ho. Jedna mu přiletěla zleva a následně na sebe nenechala čekat ani druhá ruka zprava.Chvíli na něj pohrdavě kouká a hrudník se jí zvedá víc než obvykle. Je opravdu vytočená. K jeho magii se už víc nevyjadřuje, to ji te´d nějak přestalo zajímat, i když jednou se k tomu určitě vrátí, až z něj třeba nebude uřknutý magor a bude s ním nějaká řeč.) Samozřejmě, přímo mě spalovala touha po tom, abys mi tady zvedal tep. (odpoví mu sarkasticky)

*Jenom se ušklíbl, když řekla, že se nebojí. Musela se bát, aspoň trošku. Nebo z něj musela mít alespoň nějaký respekt. A nebo, což byla taky možnost, byla totální blázen, že byla takhle blízko u něj. Je přece uřknutý, nebo to aspoň říká, tak proč k němu chodí tak blízko?* Tvoje srdce se rozhodlo říkat něco jinýho. *ušklíbne se na ni.* Ne, Hayley tady nebyla a nepil jsem z ní. *řekne ironicky a protočí oči.* Kdyby nebyla blbá a nechodila sem, nepil bych z ní. To asi jenom ona chce riskovat život toho děcka. Nejspíš jí je úplně jedno, jestli ho někdo zabije nebo ne. Já, Sophie nebo Benjamin, vždyť je to jedno, nemyslíš? Prostě sem neměla chodit a neměla provokovat. Myslím ale, že sem dlouho nestrčí nos. Byla dost vyděšená. *ušklíbne se, ani se nenaděje a přiletí mu facka z jedné strany a pak i z druhé.* Víš, stačilo říct, že se mě chceš dotknout, fackovat jsi mě nemusela. *možná čekala, že na ni vyjede, ale ne. Byl absolutně v klidu. Třeba ji chtěl jen ještě víc vytočit, kdo ví.* Myslím si, že ten sarkasmus ani nebyl nutnej, Gennie.

Moje srdce mě v tuhle chvíli vůbec nezajímá. (ušklíbne se na něj) Jo, Hayley sem rozhodně chodit neměla, ale ty jsi ještě větší sráč, než jsem si myslela. Pít z těhotný ženy? Je úplně jedno, jestli jsi nebo nejsi uřknutý, tohle je hnus. (dívá se na něj pohoršeně. Ano, asi si neuvědomuje, co všechno teď dělá za to dobu, co je uřknutý, ale i když to neví, ona to prostě vnímá jinak a tohle se jí opravdu hnustí.) Ne, to tedy není jedno, protože to dítě nikdo nezabije! (řekne odhodlaně a dívá se mu do očí. Když řekne, že se ho chtěla dotýkat a nemusela použít ten sarkasmus, tak si skousne ret a zase se k němu přiblíží. Zajede mu rukou pod tričko. Nosem mu přejede po tom jeho ,chvíli se mu dívá do očí a pak ho začne líbat, než se od něj jemně odlepí, stačila ho ale mezitím ještě kousnout do rtu.) Líbí se ti to? (řekne smyslně)

To mě jo. Častokrát mi toho řekne mnohem víc, než ty. A asi těžko bude lhát, nemyslíš? *koukne se na ni zkoumavě.* Klaus si ji má líp hlídat. A ona by si měla uvědomit, že k uřknutýmu *naznačí rukama uvozovky. Pořád věřil tomu, že mu nic není.* Původnímu by se prostě přibližovat neměla. *pokrčí rameny a dál se k tomu, jaký byl 'sráč', nevyjadřuje.* Vážně jsi si tím tak jistá? Benjamin si pořád běhá po městě. A když ho náhodou zabijete, předci si najdou jinýho poskoka, kterýmu budou vymejvat mozek, aby to dítě zabil. *když se k němu přiblíží a vjede mu rukou pod tričko, neví, co si má myslet. Když ho ale začne líbat, ochotně s ní spolupracuje.* Děláš, jako bys nevěděla, co se mi líbí. *ušklíbne se na ni.*