The Abattoir

*Môže na Hayley doslova sledovať frustráciu tým všetkým, čo jej práve jeho brat povedal, strach z toho, že nedokáže ochrániť dieťa, ktoré sa ešte ani nenarodilo, Popravde sa jej obavám vôbec nečudoval, porodiť dieťa, kroté chce každá druhá čarodejnica v meste zabiť len kvôli moci nie je práve pozitívna vyhliadka do budúcna, o to skôr sa s ňou nikdy nezmieri. Urobí hocičo, aby ich dieťa ochránil, je mu celkom jedno kam bude musieť zájsť, aby Benjamina a každého, kto sa pokúsi siahnuť na jeho krv dostal až na kolená. To vie už teraz, bez pochybností ti skrytých úmyslov, v tejto veci má celkom jasno a dúfa, že to Hayley vie tiež, dúfa, že vie, ako veľmi o to dieťa stojí, čo dal už mnohokrát predtým dosť najavo aj pred ňou.
Sleduje jej ruku, ktorou si prechádza po už viditeľne vypuklom bruchu, ktoré mu ešte viac pripomína čas, ktorý sa im kráti každou sekundou. Málo času bolo to posledné, čo im už teraz chýbalo k momentu, kedy môžu začať celkom panikáriť. Nikto nevie, kedy Hayley porodí a tiež, či bude práve vtedy pri nej, môže sa stať doslova čokoľvek, čokoľvek čo by ho rozptýlilo. Keď sa Hayley pozrie opäť na Elijaha a poďakuje mu za zabitie Tundeho, trochu nakrčí nosom. Mohol to byť však len celkom nepatrí popud jeho zmyslov, niežeby sa snažil dať niečo najavo. Napríklad rozhorčenie z toho, ako on zlyhal, zatiaľ čo jeho brat sa aj napriek komplikáciám plánu držal a nevzdal. Ak by do toho nezaťahoval každý Kola, Benjamin už mohol byť v tejto dobe mŕtvy a práve teraz by Elijah neoznamoval Hayley jednu ale dve šťastné správy o tom, že toto mesto je pre ňu a dieťa raz tak bezpečnejšie. Avšak nemyslel si, žeby to niekedy prestalo. Predkovia sa nevzdajú svojho cieľa, až kým ho nedovedú dokonca, a to bol v tomto prípade bezvýchodiskový bod, keďže posledné, čo by urobil by bolo nechať preliať jeho vlastnú krv.
Na tvári má zväčša neutrálny výraz zatienený predošlou Hayleynou vetou smerom k Elijahovi, avšak akonáhle spomenie jeho obľúbenú čarodejnicu s priezviskom Deveraux, ktoré si síce zmenila, ale preňho jej už prišlo nadosmrti. Teda do jej smrti, ktorá sa jej ako povedala Hayley, oblúkom vyhýba. Mierne podvihne kútikmi úst dohora a oblizne si spodnú peru, pričom sa v krátkosti zadíva na Elijaha.* Smrť možno, ale tu môj skvelý brat a záchranca situácie teda rozhodne nie. *Pomaly pokrúti hlavou, akoby chcel dať svojím slovám ešte väčšie presvedčenie. Nech už jej Elijah zabudol všetky predošlé skutky kvôli hocičomu, nikdy to nepochopí. Rovnako ako môže niekto nechápať, prečo pri ňom ešte stále stojí po tom všetko, čo Niklaus urobil. Hayley si naopak na všetky udalosti zjavne dobre pamätala a v postoji ku Sophie mala úplne jasno. Už bolo jedno, čo urobí, stále to bude tá čarodejnica, ktorá sa pokúšala zabiť jej dieťa.*
To od teba ani nikto nečaká, Hayley. Ale to, že sa teraz začneš stresovať ničomu nepomôže a už vôbec nie dieťaťu. *Pomaly pokrúti hlavou, pričom jej otázku ohľadom plánu nechá akoby nevyslyšanú, keďže ju nepotrebuje znepokojovať ešte viac, ako už je. Samozrejme to pri nej absolútne k ničomu nevedie, ale napokon veci ohľadom nej boli vždy poniekiaľ ťažšie ako u normálnej osoby. Občas mal vážne čo robiť sám so sebou na to, aby sa dokázal zaoberať ešte niekým druhým, hlavne ak to ani nebol jeho súrodenec.* Myslíš si, že to neviem? *Trochu zvýši hlas a upiera svoj pohľad celkom na ňu, pričom následne trochu privrie oči a pomaly vydýchne.* Pozri, Hayley, nie si jediná, ktorá každý deň odratúva každý pohyb sekundovej ručičky a hlavne v tom nie si sama, nedovolím Benjaminovi, aby dieťaťu ublížil. *Prenesie ako vážne to posledné, na čo sa v budúcnosti chystá. Ublíži jej vážne len cez jeho mŕtvolu, čož sa nestane, keďže on je nesmrteľný.* Ak bude chcieť naše dieťa dostať, bude sem musieť prísť za tebou alebo niekoho poslať a my budeme pripravení. *Pozrie sa na kútikom oka na Elijaha, než sa pohľadom vráti znovu k celkom k nej. A nehovorí len o sebe a o svojom bratovi, bolo tu množstvo upírov, ktorých by mu nerobilo problém keď aj ovplyvniť, aby robili, čo museli, ale nemyslel si, žeby to bolo nutné. Nemyslel si, žeby Marcel nechal Benjamina len tak preniknúť dnu.
Ako si znovu naplní pohár pred sebou a trochu si odpije nemôže mu uniknúť, akým štýlom sa naňho Hayley pozrela, síce ho to vonkoncom netrápi a pokračuje v pití ďalej, neodpustí si komentár na jej poznámku, ktorá sa mu zdala trochu nemiestna, nakoľko aj keby sa veľmi snažil, musel by toho vypiť viac než dosť, aby vôbec trochu pocítil účinky alkoholu.* Prečo meníš tému z toho, ako máme málo času k tomu, že pijem veľa alkoholu, nezabúdaj, kto pred tebou sedí, láska, nie je to tak, žeby som sa z toho opil. *Prenesie poniekiaľ sladko, ale na jeho pomery až príliš, čo mohlo vyznieť skôr ako irónia, ktorú mal vpísanú v očiach.
Keď sa znovu ozve ohľadom témy, tak nemôže inak než sa uškrnúť nad jej typom ku Kolovi, keďže vážne bol medzi poslednými, ktorých by na podobnú vec hádal, už len kvôli Genevieve.* Povedzme, že Kol v tom momente príliš nerozmýšľal, čo robí celkom často. *Prenesie sucho.* Ale Benjamin by bol ten posledný, ktorému by úmyselne pomáhal. *Dodá nakoniec prosto, než nad tým len pokrčí plecami, sklopí svoj pohľad znovu do skleneného pohára a dopije jeho obsah, než ho položí na stôl pred seba a nechá ho tam aj s fľaškou stáť. Následne ho opäť zdvihne a padne mu rovno ku Hayley, pričom zachytí ten jej. Príde mu divné, že sa naňho dnes pozerá viac, ako musí, ale nie nejako nepríjemné, zatiaľ k tomu proste nemá postoj. Skloní hlavou smerom nadol a trochu podvihne obočím, akoby sa jej pýtal, prečo toľkých pohľadov, avšak svoju odpoveď nedostane. Namiesto toho sa Elijah zmieni o jeho teórií smerom k Finnovi, čo už teraz nepovažuje ani tak za dôležité, keďže ako Elijah spomínaj nemajú žiadny dôkaz. Na druhú stranu je však Finn stále voľbou jeden, keďže bol presvedčený, žeby ani na chvíľu neváhal, ak by mal šancu Niklausovi čo i len trochu uškodiť. Nijako sa k tomu nevyjadruje, len nakoniec krátko kývne hlavou k tomu, že to nenechá tak, kým to nebudeme vedieť, pretože pokiaľ to nezistia, môžu plánovať čokoľvek, ale nič z toho nevyjde, pretože to vždy niekto prezradí.
Pod odchode Elijaha a Hayley zostane ešte dlhšie sedieť v kresle a len rozjímať nad všetkým, čo sa posledné dni udialo. Netušil, či by dokázal urobiť potrebné, ak by musel, ale jedno vie, dieťa ochráni stoj čo stoj. Či už na terči bude hlava Genevieve alebo jeho samotného, nezvykal si na tú myšlienku celé mesiace len preto, aby sa teraz zrútila a celá rozsypala rovno pod jeho rukami. Nakoniec si šiel na chvíľu ľahnúť do izby, ale veľmi mu to nevydržalo, keďže nedokázal zaspať.*

(Zaparkuje o něco dál od sídla, kde už čekali její bratři a každý měl u sebe jednoho muže z ochranky. Samozřejmě tam nebyli kvůli jejich ochraně, ale kvůli tomu, aby pak mohli spustit kletbu. Vystoupí z auta a přejde k nim. Informuje je, že kameny mají a mohou jít na útok proti upírům. Tedy teď ještě museli počkat, až se k nim připojí Oliver s kameny a jeho několik vlkodlaků a pak stačilo jen, aby její bratři spustili kletbu a mohli jít. Vážně se těší na výrazy upírů, až budou pomalu umírat díky vlkodlačímu jedu. Rozhodně je nechtěla nechat umřít rychle. Chce, aby trpěli, tak jako trpěla celá léta její rodina. No i když mohla by nechat trpět jen některé, kteří si to opravdu zasloužili. A ostatní zabít na místě.)

(Vlkodlaci svoje auta taky zaparkují opodál sídla. Pak vystoupí a celá banda se vydá přímo za Francescou a jejími bratry. Kývne jejím bratrům namísto pozdravu a pak vytáhne z kapsy pro každého bratra po jednom kameni. Podá jim je do ruky.) Ať slouží, pánové. (Řekl s pobaveným úšklebkem, protože za chvíli se konečně začnou zbavovat upírů jednoho po druhém. Tenhle plán jim vyšel skvěle a je si jist, že ten další - tedy pomsta upírům - jim vyjde taky.)

(Hned jak dá Oliver jejím bratrům kameny, každý zabije jednoho muže a spustí kletbu. Francesca se usměje při tom pohledu. Konečně jejich rodina nemusí žít ve lži, konečně jsou tím čím měli být už hodně dlouho. Sjede pak pohledy všechny.) Připraveni? (Povytáhne obočí.) Dnes konečně změníme naše životy. (Usměje se a pak vyrazí směrem do sídla. Její bratři jdou přímo za ní. Jakmile vstoupí do sídla, všichni upíři na ně upřou svůj zrak, ale nic nedělají. Jen se na ně nedůvěřivě dívají. Její bratři se hned proti upírům rozběhnou a začnou útok, jenže ona si chtěla počkat na někoho jiného. Na Marcela, díky kterému se museli držet v ústraní, jinak by byli zabiti nebo vyhnáni z města.)

(Jen se lehce usměje, když se Fran zeptá, jestli jsou připraveni. Mávne na svou partu a vydají se za Fran a jejími bratry. Vtrhnou do sídla a upíři na ně jen nechápavě koukají.) Je čas odplaty. (zavrčí a vrhne se po prvním upírovi, kterého vidí. Jeho oči se změnili a ze zubů se staly ostří nože. Měl obrovskou sílu. Prvního upíra hned zabil, druhého kousnul, ten se sesunul v bolestech na zem. Oliver měl krev kolem úst, ale to ho nezajímalo. Naplňoval ho pocit vítězství. Ostatní vlkodlaci se rozprostřeli a také začali zápasit s upíry.)

(V klidu vysedával ve svém pokoji, když uslyšel výkřiky. Okamžitě vyběhl z pokoje a díval se na to co se děje. Francesca a Oliver, napadli je. Nemohl tomu uvěřit, ještě včera měl schůzku s jeho bratrem. Vcelku mírovou a nevypadalo to, že by ho chtěl napadnout. Ale asi tomu tak nebylo a jen ho obehrál. Opravdu se v něm probouzel vztek, cítil jak se jeho obličej mění. Rychle přeběhl k nim dolů a začal se rvát s nějakým vlkodlakem. Sice byl vcelku silný, ale Marcela v tu chvíli poháněla obrovská zlost. Zabíjí tu jeho přátelé, to jen tak někomu neprojde. Dal pár ran tomu vlkodlaku a nakonec mu zlomil vaz. Vyšel z toho s pár škrábanci, ale kousnutí zatím nemá.) Co tu chcete?! (Zavrčel na ně a pomalu šel k dalšímu vlkodlaku. Podíval se po místnosti a viděl, jak pár jeho lidí padá k zemi. Potřebuje pomoct a neví kde jí získat, napadá ho jedině Klaus. Neví zda je stále v domě, ale doufá, že je a nebude čekat na zavolání. Zatím se na něho, ale nespoléhal a bojoval co mohl.)

(Mezitím, co čeká, než se objeví Marcel. Vrhnou se na ni dva upíry. Její oči opět zezlátnou a vylezou ostré tesáky. Cítí, jak jí proudí tělem ohromná síla. A k tomu ji ještě poháněl vztek a pomsta. Jednomu tomu upírovi vytrhne rychlým pohybem ruky srdce a druhého pak chytí pod krkem a zakousne se do něj. Ten se okamžitě začne svíjet bolestí a tak ho pustí zpět na zem. Po chvíli už zahlédne Marcela, ale než se k němu dostane, tak to chvíli trvá, protože si musí probojovat cestu. Konečně se objeví u něj, tedy přesněji řečeno za ním.) Co myslíš? Já myslela, že to je očividné. (Zavrčí a chytne Marcela pevně pod krkem a celou svou silou s ním mrští o zem.)

(Uvidí, že Francesca si nechala na starosti Marcela. Nechce jí do toho zasahovat, i když by Marcelovi nejraději vyrval srdce z těla. Raději se zaměří na jednoho z jeho nejvěrnějších. Thierryho. Zápasí s ním docela dlouhou dobu. Thierry byl silný a byl odhodlaný. Ale on byl teď ještě odhodlanější a vzteklejší. Uštědří Thierrymu ránu do břicha celou svou silou. Ten se bezděky trochu sehne a Oliver toho využije a zahryzne se mu do krku. Další upír, který se začal svíjet v bolestech na zemi.)

(Sleduje Francescu, která k němu právě přichází. Ani nestihne odpovědět a už letí k zemi. Rychle se zvedne a jde k ní sebevědomým krokem) Já vím přesně co děláte, zabíjíte mi moje přátelé a my zabijeme ty vaše. (Naštvaně skoro až zakřičí a dívá se do rohu, kde právě zabili dalšího vlkodlaka. Vrací se pohledem zpátky na Francescu, ale když v tom se zasekne na Thierrym, který se právě svíjí na zemi s velkou bolestí . Teď je ještě mnohem víc naštvaný, přijde až před Francescu) Za to budeš tak strašně trpět! (S velkým vztekem poví a upíří rychlostí ji chytne pod krkem a natlačí ji na zeď. Drží ji velmi pevně, ale jelikož je Fran docela silná, tak to není nejjednodušší. Podívá se na chvilku za sebe, zda na něho někde nejde a pak zpátky na Fran.) Chceš umřít pomalu a nebo rychle? Hm.. sázím na pomalu. (Zněl teď  velmi přesvědčivě, není divu vraždí mu tu jeho přátelé. Jednoho po druhém.)

(Svraští obočí a nakloní lehce hlavu do strany.) Proto přátele nemám. (S pobavením se dívá na Marcela, který naprosto zuří. Líbí se jí ten pohled. Konečně trpěl on a ne oni. Konečně věděl jaké to je někoho ztratit. Konečně věděl jaké to je, když někdo nad nimi měl převahu a oni ji teď rozhodně měli. Sice jich bylo o dost méně než upírů, ale měli tu výhodu, že jen jedno jejich kousnutí dokáže upíry oslabit a pak zabít.
Nestačí zareagovat a už je přitlačená na zdi a Marcel ji drží pod krkem. Při tom nárazu se bouchla do hlavy, ale léčilo se jí to rychle, takže skoro nezaznamenala tu bolest. Do plic ji teď neproudí skoro žádný kyslík, ale síly jí to neubralo, alespoň ne zatím.) Co třeba vůbec? (Poví přiškrceným hlasem. Zvedne ruku a silně udeří Marcela do lokte ruky, kterou ji drží pod krkem. Uslyší křupnutí a stisk konečně povolí. Její dva bratři ji právě šli na pomoc a když byla Francesca mimo nebezpečí, tak oba naráz kousli Marcela do krku. Francesca mu nakonec pak zlomí vaz a jde zabíjet další upíry.)

(Dva vlkodlaci z jeho řad už byli mrtví. Obětovali se ale pro dobrou věc. Upíři ze síla pomalu mizeli. tedy mizeli na zemi buď v křečích nebo mrtví. Sídlo se začlo pomalu vyprazďnovat. Zabil ještě pár upírů a potom sebral dvěma mrtvým vlkodlakům jejich kameny, aby nepřišli nazmar. Pak se vydá se svými zbývajícími vlkodlaky ven, protože tady už neměli nic na práci. Jeden z nich tam ale zůstal, aby zkontroloval, jestli jsou všichni upíři buď mrtví a nebo pokousaní)

(Udivila ho její síla, už dlouho nepoznal sílu vlkodlaka a teď už jí tu má. Naservírovanou na stříbrném podnose. Nesnáší to, že mají tak velikou výhodu, upíři do nich kousnou a nic, ale obráceně je to jasná smrt. Poslouchá co mu říká, ale moc tomu nevěnuje pozornost. Chtěl se do ní zakousnout, ale to ho ona už ho silně bouchla do lokte. Chytne se za svojí ruku a pak už jen klečí na zemi. Ani ne po pár vteřinách cítí bolest na jeho krku. Z posledních sil se na ní podívá a poví) Zaplatíš za to.. (Možná jeho slova zněla spíš, jako poslední, ale věří, že se vyplní. Cítí jak mu jed prochází tělem, ale po chvilce bolest zmizí a on už jenom leží na zemi, v bezvědomí.)

(Vypořádá se ještě několika dalšími upíry. Některým vytrhne srdce, některý kousne a některým zabodne provizorní kolík z ulomené nohy židle do srdce. Naposled se rozhlídne po hale, kde se celá ta bitva odehrála. Všude leželi mrtví upíři a dokonce pár mrtvých vlkodlaků. Všude byla krev. Usmála se, když to vše viděla a pak společně s bratry vyšla ven, kde už byl Oliver a další vlkodlaci. Podívá se na něj a otře si ještě krev z pusy.) Tohle šlo dobře a konečně se cítím skvěle. Ale mam takový pocit, že tady rozhodně nebyli všichni upíři.

To rozhodně ne. (kývne na souhlas, když přijde Francesca.) Ale myslím, že tohle pro dnešek stačilo. Vědí, že jsme zpátky a vědí, že se jen tak nevzdáme. Tohle byl náš triumf. Ukázali jsme jim, že se jich nebojíme a jsme připravení bojovat. A jsem si jistý, že se k nám přidají ještě další vlkodlaci, až o tomhle triumfu uslyší. (usměje se široce) Ale teď by se nám hodilo to kouzlo, abychom těch kamenů získali co nejvíc.

Taky si myslím, že pro dnešek to stačilo. A rozhodně už si na nás budou dávat pozor. Máme nad nimi převahu. (Zamyslí se, když se zmíní o tom kouzle.) [color=#ffcc99]Nech to na mě. Zkusím ho získat a ty by sis měl promluvit se svým bratrem. Buď bude s námi nebo půjde proti nám. Musí si vybrat.muje, že přešla z vykání na tykání, ale teď jí to přišlo správné. Společně něčeho dosáhli a formality už nebyli zapotřebí.) [color=#ffcc99]Ještě si dáme vědět a brzy se opět uvidíme. Bylo mi potěšením konečně spolupracovat s někým, kdo chápe, co je pro nás nejlepší. (Mírně se usměje a odejde se svými bratry ke svému autu. Pak se rozjede k domu, kde měla Genevieve byt. V New Orleans měla hodně lidí a kde bydlela Genevieve, věděla už dávno.)

To mně též. Konečně někdo, kdo byl připravený bojovat za správnou věc pro vlkodlaky. (podívá se na ni a kývne. Ve Francesce má silného spojence a rozhodně toho spojenectví využije. Je mu jasné, že to kouzlo si chce najít sama, protože se nezmíní o tom, že by měl jet někam s ní, jen se zmínila o dobré spolupráci. Nebude strkat nos do téhle záležitosti. On ví, že jestli Fran to kouzlo získá, dá mu vědět. Pak tedy nasedne i s vlkodlaky do svých vozů a někam odjedou)

*Odišiel zo sídla už skoro ráno, ako to v poslednej dobe robil pomerne často, takže nečakal, žeby sa počas jeho neprítomnosti mohlo udiať niečo dôležité alebo čokoľvek iné. Akonáhle však prejde okolo brány a uvidí na zemi prvé mŕtve telo jedného z upírov, ktorého si už všimol aj predtým, keďže bol z tých, ktorý dávali pozor na Hayley, vie, že to dnes bude inak. Na jeho krku si mohol už v tom okamžiku všimnúť otisk zubov, ktorý sa mu nateraz pomaly hojil. Poniekiaľ zarazene pootvorí ústa a zdvihne svoj pohľad nahor, pričom prejde pomaly pár krokov dnu. Všade po zemi boli mŕtve či telá pohryznuté vlkodlakmi, ktorých jed by každého upíra, ktorý nenosil priezvisko - Mikaelson - zabil. Jeho prvá myšlienka smeruje k Marcelovi, keďže účel útoku mu bol už jasný. Vlkodlaci sa očividne snažili ukázať, že viac nepatria do zátoky, mohol si klásť len jednu otázku, prečo tak zrazu a hlavne k čomu to celé smeruje. Toto nebolo len porušenie akéhosi nefungujúceho mieru medzi nimi, toto bolo vyhlásenie vojny medzi ďalšími dvomi frakciami, čo bola vec, ktorú si veľmi dobre uvedomoval. Očami prebehne zem a hľadá Marcela medzi telami, to už za sebou zaznamená nejaký pohyb, čo najskôr nedá najavo. Až priam cítil, že za ním stojí vlkodlak. Mierne prižmúri očami niekam do diaľky, než pomaly vydýchne a sprudka sa otočí, pričom jeho ruka zostane držať jeho krk vo výške.* Kto to podnietil? *Zavrčal medzi zaťaté zuby a díval sa mu spriama do tváre. Keď mu vlkodlak neodpovedal, tak razantne zosilnil stisk svojej ruky, čo ho donútilo trochu premýšľať o svojom prežití.* Correa a niektorí zo smečky. *Zachraptí, pričom je jasne vidno, že mu dochádza kyslík. Čo sa týka smečky, tá mu bola jasná, ale nad prvým menom, ktoré mu povedal sa mierne podivil.* Čo má Correa s vlkodlakmi? *Zvraští obočím.* Nič...*Vydýchne.* Oni sú vlkodlaci...*Zmätok v jeho tvári by sa dal krájať, ale hnev bol silnejší. Teraz mu začínalo byť omnoho jasnejšie, kto vyzradil ich plán, aj keď mu podstatné detaily stále unikali a bol si istý, že sa ich od tohto pešiaka nedočká. Na Klausovej tvári je jasné, čo sa chystá urobiť, ale skôr než mu stihne zlomiť väzy, sa ešte trochu rozpovie, akoby si myslel, že mu to pomôže.* Jacskon s tou ryšavou čarodejnicou...Začarovala nejaké kamene, aby sme sa pri úplnku nemuseli premieňať. Francesca to vyu...*Začne, lenže v tej chvíľu už nemusí hovoriť nič, nie je treba. Jeho telo dopadne mŕtve na zem, na čo sa Klaus zahľadí s prižmúrenými očami k vrecku jeho bundy, ktoré mal len na pravej strane. Prstami z neho pomaly vytiahne menší čierny kamienok, ktorý si v rýchlosti prezrie a strčí si ho do vačku nohavíc. Na to sa vystrie, pričom mu v niekoľkých sekundách padne zrak rovno k nehybnému telu Marcela. Upírskou rýchlosťou sa zohne priamo vedľa neho a trochu mu nakloní hlavou do strany. Z oboch strán krku mal krvavý otisk zubou, ktorý sa už síce viac-menej zahojil, lenže krv tam zostala stále. Pomaly vydýchne a spojí pery pevne k sebe do úzkej línie. V tej chvíli to príde ako blesk, ktorý mú udrie do každej časti tela. Vystrie sa a pozrie smerom ku schodom. Nikto z jeho súrodencov v sídle istotne nebol, teda aspoň podľa toho, že tu nevidel zatiaľ žiadne z ich tiel a ak Hayley bola v sídle, čo väčšinou aj bola a upíri, ktorí tu na ňu dávali pozor, boli mŕtvi, tak to celé môže byť ešte horšie, než si myslel.* Hayley! * Zakričí hlasom, ktorý sa ozýva po celej dĺžke sídla, pričom nečaká, žeby sa mu ozvala spátky, ak by tu niekde bola a sa premiestni do jej izby, ktorá je celkom nedotknutá. Vyjde z nej späť na chodbu a ide znovu ku schodisku, popričom si vytiahne z vačku mobil a vytočí jej číslo.*

(Už pomalu přicházel k sobě. Otevíral oči, ale nešlo to lehce, cítil bolest, při každém pohybu.Ještě se nepokoušel vstávat, jenom ležel na zemi a snažil se podívat okolo sebe. Z té polohy ve které byl, toho moc neviděl a tak se pokusil aspoň si sednout. Chytil se za krk a pak se podíval na svojí ruku, byla celá od krve. Rozhlédl se a zahlédl všechny svoje přátele, kteří tu s ním byli, buď mrtvé a nebo ve velkých bolestech. Zatím nikde neviděl Diega, napadlo ho, že asi někam zmizel a nebo tu vůbec nebyl. Hned potom si vzpomněl na Thierryho,začal v místnosti hledat pohledem. Po chvíli ho našel pár metrů od něho. Pomalým krokem se dostal k Thierrymu, podíval se na místo, kam ho kousli. Viděl jak mu krev stéká po krku na zem. Sice se mu to už trochu hojilo, ale i přes to pořád tekla krev.) Thierry (Se smutným výrazem se na něho podíval. Měl teď nehoráznou chuť vstát a jít zabít tu mrchu. Cítil, že se mu teď hojí kousnutí, ale cítil i tu bolest, kterou ten jed způsobuje.)

*Ide smerom dole ku schodom, pričom počúva, ako mu mobil zvoní vedľa ucha, čo ho na celej veci rozčuľuje ešte viac. Netušil, kde je, netušil, čo s ňou je a mohol len dúfať, že je poriadku a bola v dobe útoku mimo sídlo s Rebekah alebo Elijahom. Trochu nakrčí čelom a keď na druhom konci konečne začuje jej hlas, na ktorom nie je ani známky potom, žeby o čomkoľvek vedela, pomaly vydýchne a na pár sekúnd privrie oči, pričom zastane nad prvým schodom. Jej otázku nijako nezodpovie, na to bude dosť času aj potom, keď ju bude mať na očiach.* Kde si a kto je s tebou? *Spýta sa, pričom mierne zvýši hlas, keďže v tejto situácií proste nemohol hovoriť celkom pokojne. Nepredpokladal, žeby tak riskovala a vybrala sa niekde sama, aj keď teraz mohol jasne vidieť, že ani sídlo pre ňu nie je bezpečné, teda aspoň nie, pokiaľ tu nie je ani jeden z jeho súrodencov alebo on sám, čo sa stávalo celkom často.* Potrebujem, aby si sa čo najrýchlejšie vrátila späť do sídla, niečo sa stalo...*Prenesie poniekiaľ sucho a zíde opäť dole až do miestnosti, po ktorej bolo tiel najviac. Už teraz premýšľal nad tým, koľkým upírom bude musieť na znak dobrej vôle dať svoju krv, ale toto len tak nenechá, vlkodlaci teraz zašli až príliš ďaleko, tak isto ako jedna čarodejnica, ktorej meno mu znie v ušiach ako jed.
Niektorí upíri sa už pomaly začínali preberať, lenže on svoj pohľad upriamil len k jednému z nich, a to bol Marcel, ktorý dnes o mnohých prišiel.*

(Díval se na Thierryho, jak pomalu upadá do spánku. Nechal ho tedy spát, protože vážně netušil co má v téhle chvíli udělat. Uslyšel hlas, který zná moc dobře. Podíval se směrem ke schodům a tam stál, Klaus. Konečně ho po té dlouhé době vidí a musí uznat, že je momentálně i rád. Pomalu vstal a šel blíž ke Klausovi) Klausi. (Řekl jeho jméno s klidem v hlase a nakonec se postavil před něj. Viděl na něm, že se o něco hodně bojí a věděl moc dobře, že to není on a ani jeho upíři. Jde o jeho Hayley, konkrétně o bezpečnost jejího dítěte. Sám ani nevěděl, zda je v domě a nebo někam s někým odešla. Doufal, že ano, protože kdyby se jí něco stalo, všechno by byla jenom Marcelova chyba. Určitě by to tak bylo.) Napadli nás, ale toho už jsi si asi všiml (Pronesl svojí poznámku, která měla trošku uvolnit jeho napětí, ale akorát to tak zhoršil. Cítí se ještě víc naštvaný a hlavně ho teď pohání všechno. Už očividně nemá co ztratit. Zabili mu skoro všechny jeho přátele a jenom kvůli pomstě. Porušili smlouvu a to všechno jenom, aby mu mohli ublížit a taky, že se jim to povedlo.) Zabiju jí, rozpárám jí hrdlo a nebo z ní vysaju všechnu krev. Zabiju všechny ty zatracený vlkodlaky! (Jeho pocity byli jednoznačné, cítil jenom vztek a měl chuť se pomstít. Ale moc dobře věděl, že v tomhle stavu to nedokáže. Sotva stál na nohou, cítil jak se mu podlamují kolena. Ještě ani netuší čím vším si projde a ani mu v té chvíli nedochází, že ho Klaus vyléčí. Teda ne, že by se z něho stala sestřička, ale spíš mu dá jeho krev a ta ho vyléčí.)

*Přijela s autem k sídle. Cestou trochu projela pár křižovatek na červenou a malinko překračovala povolenou rychlost. Chtěla být co nejrychleji v sídle a vědět, jestli je Marcel a Elijah v pořádku. Možná by i měla trochu obavy o Kola nebo Finna, ale ty tady nebydleli, tak možnost, že by se jim něco stalo, ji zatím nenapadla. Zaparkovala auto venku a vystoupila. Na tašku s nákupy se vykašlala a nakráčela rychlým krokem do sídla. Tam nalezla spoustu těl upírů na zemi. Některé poznávala od vidění, i když jejich jména neznala. Pro ni bylo hlavní, že viděla Marcela na nohách a vedle něho Klause. Došla rychlým krokem k nim.* Co se stalo? *Vyhrklo a její pohled pak padl na Marcelův krk, který byl od krve. Celkově nevypadal vůbec v pořádku. Spíš vypadal, že sebou každou chvíli sekne. V tom případě ho buď ona anebo možná Klaus zachytili.* Jsi v pořádku? *Doufala, že se jedná jenom o dočasnou zesláblost bojem, maximálně sporýšem. Prostě něco z čeho mu pomůže vypít pár pytlíků krve.*

*Cestou chtěla Rebece připomenout, že stále veze těhotnou vlkodlačici v autě, když si to projížděla na červenou. Ale věřila jejím řidičským schopnostem a taky tomu, že by ji a dítě nijak na životě neohrozila. Jakmile zastaví a odpoutá se, tak si všimne, že Rebekah už z auta stihla vystoupit a zmizet v sídle. Proč na ni čekat, že ano. Však ona se z toho auta vyhrabe sama. Ne, že by to nezvládla, ale pokud se něco stalo, tak nechtěla být rozhodně samotná ani na chvíli vzhledem k tomu, že by se nedokázala ubránit. Otevře dveře a vystoupí z auta, zavře je a na tašky, které jsou v kufru vůbec nepomyslela. Rychlým krokem zamíří dovnitř, ale její cestu zastaví tělo upíra, které zahlédne na podlaze. Šokovaně se na něj dívá a taky na tu krev, která je okolo. Momentálně se nedokáže pohnout z místa. Vůbec netuší, co se tady odehrálo, ale jistě šlo o útok. Hledali ji? A nebo prostě zaútočili výhradně na upíry? Prohlédne si toho upíra pořádně a zaujme jí její krk, kde pozná stopy po zubech. Nemusí dlouho nad tím přemýšlet a dojde jí, co se tady muselo stát. Ale vždyť to je nemožné. Vlkodlaci byli v Zátoce, neměli přece jediný důvod k tomu útočit na Abattoir. No, možná, že měli, ale nemyslela si, že když je tady ona, že by to udělali a navíc jak by mohli? Dnes přece není úplněk. Snaží se přijít na to, jak se tohle vůbec mohlo stát, kdo za tím je. Nevěřila ale tomu, že by za tím byl snad Jackson nebo Oliver. A rozhodně ne Jackson, tomu naprosto důvěřovala. Stojí tam jako přimrzlá se svými myšlenky a přemýšlí, zda má napsat Jacksonovi a zeptat se ho, co on tom ví a nebo to nechat na později. Možná by si měla vyslechnout, co pro ní Klaus má. Konečně se z toho místa pohne a zamíří dovnitř, přičemž cestou míjí těla upírů na které se zkoumavě dívá. Za chvíli se objeví ve společnosti Rebeky, Klause a Marcela. Ani nemusí pokládat otázky, jistě to Rebekah stihla za ni. Podívá se na Klause a v její tváři jde vidět, že je stále hodně šokovaná. A pak spočne její zrak i na Marcelovi, lépe řečeno na jeho krku a prostě neubrání se otázce.* Kdo to udělal? *Řekne poněkud otráveně. Ještě chvíli upírá zrak na Marcela a převážně na jeho krk a poté opět pohlédne na Klause.*

*Po tom, čo Hayley zložila sa trochu upokojil, keďže v tejto veci Rebekah bezpodmienečne dôveroval. Tým pádom si však pokladal otázku, kde je jeho brat, ale vzhľadom na to, že ak by tu bol, tak by po zemi bolo viac mŕtvych vlkodlakov ako upírov, určite nebol v daný moment v sídle. Akonáhle uvidí, že si ho Marcel všimol, tiež urobí pár krokov jeho smerom, pričom sa okrem jeho tvári na chvíľu zahľadí aj na jeho krk, ktorý sa už stihol očividne vyliečiť celkom. Avšak jed, ktorý mu teraz koluje v žilách by ho bez Klausovej krvi nakoniec zabil, rovnako ako ostatných upírov, ktorý mŕtvi ešte neboli.* Marcel. *Prenesie nízkym tónom v hlase a mierne zvraští obočím, pri opätovnom pohľade na celú spúšť, ktorú tu za sebou vlkodlaci zanechali. Samozrejme videl aj horšie veci, lenže toto celkom menilo situáciu. Francesca aj s jej ľuďmi ich oklamali a podviedli, celý čas plánovali niečo také a kamene, ktoré pre nich s veľkou radosťou Genevieve očarovala im istotne prišli vhod, hlavne dnes, počas úplnku, kedy by ich útok nikto nečakal. Podraz od Francesci ho príliš nevykoľajil, ale Genevieve dôveroval, aspoň natoľko, aby nepredpokladal, žeby niečo také mohla urobiť, lenže opak bol pravdou. Teraz mohol vidieť, ako sa mu potvrdili včerajšie slová pri rozhovore s Elijahom. Nemôžu si byť istý nikým a už vôbec nie, ak sa jedná o čarodejnicu. Nakoniec na tom, že ju Benjamin zachránil bolo aj niečo viac, ako len to, že má pre ňu naplánované niečo iné. Na teraz sa však rozhodol venovať väčšou pozornosť Marcelovi a svojmu okoliu, Genevieve môže riešiť aj potom.
Nad jeho vetou si krátko zahryzne do pery a pomaly vydýchne. Skôr je to však ťažký povzdych ako vydýchnutie. Inak to nijako nekomentuje, nemá zmysel k tomu niečo hovoriť, keďže na oboch stranách je to celkom jasné. Mohol na Marcelovi vidieť ako ho to ničí a nie len fyzicky, ale hlavne psychicky. Zabili mu jeho priateľov a nie len priateľov, ale ako mu pred časom povedal, bola to preňho rodina. Popravde zo smrti upírov tiež neniesol žiadne nadšenie, boli mu užitočnejší živí ako mŕtvi.*
Marcel...*Vydýchne, aby trochu upútal jeho pozornosť, keďže chápal, ako sa teraz cíti.* Ubezpečujem ťa, že toto im neprejde, hlavne nie jej. *Obaja vedeli, koho tým myslí. Chce mu povedať ešte niečo, v tom za sebou však začuje hlas svojej sestry, ktorý sprevádzajú jej kroky k ním. Venuje jej neutrálny pohľad a v momente sa ohliadne za ňou, kde už vidí Hayley. Zopne pery pevne k sebe a mierne prižmúri oči k jej tvári. Ani si neuvedomil, aké obavy ho dnes pochytili, keď pomyslel na to, že tu v tom čase mohla byť. Teraz to však videl celkom jasne a mohol popravde ďakovať náhode, že bola s Rebekah preč.* Francesca Correa a jej ľudia nie sú tak celkom ľudia, ako o sebe tvrdili, to sa stalo. *Prejde pohľadom z Hayley k Rebekah.* A s pomocou našej milej čarodejnice, si dala očarovať pár kameňov, ktoré ich počas úplnku udržia na dvoch nohách, rovnako ako väčšiu časť Jacskonovej smečky. *Tentokrát sa už díva na Hayley, čím prakticky zodpovie otázky im obom. Nakoniec sa jeho zrak ukotví na Marcelovi, pri po pár sekundách vyhrnie rukáv a zahryzne do zápästia. Ruku vystrie smerom k nemu a pohľadom mu naznačuje, aby sa napil. Vážne nemusí tŕpnuť viac, ako to je potrebné.*

(Poslouchal co mu řekl Klaus a doufal, že jeho slova nejsou nazmar. Bez toho aniž by nic řekl jenom přikývl. Je rád za to, že se tu Klaus objevil tak brzo.
Slyšel, jak před sídlo přijíždí auto. Nejdřív ho napadlo, že přijeli na druhé kolo, ale nakonec zjistí, že to je jenom Rebekah. A za ní samozřejmě naše vlčí máma. Nebyl si moc jistý jestli vidí rád Bekhu a nebo by byl radši kdyby tu nebyla. Byl zlomený a všechno ztratil, nejenom jeho přátelé, ale i nějaký ten respekt. A teď když vědí, že je tak lehce můžou porazit, přidá se k nim ještě víc vlkodlaků a neskončí to dobře. Teda dobře pro upíry, pro vlkodlaky to skončí dokonale. Nad její otázkou, co se stalo, se jen bezmocně zasměje) Napadli nás.. Banda jejích kamarádů. (Samozřejmě to nedával Hayley za zlé, ale v tu chvíli o tom co říká, zrovna dvakrát nepřemýšlel. Buď už na něho působil ten jed a nebo byl jen prostě zahořklý z toho, že si něco takový dovolili.
Už ho boleli nohy z toho stání a tak se posadil na schody. Sledoval bezvládná těla na zemi a pak se podíval na Rebekhu. Koukl se na Klause, který k tomu taky něco přidal. O tomhle vlastně ani nevěděl, nikdy se o Fran moc nezajímal.) Já jsem úplně v pohodě, spíš oni budou brzy trpět. (Jeho pohled stále patřil Rebece, ale nakonec se podíval i na Hayley. Jistě ta je v tom nevinně. Nikdy by si přece nenaplánovala útok na dům, které je její útočiště a zároveň místo, kde má být s bezpečí. Což očividně už není. Kdo to udělal? , opakoval si v duchu její otázku. Byl tak naštvaný, že už nedokázal ani v klidu odpovědět. Jeho hlas zněl stále sarkasticky a hlavně jakoby vás tím hlasem chtěl probodnout.) Brzo mrtvý lidi, ale pokud se ptáš konkrétně. Tak tohle (ukáže na svůj krk) to udělala Francesca Correa a její bratři. (Nechal ať to dál vysvětlí Nik, protože on měl sotva pár sil. Měl chuť začít se hystericky smát. Nejdřív ztratil město, pak Rebekah a teď jeho rodinu, spolu s veškerou úctou. Jediné co je teď jeho cílem, je Francescy hlava nabodnutá na nějakém kůlu. Představoval si to, ale z jeho představy ho vytrhla vůně krve. Otočil se na Klause a pak na jeho zápěstí. Neváhal moc dlouho a napil se, když už cítil, že je to dostatek pustil jeho zápěstí. Děkovně se podíval na Klause a pomalu vstal.)  Díky. (Na chvíli se odmlčel a pak ho objal. Chyběl mu. Nechyběl mu ten namyšlený vůdce všeho Klaus, ale jeho kamarád, jeho rodina.) Za všechno. (Dodal potichu a pak se unavným korkem vydal do svého pokoje. Neměl už na mluvení náladu. Jediné co chtěl, je jít spát. Otevřel dveře od pokoje a složil se na postel.)

*Poslouchá Klause a dívá se na něj ještě víc šokovaně, než předtím. Takže Francesca Correa je vlkodlačice a ti její lidé také? Sklopí zrak k zemi, aby se znovu podívala na tu spoušť, co tady nadělali vlkodlaci. Ovšem jakmile zaslechne i to, že část Jacksonové smečky, jejich smečky, kde vlastně taky patří se k nim přidali, tak nemůže tomu uvěřit, co slyší. Nechce tomu ani věřit. Pozvedne zrak a dívá se na něj, semkne rty pevně k sobě. Trochu ale s nimi zapohybuje, když zuby přejíždí o sebe. To přece není možné, že by někdo od nich zaútočil na sídlo, že by se někdo přidal na stranu Francescy a přistoupil na tohle. Netušila, jaké nepokoje se dějí v Zátoce a právě teď byla naštvaná sama na sebe, že víc netráví času s vlkodlaky a místo toho sedí tady na zadku. Tak tohle ne, tohle se změní. Zjistí si, co se děje, kdo je za tohle přesně od nich zodpovědný a bude jednat. Ani netuší, co za čarodějku jim v tomhle mohlo pomoct. Genevieve z nějakého důvodu vylučuje, ta by to nedělala. Hned jí na paměť ale vyrazí Sophie Deveraux. Ušklíbne se nad tím a znovu se začne rozhlížet po tělech. Udělá pár kroků do strany, aby si prohlédla jejich krky, ale když Marcel na ní "slovně zaútočí", tak pozvedne hlavu a upře na něj zrak. Pozvedne hlavu docela vysoko, jako kdyby najednou dávala najevo, že je nad ním.* Banda mých kamarádů? Podívej se na svou bandu kamarádů, co dříve dělali vlkodlakům. *Pronese k němu zostra. Ať si zatraceně ten upíří zmetek dává pozor na jazyk, co před ní vysloví protože ona nebude držet pusu jen proto, že žije v jeho domě, že Klaus je jeho kamarád, že Rebekah je jeho milá a bůh ví jaké ještě důvody. Nezastává se Francescy, to rozhodně ne, ale vyprošuje si mluvit takhle o těch, kteří jsou v Jacksonově smečce, kde je vlastně i ona bez toho, aniž by přesně věděli, kdo je všechno do toho zapletený. Ona rozhodně odmítá věřit, že by snad Jackson nebo Oliver měli v tomhle prsty, že by byli něčeho takového schopni, když se mluvilo o míru.* Mluvíš tady o Francesce, té se samozřejmě nezastávám a jejích lidí taky ne. Já rozumím tvé ztrátě, Marceli. Ale vyprošuji si jedno, mluvit o mých lidech takhle, když nikdo z nás neví, kdo přesně má z nich tohle na svědomí. A jsem si více, než jistá, že až se to bude vědět, tak se s tím něco udělá. *Nechce se tady s ním hádat, ani nechce vyvolávat nějaké spory. Samozřejmě, že je za to naštvaná. Myslela si, že teď drží vlkodlaci a upíři při sobě, vlastně všechny frakce a jdou proti Benjaminovi a přitom se to všechno začíná hroutit. Pozoruje jejich objetí a nijak se k tomu nevyjadřuje, ani nemá proč. Dokáže pochopit to, že je Marcel zničený z toho, že ztratil své lidi. I ona by byla na tom stejně, i ona by měla vztek, jen se jí prostě nelíbí, jak o nich mluví, to je všechno. A navíc je taky samá šokovaná tou představou, že opravdu někdo z nich má tohle na svědomí. Francesca by měla za tohle rozhodně zaplatit jak vlastní krví, tak i krví svých lidí. Zůstane stát na místě a pozoruje Klause. Už od něj čeká, že jí zase sjede za to, co řekla. Jenže on jí to nemůže mít přece za zlé. Sama je pod velkým nátlakem, všichni na ni vyvíjí velký nátlak. Tady je zavřená, pomalu nikde nemůže a stále ji někdo hlídá, za chvíli má porodit dítě a všechno se tady hroutí, místo toho aby tady bylo bezpečno, tak je tady čím dál nebezpečněji. Žádný čas netráví se svými lidmi a to by měla, tohle jí taky hodně užírá. Chybí jí Zátoka, chybí jí Jackson, chybí ji i to cítit se jako vlkodlak. A teď se ještě dozví, že někdo od nich pomáhá Francesce v tomhle. A proto se na něj ani nedokáže dívat nebo by na ní ještě bylo poznat, že to sotva všechno zvládá, ten nápor, co jí obklopuje. Chvíli to vypadá, že jde směrem ke Klausovi, ale toho nakonec mlčky obejde a zamíří si to ke schodům, které vedou do vrchního patra.*