The Abattoir

(Přemýšlí, kde by Genevieve sakra mohla být. Dola na nádvoří si odchytí jednoho upíra a zeptá se ho, jestli neviděl Genevieve. Ten odpoví, že ano, ale už před nějakou dobou, když šla do kuchyně. vydá se tedy tam, ale Genevieve tam není.) Kde sakra jsi? (Řekne si sama pro sebe a povzdychne si. Hledat ji po celém sídle se jí nechce, ale nic jiného jí nezbude. Už pomyslela na to, že by jí zavolala, ale o Genevieve jí řekl Elijah a kdyby měla Gen u sebe mobil, tak by jí volala ona a ne on. Takže tuhle možnost nemusela ani zkoušet. Mezitím, co přemýšlí, kam by mohla dál, tak si udělá kafe. Přeci jen jí napadne jedno místo, kde by mohla být a to u Kola v cele. Tedy opravdu jen možná tam bude. Vydá se tedy z kuchyně a pomalu zamíří ke schodům do sklepa, ale jak prochází kolem různých zavřených místností, ucítí energii vlkodlaka. Zastaví se a povytáhne obočí. Hayley přeci byla nahoře, tak co by dělala tady? Přejde pomalu ke dveřím jednoho pokoje a zasoustředí se. Uvnitř ucítí ještě jednu energii nadpřirozené osoby, ale nedokázala jí určit. Po chvíli přemýšlení jí dojde čí ta energie je. Genevieve. Bez dalšího přemýšlení a hlavně klepání, otevře dveře a vstoupí dovnitř. Pohled jí padne na Jacksona skloněného nad Genevieve. Jí samozřejmě v tuhle chvíli moc dobře neviděla, ale cítila její enrgii a s jistotou věděla, že to je ona. Povytáhne obočí nad tím výjevem, který se jí naskytl a odkašle si.) Než jsem tě konečně našla, tak jsem si stačila promluvit snad s každým. (Promluví bez nějakého pozdravu. Sice dost přeháněla, že si stačila promluvit snad s každým, ale to nebylo vůbec důležité. Jacksonovi nevěnuje skoro žádnou pozornost a chová se, jako by tam snad ani nebyl. Přejde ke křeslu, které je u stolku, kde měla Genevieve jídlo a sedne si naproti ní. Teď už na Genevieve viděla báječně. Normálně by k ní přešla a objala jí, ale za prvé jí v tom překážel před tím Jackson a za druhé, si tady před ním nebude vylévat své city. Pozorně si Gen prohlédne a zamračí se. Ten pohled se jí vůbec nelíbil. Měla propadlé tváře a byli jí vidět lícní kosti, ale ne tím hezkým způsobem. Pak se podívá na jídlo na stolku a svraští obočí.) Vážně? Znáš nejlepší šéfkuchařku v New Orleans a máš tady salám? (Zavrtí nesouhlasně hlavou. Její chování je v téhle situaci až moc bezstarostné, jako by snad popírala, co všechno se stalo. Ona to samozřejmě nepopírá, ale prostě to teď nechce řešit. Ne tím vážným způsobem, kterým to bude řešit, až budou samy.) Mimochodem z tvého přítele jsem si udělala mazlíčka a tvůj bratříček už provedl další tah. (Přesněji si tedy z Kola mazlíčka udělal ten, kdo ho připoutal ve sklepě, ale ona zajistila, aby se z těch řetězů nedostal. Napije se kávy a pak hrnek odloží na stůl.)

Když si na věci zvykneš, někdy až moc snadno, tak si jich buď potom nedokážeš vážit nebo si myslíš, že to tak prostě má být, když jsou ty věci špatné. Ale není tomu tak. Vždycky se dá udělat plno jiných věcí, než aby sis zvykal. (podívá se na něj s mírným úsměvem) Prostě jen bojuj za to, za co ti stojí bojovat a nevzdávej se a už vůbec si nezvykej. (protočí malinko oči, aby to téma zase odlehčila a pak se na něj podívá) Ale ano, jako trénink je to, předpokládám, dobrá věc. (Cítí na sobě jeho neustálý pohled. Přímo ji propaluje a ona je z něho čím dál tím nervóznější. Nebyla taková. Všechno to začlo v ten okamžik, kdy jí naznačil, že mu není vůbec lhostejná a teď každou jeho poznámku o tom, jak je úžasná nebo krásná nebo cokoliv jiného, musí brát tak, jak to opravdu vyslovuje a opravdu myslí. Protože on to myslí přesně tak, jak to říká, a to je pro ni problém.) Já vím, Jacksone. (sklopí mírně pohled a začne o malinko rychleji oddechovat. Tohle není správné. Neměla by se tady s ním teď takhle bavit, zatímco její přítel je dole ve sklepě a trpí a bude trpět ještě víc, až zjistí, co všechno napáchal za dobu, co nebyl při smyslech. Miluje ho a jen vzpomínka na něj ji bolí, ale musí zůstat silná a musí se od Kola oprostit, protože tohle všechno ji ničí. Ale nepovažovala za nejvhodnější teď s Jacksonem v takovéhle situaci někam chodit.) Jacku, (podívá se na něj... možná je to poprvé, co ho nazvala takhle zkráceným jménem.) Já... možná někdy jindy. Teď mi to nepřipadá nejvhodnější. (zadívá se mu do očí a doufá, že to pochopí. Jejich oční kontakt ale přeruší někdo, kdo vešel do místnosti. Sophie) To je bojový salám. Rozbíjí lidské hlavy. (podívá se na Sophie a pousměje se. Na jednu stranu je ráda, že přišla, protože se začala cítit dost zvláštně v Jacksonově přítomnosti.) Mazlíčka? (podívá se na ni tázavě) Co provedl Benjamin tentokrát?

Kdo říká, že to bylo snadné, Gen? *Povytáhne lehce obočí v náznaku pobavení, protože si nevzpomíná, že by něco takového řekl. Pak, ale zmlkne a nechá jí mluvit, bez přerušování. Po té se slabým pousmáním přikývne.* To dělám, Genevieve. *Odpoví jí. Zní to velmi přesvědčivě. Není pochyb, že to myslí přesně tak, jak to říká a tím co říká, se řídí.* Buď si jistá. *Dodá ještě, kdyby mu snad nechtěla věřit. Nad jejím schválením jeho tréninkového plánu se pousměje. Všimne si po té, jak je nervózní. Nějak mu z počátku nedochází, že by to mohlo být kvůli němu. Neuvědomuje si, že by jí jeho pohledy mohly být nepříjemné. On je prostě rád, že je Gen v pořádku a může s ní v klidu mluvit. I když mu na ni záleží více, než by asi mělo, v tuhle chvíli mu nejde o víc, než o to, aby se dala do pořádku. Za to všechno, co pro něj dělala, netouží po ničem více, než jí to nyní oplatit. Pozoruje ji a snaží se pochopit, co se děje. Trošku od ní odstoupí. Jeho pohled je teď zkoumavější. Snad konečně začne chápat. Když pak zareaguje na jeho pozvání na jídlo takovým způsobem, tak se mu jeho podezření potvrdí. Trošku se ho tím dotkne, že si o něm myslí, že by jí někam zval, jen kvůli tomu, že by ji chtěl teď hned potom všem, co si prožila s Kolem. Na druhou stranu mu to přijde úsměvné. Vyslechne si ji a s krátkým pousmáním zavrtí hlavou. Nechce ji uvádět do rozpaků ani znepříjemňovat její bytí svou přítomností.* Gen. *Dřepne si k jejímu křeslu, ale z boku.* Řekl jsem ti, že budeme přátelé, vzpomínáš? *Připomene jí to. Dívá se jí při tom upřímně do očí.* Já vím, že si teď prožíváš těžké období. Chci ti pomoct. Oplatit to, co si ty dělala a děláš pro mě. *Snaží se jí vysvětlit, že jeho zájem v tuhle chvíli chápe špatně.* Jen chci, aby si se dala do pořádku. *Dodá ještě. Více už nestihne neboť do pokoje vejde Sophie. Sotva vejde, hned se zase zvedne a trochu odtáhne. Nedělá to, jen kvůli Sophie, ale i kvůli Genevieve. Své jí řekl a jak to bude mezi nimi dál nechává na ni. On jí své stanovisko nyní řekl. Pohlédne na čarodějku, která se baví s Genevieve a jeho přehlíží, jako by tam nebyl. Cítí, jak v něm stoupá vztek. Tohle přehlížení, jako by nebyl je jeden z důvodů, proč Sophie nesnáší a stačí mu okamžik v její přítomnosti a začíná být nepříčetný vzteky. Jen to, že je to kamarádka Gen, jak už pochopil a fakt, že ji Gen nejspíše bude ještě potřebovat, když sama neovládá magii ho drží zpátky. Za to, jak se chová, a co provedla Hayley by ji jinak asi zakroutil krkem. Je mu neskutečně protivná. Povýšená, namyšlená. Při tom v jeho očích k tomu nemá žádný důvod. V jeho očích není nic víc, než všichni ostatní kolem. Zavrtí krátce hlavou a kousne se do jazyku, aby nepronesl nějakou nevhodnou poznámku na Sophieninu adresu. Možná, kdyby ji potkal jinde a nebyla u toho Genevieve zřejmě by se tolik nesnažil. Když se Sophie posadí naproti Gen, skloní hlavu ke křeslu, ve kterém sedí Gen.* Raději půjdu. *Odvětí. Je mu jasné, že jejich setkání skončilo. S Hayley mluvil. tím jeho návštěva sídla skončila.* Opatruj se. *Požádá jí. Řekl by jí toho mnohem více, ale před Sophie odmítá. Krátce po ní střelí pohledem.* Dej na ni pozor. *Pronese důrazněji, než by musel. Jen nerad tady Genevieve nechává. Chtěl se o ni potom všem postarat, pomoct ji. Příchod Sophie mu naboural plány. Otočí se po té a místnost opustí. Venku je ostražitější. Raději zamíří nejkratším směrem ven. Zamíří k autu. Až z něho teprve napíše zprávu Hayley.*

kód:

Ahoj Hayley, už jsem v sídle dnes skončil. Rád jsem tě i přesto všechno viděl. Ale nemysli si, že tě takhle nechám. Brzy se znovu ukážu. Chci vědět, co tě trápí. Nedám ti pokoj, dokud mi to neřekneš. Vzpomínáš na tvá slova, v Zátoce. Jsme v tom spolu. Jsem tady pro tebe ať se děje, co se děje. Zvládneme všechno. Dej na sebe pozor. Hezky se vyspi. Dobrou noc Jackson.

*Odešle Hayley zprávu. Po té nastartuje a odjede. Musí zpátky do Zátoky. Rád by konečně Claire předal ten prsten.*

(Povytáhne obočí nad pojmenováním toho salámu a cukne koutkama úst.) Že těch lidských hlav tady najdeš. (Zavrtí hlavou pobaveně. V sídle právě nebyla ani desetina lidí. Vlastně jen ona, Genevieve a Davina. Hayley a Jacksona počítat nemohla, když byli vlkodlaci a hojili se rychleji než oni.) Jo mazlíčka. Motivuješ ho flákotou a on zaštěká, jak chceš. (V jeho případě to byla sice krev a neštěkal, ale mluvil, ale tyhle poznámky si nemohla odpustit. Nejspíš to Genevieve nebude příjemné, ale tuhle příležitost si prostě nemohla nechat ujít. Vydechne a chce jí vysvětlit, co se stalo, ale Jackson už je na odchodu a tak to nechá na později. Neujde jí jeho náhlá změna nálady. Trochu pobaveně se na něj dívá, když po ní střelí pohledem. Tohle jí opravdu připadalo směšné. Jak moc rychle se vlkodlaci nechali vytočit jen její přítomností a ona se tím může jen bavit, jelikož Jacksonovo chování vůči ní nebo jeho pohledy, které jasně značili, že jí nemůže ani vystát, jí nevyvedli vůbec z míry. Protočí jen oči nad jeho poznámkou, aby dala pozor na Genevieve. Vážně jí tohle říkal on? Hned, jak se za ním zavřou dveře, tak svůj pohled obrátí opět na Genevieve.) Hádám, že můžeme jít? Kvůli čemu jsem sem přišla, jsem splnila a teď si tě můžu odvést k sobě a můžeš se pořádně najíst. Co ty na to? (Povytáhne tázavě obočí a vezme si opět hrnek s kávou do ruky, aby se napila.)

(Na nic z toho, co jí Jackson řekl, už nestihla reagovat. Tedy reagovat mohla, ale tak nějak nechtěla před Sophie řešit tyhle věci, které má s Jacksonem. Proto se na něj jen pousměje a pak věnuje pozornost Sophie.) Aha. (kývne hlavou na to, co říkala o Kolovi a uhne pohled jinam. Ani se jí tak nelíbilo, jak se o něm vyjadřuje. Ale nechala to být. Zastávat se ho nebude a napomínat Sophie nebude taky. Nemá chuť na nějaké hádky a už vůbec ne kvůli tomu, jak kdo koho označil. Pak se věnuje zase Jacksonovi, protože jak se zdálo, byl na odchodu. A nemýlila se. Viděla na něm, že je značně pobouřený tím, že je tu Sophie a ještě víc ho naštvalo to, že dělala, jako by tam nebyl. Ona sama si myslela, že rozhodně nebylo nutné Jacksona ignorovat, ale nevyjadřovala se k tomu.) Měj, se, Jacksone. (usměje se na něj a i ona protočí oči nad poznámkou, že na ni má Soph dávat pozor. Pomalu se vracela do starých kolejí svých reakcí. Nechala Jacka odejít a podívala se na Sophie, která ale taky neotálela a hned jí nabídla odchod ze sídla.) Ano, půjdeme. Mám vážně hlad jako vlk. (usměje se a vstane, pak se ale na chvíli zarazí a otočí se zase na Sophie) Soph, mohla bych u tebe přespat? (povytáhne obočí)

(Zvedne se z křesla, když Genevieve souhlasí s odchodem. Byla ráda, že tu nechce zůstávat o něco déle, protože už tu nechtěla trávit další čas. Ne že by jí to tady nějak vadilo, ale domov byl domov a rozhodně to bylo lepší místo na řešení problémů) Bezva, uvařím ti pořádnou nálož jídla. (Dopije v rychlosti kafe a položí hrnek na stolek. Už se nehodlá vracet do kuchyně a někdo to tady jistě uklidí, až to tu najde. S zím už se ona zabývat nehodlala. Po otázce Genevieve se na ní podívá trochu nechápavě. Ne že by snad nesouhlasila, aby tam Genevieve spala, ale to že se ptá. Pro ní to byla samozřejmost a Genevieve se nemusela ptát. Byla u ní vždycky vítaná.) To je samozřejmost. Nemusíš se na něco takového ptát. Klidně u mě můžeš zůstat i týden. Jak dlouho prostě budeš chtít. Já si tě aspoň ohlídám, aby se ti už nic nestalo. (Usměje se na ní upřímně. Genevieve pro ní byla jako sestra a jí by neodmítla nikdy. Pak už se konečně rozejde z pokoje pryč a sídla vůbec.) Budeme si muset udělat procházku. Přišla jsem pěšky. (Oznámí jí ještě po cestě.)

(Když jí řekne, že jí uvaří nálož jídla, tak se zasměje.) Bezva, beru tě za slovo, protože mám vážně dost velký hlad. Klidně bych snědla i slona, kdyby na to přišlo. (pousměje se, když jí poví, že je samozřejmost, že u ní může přespat.) Zas taková samozřejmost to není. Děkuju, Soph. (její úsměvy jsou trochu posmutnělé a unavené, ale to se snad časem spraví. Ona sama vůbec nevypadala sebejistě jako vždycky. Ramena měla svěšená. Vypadala, jako by měla každou chvíli zkolabovat. Bylo na ní vidět, že jí není dobře. Že je toho na ni moc a že její kalich trpělivosti a síly začíná přetékat. Ale ona to musí nějak zvládnout. Je Genevieve Rousseau a už toho přežila hodně.) To nevadí, aspoň se provětráme. (odpověděla jí když už byly venku. Ještě jednou se ohlédla na sídlo a pomyslela na Kola. Pak se prostě otočila a následovala Sophie)

*Upřímně si nedokáže představit kolegiální vztah s upírem a ještě k tomu s Původním. Buď si Sophie lže sama sobě do kapsy a nechce ho nazvat z nějakého důvodu přítelem a nebo prostě říká pravdu. I tak jí to přišlo zvláštní. Každopádně se rozhodně, že se na něj nebude ptát, alespoň prozatím. Ke covenu už se dále také nevyjadřuje. Řekla Sophie upřímně svůj názor, nehodlá z něj odejít, pokud se vážně nestane něco, co by její rozhodnutí změnilo. A nebo kdyby odešla Sophie, ale v to rozhodně nevěří, že by něco takového snad někdy nastalo.* Až se někdy zastavím do Rossea's, taky ji tam třeba zastihnu a prohodíme pár slov, uvidím. *Pousměje se na ni a kývne hlavou a zároveň i rameno pozvedne výš. Nechce nic slibovat, ale taky chce i Soph na jednu stranu udělat radost ze všech těch nabídek, co ji dává. Nad Marcelem se taky jenom zasměje. Co k tomu dodat? Marcel byl jistě bohatý, všechny peníze musel mít nahrabané, ani neví odkud. Zřejmě je prostě pokradl a nebo si nechal to, co tady zbylo po Původních, když opustili město. Nad její nabídkou vážně přemýšlí. Začíná ji to vrtat hlavou. Co když má prostě Sophie pravdu? Mohlo by to být lepší, kdyby měla ve městě vlastní byt. Asi si o tom promluví s Marcelem a dá poté Sophie hned vědět. Usměje se na ni krátce.* V pořádku, Sophie. Jenom se vážně musím věnovat škole. Taky se měj hezky a dobrou noc. Ozvu se ti ohledně těch nákupů. *Usměje se na ni a pohlede ji vyprovodí ze svého pokoje. Potom už se jde osprchovat, učit se až do noci a následně na to zalehne. Nějakou dobu ji trvá, než usne, jelikož v sídle je dnes opět rušno. Chvíli kvůli tomu ztrácí nervy a má chuť vyletět, že jsou tady i normální lidé, kteří chtějí spát. Nakonec ale přece jen usne.*

Nikdy se to nestane? *Zasměje se docela nahlas a nevěřícně se na ni podívá.* Rebeko, to se stává dennodenně. To jenom Marcel ti chválil, jak vypadáš, protože tě chtěl dostat znova do postele. Však se na to podívej, stačilo, aby viděl krásnou Claire, která není ani zdaleka tak silně.. Jak bych to jen řekl? Citově nevyrovnaná a tebe poslal do prdele. * jo, tohle bylo dost hnusný a sprostý, nedivil by se, kdyby Beku strašně vytočil. A popravdě, chce ji vytočit, protože to je pro něj teď ta největší zábava.* Nepopírám. Ve skutečnosti jsem tě chtěl zabít a kdybych měl tu možnost, udělám to zas. Bohužel, taková příležitost se ještě nenaskytla.. A navíc, teď jsem k tobě ukotvenej, a to by byl menší problém. *ať si to Bekah vyloží jak chce. Ať mu klidně věří. Jen ať věří uřknutému Kolovi, který ani neví, co říká. Je to na ní.*

Tak to bych se divil, že by zrovna Marcel tohle někdy řekl. A když už by to řekl, musel by mít nějakou fakt hodně světlou chvilku, protože si myslím, teda, jsem si skoro jist, že Claire nasliboval taky hory doly, a co bylo pak? Zamilovaná malá blonďatá a přecitlivělá Claire šla práskat Marcelovi, že jsme se spolu s Claire vyspali. V tu dobu, kdy mezi sebou neměli ještě vůbec jasno. Nejsem si ani jistý, jestli už spolu oficiálně byli. *na chvilku se zapřemýšlí.* Ale to mi řekni ty, ty víš všechno. Ty jsi totiž taková místní drbna, jak se zdá. Nebo se snad mýlím? *viděl na ni, že ji to nepředstavitelně vytáčí. A jeho to baví. Konečně má nějakou zábavu. Když nadával přes celé sídlo Genevieve a Jacksonovi, všichni ho ignorovali. Pravda, Bekah mu může kdykoliv zlomit vaz, ale tohle za to vážně stojí.* Myslím, že můj a Genevieve vztah tě fakt zajímat nemusí. Starej se o toho prolhanýho Marcela a zakládejte si spolu rodinu. *kupodivu nevypadá ani nějak rozrušeně, když mluví o Genevieve. Je mu to teď nějak jedno. Všechno mu je celkem jedno, alespoň v tuhle chvíli.* Kdybych chtěl, můžu si najít nějakou šikovnou čarodějku, která mě ukotví k něčemu jinýmu. Třeba k něčemu stálejšímu, kdo ví. Však víš, že pro mě měly čarodějky vždycky slabost. Včetně Genevieve.

Proč mu to vadilo? *zopakuje si pro sebe otázku a dělá, že přemýšlí.* Tak třeba mu vadilo jen to pomyšlení, že si to se mnou Claire třeba užila mnohem víc než s ním. Což je dost pravděpodobný. Vlastně si to Claire tu noc dost pochvalovala. Usuzuju teda, že s Marcelem to není žádná sláva. *ušklíbne se na ni.* Nojo, všimnul jsem si, že ty důležitější věci ti docela unikají. Teď asi zrovna nic nevymyslím, ale vsadím se, že je jich hodně. *zavrčí na ni, když ho chytne pod krkem a přimáčkne ho ke zdi. Nemá moc možností, jak se bránit. Když řekne, že je kamarádka Genevieve, jenom se přidušeně zasměje.* Ty a Genevieve jste kamarádky, jo? A to jsi vzala kde? Vždyť jsi ji zabila, Genevieve. Jestli ti tohle odpustila, je vážně blázen. *řekne a nechápavě zavrtí hlavou, jak jen mu to její stisk povolí.* Já jsem Genevieve neznásilnil, co ti to ta děvka zase nakecala? *ne, neznásilnil ji. Znásilnění by teda vypadalo v jeho podání dost jinak. Když řekne, že je moc zbabělý, řetězy neřetězy, bolest nebolest, nějak se dostal z jejího sevření a teď ji držel pod krkem on.* Nikdo jako ty mi nebude říkat, že jsem zbabělec. *zavrčí na ni.*

*Další den je vzhůru brzy. V noci nemohl moc spát. Vstane, dopřeje si sprchu, převlékne se a po té přemýšlí, co dělat. Po včerejšku přišel o jednu z možností, která mu způsobovala hodně radosti, potěšení a pomáhala zvládat problémy a ty, kteří neustále ohrožují jeho rodinu. Hayley ho po včerejšku nechce vidět. Důvod, proč se tak rozhodla ho mrzí. Bolí ho to. Nemůže a nechce jí, ale nic zazlívat. Ví, že ona a Sophie spolu vycházet nikdy nebudou. On se Sophie jedná a jednat bude. Podařilo se mu k ní nalézt cestu a nyní spolu vcelku dobře vycházejí. Nepřipadá mu to jako nějaký prohřešek, ale Hayley to vnímá jinak. Neví, nenapadá ho žádný způsob, jak to mezi ním a Hayley napravit. Netuší, co dělat. Rmoutí ho, bere mu to energii i chuť. Přemýšlí nad tím, téměř po celou dobu, co od ní večer odešel. Nyní je nový den a on ví, že se musí opět začít starat o ty, kteří je ohrožují. Než s tím začne, chce si zajít do čtvrti na svou snídani a ranní kávu. Vypěstoval si tenhle zvyk, co se sem přestěhovali s plantáže. Vyjde z pokoje, seběhne schody a vydá se pryč.*

*Väčšinu noci len preležal v posteli, až ho to začalo nudiť, tak sa presunul do svojej pracovne, kde pokračoval v nenútenom pití, avšak nedopil ani fľašku, skôr len sedel v kresle a premýšľal nad Benjaminom, síce sa mu občas myšlienky zatúlali aj ku Kolovi, ktorý však nebol problém číslo jeden. Vo svojej pracovni bol nakoniec až do rána. Jeho hlava spočívala volne nahnutá dozadu na opierke kresla a jeho oči boli zavreté, akoby spal. Do niekoľkých sekúnd však jeho uši zachytia pohyb okolo cez chodbu ku schodom a on sa ani nemusí namáhať, aby vedel, o koho sa jedná. Pomaly vydýchne, než oči otvorí a rukami sa odrazí s kresla, pričom jeho kroky vedú ku dverám, ktoré otvorí a sám vyjde na chodbu až ku schodom, nad ktorými zastane a pozrie sa smerom dole na prízemie, kde už vidí chrbát svojho staršieho brata, s ktorým by chcel pár vecí prebrať, vlastne sa chceli porozprávať už pred niekoľkými dňami, ale ešte k tomu nemali príležitosť. Takto ráno je to ideálne, keďže ich najskôr nebude nikto vyrušovať. Mierne pootvorí ústa a chytí sa jednou rukou zábradlia.* Elijah! *Osloví ho s mierne zvýšeným tónom, aj keď vie, žeby ho počul tak či tak. Keď sa naňho Elijah neskôr otočí, pozrie sa mu do tváre a kývne hlavou smerom ku dverám pracovni, alebo aspoň v ich smere.* Môžeš na slovíčko? *Prenesie spýtavo, avšak je to skôr požiadavka ako otázka. Následne pustí rukou zábradlie a ide späť do pracovne. Dvere za sebou nechá otvorené a posadí sa späť do kresla.*

*Když už je téměř dole, zaslechne nad sebou pohyb. Nemá, ale chuť zjišťovat, kdo z upírů to je. Dnes zatím ještě nemá vymyšleno, co by tento den mohl udělat, aby se řešení problémů pohnulo směrem k lepšímu. K jeho sluchu ovšem dolehne hlas toho, koho už přestal vyhledávat ve snaze probrat s ním to, co považoval za důležité. Zastaví se, jednu ruku vytáhne z kapsy kalhot a položí ji na zábradlí, než se za bratrem otočí. Může v nich zahlédnout mírné překvapení, že ho tady v tuhle dobu vidí a dokonce spolu právě hovoří. Mimoto, je v nich otázka, co si bratr po něm přeje. Než stačí zareagovat na bratrovo oslovení, už mu oznámí, že s ním chce mluvit a zmizí, takže se mu nezdá vhodné odpovídat do prázdného místa. Povzdechne si. Otočí se a vydá se za Klausem. Když vystoupá nahoru, vidí ho mizet v pracovně. Zamíří za ním. Vejde dovnitř a zavře dveře.* Niklausi... *Osloví ho a na tváři se mu mihne krátký úšklebek.* Čím jsem si zasloužil chvíli ve tvém nabitém čase na rozhovor s tebou? *Zeptá se ho s náznakem ironie v hlase. Od dveří se vydá k místu, kde se Klaus posadí. Tázavě na bratra hledí. Čeká na něj tak dlouho a sám toho má tolik, co by mu měl říct. Díky tomu čekání se mu to, ale nezdá už tolik důležité. Teď chce vědět, co Klaus chce. Teprve po té přejde k tomu svému.*

*Sleduje, ako Elijah vojde za ním a zavrie dvere, čo vytvorí aspoň pocit súkromia. Pri vyslovení jeho mena na pár sekúnd podvihne tvárou do hora, než prejde jeho mierne uštipačný výraz, nad ktorým len nadvihne obočím. Pri jeho otázke len ohrnie spodnou perou a trochu nakrčí koreňom nosu.* Určite mi uznáš za pravdu, že sú tu niektoré veci, ktoré sme mali už dávno prebrať. *Iróniu v jeho hlase len akosi prešiel nakoľko Elijah bol ten posledný, koho mal teraz chuť komentovať.* A nakoľko som ťa konečne zastihol a práve sa nikam nechystám, mal som pocit, že je správny čas, hlavne po tom, čo sme sa dozvedeli včera. *Myslel tým samozrejme Kola, ktorý im teda so svojím stavom veľmi nepomohol. Avšak vie, že sám nič viac neurobí, ani keby mohol. Kol zostáva na pleciach iných, možno Sophie, ktorá by mu mohla pomôcť. Následne už pozoruje, ako Elijah prechádza ku ďalšej sedačke, pričom si položí nohu na koleno druhej a pohodlnejšie si oprie hlavu.* Avšak Kolom by som dnes nezačal...Určite si aj ty už premýšľal nad mesačnými kameňmi, ktoré má teraz Francesca aj s jej ľuďmi. Pretože ak nie, tak Jackson a Marcel áno. *Nepatrne pokrúti hlavou, pričom prvé meno povie so značnou nechuťou v hlase. Následne mierne podvihne kútikmi úst, ktoré sa roztiahnu do cynického úškrnu.* No veril by si tomu, že sa práve oni dokážu na niečom dohodnúť? *Opäť podvihne obočím trochu dohora, aj keď je to skôr len rečnícka otázka.* Chcem im pomôcť...*Začne už s neurčitým tónom v hlase, aj keď tu bolo jedno veľké "ale", ktoré mohol Elijah počuť už len na tom, že vetu celkom nezakončil. Pozrie sa na chvíľu niekam dole do priestoru, pričom spojí svoje pery do úzkej línie. Nemá problém so svojím bratom hovoriť, Elijahovi dôveruje a kým to niečo razantne nezmení, tak aj bude.*

*Sleduje Klause. Když sám uzná, že si měli promluvit mnohem dříve, nemůže, než souhlasit. Slabě při tom kývne hlavou.* Ano, měli. *Potvrdí svůj souhlas i slovy. Přejde při tom až k zadní části jednoho z křesel stojící naproti tomu Klausovu. Položí předloktí na jeho opěradlo a zadívá se na Klause. Momentálně se soustředí na to, co s ním chce také probrat. Vypadá klidně, ale ten, kdo ho dobře zná, pozná, že není tak úplně v pohodě, jak se snaží na okolí působit. Vždy tady je pro svou rodinu. Sebe vždycky odsune do pozadí. Ne vždy, ale dokáže vše zakrýt.* Věci se mění a problémů přibývá tak rychle, že už ani nevím, co jsem ti chtěl říct. *Pokračuje s jistou trpkostí v hlase. Nelze, ale určit, jestli naráží na něco konkrétního nebo je to, jen reakce na všechno kolem.* Samozřejmě. Jsem rád, že na tebe mám konečně štěstí. *Dodá pak. Je opravdu rád, že na něj konečně narazil. Obejde křeslo a posadí se.* Taky pro tebe mám pár novinek, o kterých jistě nevíš, a které tě rozhodně nepotěší. *Poznamená a pohlédne tázavě na něj, co má na srdci on. Poslechne si o měsíčních kamenech a v očích mu zablýskne jisté uspokojení z toho, že se docela rychle dostali k jednomu z problémů, které s ním chce probrat.* To byl jedním z důvodů, proč jsem s tebou chtěl mluvit. *Pokývá hlavou a dál ho zkoumavě pozoruje.* Předpokládám, že za tu dobu jsi se už stačil dozvědět, kdo v tom útoku má prsty a na koho se tedy zaměřit. *Pokračuje.* Věřím, že žádnou pomstu na ty, kteří s tím nemají nic společného, neplánuješ. *Klause již zná dlouho, dovede tedy hodně věcí odhadnout. Tohle považuje za jasné.* Mluvil jsem o tom všem se Sophie. Řekla mi, jak to bylo. *Povídá dál.* Vím o tom i od Hayley. Měla strach o své lidi. Slíbil jsem jí, že se těm, co za to nemůžou, nic nestane. *Pokračuje dále docela klidně. Když vyslovuje Hayleyino jméno, trochu při něm ztiší hlas. Jako by nevěděl jestli by hlasitější tón ovládl. Zní přiškrceně, trpce. Nijak, ale neotálí. Raději pokračuje dále v tom, co chce říct, aby to, co nejrychleji překonal. Svou beznaděj z toho, že neví, jak s Hayley dál.* Jsem si jistý, že tu dobu jsi o tom s ní mluvil i ty. *Mluví dál a pro jistotu se dalšímu vyslovení jejího jména raději vyhne. Z jeho konstatování o tom rozhovoru mezi Klausem a Hayley zaznívá neochvějná jistota. Nepochybuje o tom. Trochu významněji na Klause spočine pohledem.* Vlkodlaky, kteří stojí za tím útokem musíme, co nejdříve pochytat, kameny jim odebrat a potrestat. *Pokračuje dále. Nevypadá, že by si dělal starosti s tím, jak viníky najít. Ví, že tohle zvládne Sophie. Jen jí stačí říct.* Pokud bychom se dnes nesetkali, asi bych se do toho pustil sám. *Pronese. Je na něm vidět, že čekání a nic nedělání už má dost. Na těch pár vlkodlaků by si troufl i sám. Jestli ho překvapily bratrova slova o dohodě mezi Marcelem a Jacksonem, tak to nedá najevo.* Společný nepřítel dokáže sjednotit i staré nepřátele. *Pronese. Tady se to potvrzuje.* Smutné je, že to jsou lidé, které jsme považovali za důvěryhodné. Hlavně tedy Jacksonův bratr. *Dodá k tomu a je vidět, že tohle je pro něj dost nepříjemný problém. Nebo spíše v tom spatřuje problém kvůli Hayley. Povzdechne si.* Máte už nějaký plán, jak to provedete? *Podívá se na Klause tázavě.* Pokud ano, mělo by se to provést, co nejdříve. *Podotkne.*

*Bratov tón, výraz aj spôsob akým reaguje zatiaľ prisudzuje len novým problémom, ktoré sa vyskytli. Vie, že Elijahovi záleží na rodine a Kol bol jeho brat, s ktorým boli síce problémy vždy, ale teraz to bolo o niečom inom ako v minulosti. Pri jeho slovách len kývne hlavou. Bola to pravda, všetko sa postupne menilo, mal pocit, že len oni zostávajú stáť stále na jednom mieste a Benjamin sa stále posúva ďalej. To ešte ani nevedel, že coven, ktorý chcel sám predtým vyvraždiť upustil od Sophie a viac ako polovica sa pridala na jeho stranu.* Práve preto by som rád aspoň jeden vyriešil, najlepšie v priebehu nasledujúcich dní. *Komentuje poniekiaľ sucho, aj keď sa teraz cíti trochu neisto ohľadom Elijahovho stanoviska. Trochu prižmúri oči, keď mu oznámi, že má preňho pár ďalších znepokojujúcich správ, ktoré ešte nevie. Nemá rád, ak je o niečom neupovedomený, hlavne nie teraz, keď je trh s informáciami tak dôležitý. Veľmi ho neprekvapuje, že to s ním chcel Elijah preberať tiež, bola to vážna záležitosť už odkedy zaútočili na sídlo s očarovanými kamienkami vo vreckách. On sám jeden stále mal, po tom čo ho zobral vlkodlakovi, ktorého zabil. Na ďalšie jeho slová nijako nereaguje, keďže ich berie skôr len ako konštatovanie k veci. Ak by si stále myslel, že jeho pôvodná verzia je pravdivá, Genevieve by teraz nestála na nohách a rozhodne by sa kvôli nej ani nenamáhal. Taktiež ako už vedel, kto to celé spôsobil a ohrozil jeho dcéru, ak by tu Hayley v tom čase bola. Oliver, spolu s Correou, ak ich tak ešte vôbec môže nazývať.* Prečo by som aj? *Vydýchne trochu spýtavo.* Mám už na odvetu dosť tých, ktorí za to môžu. *Aspoň krvi na jeho rukách po tomto rozhodne nebude málo. Pri zmienke, že o tom hovoril so Sophie sa mu na tvár objaví skoro nepatrné pousmiatie, ktoré však nie je nijako veselé, skôr len pobavené, no rozhodne sa k tomu pre teraz nevyjadrovať. Neskrýval to, že Sophie príliš nedôveroval, ale ak tu bol niekto, kto im teraz v tomto môže pomôcť, bola to práve ona, na ktorú by vsadil.* Dá sa niečo také vôbec sľúbiť, brat môj? *Nahne hlavou mierne do strany. Elijah nikdy neporušil svoje slovo, alebo aspoň nie priamo, ak sa to dalo obísť. V istých prípadoch však človek nemôže inak. On sám by neváhal ani na sekundu, ak by išlo o obetovanie niekoľkých vlkodlakov z Jacksonovej smečky, na to Jacksona, ktorého by pokojne obetoval aj sám. Vedel tiež o Hayleynom strachu z toho, žeby sa jej smečke mohlo niečo stať, niečo ešte horšie, práve preto by bol radšej, ak by si Jackson jeho slová zobral k srdcu a príliš ju svojimi vecami nezaťažoval, nie keď má už dosť problémov sama so sebou a s blížiacim sa pôrodom. Pochytí, akým spôsobom Elijah tento krát vyslovil jej meno, akoby to bolo najťažšie slovo, ktoré pozná alebo ho nedokázal povedať prosto a nahlas. Trochu si ho premeria pohľadom a s prižmúrenými očami počúva ďalšie jeho slová, ktoré povie s takou istotou, žeby jedného zamrazilo. Oblizne si pery, než uprie pohľad k jeho tvári a trochu ich našpúli.* Ak máš niečo na srdci, tak mi to môžeš pokojne povedať, pretože teraz nie sme v situácií, kedy by medzi nami mohla stáť taká trpkosť, akou vyslovuješ každé slovo. *Poznamená s kradmým pohľadom. Mohol na ňom vidieť, že ho niečo žerie a Kol či Benjamin to tento krát nebude. Spôsob, akým spolu hovorili predtým a teraz je rozdielny. Ak budú mať pochybnosti či zatrpklosť aj k sebe navzájom, môže sa ľahko stať, že stratí dôveru a potom by bol už úplne v koncoch, pretože Elijah bol jediný z jeho súrodencov, ktorému veril bezpodmienečne. Ak by stratil aj tú, tak by mu už nezostala žiadna. Pohľad mu celý čas opätuje, pričom s jeho slovami nemôže nič, len súhlasiť.* To je práve tá záležitosť, kvôli ktorej sa moje zámery nateraz nezhodujú zo zámermi Jacksonovej smečky. *Komentuje prosto. Samozrejme, časť zo zobratím kameňov Francesce a jej ľuďom a ich následná likvidácia stála u nich oboch, lenže o potrestaní tých jeho a hlavne jeho brata sa to významne rozchádzalo.* Súhlasíš snáď so slovami Hayley o druhej šanci? Alebo snáď, že vyhostenie zo smečky a zobratie kameňa je dostatočný trest pre členov, ktorý ju opustili a hlavne pre Jacksonovho brata, ktorý obetoval pokojne pár vlastných, aby to dotiahol dokonca a mohol tak ohroziť Hayley, ak by tu bola? *Vydýchne, jeho slová sú tvrdé, otázne, nedokáže sa nad tým povzniesť, ani keby to Hayley skúšala znovu.* Z vlastných skúseností viem, že niekto ako on sa nezastaví pred ničím, kvôli tomu v čo verí. *A rozhodne si nemyslel, že bol niekým zmanipulovaný, rozhodnutia každý vykonával sám a väčšinou sa aj zodpovedal.* Tak to najskôr môžem byť spokojný, že sa mi podarilo ťa zastihnúť. *Bol to problém doslova skoro každého, teda minimálne dvoch frakcií, aj keď pôvodný upír pár vlkodlakov zvládne, s tými kameňmi boli však omnoho istejší, dávali im silu, viac na istotu bude, ak do toho pôjdu viacerý a Jacksonov nápad sa mu napriek všetkému páčil, aj keď teraz už nemohli počítať s Genevieve, keďže nemá svoju moc. Nemohol si však nespomenúť na Davinu, ktorú by Marcel istotne presvedčil. A popravde by im stačili obyčajné kamene, aby ich niekam mohli nalákať, s týmto nebude problém. Pre všetky prípady by rád jej ľudí rozdelil na dve skupiny. Jedna zostane na mieste, dá sa predpokladať, že aj Francesca a druhá pôjde po ďalšie kamene. Pri jeho výroku o zjednotení nepriateľov, sa len krátko uškrnie, keďže pravidlá potvrdzovali výnimku. Toto by však každý nečakal. Spojenie upírov a vlkodlakov v ten istý cieľ. Z opačného uhla to mohlo byť až ironické, už len to ako to znelo. Nad tou dôveryhodnosťou ľudí, už však pokrúti hlavou.* Nepamätám si, žeby som sa niekedy spoliehal na dôveru pri vlkodlakoch, hlavne nie pri niekom, z ktorého žne problém podobne, ako od Olivera. *Pri mierových procesoch to bol len akýsi bod toho všetkého.* Jackson mal menší nápad ohľadom nalákania istej časti z nich na ďalšie mesačné kamene. Rozdelili by sa a bolo by ich ľahšie zabiť. Menej by ich mohlo utiecť. *Pretože to bolo to posledné, čo potrebovali. Museli sa postarať o všetkých, každému z nich zobrať kameň.* Potrebujem to prebrať ešte s Marcelom, aby mohol Jacksona upovedomiť, ale ubezpečujem ťa, že nehodlám čakať. *Prenesie rozhodne, keďže to už robil dosť.* Problémom číslo jedna aj tak stále zostáva Benjamin. To, čo urobil nášmu bratovi, mohol spraviť ktorémukoľvek z nás. *Ak by boli v stave, v akom je jeho brat, netušil by, či by mu ešte stále šlo o záchranu dieťaťa.*

*Když mu Klaus oznámí, že by chtěl jeden z problémů vyřešit, co nejdříve, pohlédne na něj se zájmem, zkoumavě, jako by snad existovalo něco, co Klaus ví a zná, a jemu samotnému to uniká. Čeká, co se od něho k tomuhle dozví. Bratr však nepokračuje a tak se rozhodne, říct mu o posednutí Johna.* Bratře, během mého setkání se Sophie, kvůli útoku vlkodlaků jsem se od ní dozvěděl ještě jednu znepokojivou věc. Zjistila, před pár dny, že jednoho z jejich barmanů posedl čaroděj. Vydával se za něj a díky výhodné pozici, tak byl o všem velmi dobře informován. Trvalo to nějakou dobu. Bylo to, ale dříve, než se objevil Benjamin. *Rozpovídá se a při tom střídavě pozoruje Klause nebo místo před sebou, či jen tak náhodně místa v bratrově pracovně.* Díky shodě náhod si jsem jistý, kdo to může být. *Pokračuje a nepatrně se zamračí, neboť pro něj je to rozhodně další znepokojivý fakt.* Nevím, jestli si vybavíš otce Aliseina dítěte. Tehdy to byl mladý čaroděj jménem Roderick Haraldson. *Pohlédne při vyslovení svého podezření na bratra.* Potom všem, co se tehdy stalo, když přišel o dítě i Aliseu, se rozhodl pro pomstu. Měnil od té doby těla a díky tomu se mohl dožít dnešních dnů. Jsem si jistý, že čeká na vhodný okamžik. Rozhodně lepší, z jeho pohledu, kdy město ovládá Benjamin Rousseau nenajde. *Řekne mu celé své podezření v tomto směru.* Věz tedy, že kromě Benjamina a vlkodlaků tady máme ještě jednoho mstitele. Je někde ve městě. Ukrývá se v dalším těle a my nevíme, ve kterém. *Uzavře své povídání, ale ještě chce dodat jednu skutečnost.* Alisea, která o tom ví, to odmítá připustit. Je na mě kvůli tomu naštvaná, protože jsem s tímhle podezřením přišel. Rád bych se mýlil, ale podle toho, co viděla Sophie, a co mi řekla ona i naše sestra, jsem o tom přesvědčený. *Prozradí mu, a i když ho to mrzí, trvá si na svém.* Mám strach, že může být v nebezpečí i ona. *Vysloví svou obavu o Aliseu. Během toho se jeho tvář zachmuří obavou, znepokojením. Zadívá se z bratrovy tváře dolů, před sebe. Dává mu tak chvíli na vstřebání toho, co mu právě prozradil. On sám má při tom chvilku na to potlačit rozrušení nad tím, co si během vyprávění Klausovy připomněl. Díky tomu, že to všechno viděl z pohledu Alisey, je to pro něj zcela jiné. Ten fakt, že se je všechny pokusila zabít jejich sestra, a že oni chtěli udělat totéž s ní i se všemi jejími blízkými... Ještě chvíli potrvá, než se s tím vyrovná natolik, aby ho to tolik nerozrušovalo, nermoutilo. Tyhle úvahy nad minulostí, kterou nemůže změnit, ale moc rád by tak učinil se promítnou do jeho výrazu. I proto uhne pohledem, aby to Klaus nemusel sledovat. Pocítí přesto slabou úlevu, že odhadl část myšlenkových pochodů svého bratra dobře a stejně tak se správně obával toho, co bude působit problémy. Nechce se mstít na nevinných, ale rozhodně bude problém v tom, že jedním z viníků je Oliver. Neujde mu bratrův letmý úsměv, když se prvně zmínil o Sophie. Nemá, ale chuť to s ním rozebírat a po včerejším konfliktu s Hayley už vůbec.* Víš, bratře, že bezpráví nebudu, jen tak přihlížet. *Odpoví mu pak na jeho otázku.* Neslíbil bych nic, o čem sám vnitřně nejsem přesvědčený, že je správně. *Ujistí ho, ale ví, že tohle Klaus moc dobře zná. Ucítí posléze na sobě bratrův zkoumavý pohled, uhne tím svým dolů a přemýšlí, jestli si všiml toho, jak se tvářil i jak zněl, když se zmínil o Hayley i jeho přesvědčení, že spolu Klausem mluvila. Přemýšlí, že by mu bylo nejspíše lépe, kdyby mu mohl říct o tom včerejšku, ale na druhou stranu to považuje za svůj problém, kterým nechce Klause zatěžovat. Přemýšlí nad tím a bilancuje, dokud na něj Klaus nepromluví. Trochu v očekávání, co uslyší i mírně překvapený, potom, co ho poslouchá ho dále sleduje. Zatváří se téměř okamžitě nesouhlasně, jakmile ho Klaus nařkne ze zatrpklosti mezi nimi navzájem. Ještě před čtyřiadvaceti hodinami by měl nejspíše pravdu, ale teď je z jeho pohledu všechno zcela jinak a on je opravdu rád, že si k sobě Hayley a Klaus našli cestu. Přeje bratrovi štěstí v kruhu jeho rodiny.* To není kvůli tobě, bratře. *Zavrtí tak okamžitě hlavou a přes vážnost situace i toho, jak těžko mu je se mu na tváři objeví jemný úsměv plný bratrské lásky a přejícný. Není v něm žádná faleš nebo neupřímnost. Je v něm i omluva za to, že v Klausovi svým chováním a slovy vzbudil takové pocity. Rozhodně to neměl v úmyslu.* Já jsem udělal chybu, za kterou teď nesu následky a tíží mě to. Nenapadá mně ani řešení, jak to alespoň zmírnit. *Potřese hlavou na konci svého vysvětlování. Prakticky Klausovi řekne všechno, jen to nespecifikuje. Nedokáže o tom teď mluvit. Není schopen vyslovit Hayleyino jméno. Působí mu to silnou bolest a on teď musí řešit, jak ji ochránit, ne jak si ji usmířit. Neví, jestli Klausovi dojde, co je to za chybu, která ho trápí. Je, jen jasné, že souvisí s Hayley.* Mezi námi dvěma je všechno v pořádku, Niklausi. *Zvedne k němu opět oči a zadívá se zpříma do těch jeho. Vydrží tak poměrně dlouho, aby bratr o jeho upřímnosti nepochyboval. Rozptýlí ho, ale následnými slovy o jeho záměrech s vlkodlaky i o druhé šanci. Nevěděl přesně, co Hayley zamýšlí s členy smečky, kteří se přidali k Oliverovi a s ním. Zrádným Jacksonovým bratrem. Takhle detailně to s ní neprobíral. Podle Klausových slov ovšem pochopí, že on s ní ano. Když se ho zeptá na možnost dání druhé šance, ač se mu nelíbí ten závěr a fakt, že by toho mohli litovat, podívá se na Klause, způsobem, jestli se ho na tohle doopravdy ptá vážně. Klaus přece dnes a denně vidí, že to nevzdává ani s ním. I přesto všechno, co jemu i ostatním sourozencům prováděl. Oni mají, jen to privilégium, že nemohou, jen tak zemřít, tudíž jeho prohřešky vůči nim jsou zvratitelné. Mají další a další šance zkoušet k sobě nalézt cestu a porozumění, dokud někdo jednou nevynalezne způsob, jak je jednou provždy zabít.* Kvůli Hayleyinu bezpečí to riskovat nechci. Ale druhou šanci by měl dostat každý. Hayley na Jacksonovém bratrovi hodně záleží. Zabít ho můžeš vždycky. Ale pokud mu dáš možnost ke změně, jsem si jistý, že to Hayley ocení. Nevěřím, že by ji Oliver ublížil. *Odpoví mu nakonec. Jistě může znít zvláštně, jak si přeje, aby si bratr u Hayley zvýšil svou reputaci takovým rozhodnutím, dát Oliverovi podmínečnou milost. Samozřejmě to rozhodnutí musí učinit Klaus. On mu, jen zkouší naznačit, co dobrého by z toho pro něj mohlo plynout.* Máš opravdu štěstí, bratře. *Odsouhlasí, když slyší jeho slova. Je zvědavý, co vymysleli. Jejich plán nezní špatně. Přijdemu, jen, že je příliš zdlouhavý a nemusí vyjít. Když Sophie, protože je to jediná čarodějka, se kterou teď vychází, lokalizuje jednotlivé kameny, najde tím majitele každého z nich. Mohl by je postupně jednoho po druhém zlikvidovat. Na samotný závěr by nechal Francescu a Olivera. S nimi, jako vůdci by si dal tu práci chytit je živé aby se mohli zodpovídat. Přemýšlí nad tím, zatímco Klaus popisuje jejich plán.* Sophie ty očarované kameny najde pomocí kouzla. Můžeme tak zjistit, kde se nacházejí. *Řekne mu k tomu podle něj dost důležitou informaci, o které možná nemusel vědět.* S mou pomocí samozřejmě můžeš počítat. *Ujistí ho. Potřeboval by si na někom zchladit žáhu, i když než se něco uskuteční, bude se na to dívat jinak. Následně se zachmuří, když Klaus změní téma na Benjamina a jejich uřknutého bratra.* Benjamin je nebezpečný a prohnaný. Má plán, podle kterého jedná a všechno mu vychází. Musíme ho už jednou provždy zastavit. Musíme najít nějakou jeho slabinu a použít proti němu. *Poznamená podmračený s potlačovanou zlostí, když si vzpomene na Kola.* Nevím, jestli našeho bratra získáme, jen tak lehce zpátky, Niklausi. *Prozradí mu znepokojeně a vypadá velmi ustaraně. Sophieniny slova ho nenechávají v klidu.* Trvá to u něj už hodně dlouho. Nejsem si jistý, jak ho zachránit. *Povzdechne si. Upře na Klause své oči. Vypadá při tom unaveně, vyčerpaně, z toho, co vše zatěžuje jeho mysl a psychiku.*

*Keď Elijah opäť začne s niečím ohľadom Sophie, len trochu podvihne obočím, ale zatiaľ to radšej nekomentuje. Keď prejde k tomu, že sa dozvedel ďalšiu znepokojivú vec, usúdi, že urobil dobre. Nijako mu do toho nezasahuje a uprene ho počúva, až kým nedohorí, pričom má každou sekundou viac a viac prižmúrené oči. To bolo to posledné, čo ešte potrebovali, ďalší čarodej, ktorý bude istotne, ako každý proti nim a vediaci vďaka Sophie skoro všetko ohľadom situácie. Nechápal však jedno, ako si to mohla nevšimnúť. Neveril tomu, žeby niekto dokázal tak presvedčivo predstierať, že je niekto iný a ona by si to pri niekom, koho tak dobre pozná, podľa toho, čo predtým videl v bare, nevšimla. Mierne pokrúti hlavou, pričom sa mu na tvári objaví až skoro pohoršený výraz. Hnev sa mu však vmetie do očí, ktoré mierne prepaľujú stôl pár centimetrov pred ním.* Chceš mi teda povedať, že si nič nevšimla až do doby, než bol ten čarodej opäť preč? *Rozhorčene podvihne obočím dohora.* Mohol to všetko pozorovať celé mesiace a ona si neuvedomila, že v tele barmana, s ktorým má navyše pletky je niekto iný? *Nebol slepý, aby si to nevšimol, ešte keď do Rosseau´s chodil alebo keď sa jej ten barman snažil pomôcť, keď ju zabila Rebekah. Keď sa zmieni o tom, že si je istý, kto ten čarodej je, tak len podvihne hlavou do hora a opäť mu venuje priamy pohľad, pričom čaká, kým mu poskytne konkrétne meno. Už len z jeho výrazu je poznať, že to nebude nič potešujúce, čo už nie je vlastne od začiatku. Akonáhle zmieni otca dieťaťa ich sestry, tak spojí pery do úzkej línie, spodnou ohrnie a zadíva sa na chvíľu do dlážky. Na meno, ktoré Elijah spomenul neskôr,  si príliš nespomínal, ale tvár si vybavoval celkom presne. Predsa len, na niekoho, kto sa ťa snaží aj so súrodencami zabiť, sa zabúda ťažko. So zaujatím na tvári načúva ďalším jeho slovám o spôsobe, akým mohol prežiť až do dnes, teda aspoň v telách iných čarodejov. Tiež musel súhlasiť s tým, že ak sa im chce pomstiť, nemôže si vybrať lepší čas, keď sa im všetko rúca a zosúva na chrbát. Alebo sa pomstiť aspoň jemu, rovnako ako to chcela Alisea, keďže on bol ten, kto ju premenil a zabil ich dieťa. Teraz však bola človek a dieťa mala späť a ak mal ten čarodej tak dobrý prehľad, vedel to. To by znamenalo, že sa pomsty napriek všetkému nezdá, až kým ju nedostane, alebo ho niekto, a práve teraz by bol vážne rád, ak by to bol on, nezabije. Predsa len tisíc rokov, je strašne dlhá doba na rozkvet nenávisti. Pomaly vydýchne a sťažka na pár sekúnd zatvorí oči, akoby to už nemohla byť ani pravda. Dúfal, že sa jedného problému, respektíve vlkodlakov, zbaví a ešte sa tak ani nestane a už sa objaví ďalší.* To je skvelé. Takže tu máme ďalšieho psychopata, ktorý mal byť dávno mŕtvy, spred tisíc rokov, ktorý sa chce pomstiť našej rodine, náhodou spojeného s našou sestrou, s ktorým nejakou ešte väčšou náhodou opäť čaká dieťa, keďže sa z nej stal opäť človek, a ktorý sa premiestňuje po telách čarodejov, vie najskôr väčšinu vecí práve vďaka niekomu, kto chcel predtým zabiť moje dieťa, náhodou tiež čarodejnica, a nakoniec ani nevieme, ako teraz vyzerá, len že je to čarodej, ktorých je v tomto meste dosť a je možné, že za tú dobu už stihli ísť s Benjaminom na pohár vína preberať, ako nás všetkých zabijú. *Vydýchne s krivým úškrnom na perách.* Fantastické. *Precedí pomedzi zuby, pričom na ňom vidieť ako ho táto správa znepokojila. Bol to len ďalší človek so spoločnou minulosťou s ním, ktorý sa môže pridať ku Benjaminovi, ak to už neurobil, vlastne by sa vôbec nečudoval, ak by to už stihol. Keď si už myslí, že Elijah skončil, opäť začuje ďalšie slová. Ďalšie znepokojovanie, obavy, nedôvera, zlosť. Nepatrne nad tým pokrúti hlavou.* Ak ste si so Sophie istí, myslím, že nie je nad čím premýšľať, nech si už naša sestra myslí čokoľvek. *Pokrčí nad tým plecami. Ešte si spomína na to, čo mu povedala raz v bare. Ak by sa jej okrem dieťaťa vrátil aj muž, s ktorým ho čakala, neznášanlivosť k jeho osobe by ju mohla skoro prejsť. Tak, Alisea, tu ho máš. Pomyslí si trpko a po zmienke o Elijahových obavách o ňu sa len neurčito zamračí.* Ak by jej niečo chcel, myslím, žeby to už urobil. Predsa len stále čaká jeho dieťa a je opäť človek, nemal by dôvod jej ubližovať. *Pokrúti nad tým hlavou, aj keď jeden nikdy nevie, čo sa môže stať počas celého tisíc ročia a nakoniec slovo psychopat bude viac ako výstižné, a Klaus teda vedel, o čom hovorí. Mohol na svojom bratovi vidieť, ako úpenlivo si to v hlave všetko vybavuje a premieta, popravde z časti chápal, že postojom ich sestry nie je práve nadšený a taktiež vecami minulosti, pre Klausa to už bola ale ďaleká nesúčasnosť. Raz sa už presa zlomil, raz ho donútila, aby vyslovil tie slová a nikdy viac. Jeho myseľ minulosť nechá minulosťou a zameria sa radšej na to, akoby mohli zistiť, do akého tela sa preniesol od toho barmana.* A Sophie nemá spôsob, akým zistiť v akom tele teraz je? *Ak dokázali zistiť, kto je to, toto by už nemal byť taký problém. Podvihnuté obočie sa mu vráti opäť do normálu, pričom trochu pootvorí ústa a sleduje, ako od neho Elijah odvracia pohľad. Po jeho ďalších slovách sa mu na tvári usadí trochu pobavený poloúsmev, pričom len kývne hlavou, keďže to z časti bola vždycky pravda.* Tak isto ako ja spravodlivosti, ktorá nám nevyhovuje. *Komentuje poniekiaľ sucho, pričom je z jeho slov znať, že to myslí vážne, rovnako ako Elijah to, čo povedal on.* Takže predpokladám, že ku Oliverovi a ostatným vlkodlakom, ktorí šli s ním, si žiadne sľuby nerobil. *Je to síce skôr konštatovanie, ale v jeho tóne je poznať aj skrytá otázka, keďže on teda o nejakej milosti pre nich presvedčený ani náhodou nebol. Po svojom komentári ohľadom atmosféry, ktorá medzi nimi panuje, môže len čakať, ako na to Elijah zareaguje, keďže tento krát nebol on ten, ktorý to vyvolával. Všimne si však, ako nesúhlasne sa zatváril hneď, ako to opomenul. Možno si nakoniec predsa len všimol niečo, čo tam ani nebolo, alebo sa to len Elijah bude snažiť zapierať, ako vždy, keď ho niečo ťažilo či trápilo. Väčšinou, vlastne skoro vždy bol on ten, ktorý sa sťažoval, niečo hovoril, Elijah len mlčal a počúval, svoje problémy a všetko ostatné si nechával čisto pre seba. Nikdy príliš nechápal, prečo to robí, z určitej časti má pocit, že preňho bola rodina dôležitejšia než čokoľvek, než on sám, ale z druhej, že je za tým niečo viac, niečo, čo možno ani nechce vedieť. Po tom, čo mu povie, že to nie je kvôli nemu, sa naňho chvíľu spýtavo zadíva, akoby čakal, že mu to trochu rozvinie, aj keď by popravde nebolo žiadnou novinkou, ak by zostali len pri tomto. To mu však nedávalo žiadnu istotu, že všetko medzi nimi je v poriadku a môže s ním počítať za každých okolností, pretože práve teraz, Elijah s Niklausom mohol, nech sa dialo už čokoľvek, je to jeho brat. Následne už len sleduje mierny úsmev, ktorý sa mu roztiahol na tvári, pričom trochu prižmúri oči k tým jeho, akoby mu to práve teraz nebolo celkom jasné, čo nakoniec aj bola pravda. Lenže za tým úsmevom nemohol hľadať nič, len pochopenie a dôveru, ktorú v neho vkladal, ako už dlho, veľmi dlho nie. Povzdychne si a nepatrne podvihne kútikmi úst smerom dohora. Nad jeho slovami len nakrčí čelom rýchlo si oblizne pery.* Ak je tá chyba už akákoľvek, ty ju napravíš. Ako vždy. Pretože to je to, čo ty robíš. *Zadíva sa mu uprene do očí, akoby za tým samozrejme bolo niečo viac.* Napravuješ...Veci. *Dodá nakoniec s trochu vrtkavým tónom pri slove „veci“. Neprekvapilo ho, že mu to Elijah nešpecifikoval bližšie, od svojho brata už nič iné ani nečakal, keďže si problémy zamkýnal v sebe a on predsa nie je práve typ, ktorý by mu mohol poradiť či nejako pomôcť. To Elijah bol vždy ten, ktorý to robil, ak to potreboval. Jeden pocit ho však neopúšťal a to bol súvis s Hayley, ktorej meno len sťažka vyslovil. Práve preto veril, že nech sa stalo hocičo, Elijah nájde riešenie, ktorým to urovná. Občas videl, ako sa na Hayley pozerá a tiež Hayley naňho, práve preto k nemu predtým pociťoval niečo ako žiarlivosť nad tým, kým bol, aký dokázal byť. Väčšinou tak pokojný, vždy tak vyrovnaný. Keď sa ho snaží uistiť ďalšími slovami a pohľadom, tak sa naňho opäť zadíva rovnako ako on naňho, než ho otočí niekam do priestoru.* Tým si nie som už tak istý, Elijah. *Vydýchne nakoniec, aj keď mu jeho brat dal mnoho dôvodov, prečo tomu veriť. Bolo jasné, že nechcel, aby sa o tom snažil nejako pochybovať, to však bolo to, čo robil Niklaus, nedôveroval. Keď sa už vrátia ku vlkodlakom, respektíve Oliverovi a ostatným členom, ktorí ich zradili, tak sa len snaží predvídať, akú reakciu na to všetko bude jeho brat mať. Hlavne by rád vedel jeho názor, keďže bol preňho dôležitý. Vždy mu bol dobrým radcom, aj keď ho nie vždy poslúchol a nie vždy s ním aj súhlasil. Toto bol zhodou náhod presne ten prípad.* A ja zase neverím, že tieto slová počujem práve od teba. *Odsekne skoro až zostra, pretože ho už unavuje, že tu stále niekto rozpráva o milosti.* A vidíš, opak je pravdou. *Komentuje opäť s trochu sarkastickým tónom v hlase, pričom sa na chvíľu pozrie niekam pred seba a spojí pery do úzkej línie.* Nezáleží mi na tom, čo Hayley ocení a čo nie. Na to má Jacksona. Avšak nechať len tak ísť niekoho, kto síce nie priamo, ale bez vďaky spolupracoval s Benjaminom, ktorý ju chce zabiť, mi príde ako úplný nonsens, ktorý nie som len kvôli niečím zmiešaným pocitom, rozhodný akceptovať. *Prenesie s rozhodnosťou v hlase, pričom príliš nechápe, prečo by sa Elijah tak snažil, aby vyšiel Hayley v ústrety, popisoval to však jeho známke o morálke, ktorú so sebou stále nosil. Prakticky mu nakoniec povedal, ako sa rozhodol a bolo to stále rovnako. Po tom, čo sa dostanú už ku plánu a on mu prenesie niektoré z vecí, ktoré by stáli za pokus, si vypočuje Elijahov nápad ohľadom vystopovaní kameňov, ktoré potrebujú získať. Vlastne by im dosť pomohlo, ak by šli celkom na istotu a presne vedeli, koho majú hľadať a následne aj zabiť. Kývne hlavou. Nakoniec za jeho kontaktovanie s tou čarodejnicou môže byť aj rád, teda aspoň zatiaľ. Pociťoval k nej presne to isté, čo Hayley, avšak nedokázal nevidieť, ako nápomocná im hlavne teraz, keď Genevieve stratila svoje schopnosti, môže byť. Mierne sa pousmeje nad tým, žeby to mohlo ísť ešte ľahšie, ako si myslel. * S ňou som počítal celý čas. *Ani nevie, či by mu to inak začal opisovať tak detailne a strácal čas. Všimne si zmenu v jeho výraze, akonáhle sa dostane k téme Benjamin a Kol. Bola to dôležitá záležitosť, ktorú bolo potrebné aspoň z časti prebrať, tiež by už potrebovali konečne nový plán, ktorý by nebol tak obozretný. Počúva jeho slová, ku ktorým nemá jedinú námietku, keďže bolo známou pravdou, že zatiaľ v podstate neurobili nič, čím by Benjaminovi skrížili cestu. Pri zmienke o slabine si spomenie na svoje premýšľanie presne v tejto oblasti. Najskôr mal na mysli len Genevieve. Spomína si, ako ju zachránil predtým než jej on zlomil väzy s krvou v jej obehu. Nechcel, aby sa stala upírom, mal pre ňu pripravené niečo iné. Ale mal pocit, že aj keby nie, stále by to nedovolil. Mohlo by sa mu zdať zahanbujúce, že jeho sestra je upír, ktorých sa snažil tak veľmi zničiť. Teraz tu však bol nový hráč na scéne, jeho dcéra, čašníčka v bare. Možno stačilo len zistiť, ako veľmi mu o ňu ide, ak vôbec.* Slabinu? Ak Benjamin má nejakú slabinu, je to jeho sestra. *Prenesie rozhodne.* Alebo jeho dcéra. *Rovnako ako tá jeho bola práve teraz najväčšou slabinou, ktorú mal. Nad slovami o ich bratovi, len pomaly vydýchne, než si prejde jazykom po hornej rade zubov.* To už nie je môj problém. *Prenesie, pričom sa snaží, aby to znelo nezainteresovane a nezúčastnene. Urobil preňho, čo mohol. Vďaka Hayley dostal Genevieve z jeho tyranizácie a pripútal ho v sklepe, čo upevnila Sophie tak, že sa z tadiaľ nedostane. Viac preňho urobiť nemohol a ani keby mohol, tak by neurobil. Kol prestal byť jeho záležitosťou. Vie však, že Elijaha to trápi, vidí to na jeho tvár, počuje to v jeho tóne. Obával sa o svojho brata, ako o zvyšok ich rodiny. Občas si Niklaus sám neuvedomoval, čo všetko musel niesť Elijah na pleciach.*

Jistě. Samozřejmě, že si to se mnou užila víc jak s Marcelem. V posteli jsem úžasnej. Na to se koneckonců můžeš zeptat i svojí nejlepší kámošky Genevieve, ne? *řekne a ušklíbne se na ni.* Moje přítelkyně se v mojí přítomnosti cítí dobře, to mi věř. *zasměje se, když se přizná k tomu, že Elijahovi řekla to s tím kolíkem. To, jak se ji chtěl/nechtěl zabít.* Vždyť to říkám pořád. Práskačka Rebekah byla práskat staršímu bráškovi. Jak rozkošný. *řekl to tím tónem, jakým se mluví na malá miminka. K tomu, že prý překonal i Klausovu dýku, se vůbec nevyjadřuje. Dělá, jako by to přeslechl.* Vážně se mi nechce věřit tomu, že by ti Genevieve odpustila to, že jsi ji zabila. Vždyť jsi jí vlastně úplně zničila život, Rebeko. *hned co to dořekne na ni ještě víc zavrčí, protože mu začne tisknout krk mnohem silněji než předtím.* Genevieve s tím ale souhlasila, nic nenamítala a spolupracovala. Řekl bych, že v tom je dost velký rozdíl. *řekne a ušklíbne se. Popravdě, kdyby Genevieve nesouhlasila, asi by ji znásilnil. Buď s ovlivněním, nebo bez. Není prostě sám sebou. když ji chytnul pod krkem a ona se ho snažila někam kopnout, kamkoliv, trefí ho do nohy. Vůbec ho to ale nevykolejí.* Rebeko, *osloví ji jménem a doslova na ni zavrčí.* Toho hajzla jsem chtěl zabít od první chvíle, kdy jsem se dozvěděl, co Genevieve prováděl. A v tu chvíli, kdy ji tak veřejně ponížil jsem byl odhodlanej ho zabít, ať to stojí co to stojí. Právě proto jsem se zapojil do toho plánu, víš? Zatímco ty sis někde válela šunky. *Že by teď, zrovna teď měl nějakou slabou chvilku? Asi ano, mluvil rozumně. Pokud si toho Bekah všimla, jakože určitě ano, může si být jistá, že tohle bylo na dlouhou dobu naposledy, co ho slyšela mluvit takhle. Už při té poslední větě bylo poznat, že se asi vrací chování uřknutého Kola. A taky, že ano. Nebyl by to Kol, kdyby Rebecce právě teď nezlomil vaz. Teď už je to dva nula pro něj. Chce vidět, jak mu to vrátí. Bude jí stačit jen zlomení vazu?

(Ve svém pokoji zůstal až do odpoledne, nic moc neměl v plánu. Maximálně jít za tou Giou, ale možná tam půjde jindy. Vlastně ještě měl v plánu si popovídat s Davinou, ale nevěděl, zda spí a nebo ne. Nechtěl jí budit a tak se tam nevydal. Odpoledne už se trochu odhodlal a oblékl se do normálního oblečení. Přešel na chodbu a potom dolů ze schodů. Znovu viděl několik nepříjemných pohledů, které přiřazoval k tomu co se nedávno stalo. A nebo taky k tomu co nedávno řekl a to možná asi spíš. Nechtěl s nimi mluvit a tak jim jen věnoval vražedný pohled. Nalil si do skleničky rum a rovnou se napil.)