The Abattoir

*Když už si s Hayley to důležité vysvětlili, pocítí opravdu silnou úlevu. Teprve tehdy, kdy z něho opadne, si uvědomí, jak moc ho to svazovalo. Do jeho tváře se vrátí radost, že už pro něj Hayley nadále nebude tabu. Má o velkou starost méně. Dívá se téměř nepřetržitě do jejich očí a užívá si tuhle pro něj nečekanou, ale krásnou chvilku. Když slyší, že Hayley na tom byla stejně jako on, do jeho výrazu se vkrade trocha beznaděje, z takové pro něj naprosto zbytečné situace. Mírně si u toho povzdechne. Oči, ale z její tváře nespustí.* Víš, že to bylo zbytečné, Hayley... *Není to otázka, spíše konstatování. Rmoutí ho ten fakt, že si způsobují bolesti takhle navzájem mezi sebou, místo toho, aby v sobě navzájem hledali oporu a sílu pro souboj s nepřáteli.* Nechtěl jsem ti ublížit a moc mě mrzí, že se mi to znovu podařilo. *Poznamená s povzdechem.* Sophie u mně čekala až si bude moct promluvit s Genevieve. Téměř pořád spolu řešíme problémy s Benjaminem, s vlkodlaky... je toho pořád dost. Nechtěl jsem to s ní probírat před pokojem Genevieve, když ten můj je vedle. Nečekal jsem, že se mě rozhodneš navštívit. *Využije chvilky, kdy může něco říct a pokouší se Hayley vysvětlit, proč u něj objevila Sophie.* Je mi líto, že to mělo takový průběh. Já chápu tvou nevraživost k ní a chápu i své sourozence. Zkus prosím, jen akceptovat můj postoj k ní. Vidím v ní tu, která se snaží ochránit své blízké. Tak, jako to dělám já už takovou dobu. Rozhodla se špatně, chtěla ti ublížit. Vím to a mám a budu to mít na paměti, vždycky. Já takových rozhodnutí a činů za svůj život provedl a vykonal mnohem, mnohem více, Hayley. A kdo ví, kolik ještě budu nucen takových rozhodnutí a činů udělat. *Promlouvá k ní klidně, ale s náznakem naléhavosti v hlase.* Nemůžu ji odsoudit, když sám jsem mnohem horší. *Pokračuje, zatímco jí dívá se zapáleným jiskřením v očích.* Za to, co ti chtěla udělat ji má sestra zabila. Takže trest jí neminul. *Povídá dále.* Kdyby tady teď nebyla, nemohla by mi nyní pomoct zabránit mému bratrovi udělat jeho patrně poslední, osudovou, smrtelnou chybu. Měli bychom na krku další problém. Nejspíš by to byl začátek konce. *Dopoví a uzavře to. Nyní je opravdu upřímně rád za to, že si se Sophie rozumí. Povzdechne si, mrkne a znovu se podívá na Hayley. Zavrtí nepatrně hlavou.* Nemám na výběr, Hayley. Nezlob se, když se pokouším, s ní vycházet. *Požádá jí. Moc dobře vidí, jak se během toho, co o ní mluví, Hayley tváří.* Nechci tě provokovat. Jen pokud k tobě mám budu a chci být upřímný, tak se tématu Sophie nevyhneme. *Poznamená s opatrným pohledem.* Tvůj názor na ni akceptuju. *Přikývne pak.* Nikdy nezapomenu, co chtěla udělat. *Ujistí ji, ale pak už se k tomu nechce vracet.* Tohle téma dnes uzavírám. *Odvětí pak. Dívá se na ni dále z té malé vzdálenosti, která je mezi nimi. Je rád, že jsou teď spolu a může si s ní zase povídat. Znovu se mu na rtech objeví úsměv, když přestane probírat Sophie. Ucítí na rameni její dotek. Sklopí k její ruce pohled a mírně natočí hlavu. Pak zvedne pohled znovu k jejím očím. Opatrně zvedne ruce a položí jí je na paže.* Hayley, prosím, můžeš mi říct, jak tě napadlo jít dolů za Kolem? *Vydechne pak šokovaně, ještě stále se s tím nestačil sžít. Jeho pohled se při tom rozšíří hrůzou a strachem o ní, když si představuje, co se tam dělo.* Kol teď neví, co dělá. Není v pořádku. Nejhorší na tom je, že si to neuvědomuje a žije v domnění, že je v naprostém pořádku. *Je mu bratra líto. Ví, že potom bude naprosto zničený až zjistí, co všechno prováděl. Má za to, že by ho měli ostatní nechat být, aby těch jeho prohřešků nepřibývalo. Napadne ho, že promluví se Sophie, aby Kolovu celu uzamkla pro všechny ostatní kromě původních a nikdo k němu tak nemohl chodit. Kvůli bezpečí Hayley i ostatních se jí na to v nejbližší době zeptá. Vypadá chvilku nepřítomně, když nad tím uvažuje. Rychle se, ale probere a jeho pohled nabere přítomného výrazu.* Jsi v pořádku? *Zadívá se na Hayley a kromě její tváře si pozorně prohlíží i krk. Asi mají oba štěstí, že už po Kolových kousancích není ani stopy. Se slabou úlevou si vydechne. Pomalu sjede dlaněmi po jejich pažích až dolů a pak je spustí dolů a přeruší svůj dotek.*

*Ano, ví, že to bylo zbytečné, ale prostě reaguje tak, jak je to pro ni v tu chvíli nejvhodnější. nepřemýšlí v daný okamžik nad tím, zda je reakce správná či špatná, prostě zareaguje tak, jak jí to říká její srdce. Vlastně existuje vůbec nějaká definice toho, co je špatné a co je dobré? Každý bere všechno jinak, každý jinak uvažuje, takže ani neví, jak má nad tímhle uvažovat ona sama. Nebude mu to vysvětlovat, on moc dobře ví, jaká je, jak se chová. Má pocit, že právě on ji zná ze všech nejvíc, i když si často vyloží věci jinak, než ona myslí. Zdá se, že to všechno je jenom její komplikovanou osobností. Jakmile znovu začne téma o Sophie, opět se neubrání úšklebku. Na slabý okamžik se podívá někde za Elijaha a přejede si jazykem po vrchním i spodním rtu, ale potom si ho zase očima vyhledá a pozoruje jeho tvář. Poslouchá všechno, co ji říká a ví, že se musí smířit s faktem, že on se s ní přátelí a nebo je nějaký její partner v nesnázích, prostě neví, jak přesně to má nazvat. Nemůže a nebude mu tom bránit, myslet si ovšem může co chce. Má na to svůj vyhrazený názor a zřejmě není nic, co by ho dokázalo změnit. Nedokáže si nikdo představit, jak hrozné to bylo, když ani nevěděla, co se děje a potom zjistila, že ji málem zabila a dítě taky. Jediné, co ji vadí, tak je ta bezmoc, spíše byla to naprostá bezmoc, nemohla udělat nic. Vadí ji, že někdo bere kontrolu nad jejím dítětem, než ona sama a u Sophie to prostě nedokáže stále překousnout. Tohle téma je jí hodně nepříjemné a vážně si přeje, aby skončilo. Aby to uzavřeli a zaměřili se na jiné věci, než je Sophie Deveraux. Přála by si, aby jí teď na okamžik viděl do hlavy a zjistil, jak moc jí to jméno vyvolává nechuť na jazyku. Nechává ho mluvit a raději, pro dobro jich obou se k tomu nevyjadřuje. Opět by mohla říct něco, co by rozpoutalo jenom malou hádku mezi nimi a všechno, o co se snažila napravit by bylo rázem pryč jako mávnutí ruky. Za to ji ta čarodějka nestálá. Párkrát pokýve hlavou na důraz, jako, že tomu rozumí nebo se alespoň tomu snaží porozumět. Pocítí na sobě značnou úlevu, jakmile uslyší slova, že tohle téma uzavírá. Je to jako balzám na duši v tuhle chvíli, nic víc si nepřála. Oplatí mu úsměv, když on jí ho věnuje, to ani jinak nelze. Konečně od toho odpustí a nebudou se nadále o tom bavit, když to bude nezbytně nutné. Snad už to ale v dnešní den přijde. Při jeho doteku se slabě pousměje, cítí z něj bezpečí k její osobě. Je to příjemné pro ni a i napětí, co pociťovala je najednou pryč. Teď je v jejím výrazu značná úleva a potěšení z jeho doteku. Při zmínce o Kolovi si tiše povzdychne. Věděla, že se to Elijah dozví, jenom netušila, že to budou probírat, i když to tušit mohla. Neví ani, jak se to dozvěděl, ale byly dvě možnosti a to buď Klaus a nebo ti upíři, co jí z toho dostali. V tu chvíli stáhne ruku zpět k tělu a nadechne se zhluboka. Snad se jí to nechce ani vysvětlovat, a že to na ní jde vidět. Zdá se, teda Elijah by mohl odhadovat, že tohle téma už zřejmě probírala a ten s kým to mohla probírat byl jeho bratr a taky to, že to očividně nedopadlo zrovna nejlépe. Vysvětlovat to Elijahovi je o moc snadnější, než to vysvětlovat Klausovi, jen nechce poslouchat výčitky na její osobu. Už sama si jich na sebe háže dost. Upírá na něj zrak.* Nešla jsem tam proto, abych si s ním popovídala, pokud si myslíš tohle. Chodila jsem po domě a zaslechla jsem, jak Kol na sebe upozorňuje tím, že dělá rámus s řetězy. Měla jsem už tak dost v sobě vzteku, smutku a všeho a to, co dělal mě ještě víc rozčilovalo. Tak jsem tam šla za ním, nevěděla jsem, že je uřknutý, to mi řekl Klaus až včera v noci. *Přizná se a opět si povzdychne nad celou tou situací ohledně Kola a to, co se tam stalo. Ani si není jistá, zda mu má vyprávět o všem nebo ne. Rozhodně nemá ale v plánu říct to s čím ji Kol provokoval, bylo by nejlepší, kdyby tohle zůstalo jenom mezi nimi. O čemž silně pochybuje vzhledem k tomu, jak rád momentálně Kol všechny provokuje. I teď ji Elijah oznámí to, co už dávno ví. Štve ji, že se všechno dozvídá zřejmě až jako poslední, zřejmě ji to uráží. Pokud ví něco ona, řekne to buď jemu a nebo Klausovi hned, tak nechápe, proč oni s tím otálejí a neřeknou jí takovou důležitou informaci. A teď popravdě neví, o čem přesně má mluvit, zda pokračovat ve vyprávění a nebo zmínit tuhle důležitou výtku. Nebyla by to Hayley, kdyby se nerozhodla k druhé možnosti.* Mohli jste mi o tom říct včas. Pokaždé, když něco důležitého vím já, tak to řeknu tobě a nebo Klausovi. Nechci se všechno dozvídat jako poslední člověk v New Orleans. Nevím, proč má každý tendenci mi nic neříkat. *Snaží se mu to říct klidným hlasem, tak, aby to nevyznělo jako výtka, ale není si jistá tím, že to Elijah pochopí. Takže se zhluboka nadechne a vydechne, aby se dostala do normálu.* Nechci, aby to vyznělo zle, Elijahu. Jenom říkám, že mi to někdo mohl oznámit, to je vše. *Pokrčí nad tím rameny a stále ho pozoruje. O tom, zda je v pořádku by se snad ani nemuseli bavit, kdyby nebyla, zřejmě by tady nestála. Ale i přesto mu věnuje malý úsměv a přikývne.* Ano, jsem v pořádku. Naštěstí se nestalo nic, čím by mi nějak ublížil. *Užívá si ještě na chvíli jeho dotek, než z ní spustí paže. V ten moment přešlápne z jedné nohy na druhou a rukou si projede ve vlasech. Na chvíli se podívá někde ke svému vypouklému břichu, než znovu pozvedne zrak k němu. Opět se vrátí ke svému vysvětlování.* Držela jsem si od Kola odstup, vážně ano. Věděla jsem, že mu zřejmě přeplo, věděla jsem, že by mi mohl ublížit a i dítěti. Měla jsem nutkání odejít, ale pokaždé Kol přišel s další pitomou poznámkou, co mi akorát pila krev, doslova. Pak už jsem byla u něj blízko a stalo se to. Vím, je to moje chyba, uznávám a jsem za to na sebe dostatečně naštvaná. *Po těchto slovech polkne na sucho. Opravdu jde poznat, že si to vyčítá, jde poznat i to, že jí je jasné, že je to jenom její chyba. Když mu to tak všechno vysvětluje, tak si vzpomene i na ten večer, kdy to probírala s Klausem a potom jí je z toho ještě hůř. Vadí ji to, co řekl, vadí ji to, že zřejmě žárlí na Jacksona. Tohle ale probírat nechce. Dále se k tomu prozatím nevyjadřuje a dává mu prostor na to, co ji chce říct.*

*O Sophie se už dále nezmiňuje. Je si vědomý toho, že Hayley jeho řeči snáší, jen s velkým sebezapřením. Respektuje její nesnášenlivost k Sophie. Nemůže jí to vyčítat. Prošla si peklem. Mrzí ho to, ale nechává si to pro sebe. Nevzdává se naděje, že to Sophie jednou Hayley nějakým způsobem vynahradí. Má Hayley stále v těsné blízkosti a to je pro něj dostatečná kompenzace. Dívá se jí do očí, když mu začne popisovat, jak se dostala ke Kolovi. Poslouchá jí a v očích se mu mihne překvapení, když od ní uslyší, že o Kolově uřknutí nevěděla. Nenapadlo ho, že jí to Klaus neřekl. Viděl ji v ten den jeho přítomnosti. Jen si povzdechne nad tím nešťastným řízením osudu. Kol jí mohl opravdu vážně ublížit.* Hlavně že se ti nestalo nic vážného. *Poznamená s viditelnou i slyšitelnou úlevou. Dlouho si to, ale neužívá, neboť se Hayley vrátí ke svým výtkám, které si většinou nedokáže odpustit. Pomalu se během toho, co k němu promlouvá nadechne a vydechne. Zůstane navenek vážný, ačkoliv se uvnitř neubrání úsměvu, že je mezi nimi opět vše při starém. Díky tomu by od ní snesl mnohem více. V očích mu přesto zajiskří, ale nelze poznat, že to způsobilo jeho vnitřní veselí.* Hayley, já měl za to, že ti o tom Klaus řekl. V ten den, kdy jste Kola a Genevieve přivedli do sídla. *Odpoví jí klidně tónem, který prozrazuje, že ho její nevědomost mrzí.* A spolu jsme od té doby pořádně nemluvili. *Připomene jí, že spolu tou dobou nebyli schopni prohodit pár klidných slov. Nejdříve její společnost nechtěl vyhledávat on, kvůli tomu polibku, který dala Klausovi. Po té ho nechtěla vidět ona.* Nenapadlo mě, že to nevíš, Hayley. *Zavrtí omluvně hlavou. V očích se mu promítne lítost. Uvědomí si, že by se jistě nestalo to večer, protože by si Hayley dávala větší pozor.* Snažím se ti vždy říkat to důležité, Hayley. *Povzdechne si a podívá se na ni. Smířeně, že asi nikdy nenastane doba, kdy se nebudou dít tahle nedorozumění mezi nimi. Přesto je to pro něj mnohem lépe snesitelné, než to, když se na něj rozzlobila tak hodně, že ho nechtěla vidět. Poslouchá jí dále pozorně. Pokývá, když ho ujistí, že je v pořádku. Nechá jí vypovídat se mu o tom, co bylo u Kola. Klidně, chápavě ji pozoruje.* No tak, Hayley. Já vím, že si to neudělala schválně. *Odvětí jí na to. Vidí na ni, že se trápí a netuší, že to není, jen kvůli tomu s Kolem. Nic jiného ho, ale nenapadá. Zvedne ruku k její tváři a zlehka konečky prstů jí pohladí přes klíční kost hranu dolní čelisti. Přesune se tak až k bradě, za kterou ji jemně vezme a přiměje jí k němu vzhlédnout. Dívá se jí zkoumavě do očí, jako by se snažil zjistit, proč mu připadá tak utrápená. Nic z jejího pohledu nevyčte, o to více ho trápí, že neví, jak jí pomoct.* Všechno zase bude v pořádku, Hayley. *Poznamená tak nakonec povzbudivě, alespoň všeobecně. Při tom se na ni vřele pousměje.* Tahle rodiny vždy všechno překoná. Teď už jsi její součástí, takže to platí i pro tebe. *Povídá povzbudivě dále. Snaží se být, co nejpřesvědčivější. Nechce ji vidět utrápenou. Dává si na svých slovech záležet. Po té ruku z její brady stáhne.* Můžu pro tebe něco udělat, Hayley? *Zeptá se jí nakonec. Zvážní a zadívá se na ni zkoumavě.*

Ne, to nestalo. *Ale mohlo stát. Tuhle myšlenku si nechá jenom pro sebe. Nevěděl, co se tam dole odehrávalo. Nejdříve Kol útočil jenom na ni, potom na ni a Elijaha, dále na Klause a dítě. Nemohla to vydržet, nemohla prostě dál snášet jeho urážky a posměšky na její osobu. Cítila se kvůli tomu mizerně, ale potom si říkala, že by to měla nechat být. Je to její život, je jenom na ni, jak si to řídí, jaké má vztahy s ostatními a nikdo by se jí do toho neměl plést. Bohužel nenáviděla, když to někdo rozebíral, obzvlášť někdo, kdo s tím neměl nic společného a jenom se na ten úkor bavil. Téma Kol není pro ni ničím příjemné, ale snese to o moc víc, než téma Sophie. Sama je ráda, že tam přišli ti upíři a dostali ji z toho, protože kdyby ne, nedokáže si představit, jaké by to mělo následky a co by se stalo. Mohla by jenom v ten moment doufat, že by Kola ze sebe nějak setřásla a nebo to, že by ji nezabil. Potřese hlavou ze strany na stranu na náznak toho, že opravdu se jí Klaus o tom nezmínil.* Moc jsme spolu nemluvili ten den, co jsme přivezli Genevieve. Přijel k ní ve chvíli, kdy Kol...*Na chvíli se odmlčí, neví, zda má něco říkat, ani neví, jak to má říct. V tenhle moment si sama pro sebe říká, že to celé měla zformulovat jinak. Proto opět nasaje vzduch do plic, jako kdyby ho potřebovala opravdu hodně a pokračuje dál.*...nebyla jsem ve své kůži a moc jsme toho nenamluvili. V tu chvíli to asi nepovažoval za příliš důležité a já se na nic ani neptala. Potom už víš, co bylo. Přivezli jsme Genevieve a já raději odešla do svého pokoje a poté jsem s ním už nemluvila. *Řekne na vysvětlenou a doufá, že mu tohle bude dostatečně stačit a dále se vyptávat nebude. Pokaždé, když má dojít na něco, co se týká ji, tak si to raději nechává pro sebe, nepotřebuje, aby ostatním snad přidělávala nějaké další starosti. A hlavně ne jemu, on už se o ni strachuje hodně, nechce mu přidělávat další starost, že snad pokaždé se dostává do nebezpečí.* Já ti to ani nijak za vinu nedávám, nebo...nesnažím se ti to vyčíst, takhle. Jen podotýkám, že já o tom neměla tušení. *Našpulí mírně rty. Neměla to být výčitka, možná trochu byla, ale dnes chtěla s ním být co nejvíce za dobře. Konverzovali spolu tak, jako předtím, chovali se k sobě tak, jako předtím. Možná to nedávala najevo, ale uvnitř cítila z toho to potěšení. Možná by se i sama pro sebe pousmála, že to nakonec dopadlo dobře přes jejich neshody, ale na to řešili dost závažné téma. Ví, věří mu, že se ji snaží pokaždé říkat všechno, ale prostě ji přijde, že ona je zrovna ta, které je nejméně informovaná. Z celé této rodiny a ji to značně užírá, kdyby ona nedávala jim vědět o nějakých důležitých věcech nedokáže si představit, jak by se tvářili. Musí mu dát za pravdu v tom, že ji informoval o spouště věcech. Když se zmíní o tom, že ví, že to neudělala schválně, ani tomu nedokáže uvěřit, co slyší. U Klause to bylo naprosto jiné, vyposlechla si narážky na svou osobu, jak opět dítě vystavuje nebezpečí a Elijah se k ní choval takhle. Jak mohli být vůbec bratři? Nechce, nemůže uvěřit tomu, že on ji to nevyčítá, že ji neříká, že by měla být více opatrná, že je nezodpovědná ke svému vlastnímu dítěti, že to nebere příliš vážně. Stále má sklopený zrak a zahýbe čelistí. Za okamžik ucítí jeho prsty na své klíční kosti a trochu sebou cukne, ne proto, že by jí to bylo nepříjemné, ale proto, že to je to poslední, co by v tu chvíli čekala. Nedoufala, že by se k ní po tom, co mu řekla opět choval jako předtím. Bylo to pro ni příjemným překvapením. Nechá ho, aby ji přiměl pozvednou zrak k němu. Podívá se mu do očí a mírně pootevře ústa, avšak nic neříká, jenom pozoruje jeho oči. Vnímá to, jak si ji prohlíží a netuší proč, možná chce vědět, co ji všechno trápí, ale to by nedokázala říct. Bylo by toho příliš, bylo by to až moc osobní. Bude jenom dobře, když to všechno bude připisovat Kolovi a to, jak moc si to vyčítá, že dovolila, aby se k ní Kol přiblížil. Přikývne na jeho slova, bohužel si není jistá tím, zda všechno bude v pořádku. To by zřejmě bylo až moc velké štěstí, kdyby se všechno dalo nějakým záhadným způsobem do pořádku. Upřímně se na něj usměje při jeho slovech, které ji potěší. Momentálně roztáhne rty opravdu do pořádného úsměvu a i když se objeví ten úsměv jen na zlomek sekundy, přesto tam byl. Zachová si poté opět vážnou tvář, i když v jejích očích lze vidět radost, potěšení z toho, co jí řekl. Věděla, že je součástí rodiny nebo, že to tak alespoň on bere a i Klaus a zřejmě i Bekah. Jenom to nikdy neslyšela, ne, když její nepravý rodiče ji vykopli z domu a nikde nepatřila. Až teď našla je, sice díky dítěti, ale i přesto a potom taky rodinu vlkodlaků v Zátoce a Jacksona. V tu chvíli se k němu ještě víc přiblíží a obejme ho tak, co to její břicho dovolí. Dá obě ruce okolo jeho krku a zavře na chvíli oči. Vážně je ráda za to, že všechno je zase dobré. Položí ji otázku, při které otevře oči a chvíli přemýšlí nad její odpovědí, přes to, že ví, co chce odpovědět.* Můžeš dnes být se mnou? *Zeptá se trochu s nejistotou v hlase. Potřebuje společnost, to je prostě to, co potřebuje a bylo to opravdu to jediné, co pro ni mohl v tuhle chvíli udělat. Pochopí, když nebude moct a jeho plány pro odpoledne budou jiné. Věří tomu, že má toho jistě hodně a ani netuší o tom, co všechno stále zařizuje. Teď už jen může vyčkávat, zda jeho odpověď bude kladná nebo ne.*

*Slabě se pousměje. Těší se z toho, co je a nechce myslet na to, co mohlo stát. Kdyby se zabýval potenciálními hrozbami, asi už by nepatřil mezi normální. Dívá se na ni a má dojem, že mu toho Hayley hodně neříká a užírá se tím sama. Sám to dělává téměř pořád, takže pozná, když to dělá někdo v jeho okolí. Trpělivě na ni hledí a vyčkává, jestli se rozhodne svěřit se mu nebo to nechá ve svém nitru. Ví, že jednou to ze sebe bude muset vydat ven. Nechává to na ni. Poslouchá, když pak začne povídat o tom dni. On sám byl ten den pryč. Mimo sídlo, protože se potřeboval nějak srovnat s tím, co viděl noc před tím a netoužil po ničí společnosti. Nemohl být ani Klausovi ani Hayley nijak nápomocen. Speciálně jim dvěma se snažil vyhýbat. Téměř se mu to povedlo. Klaus na něm při tom krátkém setkání nic nepoznal a Hayley viděl až tehdy, když už se s tím po svém smířil a přijal to. Pak se jí, ale musel vyhýbat.Ze svého krátkého zamyšlení ho probere její vyprávění. Znovu se pozorně zaposlouchá do toho, co říká. Z toho, jak se nadechovala nabyl dojmu, že toho chtěla říct mnohem více nebo to podat jinak. Její povídání se mu zdá zkrácené, a velmi stručné. Poví mu, jen to, co viděl na vlastní oči. Nic z předešlých událostí od ní neslyší. Stále toho moc o tom, co se stalo u Genevieve neví. Napadne ho, že by mu pravděpodobně nejpřesnější informace patrně dal Kol, který se ve sklepení jistě nudí. Zkoumavě se jí zadívá do tváře. Je vidět, že tuší, že mu Hayley úmyslně spoustu toho neříká. Neví, jestli by měl naléhat. Nezdá se mu to vhodné. Měla by vědět, že mu může říct všechno, co jí působí starosti.* Dobře a já to beru na vědomí, Hayley. *Odpoví jí pak na její výtku - poznámku, kterou ona rázem označila za nevýtku. Teď už pousmání zakrýt nedovede. I v očích mu zajiskří. Hayley si může všimnout, že je zkrátka rád, že se usmířili a bere to ostatní s nadhledem. Vidí její zamyšlený výraz a znovu zvážní. Stále se snaží přijít na to, co ji trápí.* Hayley, ani nevíš, jak moc bych si právě nyní přál, umět číst cizí myšlenky. *Rozhodne se přerušit ticho svou poznámkou, kterou chce trochu odlehčit atmosféru a Hayley alespoň málo rozptýlit. Pozvedne při své poznámce mírně obočí. Dívá se jí dál do očí a snaží se v nich číst. Mírně se zadrhne ve svém pohybu, když pod jeho dotekem Hayley cukne. Trochu nejistě na ni v tu chvíli koukne. Když, ale nic dalšího proti tomu neudělá, tak dokončí to, co měl v úmyslu. Pohled z ní téměř nespouští. Neunikne mu tak její krátký, ale opravdu krásný úsměv. Srdce mu poskočí. Přál by si vidět takový úsměv na její tváři častěji. Zmizí, ale stejně tak rychle, jako se objevil. Opětuje jí ho svým. Není, ale tak široký, ale zdobí jeho tvář o něco déle. Když ho Hayley obejme, tak je samozřejmě na vrcholu blaha. Je to pro něj nečekané, ale o to krásnější. I kdyby dosud nevěřil jejím slovům, což není jeho případ, tímhle by ho dokonale přesvědčila. Se slabým výdechem úlevy i potěšení jí opatrně položí ruce kolem pasu. Její břicho znemožňuje, aby si ji k sobě, nějak více zkoušel přivinout. Něco takového odmítá riskovat. Jednou dlaní jí přejede opatrně od pasu po bedrech nahoru. Nijak se nesnaží odtáhnout. Nechá to na Hayley. Užívá si tuhle příjemnou, pro něj tak vzácnou chvíli. Po její otázce se jeho dech slabě zadrhne. Hned na to se, ale pousměje.* Moc rád, Hayley. *Odpoví jí. Nijak nad tím nepřemýšlí, neváhá. Program si upraví, jak bude třeba. Tuhle žádost by jí nedokázal odmítnout.* Myslím, že těch pár věcí zvládnu vyřídit po telefonu. *Dodá ještě. Má, jen jednu. Napsat Sophie o tom, jak uspěl s Finnem a říct, že to kouzlo na oživení Sage bude žádoucí. Hayley tím, ovšem nezatěžuje. Přemýšlí, co bude Hayley chtít dělat, ale zatím se neptá. Užívá si její blízkou přítomnost.*

*Zpráva pro Hayley.*

kód:

Ahoj Hayley, jak se ti daří? Přál bych si, aby už líp. Dnes se za tebou zastavím. Asi večer. Musím kvůli něčemu do města. Vyhovuje ti to? Dej mi vědět. Měj se, Jackson.

*Usměje se opravdu zeširoka nad jeho poznámkou.* Ani nevíš, jak bych si přála, aby si to někdy u mě uměl a nemusela všechno vysvětlovat. *Odpoví mu s úsměvem a teď prostě nemůže její úsměv z tváře zmizet hned. Nečekala, že by Elijah něco takového vůbec řekl nahlas, přijde ji to prostě v tuhle chvíli částečně vtipné. Alespoň se tak odlehčí celá ta atmosféra, která mezi nimi panuje. Je to jako na houpačce, chvíli je to příliš vážně, potom zase se to zdá, že si budou něco vytýkat, spíše ona jemu, pak přijde světlá chvíle. Nikdy si to nějak zvlášť neuvědomovala, ale její vztah s Elijahem byl vlastně taky komplikovaný, ne těžký na zvládnutí, ale komplikovaný. Potom už je k němu přitisknutá, cítí, jak z něj sálá teplo, jak ji přejede rukou po zádech a na moment zavře oči a vypne. Přestane myslet na všechno a užívá si jenom ten pocit spokojenosti, že ho neztratila, že se to vrací zpátky do normálu, za což je ráda. Na druhou stranu se i cítí trochu provinile za to, že Elijah nemá tušení o tom polibku, co proběhl mezi ní a Klausem a nedokáže si nějak představit, jaká by byla jeho reakce. Zřejmě by to nedal nijak najevo a jenom by se v něm mísila směsice pocitů, které by mu lehce šlo vidět na očích. Je ráda, že souhlasí s tím, že s ní teď bude. Ale jeho další slova i trochu zarazí. Má toho očividně hodně a ona je momentálně z toho na rozpacích. Neví, zda mu jenom prostě zdvořilost nedovoluje říct jí ne, že má další záležitosti na vyřešení. Přejede mu rukou mírně po zádech, ale jak je k němu hodně natažená, tak dlouho v objetí nevydrží. To břicho ji v tom prostě brání a proto se po chvíli odtáhne. Podívá se na něj s úsměvem. Ruce pozvedne a vyprsí se, čím způsobí to, že ji trochu křupne v zádech. Potřebovala to, přece jenom je v devátém měsíci těhotenství. Trochu se na něj omluvně podívá.* Promiň, ale je to čím dál náročnější. *Vysvětlí mu. Vážně to náročné bylo, i když to nedávala nijak zvlášť najevo. Ale opravdu ji občas bolely hodně záda nebo měla tlak už v podbříšku, jindy zase malá vážně hodně dávala najevo svou přítomnost a že i jí je tam už nepohodlně z nedostatku prostoru. O tomhle ale s nikým nemluví, ani nemá s kým. S Klausem má pokaždé zvláštní chvíle, neví, jak by si o tomhle povídala s Elijahem a nebo snad s Jacksonem. Hold některé věci byly opravdu jenom čistě na ni. Potom si ale uvědomí, co vlastně chtěla říct.* Elijahu, pokud máš toho hodně, nějaké věci, které musíš vyřešit, tak...můžeš si je zařídit. Myslím, že další den v sídle o samotě zvládnu. *Pokrčí nad tím rameny a tváři se neutrálně. Snaží se to i říct neutrálním tónem. Vyruší ji tón sms zprávy a omluvně se na Elijaha pousměje. Naštěstí má mobil u sebe a tak si hned přečte zprávu. Musí se usmát, alespoň trochu, když je od Jacka. Očekávala jeho návštěvu a je potěšená i z toho, že má o ni starost. V rychlosti mu na to odepíše.*

kód:

Ahoj, Jacku. Mám se relativně dobře a jak se daří tobě? Vlastně nemusíš mi odepisovat, řekneš mi to, až se za mnou zastavíš. Budu s tebou počítat a čekat na tebe. - Hayley

*Odešle mu zprávu a pak její nadšení trochu pohasne. Zatraceně, řekla Elijahovi, že s ním chce strávit dnešek a potom přijede Jack, ale u Jacka už měla schůzku domluvenou dřív. Jenom doufá, že on se nějak nedozví o tom incidentu, ale je pravda, že nemá jak. Vzhlédne k Elijahovi.* Právě mi psal Jackson, byla jsem s ním domluvená, že se některý den sejdeme. Zřejmě přijede večer, takže tě nebudu zdržovat celý den. *Pousměje se na něj, aby zřejmě trochu odlehčila situaci. Ani neví, nedovede si představit, jaký postoj má přesně Elijah k Jackovi, ale nemyslí si, že by s ním měl problém, jako například Klaus. Nadechne se zhluboka.* Stále chceš se mnou strávit alespoň to odpoledne? *Zeptá se znovu, snad aby se ujistila. Je pravda, že ona chce, přece jenom se spolu teď nebavili a bylo to pro ni jedna z nejhorších věcí, které zažívala. Elijahovu přítomnost si užívá a nechce, aby brzo odešel. Nemá ponětí o tom, co by mohli dělat. Elijah je spíš na čtení klid nebo poklidné sezení a bohužel s ní a ještě k tomu v jakým stavu je si moc zábavy neužije a ani se toho nedá příliš vymyslet.* Můžeme se projít, i když já bych se po městě asi procházet neměla nebo si jenom povídat, ale rozhodně musím u toho sedět. *Pousměje se na něj trochu pobaveně. V jejích očích může vidět radost z toho, že spolu opět komunikují.*

*Koukne na ni a po její odpovědi, která je překvapivě zcela opačná, než čekal se mu pobaveně zajiskří v očích a na jeho tváři zazáří úsměv. Předpokládal, že ho s tím Hayley pošle do háje, ne že by to také uvítala.* To bychom se ochudili o spoustu "zajímavých" momentů. *Odpoví jí a nyní je patrné, že naráží na ty jejich ustavičné neshody a nedorozumění, ale tentokrát to bere s nadhledem a nechce tím Hayley ani sebe trápit. Zůstane pak stát s ní v obětí a nikam nepospíchá. Nemá ani potřebu něco říkat. Naslouchá dvěma srdcím, které díky Hayleyině blízkosti slyší velmi zřetelně. V daný moment vypustí všechny starosti z hlavy. Zanedlouho pocítí, že už se Hayley v jeho náručí nelíbí. Naposledy jí přejede dlaní po zádech, než ji pustí a spustí ruce dolů. Není si zprvu jistý, proč se odtáhla. Po její následné reakci s chápavým pousmáním pokývá hlavou.* To je v pořádku, Hayley. *Odmítne v tomhle případě její omluvu.* Za tohle se omlouvat rozhodně nemusíš. Udělej si pohodlí, jak jen ti to vyhovuje. *Nabídne jí.Mávne při tom paží a rukou obkrouží celý svůj pokoj. Nijak neřeší, že jsou v jeho pokoji. Je mu jedno, jestli si Hayley zabere jeho postel nebo jinou část k sezení nebo ležení. Chce, aby se cítila co nejpohodlněji. Klidně se na ni dívá a usmívá.* Můžu ti něco nabídnout? *Zeptá se jí. Když na něj Hayley promluví, pohlédne zase na ni. Vyslechne ji, ale tváří se spíše pobaveně, než nějak dotčeně, či pohoršeně.* Hayley... *Osloví jí něžně a při tom krátce zavrtí hlavou. Při tom se mu zablýskne pobaveně v očích.* Jak už jsem řekl. K tomu, co potřebuji vyřídit, mi nyní stačí telefon. Jinak se budu věnovat tobě. *Odpoví a zamítne tak její pokusy ho třeba vypoklonkovat ze sídla někam pryč.* Od doby, co jsme se přestěhovali sem, tě téměř nevídám. *Zamračí se slabě, ale není to výtka, jen konstatování. Ví, že tady má Klause a on je ten, se kterým by měla trávit čas.* Chvíle s tebou jsou pro mě vzácností. *Odpoví jí. Zpozorní, když slyší, že jí přijde zpráva. Zmlkne a pozoruje její výraz, kdy si čte zprávu i jak hned odepisuje. Přemýšlí, kdo jí píše. Trochu přimhouří oči, když pozoruje zadní část jejího mobilu, zatímco odepisuje. Střídavě sleduje i její tvář, takže mu nic neujde, ani její pohasnutí. Pozvedne při tom v očekávání obočí. Přemýšlí, co bude následovat. Hned se to dozví. V první chvíli, když slyší o Jacksonovi už chápe, proč se usmívala. Pamatuje na jejich zvláštní vztah. Raději nad tím moc neuvažuje. Poslouchá pak, když zjišťuje, že výše jmenovaný sem má dnes večer přijet. Vypadá užasle. Přemítá, jestli je Jackson tak odvážný nebo sebevrah, když chce přijet sem do sídla plného upírů, kteří by nejraději všechny vlkodlaky viděli mrtvé. Také mu dojde, že tak Hayley bude užívat jeho přítomnosti pouze dočasně. Za jiných okolností by se asi cítil dotčený. Dnes potom jejich smíření je v povznesené náladě. Bere to raději s nadhledem.* Takže mou společnost pak vyměníš za tu Jacksonovu. *Zkonstatuje a sleduje ji. Tváří se stále trochu užasle, ale i pobaveně.* Má odvahu sem přijít. *Dodá ovšem.* Řekl bych, že někteří upíři z toho nebudou nadšení. *Podotkne k tomu. Dívá se na Hayley trochu znepokojeně a výrazem, naznačujícím, jestli si je jistá, že dělá dobře. Nechce ji, ale nijak děsit, či znepokojovat a tak raději přejde k další části její otázky.* Bude mi potěšením, Hayley. *Zopakuje jí to znovu a pousměje se. Poslechne si pak její návrhy. Přelétne po ní pohledem od hlavy po paty a zase nahoru a trošku omluvně při následujících slovech na ni koukne.* Budu klidnější, když zůstaneme tady a ty si uděláš pohodlí. Můžeš si i lehnout, Hayley. *Navrhne jí ještě, když slyší o sezení. Pootočí se a přejde ke své zastlané posteli. Dnes v ní ani nespal. Vezme polštář a trochu ho pozvedne a opře o rám postele, aby se o něj Hayley mohla pohodlně opřít, až se položí.* Mně to nevadí. *Ujistí ji ještě s uvolněným pousmáním.*

*Její rty se roztáhnou do úsměvu o to více, když zahlédne to, že i on se usmívá. Není proč, je to prostě jako reakce na reakci. Ona se usměje, on se usměje a ji to nutí se usmívat znovu. Prostě je to i pocitem radosti z toho, že konečně spolu vychází. Přijme jeho nabídku, co se týče toho, aby si udělala pohodlí. A proto přejde k jeho posteli a posadí se. Polštář má po zády a je opřená o pelest postele. Teď by ji zajímalo, zda Elijah hodlá stát a nebo se posadí k ní. Cítí se mnohem lépe, když takhle sedí. Ne, že by stání nezvládala, ale je to obtížnější a ještě k tomu na jednom místě. Až teď si plně uvědomí, že je v jeho pokoji sice podruhé, ale ještě se pořádně nerozhlédla. A tak to hned napraví, přelétne očima pokoj a i postel. Rukou ohmatá jeho povlečení a pak se na něj usměje trochu pobaveně.* Jenom se ujišťuji, že to není jemnější a lepší materiál, než ten, co mám já. *Znovu se usměje a odkryje tak řadu horních zubů. Musí trochu ulehčit atmosféru, až poté si začne přehrávat jejich rozhovor a konečně mu začne odpovídat na to, o čem se bavili. Chvíli nad tím musí popřemýšlet, jelikož v hlavě se ji honilo právě to, kde by si nejlépe usadila svůj velectěný zadek a postel ji upřímně přišla jako nejvhodnější místo.* Děje se něco závazného? *Zeptá se teď už vážně a opět to pobavení z její tváře vyhasne. Nejde to jinak, má obavy, že se něco děje, když stále něco zařizuje a vyřizuje. Očividně to budou věci, které nejsou její starostí, ale pokud se chce Elijah o to podělit, klidně jí to může říct. Nemá problém si to vyslechnout a říct mu svůj názor. Horší by bylo,kdyby se jí to přece jenom nějak trochu týkalo a on to nechtěl říct proto, jen aby ji nijak zvlášť nezatěžoval. Nebo by se nejlépe neměla ptát vůbec a nevytahovat to z něj, pokud to nechce říct sám. Pokýve souhlasně na jeho slova o tom, že se skoro nevidí a vydechne. Položí si obě ruce na břicho a sepne je. Na okamžik zapomene, co chtěla říct, protože ji z toho vyruší její dcera, která opět dává najevo, že v bříšku už nemá tolik místa, kolik by potřebovala. Nadechne se zhluboka a potom vydechne. Přejede si oba rukama po břiše a podívá se opět na něj.* Zdá se mi, že den za dnem je to intenzivnější. *Hlavou uhne do strany směrem k břichu, aby mu dala najevo o čem přesně mluví, načež se opět podívá k němu. Nechce ho tím nějak děsit, to rozhodně ne, nic ji není. Jenom to pociťuje všechno víc, než kdykoliv předtím. A taky ten neuvěřitelný strach o ni, o sebe, porod, všechno. Už delší dobu se ji v hlavě honí jedna věc, ze začátku si říkala, že jenom přehání a to se nestane, ale čím dál víc začíná pochybovat o tom, že to bude muset udělat, i když se ji to bude v jednom ohledu neskutečně příčit. Až teď se myšlenkama vrátí nazpět k Plantáži, kdy se vídali skoro každý den.* Co se týče toho, že už se nevídáme tak jako na Plantáži...je to prostě jiné od doby, co jsem tady. Sídlo je obrovské, ty máš více starostí a já snad čím dál víc rebeluji. *Pousměje se trochu smutně a podívá se někde ke svému břichu, kde na chvíli zanechá pohled. Tam to bylo víc soukromější, osobitější. Tady v sídle už tomu tak není. Nestěžuje si, jenom se zdá, že v některých ohledech soucítí právě s Elijahem. Teď ani nedokáže myslet na tu pozitivní věc, že je to s Klausem sblížilo, díky jejich včerejší hádce. Následně na to si uvědomí, co říkal o Jackovi a opravdu lehce pozvedne koutek úst.* To není o tom, že bych vyměnila tvou společnost za jeho. Od té doby, co jsme se pohádali jsem...*Opět se do toho trochu zamotává, nechce říct příliš, ale zase to nechce nechat bez vysvětlení. Tak prostě zahodí všechno, co ji v tom momentálně brání a rozpovídá se.*...cítila jsem se mizerně. Potřebovala jsem s někým mluvit a s tebou to nešlo, tak mě napadl Jackson, potřebovala jsem nějakou podporu. Navíc ten den, co jsem to zjistila ohledně Sophie, jsem od něj odešla, potřebovala jsem být sama a Jackson by stejně za mnou přijel, aby zjistil, proč jsem nebyla zrovna dvakrát ve své kůži. A taky mu musím říct, že už se za Olivera více přimluvit nemohu, bohužel. *Řekne mu na vysvětlenou a zatváří se trochu rozpačitě. Ušklíbne se nad tím, avšak ho stále pozoruje. Neví, jestli tohle přiznáni nebylo moc, možná toho řekla hodně, ale jak má jinak vysvětlit Jackovu návštěvu v sídle? Kdyby mu nenapsala, zřejmě by tady jenom tak nepřijel. Všechno to riskuje jenom kvůli ní, musí se neskutečně přemáhat k tomu, aby tady byl. Za to ho vážně obdivuje.* Ano, má odvahu tady přijít, ale on je typ člověka, který se nedá zastrašit. Pravý vlkodlak. *Usměje se trochu na něj. To měla na něm ráda, i přes jeho nevraživost vůči upírům prostě tady přišel a tím jim dává jasně najevo, že z nich strach nemá. A taky si velmi vážně s ním potřebuje promluvit o tom incidentu s Kolem, o kterém samozřejmě neměla vůbec žádné tušení. Když už tak nad tím přemýšlí, tak položí Elijahovi jednu otázku.* Elijahu, upřímně, věděl si o tom, že Kol se pokusil zabít Jacksona? Dvakrát. *Pronese docela přísně a jde jasně na ni vidět, že tahle skutečnost ji přímo vyvádí z míry. Netušila, co všechno on ví ohledně Kolových výpadků, spíše se ptá ze zvědavosti. Tak nějak totiž očekává, že by ji o tom informoval. Hledá v jeho výrazu nějakou odpověď. Podívá se opět před sebe na své břicho. Trochu se sama nad sebou pousměje.* Vypadám jako přerostlý pomeranč. *Usměje se trochu nad tím a opět se podívá na Elijaha. Možná odlehčuje opět atmosféru jenom proto, že se bolí jeho odpovědi ohledně Jacksona.*

*S očekáváním sleduje Hayley, jak zareaguje na jeho nabídku strávit odpoledne v jeho posteli. Ještě nedávno by to pro něj samotného bylo dost lákavé a svůdné. Od jisté doby se, ale na Hayley dívá už trošku jinak. Přestal se trápit tím, co nemůže mít a těší se z toho, co naopak ano. Na tváři mu během toho, co na Hayley kouká pohrává stále slabý úsměv a v očích mu jiskří spokojenosti a radostí z toho, jaký průběh dnes její návštěva má. Stojí u postele, a když k ní Hayley dojde dává pozor, aby si mohla pohodlně lehnout a být jí k ruce, kdyby něco potřebovala. Sleduje ze své pozice, stojí stále u hlavy postele, jak se Hayley začne rozhlížet po pokoji. Nepatrně se pro sebe pousměje. Není v něm, ale nic zvláštního. Věci denní potřeby, nábytek, kterým byl pokoj vybavený již dávno, takže z něj dýchá stará doba, do které byly vsazené některé moderní prvky pro vylepšení komfortu.* Dáš si něco, Hayley? *Zeptá se jí. Není si jistý, jestli jeho otázku prvně nepřeslechla. Obejde postel a postaví se teď k nohám. Tázavě na ni koukne. Všimne si, jak osahává jeho povlečení. Pobaveně mu zajiskří v očích, když k tomu Hayley ještě přidá vysvětlení.* Jsem si jistý, Hayley, že můj bratr dohlíží na to, aby si měla to nejlepší, co je tady k mání. *Odpoví jí na to s úsměvem, ale míněno je to vážně. V očích se mu zvláštně potěšeně, spokojeně zajiskří. Po té se posadí k ní do noh postele. Kouká na ni. Zvážní tehdy, když se ho Hayley ptá na to, co se ve městě děje.* Je toho tolik. *Napadne ho zatímco si ji měří už vážným výrazem.* Děje se toho pořád dost, Hayley. *Povzdechne si trpce.* Benjamin, vlkodlaci, mí bratři, ti kteří se chtějí pomstít mé rodině za minulost... *Vyjmenovává jí to stejným tónem. Dívá se na ni. Je v tuhle chvíli stručný. Kdyby se Hayley o něco z toho více zajímala, podá jí podrobnější vysvětlení. Takhle jí nechce zatěžovat něčím, co by jí nezajímalo. Když nechá větu nedokončenou, protože už nechce vyjmenovávat další pohromy, sklopí pohled k posteli. Chvilku si prohlíží vzorek povlečení ale pak se podívá zpět na Hayley. Nechce se ochudit o možnost dívat se do jejich hlubokých očí, když je mezi nimi zase vše v pořádku. Moc dobře při tom tuší, že to bude práce jeho bratra, se kterým Hayley nejspíše o jeho "prohřešku" mluvila. Věnuje jí mírné pousmání, když ho informuje o tom, jak na tom sama je. V očích mu při tom zůstane stopa obav. Věří, že její porod proběhne dobře, ale stoprocentně na nic nikdy nespoléhá. Sleduje její pohled, kterým se dívá na své břicho. Zpozorní, když začne Hayley mluvit o jejich přestěhování do jeho pohledu se vkrade trocha smutku a nostalgie. Nechává si to pro sebe, ale v domě na plantáži se cítil o hodně lépe a příjemněji, než tady v sídle. Měli tam klid, soukromí. Fakt, že tam vídal Hayley denně už je jen třešinka na dortu. Ví, ale že ta změna byla nutná. Hayley musela jít za jeho bratrem. On kvůli slibu, který dal Niklausovi kdysi dávno neměl na výběr. I pobyt zde ve městě má své výhody. Má to blíže. Z jeho myšlenek, kdy nechal pohled klesnout níže ani nevnímal, co sleduje, neboť byl v duchu jinde, ho proberou až slova Hayley. Probere se a zvedne k ní oči. Zjistí, že se mu snaží vysvětlit něco, co on myslel spíše jako legraci. Nechtěl, aby se mu omlouvala nebo se snažila něco v tomhle směru vysvětlovat. Slabě se při jejich slovech pousměje.* Hayley, nemyslel jsem to vážně. *Odvětí pak, když ona skončí.* Já vím, že tady nemáš moc vhodné společnosti. Pokud do ní počítáš Jacksona, tak ti nebudu bránit se s ním vídat. *Promlouvá k ní klidně svým vřelým hlasem. Pak trochu zpozorní, když slyší, o Oliverovi, a že se za něj Hayley už nemůže přimlouvat. Mírně přimhouří oči, když na ni hledí. V jeho výrazu se mihne znepokojení. Nelíbí se mu, co ho při těch slovech napadá. Nechce, ale přerušit myšlenku, kterou načal prvně.* Přesto si myslím, že zbytečně riskuje. *Dodá svůj názor na návštěvy Jacksona zde v sídle. Nemá, ale v úmyslu do toho zasahovat.* Hayley, co se stalo? *Vrátí se pak k té její poznámce, kdy se zmiňovala o Oliverovi. Zkoumavě se na ni zadívá. Místo odpovědi, ale dostane od ní dost ošemetnou otázku. Kol se mu zmiňoval, že měl s Jacksonem nějaký spor, ale jeho to tehdy moc nezajímalo. Nechtěl zjišťovat podrobnosti. Že ho chtěl Kol zabít, to slyší od Hayley nyní prvně. Zvedne k ní pohled, kde je vidět, že to neslyší prvně, i když ne všechno.* Kol se mi o něčem zmiňoval, Hayley, když jsem za ním byl na plantáži. Tehdy už třetí den bojoval s vlkodlačím jedem ve svém těle. Moc jsem se o Jacksona nezajímal. *Povídá jí a uhne na chvilku pohledem dolů.* Trápil mě Kolův stav. Netušil jsem, že to má za následek to uřknutí. *Povzdechne si.* Když se mi zmínil, že měl něco s Jacksonem, upozornil jsem ho, aby ho nechal dále na pokoji. *Tehdy Kola varoval, protože nechtěl, aby se Hayley ještě více trápila.* Nevím, jak moc mě tehdy vnímal. *Zavrtí hlavou a je vidět jeho znepokojení, lítost a také výčitky ve výrazu očí. Nemůže se zbavit dojmu, že kdyby byl pozornější, vnímavější vůči Kolovi, mohl některým jeho pozdějším prohřeškům zabránit. Zvedne po té oči k Hayley, když se nazve pomerančem. Slabě se pousměje, ale pohledem, kterým se na ni dívá, rozhodně zračí, že si něco takového rozhodně nemyslí. Je v nich také obdiv, jak se vypořádává se všemi problémy a zvládá je.*

*Jeho otázku předtím nepřeslechla, jenom na ni zapomněla odpovědět. Trhne hlavou a následně s ní zavrtí ze strany na stranu.* Ne, děkuji. Myslím, že všechno potřebné mám. *Pousměje se na něj. Byla po jídle a i tekutin měla dostatek, alespoň to předpokládala. Sedí v pohodlné posteli, nic ji nechybělo. Dokonce měla i jeho společnost, což byl vlastně takový bonus vzhledem ke všem událostem. Ono jakákoliv společnost byla bonusem, vzhledem k tomu, že v sídle trávila skoro pořád čas o samotě. Jednou já to vyhovovalo, podruhé ne, bylo to s ní jako na houpačce. Teď se ale vážně cítila dobře, možná až tak dobře, že rozhostit se mezi nimi na delší dobu ticho, bylo by schopná usnout. Nebyla unavená, spíše spokojená. U jeho poznámky je to něco mezi úšklebkem a úsměvem. Ano, zřejmě se Klaus snažil ji dávat v tomhle směru všechno, ale když došlo na konverzace mezi nimi, to už bylo něco jiného. Dále se k tomu už nevyjadřuje. Přijde ji trochu zvláštní, když se mu tak zajiskří v očích ohledně toho tématu, ale připisuje to prostě jenom tomu, že je spokojený s tím, že se Klaus o ni nějak stará. Vydechne, když ji Elijah dá opravdu stručný, vlastně skoro žádný popis toho, co se děje. Odvrátí zrak někde do prostoru, zadívá se vlastně na skříň. V jejím výrazu lze zastihnout to, že ji vůbec nezajímá nějaká skříň, ale spíš je zamyšlená. Našpulí přitom rty a uvažuje nad tím, se kterým sourozencem má potíže. Rozhodně to v prvé řadě musel být Kol, na to se ani ptát nemusela. Ale dál si tím nebyla až tak jistá. Jakmile se opět vrátí do reality, stočí pohled k němu a znovu se na něj zadívá.*Určitě ti dělá starosti Kol. Nějaký problém s Klausem? *Pozvedne obočí, každopádně by nebyl jediný, kdo s ním vede spory. Akorát Elijah se vždy snažil jemu vyhovět, ona dělá zase naprostý opak, stojí si za svým a Klausovi odporuje. Na Finna ani nepomyslí, o něm skoro vlastně nic neví, takže netuší, že by v tom mohl být zahrnut i on.* O co jde? Kdo se vám chce pomstít? *Zajímá se. Opravdu jí to zajímalo, zvlášť, když teď k ním patří i ona a všechno, co se děje u Původních se může odrazit i na ní. Možná to Elijah nepřipisoval jako její starosti, ale Hayley si to sama sobě rozhodně připisovala. Když se zapletete s touhle rodinou jednou a ve velkém stylu, potom už si můžete být jistí, že vaší nepřátelé jsou i ti o kterých nemáte sebemenší tušení, že existují. Vzhledem k jejich tisícileté existenci se není čemu divit, že mají skoro jen samé nepřátelé. Jejich starosti začínaly být i jejímu starostmi. Čím víc tady patřila, tím více to vnímala. Není si jistá tím, zda ji do toho informačně zasvětí, nutit ho nebude, ale pokusí se o to, aby k tomu nějakým způsobem dospěla. Když tak pozoruje Elijaha, jeho tvář, postoj, oblečení, prostě se nemůže ubránit myšlence, kolik přesně obleků má v jeho šatníku a kdo mu to stále dokonale žehlí. Znáte to, když nad něčím uvažujete, nad něčím opravdu vážným a potom se vám do hlavy prostě vkrade myšlenka na úplně něco jiného a navíc je to v tu chvíli naprostá pitomost? Možná už její mozek nedokáže myslet vážně, bavit se jenom vážně a potřebuje chvíli uvažovat nad něčím tak stupidním, jako je tohle. V tu chvíli nevnímá ani jeho výrazy ve tváři, ze kterých by snad mohla číst. Prostě se jí hlavou honí tahle malá zbytečnost, kdy jí mozek vyšle signál, že by se měla sama nad sebou pousmát a ona to udělá. Až zvuk jeho hlasu ji z toho vytrhne. Zadívá se mu opět do očí a jenom doufá, že se na chvilku její nepřítomnosti nebude vyptávat.* Elijahu upřímně, i kdyby mi to zakazovalo celé sídlo se s ním vídat, neposlouchala bych nikoho. *Řekne to příjemným tónem hlasu, který ale značí odhodlání. Ona si nenechá dávat rozkazy a když musí i něco splnit, snaží se vždy najít obkliku, jak slibu dosáhnout a přesto si to udělat i po svém. Nikdy by si nenechala od nikoho poroučet v tom, s kým se má bavit a zda je to vhodné, či ne. Tohle posuzování bylo už jen na ni. On si možná myslí, že zbytečně riskuje, jí to zbytečné nepřijde. Jako riskování ano, ale věří tomu, musí věřit tomu, že by se mu snad nic nepřihodilo, když je Jackson v sídle. Zřejmě má pravdu a neměl by sem jezdit, ale ani ona zrovna by neměla navštěvovat teď Zátoku. Neví, jestli má odpověď na to, co se stalo. Pootevře ústa, ale v další sekundě je zase zavře. Opře si hlavu o stěnu a podívá se na chvíli do stropu. Tohle netrvá dlouze a vrátí se pohledem nazpět k Elijahovi.* Nedělej si s tím starosti, Elijahu. Jen malé neshody s Klausem, nic, co by bylo příliš neobvyklé. *Z tónu jejího hlasu může poznat dvě věci. Ta první je ta, že ta neshoda zřejmě byla většího rázu, což vede k druhé věci, že se o tom nehodlá bavit. Ani sama neví, co přesně by mu na tohle měla odpovědět. Nebude mu říkat, že neovládla svůj vztek a jeho bratrovi od ní jedna přistála na obličeji, i když pro něj to muselo být pouhé ostřejší pohlazení. Jakmile se baví zpětně o Kolovi, tak se začne mračit. Nakrčí obočí, což způsobí i lehké přihmouření očí. Po chvíli ale následuje výraz překvapení, jakmile zaslechne o vlkodlačím jedu. Nemá ponětí, o čem to Elijah na jednu stranu mluví a co se přesně stalo, ale to ji může poskytnou jenom jeden jediný zdroj a to je Jack. Kola odmítá dále navštívit. Muselo se toho odehrát hodně a nelíbí se ji ani fakt, že zřejmě za to (ne)může Genevieve. Muselo se to odvíjet od ní, nedává jí to za chybu, jenom se ji to příčí.* Je Kolovi doufám jasné, že Jackson je stále alfa a že by to opravdu vlkodlaky a mě rozzuřilo, kdyby mu bylo ublíženo. *Odpoví rázně. Nechce rozhodně přemýšlet a ani nějak uvažovat nad tím, že by ho Kol zabil. Nedovede si to představit a ani nechce, zřejmě by ji v tu chvíli nic jiného nezajímalo, než jen to, jak se zbavit Kola, ať je to jejich bratr nebo ne.* Zdá se, že Kol ho nehodlá nechat na pokoji. Elijahu, já opravdu nechci, aby se k němu nadále přibližoval a celkově k Zátoce. *Obě ruce si položí na obličej, který si následně promne. Na chvíli zavře oči a nad celou tou situací zavrtí hlavou. Nic mu nevyčítá, jenom konstatuje. Ruce si položí nazpět na její vypouklé břicho a vzhlédne k němu.* Já chápu, že stav Kola je očividně velmi vážný, ale nechci, aby za to trpěl někdo jiný. Kdo to má vůbec na svědomí? Proč mu to udělali? *Pozvedne pravé obočí a opravdu se teď tváří nechápavě. Nerozuměla tomu, proč zrovna Kol? Je si jistá, že Elijah má hlubší informace o jeho stavu. Trochu sjede dolů a teď má polohu mezi ležením a sezením. Netuší ovšem, jak dlouho to v této poloze vydrží.*

*Čeká, jakou odpověď mu Hayley dá a jestli pro ní bude muset něco obstarat. Rád slyší, když mu odpoví, že je v danou chvíli spokojená. Trochu se uklidní a o něco pohodlněji se usadí v nohách postele. Zády se opře o čelo. Pozoruje ji. Neujde mu tak její úšklebek, který přisuzuje pouze tomu, co řekl o Klausovi. Má z toho zvláštní pocit. Ne dobrý. Neví, ale jestli se ptát detailněji nebo nechat Hayley více prostoru k tomu, aby mu na to odpověděla sama. Hayley ho, ale moc nevnímá. Všimne si, že je zamyšlená. Neví, co se jí honí hlavou. Opět si vzpomene na to, co jí říkal před chvílí o tom čtení myšlenek. Nyní by se mu to hodilo. Skloní pohled k zemi a nechává jí prostor na přemýšlení. Vzhlédne k ní, až na něj opět promluví, nebo spíše z jejich slov pochopí, že by ráda věděla více. Nepatrně protáhne koutky úst do stran, což může vypadat jako pousmání. Z veselostí, ale nemá v tuhle chvíli nic společného.* Kol ano, protože nevím, jestli mu magie dokáže v jeho stavu pomoci. *Odpoví jí zcela upřímně a v jeho tváři, očích je vidět starost o mladšího bratra. Raději při něm použije slovo magie, než jméno Sophie. Doufá, že Hayley dojde, že tohle vše převážně řeší právě se Sophie.* Klaus ne. *Zavrtí po té hlavou a semkne na moment rty do uzší linky.* Finn. Včera jsem se dozvěděl, že neustále hledal někoho, kdo by dovedl oživit Sage. Jeho lásku. Nenašel nikoho mezi čarodějkami zde ve čtvrti, tak chtěl jít za Benjaminem. *Zasvěcuje Hayley. Když jí říká o tom, že Finn chtěl jít za Benjaminem v jeho pohledu se zlostně blýskne a sevře rty do úzké linky.* Chtěl, aby vzkřísil Esther, do které vkládá veškeré své naděje na to, že on dosáhne toho, co chce. Matka jeho ochrání a nás ostatní včetně všech upírů zničí. *Povídá jí to, co slyšel od Genevieve, a co si odvodil z toho, jak bratra zná.* Byl jsem za ním, promluvil a nabídl mu, že Sage místo Genevieve oživí Sophie. Souhlasil. Kdyby ne, nechci domyslet, co by to způsobilo ve městě, v naší rodině. *Poví Hayley celou historku o Finnovi i její závěr. Udělá malou přestávku a dá Hayley možnost to vstřebat. Mezitím se jí chystá říct o Roderickovi.* Ten mstitel je téměř tisíc let starý čaroděj. Otec dítěte naší sestry. Před pár dny jsem zjistil, že se ukrýval v těle jednoho barmana v baru Rousseau. Měl tak dobrý přístup k informacím, včetně těch o Alisey. Teď zmizel. Vyměnil tělo barmana za někoho jiného. Tímhle způsobem se mu podařilo přežít až do dnešní doby. Patrně se spojil s Benjaminem. Jestli čekal na vhodnou dobu pomstít se nám za Aliseu, za jejich dítě, lepší příležitost mít nebude. *Povzdechne si znepokojeně s úšklebkem na rtech po té, když Hayley zasvětí do problému jménem Roderick Haraldson. Opět jí dá chvíli na strávení onoho problému.* Alisea si to odmítá přiznat. Nevěří, že by toho byl její Roderick schopný. Nejspíše je na mě naštvaná, že mě něco takového napadlo. *Posteskne si ještě. Když už má možnost si s Hayley popovídat, sdělí jí i pár svých dojmů a pocitů z toho všeho. Pak se mezi nimi na chvilku rozhostí ticho. Den pomalu postupuje do své tmavé části. Když vidí zamyšlený Hayleyin výraz, tak tiše vstane a dojde zavřít okno a rozsvítí v pokoji několik lampiček, které místnost naplní teplým žlutým světlem. Vrátí se zpět k posteli a posadí se na své místo, když ho Hayley ujistí, že si do toho, co a s kým dělává nenechá od nikoho mluvit. Vyvolá to na jeho tváři nepatrný úsměv, který pak zakryje, když skloní hlavu a pohlédne na chvilku dolů. Tohle mu Hayley ani nemusí říkat. Tohle už stačil poznat. Po chvilce k ní přeci, jen zvedne oči a dál se usmívá. V očích se mu odráží světlo z pokoje a tak vypadá jeho pohled ještě jasnější. Nic jí k tomu nepoví. Výraz mluví sám za sebe. K Jacksonovi se rovněž nevyjadřuje. Zaujme ho její reakce ohledně Klause. Zadívá se na ni zkoumavě, jako by chtěl mezi řádky toho, co Hayley říká pochopit to, co neříká.* Co se stalo, Hayley? *Zeptá se jí tiše. Nabízí jí, své dvě uši a možnost svěřit se mu, co jí trápí. Když si vzpomíná na jejich povídání o Klausovi naposledy, měl z ní, z nich zcela jiný pocit. Mnohem lepší. Přemítá, co se mezi nimi mohlo stát. Neví, jestli mu to Hayley bude chtít říct a když ne, tak jestli se to má snažit zjistit od Niklause. Na jednu stranu by mu do toho nemělo nic být. Nepatrně se zamračí a tiše si povzdechne. Pohlédne na Hayley až tehdy, když se zmiňuje o Jacksonovi a o tom, co by způsobilo to, kdyby jej Kol zabil. Nad tím, jak to poví se tváří trochu bezradně. Mělo by jí být z toho výrazu jasné, že jemu to jasné je, ale Kolovi a ostatním. Nemůže za ostatní mluvit.* Hayley, obávám se, že Kolovi už dlouhou dobu není jasné vůbec nic. *Odpoví jí prázdným tónem, zatímco se na ni znepokojeně dívá.* Je nepříčetný, neví, co dělá. Je to psychické a já nevím, jestli se to dá zvrátit. *Pokračuje starostlivě dále, když Hayley domluví a on k tomu má možnost. Zavrtí slabě hlavou a pak skloní unaveně pohled k zemi.* Ty to nevíš? *Podiví se pak, když pochopí, že to Hayley taky neví.* Benjamin. To on Kola uřknul. Myslím, že chtěl Genevieve zajistit dostatek "zábavy". A nám ostatním taky, než přijde na to, jak se nás zbavit, aby měl volnou cestu k tomu, co chce. *Podá jí jakési stručné vysvětlení. Nechce zabíhat do detailů. Věří, že to Hayley jistě pochopí. Povzdechne si a shlédne dolů, do klína na ruku, kterou má položenou na stehně.*

*Zpráva Hayley.*

kód:

Ahoj Hayley, mám dovyřizováno. Jedu za tebou. Za chvíli jsem u sídla. Jackson.

*Fakt, že slovo magie nahradil jménem "Sophie" ji vykouzlí úsměv na tváři, ale asi po dobu jedné sekundy. Je jí to příjemnější, než slyšet její jméno. Nechce se o ní bavit, ale má obavy, že se tomu stejně nevyhnou. Zdá se, že tahle čarodějka, bohužel, má místo u Elijaha a on s ní tráví více času, než ona sama tuší. Nelíbí se jí to, ale nemůže mu nic vyčítat. Stejně tak jako Elijah ji nevyčítá nebo se alespoň nesnaží vyčítat věci, které se jemu nelíbí u ní, stejně tak se ona snaží u něj. Ale je to popravdě pro ni velmi těžké. Stále ji není Kola líto, to co viděla bylo něco hrozného a zaútočil na ni. Pravda, není to Kol, ale i přesto. Nechává si tohle všechno pro sebe, akorát by tak Elijahovi jejími názory ještě přitěžovala. Pozorně poslouchá jeho slova. Překvapí ji to, že tentokrát jde o pro ni nečekaného bratra Finna. V její tváři jde vidět závan překvapení z té informace. To vystřídá nevěřícný výraz, když se zmíní o tom, že kvůli jeho lásce Sage je schopný jít za Benjaminem a tak ohrozit celou tuhle rodinu a vlastně i ji. Nedokáže pro tuhle chvíli nic říct, jenom nevěřícně vrtí hlavou ze strany na stranu a odmítá uvěřit tomu, že nastává tak další problém. A přidá to na intenzitě v momentě, co se zmíní o jejich matce. Na okamžik se podívá někde směrem k oknu a snaží se vstřebávat všechno, co ji Elijah vypráví. Má vůbec cenu se k tomu nějak slovně vyjadřovat? Už tak na ni může poznat, co se všechno v ní mísí za pocity. Zaregistruje opět jeho hlas a nezapomene se k němu otočit. Napětí z jejího obličeje, když se dozví, že se dá nějak zabránit tomu, co měl Finn v plánu, i když to zahrnuje opět tu Deverauxovic čarodějku. Nadechne se zhluboka.* Tvůj nejstarší bratr je spratek. Klidně by si nějak přivedl vaší "super" matku, jenom proto, aby se mu vrátila jeho dávná láska. A potom? Všichni by jsme byli v nebezpečí a to nemluvím o tom, že chtěl jít za tím hajzlem Benjaminem. *Pronese zcela zostra a nebrání se urážejícím slovům. Nějak ji to nevzrušuje, říká to tak, jak to cítí, jak to vnímá. Přinutí ji to, aby se znovu posadila. Tentokrát se posadí o něco blíž k němu do tureckého sedu a narovná se. Snad kvůli bolesti zad. V tom už se znovu rozpovídá a ona opět naslouchá jeho slovům. Nad tím se ušklíbne ještě víc a nezapomene pozvednout obočí. začíná se na tuhle rodinu toho valit čím dál více a všechno se to nějak zaplétá s Bnejaminem, který po nich už nějaký ten měsíc jde. Jak mohou tohle všechno zvládnout, když mají nepřátelé na každém rohu? Dokonce i ve vlastní rodině? Finna sice nijak nezná a po tomhle ho ani nehodlá poznat. Nechovala by se k němu zrovna dvakrát přívětivě. Položí si ukazováčky a prostředníčky na spánky a promasíruje si je. Po chvíli otevře oči a přitom si dlouze povzdychne. Nečekala, že je toho tolik, co Elijaha zatěžuje. Ona se tím obtěžuje hlavně proto, že to může mít dopad i na ni a upřímně ani nechce, aby se komukoliv z rodiny Mikaelsonů něco stalo. Hlavně on, Klaus a Rebekah byli pro ni velmi důležití. Dívá se Elijahovi do očí a jde na ni hodně vidět, že chce toho říct tolik a zároveň nic.* Co s tím budete dělat? Máte nějaký plán na to, jak Aliseu přesvědčit, že je to zřejmě její bývalý přítel, otec toho dítěte a k čemu se nejspíš chystá? je to jako naschvál. Čím dál víc přibývají problémy. *Zavrtí nad tím vším hlavou a potom si dí pramínek vlasů za ucho. Nějak se jí to nechce všechno vstřebávat, teď nad tím bude přemýšlet každý den, bude ještě mít větší strach z toho, kdy přijde nějaký úder a bude to mít na ni nějaký dopad. Už tak má strach z porodu, z toho, do jaké situace má svou dceru porodit a teď zjišťuje, že je to ještě horší. Co když bude muset přejít k věcem, které se ji naprosto už teď příčí? K věcem u kterých ví, že ji zničí. Může na ni teď poznat, že její obavy stoupají. Bohužel to působí tak, že si teď dělá největší starost o sebe a o dítě, ale pravdou je, to je taky její největší starost. Jediné, co ji zbývá, tak je doufat v to, že nějak všechno zvládnou. Jenže její naděje na bezkomplikovaný porod a výchovu dcery klesají, čím dál víc a to ji užírá. Hodlá ale bojovat do poslední chvíle, hodlá udělat všechno proto, aby se dceři jí a Klause dostalo jenom toho nejlepšího. Nadechne se zhluboka a vydechne při položení jeho otázky, kdy se ptá už podruhé. Oblízne si vrchní ret, podívá se na povlečení a prohlíží si ho, právě teď se rozmýšlí, co přesně mu má odpověď. Zda pravdu a nebo prostě neříkat nic. Zadívá se znovu do jeho očí a teď si teprve uvědomí, že už je večer a on do pokoje pomocí lamp přinesl světlo. Byla naprosto mimo, když nad vším uvažovala. Z toho se tady cítí ještě víc pohodlněji, než předtím.* Oba jsme si řekli věci, které ani jeden z nás zrovna slyšet nechtěl. Klaus se mi přiznal, že to byl on, kdo tady zavolal Sophie a tím to začalo, já se zmínila o Jacksonovi, jemu se nelíbilo to, že by mě měl navštívit a potom řekl něco nevhodného. A já ho vyhodila z pokoje. *Opravdu stručně mu to popíše. Obává se, že Elijahovi se to nebude líbit a musí mu být jasné, že zřejmě nebyla nijak milá, když ho vyhodila z jejího pokoje. On sám už poznal její hněv a jenom může odhadovat, co mohla udělat u Klause. Vypadá to, ale, že tohle je jediné, co se Elijah dozví, protože to nevypadá, že dál by chtěla tohle téma rozebírat. U kola jenom souhlasně přikývne hlavou. I jí bylo jasné, že zřejmě je naprosto mimo. Působil tak.* Doufejme, že se to dá zvrátit, protože upřímně mi stačil jeden rozhovor s ním a nebylo to nic příjemného. Kol ví, kde má zasáhnout. *Dnešním dnem ji to samotné přijde, že je je k němu upřímnější, než kdy dřív. Možná mu neřekla o čem se přesně spolu bavili, ale on si to může hned odvodit, že rozhodně to nebylo nic příjemného a tak ji vytočil a proto se k němu přiblížila. Má pocit, že mu může říct cokoliv. S Elijahem dnes mluví opravdu otevřeně, neřekne všechno do detailů, ale řekne hodně na její povahu. Nemůže ji překvapit to, že v tom má prsty Benjamin. V čem v tomhle městě prsty nemá? Nakrčí nos znechucením a pozoruje jeho obličej, který je teď sklopený k zemi. Podívá se na jeho ruku, na něj a tenhle proces několikrát zopakuje. Natáhne k němu tu svou a zlehka mu ji položí na tu jeho.* Vyřeší se to, jste přece Mikaelsonovi. Vždycky všechno vyřešíte. Tohle zvládneme. *Řekne rozhodně, ale i v jejím hlase jsou obavy. Moc dobře ví, že se Benjamin snaží dostat k ní, spíše k dítěti, ale tudíž k ní. Neví, zda tím uklidňuje víc Elijaha a nebo sebe. Jen si prostě nechce, nemůže přiznat, že Benjamin přidává další kámen po kameni k cestě k její dceři. Pohladí ho palcem po ruce a potom sebou trhne, jakmile zaslechne zvuk svého mobilu. Oddychne si, ani neví, proč se tak lekla. Usměje se na Elijaha omluvně a uchopí mobil do ruky. Přečte si sms od Jacka a mírně se pousměje, poté se podívá na svého společníka.* Jackson je na cestě do sídla, omlouvám se, ale půjdu mu naproti. Doufám, že se nebudeš zlobit, že tě už opustím. *Usměje se na něj opět omluvně. Je ráda v jeho společnosti, ale Jacksona neodmítne, navíc ho seznámila s tím, že má přijet ještě dnes. Hned se začne opatrně zvedat z postele, i když ji to dělá opravdu problém. Postaví se a přejde ke dveřím, ještě se na něj otočí.* Děkuji, hlavně za tu trpělivost se mnou. Vážně se mi ulevilo, že...*Usměje se a podívá se do země, pak hned na něj.* Prostě děkuji. Dobrou noc, Elijahu. *Vždyť on to pochopí, co tím myslela. Pak už jenom uchopí kliku a opustí Elijahův pokoj, nezapomene za sebou zavřít. Jackovi ani neodepisuje, hned ho jde čekat před sídlo. I když ji Elijah řekl o hodně problémech, stále je potěšena za to, že to mezi nimi dopadlo nakonec dobře.*

*Pozoruje Hayley a tak mu neunikne její krátký úsměv. Neví přesně čemu se usmívá, ale moc rád se dívá na její usmívající se tvář. Během toho, co Hayley zasvěcuje do problémů, které sužují jejich rodinu, všímá si, jak nelibost, nesouhlas i znepokojení "ozdobí" výraz její tváře. Poslechne si její názor na Finna. Nejspíše by mu vykouzlil na tváři pousmání, jak se o něm Hayley vyjadřuje. Pro něj je to, ale dost závažné téma stejně jako jeho bratr. Nesouhlasí s tím, jak se bratr chová, ale nemůže posoudit, jak by se na jeho místě choval on, kdyby byl téměř celý život zavřený v bedně. Povzdechne si. Z jejich posledního rozhovoru pochopil, že mu dává za vinu, že se s tím nepokusil udělat něco mnohem dříve, než v Mystic Falls. Shlédne dolů a zachmuřeně se zamračí. Nechce tím Hayley zatěžovat. Ne teď. Už jí toho řekl znepokojivého dost.* Naše rodina je komplikovaná. *Poznamená prostě. Věří, že Hayley ví za tu dobu své. Když se dostanou k pomstychtivému čarodějovi, zase k Hayley vzhlédne a poslechne si její reakci. Jeho víceméně bezradný výraz jí může naznačit, že s tímhle si moc rady neví.* Sophie se pokouší na něco přijít. *Odvětí prostě. O jejím plánu se, ale více nezmiňuje. Jak si Hayley přála. Nechce ji Sophie zatěžovat více, než je nutné.* S Aliseou jsem od té doby, co to zjistila nemluvil. *Odpoví Hayley.* Z její zprávy, kterou mi napsala jsem pochopil, že to, jen tak nepřijme. Ale nechci na ni naléhat. Dokud nezjistíme, kde je Roderick nyní, je to stejně jedno, čemu Alisea věří. *Dodá a pokrčí lehce rameny.* Je to, jen další problém. Další hrozba, která se vynořila z minulosti zrovna v nejméně vhodnou dobu. *Pokračuje pak prostě, smířeně, jako by to nebylo nic mimořádného. Už se nad sestřinou tvrdohlavosti nerozčiluje. Nechává tomu volný průběh. Co může, o to se postará, co je nad jeho síly, to nechává tak. Nějakým způsobem se to rovněž vyřeší. Vidí v Hayleyině tváři znepokojení. Moc rád by jí nějak potěšil, ale planými sliby ne. Pozoruje Hayley, jak mění polohu. Nepatrně se pousměje, ale pak zvážní a zaposlouchá se do jejího trápení s Klausem. Během toho se mu potvrdí to, odkud ví Hayley o Sophie. Z dalších slov opět vzroste jeho podezření, že jeho bratr na Jacksona žárlí, že si získal takovou přízeň u Hayley, a že s ním ráda tráví čas. Opět by mu to přišlo úsměvné, že se Klaus cítí být ohrožený někým takovým. Hayleyina slova, ale znějí moc vážně, než aby se nad tímhle usmíval. Pokývá pak chápavě hlavou. Zadívá se z její tváře před sebe. Je zamyšlený, zachmuřený. Neví, jak by mohl pomoci v tom, co právě slyšel. Hayley už nepokračuje a tak se může, jen dohadovat, jaký průběh to mohlo mít. Respektuje to a neptá se. Jen po chvilce zase zvedne hlavu a podívá se na Hayley. Má na to svůj názor, ale neví, jestli jím má Hayley zatěžovat.* Je toho teď na všechny hodně, Hayley. *Povzdechne si pak a dívá se jí do očí. Počítá mezi všechny i Klause, stejně jako ji. Doufá, že to Hayley pochopí.* Klaus se ještě nikdy nemusel o nikoho strachovat tak, jako o tebe a vaši dceru. Nepřizná to, a jen nerad něco takového dává najevo. Ale věř mi, že je to tak, jak říkám. Záleží mu na tobě i na malé.... *Během svých slov pak nechá větu vyznít do ztracena. Málem se totiž podřekl a dodal, že to viděl. Myslel v tu chvíli na jejich polibek, kterého byl svědkem. Nepřijde mu ovšem vhodné, aby o tom Hayley říkal. Raději to utne a už nepokračuje. Uhne po té pohledem dolů a doufá, že to Hayley nedojde. Nad jejími slovy o Kolovi, pokývá hlavou. Má o tom docela živou představu, ale neřekne k tomu nic. Neví, jak Kol dopadne. Vzhlédne trochu překvapeně, když na sobě ucítí Hayleyin dotek. Překvapení, prostě byl zamyšlený nad Kolem nečekal to, se ihned změní v potěšený úsměv. Otočí ruku dlaní nahoru a stiskne jemně Hayleyinu ruku. Poslouchá její povzbudivou větu. Hayley nyní zní hodně, jako on, když se snaží utěšovat a povzbuzovat své okolí. Něco takového od ní si opravdu upřímně užívá.* Samozřejmě, Hayley. O tom není pochyb. *Souhlasně odkývá její slova a přidá k nim ty své. Položí na její hřbet ruky svou druhou dlaň a přikryje jí tak. Chvilku tak drží její ruku ve svých. Neví, jak dlouho takhle seděli, protože se topil v jejich očích a zapomněl v tu chvíli na čas. Probere se až Hayley zazvoní telefon. Pustí její ruku a dívá se na ni. Pokývá, když mu, jen potvrdí něco, co hned tušil.* Dobře, Hayley. Dávej na sebe pozor. *Nabádá ji. Vstane a ke dveřím ji doprovodí. Když se k němu otočí pohlédne jí znovu zblízka do očí. Za její díky se mu na tváři objeví potěšený úsměv.* Nemáš za co, Hayley. Za tyhle chvilky s tebou mi to opravdu stojí. *Odvětí pak s tímtéž úsměvem na rtech. Chápe ji, i když větu nedokončí.* Hezký večer a dobrou noc, Hayley. *Popřeje a rozloučí se s ní. Dveře by jí otevřel sám, ale Hayley je rychlejší a tak je po té, co projde ven za ní zavře. Jen počká, dokud mu nezmizí z očí. Po té se vrátí zpět do pokoje v mnohem povznesenější náladě, než by ho napadlo, že v téhle době může mít.*

*K sídlu dorazí zanedlouho potom, co Hayley napíše. Zastaví nedaleko vchodu. Zahlédne před ním postávat Hayley. Musí se pro sebe pousmát. Vždycky ji rád vidí. Je to dnes jedna z mála tváří, kterou opravdu rád vidí. Vypne motor auta, vystoupí a zamíří k ní. Jak se k ní přibližuje, prohlíží si ji. Něco mu říká, že dnes vypadá o sto procent lépe, než když tady byl naposledy. Potvrdí si, že jeho dojem ze zpráv, které mu dnes psala byl správný.* Ahoj, Hayley. *Pozdraví ji, když už je kousek od ní. Potěšeně se na ni usmívá. Výraz ve tváří jasně dává najevo, že ji moc rád vidí. Přijde až k ní. Nijak se neostýchá. Z té radosti ji zkrátka obejme a jak jen jí to břicho dovolí, přivine k sobě.* Jak se máš? *Zajímá se když ji chvilku drží u sebe. Po té, ale obětí uvolní a zase ji pustí. Tázavě na ni v očekávání koukne.*

*Přejde před sídlo a vyčkává tam na Jacka. užívá si ten čerstvý vzduch, pouliční světla z lamp a celkově tu atmosféru venku. Cítí se opravdu o moc lépe, než předtím. Je ráda, že s Elijahem strávila tak příjemný čas. Přechází sem a tam a dívá se na dlážděnou ulici, pozvedne pohled, když uvidí, že auto míří směrem k sídlu. Sleduje auto vyčkává na moment, až uvidí Jacka. Jakmile vystoupí z auta, tak se ji nohy dají do pohybu a zamíří si to za ním. Na tváři se ji objeví úsměv z jeho přítomnosti.* Ahoj, Jacku. *Jdou si naproti sobě a ona se pak zastaví kousek od něj a nechá ho dojít k ní. Očekávala, že ji obejme a kdyby to náhodou neudělal, tak to udělá sama. A proto hned pozvedne ruce, které mu dá pak okolo krku. Na chvíli zavře oči a pousměje se pro sebe. Ví, jak mu je mu nepříjemné být zrovna tady v sídle a je ráda, že to dokáže tak překousnout. Poznala na něm, že ji rád vidí a i on může z jejího pohledu a i postoje usuzovat, že ho taktéž ráda vidí. Objetí netrvá dlouho a v okamžiku, co se začne odtahovat Jackson, tak ona taky. Sjede ho celého pohledem, snad aby se přesvědčila, že je celý. Má o něj starosti, obzvlášť po tom, co se dozvěděla. Sice Kol je zavřený ve sklepě, ale i tak ji to trápí. Podívá se mu poté do očí.* Mám se lépe, ne sice tak, jak bych chtěla, ale lépe. Jak se daří tobě? *Zeptá se na oplátku a porozhlédne se po venku, sjede očima okolí okolo nich a nasaje čerstvý vzduch do plic. Být na čerstvém vzduchu je pro ni skvělý pocit. V okamžiku si už zase všímá jeho.* Půjdeme dovnitř, ne? *Pokyne mu rukou směrem k sídlu a sama se tam rozejde. Má v plánu jít do stejné místnosti, jako byli při jeho poslední návštěvě sídla.*

*Uvítání od Hayley je opravdu vřelé a jemu se moc líbí a užívá si ho. Když se od sebe potom obětí odtáhnou také si ji přeměří pohledem, aby zjistil, že je v pořádku. Na její tváři setrvá očima o něco déle.* Dvě ruce, dvě nohy, Hayley. *Poodstoupí od ní kousek a rozpaží krátce, zatímco jí hlásí stav jeho končetin. Paže zase stáhne.* Jedna hlava. Jsem celý. Nic mi nechybí. *Pokračuje. Myslí to na jednu stranu vážně a taky se tak tváří. V očích mu ke konci, ale pobaveně zajiskří a nakonec mu po tváři přeběhne pobavený úsměv. Je to jeho reakce na Hayleyinu prohlídku. Přistoupí zpět k ní a poslechne si její odpověď na to, jak se má. Opět zkoumá její tvář, ale nemůže v ní vyčíst, že by k němu nebyla upřímná a tak se spokojeným pokývnutím a pousmáním.* To rád slyším, Hayley. *Odpoví jí při tom.* Já? Mám se na současné poměry docela dobře. *Odpoví pak na její otázku a také zní upřímně a nezdá se, že by se přetvařoval. Skutečně to tak v daný moment cítí. Mírně se na ni usmívá. Když navrhne jít dovnitř, bez mrknutí oka kývne. Jemu samotnému by bylo milejší kterékoliv jiné místo ve městě snad kromě baru Rousseau, ale nijak to na sobě nedá znát. Následuje Hayley do domu.*

*Zdá se jí, že si z ní utahuje. Vlastně se jí to ani nezdá, ono to tak je i přes jeho výraz, který značí vážnost. Ruka ji vystřelí do vzduchu zaťatá v pěst a bouchne ho mírně do ramene. Není to žádná rána, to rozhodně ne, takže pro Jacka to musí být něco jako nemilé pohlazení. Podívá se na něj vážně, ale přesto se neubrání slabému úsměvu.* Kdyby jsi nebyl celý, zřejmě bych ti ještě přihoršila, protože na sebe nedáváš pozor. *Řekne varovně, jako kdyby snad byla jeho máma a kárala ho za všechno, co dělá špatně. A přitom Jackson byl už pořádný mužský, který to nepotřeboval. Má o něj obavy, to je celé. A hodná mu přesně vysvětlit proč, i když to nebezpečí je stále ve sklepě. Nechá si jejich rozhovor až na místo, kde budou mít soukromí. Zajímalo by jí, co tím myslí, že se má na současné poměry dobře. Netuší, absolutně nemá ponětí o tom, co s ním bylo ode dne, kdy mluvil tady s ní a Genevieve a ona je poté opustila. Ten den byl pro ni peklem a nerada by znovu něco takového prožívala. Přijde s ním do jedné místnosti, která je stále ve spodním patře. Otevře dveře a nechá ho vstoupit. Zahlédne jednoho upíra, jak se dívá jejich směrem. Dívá se na něj povýšeně, možná je to jeden z Klausových vlezdoprdelek, která mu hned poběží říct o tom, kdo se tady teď nachází. Odvrátí od upíra pohled a zavře za nimi hned dveře. Doufá, že nebude slídit. Tohle na sídle neměla ráda, bohužel s tím nic udělat nemohla. Pohlédne na Jacka a prostě přejde rovnou k věci o které nemůžeš mlčet.* Proč jsi mi neřekl o tom, že se tě Kol snažil zabít? Dvakrát. *To poslední slovo velmi zdůrazní a tváří se opravdu dotčeně. Možná ji nechtěl způsobovat starosti, ale horší je to dozvědět se to od Kola a obzvlášť, když se pošklebuje, než kdyby to slyšela přímo od něj. Nebylo by jí to milé, ale bylo by to lepší, než od toho blázna. Nechtěla začít jejich konverzaci takhle, opravdu je ráda, že ho vidí. Jen nemůže to držet za zuby, když to celou dobu měla na jazyku od chvíle, co na něj vyčkávala před sídlem. Vlastně za celý den měla toho víc, co mu chtěla říct a co s ním chtěla prodiskutovat. Momentálně si ale bohužel teď vybavuje tohle a další nepříjemnou věc, ze které tentokrát nebude nijak nadšený. Prozatím postává u dveří a je vážně zvědavá na to, jaká bude jeho odpověď.*

*Podal jí to sice v legraci, ale myslel to i vážně. Chtěl ji ujistit, že je v pořádku, aby si o něj neděla starosti. Doufá, že ji pobaví, ale z její reakce je mírně v rozpacích. Z její rány do ramene si nic nedělá. Je to jako muší pohlazení, ale spíše si všímá jejího výrazu. Po její poznámce je ještě více překvapený. Přimhouří mírně oči, když si ji přeměřuje. Přemýšlí, co mohl udělat, že ho Hayley takhle plísní. Není si, ale ničeho vědomý. Následuje ji do sídla. Humor ho docela přejde, a jen mu vrtá hlavou, co se mohlo stát. Cestou za Hayley zahlédne jednoho z upíru. Podívá se po něm letmo. Nijak si ho nevšímá. Následuje Hayley do místnosti. Když sotva za nimi zavře dveře od ní dostane její pro něj dost nečekanou otázku, na téma, které považoval již za uzavřené a nechtěl se k němu vracet, pohlédne na ni zprvu překvapeně a pak se slabě zamračí. Vážně se mu nechce rozebírat zrovna tohle. Povzdechne si, když přemýšlí, jak jí odpovědět.* Hayley, nechtěl jsem tě tím znepokojovat. *Odvětí nakonec a stále má stažené obočí.* Přestál jsem to a díky kameni. *Zvedne při tom ruku s prstenem před sebe a natočí hřbet dlaně směrem k ní, aby ho viděla.* Jsem se z toho rychle vylízal. Proč bych tě tím měl trápit. *Dokončí. Ruku nechá klesnout k tělu.* Navíc to bylo uzavřené téma. Přestal jsem se stýkat s Gen a on mi dal pokoj. *Poví jí o dohodě, kterou uzavřeli přes Claire. Nevypadá při tom zrovna nadšeně, ale smířeně. Pro bezpečí svých lidí byl ochotný obětovat trochu svého potěšení.* Konec, tečka. *Pokrčí mírně rameny. Při tom na ni kouká a čeká, jestli jí to takhle bude stačit. Doufá, že bude, protože se mu to nechce více rozebírat. Jak ji sleduje, přemýšlí, jak tuhle informaci vlastně získala. Moc osob, které o tom takhle detailně ví není. Řekl by, že jsou to, jen oni dva s Kolem.* Jak to víš, Hayley? *Zeptá se jí pevně a naznačí, že jen tak s nějakou odpovědí se nespokojí. Do jeho pohledu se vkrade podezření a zároveň jisté znepokojení. Popojde k ní o něco blíže a dívá se jí do očí. Je vidět, že chce slyšet pravdu a už teď není nadšený z toho, co se obává, že uslyší.*

*Už je to celý jeden den, co za ním byla Hayley. Ano, sice se dost napil, ale už měl zase žízeň. Hodil by se nějaký upír, kterého by ovládl. Od té doby, co od něj Hayley ti dva dostali, se u něj neukázal nikdo. Žádný upír ani Hayley, která byla tak hloupá, že k němu šla. Popravdě, kdyby ji nezachránili, možná by se neovládl a zabil by ji. Možná, neví to jistě. Teď sedí na podlaze a čeká na nějakého upíra jak na smilování boží.*

(Když ho už přestalo bavit procházení ve čtvrti, tak došel do sídla. Chvíli tam jen seděl na schodech a poslouchal, co si všichni povídají. Napadlo ho, že by se mohl zaposlouchat do rozhovoru mezi Hayley a Jackem. Ale raději nebude, je rád, že toho o něm ví málo a jeho vztah s tou vlčí mámou ho nezajímá. Sešel dolů ze schodů a koukl se ke dveřím do sklepa. Napadlo ho, že by se třeba mohl kouknout za Kolem. Otevře tedy dveře a dojde až ke Kolovi. Samozřejmě nestojí o nějaké to ovlivnění.) Ale, ale náš chudáček Kol. Musím ale uznat, že takhle se mi líbíš mnohem víc. (Sladce se na něho usmál.)

*Po chvilce uslyšel, jak někdo schází schody dolů. Zaposlouchal se pořádně, nevypadalo to, podle způsobu, jak schody ten dotyčný scházel, že by to byla Hayley. A navíc tu slyšel, jak se baví společně s Jacksonem. Hned jak ho slyšel, musel zatnout zuby i pěsti. Nemohl ho vystát, Jejich rozhovor ale neposlouchal, byl zvědavý, kdo za ním přišel tentokrát.* Marcel. *ušklíbne se a řekne jenom, když ho uvidí. Jo, tohle bude taky zábava. Zvedne se ze země, opráší si kalhoty a jde co nejblíž k němu, jak jen mu to řetězy dovolí.* Čekal bych spíš, že místo návštěv mají maličkosti budeš někde oblbovat moji sestru.

*S hlubokým nádechem si založí ruce na hrudi, ačkoliv by to spíše mohlo působit tak, že si k velikosti jejího břicha ty ruce spíš na něj pokládá. A ono to i pravda byla, i když její úmysl byl taková si ty ruce vážně překřížit a nepodepírat se o břicho. Tak přece jenom poslední měsíc těhotenství, musela vypadat jako jedna velká koule. Už se vážně těší na to, až to břicho mít nebude, ale za to bude mít neustále v náručí tu nejkrásnější dceru na světě. A už je to zase tady, nechtěl ji znepokojovat. Nad tím se otráveně ušklíbne, jako kdyby měla toho dost. Dost toho, že ji vždycky někdo nechce znepokojovat a proto ji není schopen nic říct. Odvrátí od něj proto pohled a spolkne všechny jedovaté poznámky, které se ji právě teď derou na jazyk. Nechce jejich setkání ničit tím, že mu bude dávat co proto za to, že jí to neřekl. Ale není si sama sebou jistá, zda to vydrží. Jakmile pokračuje dál, střelí po něm pohledem. Dívá se na jeho ruku s prstenem ve kterém je zasazený ten pitomý kámen. V tuhle chvíli má chuť přejít tu vzdálenost mezi nimi, pevně mu vzít ruku a odejmout mu ten prsten a zahodit někde pryč. Možná to bylo jeho jediné štěstí, ale kdyby ten kámen neměl, bylo by zřejmě už po něm a ona by nejenom ztratila blízkého přítele, ale taky alfu. Nechápavým výrazem ho sleduje, že zřejmě nechápe vážnost celé situace.* Ty to říkáš, jako kdyby to bylo naprosto normální, Jacksone. Myslela jsem, že v tu chvíli dostanu infarkt, když jsem se to dozvěděla. Dozvědět se, že tě ten magor, co je zavřený dole ve sklepě chtěl dvakrát zabít. I když je uřknutý, jsem si jistá, že by byl schopný to udělat díky své žárlivosti ohledně Genevieve i kdyby byl při smyslech. *Roztáhne ruce v tom zápalu a pak je zase spustí podél těla. Nejenom, že je rozhořčená, ale jde i vidět, že ji ta představa toho, že ho chtěl zabít prostě děsí a nedovede si představit to, kdyby mu to vyšlo.* Jo, možná ses přestal stýkat s Genevieve, ale proč si myslíš, že jemu to dá důvod přestat? A upřímně, až se z toho Kol dostane, což možná dostane, tak já ti řeknu, co bude následovat. Zjistí si, zda se s ní znova stýkáš a půjde se o to pokusit znovu a znovu, dokud toho nedosáhne. A abych byla upřímná, tak mě to děsí a mělo by i tebe. *Poukáže na něj ukazováčkem, ať je to sebevíc neslušné. Nekřičí po něm, ani nezvyšuje hlas, ale je o něco pevnější, než kdyby s ním mluvila naprosto normálním tónem.* Tím rozhodně neříkám, že e nějak špatně, že máš k ní city, že...že s ní chceš vycházet, tím jenom říkám, že on je blázen, který se nezastaví. A já opravdu se nechci strachovat o to, že bych měla o tebe přijít, že by smečka měla přijít o alfu.To, co opravdu smečka potřebuje je jejich alfa. *Povzdychne si a dívá se na něj, nad vším prostě zavrtí hlavou. Při jeho otázce si oblízne rty, podívá se někde směrem k jeho hrudi, kde pohledem chvíli setrvává a až se podívá zpět na něj, to už se k ní přibližuje. Určitě je mu jasné, od kterého zdroje tyhle informace má. Dívá se mu do očí, stejně tak, jako on se dívá do těch jejích. Několikrát na to zamrká a nechává mezi nimi rozhostěné ticho, zda má vůbec nějaký smysl odpovídat na jeho dotaz. Ale když si to přeje, nebude mu odporovat.* Vím to od Kola. Ano, mluvila jsem s Kolem. Zrovna včera a vzhledem k tomu, že jemu dělá dobře, když někoho může provokovat, tak mi to s velkou radostí oznámil a i s menším varováním, že to třeba jednoho dne hodlá opakovat znovu. Nemůžeš se mi divit, že to s tebou chci řešit, i když tobě je to proti srsti. *Oznámí mu. Nemá důvod to tajit, muselo mu být jasné, že ta informace pochází od něj. Od koho jiného? Nikdo jiný by jí to neřekl a Jackson sám už vůbec ne.*

(Zakroutil hlavou nad jeho úšklebkem. Už ví, jak se musí cítit Jackson. Sleduje ho, jak se k němu snaží dostat co nejblíže. Trošku poodstoupí.) Víš, že v řetězech jsi mnohem milejší. Možná bych je měl pořídit Jacksonovi na naše schůzky. (Zauvažuje nahlas. Má štěstí, že Jack nemá stejně dobrý sluch jako Marcel. Opře se o zeď a sleduje ho. Uslyší, že do domu přišli nějací upíři. Baví se o tom, že uviděli nějakou hádku mezi blondýnou a černovláskou. Napadne ho, že by mohlo jít právě o Bekah a Claire. Vlastně obě vyšly z baru chvíli po sobě a tak je to možné. Zakroutí jen hlavou.) Slyšíš? Tvoje drahocenná sestřička a poběhlice Claire se o mě perou.. Čím to asi bude? Sázím na mojí dokonalost. (Uslyšel i to, že tam přišel Diego a tak tam ani už nemusí chodit. Myslí si, že to Diego nějak rozumně vyřeší.)