The Abattoir

Od kdy znamená to, že jsi tlustá i to, že jsi zdravější? Podívej se na mě, *řekne a jednou rukou si vyhrne tričko, za chvíli ho ale spustí dolů.* já mám břicho krásný, tlustej nejsem a jak jsem zdravej. *koukne se na ni a ušklíbne se. Jeho výhoda je, že se může přejíst jak chce, ale zůstane pořád stejnej. A Hayley tohle štěstí bohužel nemá. Teda zatím. Mohl by jí udělat to samý jako Genevieve, z ní by upír byl.* Dlouho. Toho už se ty nedožiješ. *ušklíbne se a pořád se na ni dívá.* Tak to radši vyschnu, než tebe o něco prosit. *pak ho napadne, jestli ví o tom, že se snažil zabít Jacksona? Možná ví, možná neví. Vyzkouší to. Udělá tentokrát dva kroky směrem k ní, dál už nemůže, řetězy mu to nedovolí.* Jen tak mezi námi děvčaty - víš, že se někdo pokusil zabít Jacksona? Dvakrát? Zrůdy.. *všechno to šeptá, jako by to bylo nějaké velké tajemství, které nesmí nikdo jiný znát.*

Od té doby, co...*Zarazí se v okamžiku, kdy ji ukáže jeho břicho. No, i když je Kol idiot a ví, že je to přítel Genevieve nebo bývalý přítel, to je teď jedno. A že ona má sama zajímavé vztahy s Původními, přesto si nemůže pomoct a nemůže si v myšlenkách říct, že má opravdu hezké tělo. V okamžiku, kdy on spustí triko zase nazpět, tak odvrátí zrak a zhluboka se nadechne a pak dlouze vydechne. začíná snad litovat toho, že tady vůbec šla. Už ani nemá chuť nebo nějakou potřebu tu větu dokončit, jelikož ji zaskočil svým jednáním a upřímně si teď ani nedokáže vzpomenout, co mu to přesně chtěla říct. Při dalších slovech se na něj opět podívá a musí se prostě ušklíbnout.* Tvoje volba, ráda tady budu chodit a kontrolovat tvůj stav, jak se z tebe pomalu stává sušenka. *Usměje se na něj provokativně. Ten kluk ji vážně pije krev, stále má chuť mu zmalovat ten jeho obličej. Bohužel ví, že přibližovat se k němu by bylo nebezpečné a proto bude prostě ovládat svůj vztek. Z tváře jí úsměv ovšem velmi brzo zmizí, když zaslechne poznámku o Jacksonovi. Najednou zvážní a dívá se na něj nevěřícně. Teď si není jistá tím, zda ji jenom zkouší. Netuší, zda je to pravda, zda si s ní jenom hraje a nebo ji schválně říká pravdu, o které se ji Jack "zapomněl" zmínit. Polkne na sucho a pozoruje ho, opět znechuceně. Neví, zda mu má uvěřit a opět se v ní začne hromadit vztek. Pokud je to pravda, proč jí prostě o tom Jack nepověděl? Ano, určitě by jeden z důvodů byl, že ji nechtěl dělat starosti, ale tajil by jí zrovna tohle. Napřímí se a pozvedne bradu. Upírá zrak na Kola.* Jak mám vědět, že se mě jenom nepokoušíš rozčílit, protože máš očividně velký a zvrácený smysl pro humor, Kole. *Řekne ostře a dívá se na něj trochu povrchně. Když ji ale někdo nesedí a nebo má k člověku jistou nechuť, nedokáže to skrývat a dává to dostatečně najevo. Občas tím i provokuje, aby člověka naštvala ještě víc, ale u Kola to rozhodně nebyla potřeba. On si z ničeho nic nedělal, byl to on, komu přišlo všechno vtipné, byl to on, kdo provokoval.* A pokud mluvíš pravdu, jak o tom víš a kdo to byl, když už jsme u toho? *Vysloví to spíše jako nějaký rozkaz na který by měl okamžitě zodpovědět nebo to z něj nepěkným způsobem dostane, přesto se ale snažila, aby to alespoň trochu vyznělo jako otázka. Je dobře, že Jackson se za ni zastaví a doufá, že brzy. Alespoň se ho bude moct na všechno zeptat i sama.*

*Nemůže si nevšimnout toho, jak se najednou zarazila, když si vyhrnul tričko.* Copak, copak? *podívá se na ni s povytaženým obočím a s úsměvem na rtech.* Chceš ještě? Elijah snad nemá podobný? *řekne a zasměje se. Potom si složí ruce na hrudi a zašklebí se na ni.* Mám nápad. Ukážu ti břicho, ty mi doneseš krev. Seriózní nabídka, nemyslíš? *zeptal se s úšklebkem na tváři. Samozřejmě, že to nemyslel ani moc vážně, bylo mu jasné, že Hayley mu krev nepřinese a zvlášť ne výměnou za tohle.* Klidně si sem choď, aspoň budu mít nějakou zábavu. *tou zábavou samozřejmě myslel její urážení a dělání si srandiček.* To samozřejmě vědět nemůžeš.. *pokrčí rameny.* Je jenom a jenom na tobě, jestli mi uvěříš nebo ne. *líbí se mu, když vidí, jak je Hayley v nejistotě.* Kdo to byl? *zopakuje její otázku a dělá, že přemýšlí.* No, říká se o něm, že měl přes 180 centimetrů, hnědé vlasy i hnědé oči.. A taky byl prý neskutečně sexy... *Je vážně tak blbá, že jí nedošlo, že jsem to byl já?*

*Nakrčí obočí a dívá se na něj, jestli tohle snad všechno myslí vážně. To, že se podívala nic neznamená, kterákoliv žena by se podívala. A taky ji zarazilo jeho chování, připisovala to ale i tomu, že se prostě předvádí. Nevěřícně se na něj znovu podívá, jakmile zmíní Elijaha. Tuhle poznámku si mohl odpustit, rozhodně to nebylo vhodné. Ale nenechá se s ním vyvést z míry a jenom se pobaveně ušklíbne. Zavrtí hlavou a začne přecházet z místa na místo, přičemž stále upírá zrak směrem ke Kolovi.* Myslím, že si svou nabídku můžeš strčit někam. *Ušklíbne se. Stejně si je vědoma toho, že on moc dobře ví, že by ji nikdy nepřijala. Krev by mu nepřinesla a kdyby ano, tak by ji schválně vylila na zem tak, aby on ji nemohl ani z té země slízat. Možná, že když ji bude hodně provokovat, tak to přece jen udělá, toho trápení asi neprožívá dost, když má náladu na takové vtipkování.* Rozhodně ti nebudu sloužit jako tvá zábava. *Zastaví se před ním, ale stále si u něj udržuje dostatečnou vzdálenost, alespoň předpokládá, že je dostatečná. Ten spratek ji opravdu začíná drásat pomalu, ale jistě nervy. Ovšem nesmí reagovat přehnaně, kdyby se něco stalo a on by se odtud nějak zázračně dostal, asi by hned musela sednout do auta a odjet nejméně tisíc kilometrů od všech. Jakmile dojde konverzace zase k Jacksonovi a začne jí popisovat onoho viníka, hned si pomyslí, jak jí to nemohlo dojít už na poprvé. Chce ji vyprovokovat, chce, aby prostě se ukázala opět její vlkodlačí stránka. Měla si to dát k sobě už dřív. Byl to on, kdo se pokusil zabít Jacksona a to zřejmě díky Genevieve. Vzpomene si na chvíli, kdy byla u Jacka a na tu košili od krve, i když se vyptávala, nic jí neřekne. Byl rozrušený ohledně Genevieve až moc. Teď už ví proč, Kol byl prostě moc žárlivý blázen. Ubližoval za to Genevieve, pokusil se zabít Jacksona. A teď jí to tady předhazuje, jako kdyby to snad byla naprosto normální věc. Jde na ní vidět, jak se v ní hromadí čím dál více vzteku. Zuby má stisknuté pevně k sobě, tak moc, že kdyby to šlo, tak si je o sebe rozdrtí. Začne zhluboka oddechovat a po celém těle ji proudí taková neuvěřitelná chuť mu odstranit ten jeho přiblblý úsměv z tváře. Porozhlédne se po místnosti a dál od nich zahlédne železnou tyč, přemýšlí nad tím, zda ji prostě vzít. Nakonec se ale podívá opět na něj.* Dvakrát ses pokusil zabít Jacksona a říkáš to někomu, jako jsem já? Vážně si myslíš, že po tomhle ti nezmaluji tu tvojí dětskou tvářičku? *Pronese poněkud arogantně a potom se rozejde k té tyči. Uchopí ji do ruky a pozvedne ji. Přejede ji celou pohledem a stočí zrak opět ke Kolovi. Jedna nebo dvě rány? Po tom všem co udělal to přece nikomu vadit nebude.*

*Bylo to přesně tak, jak si myslel. Krev mu nepřinese tak nebo tak, už se o to ani nemusí snažit, nemá to cenu. Kol je pozorný, takže mu neunikne nic. Nic co Hayley řekne, ani jak se zatváří.* Co se děje? Máte s Elijahem snad problémy v ráji? *něco mu říká, že udeřil kladivo na hřebíček. Že by byl Elijah to téma, o kterém se nechce vůbec bavit? Udělali si snad něco?* Ne? Nebudeš? *koukne se na ni překvapeně a pak se zasměje.* Ale už mi k zábavě sloužíš, vlku. *ušklíbne se na ni a pak ji pozoruje. Všimne si, že se rozhlíží po místnosti...* Dvakrát a po třetí se mi to určitě povede. Říká se snad do třetice všeho dobrého, ne? Ty si vážně myslíš, že se ti nedokážu ubránit, Hayley? *koukne se na ni a pobaveně ji sleduje, když tam stojí s tyčí.*

Za prvé ti do mého vztahu s Elijahem nic není. *Usměje se na něj, sice se tak nějak přetvařuje, ale je jí to jedno, co si o tom bude myslet. Začíná ztrácet s ním trpělivost. Vážně obdivuje Genevieve za to, že to s ním tak dlouho vydržela. Vlastně, že to s ním vůbec nějakou chvíli vydržela a ještě k tomu s ním žila. Jednoho dne se jí bude zřejmě muset zeptat na to, jak tohle všechno s ním zvládala a kde na to vůbec brala trpělivost.* A za druhé, já a Elijah jsme v pohodě. Asi tě zklamu, Kole. *Opět mu věnuje svůj úsměv. Sice mu lže, ví, že v pohodě nejsou, moc dobře ví, že spolu ani nekomunikují. Pamatuje si na to, že mu řekla, ať ji nechodí na oči a zdá se, že Elijah se toho drží a bude držet. I kdyby to jednoho dne chtěla odvolat,. tak ho stejně nezastihne, protože jak se zdá, ti dva se opravdu nesetkají. Jedině při příležitosti, která by to vyžadovala, ale jinak pevně věří tomu, že jejich jakékoliv setkání bude naprosto nemožné. To, že ji oznámí, že už mu jako zábava slouží se snaží nějakým způsobem ignorovat. Ona se vlastně taky docela na jeho pohledu baví, i když je pravda, že ve vedení je on. On se baví tím, že jí může říct něco, co ji akorát rozčílí a potom pozorovat její reakci. Pevně sevře tyč, tak moc pevně, že se hodně zvýrazní klouby na rukách. Přejde o něco blíže k němu.* Víš, jde vidět, že mě vůbec neznáš. Jsem typ člověka, který si věří. *Usměje se na něj poněkud provokativně. Normálně ví, že by se jemu neubránila. Ale teď je spoutaný, bůh ví, jak dlouho neměl žádnou krev. Měl by být oslabený a ona stále mí sílu vlkodlaka, takže vlastně si upřímně věří, že pár rán by mu zvládla dát. Potom může pokojně odejít. Ještě víc ji prostě rozčiluje fakt, že jí tady vyhrožuje smrtí Jacksona, tohle mu přece nemůžeš dovolit. Hned jí napadne, že by si měla promluvit s Elijahem, bohužel tahle možnost už pro ni není dostupná. Takže si může o bezpečí Jacka promluvit jedině s Klausem a to ji přijde, že stejně bude mluvit do větru, protože zrovna on se o to vůbec nebude zajímat.* A taky mám takový pocit, že třetí možnost už mít opravdu nebudeš. *Nakloní hlavu do strany a opět se usměje. Sice neví, jak by to měla zařídit, ale nějak bude muset. A o tomhle si s Jacksonem rozhodně promluví.* Víš, stále existuje jedna kouzelná dýka a myslím, že o svou rakev si taky nepřišel. Možná prostě ji bude jenom stačit najít a zabodnout ti jí do srdce. Koneckonců přiznejme si to, vůbec nikomu by jsi nechyběl. *Usměje se ještě víc, vlastně teď má z toho docela pobavený úsměv.*

Ale je. Elijah je pořád můj bratr, já se musím zajímat, kdo se nám třeba přivdá do rodiny. *zašklebí se na ni. Asi by nepřežil, kdyby se vážně do rodiny přivdala. Vždyť stačí, že ji Klaus zbouchnul a teď čeká jeho dítě.. To je až až.* Tak necháme už Elijaha bejt. Co takhle Niklaus? Čekáte spolu přece dítě, tak by bylo fajn mít to komplet, nemyslíš? Chudák dítě, nebude mít pořádnou rodinu, když nebude táta s mámou spolu. *nechápavě zavrtí hlavou a pořád se na ni dívá.* To jsem si všiml. Ono zkoušet to na Niklause, to docela vyžaduje tuhle vlastnost. A když ti to vyjde, to je úspěch. *obdivně pokýve hlavou a pak zatleská.* A já si zase myslim, že tu možnost mít budu, protože se odtud dostanu, to ti říkám. *zamračí se na ni, když začne mluvit o dýce.* Myslíš si, že ti jí Klaus dá? Omyl, vlčice. Po našem krásném rozhovoru jsme se dohodli, že on už se o můj život starat nebude. Nebo něco takovýho řekl, vždyť je to jedno. *ve skutečnosti to fakt jedno nebylo, ale byl to uřknutý Kol..*

*Mírně pootevře ústa, když začne mluvit ohledně přivdávání se do rodiny. Začíná to už přehánět a jí už vážně dochází veškerá trpělivost. Rty má stažené do úzké linky a rychle se nadechuje a vydechuje. Už před chvíli to v ní začínalo vařit, ale teď jí už její vlastní vztek pálí. Při větě, kdy řekne, že už Elijaha řešit nebudou, vysvitne malé světýlko naděje s tím, že konečně přestane rozebírat tyhle věci. V tom ale do toho zaplete Klause a to už je na její povahu hodně. Poslouchá jeho ostatní slova, ale jedním uchem to jde dovnitř a druhým ven. Cítí neuvěřitelnou hořkost v puse a kdyby tu tyč nedržela tak pevně, jako ji teď drží, už by jí zřejmě ucukla ruka.* Zmlkni, Kole. *Řekne varovně, možná se ještě chvíli dokáže ovládnout. Prostě by měla upustit tyč, odejít a nechat v sobě ten vztek. Ale nejde to, nedokáže se udržet. Elijah byl sám o sobě pro ni momentálně bolestivým tématem. A Klaus? Mezi nimi to začínalo být jiné a on jí tady dost jasně naznačoval, jako kdyby si hrála s oběma bratry, přitom to tak vůbec nevnímala. Po další narážce na Klausovu stranu a vlastně i na její. Po všech narážkách ohledně ní, Elijaha a Klause už se neovládne. Rozmáchne se a praští tyčí Kola do obličeje. Má toho dost, takhle s ní jednat nebude. Nebude ji vyhrožovat s tím, že zabije Jacksona, nebude mluvit o Elijahovi, ani o Klausovi. Tohle rozhodně s ním řešit nehodlá. Momentálně Kol překročil hranice a taky tohle má ještě i za to, co provedl Genevieve. Nelituje toho, že to udělala. Je jí momentálně naprosto jedno, čí je to bratr, kdo to vůbec je.* Nejde o to, zda mi ji tvůj bratr dá nebo ne. Hledat umím, naučila jsem se toho hodně. *Usměje se na něj a ještě víc nakloní hlavu do strany, pozoruje jeho tvář po té ráně, kterou mu před chvílí zasadila. I kdyby se sama měla hrabat někde v hlíně a tu dýku hledat, i kdyby měla prohledat celý dům, pokusila by se ji najít a klidně by to udělala. Nikoho by se na nic nezeptala.* Klaus řekne hodně věcí, ale ne všechny vždycky dodrží. Myslela jsem, že po té době, co jste spolu strávili ho alespoň trochu znáš. *Pronese ostře jeho směrem a upírá na něj zrak.* A myslím, že Genevieve by mi v tom mileráda pomohla. Možná i s Jacksonem, když spolu vychází. *Řekne provokativně. Jestli si Kol myslí, že on může rýpat jenom do ní a ona si to nechá stále líbit, spletl se. Na to ji ještě moc dobře nezná.*

*Ušklíbne se, když mu řekne, ať zmlkne.* Nebo co? Co mi uděláš, když nezmlknu? Zmlátíš mě touhle tyčí? Ty tak. *zasměje se. I kdyby ho chtěla zmlátit, nezmlátí. Nenechá se zmlátit od těhotný vlčice. Nikdy. Popravdě ho ani nepřekvapí, když ho tou tyčí praští do obličeje. Hlava mu sice potom jde trošku do strany, ale ne o moc, ustál to, i když to byla rána jako z děla. Asi ji vážně dost naštval. Cítí, jak mu po tváři stéká krev, ale rána, z které teče, se za chvilku zahojí.* Jestli si myslíš, že ji nechal ležet jen tak někde, abys ji mohla najít. To asi ne. *ušklíbne se na ni.* Myslím si, že tohle určitě dodrží. Je rád, že už mě nemá na starosti. Možná bys měla jít, než se ti něco stane. *varuje ji, ale vsadí se, že ho neposlechne.* Genevieve, že by ti pomohla? Ta tak. Ta by mě nezabodla, protože mě pořád stráááášně moc miluje. *zašklebí se na ni, pak jí nečekaně tyč vyrazí z rukou, chytne ji pevně za obě ruce, aby se nemohla hýbat a v průběhu toho všeho ji k sobě otočí zády. Možná ví, co přijde, možná ne. Odhrne jí vlasy na jednu stranu, zakousne se do jejího krku a začne jí pít krev.*

*Pohled na jeho obličej uspokojuje její zvládání vzteku. Dívá se na něj, jak mu z rány teče krev a upřímně si tenhle pohled užívá. Posune si ruce trochu nahoru a stále pevně drží tyč. Je připravená na další ránu, má toho dost. A potom by měla už vážně odejít, než mu zlomí vaz a potom bude muset vysvětlovat, co tady vůbec dělala. Vlastně i tak to bude muset jistě vysvětlovat, tohle se neutají. On jazyk za zuby rozhodně nebude držet a při první příležitosti o tomhle řekne komukoliv z jeho sourozenců. Přihmouří oči nad jeho dalšími slovy.* Myslím si, že jsi naivní, když věříš v tohle. A nebo prostě jenom věřit chceš, protože ve skutečnosti máš strach, že by ti to mohl udělat znovu. *Usměje se na něj, ale po chvíli ji z tváře úsměv opět zmizí, když jí varuje, aby odešla. Tohle se ji přestává líbit, vážně by měla odejít. Natočí hlavu směrem k východu, ale o sekundu později se podívá opět na něj. Už je rozhodnutá, že vážně místnost opustí, ale on začne znovu mluvit a tak zůstane prozatím stát na místě a vyslechne si ho. Chce mu už odpovědět na to, co řekl o Genevieve, ale on zareaguje příliš rychle, příliš rychle na to, aby ona cokoliv stihla. Pod rukama ji projede tyč, kterou jí vyrve z ruky. V ten moment se na něj vyděšeně podívá, připravená se pohnout z místa, připravená okamžitě z tama utéct a rozhodně se nikdy už nevrátit. Ucítí jeho ruce, jak svírají ty její a ví, že je zle. Že tohle se nemělo stát, že tohle pro ni neskončí dobře. Ví, na co se chystá. Mluvil o krvi, potřeboval krev, přímo pro ni prahnul a i přesto, že je vlkodlak, tak se mu její krev mohla hodit. Přepadne jí strach ale o dítě, protože to je to jediné, na co teď může myslet. V momentě je k němu otočená zády a vyjekne hlasitě ve stejnou dobu, kdy ucítí, jak se jí kůži na krku protrhnou jeho upíří zuby a začne z ní pít. Zakřičí nejenom bolestí, kterou cítí, ale je v tom něco víc. V tom křiku je volání o pomoc, naprosté zoufalství z této situace a co nejvíc, tak je tam strach. Strach o své dítě. Musí se z toho dostat za každou cenu, i kdyby ji to mělo stát cokoliv, jenom ne její život a život své dcery. Zatne pěst a loktem praští Kola do břicha, prostě to udělá ze zoufalství, i když v hloubi duše ví, že tohle ho nezastaví. Ne, když je teď naprosto ve své agónii. Nepřestává křičet. Za chvíli se ve sklepě ovšem objeví dva upíři, kteří jsou ovlivnění právě kvůli jejímu bezpečí. Okamžitě chytnou Kola a dostanou ho od ní. Trochu se ji podlomí v tu chvíli kolena, ruka ji vystřelí ke krku a v rychlosti od něj odejde do dostatečné vzdálenosti. Otočí se na Kola, ale teď už na nic nečeká. Věnuje mu krátký pohled plný nenávisti, ale také i strachu. A potom se už rozejde směrem nahoru a opustí sklep. V tuhle chvíli je ráda za ty upíry tady, je ráda za to, že jí pomohli a dostali ji od něj. Zamíří po schodech nahoru a stále ji po krku stéká krev, i když se ji to začíná pomalu, ale jistě léčit. Přece jenom pod srdcem nosí Klausovo dítě, které je stejné jako on a krev malé ji léčí. Ruku pak položí na zábradlí a přidržuje se ho. rychlejším tempem stoupá nahoru a krev, kterou měla na rukách zanechá na zábradlí. Tohle se nesmí dozvědět Klaus, Elijah či Rebekah, i když si je jistá, že upíři jsou ovlivnění k tomu, aby je informovali. Jde rychle ke svému pokoji, chytne za kliku a prudce otevře dveře. Zavře hned za sebou a zamíří do koupelny. Podívá se na svůj krk v zrcadle a zjistí, že rána se jí už zahojila. A proto si hned začne očišťovat krk od krve a umývat ruce. Poté se přidrží umyvadla a trochu se jí třesou ruce z toho, co se stalo. Mohl ji ublížit, mohl ublížit dítěti. Tohle si neodpustí.*

*Pomalým krokom vojde cez hlavné dvere dnu do sídla, pričom prejde okolo jedného z upírov a bez nejakého povšimnutia sa vydá rovno ku schodom. Zrazu však za sebou začuje, ako ho jeden z nich ohlásil s jasnou vážnosťou vpísanou v tóne. Zastane a s poniekiaľ prižmúrenými očami sa otočí priamo čelom k nemu, pričom nadvihne obočím smerom dohora a založí si ruky na chrbte, na znak toho, že počúva, čo mu chce. Keďže bol ovplyvnený k tomu, aby mu povedal všetko dôležité, čo sa okolo Hayley deje, nemohol sa zdráhať ani keby chcel. Do pár sekúnd bola celá kauza s Kolom vonku a obaja upíry čakali, či pôjde dole za bratom, alebo hore za Hayley, o ktorej síce vedel, že sa uzdraví, keďže upíry mu dali jasne najavo, že sa dieťaťu nič nestalo. Niklaus však len naklonil hlavou trochu do strany a mierne podvihol kútikmi úst do krivého úškrnu, za ktorým sa nikdy neskrýva nič dobré.* Zjavne už ani ovplyvnenie nestačí, asi by som mal prejsť ku starším metódam. *Prenesie s kamenným výrazom na tvári, než sa v momente premiestni ku upírovi, ktorý tam len bez jediného slova stál a pod krkom ho vytiahol hore do výšky, pričom hľadel striedavo naňho a na toho druhého, ktorý nemohol nič urobiť, ani keby chcel.* Ukážem ti, čo sa ti stane, keď ma sklameš nabudúce. *Druhou voľnou rukou mu prešiel cez kožu až do tela, pričom sprudka uchopil jeho srdce v dlani a začal pomaly ťahať von. Upír dal jasne najavo, že mu to nie je príjemné práve vspieraním a zmetaním, ktoré mu v ničom nepomohlo. Ohrnie spodnou perou a v poslednom ťahu mu vyrve srdce z miesta, pričom pokračuje dole až ku črevám, ktoré pomaly vylezú von spolu so srdcom, ktoré ešte drží v ruke, keď sa jeho telo metie ku dlážke. Nakoniec len zdvihne tvár späť ku upírovi, ktorý bol ešte nažive a všetko to pozoroval a hodí mu srdce jeho priateľa do ruky, on to automaticky chytí.* Ubezpečujem ťa o tom, že sú aj horšie veci ako smrť a ak nechceš prísť na to, aké, radil by som ti pristupovať k veci, ktorou som ťa poveril omnoho dôslednejšie. Teraz by si si mal už pohnúť s odprataním toho tela. *Prejde mŕtveho pohľadom.* Môžeš ho pokojne pohodiť do ulice, bol by to len ďalší útok vlkodlaka. *Pokrčí nad tým plecami a než vyjde hore ku schodom s myšlienkou, že ku Kolovi sa dostane neskôr, obráti ku nemu ešte tvár.* A aby som nezabudol, vyber nejakého schopnejšieho upíra, ako bol ten posledný a zajtra ráno ho pošli do mojej pracovne.*Poznamená sucho a vykročí na prvý schod, pričom si na zábradlí hneď všimne pár kvapiek krvi, ktoré už mohol zacítiť, ak by samozrejme také veci bral v potaz, keďže tento dom bol plný upírov. Avšak vedel, komu táto krv patrí. Zvraští obočím a s nie práve príjemným výrazom na tvári postupuje hore na poschodie. Jeho kroky samozrejme nevedú nikde inde, než priamo do Hayleynej izby. Krv bola samozrejme aj na kľučke od dverí a on si nemohol pomôcť, ale prerátaval kvapky, ktorými sa vystavila nebezpečenstvu. To bola presne vec, o ktorej hovoril, vôbec na ich dcéru nebrala ohľady, proste ju stačilo vyprovokovať a pustila sa do všetkého bez rozmýšľania. Sám netvrdil, že jeho povaha je iná, ale on si to aspoň môže dovoliť, na rozdiel od nej by mu Kol tak maximálne zlomil väzy. Po niekoľkých sekundách už stojí v otvorených dverách kúpeľne ju ticho pozorujúc. Musela vedieť, že sa to dozvie. Nadvihne tvárou poniekiaľ povrchne dohora a zopne pery k sebe do úzkej línie, pričom s prekríži ruky na hrudi. Mohol vidieť, že ranu na krku mala už zahojenú, predsa len čakala jeho dieťa, ale mohlo to dopadnúť aj horšie a všetko by to bola len jej chyba.* Ešte ti zostalo trochu krvi na krku...Láska. *Prenesie sucho.*

*Stojí u umyvadla a přemítá si všechno, co se vlastně stalo. Ví moc dobře o tom, že se to dozví Klaus, že se to dozví i Elijah, vlastně, že se to dozví naprosto každý v tomhle domě. Tady se nic neutají. A ona bude muset opět poslouchat, jak moc je neschopná, jak se nechává ovládat svým vztekem a vystavuje ji i dítě do nebezpečí. Nechtěla to poslouchat, ale musí se na to připravit, že to přijde. Uvědomuje si, že od Klause to bude v největší várce a rozhodně to nebude nic příjemného. Stále svírá pevně okraje umyvadla a dívá se před sebe. Zhluboka oddechuje a snaží se vstřebat to, co se stalo. Ano, tohle je její vina, rozhodně. Ví to, uznává to, ale nehodlá nic poslouchat. Ještě stále má na krku krev, takže si napustí teplou vodu do umyvadla a ručníkem se ji snaží z krku setřít. Trochu má i na klíční kosti a samozřejmě i na oblečení, ale převléknutí do něčeho jiného to vyřeší. Pořádně si drhne krk, ale zaslechne otevírání dveří a kroky, které vedou rozhodně k ní. Zarazí se a jenom očekává, kdo se ukáže. Chtěla, aby to byl někdo jiný, než otec ohroženého dítěte, ale zároveň tušila, že to bude právě přesně on. Dívá se do zrcadla a nehodlá se otočit, alespoň prozatím. Ví, že uvidí odraz toho, kdo za chvíli ji vyčte to, co neměla dělat. Nečeká dlouho a v odrazu zahlédne Klause. Nesnaží se prozatím dávat nic najevo. Dívá se na jeho odraz v zrcadle, ručník má přiložený na krku a rty stažené do úzké linky. Napne se a dlouze vydechne. Při jejím štěstím to nedopadne naprostou katastrofou, jenže tím si není ani trochu jistá. Sundá si ručník z krku a hodí ho do umyvadla, kde je voda narůžovělá. Jenom mlčky stojí a vyčkává, co se bude dít. Při jeho poznámce si oblízne vrchní ret a s hlubokým nádechem se otočí čelem k němu. Rozhodně tady není kvůli její obhajobě, ani neví, zda se nějak má obhajovat. Oba vědí, že je to její chyba, kdyby na Kola nezaútočila, nedostala by se do jeho těsné blízkosti a tohle by se vůbec nestalo. Každopádně oni ho tady neměli vůbec držet.* Takže už ti to tví poskoci stihli říct. *Pronese poněkud trpce a opře se trochu o umyvadlo. V jednu chvíli by od něj chtěla odvrátit pohled, ale na druhou stranu ho na něj stále upírá.* Klausi, já vážně nemám náladu na to, abychom se teď zrovna hádali ohledně toho, co jsem udělala. Ano, byla to chyba, měla jsem se od Kola držet v dostatečné vzdálenosti. *Pronese jeho směrem a pak se k němu opět otočí zády. Sklopí zrak k umyvadlu a dívá se na vodu a na ručník na kterém jsou stopy její krve. Ještě stále si to nevydrhnula všechno, nebaví jí to. Možná prostě měla jít do sprchy a osprchovat se rovnou celá. Pozvedne hlavu a natočí se trochu do strany, aby viděla, kde ještě má krev a kde je to potřeba utřít. Uchopí ručník a vymáchá ho, aby nebyl napuštěný vodou. Vlasy si dá za ucho a taky si je přehodí na druhou stranu, aby jí nezavazely.*

*Sleduje uprene jej tvár v odraze zrkadla, pričom mierne našpúli pery pri jej výdychu, akoby sa snáď nič nestalo a jeho prítomnosť ju obťažovala, čo na druhú stranu najskôr aj bola pravda, ale jeho to teraz vonkoncom nezaujímalo. Vedel len jednu vec, že si pri nej musí zachovať chladnú hlavu, aspoň do pôrodu určite a vo všetkých ohľadoch. Vo svojom hneve, frustrácií, ale aj iných emóciách, ktoré uňho občas vyvolávala. Ako náhle sa ku nemu otočí tvárou v tvár prejde ju od pása až po tvár krátkym ale za to skúmavým pohľadom, ktorý ani pri jeho tóne nie je nejakým zázrakom nijako špecifikovaný. Pri jej trpkom komentári len trochu ironicky podvihne obočím a na krátky okamih prelietne pohľadom niekam do rohu miestnosti, akoby podobné reči čakal a poniekiaľ práve teraz neboli vôbec dôležité ku spomenutiu.* Je to práve dôvod, kvôli ktorému som ich ovplyvnil, samozrejme okrem tvojho bezpečia tu v sídle. *Jeden kvôli tomu nakoniec zaplatil životom, nemohli si to nechať pre seba, boli ovplyvnení ku tomu, aby nie. Síce ovplyvnení boli aj aby ju chránili a dopadlo to takto. Pod jej zrakom trochu prižmúri oči, ako to robil často a čakal, či mu chce niečo povedať alebo bude pokračovať v utieraní, keďže hlavne krk mala ešte stále trochu od krvi. Pri jej slovách následne len sklopí pohľad na pár sekúnd ku dlážke, pričom raz kývne hlavou k tomu, že to bola jej chyba.* Je vážne potešujúce počuť, že si tentokrát aspoň uvedomuješ. *Prenesie, no nie práve nadšene. Avšak s Kolom sa vysporiada už sám. Nie, nebol jeho záležitosťou. Pokiaľ nesiahol na Hayley, odteraz sa to už stáva aj jeho vecou a rozhodne ho chce mať čo najskôr zo sídla. Minimálne mu to neskôr oplatí. Na druhú stranu bol urieknutý a Hayley vedela, čo od neho môže čakať, napriek tomu sa stále neostýchala riskovať. Benjamin sa vlastne nemusel ani namáhať zabiť jeho dieťa, nakoniec to v podobnom duchu docieli sama. Žiadnu z týchto myšlienok však nepovedal nahlas, nejako ho prešla chuť pri pohľade na ňu. O to viac si to odnesie jeho brat. Ako náhle sa mu opäť otočí chrbtom, len ju letmo pozoruje očami a kradmo sleduje každý jej pohyb. Jedna jeho noha už je prakticky na odchode, ale druhá ho tam ešte stále drží. Pozoruje, ako sa snaží nájsť posledných pár kvapiek stieknutej krvi po kľúčnej kosti, ktoré on vidí voľným okom už z miesta. Potichu vydýchne a bez jediného slova prejde kúsok za ňu, pričom jej vytrhne uterák z ruky a trochu nakloní tvár pod tým, ako sa približuje rukou k jej krku, po ktorom s ručníkom pomaly prejde až nižšie ku ramenu, pokade len videl, že jej kvapky stihli stiecť. Druhou rukou drží zozadu druhé jej rameno, aby sa zbytočne nehýbala či neuhla pod tým, že chce niečo urobiť, keďže by to z jeho povahy a toho, čo urobila vystalo. Nakoniec len hodí uterák späť do na umývadlo, pričom zdvihne pohľad od jej krku až k jej tvári, ktorú vidí v zrkadle.* Už do pivnice nechoď. *Je v tom istá dávka rozkazovačnosti, alebo sa chce aj ubezpečiť, že si je vedomá toho, žeby to pri Kolovi teraz nemala riskovať. Síce sa z reťazí nedostane, ale inak sa môže stať čokoľvek a bola by hlúpa, ak by sa na to chcela spoliehať.*

*Je vlastně i docela ráda za to, co pověděl. Očekávala něco mnohem horšího a nakonec z toho vyvázla vlastně docela bez úhony. Dále se k tomu nevyjadřuje, nemá ani tu potřebu. Nemohla sama ustát fakt, že to nechala zajít takhle daleko, šlo to na ní vidět, přímo to z ní vyzařovalo, ovšem nechtěla to nijak zvlášť dávat najevo. Nepotřebovala mu říkat, jak ji to strašně moc mrzí, mrzelo. Ale není taková, aby mu tady okolo toho vykládala řečičky, na to nebyla stavěná. Měla špatné chování, věděla to o sobě moc dobře, nikdy se k nikomu nechovala zrovna přívětivě a taky se neomlouvala, nedávala najevo to, co ji mrzí. A když ano, muselo to být vážně něco, co ji zasáhlo. Nechtěla už ani mluvit z důvodu, že očekávala jeho odchod. Řekl jí to, co chtěl a i ona jemu. Neměl sebemenší potřebu tady zůstávat a ona neměla žádnou potřebu s ním mluvit, ačkoliv jí bylo jeho přítomnost příjemná. Ručník stále svírá v ruce a už se chystá na další tahy, aby si smyla krev, když v zrcadle zahlédne jeho pohyb. Téměř hned ho začne pozorovat a znejistí, jakmile se trochu přibližuje k ní. Věděla, že ji neublíží, ne, když pod srdcem nosí jeho dítě, ale měla pocit, že jedině ona ho dokázala natolik pokaždé vyvést z kontroly, že by byl i schopný k ní být jakkoliv hrubý. Pečlivě pozoruje jeho pohyby, snad si i dává pozor, ale nějakým zvláštním způsobem zůstává klidná. Má z něj rozpolcené pocity, tohle dokáže v ní ale vyvolat jenom Klaus. Dokáže ji překvapovat, naprosto v každé situaci, jednou si přesně myslí, jak by mohl zareagovat a on udělá přesný opak. Nechá si vytrhnout ručník z ruky a pootevře ústa. Nechce nic říct, prostě je to jenom reflex. Ruku má stále pozdviženou, jako kdyby čekala, že jí ho vrátí v okamžiku nazpět. Opět ji překvapoval jeho jednáním. Pozoruje jeho obličej v zrcadle a nic neříká. Když ucítí jeho ruku na svém druhém ramenu, tak natočí hlavu do strany přesně tím směrem a pozoruje ji, jako kdyby snad na ní bylo něco zvláštního. Opět semkne rty k sobě a nezapomene vrátit zpět pohled na něj, i když je to jenom odraz v zrcadle. Nasaje vzduch do plic, když cítí pohyb ručníku po jejím krku až směrem k ramenu. Víčka se ji zatřepotají a ona si z celého srdce přeje, aby to neviděl. Snaží se nějak nedávat najevo své emoce, pocity, které teď pociťuje, když je takhle u ní a rozhodl se k tomuto tahu. Pravdou je, že je jí to poněkud příjemné, ta blízkost, to, že i přes jeho naštvanost směřovanou na její osobu dokáže udělat něco takového. Je jí naprosto jasné, že to dělá proto, že s tím už zápasí nějakou chvíli a on jí jenom vypomohl. Pozoruje v zrcadle jeho tvář a vnímá to, jak ji stírá krev. V momentě, kdy odhodí ručník nazpět do umyvadla odvrátí zrak. Jen vážně doufá v to, že si nevšiml ničeho z toho, co v ní mohl zahlédnout. Nepřipadá ji nutné odpovídat na to, aby tam víc nechodila. Sama je poučená a ví, že tam nepůjde. Pustí teplou vodu, namydlí si ruce a umyje si je. Následně na to se otočí čelem k němu, takže jediná vzdálenost mezi nimi je zřejmě jenom velikost jejího břicha. Pozvedne trochu bradu, přece on je větší něž ona, musí se dívat trochu vzhůru. Ne moc, ale i přesto. Podívá se mu do očí.* Mohu tě ujistit, že už tam nepůjdu. Nechtěla jsem naši dceru vystavit nebezpečí, držela jsem si od něj dostatečný odstup, jenom můj vztek v jeden moment byl silnější, než cokoliv jiného. *Poví mu na vysvětlenou a přitom ví, že by vlastně vůbec nemusela. Nejde jí o to, aby ho obměkčila. Je si vědoma faktu, že Klause nejde obměkčit ničím, když je rozzuřený a ví, že on na ni byl. Tón jejího hlasu je normální, opravdu nemá potřebu se s ním hádat a ani nechce. Už tak ji stačila jedna hádka s Elijahem a ta nedopadla ani zdaleka dobře, nic podobného už nechce a zvlášť ne s otcem jejího dítěte. Vlastně má i nutkání se zeptat na Elijaha, cokoliv o něj, jestli o tom ví, co se stalo, ale přesto to raději překousne a nechá to v sobě. *Proč je stále Kol tady? *Pozvedne obočí, raději zakryje to, na co se chtěla opravdu zeptat a převede řeč na něco jiného. Vážně by ji ale zajímalo, proč se stále zdržuje v sídle, když je to naprostý blázen. Co když se dostane z těch řetězů a něco vyvede? Kdyby tady nebyl, nestalo by se to, ale na tohle se obhajovat nehodlá. Není dítě, dokáže uznat svou chybu a ona ji uznala. Neměla to dopustit, neměla sebe a malou vystavit nebezpečí. Vůbec se neměla s Kolem bavit a nechat se vytočit.*

*Celý čas, keď držal uterák na jej krku vnímal len pohyb, ktorým jej po ňom prechádzal, nepozeral sa do zrkadla na jej odraz, takže nemohol vidieť jej tvár, ale jasne mu stačil jej nádych a bytie srdca, ktoré sa trochu odlišovalo od normy. Slabo sa pre seba uškrnie ešte predtým, než ho odhodí na to umývadlo a vzhliadne konečne k nej, pričom jej výraz je už ohraničený a prázdny od toho, čo tam bolo predtým a čo nemohol vidieť. Na druhú stranu si ani nebol veľmi istý, že chcel. Nie teraz. Pár sekúnd len zamyslene sklopí zrak niekam k zemi, pričom kútikom ucha počúva tečúcu vodu, ktorá sa láme nad Hayleyninými rukami. Trochu podvihne tvárou dohora, keď sa naňho otočí a opäť sa ocitnú v podobnej vzdialenosti ako predtým na...Vlastne to bolo už celkom jedno. Opätuje jej uprene pohľad priamo do očí, pričom trochu našpúli bradou do strany ako tak naňho hľadí a čaká, či mu na to niečo povie alebo radšej odíde navštíviť svojho brata, na ktorom si trochu vyventiluje to, čo na Hayley nemôže. Pri jej uisťovaní si len na pár sekúnd oblizne pery, akoby chcel niečo povedať, ale to už Hayley pokračuje, s tým, že ich dcéru nechcela ničomu vystaviť. Vedel, že mu hovorí pravdu, pretože dieťa, ktoré čakala ako jeho matka milovala. No nemohol si pomôcť od pocitu, že robí často presný opak toho, čo práve teraz hovorí. No on tiež urobil mnoho vecí predtým, než sa dostal až sem a stále ich robí. Ale ak dnes niekto pochybil boli to upíry a hlavne ona. Avšak chápal, že hnev občas dokáže narobiť s každým aj tie najhoršie a najnevyspitatelnejšie veci. V jednu chvíľu sa to nedá nijako ovplyvniť a v tú druhú proste urobíš vec, ktorá ti za to nestála. Stále bola koniec koncov vlkodlak a všetka húževnatosť v nej bola znásobená. Jeho to však tiež neospravedlňovalo, tým pádom tieto slová nebudú ani ju.* Takže bol silnejší než tvoja starosť o momentálne bezpečie. *Kývne sucho hlavou, pričom pomaly vydýchne.* Kola som sem priviedol pretože som si myslel, že budeš mať dostatok rozumu a úsudku na to, aby si za ním nechodila, keďže si na to nemala jediný dôvod, lenže ty si urobila presne to. *Komentuje vecne, avšak zatiaľ so žiadnou výčitkou či niečím podobným, skôr je to holé konštatovanie. Po jej otázke len krátko podvihne kútikom úst, pričom sa na ňu na chvíľu zahľadí a nič nehovorí, než konečne trochu pootvorí ústa. Nepovažoval to ako otázku, na ktorú by jej mohol dať normálnu odpoveď, ale vzhľadom na to, že na nej videl, žeby vyvolanie konfliktu nebolo najmúdrejšie, zdrží sa poznámky.* Pretože je urieknutý a z pivnice sa nemôže dostať vďaka Sophie. *Odpovie nakoniec, avšak nie príliš konkrétne, on mal svoje stanovisko k tomu, prečo ho dal sem, aj keď miestami premýšľal nad tým, žeby bolo lepšie ho do doby, než sa niečo nenájde, niekam presunúť. No najskôr sa s ním musí porátať, to bolo jednoznačné. Trochu zvraští obočím niekam do priestoru, aj keď stále vníma jej blízkosť, na jednu stranu až prílišnú.*

*Je připravená na všechno, co jí řekne, takže jeho slova ji rozhodně nemohou rozhodit. Je pravda, že nenávidí, když někdo má poznámky na její osobu nebo ji snad něco vyčítá. Ne, že by ji přímo vyčítal to, co udělala, chápala jeho zlost, rozuměla jeho rozhořčení. Poslouchat se jí to, ovšem nechtělo. Ale přetrpí to, už od něj přetrpěla tolik věcí, tuhle situaci zvládne. Jeho urážky jí ovšem nebavily, myslí si, že je dostatečně rozumná. Držela se, nic by se opravdu nestalo, kdyby se nenechala ovládnout vztekem. Nejhorší je to, že ať už kdykoliv udělá cokoliv, vždycky v tom bude nějak její chyba, pokaždé si najde něco, co by ji mohl vyčíst a to teď rozhodně nepotřebovala. Samozřejmě, tohle byla čistě jen její vina, jenže on by si snad dokázal najít něco na každé situaci, která se kdy stala. Je ráda, že se vůbec mlže pohybovat po domě, úplně nejlepší by asi bylo, kdyby zůstávala jen ve svém pokoji, tohle ale rozhodně odmítá. Na jeho slova nic neřekne, neubrání se ovšem úšklebku. Odvrátí od něj zrak a podívá se někde za něj směrem na podlahu. Rozhodně to není žádnou provinilostí nebo něčím tomu podobným, spíš je to proto, aby náhodou z úst nevypustila nějakou sarkastickou poznámku, která by rozhodně v tenhle okamžik nebyla příliš vhodná. Při zodpovězení otázku už ovšem na něj pohlédne. Nakloní hlavu do strany a svraští obočí mírně k sobě, jakmile se dozví, že Kol je uřknutý. Nevěděla o tom. Ano, jeho chování bylo přehnané, všechno, co vypustil z pusy bylo na úkor jeho pobavení a urážení druhé osoby. Ovšem nemůže jeho násilnost připisovat k uřknutí. Možná se nechoval jako normální Kol, ale nemůže mu ani tím odpustit to, co udělal Genevieve a hlavně to, že se dvakrát pokusila zabít Jacksona. Což při té vzpomínce zaskřípe zuby, ale pro Klause by to mohla být spíše reakce na to, že zmínil to jméno, to jméno, které nenávidí. Přímo jí to drásá uši a vybaví se ji tím vzpomínka na Elijaha a na jejich poslední rozhovor. A vlastně při zmínce o ní má taky co dělat, aby nevybouchla. Ustoupí od Klause, přičemž od něj odvrátí zrak. Přejde k jinému ručníku, utře si ještě do něj ruce, když to předtím nestihla a vrátí se pohledem směrem k němu.* Nechci se o Sophie vůbec bavit. Už jen stačí to, že si tady v klidu pochodovala po domě, jako kdyby se v minulosti nikdy nic nestalo a Elijah si ji zve ještě k sobě do pokoje. Tohle téma opravdu vytahovat nechci. *Odsekne, jde na ní hodně vidět, že k ní prostě cítí nenávist a nedokáže překousnout to, o co se Sophie vlastně jednou pokusila. Možná tady byla kvůli Kolovi, vlastně i kvůli Genevieve, ale ať taky někdo respektuje to, že s ní nehodlá být v jednom domě. Z koupelny přejde hned do svého pokoje, snad předpokládá, že ji Klaus bude následovat. Otevře skříň, vytáhne si čisté oblečení, které si položí na postel. Ještě se nehodlá převlékat, ne když je tady on. I když jí už viděl, nepotřebuje, aby ji viděl znovu a ještě s takovým velkým pupkem. Najednou to, co pociťovala v té koupelně bylo pryč a dokázala cítit jenom nevraživost k jisté čarodějce. V hlavě ji ale ještě víří další otázka.* Takže to znamená, že Sophie se tady vrátí kvůli Kolovi? V tom případě bych ráda věděla, kdy to bude. Nehodlám s ní být v sídle, takže si vlastně mohu udělat návštěvu Zátoky. Stejně jsem chtěla mluvit s Jacksonem a bude pro nás oba příjemnější, když si promluvíme tam, než tady. *Netuší, zda je to vůbec dobrý nápad mluvit o Jacksonovi, vzhledem k tomu, když si vzpomene na to, jakou reakci měl, než nastal ten okamžik, kdy se políbili. Když si to tak vezme, ani neví, jak to přesně brát. Teď se opět k sobě chovají odtažitě, v jednu chvíli je to tak a podruhé jinak. Jejich vztah je jako na houpačce. Jednou dole a podruhé nahoře. Prohrábne se rukou ve vlasech a raději vypustí tyhle myšlenky z hlavy, alespoň na okamžik.*

*Trochu ho prekvapí to, že Hayley o tom, že je Kol urieknutý nevedela. Myslel si, že sa už rozprávala minimálne s Elijahom, ktorý si toho bol veľmi dobre vedomí, aj keď bolo pravdou, že posledne ako s ním hovoril, mal ohľadom nej nejaký problém, zatiaľ však nevedel presne aký. Avšak jej druhá reakcia a to reakcia, ktorú pripisoval menu, ktoré vyslovil vo vete ako posledné a ktorému neprikladal radšej žiadny špecifický tón, inak by ho musel povedať ako nadávku, ho neprekvapovala vôbec. Ak sa nad tým nedokáže povzniesť on, tak ani ona a nemyslí si, že niekedy bude môcť. Predsa len, delilo ju od toho len pár sekúnd, možno minút a jeho dieťa mohlo byť kvôli tej čarodejnici už mŕtve. Vidí, na nej ako sa drží, aby ňou emócie veľmi neprepukli, on má však hlavu čistú a kamenný výraz nasadený pevne na tvári. Sleduje, ako od neho odstúpi, pričom prešliapne z jednej nohy na druhú a prekríži si už opäť ruky na hrudi, ako sa obracia späť k nemu a poskytuje mu svoju reakciu smerovanú práve ku čarodejnici, ktorú zmienil a ktorou obaja tak pohŕdajú, ale pravdou je, že na určité veci sa mu teraz proste hodí, hlavne ak Genevieve bola už bezmocná, a to doslova. Potichu vydýchne a pomaly pokrúti hlavou, keď mu dôjde, prečo boli medzi ňou a jeho bratom nejaké problémy. Neuznával síce blízkosť, ktorú tej čarodejnici Elijah venoval a už vôbec sa mu nepáčilo to, že si ju údajne pozval do izby, ale predsa len, bol to Elijah, jemu nemohol prikazovať čo má a čo nemá robiť, aspoň nie v takej miere, aj keď najavo svoj nesúhlas dáva dostatočne. Trochu prižmúri oči k tej informácií, ako sa ju snaží trochu spracovať a zahryzne si na pár sekúnd do spodnej pery, keď už bolo jasné, že sa chystá niečo povedať.* Nikto netvrdí, že sa nič nestalo, Hayley a tiež nie, že sa na to už zabudlo, aj keď v očiach môjho brata to už Sophie môže mať odpustené na celej čiare, stále nie si jediná, komu tá čarodejnica leží hlboko v žalúdku. *Myslel tým samozrejme hlavne seba a bol si istý aj o Rebekah, ktorá ju koniec koncov zabila a nestavil by ani na to, že jej vzťah s Kolom bol bohvieaký aj keď ešte urieknutý nebol. * No jej vtedajší pobyt v sídle môžeš za vinu dávať viac mne ako jemu. To ja som sem Kola priniesol. *Urobí menší krok vpred, ale stále je medzi nimi dostatočná vzdialenosť.* A to ja som Elijahovi povedal, aby ju sem zavolal. *Prenesie s neutrálnosťou vpísanou vo výraze, akoby práve hovoril, že zajtra bude pršať. Aj keď pravdou bolo, že do izby mu ju už pozívať nekázal, no to bolo čisto na jeho zmysloch. Možno sa naňho po tomto naštve, ale s tým on počítal, predsa len si už zvykol, nebola by v jeho živote jediná. Medzitým ju nasledoval už do izby, kde sa postavil neďaleko nej a nezainteresovane sledoval, ako si zo skrine vyberá nejaké oblečenie. Samozrejme v jej izbe už nepobudne dlho, prakticky už mohol pomaly ísť, ale trochu ho prepadla jej ďalšia otázka a hlavne monológ, ktorý nasledoval po tom a ku ktorému nemohol pristupovať inak než otrávene, opovrhnuto, arogantne a hlavne v tom momente zrazu odťažito od celej jej osoby.* Vráti sa najskôr len ak príde na niečo, čo by mu pomohlo, ale tak príjemný výlet si predsa môžeš urobiť aj napriek tomu, Jackson by bez teba určite neprežil ani pár dní, to týždňov. *Jeho tón bol plný irónie a sarkazmu, teda až na odpoveď, ktorá bola celkom úprimná, vzhľadom k tomu, čo mu povedal Elijah. Jeho výraz samozrejme práve teraz svedčil za všetko - jeho tvár, ktorá bola podvihnutá dohora a pery, ktoré boli rozhorčene ohrnuté.* Potom ti nezabudne povedať o všetkom, čo sa okolo neho deje, nabudúce to budú mŕtve vlčie deti z vašej smečky po ďalšej Oliverovej bombe. Určite pre teba urobí aj fotku, aby ťa tým náhodou nezaťažil menej, ako môže. *Vyhláskuje posledných pár slov.*

*Naprosto ji zarazí informace, že to byl on, kdo tady Sophie zavolal. V tu chvíli ani neví, jak přesně má reagovat. V jejím výrazu se toho tolik splétá v jedno. Rozhořčení, údiv, opovrženost, nechápavost. Ohrne nad tím nos a zavrtí nechápavě hlavou. Dokonce má i znovu tendenci se začít smát nad tím, když se zmíní právě o tomhle. Koutky úst ji trochu ucuknou, sklopí zrak a palec a ukazováček si položí na čelo. Zavře oči a snaží se vstřebat to, co ji tady povídá. Takže on, otec jejího dítěte zve do domu čarodějku, která chtěla zabít jejich dítě a nechá ji tady volně pobíhat. Má tušení, že mu naprosto přeskočilo, že po těch tisíci letech začíná nabírat nějaký směr idiotismu. Její pobavení ale hned zmizí, když si jeho slova přehrává v hlavě znovu a znovu. Ústa má pootevře a čelistí zahýbe zprava doleva a potom zase nazpět. Přejde několik kroků po místnosti a zastaví se následně na to kousek od něj. Pozvedne bradu a opět dá najevo svůj nesouhlas a svou nechápavost vůči jeho rozhodnutí tak, že zakroutí hlavou. Podívá se mu zpříma do očí.* Takže ze všech čarodějek v new Orleans si tady pozveš tu, která se snažila zabít naše dítě a nazýváš to zcela bezpečným? Mně vyčítáš, že já naši dceru vystavuji nebezpečí, když ty tady zveš Sophie? *Zvýší na něj hlas o jeden či dva tóny. Má toho dost, má dost jeho výčitek, má dost jeho připomínek a má dost jeho chování, celkově začíná mít pocit, že má dost i jeho. Začíná s ní opět cloumat vztek a to ve velké míře. Vůbec si neuvědomuje fakt, že je to i z velké části on, kdo ji působí problémy. Díky němu už jednou málem zkolabovala, protože se neovládal a teď s ní ještě jedná takhle? V hloubi duše ani nechce uvěřit tomu, že tohle právě udělal.* Máme čarodějku přímo v domě, ono by stačilo ji prostě jenom požádat. *Ukáže směrem ke dveřím, jako kdyby někde do prostoru a aby bylo jasné, o kom vlastně přesně teď mluví.* Davina je pár metrů od tebe a ty nejsi schopný za ní přijít a požádat ji o něco? To radši tady přivoláš Sophie Deveraux. *Dá ruku nazpět k tělu a zdá se, že víc už ji pro dnešní večer vyvést z míry nemůže. Ovšem to se velice spletla, jelikož přijde další rána, které je už na téma Jackson. Nevěřícně ho pozoruje, povytáhne přitom obě obočí a nezapomene ani po chvíli přihmouřit oči, snad proto, aby dala ještě větší důraz na to, jak moc ji vytáčí. Pro tenhle moment se ji zdál jako osoba, od které má nejdál ze všech. Všechno to dobré, bylo najednou pryč a ona v něm viděla opět jenom toho Klause, kterého poznala na začátku a od kterého si z dobrého důvodu udržovala odstup. Dokonce i lituje teď toho, že Elijahovi částečně ukřivdila, že byla na něj tak přísná. Sice ví, že si polovinu zasloužil, ale tu druhou ne. Bude si s ním muset promluvit, musí s ním mluvit po tom, co se dozvěděla. Sevře pevně pěst, když mluví o Jacksonovi. Nakonec povolí své sevření a ještě se na něj pousměje, snad, aby ho vyvedla naprosto z míry, do naprosté nepříčetnosti. Najednou svůj postoj naprosto obrátí a ještě provokativním hlasem vysloví.* Jo, vlastně proč bych si ten příjemný výlet nemohla dopřát už zítra. Ujišťuji tě, že Jackson je vážně příjemná společnost, oproti vám Původním. Takže tě nemusím už ani informovat, nemyslíš? Prostě budu na příjemným výletě s Jacksonem, možná se vrátím až na druhý den, vždyť o nic vlastně nejde. Moje přítomnost v sídle je skoro nepotřebná. *Je v tom i sarkasmus, ale tomuhle se prostě ubránit nemohla. Jeho hlas, ta ironie, to všechno ji dokáže ještě víc rozčílit. V tuhle chvíli opět viděla to, jak moc si dokážou být podobní, jak moc podobní si vlastně jsou. Oba dva si nehlídali to, co vypustí z úst, oba dva vypustí z úst všechno, jenom aby nějak ublížili tomu druhému a možná si to ani neuvědomují a možná si to někdy uvědomují až moc. A jistá ironie byla jejich součástí. Při další zmínce ohledně Jacksona a vlastně celé situace v Zátoce se už velmi těžce ovládá. Ty slova ji projedou po kůží, jako kdyby někdo vzal žiletky a zařezával jí je do masa. Pro dnešní večer toho už řekl příliš, měla dost jeho přítomnosti. Nechtěla s ním už ani mluvit, nedokázala to. Byla příliš slabá ze všeho a on ji vzal tímto zbytky energie. Popojde o krok či dva, kdy se k němu dostane do těsnější blízkosti. V tu chvíli ji opět vyletí ruka do vzduchu a otře se o jeho tvář. A v jejím výrazu jde vidět, jak moc jeho přítomností právě teď opovrhuje. Potom od něj ustoupí a zavrtí hlavou ze strany na stranu. Dává tím jasně najevo, že jeho společnost už dál tady nechce a odmítá ji. Zasáhl do citlivého místa, to, co řekl, to značně přehnal. Neřekla nic tak hrozného, aby on si k ní dovolil tohle.*

*Chvíľu sleduje len jej reakciu na informáciu, ktorú jej podal ohľadom toho, kto tu má pobyt Sophie vlastne na svedomí. Nechcel, aby z toho obviňovala nesprávneho, doslova potreboval jej nenávisť, jej opovrhnutie, pretože ak by ho nemal, opäť by sa stalo to, čo na tej terase a nad čím už od tej doby nepremýšľal alebo si myšlienky na to proste zakazoval. Bolo ľahšie, ak ho nenávidela, aspoň nateraz, než sa dieťa narodí. Všetko tak šlo jednoduchšie. Na hnev a opovrhovaním jeho osobou bol už predsa zvyknutý, niečo také ho nemohlo rozhodiť, ani keby sa snažil.  Na tvári sa jej striedali reakcie ako na bežiacom páse, ale niektoré tam prevládali aj dlhšie ukryté pod tými prvotnými. Určite si vedel prestaviť, ako veľmi rozhorčená tým bude, no v tú chvíľu mu to bolo tak nejako jedno. Jej pokrútenie hlavou vníma ako jasný príklad toho, nad čím predtým premýšľal a ako si jej reakciu už od začiatku predstavoval. Len tam mlčky stojí a sleduje každý jej pohyb, nehodlá to zatiaľ slovami nijako rozoberať, len prosto čaká na jej reakciu. Zachytí aj značné pobavenie v jej očiach a hlavne podvihnutých perách, ktoré sa po chvíli natiahnu späť do pôvodného tvaru. Vníma to, ako sa k nemu o pár krokov priblíži, no Niklaus pohľadom stále neuhýba, na to sa cítil až príliš nadradený nad tým všetkým. Hľadí jej spriama do očí, keď znovu pokrúti odmietavo hlavou zo strany na stranu len podvihne obočím, akoby jej hovoril, aby už povedala, po čom ta veľmi túži. Akými slovami ho chce obdarovať a aká dávka opovrhovania to bude tento krát. Pri jej slovách, ktoré sú smerované skôr ako pochybné otázky voči jeho zmyslom a úmyslom sa len krivo uškrnie a mierne ohrnie spodnou perou, akoby sa jej pýtal to, či je to naozaj práve vec, ktorú sa ho musí pýtať.* Za prvé, ak tu teraz je čarodejnica, na ktorú vsadím, je to Sophie a za druhé pochybujem, žeby v dome plnom upírov a hlavne Pôvodných upírov niečo urobila tebe alebo nášmu dieťaťu. *Pokrúti hlavou, keďže to vylučoval. To jeho vsadenie na čarodejnicu ešte nemohla celkom chápať, keďže jej to nijako neobjasnil.* Lenže, Hayley, to ty sa zbieraš stále von zo sídla do zátoky, kde boli pred časom nastražené bomby, to ty ideš v ústrety do bytu Genevieve, o ktorej dobre vieš, že to zďaleka nie je práve bezpečné, už len kvôli tomu, že je Benjaminovou sestrou a má ohrozenie na vlastnej koži každou sekundou rovnako ako ty a to ty ideš môjmu urieknutému a práve teraz trochu psychicky nie práve pri zmysloch bratovi, rovno do náruče, aby sa z teba mohol napiť a trochu uhasiť svoj smäď, ktorým ho trochu oslabujeme, len kvôli svojej zlosti. *Vydýchne už trochu rozhorčene, keďže v ňom jej slová začínali trochu kypieť. Pri zmienke o čarodejnici, ktorú tu majú sa len neveriacky uchechtne a opäť pokrúti hlavou, keďže túto možnosť vylučoval.* Myslíš to mladé dievča zo Sklizne, ktoré by malo nájsť spôsob, ako sňať urieknutie? Alebo by snáď premýšľala len nad tým, ako tam má môjho brata vôbec udržať. *Odsekne stroho.* Vieš, čo sa práve teraz s našimi drahými čarodejnicami vôbec deje a koľko možností mi práve teraz zostáva? *Podvihne obočím spýtavo dohora, už nemá zmysel jej niečo zamlčovať.* Vzhľadom k tomu, že väčšina z jej covenu a z tohto mesta sa pridala na stranu Benjamina, moja sestra je tehotná, Genevieve bez moci a mal by som sa podľa teba spoliehať na mladé neskúsené dievča zo Sklizne, tak si myslím, že Staršia, ktorá nestojí na rovnakej strane s naším nepriateľom, bude rozhodný výber. *To bola vec, ktorú sa dozvedel len dnes, o ktorej predtým hovoril a ktorú už Hayley pochopiť mohla, ako však, to bolo už len a len na nej.* Ak môže niekto pomôcť práve teraz Kolovi, tak je to jedine ona a ak si myslíš, že mi na tom vôbec nezáleží a volám ju sem snáď pretože by som ťa chcel ohrozovať, tak si na omyle. *Prižmúri oči k tým jej, čím jej vlastne už povedal všetko, čo mal nateraz na srdci. Vedel, ako ju jeho slová pohoršujú, ale práve v tej chvíli si proste nedokázal zahryznúť do jazyka, nebol toho schopný. Úmyselne vytiahla tému, na ktorú sa nebol schopný normálne baviť a tak jej to dal svojím spôsobom patrične najavo. Všimne si ako zviera ruky v päste, pričom len čaká, čo mu znovu povie a nad čím sa bude môcť pousmiať. To ho však predbehne ona. Ako náhle sa jej na tvári objaví úsmev, trochu prikrčí obočím, akoby sa snažil vidieť jej až do hlavy. Pri jej slovách mu na pár sekúnd vyletí ruka kúsok nahor, ale stále len v rámci výšky jeho hrude, než zatne zuby pevne k sebe a stiahne ju sprudka späť ku svojmu telu. Je na ňom značne vidieť, čo by jej urobil, ak by práve teraz nečakala jeho dieťa. Zlosť by ho ovládla a nedopadla by práve najlepšie. Pár sekúnd len mlčí, možno aj minút, len nevraživo sleduje jej tvár, než kúsok pootvorí ústa a prejde si jazykom po hornej rade zubov.* Možno si teda mala ísť rovno do New Orleans a otehotnieť namiesto mňa s ním, potom by si možno konečne bola šťastná. Tvoje dieťa by nebolo objektom záujmu čarodejníc, nebola by si vystatovaná žiadnemu tlaku z našej strany, nemusela by si prakticky nikdy poznať Rebekah ani Elijaha, ako si ich už poznala a pravdepodobne by si sa ako vlkodlak nikdy nedala dokopy s Genevieve. Takže sa ospravedlňujem za to, že čakať dieťa s bastardom v rodine, ako som ja a hlavne s niekým, kým tak opovrhuješ bolo najskôr jednou z tvojich najväčších životných chýb. *Precedí pomedzi zuby, je pravdou, že on by to nikdy nevrátil späť, ale vedel, že Hayley je na tom inak. Vedel to už dávno, ona to dieťa nepotrebovala tak ako on. Pomaly vydýchne, ako sa chystá na odchod, lenže predtým si neodpustí ďalšiu poznámku ohľadom Jacksona, ktorú ona už celkom nezvládne, prejde k nemu o niečo bližšie a vrazí mu facku, o dosť silnejšiu, ako bola tá naposledy. Jeho tvár sa opäť potočí mierne do strany, pričom spojí pery k sebe do úzkej línie, na čo ich mierne našpúli. Až po niekoľkých sekundách otočí tvár späť k nej, to už vidí ako znovu krúti hlavou a jemu je jasné, ako toto skončilo, ale bolo to tak lepšie. Ohrnie spodnou perou a krátko ku nej kývne hlavou, akoby jej hovoril – „To je teda to, čo chceš.“- pričom do stotiny zmizne a zostane po ňom len buchnutie dverí.*

*Jediné, co od něj slyší je stále to, jak on ji obviňuje ze všeho. Co ona udělala, co je u ní špatně, jak moc ohrožuje ona dítě. Ale nevidí vůbec fakty, kde on má svou součást. To, že on dítě zavrhoval a musel si k němu hledat cestu, jako kdyby to byl nějaký pitomý domácí mazlíček, který mu prostě nevyhovuje. Nestaral se o ni, nestaral se o celé těhotenství. Tohle ale Klaus nedokáže, tohle je jeho chyba. Dívá se jenom na to, co dělají ostatní špatně, ale u sebe nikdy nic neuzná. A proto ho nechá mluvit, nechá na sebe házet špínu, i když si myslí naprosto něco jiného. Jemu to udělá dobře na duši a ona se s tím nějak vyrovná. Tímhle ale ničí naprosto všechno, co mezi nimi bylo dobré, co se zlepšovalo. Nedá mu to ovšem nijak najevo, jenom ho mlčky pozoruje. Jen napůl vnímá jeho slova ohledně Sophie, jelikož se ji nezdá, že by ho dál měla nějak poslouchat. On už ji zasáhnul, tak jako ona jistě zasáhla svými slovy jeho. Zarazí se k v okamžiku, kdy si uvědomí, že na ni chtěl vztáhnout ruku a udělal by to, kdyby nebyla těhotná. Jak mohla jenom slepě věřit tomu, co říkal o její bezpečnosti? Jak mohla si jenom na sekundu myslet, že ji opravdu bere takovou, jaká je, že by tohle neudělal. Ne od doby, co s ním vedla rozhovory, ne od toho polibku, ne od toho, co si myslela, že mu alespoň trochu na ni záleží. Zničil naprosto všechno, pošlapal to a všechny její pozitivní pocity vůči něj zahrabal hluboko pod zem. Ví, že už neexistuje nic, čím by toho mohl napravit. Napřímí se a podívá se na něj s určitou hrdostí ve tváři. I přes všechno, přes všechny chyby, které kdy udělala byla na sebe dostatečně hrdá. Hlavně na to, že to nebyla ona, kdo dítě zavrhnul, ale on. Jeho další slova ji ale ovšem zraní, opravdu zraní. Výraz ve tváři ji pohasne, sebere ji všechnu energii. Dívá se na něj a nejde z ní vyčíst nic než jen zklamání, zklamání z toho, co si o ni myslí, o její osobě, o jejím postoji. Nebyla pravda nic z toho, co říkal. Nelituje toho, že má dítě právě s ním, nelituje toho, že poznala Rebekah a Elijaha, nelituje toho, že její dítě je zázračné a tím se vyvíjí komplikace ohledně čarodějek. Nebrala Klause nikdy jako bastarda a upřímně nenáviděla, když se takhle nazýval, protože se nemohl obviňovat za to, co mu způsobila jeho matka. Nebrala to jako životní chybu, možná z jejich slov, z jejího postoje to tak vyznělo, ale pravda byla jiná. Milovala jejich dceru, potřebovala ji. Za nic na světě by nevrátila čas a neudělala si dítě s někým jiným, tohle prostě byl osud, mělo to tak být. Nevnímá už ani prásknutí dveří, ani jeho odchod. Položí si ruku na břicho a přejede si po něm, jako kdyby to bylo to poslední, co udělá. Posadí se po chvíli mlčky na postel a stále je v šoku z jeho slov. Nechápala, proč si myslel zrovna tohle a zřejmě to ani pochopit nechtěla. Nerozuměl ji, ani trochu. Byla šťastná, protože získávala rodinu, byla šťastná, protože měla při sobě lidi, na kterých ji záleží. Byla šťastná z toho, že bude mít dceru. Nemůže po ni chtít, aby to dávala stále najevo a nějak se vyjadřovala. Neopovrhovala jim, nevyměnila by jejich dceru a neudělala by to jinak. Přes to všechno, co teď zažívá se přece jenom převleče a zalehne do postele. Zdá se, že tak rychle jak spolu dokázali navázat kontakt, tak i rychle se zničil. A ona mu už zřejmě nebude schopná mu věřit, schopná ukázat mu, že jejich dcera je pro ni všechno a že nelituje toho, že ji má právě s ním, schopná ukázat, že i přes všechno nelituje toho, že se střetla s jeho rodinou. Tímto to skončilo, už nechce s ním navazovat kontakt a poruší to, co slíbila Elijahovi, vzdala to. Až po hodně dlouhé době konečně usne.*

*Probudila se do dalšího dne až nějak v poledne, vzhledem k tomu, že v noci jí dělalo problém usnout. Vysouká se z postele a jde si dát horkou vanu. Napustí si ji a přibližně hodinu v ní relaxuje a hladí se po bříšku. Je to pro ni takové uvolňující. Stále musí myslet na to, co si s Klausem řekli minulý večer a taky ji užírá to, že s Elijahem nemluví. Ví, co mu řekla, moc dobře si to pamatuje, ale je těžké pro ni být bez něj. Potřebuje s ní mluvit, ale má pocit, že od té doby tady působí jako duch. Někde tady je, jenže neví, kde přesně a zda ho vůbec ještě bude moct zastihnout. Po velké dávce přemýšlení prostě vyleze z vany, osuší se a přejde ke skříni. Vytáhne legíny, které na sebe navleče a dlouhé triko. Je ráda, že ještě něco vůbec obleče přes to obrovské břicho. Vyjde z pokoje a zamíří dolů do kuchyně, jelikož má přeci jenom hlad. Nachystá si pozdní snídani, což by vlastně mohl být už spíše oběd. Nalije si do sklenice džus a posadí se ke stolu. Její myšlenky se stále ubírají k těm samým tématům, co pokaždé, ale zdá se jí, že každým dnem toho čím dál více přibývá. Ani to nedojí, takže zbytky vyhodí do koše a nádobí odloží do dřezu. Uchopí sklenici s džusem a přechází po kuchyni z jedné strany na druhou. U toho se párkrát zastaví, opře se zadkem o stůl a potom se vrátí k původnímu rituálu a chodí sem a tam. Několikrát se cestou napije a stále uvažuje nad tím, zda tam má jít či ne. Dříve si u něj byla jistá, že by ji nevyhodil nebo že by se jí snad nevyhýbal, teď už si jistá není. Má z toho rozvířené pocity, jako když prach se rozvíří v závanu větru. Odloží sklenici na stůl a vydá se směrem k pokoji Elijaha, buď a nebo. Vystoupá schody a pomalým krokem si to míří přímo k jeho dveřím, teprve tam jde podruhé a z toho poprvé návštěva jeho pokoje nebyla pro ni ničím příjemná. Přijde k jeho dveřím a sjede je pohlede, určitě musí vědět, že tady stojí, pokud je tedy vevnitř. Rozhoduje se, zda má zaklepat a nebo to nechat být, vždyť ono se to nějak vyvine. Ovšem pravdou bylo to, že až takové chování od ní si nezasloužil, i když ona nebyla typ člověka, co by se zrovna omlouval. Pozvedne ruku a dvakrát poklepe na jeho dveře. Ne nijak silně, ale zase ani ne slabě. Je přesvědčená, že i kdyby zaklepala slabě, tak on to uslyší. Neodváží se ale vejít dál, má prostě v sobě blok, který ji v tom brání. Možná to je tím, co se stalo naposledy, to, že tam viděla Sophie. Alespoň když ji odmítne, nebude muset přitom vidět jeho výraz a prostě v klidu odejde, nebude to tak hrozné, jako kdyby viděla to, jak se přitom tváří. Nadechne se zhluboka.* Elijahu? *Jenže její povaha to stejně nevydrží, nedovolí ji jen tam tak stát. Převrátí sama nad sebou oči a prostě uchopí kliku, zatáhne směrem dolů a pootevře dveře. V tom momentě nahlédne dovnitř.*

*Vrátí se ze svého nočního výletu nad ránem. Cestou si vyzvedl svůj vůz a k sídlu dojel. Vystoupí a zamíří dovnitř. Vydá se rovnou ke schodišti a chce po něm jít nahoru. Jeho pozornost upoutá slabá vůně krve, která dolehne k jeho nosu. Na zábradlí si všimne zaschlých stop, které vedou vzhůru. Zůstane stát na prvním schodě. Nejprve krátce zvedne hlavu a sleduje stopu krve po zábradlí táhnoucí se nahoru. Po té, se otočí a snaží se přijít na to, odkud se krev na zábradlí vzala. Zahlédne další tmavé skvrny vedoucí ke dveřím do sklepa domu. Dost nechápavě to pozoruje. Nemůže přijít na to, jak se tady krev vzala. Když nad tím přemýšlí, rozptýlí ho tiché kroky. Ohlédne se a všimne si jednoho z upírů. Přimhouří podezřívavě oči a sleduje jej. Muž k němu přistoupí a podá mu vysvětlení toho, na co se snaží přijít. Nevěří vlastním uším. Hayley byla dole za Kolem a nechala ho, aby se z ní napil. Částečně je v šoku, částečně tomu stále nerozumí. Upírovi doporučí, aby svůj úkol plnil svědomitěji, protože příště mu to, jen tak neprojde. Vydá se pak rychle nahoru. Jeho cíl je jasný. Dojde k Hayleyinu pokoji. V daný moment je mu jedno jestli ho ona chce nebo nechce vídat. Potřebuje vidět, vědět, že je v pořádku. Dojde až ke dveřím. Chce zaklepat, ale nakonec to neudělá. Ztiší se a zaposlouchá do zvuků za dveřmi, u kterých stojí. Zaslechne odtamtud tiché, pravidelné oddechování a dvě tlukoucí srdce. Nakonec vezme tiše za kliku, dveře pootevře a náhledné dovnitř. Uvidí Hayley klidně spát. Z toho, co se naskytne jeho očím za pohled usoudí, že je v pořádku. Upřímně si oddechne. Ještě chvilku pozoruje její klidnou spící tvář. Na tváři mu to vykouzlí slabé pousmání. Hned na to si uvědomí, že by tady neměl být. S tichým povzdechem zase zvážní. Dveře tiše zavře a vydá se k sobě. Cestou ho napadne, že by mohl napsat Sophie, jak dopadl s Finnem. Při kontrole času, ale usoudí, že je příliš brzy a tak to odloží. Když se zavře u sebe, navštíví nejprve koupelnu a pak se převlékne. Po té nachvilku pokoj opustí. Dojde si dolů do kuchyně připravit kávu. I s ní se vrátí zpátky. Posadí se do jednoho z křesel k otevřenému oknu. Popíjí ji, dívá se ven a přemýšlí v tuhle chvíli nad tím, co vymyslel Niklaus a nad tím, jaký to bude mít efekt. Po té zkontroluje čas a usoudí, že už Sophie napsat může. Odloží hrnek a vezme telefon.*

kód:

Ahoj Sophie, jen jsem ti chtěl dát vědět, že rozhovor s Finnem dopadl dobře. Děkuji. Dal si říct. Bude nyní třeba provést to kouzlo na oživení Sage. Dej mi vědět, co jak nebo když budeš něco potřebovat. Měj hezký den. Elijah.

*Odešle zprávu a vrátí se k popíjení kávy. Z toho jej vyruší něčí tiché kroky, které se zastaví u jeho dveří. Zpozorní a natočí hlavu od okna k nim. Zaposlouchá se a má pocit, že slyší a snad i tuší, kdo je za dveřmi. Přesto tomu nechce věřit. Nenapadá ho nic, co by se mohlo změnit, aby ho Hayley přišla navštívit. Než stačí vymyslet nějaké vysvětlení, uslyší zaklepání. Odloží hrnek na nedaleký stolek, vstane a cestou ke dveřím si poopraví sako. Hayley, mezitím otevře a nahlédne dovnitř. Jeho v tu chvíli dělí od dveří ještě několik kroků. Když uvidí její tvář a setká se s jejím pohledem, vzbudí to v něm slabou naději, že si to rozmyslela a proto sem teď přišla.* Hayley. *Osloví jí, místo pozdravu a dívá se na ni. V očích je vidět, směsice pocitů. Nejistota i naděje. Samozřejmě pocítí i jistou úlevu z toho, že vidí, že je potom, co se stalo předchozí večer ve sklepě v pořádku.* Vítej. *Pokračuje dále. V jeho hlase je slyšet vřelost z toho, že ji vidí rád, a že je v pořádku. Přesto se drží trochu zpátky. Neví, co od její návštěvy čekat. Nikdy by jí, ale nedal najevo nějakou nelibost, i potom, co se mezi nimi stalo naposledy.* Pojď dál. *Pozve ji.* Čemu vděčím za tvou návštěvu? *Zajímá se. Mírně pozvedne u otázky obočí a v očích u něj převáží nyní nejistota. Dojde pomalu až ke dveřím.*

*Když se jejich pohledy střetnou, tak se slabě pousměje. Je to jenom náznak pousmání, ale radost v jejích očích nelze zakrýt. Její nohy se chtějí pohnout z místa, přijít k němu a obejmout ho, cítit zase to bezpečí, to jak z něj vždycky vychází tolik dobrého na její osobu. Ale ví, že tohle udělat nemůže, ne po tom, co se stalo. Mlčky ho pozoruje a když ji pozve dál, udělá jenom krok do místnosti, zatím se nemá k něčemu jinému. Ani neví, co odpovědět na jeho otázku, protože sama ani pořádně si není jistá tím, co tady dělá. Je to ona, kdo zavře dveře. Postoupí zase o něco blíže k němu, i přes to, že jejich vzdálenost od sebe nebyla nijak velká. Jdou na ní poznat rozpaky, které právě teď pociťuje z této návštěvy. I to, že zřejmě netuší, co mu má povědět a nebo jak začít. Podívá se na chvíli do země, její osobnost ji rozhodně nedovoluje začít větu typu "Omlouvám se", i když by možná měla. V hlavě si promýšlí, co vlastně říct, jak všechny své myšlenky a domněnky zformulovat, ale na nic nepřichází. Pozvedne hlavu a vzhlédne k němu. Další, co na ní jde poznat je ta špetka provinilosti z toho, jak se k němu chovala, jaký přístup měla k jeho osobě.* Chci ti říct, že...ty slova, která jsem ti řekla naposledy jsem neměla vyslovit. Byla jsem naštvaná a....*Zavrtí sama nad sebou hlavou a popojde od něj o kousek dál, ale za to více do prostoru jeho pokoje. Položí si palec a ukazováček na čelo a ušklíbne se. Přemýšlí nad tím, jestli vůbec sama ví, o čem to mluví. Neví, jak mu to má vysvětlit, nejradši by chtěla, aby ji Elijah viděl do hlavy, aby věděl všechny její pocity a ona nemusela nic říkat, nic mu vysvětlovat. Zastaví se v půlce jeho pokoje a stáhne ruku nazpět k tělu. Čelem se otočí k němu.* Potřebuji tě ve svém životě. Tohle vyhýbání a nemluvení spolu, to nechci. A rozhodně ne s tebou. *Pronese s naprostou upřímností v hlase a dívá se u do očí. Tohle je podle ní asi to jediné, co dokáže normálně říct a myslí to zcela upřímně. Nepotřebovala přemýšlet nad tím, jak to zformulovat, jako to ostatní. Tohle chtěla říct už hned, co tady vešla a doufá, že Elijah to pochopí, že od někoho jako je ona je to i něco jako omluva. Ale jistá si tím není, ona je příliš komplikovanou osobou a její základní prvky jsou spíše ty špatné, než dobré. On byl tady ten dobrý, ten správný, ona ta špatná se špatným chováním a zřejmě ani její rozhodnutí nebývala zrovna na té správné úrovni. Odmítala se ale už hádat, když situace je tak dost těžká, nechtěla přijít o podporu, kterou měla v něm a hlavně ne o něho a nebyla si jistá, zda on to ví a je si toho vědom. Jenže víc už to najevo asi dát nemohla a nebo nevěděla jak přesně. Nakonec se rozhodně dál ještě pokračovat ve své řeči.* Vím, že jsi tady Sophie nepozval ty a neměla jsem tě za to osočit, byla jsem prostě naštvaná a v ten moment mě upřímně nezajímalo naprosto nic. Upřímně jsem stále naštvaná, že jsem nevěděla o tom, jak přátelský vztah máte, ale upřímně mě mrzí i to, že jsem ti řekla, ať za mnou už nechodíš. Občas řeknu věci, které tak úplně nemyslím vážně, prostě jsem jenom někdo, kdo má zřejmě velmi špatné chování. *Pousměje se trochu sama nad sebou, tohle si ona myslela o sobě a věděla, že je to pravda. Ale úsměv ji z tváře hned zmizí a snaží se s ním udržet oční kontakt. Na jednu stranu je to pro ni ta nejtěžší věc, kterou právě teď může udělat a na druhou stranu se mu chce dívat do očí, aby odhadovala snad jeho reakci, postoj k tomu, co se stalo. Takhle alespoň uvidí, co si o tom vážně myslí a jak to cítí on. Neví, zda má smysl říkat ještě něco dalšího. Semkne rty pevně k sobě, ale přesto si poté oblízne vrchní ret a ten spodní si skousne. Stále ještě netuší, co má přesně od něj očekávat.*

*V očekávání stále s mírně pozvednutým obočím Hayley pozoruje. Dívá se do jejich očí na její tvář. Slabý úsměv na ni je pro něj opravdu příjemný na pohled. Potom jejich posledním "rozhovoru", ani nedoufal, že v blízké budoucnosti on bude něčeho takového svědkem. Jeho pohled se při tom slabě rozjasní. Zůstává i přesto nohami na zemi. Nechce si dělat naděje, když netuší, proč za ním přišla. Přesto po její reakci, která je zatím docela klidná a spíše zdrženlivá, rozpačitá, nabývá dojmu, že to možná přišla mezi nimi urovnat. Nic by si nepřál více. Pozoruje ji. Když se přiblíží více k němu jeho srdce slabě zaplesá. Zatím to nedává moc najevo. Jen pozoruje a poslouchá. Zpozorní a mírně přivře víčka, jakmile Hayley poprvé promluví. Opravdu ho tím potěší. Jeho výraz se rozjasní. Dalo by se říct, že se mu na rtech objeví slabý úsměv. Přesto zatím mlčí a nechává jí prostor k tomu, aby se vyjádřila. Může na něm vidět, že to další, co mu poví, o tom, jak moc důležitý je v jejím životě, ho potěší a hodně pro něho znamená. Jeho pohled zjihne a úsměv na tváři je viditelnější. Popojde blíže k ní a podívá se jí upřímně do očí.* Jsem rád, Hayley, že sis to rozmyslela a přehodnotila své rozhodnutí. *Promluví na ni tiše. V hlase zaznívá potěšení a ten vřelý podtón, kterým s ní mluví po většinu času.* Tvá slova pro mě hodně znamenají. *Ujistí ji.* Bylo pro mě těžké trávit tady chvíle s tím, že mě nechceš vidět. *Poznamená a na moment se mu po tváři mihne stín bolesti. Přeruší oční kontakt a pohled sklopí na chvilku dolů. Nadechne se a pomalu vydechne.* Nevěděl jsem, jak to napravit a jestli vůbec nějaká možnost existuje. *Prozradí jí, jak těžké období pro něj připravila. Zvedne k ní opět oči a zadívá se na ni. Nyní se tváří vážně. Ještě stále je to pro něj citlivé, i když její návštěva a následná slova to nejhorší již zažehnala. Poslouchá opět on ji, když promluví. Pochopí, že musela mluvit s někým, kdo jí o důvodu Sophieniny návštěvy v sídle řekl a ten někdo mohl být jedině jeho bratr. Překvapí ho, že se bavili i o něčem takovém. Sklopí pohled provinile dolů, když se zmiňuje o tom, že nevěděla, jak to je mezi ním a Sophie. Ví, že tohle byla jeho chyba. Měl jí to říct a rozhodně jí to netajil úmyslně. Nevěděl, jen jak, aby něčemu takovému, co se nakonec stalo, předešel.* Nechtěl jsem ti to tajit, Hayley. *Zvedne k ní pohled, ve kterém je patrná lítost.* Přísahám. Nevěděl jsem, jen jak ti to říct, aby si mě nezavrhla. *Poznamená a s povzdechem na moment pohlédne dolů, ale je to jen jedno mrknutí.* Stejně se to nakonec stalo. *Dodá smířeně, že mu to nevyšlo.* Musela si, ale vědět, že se s ní stýkám? *Prohodí a tázavě na ni koukne. Má za to, že by jí to nemělo tolik překvapovat.* Pár věcí se, ale změnilo a řekl bych, že se teď snášíme lépe. *Pokračuje dále, i když při tom na Hayley opatrně kouká. Nechce ji hned zase naštvat, jen se pokouší vysvětlit jeho přátelení se s Sophie. Jeho formulace jsou velmi mírné.* Je to jediná čarodějka, kterou teď máme a není na škodu s ní vycházet v dobrém. *Poví jí svůj názor. Hned, ale pokračuje.* Nikoho k tomu nenutím. Mluvím o sobě. *Ujistí Hayley, že nečeká od zbytku rodiny vůči Sophie žádné velké zázraky. Pak na moment semkne rty do uzší linky. Tím chce téma Sophie pro teď uzavřít.* Byla to těžké vyhýbat se ti. *Vrátí se k tomu, co Hayley ještě rozebírá.* Jsem rád, že už se tím nemusím řídit. *Pousměje se na ni s upřímnou úlevou. V očích mu šťastně jiskří.* Nejsi Hayley, jen je toho na tebe hodně a já si to uvědomuji. *Zvážní zase a odmítne její slova. Je na něm vidět, že si je dobře vědomý toho, co všechno zažívají a proto toho dovede hodně prominout.* Už se tím netrap. *Požádá ji. Během svých slov má často silné nutkání se jí dotknout, nebo pohladit ji třeba po tváři, ale netroufá si. Přesto je jeho chování srdečné, vřelé, upřímné. Stojí jen kousek od ní hodně toho, co prožívá je vidět ve šťastném světle jeho očí.*

*Jenom přikyvuje hlavou, jelikož neví, zda má odpovídat. Stále je z toho všeho trochu rozpačitá. Pozoruje jeho tvář, to, co má v očích a potěší ji každý záblesk jeho spokojenosti. Silně doufá v to, že to mezi nimi bude dobré a vrátí se oba k tomu vztahu, co měli mezi sebou předtím. Oporu, jako je on by nikdy ztratit nechtěla i když není stále s ní, tak ví, že vždycky je při ní. Je si vědoma toho, že by dříve či později za ním stejně přišla. To, co mu řekla je pravda. Potřebuje ho, stal se nesdílnou součástí jejího života a tohle vyhýbání se jeden druhému, to by dlouho nevydržela. Nějakou dobu ano, ale byla by na tom stejně, jako doteď, užíralo by jí to uvnitř a snažila by se hledat způsoby, co dělat, aby na to nemusela stále myslet. Když se ji přizná, že to bylo pro něj těžké pootevře ústa a chce přiznat, jak moc to těžké bylo pro ni. Problém je, že si stále není jistá tím, co vůbec smí říct. Ty slova se ji drží na špičce jazyku, ale mozek ji vysílá signály, ať mlčí, že toho řekla už příliš. Svádí v sobě vnitřní souboj a snaží se, aby Elijah nic z toho nepoznal, ačkoliv na to, jak moc dobře ji zná se jí to dařit opravdu nemusí. Přes to, ale dá na to, že vždycky všechno říká od srdce a dál se tím bude řídit.* Tohle jsme cítili stejně, Elijahu. *Přikývne hlavou slabě na důraz svých slov. Stihne si všimnout náznaku bolesti v jeho tváři a při tom okamžiku prostě sklopí zrak dolů. Vždycky je to spíše ona, kdo někomu ublíží, než on ji a hlavně to platí u Elijaha. Občas prostě nedokázala porozumět tomu, jak moc velkou trpělivost s ní má a co všechno dokáže od ní snášet, pravděpodobně to takhle měl u všech na kterých mu záleželo. Občas si i sama pro sebe říkala, jaké by to bylo, kdyby jednou prostě nebyl tak morální a dělal opravdu všechny věci tak, jak v danou chvíli cítil. Dlouho však nevydrží se dívat jinde, než na jeho tvář a tak znovu pozvedne zrak a zadívá se mu do očí. Při tématu ohledně Sophie přihmouří mírně oči. To jméno ji jednoduše drásá nervy a pokaždé, co to jméno jenom slyší nebo ho snad musí vyslovit se netváří přívětivě. Zuby tiskne pevně k sobě, ale nechává ho i přes její nelibost mluvit. Nejraději by prostě tuhle kauzi uzavřela a nikdy se k tomu nevracela a pokud ano, tak jedině v naléhavém případu, Bude a musí se smířit s tím, že Sophie je kamarádkou Elijaha a taktéž nezbytnou čarodějkou pro všechny ostatní. Jen by měli všichni vědět, že nehodlá změnit na ni názor, ani svůj postoj k ní a tak by to Elijahovi měla ještě jednou připomenout a taky to udělá. Snaží se alespoň na chvíli nevnímat své myšlenky, které nejsou přívětivé k té čarodějce, ale spíše Elijahova slova. O tom, zda to měla vědět či ne se trochu zarazí, zdá se, že to pojal jako otázku a přitom to mohla být i oznamovací věta a upřímně teď z toho byla trochu zmatená. Nakloní hlavu mírně do strany.* Z našich rozhovorů jsem to spíš nevnímala. Možná jsem to někde uvnitř sebe věděla, ale nechtěla jsem si to připustit, ne u tebe. *Poví zcela upřímně, nechce ho, opět nějak svými slovy zklamat, ale u něj prostě jedná narovinu. Řekne mu všechno, aby se zbytečně vyhnula nějakým dalším nerozuměním a komplikacím. Nechává Elijaha poté mluvit dál. Cítí z něj, že se ji všechno snaží podat opatrně, zdá se, jako kdyby byla znovu naštvaná, ale přitom není. Jenom jí tohle téma není příjemné, díky tomu se vážně ošklivě pohádali a vzniklo mezi nimi velké nedorozumění. Při jeho slovech si i vzpomene na Klause, říkal to samé, ačkoliv Klaus sdílí zřejmě stejnou nelibost jako ona, zatímco Elijah nikoliv. Vadí jí to, jde to na ní vidět, že jí to vadí, spíš její oči, pohled to prozrazuje za ni. Nedokáže ale tomu zabránit. Nemá smysl mu to vyčítat a ani nechce, akorát by došlo k dalšímu konfliktu, kterému se vážně snaží co nejvíce vyhnout. Jeho další slova jsou ji už o něco milejší, když se vrátí k tématu, kdy šlo o jejich vyhýbání jeden druhému. Mrzí ji, že tím tak trpěl, ale těší ji, že ta starost o ni nezmizela a stále je to on, i přes to, jak se zachovala. Jiskra v jeho očích ji zahřeje na srdci, konečně vidí něco pozitivního, což ji přinutí opět k slabému úsměvu.* Ne, to vážně nemusíš. Byla bych ráda, kdybychom se přestali sobě vyhýbat a dokázali spolu komunikovat tak, jako předtím. *Oči se ji mírně rozjasní a levý koutek ji vystřelí na pár sekund nahoru, poté ho ale opět stáhne do původní polohy. Potom ale opět zvážní.* Jenom bych chtěla, abychom se k tématu ohledně Sophie nevraceli. K ničemu z toho, co se stalo. Nechci o ní nic vědět, jenom pokud to bude nezbytně nutné, ano? Já prostě nedokážu překousnout to, co se stalo. Jako budoucí matka to prostě nezvládnu. Možná jednoho dne se to změní, ale o tom silně pochybuji. V tomhle se náš názor zřejmě vždycky bude lišit, jenom já se budu snažit akceptovat ten tvůj, i když je mi to proti srsti a ty zase ten můj. Jen chci předejít dalšímu takovému nedorozumění. *Vydechne dlouze. Snad to nepodala nějak špatně, urážlivě. Jenom to řekla tak, jak si to myslí a jak to celé bere. Stejně je toho názoru, že on si je toho moc dobře vědom, ale i tak nechce, aby to převzal nějak jinak, než to myslela. Teď už vážně doufá, že tohle mají za sebou a nebudou se k tomu dále vracet. Jakmile řekne, aby se tím dál netrápila, přikývne na souhlas. Ví, že se tím trápit nebude, když to mezi nimi bude zase dobré. Stojí na místě a přemýšlí, zda má opustit místnost a nebo tady dále setrvávat. Rozpaky z toho okamžiku, kdy je mezi nimi ticho se na ni podepisují, i když se je snaží nějak zakrýt. Dále přemáhá nutkaní ho obejmout po tom všem, ani ona teď neví, co si smí dovolit. Přes to nakonec natáhne ruku směrem k jeho ramenu, položí ji na něj zlehka a potom mu ho mírně stiskne. Palec se ji dá do pohybu a několikrát mu jím přejede po rameni.*