The Abattoir

Já jsem milej i bez řetězů, ale většinou jenom na ženský. Pokud jsi ženská, tak jsi fakt ošklivá. *řekne a prohlédne si ho od hlavy až k patě. Byl by strašně ošklivá ženská.* Konečně někdo, kdo to zablešený psisko nesnáší stejně tak jako já? *koukne se na něj s pozdviženým obočím a zaslechne, jak do Sídla vešlo pár upírů. Jejich rozhovor poslouchá tak na půl ucha.* Spíš to je tím, že moje drahá sestra si myslí, že je do tebe Claire pořád zaláskovaná. Ale to není. Kdo by se do tebe mohl zamilovat? *koukne se na něj a pak nechápavě zavrtí hlavou.* A co jsem od Claire slyšel, ani ten sex za moc nestál. Se mnou si prý užila mnohem víc. No, nedivím se jí. *celou dobu ho pozorně sleduje.*

(Zakroutí hlavou. Přijde mu, že mezi uřknutým Kolem a normálním Kolem není žádný rozdíl. Oba dva jsou to stejní pitomci.) Věř mi, že ženská nejsem. Ale můžeš se klidně zeptat tvojí sestry a nebo taky Claire. Možná můžeš zkusit i Soph. Ale pochybuji, že ta by s tebou mluvila. (Není si jistý jestli to o něm a Soph ví, ale je mu to vlastně jedno. Nemá se za co stydět, Sophie je pěkná holka.) Ne, že bych ho nesnášel. To jen on mě z neznámých důvodů prostě nemá rád. (Nevěřícně zakroutí hlavou.) Několik holek by se našlo. (Mrkl na něho.) No rozhodně se mi tomu moc nechce věřit..Ale nehodlám si tu s tebou poměřovat, kdo je a kdo není lepší v posteli. (Přikyvoval. Musel zůstat v klidu, protože se nehodlal ponižovat od někoho, jako je Kol.)

*Pozoruje Hayley i její postoj. Jeho dobrá nálada se poděla neznámo kde. Takovou setkání s Hayley si dnes nepředstavoval. Postává na místě a s vážným výrazem ve tváři ji sleduje. Neujde mu tak její ušklíbnutí na jeho odpověď. Upřímně ho tím dost naštve. Nezachoval a neřekl jí to proto, aby se nad tím šklebila. Přesto zůstává relativně v klidu, a jen ji dále pozoruje. Při jejich dalších slovech, kdy ho obviní, že to bere na lehkou váhu se zatváří naštvaně, dotčeně. Tentokrát už to neskrývá. V jeho výrazu je patrné, že si je velmi dobře vědom vážností situace, do které se kvůli jednomu nedopatření dostal. Ví to moc dobře, jenže nezná žádný způsob, jak by z ní měl uniknout. Na konci jejího proslovu si povzdechne a uhne na chvíli pohledem jinam. Nenapadá ho nic, co na to Hayley říct, když se na to, na něj, dívá takhle. Dost ho to v jejím případě mrzí. Stále více lituje, že sem dnes vůbec jezdil. Poslouchat od ní tohle, vážně nepotřebuje. I tak je to pro něj dost vážné a citlivé téma. Hayley jej zřejmě nezná natolik dobře, když to nepozná. Zvedne k ní hlavu i oči, když pokračuje dále ve svých výtkách. Když od ní uslyší, že jí Kolovo chování a úmysly děsí, tak mu vezme vítr z plachet. Uvědomí si, že z ní mluví strach a obavy. Jeho pohled trochu zjihne. Pootevře ústa, jako by chtěl něco říct, ale Hayley se znovu rozpovídá, tak jen vydechne a nechá ji mluvit. Přejde pak pomalu k ní a položí jí dlaně na dolní část paže, těsně nad lokty a koukne jí do očí.* Hayley, já si uvědomuji, že mi jde v případě Kola o život. Moc dobře to vím. *Ujistí ji. Mluví k ní pevně, ale dost potichu, aby ho slyšelo, co nejméně zvědavých uší.* Seběhlo se to všechno tak rychle... Neměl jsem žádnou možnost, jak tomu zabránit. *Pokračuje dále. Ať nad tím přemýšlí sebevíc, když tehdy odvezl Gen domů a teprve pak zjistil, kdo je její přítel... Nejspíše by to udělal, i kdyby mu to Genevieve řekla, protože by ho nenapadlo, že takhle zareaguje. Už to nevrátí, nezmění. Může, jen přijmout následky.* Už se to stalo, Hayley. Nevrátím to. Nemůžu se tím, ale nyní zabývat. Jsou důležitější věci. Kol je teď pod zámkem, takže mám klid. Nevím, co bude potom, ale zabývat se tím budu, až to nastane. *Povídá jí dál stále stejně odhodlaně a pevně, ale také smířený s osudem, který ho potkal. Při tom Hayley kouká do očí. Samozřejmě ho to netěší.* Kol je původní. Co mám podle tebe dělat? *Zeptá se jí, protože by ho moc zajímalo, co mu na to Hayley poví. Pak ji pustí, sklopí hlavu dolů a trochu na stranu. Při tom uhne pohledem. Spustí paže k tělu. Obejde ji a udělá pár kroků do místnosti dál od ní.* Kvůli Genevieve mě nesnáší Kol, kvůli tobě mě nemůže vystát Klaus. *Rozhodí pak mírně pažemi a otočí se čelem k ní. Tváří se dost podrážděně.* Myslím, že je úplně zbytečné, aby sis o můj život dělala starosti. Je to, jen otázka času, než mě některý z původních zabije. *Ušklíbne se ironicky. Ne na Hayley, ale na celou tuhle situaci, ve které se ocitl.* A absolutně netuším, co bych s tím měl dělat. *Pokrčí rameny a slabě rozhodí rukama.* Utíkat nebudu. *Pokračuje hned. Dříve, než může Hayley něco říct.* Dokud můžu, udělám pro své lidi, co je v mých silách. *Doplní, aby bylo jasné, že ho k něčemu takovému nemá ani zkoušet přemlouvat. Jeho tvář se během jeho proslovu o své situaci postupně vyčistí od všech pocitů, dojmů. Nakonec na ni kouká prázdným pohledem. Poslechne si o její návštěvě Kola. Zhluboka se nadechne a pak pomalu vydechne. V tuhle chvíli nemá energii jí něco vytýkat. Jednu ruku si dá v bok, druhou si prsty prohrábne vlasy. Natočí se části trupu trochu od Hayley a zadívá se někam před sebe na zem.* Kvůli tomu si mě chtěla vidět, Hayley? *Zeptá se jí po chvilce ticha, kdy kouká mimo. Ruku vyplete z vlasů a nechá ji klesnout dolů k tělu. Druhou z boku spustí rovněž. Dívá se na ni zkoumavě, ale v pohledu je vidět i jistá smířenost, vyčerpanost. Snažit se bojovat s něčím, co nemůže ovlivnit a ještě o tom zbytečně mluvit ho unavuje.*

Ne, Sophie se fakt ptát nebudu. Ta ženská mi pije krev, stačí když ji vidím. *když z toho, co Marcel říkal, pochopí, že spolu asi něco měli, na tváři se mu objeví zhnusený výraz. Tihle dva spolu.. To byl pro Kola vrchol nechutnosti. Nemohl si to ani představovat, bylo mu z toho špatně. Neměl rád ani Marcela, ani Sophie. Vždyť Sophie málem zabil. Kdyby mu to Genevieve nepřekazila, už by byla mrtvá,.* Kdyby ses na sebe podíval, myslim si, že by pro tebe byly ty důvody rázem pochopitelnější. Seš už od pohledu nesympatickej. *koukne na něj a ušklíbne se.* Claire už do tebe blázen není, Rebekah se ani počítat nedá, ta je tak citově nevyrovnaná, až to bolí. Takže to budou nějaký ovlivněný chudinky. *ušklíbne se znova.* Museli bychom si zavolat Claire, aby to rozsoudila. Ale výsledek je podle mě předem jasný. *vítězoslavně se usměje.*

*Pozoruje Jacka pozorně při tom, když se rozpovídá. Neunikne ji zlost v jeho očích a v tu chvíli si říká, jak nemůže pochopit vážnost toho, že se prostě o něj strachuje, nejen za sebe, ale i za jeho lidi, za jejich lidi. Nemyslí to zle, má pocit, že nikdo ji nikdy nerozumí a potvrzuje to jenom její teorii o tom, jak moc hrozný člověk na jednu stranu je. Vždy se na ni někdo naštve, ať je to Klaus, Elijah nebo Jackson. Pokaždé každého z nich vytočí a nikdy to ani jeden z nich nepochopí tak, jak to myslí ona. V jejích očích se objeví značné zklamání z toho, jak moc je pokaždé nepochopena. Překvapí ji, že k ní přijde a položí ji ruce na paže. Měla spíš pocit, že je na ni naštvaný a dá jí to pěkně najevo. I když je uvnitř sebe zklamaná a snaží se to nechat si pro sebe, tak přesto ho poslouchá pozorně.* Já ti věřím, Jacku, že si neměl možnost tomu zabránit. Ale snaž se, prosím, pochopit i mou pozici. *Neříká mu to proto, že by mu chtěla něco vyčítat, ne to, že se stýká s Geneveive. Ale říká mu to z vlastní zkušenosti, že ona žije se třemi Původními pod jednou střechou. A Klaus k němu chová značné nesympatie, jak se stihla teď přesvědčit. V ten moment si uvědomí, že je chyba ho tady zvát, že je chyba s ním trávit tolik času, co když ho napadne to samého, co Kola? Měla by ho chránit, ne přidělávat mu další starosti. Podívá se v tu chvíli do země, protože teď nedokáže vnímat nic jiného, než jenom své myšlenky. Zřejmě je v tomhle hodně sobecká, tuhle návštěvu ještě nechá takhle, ale zdá se, že dalších se bude zdráhat. Nakonec se zase na něj podívá, ale její nálada značně poklesla, už jen z obav, které k němu pociťuje. Zarazí se, když Jacka vidí v takovém rozpoložení. Sleduje každý jeho pohyb, jeho odchod od ní, to, jak roztáhl paže. Poslouchá každé jeho slovo a částečně se cítí provinile, protože i ona ho tímhle přivádí do nebezpečí. Chce mu skočit do řeči, ale pak semkne rty pevně k sobě, když on nadále pokračuje. V jejích očích jde vidět lítost a nějaká ta omluva za to, že její existence mu způsobuje takové problémy, i když uvnitř sebe vážně doufá, že Klaus není a nebude nikdy něčeho takového schopný. Překvapí ji to, že si myslí, že ho chtěla vidět jenom kvůli tomu, aby s ním mluvila o tom, že ho Kol chtěl a bohužel chce zabít. To se jí dotkne, rozčílí jí to. Zavrtí hlavou ze strany na stranu, jako kdyby nemohla pochopit to, že si tohle může myslet.* Tohle si vážně myslíš, Jacksone? Že tě chci vidět proto, abych ti něco vyčítala? Asi mě dobře neznáš. Kdybych mohla, klidně teď s tebou ojedu do Zátoky a strávím další den po boku tebe a dalších vlkodlaků, protože až díky tobě a jim jsem pochopila, co je to být vlkodlak, jak moc úžasný pocit to je. Chci tě mít při sobě, být ve tvé společnosti, protože se tak cítím jako vlkodlak, cítím se volná, ne uvězněná v sídle, kde se stále strachuji o to, co se mnou bude. *Teď mu řekla víc, než chtěla nebo víc, než by měla v plánu. Je ráda, že je teď nemůže poslouchat Klaus, teda alespoň v to doufá. Vyložil by si to zase jinak a akorát by došlo k dalšímu konfliktu. Prostě Jackson ji dával ten pocit, že patří k vlkům v Zátoce. Přejde až úplně k němu.* Dělám si o tebe starosti, Jacksone. Je mi líto, že to chápeš jinak, ale dělám si prostě o tebe starosti. Omlouvám se, že nejsem ta, za kterou by si měl chtěl mít. Nemám správné chování a nepatřím ani k těm nejlepším lidem. A nikdy nebudu, ani nikdy nebudu Andrea Labonair. *Zavrtí nad tím hlavou a poodstoupí od něj trochu. To, že ho zřejmě zklamala vším, co řekla pro ni není překvapením. Zřejmě je to její dar, možná si o ní myslel, jak je jiná a ve skutečnosti je někým, kdo se mu příčí. S Elijahem to urovnala a teď ztrácí Jacksona? To si z ní karma dělá srandu? Začíná upadat znovu do špatné nálady. Asi ji nikdo nedokáže plně porozumět, měla by si s tím přestat dělat starosti. Uzavřít se do sebe, neotevírat se nikomu a být tou, za kterou ji mají. Potom alespoň nikoho nezklame, nebude mít jak.*

*Sleduje Hayley ze svého místa, kde stojí. Všimne si, jak se během toho, co reaguje na její slova tváří a není z toho nadšený. Ne, takové setkání, výměnu názorů rozhodně nechtěl. Je z toho všeho dost rozladěný. Téma, které je do takové situace dostalo bylo už jen poslední kapkou. Jeho chování, které je ovlivňováno i tímhle místem, vždy je tady ve střehu a reaguje podrážděněji ze všech těch upírů kolem. Většinou se to snaží nedávat najevo ani před Hayley. Dnes to, ale trochu ovlivnilo i jeho chování, protože ho Hayley dostala na docela pro něj citlivé téma. Poslechne si její žádost, prosbu a kývne na to hlavou. Chápe ji. Velmi dobře. I proto, aby se o něj tolik nebála, neřekl jí to s Kolem. Pozoruje a dívá se Hayley do očí. Mírně je přimhouří. Zajímalo by ho, o čem přemýšlí. Nezeptá se. Je si jistý, že se mu to nebude líbit. Celé tohle jejich shledání dnes by nejraději zrušil. Povzdechne si, když pozoruje, jak jí svou otázkou naštval. Ví, že tohle bylo navíc a mohl si ji odpustit. Má toho, ale v tuhle chvíli tak akorát. Zavrtí hned po její otázce hlavou.* Ne, Hayley, promiň. *Pronese tiše, omluvně. V tuhle chvíli, po svém proslovu z něj všechna zlost vyprchala a zůstala jen jakási hořkost, rozčarování z toho, do jaké situace se dostal, a že teď kvůli tomu, ještě hádá s Hayley, o což rozhodně ani v nejmenším nestojí. Přejde místností zpátky k ní a zůstane stát v její těsné blízkosti a kouká jí při tom do očí. To, co od ní slyší ho přes všechno, dokáže potěšit. Jeho tvář se rozjasní a objeví se na ni i úsměv. Na chvilku zapomene na své problémy a starosti a těší se z jejich slov.* To moc rád slyším, Hayley. *Poznamená se slabým kývnutím.* Přál bych si, aby si se nemusela stále rozhodovat mezi dvěma rodinami. Kdyby si mohla být s námi v Zátoce. *Odvětí jí. Znovu k ní zvedne ruce a položí jí je na dolní část paží. Přejede jí dlaněmi párkrát nahoru a dolů.* Ty mi promiň, nechtěl jsem na tebe vyjet. Jen nechci, aby sis myslela, že něco z toho, co se stalo, beru na lehkou váhu. Jen se to snažím brát s nadhledu, aby mi to nelezlo příliš na mozek. Mám toho k řešení i bez toho dost. Chci se zabývat tím, co můžu ovlivnit. To, co ne nechávám osudu. *Promlouvá k ní tiše, omluvně. Je slyšet z jeho tónu, že ho mrzí, co a jak před tím řekl.* Nezlob se. *Přitáhne si ji blíže k sobě a obejme ji. Tak, jak to připustí její břicho. Když slyší, jak se popisuje, nesouhlasně se zamračí a zavrtí hlavou. To, ale Hayley nemůže vidět, protože na něj v tu chvíli nevidí.* Jak můžeš něco takového vědět, Hayley. *Odpoví jí, když si myslí, že se mu nelíbí, jaká je. Vypadá při tom užasle a stejně tak i zní.* Nikoho lepšího jsem si nemohl přát. *Poznamená. Tiše si povzdechne, ale Hayley z obětí zatím nepouští.*

*Dívá se na něj a čeká, co bud dál. Spíš tak nějak očekává, že Jackson prostě odejde a nebude s ní chtít mluvit, upřímně by se tomu vůbec nedivila. Zřejmě v dětství za ní přišla nějaká kouzelná víla a dala ji do vínku moc při které může všechny odstrašovat skoro jedním slovem. Přihmouří oči, když se přibližuje pomalu k ní. Nečekala, že se ji rozhodně omluví, za co se jí omlouval? Že ji opět špatně pochopil, jako všichni ostatní? To nepotřebovala, mohl si své omluvy upřímně nechat. Momentálně je rozzuřená a zklamaná zároveň. Je tak těžké ji jednou pochopit? Proč to nikdo nedokáže? Nikdo ji nedokáže ani na minutu odhadnout, až potom vysvětlí, proč tak jedná, tak se ji najednou omlouvají. Tohle ji vytáčí skoro do nepříčetnosti. Dívá se mu do očí a za chvíli se v těch jejich objeví překvapení z toho, že se usmívá. Nerozumí tomu, proč se usmívá. Nepřijde ji na této situaci vůbec nic k úsměvu. Zřejmě je potěšen z toho, co mu pověděla, že ho obeznámila s tím, jaká je pravda. Přála by si, ale aby to vycítil z ní pro příště on sám, ne aby se rozčiloval. Mlčky poslouchá jeho slova a nespouští z něj oči. Když se tak na něj dívá, začne se pomalu ale jistě částečně uklidňovat. Alespoň už s ní nemluví tím tónem se kterým před chvílí. Akorát by pak přecházela do útoku a celá tahle návštěva by se změnila v jednu velkou katastrofu a už i tak to bylo dost zlé.* Jacku, já se nerozhoduji. Já se už rozhodla, že budu tady, to víš. Jenom to je prostě těžké. U vás v Zátoce se cítím víc sama sebou jako opravdový vlkodlak. *Vydechne a podívá se na jeho ruce, které teď svírají její paže a je opravdu ráda, že se to obrátilo a nehádají se. Nechává ruce volně viset podél těla a užívá si jeho blízkost. Najednou to z ní všechno odpadne, alespoň ta zuřivost. Stále je zklamaná, ale snaží se, aby to nedávala najevo.* Mám o tebe prostě strach, to je všechno. Řekli jsme si, že jsme v tom spolu, Jacku. A bylo těžké poslouchat to, že se tě Kol snažil zabít a já o tom ani nevěděla. Kdyby se mu to podařilo, nedokážu si představit, co by bylo dál a ani si to představit nechci. To, že jsem na tebe vyjela nebylo proto, abych tě peskovala jako tvoje matka. Je to proto, že jsem rozrušená. Oba toho máme hodně, na oba z nás je toho moc. *Než stačí ještě něco říct, tak si ji přivine k sobě a ještě řekne, aby se nezlobila. Neprotestuje na objetí, právě, že ji přijde v tuhle chvíli naprosto vhodné a potřebuje ho. Ruce dá okolo jeho krku, jelikož tak je to pro ni asi nejvhodnější kvůli velikosti břicha. Neubrání se úsměvu při jeho posledních slovech, které ji zahřeji na srdci, aniž by čekala, že tohle on někdy vysloví. Její úsměv nemůže sice vidět, možná by si teď pro změnu přála, aby ho viděl, protože jí to opravdu potěšilo.* Jo, určitě sis mě vysnil jako zbouchnutou vlkodlačici. *Řekne trochu s humorem a zajede mu rukou mírně pod vlasy, kde ho pohladí. Zůstane s ním ještě v objetí, nevadí ji to, jeho přítomnost má ráda a je vděčná za to, že to neskončilo obrovskou hádkou.* Dávej na sebe prosím pozor, ano? Neustále. *Řekne prosebně, nechce se už nazpět k tomu vracet, jenom mu dává tím najevo, že opravdu si nepřeje, aby mu bylo ublíženo.*

*Raději už na Hayleyina slova nic neřekne, jen ji poslouchá a chápavě přikývne. Nechce zase říct něco jinak, než Hayley myslí, aby z toho opět byla nějaká výměna názorů. Napadne ho při jejich slovech, že jsou v tom spolu, jak jsou si v tomhle dost podobní. Navzájem si neříkají úplně všechno, protože se nechtějí znepokojovat. Když to pak vyjde najevo, je z toho taková výměna názorů. Možná je za to i trochu rád. Kdyby ho Hayley nevyprovokovala, neřekl by jí tolik věcí, které ani on nechtěl raději poslouchat.* Já se v poslední době hádám snad se všemi, Hayley. *Poznamená pak s povzdechem, když ji drží v obětí.* Vlkodlaka v sobě nezapřu, ani kdybych chtěl. *Dodá ještě, ale nyní se snaží, aby to znělo vtipně. Má těch vážných věcí v daný moment po krk. Nad jejími slovy, jak si ji patrně nevysnil, se slabě pousměje.* Jak tohle víš? *Odpoví jí pak otázkou, ale myslí to v legraci. Nikdy nepřemýšlel v tomhle směru, jaká Hayley bude, až ji jednou potká. Tohle by jí nikdy nemohl vyčítat. Nevěděla odkud pochází, neznala svou minulost, ani jaké poslání si pro ni vymyslela její původní rodina.* Nikdy jsem nad tímhle neuvažoval... *Dodá po chvilce už vážně. Když jí objímá, tak jí přejede dlaněmi občas po zádech. Její blízkost, vůně, kterou je obklopená, a kterou nyní může vnímat. Přemýšlí, jak to všechno bude pokračovat.* Vždy na sebe dávám pozor, Hayley. *Odpoví na její žádost klidně. Nejraději by jí při těch slovech koukal do očí, ale zatím se nemá k tomu, aby ji pouštěl. Upřímnost tak zaznívá z jeho hlasu.*

*Musí se pousmát i nad tím, že se hádá v poslední době se všemi. V tomhle byli na tom stejně, ona to neměla jinak. Dokázala vždycky každého vytočit do nepříčetnosti a u jedné osoby to zvládala naprosto bravurně. Zřejmě je to tím, že na všechny působí tlak z toho, co se odehrává a každý to zvládá jinak. A hádky jsou pravděpodobně nevyhnutelné.* Tak v tom jsme asi dva. Taky se hodně často teď hádám s každým na koho narazím. *Momentálně byl Elijah velmi světlou vyjímkou, ale s ním zase měla velkou hádku nedávno a ty snad vynahradila spoustu těch dalších. Nechtěla se už s nikým hádat a přidělávat si tak starosti, bohužel se tomu nedalo nijak zabránit. Trochu přikývne na potvrzení jeho slov a nezapomene se přitom usmát, ale i zároveň ušklíbnout. Naštěstí nic z toho nevidí a tak se mu hlavou nemohou honit negativní myšlenky z jejich výrazů.* Je to těžké mít ten temperament vlkodlaka. Hodně často to pociťuji, obzvlášť při hádkách. Jak si řekl, zapřít se to nedá. *Odpoví mu a jeho slova mu potvrdí. Znovu se pousměje se, opravdu se baví o tom, že není a nebude jeho vysněná Andrea Labonair? Trochu byla rozpačitá z tohoto tématu, ale nedávala to na sobě nijak znát. Jejich vztah byl opravdu zajímavý, to jak se rozvíjel, ale stále byl v přátelském stavu. Nakloní hlavu trochu do strany a podívá se na jeho krk u kterého má blízko obličej.* Kdo by si vysnil zbouchnutou vlkodlačici s příšernými návyky? *Pousměje se, alespoň se teď nehádají a to je dobře. Její hlas je vážný, ale jsou tam příměsi pobavení nebo nějaké té špetky humoru.* To je dobře, že si nad tím nikdy neuvažoval, ani já ne. Nevěděla jsem ani, kde patřím. *To už se ušklíbne spíš smutně, ale prostě kdyby se to nestalo, nebyla by taková, jaká je teď, nebyla by tady, nečekala by dítě, které by za nic nevyměnila. I přes to všechno, co jí potkalo by čas nazpět nevrátila. Cítí pohyby jeho ruky po svých zádech a automaticky ho tak hladí chvíli ve vlasech.* To je dobře. *Poznamená a ještě nějakou dobu setrvává v jeho náručí, než se od něj odtáhne. Podívá se mu do očí a cukne koutkem úst na náznak úsměvu. Dlouho by takhle stejně nevydržela, bolí ji z toho záda, jak je natažená, když někoho objímá.* Ještě jedna věc, Jacku. Bohužel už se víc za Ollieho přimluvit u Klause nemohu, je mi to líto. Pohádali jsme se, ne zrovna pěkně a Klaus by mě rozhodně teď neposlouchal. *Kousne se do spodního rtu a dívá se na něj. Snad ji to nebude vyčítat a nebo se příliš na ni zlobit. Udělala pro něj to, co bylo v jejich silách, co nejvíce mohla a bude se snažit dál. Jenom už si nemyslí, že by se víc za něj mohla přimluvit.* Ale nepotřebujeme k tomu Klause, on jeho život neřídí. Nějak to zvládneme. *Nezapomene dodat a doufá v to, že najdou i jiný způsob, jak z toho Olivera dostat.*

*Zaznamená, když se Hayley pousměje. Ne, že by to viděl, ale spíše slyšel a vnímal to i díky tomu, že si jsou nyní tak blízko. Nějak ho ani nepřekvapí, co od ní uslyší. Hádá se s každým stejně jako on. I spolu mají dost často výměnu názorů. Naštěstí to spolu zase rychle urovnají a nemá to trvalé následky.* V tomhle městě to teď nestojí za nic. *Postěžuje si. Pohladí ji po zádech.* To mi povídej. *Pousměje se hned na to, když mu dá Hayley s tou vlkodlačí podrážděností na vše kolem za pravdu.* Ani prsten s tím kamenem to moc neovlivňuje. I když kdo ví. *Pokračuje a na chvíli Hayley pustí a natáhne za ní ruku hřbetem dlaně nahoru a prohlíží si chvilku kroužek na prstě. Neví, jak by reagoval bez něj. Každopádně má stále silnější pocit, že se ty kameny nikdy neměly v New Orleans objevit. Z jeho pohledu přinesly většině vlkodlaků spíše potíže, než nějaké výhody. Přemýšlí nad tím a nepřítomně pozoruje svou ruku. Pak jí položí zpět Hayley na záda. Hayley následně pronese další svou domněnku. Zavrtí nad jejím slovy hlavou.* O žádných příšerných návycích nevím, Hayley. *Odpoví jí vážně.* Snad možná, jen... *Udělá dramatickou pauzu. Chce to trochu odlehčit a tak se mu vybaví její poslední návštěva v Zátoce a jejich rozhovor během vaření.* Ty gumáky... *Pokračuje a snaží se zůstat vážný. Přesto je v jeho podtónu slyšet, že zadržuje smích.* Jinak mi vážně nic nevadí. *Dokončí to. Pak, ale zvážní, když se Hayley ke své minulosti.* Nevěděla, ale teď už to víš a to je důležité. Horší by bylo, kdyby si na to nepřišla. *Poví jí svůj názor. Přemýšlí, jestli by teď s Hayley byli spolu, kdyby nemusela opustit tohle město. Nechává si to ovšem pro sebe. Od jisté doby je na to, co si o kom myslí nebo co ke komu cítí dost opatrný. Ucítí její prsty ve vlasech. Její doteky ho přimějí přivřít spokojeně oči. Ať vzpomíná sebevíc, takovou podobnou příjemnou záležitost si nevybavuje v nejbližší minulosti. Pak se Hayley odtáhne, takže ji pustí a vrátí se nohama na zem. S mírným pousmáním se na ni podívá. Než stačí něco říct, Hayley mu oznámí, že měla s Klausem roztržku a nemůže už u něj orodovat za Olivera. Přimhouří oči, když to poslouchá. Zajímalo by ho, proč se pohádali. Neví, ale jestli se ptát. Když Hayley domluví, přikývne.* To nevadí, Hayley. *Zavrtí pak hlavou.* Už jsi to udělala. Pokoušela si se. Stejně jsem si nemyslel, že by Klaus změnil, jen tak názor. *Přizná. I když doufal, moc s tím nepočítal.* Budeme muset něco vymyslet. *Dodá a podívá se odhodlaně na Hayley. Rozhodně to nehodlá, jen tak vzdát.*

*Nemohla jinak, než nesouhlasit s tím, že ve městě to stojí za nic. Bylo to tady ve skutečnosti příšerné, jeden problém za druhým. Problémů přibývalo a ani jeden z nich nechtěl zmizet. A pokud se podařilo ho odstranit, hned na to přibyl druhý. Byla to jako nějaká epidemie, která se rychle šířila a každého srážela postupně na kolena, ať byl sebevíc člověk silnější nebo odolnější. Při zmínce o prstenech jenom zavrtí hlavou a povzdychne si hlasitěji.* Já nevím, Jacku. Ty prsteny se mi moc nelíbí, celá ta záležitost. Je dobře, že vlkodlaci se nemusí přeměňovat, ale není nějaký jiný způsob, jak toho docílit, než ty prsteny? Udělalo to velké škody. *Samozřejmě, že pro vlkodlaky je to něco úžasného, tomu rozuměla. Měli nad sebou kontrolu, nemuseli čekat na tu příšernou bolest při úplňku, byli silnější, dělalo je to silnější a nebezpečnější. Jde jenom o to, že to bohužel způsobilo až moc velký zmatek ve městě a nemá tušení, zda to nepřinese ještě větší škody, než užitek. Má pocit, že si prohlíží svou ruku na které má prsten, už jenom proto, že ji od ní odtáhl a ona necítí to teplo, které z něj sálalo. Zanedlouho ji tam ale nazpět ucítí. Pousměje se při zmínce o gumácích alá houbách.* To je opravdu to, co ti vadí? *Řekne poněkud pobaveně, má toho tolik špatného na svém charakteru a jemu vadí zrovna to, že nenávidí houby. To ji dokáže upřímně rozesmát, nejde to ani jinak. Hned na to taky zvážní, když přecházejí zase k jinému a vážnějšímu tématu.* Dělala jsem všechno proto, abych na to přišla. *Oznámí mu, ale s tím už byl Jack seznámený, takže to pro něj nebylo překvapení. Nikdy by to nevzdala, nevzdala by touhu po tom zjistit, kdo je její vlastní rodina. Věří,že jednoho dne by se tady stejně nějakým způsobem vrátila. Šla přes mrtvoly a dělala by to do té doby, dokud by se prostě neocitla tady. Když se od něj odtáhne, tak se potom i trochu protáhne kvůli zádům a nespouští z Jacka zrak. Stejně má pocit, že je trochu zklamaný z toho, že se již dále nemůže přimlouvat za jeho bratra. Sama z toho byla zklamaná, ale ví, že Klaus je neústupný a teď by byl ještě víc a proto nemělo ani cenu to nějak riskovat, zabývat se tím.* Vymyslíme, jenom doufám, že všechny naše pokusy nebude Oliver suspendovat. Jinak mu nakopu zadek a to teď myslím vážně. *Přikývne nad důraz svých slov. Opravdu doufala, že se Oliverovi rozsvítí v palici a začne pořádně přemýšlet nad svým osudem.*

*Hayley, jako by snad četla jeho myšlenky nebo ty její byly až příliš podobné těm jeho, vysloví přesně to, na co on v tu chvíli, kdy se na prsten dívá, myslí.* Myslím na to od první chvíle, Hayley. *Povzdechne si.* Ještě ani pořádně neexistovaly a už to v naší rase udělalo tolik zloby. *Povídá dál.* Nejraději bych ho zahodil, ale to pak nic nezmůžu. *Pokračuje.* A navzdory všemu tomuhle kameni patrně vděčím za život. *Dodá, je přesvědčený, že by ho Kol zabil nejspíše už poprvé, kdyby kámen neměl u sebe.* Nenapadá mě nic, jak něčeho takového docílit jinak. *Odpoví nakonec na její otázku. Je rád, že se pak na chvilku věnují něčemu jinému. Nad její otázkou se pousměje a zavrtí hlavou.* Ne, Hayley, nevadí mi ani to. Dělal jsem si legraci. *Ujistí ji.* Byla jsi úspěšná. *Pochválí jí pak, když se vrátí opět k vážným tématům. Má za to, že už to dnes jiné nebude. Zadívá se po té na ni, když se odtáhne a stojí naproti sobě. Slabě se usmívá, i když jeho oči zůstanou vážné. Sleduje její výraz a přemýšlí, co se Hayley honí hlavou. Dojde mu, pak, že to bude patrně o jeho bratrovi. Poslechne si ji a moc přesvědčivě se u toho netváří. Netroufá si odhadnout Oliverovo chování, přístup. Nic. Zavrtí mírně hlavou.* Já nevím, Hayley. Opravdu ne. *Je k ní v tomhle upřímný. Pak koukne na čas a zjistí, že je hodně pozdě. Omluvně na Hayley koukne.* Jsem s tebou moc rád, ale už musím jít. *Poznamená.* Musím, ještě někoho vyzvednout a vzít do Zátoky. *Dodá. Ví, co slíbil Claire. Teď, jen uvažuje, jestli třeba nedala na jeho radu a nevzala si taxi. Bude ji muset ještě napsat nebo zavolat. Přistoupí opět blíže k ní, zadívá se jí do očí a pak krátce obejme.* Rád jsem tě viděl, Hayley. I přes ten kartáč. *Poznamená a na konci se trošku pousměje. Nechce se loučit tak vážně.* Dávej na sebe pozor. Brzy se ozvu. Dobrou noc. *Odtáhne se a rozloučí se s ní. Pak ji pustí a vydá se ke dveřím.* Ven trefím. *Dodá s pousmáním, když je u dveří. Naposled se na ni usměje a pak už místnost i sídlo opustí. Nasedne do vozu a vydá se pomalu z města pryč.*

Zvláštní a já slyšel, že jsi čarodějkami přímo posedlej..Neustále si za nimi běhal, teda pokud si zrovna neležel v rakvi. (Ušklíbne se na něho a zadívá se někam jinam. Po chvíli se však pohledem vrátí zpátky ke Kolovi. Jeho znechucený výraz mu dokázal vyvodit úsměv na tváři.) Co pak? Něco se nám nelíbí? (Mluvil na něho jako na nějaké mimino. Dodal k tomu i smutný pohled, ale přitom se v duchu smál. Jeho poznámka ho mírně naštvala. No mírně, byl velmi naštvaný, ale nedal to na sobě znát. Nesmí.) Já a nesympatickej ? Tomu se mi ani nechce věřit. (Nevěřícně ho sleduje a kroutí hlavou.) Je vážně smutný, jak mluvíš o svojí rodině. Asi to je jeden z důvodů, proč tě sem zavřeli. (Pokrčil ramena a ušklíbl se.) Opravdu si s tebou nepotřebuji měřit dovednosti, či bůh ví co. (Otočil se k němu na chvíli zády a pak se otočil hned zpět.) Divím se, že tě ještě Klaus nezabodl, tak jak to u něho bylo zvykem, když jsi začal působit problémy. (Pověděl trochu pobaveně. Už je dost hodin a on už ho má vážně dost.) Sladké sny. Kole. (Velmi falešně se na něho usmál a přešel ke dveřím. Zavřel za sebou a šel rovnou do své ložnice. Navštívil nejdříve vanu a pak až šel do postele.Usnul kupodivu brzo.)

Ne, rozhodně ho nezahazuj. Vím, že tobě se velmi hodí a nevyužíváš ho tak, jako jiní vlkodlaci. Jsi alfa, potřebuješ ho víc, než kdokoliv jiný. *Pronese vážně. Už jenom kvůli Kolovi si ho musí nechat, nedovolila by mu v této situaci, aby si ho i sundal, natož aby ho nenosil. Alespoň tak věděla, že ho ten prsten i chrání o moc víc, než za normálních okolností. Tuhle záležitost s prsteny budou prostě řešit později, až se vyřeší mnoho dalších záležitostí. Možná by mohlo hledat i jiný způsob, nějaký přijatelnější, ale nebyla si jistá tím, zda nějaký je a Jack taky ne. Teď ale nad tím nebude přemýšlet. Opět se slabě pousměje, i ona si dělala srandu, nemyslela to nijak vážně. A ano, byla úspěšná, ne moc, ale byla. Rodiče ty nikdy nepozná a ani si nedokáže představit, že by se s některým z nich měla setkat. Vidí pak na Jackovi, že Oliver není právě nejvhodnější téma, už jenom proto, že ani jeden z nich si neví s ním rady, nevědí, jak bude reagovat na to, aby se stáhl. Chápe, že má Jack nejspíš obavy o jeho život a ona je taky měla, aby řekla pravdu. Když ji oznámí, že je čas, aby šel, tak lehce přikývne hlavou. Na ni začínala padat únava, už se těšila na to, až si dá horkou koupel.* Dobře, Jacku. Taky jsem s tebou ráda, ale chápu to. *Trochu se pousměje. Zajímalo by jí, koho musí vyzvednout a vzít do Zátoky, ale neptá se. Třeba se na to zeptá při dalším setkání. Oplatí mu objetí a přejede mu rukou po zádech, nezapomene se usmát.* Taky jsem tě ráda viděla. I přes to, že jsem tě zrovna nejlépe nepřivítala. *Snaží se odlehčit atmosféru stejně tak, jako on.* Dobrou noc, Jacku. Buď opatrný. *Znovu mu přejede rukou po zádech a začne se od něj odtahovat ve stejnou chvíli, jako on od ní. Pak se jenom pousměje a zavrtí hlavou. Ano, určitě trefil a je si jistá, že částečně i odešel rád. Vyjde po chvíli za ním a ještě zahlédne to, jak odchází ze sídla pryč. Nadechne se zhluboka a jde hned do svého pokoje. Je spokojená, usmířila se s Elijahem, sice s Jacksonem to nevypadalo zrovna nejlépe, ale nakonec to dopadlo dobře. Vyjde po schodech nahoru a přijde do pokoje, dá si horkou vanu a relaxuje nějakou dobu, pak se převleče, zaleze do postele a zanedlouho usne.*

(Sms Elijahovi: Právě jsem mluvila s Genevieve. Ještě dnes to kouzlo provedu. Budeme v baru.
PS: Nechoď, nechci u toho nikoho.)

(Probudil se uprostřed noci, protože slyšel nějaký hluk z venku. Jen v trenkách přešel k oknu. Měl okno namířené na ulici a tak viděl, jak se nějací haranti perou. Měl chuť je zmlátit, protože mu přerušili snění. Vyšel tedy ze své ložnice a zdálo se mu, že slyší téct vodu. Procházel se po chodbě a voda byla nejvíce slyšet z pokoje Bekah. Napadne ho, že by si třeba mohl vzít své polštáře. Vejde tedy potichu do místnosti. Nejdříve se tedy jenom prochází po jejím pokoji a nasává její vůni. Když zahlédne hromadu polštářů, tak se k nim vydá. Vezme si všechny své polštáře a snaží si je nějak nacpat do náručí. Jsou hodně načechrané a tak se mu to blbě bere. Po té co to nakonec nějak pobere, tak se vydá na odchod. Moc dobře nevidí, kde jsou dveře a tak jde naslepo.)

Jo, to by se ale ta čarodějka musela taky umět nějak chovat, ne jak ta tvoje Sophie. Nechápu, jak se s ní vůbec může Genevieve zahazovat. *začal to nechápat až teď, od té doby, co je uřknutý - dřív to chápal, byla to Genevieve jediná opravdu dobrá přítelkyně. Ale teď? Teď v ní vidí jen čarodějku, kterou nemůže vystát. A byl si jist, že tohle bylo oboustranné. Když na něj začne šišlat jak na mimino, ignoruje ho.* Ty jsi kurva nesympatickej. Už jako malý děcko jsi byl nesnesitelnej. Malej ufňukanej Elijahův a Klausův miláček, Marcellus. *řekne, ušklíbne se a nechápavě zavrtí hlavou.* Já zapomněl, ty mi tuhle pravdu nepotvrdíš, aby se moje sestra necítila ublíženě.. *na jeho další otázky už neodpovídá. Tomuhle pitomci si ani neřekne o krev, k tomu by se nesnížil. Když odejde, chvilku tam jenom tak stojí a pak si sedne na zem a opře se o zeď.*

(Rebekah si vůbec nevšiml, protože byl zabraný do toho, aby nespadl žádný polštář. Byl si jistý, že je Bekah stále ve vaně a tak pomalu šel ke dveřím. Zastavil se, až když uslyšel nějaký hlas. Trochu se lekl a tudíž upustil své polštáře na zem. Chvíli hleděl na polštáře na zemi a pak se už hlavou zvedl k Bekah.) Zločinec přichycen při činu. (Zatvářil se velmi zděšeně a pak se jen zasmál.) Vážně se mi bez nich blbě spí.. (Nějak se mu z hlavy vykouřilo to, co se před tak hodinou, možná dvěma, dozvěděl. Pokud si na to jeho mozek ještě vzpomene, tak to nenechá jenom tak. Zatím si však nevzpomene ani na ň.) Spalo se aspoň tobě dobře? (Usmál se na ní sladce.)

(Smutně se tvářil. Vážně měl tyhle polštáře rád, ale pokud to tak je, tak je hold přenechá Bekah a sežene si nějaké jiné.) Tak když na tom tak trváš.. (Pokrčil ramena. Rozhodně nad tím nehodlal dělat nějaké scény, nebo něco podobné. Díval se, jak Bekah odhazuje polštáře zpátky na svojí postel. Napadne ho, že si zajde pro nějaké do prvního prázdného pokoje, který najde. Přikývl. Nediví se, že se jí na nich spí dobře. Stále se usmívá, ale když zmíní Claire a má nějakou narážku, tak úsměv zmizí. Zvážní a tváří se velmi zarputile.) Co prosím? (Na tváři se mu zjevil tázavý výraz. Teď jak zmínila Claire, tak si vzpomněl na to, co uslyšel od nějakých upírů.) Takže proto jsi se s ní prala? (Začalo mu to trochu dávat smysl. Jasně, že se to nějak dozvěděla a teď žárlí. Zakroutí hlavou a zabere za kliku. Otevře dveře dokořán a ještě, než se vydá k sobě do pokoje, tak se otočí na Rebekhu.) Máš to zapotřebí? (Chvíli jí jen propichoval pohledem, ale pak už jen pohled odvrátil a šel k sobě do pokoje.)

*Dost pozdě v noci, kdy už se chystal do postele, dostane zprávu od Sophie. Přečte si ji a ne zrovna nadšeně se zamračí, když přes jeho žádost nechce, aby u toho byl. I když se mu to nelíbí, rozhodne se akceptovat přání Sophie. Najde ve svém telefonu Finnovo číslo a napíše mu.*

kód:

Dobrý večer, bratře. Sophie dnes v noci provede oživovací kouzlo. Elijah.

*Zprávu odešle. Přemýšlí chvilku, jestli ještě něco odepsat Sophie, ale nakonec se rozhodne, že ji nebude rušit. Ozve se jí později. Hned po té si jde lehnout a spát.*

(Zakroutil hlavou. Štvalo ho to její chování. Jasně vždycky věděl, že je hodně žárlivá ale, že by až tak hodně. Otočil se na ní, když řekla, že to je jenom jeden z důvodů. Jen se tvářil zklamaně a ještě chvíli ji sledoval. Při cestě z jejího pokoje ani, tak nepřemýšlel nad tím, že Bekah právě zničila jejich vztah. Spíš dumal nad tím, jak to všechno urovná u Jacka. Ví, že si s Claire hodně rozumí a ta mu už vůbec nebude zatajovat, že jí někdo napadl a, že ten někdo byl Rebekah. Zajímalo by ho, v jakém stavu se z toho místa dostala. Doufá, že je víceméně v pořádku, protože kdyby nebyla, tak by se to jen těžce urovnávalo. Otevře tedy dveře od svého pokoje a vejde dovnitř. Nezapomene za sebou zase zavřít, položí se na svojí postel a zatím jen leží. Má toho teď v hlavě tolik, že ani neví, nad čím má dřív přemýšlet. Po dlouhé hodině už konečně zabral a spal tvrdě až do rána.)