The Abattoir

*Pozoruje reakci Sophie a nediví se tomu, jak zareaguje. Když vstane, hned ustoupí od dva kroky dozadu na schodech. Ani neví proč, prostě je to jen takový reflex. Mlčky ji pozoruje a nechává ji, aby to vstřebala. Při jeho jméně přikývne souhlasně hlavou. Ani se ji nediví, že je naštvaná a zdá se, že pořádně. Dokáže pochopit její zlost, taky by z toho nebyla nadšená, kdyby se jí něco takového stalo. přímo by zuřila. Kousne se do spodního rtu a rukou si prohrábne vlasy a zavrtí hlavou, aby si je snad rozvířila. Tohle dělala často, snad to byl nějaký její zvyk. Nad její nabídkou pozvedne obočí nechápavě. Myslela si, že ze sídla odejdou úplně. Ale asi z nějakého důvodu tady chtěla nebo snad potřebovala zůstat. Tak nakonec přikývne na souhlas.* Dobře, půjdeme do mého pokoje. Ale upozorňuji tě, že tam nemám uklizené. *Trochu se na ni pousměje pobaveně. Vždyť přece to byla jen mladá dívka. Tak se rozejde po schodech zase nahoru a nechává Sophie, aby šla za ní. Jakmile vejdou do jejího pokoje, tak za nimi hned zavře dveře.* Klidně se posaď, pokud chceš. *Shrábne do náruče oblečení, které měla přehozené přes židličku. Odloží to do skříně, spíš to tam tak nějak mrskne. Znovu se na ni podívá a zůstane prozatím stát.* Jak už jsem říkala, tak byla schůzka covenu. Přišli tam snad všichni a stál tam Benjamin. myslím, že do poslední chvíle tě každý vyhledával, zda se tam ukážeš. Když začal mluvit věděla jsem, že není něco v pořádku. Šlo mu o to, aby hodil na tebe co největší špínu, Sophie. *Řekne jí to narovinu, nemá cenu chodit okolo horké kaše.* Začal o tobě vyprávět věci z minulosti, ale i ze současnosti. *Přizná se. Samozřejmě, že se jí nelíbila jedna část a to je ta s proměnou na upíra. Ale nechce to nijak řešit. Každý dělá chyby, i ona se obrátila proti covenu a nehodlala jenom tak vrátit život holkám a nechat se zabít. A se Sophie se spřátelila, začala s ní mít dobrý vztah. Nehodlá se ovládnout slovy nějakého zmetka, co se snaží převzít coven, co se snaží snad převzít naprostou vládu. Věděla o situaci, ale jen z toho, co jí řekl Marcel. Všechny faktory neznala, i když by třeba chtěla. Až bude Sophie vyprávět o tom, co se vlastně stalo, co všechno tam řekl, jistě ji tím způsobí velké obavy ohledně její autority. Ovšem ti věrní zůstanou, ale otázkou bylo, kolik vůbec je těch věrných?*

*Jenom pořádně zařinčel řetězy, když mu Sophie nedala další krev. Ať si trhne. Stejně ji jednou dostanu. Děvku. Řekne si v duchu a zavrčí na ni, ještě než společně s Elijahem odejde. Chvilku potom se ještě snaží dostat z těch řetězů, ale nedaří se mu to. Ta čarodějka je musela nějak očarovat. A to se ani nepočítá to, že v sobě má pořád trošku sporýše, který ho oslabuje. Když se po chvíli konečně uklidní a pochopí, že to nemá cenu, sedne si na zem a opře se o zeď. Za nedlouho uslyší hlasy, které pocházejí odněkud z domu. Patří tý malý vlčici Hayley, tomu psisku Jacksonovi a tý děvce Genevieve. Jakto, že za ním ještě nepřišla, aby se ho snažila 'zachránit'? I když mu podle něj nic nebylo? Vstane a zase začne řinčet řetězy, aby byl pořádně slyšet.* Genevieve! To už sis stačila zavolat to svý zablešený psisko, ty děvko?!! *začne řvát z plných plic, aby byl slyšet na celé Sídlo.*

(Ráda by šla ven a hlavně na vzduch, protože ten zrovna teď potřebuje. Potřebovala si pročistit hlavu a přemýšlet, jenže Genevieve by mohla odejít, když by jí někdo řekl, že ona odešla. I když třeba už odešla dávno, pokud nevěděla, že tu Sophie je. Genevieve samozřejmě vyhledá hned, jak si promluví s Davinou. Potřebovala vědět, co všechno se tam stalo. Nijak své rozhodnutí Davině neobjasňuje, protože by pak musela objasnit naprosto celou situaci a na to teď neměla sílu. Přikývne na její nabídku, že půjdou do jejího pokoje. Lehce se pousměje nad jejím upozorněním. Díky tomuhle se aspoň trochu uklidnila a nedávala najevo svůj vztek, který uvnitř sebe cítila.) Jsem zvyklá na nepořádek. (Mávne nad tím rukou. Pamatuje si, že když byla v jejích letech, tak měla neustále v pokoji zatraceně velký bordel. Všude měla rozházené oblečení a učebnice do školy. Prostě puberťačka. Rozejde se za Davinou a drží se jen kousek za ní. Vejde dovnitř a rozhlédne se kolem. Tohle byla naprostá změna od Elijahovi ložnice. Ten jeho byl naprosto dokonale uklizený, jako by tam snad ani nikdo nebydlel, ale ten její by opravdu potřeboval trochu uklidit.) V pohodě. Naseděla jsem se už dost na těch schodech. (Sleduje jí, jak uklízí oblečení do skříně. Tedy uklízení to nebylo, ale ze židle to uklidila. Přejde k oknu a podívá se z něj ven, mezitím jí poslouchá, co se stalo. Při zmínce, že na ní chtěl hodit co největší špínu, se otočí zpět na Davinu. Povytáhne tázavě obočí. Pozastaví se jí dech, když se zmíní, co vyprávěl. Nevěděla sice přesně co, ale mohlo toho být hodně. Jen nechápala jednu věc, jak může znát její minulost? Vytáhl snad nepovedenou Sklizeň? Jenže každý věděl, co se přesně stalo. Ona o všem řekla Kieranovi a ten to řekl Marcelovi, který Sklizeň se svými upíry překazil. Ona se o tom sice zmínila i Marcelovi, ale neřekla mu nic podrobně, ale o tom věděla jen Genevieve a... Zarazí se. Věděli to předci. Předci věděli všechno a on to může vědět od nich. Pak tu byla další otázka. Co proti ní mohl použít ze současnosti? Vůbec jí na mysl nepřijde její proměna v upíra, i když to bylo jen na jednu noc. Zhluboka se nadechne. Její srdce bije jako o závod, ale ona se snaží zůstat naprosto klidná nebo aspoň tak působit.) Co všechno o mně řekl?

*Nechá to tedy být, co se týče sezení a jenom ji pozoruje. Otočí se hned za ní, když přejde k oknu. Pozoruje ji mlčky. Ona ani sama neví, jak ji ty informace má všechny podat. V hlavě si přemítá, jak to říct a říct to správně. Nepamatuje si všechno a hlavně si nepamatuje, jak to všechno Benjamin říkal. Dívá se Sophie do očí a ví, že po její otázce už prostě musí říct všechno.* Nejdřív začal ohledně tvé minulosti, jak jsi utekla. Vzdala ses covenu, pohrdala jsi Sklizní. To ale myslím, že už všichni věcí, tuhle část, kdy si na nějakou dobu zmizela a odmítala si coven, ne? *Spíš to konstatuje, ale položí to jako otázku. Doufala, že prostě coven ví o hodně z jejich věcí a ti, co se zdáli, že pochyboval zůstanou, protože se zase tak moc nového nedozvěděli.* Po tomhme zmínil tvůj poměr s Marcelem. Což jsem teda rozhodně nevěděla, ale koneckonců, to je jenom vaše osobní věc. *Pokrčí nad tím rameny. Vážně se nechtěla bavit o jejím sexuálním životě a už vůbec ne o poměru s Marcelem. To ji připadalo poněkud zvláštní a taky si nemyslí, že by se s ní Sophie zrovna o tom chtěla bavit. Už tak věděla, že je k ní Sophie v hodně věcech upřímná, ale tohle nějak rozebírat nepotřebovaly.* A potom začal s tím, že se bavíš s upíry. Hlavně, co se týče Původních, že s nimi strádáš plány za zády covenu, že děláš všechno sama a coven neinformuješ, nezapojuješ ho do žádných věcí. Místo toho s nimi vysedáváš v baru a řešíš to jen s nimi. A my...nevíme nic. *Vydechne nad tím, je pravda, že tohle zřejmě tak nějak pravdou bylo. I když jí osobně to nevadilo zase až tak moc, že by kvůli tomu vyváděla. Ovšem někteří právě tohle považovali za hodně vážnou věc. Pozoruje Sophie, jak se na všechno tváří a nějak to zatím nedokáže odhadovat. Alespoň ona se snaží zůstat v klidu. Dává ji tím najevo u teď, že ať už řekl cokoliv, stále je na její straně. Jinak by jí to neříkala. Ale taky, že má i nějakou její podporu. Sice ona sama zrovna nechtěla podléhat autoritám.*A poté nám řekl o tom, že jsi prý procházela přeměnou na upíra. A proměnu si podstoupila, že jsi nechtěla zemřít, a vlastně tak znehodnotíš post čarodějky. Protože správně by čarodějka neměla přijmout něco takového, když je to naprostým opakem toho, čím je čarodějka. Sice si byla upír jen na chvíli, alespoň tak to říkal, ale zněl dost přesvědčivě, když mluvil o tom, co má správná čarodějka nebo čaroděj dělat. Že rozhodně nemá podstoupit přeměnu. Sophie..*Udělá k ní pár kroků blíž a znovu si prohrábne vlasy. Její dlouhá ofina ji spadá do obličeje a prostě jí to občas rozčiluje.* ...někteří se přidali na jeho stranu. Někteří zůstali, třeba jako já. Ale hodně se jich ještě rozmýšlí, alespoň si to myslím. Nezůstala jsem v Lyceu příliš dlouho, nechtěla jsem to poslouchat a navíc mám své povinnosti, co se týče školy. Jen si myslím, že tohle by jsi měla vědět. *Svěsí ramena a prohlíží si ji. Chápe, že to pro ni bude těžké, ale Sophie už měla tolik potíží, že si myslí, že časem se přece jenom z toho bude moct dostat. Že najde způsob, jak si coven získat zpět na svou stranu. I když se to možná bude zdát nemožné. Ona v ní věří.*

*Zpozorněl, když uslyšel někoho, kdo scházel schody do sklepa. Že by se za ním přišla podívat Genevieve i s tím svým psiskem? Když se objeví Rebekah, jenom protočí oči. Samozřejmě, že ho přišla buzerovat svými řečmi. Na to ona byla expert. Někdy dokázala být vážně otravná.* Neskončím. Jestli sis nestačila všimnout, v lámání vazů jsem lepší já než ty, takže.. I v těhlech řetězech se dovedu bránit, sestřičko. *ušklíbne se na ni. Asi by byl schopen se chvilku bránit, ale nakonec by mu Bekah ten vaz stejně zlomila.* Víš, nechci vedle tebe vypadat ještě líp než do teď, Beko. *znovu se ušklíbne a navenek je v klidu, ale uvnitř něj to tedy pěkně vře.*

(Upřeně se dívá na Davinu a čeká, až jí to začne všechno vyprávět. Trvá to opravdu chvilku, než jí Davina odpoví na její otázku, ale jí to připadá jako věčnost. Potřebuje vědět, co jim všem navykládal, aby s tím pak mohla pracovat. Pak poslouchá každé její slovo a vrývá si je do paměti, jako by na tom záležel její život. A vlastně i tak trochu záležel, i když si nemyslela, že by jí kvůli těm informacím někdo snad zabil. Samozřejmě Benjamin zmínil její útěk a Sklizeň. Snad jim to chtěl všem připomenout, kdyby na to náhodou už zapomněli.) Jo o tomhle už všichni ví. Rozhlásilo se to celkem rychle. (Kývne na potvrzení svých slov. Třeba to nakonec nebude tak hrozné, jak si myslela. Třeba jim jen řekl, co už každý věděl, ale jen tomu dodal své opovržení. Jenže tahle naděje ji hned přejde, když Davina začne mluvit o její minulosti s Marcelem. O tomhle už opravdu věděla jen Genevieve a předci. Nikomu jinému o tom neřekla a pochybuje, že Marcel to také někomu řekl. Zkoumá Daviny tvář a snaží se z ní vyčíst, jak na tohle reagovala ona. Buď to Davině bylo jedno nebo své pocity ohledně toho skrývala.) Horší to snad už být nemůže. (Nikdy téhle minulosti sice nelitovala a dokonce ani teď ne, ale v očích ostatních to mohl být velký prohřešek. Kate sice také randila s upírem, který byl už teď mrtvý, jenže Kate nebyla Starší a hlavně o tom většina členů covenu věděla. Jenže tohle se stalo ještě, než se stala Starší, tak proč by to někoho mělo zajímat? Poslouchá Davinu dál a své úvahy ve své hlavě utiší. Prohrábne si vlasy. Věděla, že na tohle si má dávat pozor, ale neudělala to. Už dříve některý vyjádřili svůj odpor ke spolupráci s Původními, ale ona na to naprosto zapomněla. Co to jen provedla? Všechno řešila jen s Elijahem a Marcelem, ale s covenem vůbec. Říkala si, že je jen chrání, ale pravda byla, že některým členům prostě nevěřila. Nevěřila covenu, tak jak oni mohli věřit jí? Její vztek vůči Benjaminovi trochu poklesl a teď měla zlost jen na sebe, protože za tohle si mohla ona sama a Benjamin jim to jen řekl. Raději se k tomu nijak nevyjadřuje, protože ani neví jak. Zhluboka se nadechne a snaží se s klidem vnímat další vyprávění. Jenže to, co přijde je pro ní největší rána. Vytřeští oči a naprosto celá zkoprní na místě. Úplně zapomene dýchat a nedokáže ze sebe vypravit jediné slovo. Má pocit, že brzy vybouchne vzteky, ale zároveň, že se složí na místě. Chtěla se někam zahrabat a už nevyjít nikdy na denní světlo. Věděli to. Věděli, že podstoupila proměnu a brzy to bude vědět celá čtvrť, protože tyhle informace se šířili rychlostí blesku. Všichni budou vědět o její minulosti i současnosti. Pak už jen slyší Daviny další slova. "Někteří se přidali na jeho stranu." Další její slova už skoro nevnímá. Neví, co má dělat. Chtěla křičet, brečet, kopat kolem sebe a do něčeho praštit, ale všechno si to jen představovala v hlavě. Pořád se nepohnula ani nenadechla. Pak konečně zamrká očními víčky a krátce, ale prudce se nadechne. Otevře pusu, jako by chtěla něco říct, ale z jejích úst vyjde jen tichý povzdech. Zavrtí hlavou a zajede si rukama do vlasů. Tohle je jen sen. Teď zavřu oči a až je otevřu, budu ve své posteli a zírat na střešní okno. Ujistí se. Zavře oči a po chvíli je zas otevře, ale k jejímu zklamání byla stále v Daviny pokoji. Tohle sen nebyl.)

*Ani jednou od Sophie neodvrátí zrak. Ani jednou se nepodívá jinde, celou dobu ji pozoruje. Nejhorší na tom bylo, že na její slova ji neměla co odpovědět a potom už nemluvila. Mohla jenom pozorovat její vztek a nebo jisté zklamání z toho, o čem ji informovala. Nechtěla se v tom nějak rýpat, nechtěla to nějak zvlášť rozebírat už jen z toho důvodu, že Sophie bude tohle muset sama nějak vstřebat. A co teď? Má vyjádřit nějakou útěchu, kterou třeba nepotřebuje a nebo ji má prostě nechat, aby to zpracovala? Chvíli má strach, zda Sophie začne znovu dýchat a vrátí se zpět do přítomnosti. Zamává jí alespoň rukou před očima, už chce vyslovit její jméno a strachovat se o to, zda z toho šoku nedostala třeba srdeční zástavu. Uleví se jí, když se opět nadechne. Přesto k ní přejde, natáhne k Sophie ruku a položí ji na její rameno.* Sophie, nechci se v tom nějak šťourat nebo se tě na něco ptát, alespoň teď ne. Ale chci, aby jsi věděla, že i když se stalo to, co se stalo, tak stojím na tvé straně amáš ode mě podporu, ano? Já vím, že nejsem asi tím nejlepším členem covenu, nikdy nebudu. Už jen proto, že sama moc neuznávám autority. *Trochu se nad tím pousměje, že vlastně byla tak mladá a přitom už rozhodovala ve všem sama za sebe. Podívá se na chvíli někde za Sophie, ale potom ji pohlédne znovu do očí.* Jen prostě chci, aby jsi to věděla. *Stiskne její rameno a potom ruku stáhne nazpět k tělu. Založí si obě ruce na hrudi.* Co teď budeš dělat? Vlastně mě zajímá jedna věc. Benjamin, jak moc jde po Původních? *Pozvedne obočí. Potřebovala odpověď na tuhle otázku. Jde o to, že spíš potřebovala odpověď na otázku, jak moc jde po Klausovi, pokud vůbec. Ale myslela si, že ano. Ví, že každá Původní má svou linii. A od té linie se odvíjí stvoření upíři. A taky věděla, že Marcel je bohužel od Klause, který byl jeden z Původních, kterého všichni chtěli vidět mrtvého. A Marcel byl zrovna ten o kterého se starala. Nemá v plánu říct, co se jí honí hlavou, jenom chce znát odpověď na otázku. Ať se to bude zdát Sophie divné sebevíc, nehodlá se s tím nějak svěřit.*

(Ze všeho nejvíce jí štvalo, že ona musela podstoupit proměnu jen kvůli Benjaminovi a on to použil proti ní. Kdyby to řekla covenu, tak mohlo být třeba všechno jinak. Kdyby jim řekla, že to musela udělat, aby umřel Papa Tunde a hned na to byla proměněna zpět v čarodějku díky kouzlu, které stvořila Esther. Třeba by to pochopili a hlavně by to už proti ní Benjamin nemohl použít. Kdyby... Jenže žádné kdyby neexistovalo. Byli to jen přání, které se nemohli vyplnit. Chyby, které musela napravit. Když jí Davina položí ruku na rameno, trochu sebou cukne. Vrátila se díky tomu do reality a přestala nad vším tolik přemýšlet. Vydechne a podívá se jí do očí. Její slova jí trochu uklidní a pousměje se.) Děkuji, vážím si toho. Trochu mi připomínáš mě, když jsem byla v tvých letech. Také jsem neuznávala autority, chtěla se distancovat od celého covenu a popravdě nesnášela, že jsem čarodějka. Proto jsem pak odešla. (Věděla, že Davina nechtěla být po tom všem, co se jí stalo, součástí covenu. Možná v tu chvíli také nenáviděla fakt, že je čarodějka, ale to už neví jistě. Přeci jen svou moc chtěla zpátky. Nejspíše jí nevadilo být čarodějkou, ale jen být čarodějkou tohohle covenu. Každý normální člověk by utekl od covenu a chtěl žít vlastním životem.) Popravdě nevím. Nejdřív budu muset zjistit kolik mi zbylo lidí a asi jim, tedy vám budu muset všechno vysvětlit. A tohle také nevim. Kdyby mohl, tak by je nejspíš zabil všechny, ale to by k tomu musel mít prostředky. (Zavrtí hlavou a skousne si ret. Benjamin nenáviděl všechny upíry a jistě je chtěl vymýtit z povrchu zemského, ale pochybuje, že by se mu to povedlo. Ani se neptá, proč to Davinu tolik zajímá. Možná měla obavy o Marcela nebo k tomu měla jiný důvod, ale teď nad tímhle nedokázala přemýšlet.) Věděla jsem, že když podstoupím proměnu, tak toho budu litovat, ale nevěděla jsem, že tolik. Bylo to vlastně kvůli Benjaminovi. Chtěli jsme ho zabít a Tundeho, který se tu objevil, ale Tunde byl propojený se mnou a Genevieve. Marcel mi dal svou krev a Elijah pak Tundeho zabil. Byla to jediná možnost, abych mohla žít a on byl mrtvý. (Davina se sice neptala, co se stalo a proč prošla proměnou, ale tak nějak jí to chtěla celé objasnit. I kdyby jí to neřekla teď, tak na schůzi by se to dozvěděla. Takhle Davina vlastně na schůzi už chodit nemusela, když jí řekne všechno teď.)

Víš, upřímně dříve, ještě když jsem utíkala před vámi, před smrtí a před celou Sklizní, tak jsem si přála být normální. Bez schopností, prostě jenom chodit do školy, být normální holkou, bez toho všeho. *Řekne upřímně. Nemá v sebemenším zájmu Sophie lhát a řekla by to klidně nahlas přede všemi. Ona se za pravdu nestyděla, nestyděla se za své názory a myšlenky. Chtěla být normální , protože si nepřipadala ani trochu normální. Jenže tohle je její svět, nemohla utéct od toho, co ví, co zná a co jí magie dává.* Jenže když čarodějka ztratí svou moc, ztratí tím kus sebe. Proto jsem chtěla svou magii a uvědomila si fakt, jaké to je vlastně být čarodějkou. Můžeš být čarodějkou a můžeš vést poměrně klidně. Pokud nejsi ovšem v New Orleans. Ale i přesto všechno se snažím nějakým způsobem být trochu...normální. *Našpulí při tom rty, snaží se to říkat odlehčeným tónem, ale popravdě jí to moc nejde. Je ráda čarodějkou, ale má i ráda trochu bezstarostný život. Ale ví, že po boku Marcela tak úplně bezstarostný nebude, ale vybrala si to. Byla to její volba. O Původních se už po její informaci nezmíní. Tak prostě to vyřeší tak, že to udělá pro jistotu, pro Marcelovo bezpečí. Najde si prostředky, které k tomu potřebuje, kouzlo a udělá to tajně. Odřízne Marcela od Klause, zničí to propojení a nebude se muset dál strachovat, co bude v budoucnosti. Cítila potřebu Marcelovi tohle dát, i on ji zachránil život a ví, že nikdy nebude plně v bezpečí, pokud k někomu bude mít svázaný život. Dále Sophie naslouchá a nakloní hlavu mírně do strany. Neodsuzuje jí za to. Ano, byla překvapená, spíše zaražená, ale věděla, že neví úplně všechny fakta. Nevěřila Benjaminovi a tak je vděčná Sophie za to, že jí to teď objasnila.* Myslela jsem si to, že to nebude jenom tak. Měla jsem tušení, že je v tom něco víc, proto jsem to hned neodsoudila. Ano, přiznávám, že mě to zarazilo. Ale jsem ráda, že si mi to objasnila, Sophie. Spíš by ses ale teď měla zaměřit na coven, říct jim pravdu a bude jenom na nich, koho opravdu budou chtít poslouchat. Doufám, že tebe. Ráda bych ti pomohla, kdyby byla potřeba. Jenže já nejsem správný vzor pro coven a pravda je ta, že mě tam spíš držíš ty. Neměla jsem s covenem dobré vztahy a tak se mě to pořád drží. Pokud mě budeš v něčem potřebovat, budu ti snad moct vyhovět. *Byla sice mladá čarodějka, ale věřila si se svou sílou. Nebyla slabá, to si o sobě nemyslela. Naopak o sobě měla dost velké mínění v tom, že je silná a zvládne spoustu věcí. Bude jenom na ni, zda její nabídku přijme či ne. Sophie ji pomohla v získání její moci nazpět, chce i ona jí být nápomocná. Ona sama byla v zoufalé situaci, když byla bez moci a Monique a Abigail se proti ní plně obrátily. Ale zase je tady to, kdy ona se obrátila proti nim. Všechno vždycky má vždy špatnou a světlejší stránku.*

Na tvém místě bych také chtěla být normální. Bastiana vám měla říct pravdu, co vás čeká a nechat vás rozhodnout, zda v to věříte nebo ne. Neměli vám lhát a chlácholit řečmi, že vás jen uspí. Možná by pak všechno dopadlo jinak, i když já bych stejně i tak bojovala, aby se Sklizeň neuskutečnila. Vůbec jsem v tu chvíli na ten mýtus nevěřila. (V tomhle Davinu naprosto chápe. Každá čarodějka si někdy přeje být normální dívkou a řešit naprosto běžné problémy. Mít přátele, zamilovat se do kluka, který má okouzlující úsměv a pak by jí zlomil srdce a ona by si říkala, že už se z toho nikdy nevzpamatuje. Tohle by měl být největší problém dospívající dívky. Jenže ať se snažili, jak chtěli, oni nejsou prostě normální dívky a ženy.) Magie je naší součástí a bez ní bychom to nebyli my. Ale bylo by lepší, kdyby jsme mohli svou moc používat, jen když chceme a na co chceme. Jo v New Orleans jde vést život normálně jen těžko, hlavně teď. Užívej si mládí, dokud to jde. Já na tebe nebudu tlačit kvůli tomu, že jsi součástí covenu a nebudu tě nutit do něčeho, co nechceš. A jsem ráda, že ses rozhodla se zas vrátit do školy. (Usměje se. Tahle konverzace jí je o dost milejší, než mluvení o tom, co se stalo v Lyceu. Byl to prostě normální rozhovor na jejich poměry. A je opravdu ráda, že Marcel dal na její radu a navrhl Davině, aby se vrátila do školy mezi své vrstevníky a měla aspoň trochu normální život. Opravdu to potřebovala. Potřebovala i jiné přátele než čarodějku a upíra. A právě proto jí nechtěla říkat podrobně nic o tom, co se děje ve městě a už vůbec to s ní nějak řešit. Sice to mohla aspoň řešit s dospělými členy covenu, ale těm zas tolik zrovna nevěřila. Někteří prostě nebrali moc dobře upíry a i fakt, že se obrátila proti předkům.) Koho by taková informace nezarazila. V první chvíli jsem tu proměnu ani dokončit nechtěla, ale pak by Benjamin dostal do svých rukou celý coven bez toho, aniž by se snažil. Já vím, měla bych jim to vysvětlit a snad to pochopí stejně jako ty. Ale ty, co odešli už asi nepřesvědčím a na jednu stranu je ani přesvědčovat nechci. Jestliže odešli takhle bez špetky přemýšlení a nechtěli ani mé vysvětlení, tak mi nedůvěřovali ani před tím a tím pádem bych jim nemohla věřit ani já. Nejspíš by si našli něco jiného, aby mě zpochybnili. O takové lidi ve svém covenu nestojím. Pokud chtějí padnout společně s Benjamin, tak ať. Těší mě, že aspoň kvůli mě zůstáváš v covenu. A doufám, že toho nebudeš někdy litovat. Dobře, kdyby něco dám ti vědět. A kdyby jsi cokoliv potřebovala ty, víš kde mě najít. (Pousměje se. Po tomhle si uvědomí, že už jí to tolik neštve. Nikdy neřekla, že ty lidi v covenu drží. Nezakázala jim dokonce ani to, aby se přidali k Benjaminovi. Jen je upozornila, že už pak nebudou součástí covenu. Věděla, že některým prostě věřit nemůže a ti nejspíš přešli na druhou stranu. Nenechá se tím prostě vytočit. Benjamin ji nedostane tak lehce na kolena. A rozhodně se tak lehce se nevzdá. Je jí jedno, kdo si, co o ní myslí. Je to její život a ona s ním bude nakládat, jak uzná za vhodné. Nepřeruší kvůli nějakým čarodějkám své styky s upíry. Marcel jí byl dokonce blíž než někteří lidé z covenu a věděl toho o ní víc. Musí se prostě usmát nad tímhle vším. Nejspíš vypadá jako blázen, ale je jí to jedno. Benjamin jí usnadnil práci, už se nemusí bát, že jí někdo z vlastních lidí zradí. A fakt, že Davina zůstává jen kvůli ní, jí těšil. Připomíná jí to, že ona sama změnila pohled na čarodějky jen díky Genevieve a otevřela se novým možnostem, přijala to všechno.)

*Rozhodne se nakonec zůstat a zjistit, jak na tom s Genevieve potom všem budou. Jestli bude schopna prominout mu a zapomenout jeho slova. Popojde k ní o něco blíže a s očekáváním ji sleduje. Její následující slova ho docela překvapí. Příjemně. Rozhodně by ho nenapadlo, že se mu začne omlouvat a pak vyjde najevo, že to z její strany byl, jen pokus o úvod. To pro něj potěšující překvapení se promítne na chvíli do jeho užaslém výrazu. Je jasné, že se na Gen ani trochu nezlobí. Jen se úlevně pousměje a oddechne si.* To je v pořádku, Gen. Nemusíš se omlouvat. Je dobře, že jsem ti to mohl říct. Mrzelo mě to po celou dobu. *Odpoví jí zcela upřímně a je slyšet, že je doopravdy rád. Poslouchá ji i nadále a unikne mu krátké zasmání, po tom jejim přiznání, že ho ráda popichuje. Zavrtí nad tím slabě hlavou.* Jen si posluž, Gen, když ti to udělá radost. *Odpoví s pobaveným úšklebkem. Během toho, co se Genevieve vrátí k tomu večeru tak zvážní.* Stejně mi to nebylo nic platné. *Zavrčí. Naráží na Kolovu návštěvu v Zátoce. Více to, ale nerozebírá. Nechce tím Genevieve trápit. Když ji poslouchá dále, její slova ho rmoutí, ale i těší zároveň. Prohloubí to v něm pocit viny za to, jak se k ní tehdy zachoval. Ví, že už to nemůže vrátit, ale přál by si to moc. Přejde nakonec až k ní. Při tom na ni kouká. Užívá si těch klidných okamžiků, kdy se nemusí obávat toho, že se objeví Kol a bude jim oběma ztrpčovat život.* Mrzí mě to, Genevieve. *Zopakuje sklesle.* Můžeš dělat, jako bych ta slova nikdy nevyslovil? *Pohlédne na ni tázavě s prosbou v očích. Když pak slyší, že s Kolem skončila, dívá se na ni o něco déle, než měl v úmyslu. Samozřejmě, že mu ta slova znějí moc krásně. Shlédne ke stolu a všimne si jejího jídla, kterého se ještě netkla. Chce jí k tomu něco říct, ale pak k jeho uším dolehne hlas a slova, která mu zvednou adrenalin v krvi. Kol. Jeho výraz ztvrdne. Pevně stiskne čelist. V očích se mu zlostně zablýskne. Je vidět, že se jen tak tak drží. Slyšet jeho urážky i tady a teď. Nejen na jeho původ, ale i na Genevieve. Sevře zlostně ruce v pěsti. Jen vědomí, že je Kol nejspíše v pozici, kdy se nemůže bránit ho drží zpátky. Jinak by mu asi šel rozbít hubu.*

(Pozná na něm, že rozhodně nečekal to, že by se mu omlouvala ona a přiznala se, že jen nevěděla, jak začít, tak prostě začala tam, kde skončili. Vidí na něm úlevu z toho, že mu nic nevyčítá. Podívá se mu do jeho očí, když se k ní ještě o něco přiblíží. Je ještě o něco vyšší než Kol, takže zrak musí zvedat o něco výš, ale není to tak hrozné, protože ona sama je dost vysoká. Upřímně se usměje, když se začne smát té její poznámce o popichování.) Tak teď jsi udělal chybu, že jsi mi to povolil, protože se mě a mých poznámek už nezbavíš. (jemně se zasměje, ale opravdu jen na chvíli, protože se ze smíchu vrátí k lehkému pousmání a následně zase vážnému výrazu, protože když se zmíní o tom, že mu to nebylo nic platné, ví přesně, co má na mysli. Kol mu nedal pokoj. Když byla u Bena, myslel si, že je s Jacksonem v zátoce a jel ho tam "navštívit." Teď možná tak trochu děkovala Claire, že to dopadlo, jak to dopadlo, ale to neznamená, že by ji snad měla začít mít ráda. ) Vím o tom. (sklopí provinile zrak, protože Jackson chtěl mít klid a místo toho měl porci Kola navíc.) Omlouvám se, Jacksone. (podívá se nu do očí a vydechne) Myslel si, že jsem tam s tebou (neosloví Kola jménem, místo toho ho tituluje "on") Že ho s tebou podvádím. Teda, myslí si to stále. (kousne se do rtu a na chvíli se podívá jinam) Je uřknutý. Můj bratr se o to postaral. Je mimo sebe, neví, co dělá. Myslí si, že je v pořádku, i když není. (zakroutí hlavou a na chvíli prostě jen zavře oči, jako by si od něčeho chtěla ulevit.) To je jedno (řekne nakonec a pohledem se vrátí k němu. S překvapením zjistila, že mezitím přešel až k ní, takže je teď dělí pár centimetrů.) Ano, jako by se nic nestalo. (pousměje se a všimne s, že jeho pohled na ní zůstává o něco déle, když se zmíní o tom, že s Kolem je konec. Malinko z toho znervózní, ale nedává na sobě nic znát. Pak ale prudce otočí hlavu ke dveřím. Kol byl slyšet opravdu všude. Povzdychne si. Nikdy si nemyslela, že by to mohlo takhle skončit. Kola milovala, ale nechtěla, aby ji ten vztah zničil. Otočí se zpět k Jacksonovi) Nevšímej si toho. Ignoruj ho. (doporučí mu)

Myslím, že kdyby nám řekl pravdu, Sophie, tak bych nikdy na to nepřistoupila. Byla jsem nejdřív na sebe tak hrdá, že vybrali práv mě na Sklizeň. S Monique jsme byly nejlepší kamarádky, tohle nás rozdělilo. Mohlo to být všechno jinak. Ale zase bych nepoznala Marcela. Možná je upír, ale...je to Marcel. *Pokrčí rameny. Ani neví, zda by teď chtěla vracet čas do doby Sklizně. Zřejmě ne, takhle to prostě mělo být. Jí a Monique nebylo souzeno být přítelkyně. Ani neví, zda by se se Sophie měla bavit zrovna o Monique, musí to být pro ni samotnou hrozné, co se stalo z její neteře. Takže se už dál k tomuhle nevyjadřuje, raději by to téma uzavřela úplně.* Vlastně mě k návratu do školy tak trochu dotlačil Marcel, ale je pravda, že jsem neodmítala. Byl to jediný způsob, jak si navrátit trochu té normálnosti do svého života. Kdybych byla zavřená tady s upíry po celé dny, zřejmě bych se za chvíli z toho zbláznila. Navíc Marcel tráví hodně času pryč. A já jsem ráda, že mohu být ve škole, řešit normální věci, normální problémy s normálními lidmi. Jsem ti vděčná za to, že mě nechceš tlačit do věcí covenu, abych k tobě byla zcela upřímná, stejně bych se nenechala. To, že začínám věřit tobě neznamená, že věřím ostatním. Chci si dělat věci podle svého. *Řekne rozhodně. Ať už Sophie přijme tento fakt nebo ne, stojí si za tím. Je jiná, než byla na začátku. Je jiná, než ji Sophie poznala, jiná byla v průběhu a i teď je jiná. Všechno, co se stalo na ni nechává pozůstatky. Jak už již zmínila. V covenu je jen díky Sophie, nic víc, nic míň. Dále Sophie naslouchá, když znovu naváže řeč o Benjaminovi a její proměně v upíra.* Mohla bych tě já snad soudit za to, že spolupracuješ s upíry? Nebo že se s nimi bavíš? Ano, na Původní mám sice svůj vlastní názor, to jo. Ale sama bydlím v sídle, kde je spousta upírů, Marcel je upír a rozhodla jsem se, že budu s ním. Já bych neměla ani právo na to, abych tě nějak za to soudila. Nelíbit se mi může spousta faktů, co se týče vztahu mezi čarodějkami a upíry, ale sama nemohu na to nic namítat. I já mám přátelství s upírem. Jen ti chci říct, aby jsi byla opatrná ohledně toho, komu věříš. Ať už je to coven, upíři nebo kdokoliv jiný. *Možná i tak trochu to říká kvůli Původním a nemyslí si, že Sophie tahle narážka nedojde. Z vyprávění, co ví od Marcela a jenom té špetky poznání si dokáže o nich utvořit svůj vlastní názor. Myslí si, že všichni z nich mají masku pod kterou se schovávají. Ona ani nemá důvod, aby jim věřila.* Pokud se nestane něco vážně převratného, myslím, že toho litovat nebudu. *Když se Sophie zmíní o tom, že kdyby něco potřebovala, ví, kde ji najít, tak udělá něco mezi úšklebkem a úsměvem.* Já vím, děkuji. Ale myslím, že momentálně mým jediným problémem je to, jak vypočítat správně matematickou rovnici. A jsem za to ráda. *Věnuje Soph úsměv. Ví, že jí na jednu stranu lže, ale nemusí ji vyprávět o tom, co má v plánu. Nepotřebuje pomoc, ví, že to zvládne sama a nechce to říkat nikomu. V tomhle se bude spoléhat jenom sama na sebe. Podívá se potom k oknu, venku už je vážně tma. Zítra se asi vrátí do svého doupěte v kostele. Musí nějak přijít na to, jak to udělat. Vždycky je nějaký způsob a ona ho najde, za každou cenu. Jenom si musí promyslet, jak to všechno udělat, aby nikdo neměl podezření s tím, že se o něco pokouší. Marcel by to z ní jistě chtěl vytáhnout a ona mu nehodlá vysvětlovat své úmysly. Nejdůležitější je to, aby co nejdřív sehnala potřebné věci a naučila se to kouzlo.*

(Lehce kývne hlavou, když Davina začne vzpomínat, jaké to bylo před Sklizní. Moc dobře si ještě pamatuje, jak byli dívky vybrány a ona tam přišla a křičela na Bastianu. Myslela si, že z toho aspoň holky vycouvají, ale nestalo se tak. V té době jí neposlouchal vůbec nikdo. Teď, když na to myslí, přijde jí to jako ten nejmenší problém, který se kdy stal.) Já vím. Je mi jasné, že ty by jsi na to nepřistoupila, ale jiná dívka možná ano. Ale jde o to, že by jste věděli do čeho jdete a rozhodli by jste se dobrovolně. (Sklopí zrak na chvíli. Nechtělo se jí rozhodně bavit o Monique. Nebylo to sice pro ní už tolik bolestné, ale s Davinou se o tom bavit nedokázala. Davina znala Monique ještě před Sklizní a znala ji hodně dobře, a proto to nejspíš nechtěla rozebírat. Zvedne poté pohled opět k ní.) Já vím, mluvila jsem s ním o tobě. Taky bych se nejspíš brzy zbláznila, kdybych měla trávit čas jen tady s upíry. Sice proti nim nic nemám, ale pochybuji, že bych si s nimi měla co říct. Snad jednou začneš věřit i dalším z covenu. Ne všichni jsou stejný jako Bastiana nebo Agnes. A teď nejspíš v covenu zůstali jen ty, kteřím opravdu věřím. (Nevadí jí vůbec, že by se Davina nenechala do něčeho nutit, spíše za to byla ráda. Měla svou hlavu a věděla, co chce. Rozhodně se změnila a není divu poté, co všechno prožila. Ale byla by rozhodně ráda, kdyby se sblížila i s jinými členy covenu. Možná by si rozuměla s Kate nebo Kalebem, ale když teď nad tím přemýšlí, tak ani neví, jestli se Kaleb náhodou nepřidal na Benjaminovo stranu a opravdu doufala, že ne. Poslouchá Daviny další slova a musí se trochu pousmát.) Jo ty by jsi mě rozhodně soudit nemohla. Máš pravdu. Nejspíš právě Původní jsou ten největší problém. Nikdo jim nevěří. Ale někteří nejsou tak hrozní, jak se o nich povídá, ale každý má svůj názor. Neboj se, budu opatrná. (Neujde jí ta Daviny narážka. Ona Původním nevěřila a chtěla, aby si i Sophie na ně dala pozor a to samozřejmě ona dělá. Navíc ona se stejně bavila jen s Elijahem a tomu opravdu věřila.) Taky jsem nemyslela, že se to vždy musí týkat magie nebo nadpřirozena obecně. I kdyby jsi potřebovala jen poradit, co na sebe, tak dej vědět. Což mi připomíná, že jsem ti slíbila ty nákupy. (Pousměje se. Nákupy jí slíbila vážně už docela dávno. Vlastně to bylo na té párty, kde jí Rebekah zlomila vaz a od tý doby s Davinou vlastně skoro nemluvila. Aspoň ne pořádně. Začne očima bloudit opět po pokoji a přemýšlí. Pak se opět pohledem vrátí k Davině a konečně vysloví otázku, a kterou se chtěla zeptat už jakou dobu.) Nepřemýšlela jsi někdy, že by jsi bydlela někde jinde? Vím, že ses rozhodla být tady s Marcelem, ale tady ti ne vždy je bezpečné a pochybuji, že tu máš tolik soukromí, které by jsi potřebovala. (Samozřejmě jí do ničeho nechtěla nutit, ale od toho útoku na sídlo prostě měla strach. Davině se sice nic nestalo, protože tu nejspíš nebyla, ale strach měla i tak. Kdykoliv se prostě mohlo něco stát a Marcel by tu třeba nebyl a Davině by se mohlo něco stát.)

*Tak nějak si myslí, že o Sklizni se vážně už bavit nemusí. Tohle téma bylo uzavřené. Ani Sophie a ani ona neměly na tuhle událost dobré vzpomínky. Obě vlastně rebelovaly, dá se říct. Sophie jinak, ona jinak, ale obě se tomu postavily. nemá cenu tohle dál rozebírat, Sklizeň už byla dávno za nimi. Cítíla z ní, že téma o Monique není právě vhodné. Neměla ji vůbec zmiňovat, ale ped tím, než se to všechno stalo, tak jí na Monique opravdu velice záleželo.* Ano, taky si s upíry nemám rozhodně co říct. Vlastně se tady všem v domě vyhýbám, abych řekla pravdu. A myslím, že mi to jde skvěle být neviditelná. Z Původních nepotřebuji vidět nikoho, všichni se starají o tu těhotnou vlkodlačici. *Poznamená. Pro ni to bylo dobře. Nemusela alespoň na nikoho v domě narážet, ale cítila, že tady nemá ani trochu soukromí. Kamarády si přivést do Abattoir rozhodně nemohla, to nepřipadalo vůbec v úvahu. Takové myšlenky si ovšem nechává jenom pro sebe.* Možná všichni nejsou stejní, ale i já jsem tam černou ovcí, dalo by se říct. Moje minulost není zrovna nejlepší, co se týče covenu a coven to moc dobře ví. Nebráním se navázat se členy kontakt, jenom to nevyhledávám. *Opět pokrčí rameny a na chvíli se podívá někde ke své hromadě učebnic, papírů a všech různých věcí. Je to opravdu zvláštní, že najednou má alespoň trochu jiný život. Není zavřená v podkroví, nemusí se schovávat před světem, nemusí se bát magie, která ji v jednom ohledu ničila. Teď to má pod kontrolou. Na odpověď, že přece jen bude opatrná, tak se znovu podívá na ni a přikývne. Ví, že nemusela Sophie nijak radit, přes to, to ale vyslovila. Nad nákupy se pobaveně usměje.* Myslíš, že mě Marcel založí? *Zasměje se a prohrábne se rukou ve vlasech. Vlastně ta myšlenka, nápad se jí zamlouval. Byla to normální puberťačka, kdyby mohla, má oblečení ze všech obchodů, které v New Orleans byly.* Můžeme se v nejbližší době sejít a zajít na nákupy. Ovšem když budeš mít čas, nebudeš zrovna řešit své záležitosti a nebo nějaké pracovní ohledně Rosseau's. *Tím její nabídku přijme a znovu se pousměje. Nikdy nevěřila tomu, že by snad ty dvě mohly být nějak kamarádky nebo se tak alespoň spolu baví. Spíš by řekla, že si k sobě hledají stále cestu, ale jde jim to dobře. Nad její otázkou či nabídkou, neví, jak přesně to má brát se trochu zarazí. Ano, na jednu stranu by chtěla odtud pryč, ale na druhou stranu se rozhodla, že bude tady a co potom Marcel? Vzal by to v pohodě, že odejde nebo...tuhle myšlenku nechala viset ve vzduchu. Nebyla si tím jistá, nevěděla přesně, co má Sophie odpovědět. V její tváři jde vidět překvapení a zároveň i nejistota.* Neříkám, že jsem o tom nepřemýšlela, ale nevím. Sophie, není to tady bezpečné, ale kde je? *Pozvedne obočí. Nemyslí si, že někde jinde ve městě by byly bezpečné místa pro stvoření, jako jsou ony. Nadpřirozené bytosti nemají prostě klid, tohle si myslela. Neuznávala opravdu žádné místa za bezpečné.* Chceš mi navrhnout návrh, který si mi podala už před tím? Že bych byla u tebe? Alespoň tak si to navrhovala, myslím. *Ušklíbne se, ne nad její nabídkou, ale nad tím, že si zatraceně nemůže vzpomenout, jak to přesně bylo. Měla dojem, že kdysi ji Sophie nabídla bydlení u ní, ještě, když chtěla dát ji, Abigail a Monique tak nějak dohromady po Sklizni. Ale ona nechtěla a vrátila se tady. Věří, že tam by s kamarády trávit čas mohla, jako normální dívka, ale v tuhle chvíli si nebyla jistá, co přesně má na to odpovědět.*

(Naprosto Davinu chápe, že si s upíry nemá co říct. Taky, co by si povídala puberťačka s upíry, kteří každou chvíli jen chlastají nebo co vlastně celý den dělají.) Můžu potvrdit, že ti to jde dobře, být neviditelná. Kdybych se před Elijahem nezmínila, že tu bydlíš, tak to do teď neví. Jo těhotná vlkodlačice. (Ušklíbne se. Samozřejmě, že Původní jí věnovali veškerou svou pozornost, když tu byl Benjamin, který jí chtěl zabít. Tedy její dítě, ale to je ještě nenarozené, takže vlastně i ji.) Já jsem byla taky černou ovcí a teď jsem Starší. (Pokrčí rameny. Nebude nutit Davinu, aby se spřátelila s ostatními, ale byla by za to ráda. Navíc, kdyby se spřátelila s Kate, tak by jí aspoň mohla něco naučit. To by pak bylo docela zajímavý. Mladší dívka učí starší.) Třeba to teď půjde lépe. Vlastně máme novou členku O něco starší, než jsi ty. A nemá žádné předsudky vůči nikomu. (Mírně se pousměje. Zmínila by se i o Kalebovi, ale o jeho věrnosti k ní si nebyla tak jistá. Přeci jen stále nenáviděl upíry a Benjamin všem pěkně vylíčil její minulost i současnost s upíry a ke všemu, to jak se na chvíli stala jedním z nich. Bude muset, co nejdříve zavolat Margaret. Kouká se na Davinu, která se teď kouká po pokoji a nad něčím očividně přemýšlí. Využije toho a odepíše Margaret na zprávu, že jí pak zavolá. A pak odepíše i Kate.

kód:

Ahoj Kate, děkuji za upozornění. Už o všem vím. Promiň, že píšu až teď, ale dnešek je opravdu hektický.

Odešle to a mobil zandá zpátky do kapsy kalhot. Podívá se na Davinu a krátce se zasměje.) Určitě, ale klidně tě založím i já. (Marcel měl jistě více peněz než ona, ale peníze za oblečení pro Davinu klidně utratí. Navíc by to i pro ni bylo příjemné odreagování. Ale také si uvědomovala, že díky Davině byla aspoň trochu užitečná pro jednu puberťačku, která bohužel nebyla její neteř a Monique jí v tomhle směru opravdu chyběla. Jenže Davina nemohla nahradit Monique a ani by se o to nikdy nesnažila.) Pokud nebudu řešit nic ohledně toho zmatku ve čtvrti, tak si čas jistě najdu. Práce v Rousseau's může počkat. (Klidně mohla nechat i ty blbý záležitosti ohledně Benjamina a vlkodlaků nechat být a prostě jít s Davinou na nákupy. Jeden den by se bez ní jistě obešli a ona je stále jen člověk, který potřebuje chvilku klid, aby se z toho všeho nezbláznila. Dívá se jí do tváře a snaží se z něj vyčíst, jak nejspíš bude reagovat na její nabídku. Neujde jí její překvapení i nejistota. Kdyby jí někdo nabídl přestěhování, tak by nad tím nejspíš uvažovala hodně dlouho, než by se rozhodla. A hlavně pokud by se měla odstěhovat od někoho, kdo se dal nazvat její rodinou. A Marcel pro Davinu byl rodinou.) V tuhle chvíli skoro nikde, ale vlkodlaci zaútočili na sídlo a mají nad upíry teď převahu díky měsíčním prstenům. Ke všemu to stále není vyřešené a díky tomu to tady není už vůbec bezpečné. Navíc sem má volný přístup naprosto každý. (Nechce ji nějak přesvědčovat, i když to tak zní, ale jen jí prostě předkládá důvody, proč to tu není opravdu bezpečné. A díky vlkodlakům bylo tohle sídlo terčem.) Ne tak docela. Před tím jsem si myslela, že by jste mohli být ty, Monique a Abigail společně v jednom bytě. To nevyšlo. Není to přímá nabídka, aby jsi bydlela u mě. I když ta možnost tu je také. Mohla by jsi být u mne, ale vlastně by jsi měla vlastní byt. Nebo by jsi mohla mít vlastní byt naprosto někde jinde. Nebo prostě by jsi byla, kde by jsi chtěla být. Jen to byla taková otázka. Nechci tě tahat od Marcela, ale jen si nemyslím, že to tady je tak bezpečné, jak jsem si dřív myslela. Dřív jsem si myslela, že by tě Marcel ochránil, kdyby něco nebo jakýkoliv jiný upír, ale když se nedokážou ubránit vlkodlakům ani sami upíři, jak by mohli chránit tebe? (Povytáhne obočí. Z jejího hlasu i výrazu jde vidět, že má prostě jen od Davinu strach. Nebylo v tom nic jiného, jen čistá obava o její zdraví. Navíc k Davině do bytu by se aspoň bez pozvání nedostal žádný upír a mohla si tam i vytvořit ochranné kouzlo, aby se tam nedostal vůbec nikdo. To by sice musela zrušit a obnovit, když by k ní přišel někdo na návštěvu, ale to bylo to nejmenší.)

*V přítomnosti Genevieve, kdy mají klid na to si povídat, nikdo je nešpehuje, nemusí se obávat nějakých následků. Ten klid mu přijde neskutečně zvláštní. Hlavně po poslední době, kdy se téměř nezastavil. Samozřejmě má na paměti skutečnost, že se právě nachází v upířím doupěti a diví se, že mu ještě nikdo nepřišel dát do zubů. Má pocit, že se mu to s Gen musí zdát a každou chvíli se probudí a bude vše, jako před tím. Ten úžas z takové situace se promítá do jeho pohledu. Vypadá jako by téhle skutečnosti stále ještě nevěřil. Na tváři se mu objeví spokojený výraz po té, co vidí, že jeho úmysl pobavit Genevieve byl úspěšný. Užívá si její úsměv. V poslední době je tento jev pro něj velmi vzácný. O to více si ho cení. Z její poznámky o tom, že se jí už díky tomu nezbaví se pobaveně dál usmívá.* Jestli si myslíš, že mě tím nějak odradíš nebo zastrašíš, Genevieve... *Odvětí a zavrtí hlavou.* Ale beru tě za slovo. *Dodá s významným pohledem. Samozřejmě naráží na to, kdy řekla, že se jí už nezbaví. Její slova se mu velmi zamlouvají, ačkoliv to tak naplno zatím odmítá přiznat. Usuzuje, že troch odlehčené konverzace prospěje jim oběma. Dlouho se mu to, ale nedaří udržet. Zvážní, když se Gen zmíní, že o Zátoce a jak tam Kol řádil ví. Dívá se jí z té vzdálenosti, která není velká do očí. Je vidět, že ještě teď z toho není nadšený. Zlostně se mu při té vzpomínce zablýskne v očích.* Ohrožoval mé lidi... *Zavrčí podrážděně.* Zažili si hodně už před tím a on... Chtěl to tam vypálit. *Neví, kolik o tom Genevieve slyšela.* Byl jak utržený ze řetězů. Mohl jsem říkat, co jsem chtěl stejně mě ignoroval. Opakoval pořád to své. *Nechápe, jak Gen mohla být s takovým žárlivým magorem.* Ty se, ale nemáš za co omlouvat, Genevieve. *Zarazí ji a nechápavě na ni koukne.* Ty jsi nic neudělala. *Zavrtí hlavou, aby pochopila, že ji z ničeho neobviňuje.* Nebýt Claire... *Naznačí, ale nedokončí. Nechce to připomínat a věří, že si to Genevieve dokáže domyslet. Ani neví, že Genevieve Claire nemá v lásce. Jemu, ale už párkrát pomohla a když se dohodla s Kolem, tak tím pomohla všem v Zátoce. Zarazí se a znovu na Gen pohlédne, když mu řekne o tom, že je Kol uřknutý.* Tohle má na svědomí tvůj bratr? *Zeptá se trochu nejistě. Tohle vysvětlení mu, ale trochu objasní, proč mu Kol připadal, jako nepříčetný.* Ovlivnilo ho to hodně? *Koukne na Gen tázavě. Sleduje ji, jak zavře oči. Vidí, že ji to trápí.* Pomůžeš mu, Gen? *Chce vědět, jestli se to dá zvrátit. Ještě mu nedochází, že Kotva nemůže být zároveň i čarodějka. Netuší ani to, že to všechno je také Benjaminova práce.* Jedno to není, Gen. *Zavrtí pak hlavou a opětuje její pohled.* Ještě pořád jsme tvého bratra nezastavili. *Znovu zavrtí hlavou a nesouhlasně se zamračí. Zkoumavě se na Genevieve podívá, jako by snad mohla mít ohledně toho nějaký nápad. Na moment se jeho tvář zase rozjasní.* Děkuji, Gen. *Je rád, že to nakonec mezi sebou dokázali vyřešit k jejich spokojenosti. K jeho rozhodně ano. Vztek na Kola za ty jeho urážky z něj pomalu vyprchá, když teď ví, že není sám sebou. Stojí ho to sice hodně ovládání, ale zavrtí nad ním hlavou.* Přežil jsem setkání s ním, přežiju i jeho urážky. *Zavrčí. Pak se konečně dostane k jejímu jídlu, které si sebou donesla a ještě stále se ho netkla.* Přišla si se najíst, vzpomínáš? *Pohlédne jí do očí a pak kývne hlavou dolů ke stolu a ukáže na ně očima. Vrátí se pohledem zase do její tváře. Je jasné, že jí nedá pokoj, dokud to neudělá.*

(Musí se pousmát nad jeho překvapeným a nevěřícným výrazem. Jako by opravdu pochyboval o tom, že tam s ním teď stojí a vede s ním konverzaci. Ale opravdu je to ona, z masa a kostí. Teď spíš z těch kostí, protože jí vystupovaly všude po těle, jak byla hubená. Opravdu by potřebovala klid, aby neměla žádný stres a mohla pravidelně jíst, aby se znovu dala do pořádku, ale bohužel jí to stejně asi nebude přáno.) Nesmíš se divit, když mi někdo nahraje na smeč, byl by hřích toho nevyužít. (pokrčí rameny a znovu se usměje, i když je její úsměv malinko posmutnělý a unavený, ale není se čemu divit. Kol a Benjamin ji za poslední týden vysáli tolik energie, že ji asi jen tak zpátky nedostane. O to víc, když už teď není čarodějka. Jakmile začne Jackson mluvit o událostech v zátoce, tak se zamračí. Nevěděla, že tam Kol vyváděl až takhle. Myslela si, že tam přišel jen za Jacksonem, aby ho mohl obtěžovat, ale on chtěl vypálit celou zátoku? Proklínala Benjamina, že tohle Kolovi udělal. Ano, Kol byl žárlivý, možná by Jacksonovi rozbil ciferník, ale rozhodně by nebyl takhle surový ani poprvé, ani podruhé.) Právě proto, neudělala jsem nic, Jacksone. I kdy v tu chvíli jsem ani nemohla, ale mohla jsem předtím, nebo... měla jsem poznat, že Kol není v pořádku, měla jsem poznat, že je uřknutý. (podívá se nějak za Jacksona a kousne se do rtu. Se svraštělým obočím zakroutí hlavou. Měla to vědět, měla to zjistit, tohle by se nemuselo stát. Nic z toho. Mohla mu pomoct mnohem dřív. Ale teď. Teď už mu vlastně ani pomoci nemůže, nemá jak.) Měla jsem to zastavit už mnohem dřív. Benjamin ale věděl, co dělá. Věděl, jak mi zkazit život, když mi ho nebude kazit on sám. A kotvou mě udělal v opravdu ideální chvíli. Přišla jsem domů, Kol byl nepříčetný a já se nemohla bránit. Musela jsem jen trpět jeho zacházení a dívat se na to, jak je z něho úplně někdo jiný. (hlasitě polkne. Má uslzené oči, ale nepláče, spíš zatíná zuby a pěsti vztekem. Ne jen na Bena, ale hlavně taky na sebe. Zlobí se na sebe.) Pomohla bych mu ráda. (podívala se zpět na Jacksona a trochu uvolnila to napětí ve svém těle) ale nemám jak. Já už nejsem čarodějka. Nemám magii. Jsem prostě jen kotva. (zakroutí hlavou) Jsem k ničemu. (sklopí zrak a zopakuje tak větu, kterou jí Benjamin vštěpoval do hlavy už tolikrát. Vždycky jí říkal, že je jenom nicka a zůstane jí, pokud ho nebude poslouchat a nebude dělat vše po jeho. Nakonec si sedne do křesla vedle stolku, na které si položila jídlo, protože se celá roztřásla. Bolí jí to, tak moc jí bolí vědomí, že Kol je na tom takhle a ještě víc ji bolí to, až Kol bude oduřknutý, tedy doufá, že bude, a pak si uvědomí, co vše dělal. A ona se mu bude muset dívat do očí a říct mu, že je konec, že tohle prostě nezvládá. Když začne Jackson mluvit o jídle, jen se podívá na ten salám a ten chleba a zakroutí hlavou) Přešla mě chuť.

*Podívá se na ni a nakrčí obočí. Takže, že by se přece jenom s jedním z nich přátelila více?* Elijah? Bavíte se spolu hodně? Ne, nic mi neříkej. Není mi nic do toho. *Pousměje se na ni, i když by i tak ráda věděla, jak moc Sophie vychází s Původními. Nebo lépe řečeno, jak moc vychází s Elijahem? Nebylo jí nic do toho, ale i přesto se zajímala. Tak přece jen to byla malá zvědavá čarodějka.* Ano, ale ty jsi chtěla být Starší, ne? Já se cítím prostě silná i bez covenu. Nevím, asi to beru teď jinak. Možná časem na všechno změním názor, snažím se ještě vypořádat se všemi změnami. *Teoreticky už byla s tím vypořádaná, jenom na coven si musí opět zvyknout. Předtím to bylo jiné, teď je to naprosto převrácené. Potřebuje čas, hodně času. Její život je prostě vzhůru nohama a až se bude připravená na to, že by se měla více zapojovat do věcí covenu, tak to udělá. Zvědavě na Sophie pohlédne, když se zmíní o nové člence. Chce je snad seznámit? Možná by mohla, normálně by se asi stáhla, řekla by, že ne. Ale tak přece jen navázat přátelství nebo nějaký kontakt s jinou čarodějkou by nebylo až tak špatné.* Při další schůzce covenu nás třeba můžeš představit. *Nakonec s tím tak nějak souhlasí, spíš jí to navrhne. Třeba i tím Sophie udělá radost, co ví. Usměje se potom ještě víc, když řekne, že by ji klidně založila i ona.* Prosím tě, nebudeš utrácet peníze, když z Marcela toho mohu dost vytřepat, ne? *Zasměje se tomu. Samozřejmě, že žertovala. Nikdy nemyslela na Marcelovo bohatství a na jeho majetek, to rozhodně ne. Požádala by ho o peníze, zřejmě. Žádné totiž ona sama neměla. Ale že by z něj vytahovala fůru peněz? To ne. Taková zase nebyla. Ty nákupy ji přijdou jako příjemné odreagování a určitě i pro Soph. Stejně se tak trochu divila tomu, proč se s ní Sophie tak moc baví. Ona byla starší, měla naprosto jiné představy o životě, jiné věci, o které se musela starat. Možná proto, že je to bývalá kamarádka Monique? Na jednu stranu tomu nerozuměla, ale vyptávat se na to nehodlá. Nechce zničit to, co se zdá být dobré. Za chvíli ale zvážní, protože se dostanou k tématu, které jí úplně až tak příjemné není.* Ano, já vím, že vlkodlaci teď mají převahu. Ale stále jsem čarodějka, věřím, že bych se...sad, dokázala bránit. *Věřila si v tohle a proč ne? Sice před tím měla moc všech čarodějek a tak dokázala ovládat vše, na co si vzpomněla. Ale ji zajímal jen Marcel a ona. Je dva by se snažila zachránit a ostatní by prostě měli smůlu. Nechtěla to říkat nahlas, ale šlo to z ní dost vyčíst.* Budu nad tím uvažovat, Sophie. Slibuji, že ti dám vědět o tom, jak jsem se rozhodla. *Přikývne na svá slova. Když to tak Sophie vyprávěla, znělo to rozumě. Koneckonců Marcel s ní čas nijak zvlášť netrávil a kdyby chtěl, mohl ji navštěvovat. Ovšem nechce hned skočit po nabídce, než se jí to nerozleží v hlavě. Ale lákalo jí to, hodně. Kousne se do rtu, ale za chvíli ho zase pustí. Opět se podívá ven z okna a pozoruje tmu. Poté se podívá na Sophie.* Sophie, zřejmě už půjdu do sprchy a začnu se připravovat na další den do školy, ano? Máme toho docela hodně a já jsem hodně před tím zameškala. Nebude ti to vadit? *Pousměje se na ni omluvně. Její přítomnost ji rozhodně nevadila, konečně si měla s kým popovídat pořádně. Jenom se snaží zapadnout do života, který teď žije a úplně to odfláknout nechce. A je pravda, že co se týkalo školy, měla toho hodně a zatím na učení dnes nesáhla.*

Co je k smíchu? *Zajímá se, když zahlédne, jak se Genevieve usmívá. Sleduje ji při tom. Pořád se na ni nemůže vynadívat. Roztáhne rty do širšího úsměvu, po její poznámce.* Ale mně to nevadí, Genevieve. *Zavrtí hlavou.* Začínám si zvykat. *Ujistí ji a při tom mu cukají koutky. To ho rychle přejde, jakmile si všimne té změny v její tváři. Sleduje ji znepokojeně. Byl raději, když se usmívala. Více už se k Zátoce raději nevyjadřuje. Nechce Genevieve trápit, více, než už je. Chtěl by to otočit. Po jejich sebeobviňujících slovech se na ni podívá, jako by nevěřil, že tohle říká. Nakloní při tom hlavu slabě na stranu.* Víš, že tohle už nejde změnit a tím, že se tím budeš užírat to nezlepšíš. *Zamračí se teď nesouhlasně on.* Nech toho, Gen. *Požádá ji o něco tiššeji a s výdechem zavrtí hlavou. Genevieve ovšem pokračuje a tak na chvíli zmlkne a poslouchá ji. Ve tváři má ovšem nesouhlasný podmračený výraz. Kdyby měl Benjamina po ruce, za to, co Genevieve provedl by ho asi přetrhnul. Doslova. Cítí, jak v něm vůči tomuhle chlapovi stoupá zlost.* Gen. *Natáhne k ní ruku zlehka se dotkne konečky prstů hřbetu její ruky, je u ní blízko, takže na ni hravě dosáhne. Chce, potřebuje ji rozptýlit, aby na to nemyslela, i když chápe, že to nebude tak lehké a nejspíše potrvá, než se s tím vyrovná.* Mrzí mě to. *Poznamená. Ví, že to, co Genevieve prožívala bylo i kvůli tomu, že se s ní stýkal a Kol o tom věděl. Nahlas to, ale nepoví. Nemá to smysl. Nic to nezmění. Pohlédne na ni nevěřícně, když slyší, že už není čarodějka, že je jen Kotva. Je to pro něj šok. Nesouhlasně ale zavrtí hlavou a zamračí se, potom, co pronese.* Genevieve, ty rozhodně nejsi k ničemu. *Pronese přesvědčený o svých slovech.* Něco takového od tebe už nechci slyšet. *Pohlédne na ni varovně.* I bez magie jsi úžasná žena. *Pokračuje dále a dívá se jí do očí. Nejsou to z jeho strany, jen prázdná slova. Myslí si to o ni po celou dobu, co ji zná. Sleduje ji starostlivě, když se posadí. Chtěl by vědět, co se jí honí hlavou. Nechce se jí ptát. Nevěří, že je to něco hezkého. Přejde k ní a skloní se vedle křesla, kde se Gen posadila.* Musíš jíst, Gen. Potřebuješ sílu, abychom to všechno zvládli. *Poznamená. Mluví k ní trpělivě, jako k dítěti, ale přesvědčivě. Zvedne k ní hlavu a zadívá se jí do očí. Je vidět, že o ní má starost.*

(Zasměje se, když se Davina začne ptát na Elijah, ale pak od toho hned upustí. Přišlo jí to celkem vtipné.) Přátelíme se spolu, ale většinou řešíme chaos. Takže to je spíš takový kolegiální vztah. (I když Elijaha brala jako svého přítele, většinou se opravdu bavili jen o Benjaminovi, vlkodlacích a tak dále. Jeden o druhém věděli jen základní informace, i když v poslední době se mu dokonce svěřila i se záležitostí o Monique a on jí vyprávěl o jeho matce a otci. Stále to byl více kolegiální vztah než přátelský, alespoň jí to tak připadalo.) Chtěla i nechtěla. To je hodně komplikované. Díky Genevieve jsem k tomu všemu začala přistupovat naprosto jinak. Každý se musíme vypořádat se změnami. (Kývne na pochopení. Davina byla opravdu silná dívka. A v jejích letech to bylo opravdu obdivuhodné. Věří tomu, že bez covenu by to stále byla ona a šla si za svým. Ale kdyby odešla z covenu, nejspíš by to zklamalo Sophie. Chápala by to, ale zklamalo by jí to. A teď měl coven jiná pravidla a vlastně nijak nikoho neomezoval. Proto doufá, že si Davina zvykne a vlastně každý člen covenu.) Klidně se můžete seznámit samy. Pracuje u mě v baru. Ukecaná zrzka, tu nepřehlédneš. Ale tohle je na tobě. Jen mi přišlo, že by jste si možná rozuměli a ona tu navíc taky nemá nejspíš moc přátel. Je tu teprve dva měsíce. (Nejspíš to vypadalo, jako by snad na Davinu tlačila nebo něco, ale jen jí nabízela možnosti. Ale nejspíš by s tím měla přestat. Vypadá pak, jak člověk, který jí nutí do přátelství a stěhování a bůh ví čeho ještě. Neměla by tolik zasahovat do takových věcí. Opět se zasměje při jejích slovech.) Jo máš pravdu. Marcel má víc peněz přeci jenom. (Opět se tomu krátce zasměje. Samozřejmě pochopila, že to byl jen žert. Přeci jen k čemu by mladá dívka jako ona potřebovala mnoho peněz, kterými Marcel oplývá? Oblečení by pak za chvíli neměla ani kam dát. Mohla si koupit auto, ale ani neví, jestli má Davina řidičák. A alkohol snad ještě nepila, aby se opíjela po večerech v baru. Vydechne a kývne na její slova. Opravdu by se snad dokázala ubránit a nechtěla jí to nějak rozmlouvat nebo snad pochybovat o jejích schopnostech. Měla obavy, ale nahlas je neřekla.) Dobře. Klidně to prober s Marcelem a prostě uvidíš. Byl to jen malý návrh, který samozřejmě nemusíš přijmout. (Uhne pohledem a koutkem oka se podívá ven z okna. Bylo už docela pozdě a ona si to ani neuvědomovala. Celý den strávila v tomhle sídle a stačila už mluvit se třemi osobami, když nepočítá toho upíra a krátkou návštěvu Hayley u Elijaha v pokoji. Jen s jednou osobou stále nemluvila a to s Genevieve a to přišla hlavně kvůli ní. Z myšlenek ji vytrhne hlas Daviny. Očima sklouzne k jejímu obličeji a pak trochu i pootočí hlavu, aby se na ní dívala pořádně.) Jasně, promiň, že tě tak zdržuji. Neuvědomila jsem si, že už je tolik a že do školy se taky člověk musí připravovat. Člověk zapomene, když už je pět let ze školy. (Usměje se a kývne.) Tak se měj a dobrou noc. (Podívá se na ní naposled a pak pomalu opustí její pokoj, aby jí dopřála konečně klid. Venku se chvíli rozhlíží, jestli neuvidí Genevieve a nakonec se vydá dolů, jí najít.)

Ne, nic, nic není k smíchu. Všechno dobrý. (skloní na chvíli hlavu a uculí se... nechce se vysmívat jeho výrazům, takže proto raději zvolila zpátečku a začala se tvářit naprosto normálně. Než ovšem začali mluvit o té zátoce. To zase naprosto zvážněla a dokonce byla spíš podrážděná těmi informacemi. Jack se k tomu ale už nevracel. Ovšem má jinou poznámku, a to k tomu, že si začal zvykat na její mnohdy nemístné poznámky. Ví, že to myslel v legraci, ale ona ví, co je to opravdu si na něco zvyknout. A ne zrovna zvyknout v dobrém světle. Vzpomněla si na to, jak si zvykla na to, že ji bratr ponižoval a týral a dlouhou dobu s tím nic nedělala, než se v ní vzedmula nová vlna vzdoru.) Ač je to od tebe myšleno v legraci, já to pojmu trochu vážněji. Můžeš to brát jako takovou radu, než začnu mít zase ty nemístné poznámky. (podívá se mu hluboce do očí, protože tomuhle chce dát opravdu důraz. Myslí to vážně, takže opravdu chce, aby tohle poslouchal) Nejhorší věc, kterou můžeš udělat - zvyknout si. (opravdu to říká takovým tónem, jako by za jejím sdělením bylo mnohem víc, jako by mu vdechla život a bylo to to největší varování. Když ji pak napomíná, tak jako by neslyšela a prostě mluvila dál. On se pak ale jemně dotkne její ruky, což ji přinutí, aby na chvíli přestala a poslouchala zase jeho. Chvíli tak sleduje místo, kde se jí dotkl, ale pak se mu podívá do očí) Nemusí tě to mrzet. Nemůžeš za nic z toho. (zakroutí hlavou a vydechne. Pak dále poslouchá, jak nesouhlasí s tím, že by měla být k ničemu, ale ona se tak v poslední době opravdu cítí. Vše, na co sáhne, je špatně, vždycky se něco podělá a ona už je ze všeho tak vyčerpaná. Její bratr měl nad ní vždycky navrch a teď? Teď je mnohonásobně nad ní. Jakmile jí řekne, že je úžasná žena i bez magie, tak se na něj trochu nejistě zadívá, ale nakonec se usměje a vyslechne si jeho poznámku o jídle. Podívá se na ten salám, vezme tu štangli do ruky.) Jsem tak úžasná, že bych s tímhle spíš někomu rozbíjela hlavy, než bych to opravdu snědla. (zasměje se. Nakonec si vezme alespoň tu kávu, která alespoň už nebyla tak horká a k tomu se aspoň zakousla do suchého krajíce chleba. Až půjde odsud ze sídla, tak se někde na jídle staví.)

Já se chtěl taky zasmát. *Ušklíbne se, když vidí, že Genevieveina reakce je opačná, než jaké chtěl svou otázkou dosáhnout. Raději toho, ale už nechá. Sleduje ji a uvažuje, nad čím Gen přemýšlí. Jakmile na něj Genevieve znovu promluví, zadívá se na ni. Poslechne si ji. Trošku ho to překvapí. On ač zpočátku ne právě nadšeně od ní vždycky bral slova k srdci. I když mu to podávala dost tvrdě a nepříjemně, tak téměř vždy to bylo podnětné a nutilo ho to přemýšlet. Gen na něj měla docela velký vliv. Na její slova proto i teď, jen vážně, chápavě přikývne.* Díky, Gen. *Pousměje se při tom na ni.* Co bych měl tedy dělat? Mě popichuje každou chvíli někdo. *Pokračuje.* Brácha, ty, nepřátelští upíři. *Jmenuje.* Většinou se to snažím přecházet. Beru to jako trénování mé výbušné povahy. Někdy se to hodí. *Dodá a slabě se pousměje. Pak si povzdechne a na chvíli zakloní hlavu a zavře oči, když má obličej zvednutý ke stropu. Probírat právě teď zrovna tohle. Přijde mu to podivné. Shlédne k Genevieve až znovu promluví. Poslechne si. Ví, že to nemohl ovlivnit, protože o Kolovi netušil a pak už bylo pozdě, ale nemůže se zcela zbavit slabého pocitu viny. Dívá se na ni dále, chce zjistit, jestli jeho slova na ni měla nějaký pozitivní účinek. Úsměv je pro něj, alespoň malá odměna.* Já to myslím vážně. *Odpoví jí, když si všimne nejistého pohledu. Něco takového mu k ní vůbec nepasuje. Když je pak skloněný u ní a pozoruje, jak si hraje s tyčkou salámu, po její poznámce se pousměje.* O pár hlavách bych věděl. *Poznamená napůl vážně, napůl v legraci. Po té dost užasle pozoruje, jak pije kávu a přikusuje k tomu suchý chleba.* To myslíš vážně?! *Ukáže na chleba a pak na ni nevěřícně hledí.* Tohle mi nepřijde jako zrovna nejvhodnější jídlo po třídenním půstu. *Pokračuje už normálněji.* Můžu tě vzít někam na jídlo? *Pohlédne na ni tázavě. V jeho podání je to více, než otázka.* Pořádné jídlo. *Dodá ještě. Myslí to opravdu vážně.*