The Abattoir

*Do domu přijela ještě před Elijahem a Marcelem. Venku zaparkovala auto a rozhlédla se. O kus dál šli nějací tři muži, tak je ovlivnila, aby ji zašli na plantáž po věci. Poté, co jim dala instrukce a oni následně odešli, se vydala dovnitř. Jakmile se dostala do dvora, tak se na ni upřelo několik upírských očí. Možná si říkali, co tam dělá Původní. Jenže ona je ignorovala a kráčela dál. Vystoupala po schodech nahoru a vešla do pokoje, který před sto lety býval její. Ve dveřích se zarazila, protože zjistila, že se v jejím pokoji nic nezměnilo. Nevešla sem před půl rokem, kdy tady byla za Marcelem, tehdy byli v jiném pokoji. Ani ji předtím nenapadlo zajít se podívat do svého starého pokoje, protože myslela, že se za ta léta nějak změnil. Až po chvíli konečně vešla dovnitř. Pomalu kráčela pokojem a rukou přejížděla skoro přes všechny kusy nábytku, které měla v dosahu. Pohladila takhle komodu, dvířka skříně, sloupek postele, až se nakonec dostala k oknu. Podívala se z něj ven na ulici a po pár vteřinách i okno otevřela. Zavřela oči a párkrát se zhluboka nadechla čerstvého vzduchu, který sem proudil zvenku. Po chvíli zaslechla jméno jejich rodiny, které někdo vyslovil venku na dvoře. Otočila se od okna a podívala se na otevřené dveře, přičemž se zaposlouchala do dění venku. Vzápětí zaslechla Marcela, jak řekl jméno jejich rodiny, ale nezněl zrovna nadšeně. Hlavně když zrovna mlátil do zdi. Mírně se nad jeho reakci zamračila a pomalu se vydala do jeho pokoje. Tam se zastavila mezi dveřmi a podívala se na Marcela, který k ní byl otočený zády a díval se z okna.* Čekala bych přívětivější přivítání. Takhle bychom si mohli myslet, že nás tady nechceš.

*Nespouštěla z něj oči, když kráčel k ní. Nechala ho, ať ji pohladí po zádech a ani proti jeho lichotkám nic nenamátala. Sice se domluvili, že se budou od sebe držet dál a ona sama neviděla v jejich vztahu nějakou budoucnost, protože každý chtěl něco jiného. Ale jeho jednání ji teď bylo příjemné. Pohlédla na  Marcela na židli.* A kdo říká, že tady jsme jenom na chvíli jako v hotelu? Plánujeme se tu zdržet déle. A nezapomeň, kdo tady z nás bydlel dřív.  *Překřížila ruce na hrudi a opřela se o rám dveří.*

Pochybuji, že by Elijah věděl něco o porušování dohod. *Poznamenala.* A já porušuji dohody jenom když se mi to hodí. Otázkou je, jestli se mi to hodí i v tuhle chvíli. *Mírně se nad tím pousmála, když byl blízko u ní. V tu chvíli by stačilo mírné naklonění dopředu a už by se navzájem dotýkali. Vlastně to i málem udělala, ale vyslovení jména Claire ji vrátila do reality. Ale aspoň ji potěšilo, jakým tonem její jméno říkal.* A co když se vrátí? Už jednou sis vybral ji místo mě. Může to nastat znovu.

*Jeho provokativní úsměv a jeho blízkost v jednu chvíli způsobili, že nakonec byla ráda, když odešel k oknu Nebyla si jistá, jak by to dopadla, kdyby stáli ještě chvíli takhle blízko. Přesto potom, co ji ujistil, že Claire je už opravdu pryč, tak přešla ona k němu a postavila vedle něj do okna. Nedívala se na Marcela, místo toho se dívala dolů. Její pokoj byl na stejné straně domu jako Marcelův, takže měli podobný výhled.* Chyběl jsi mi. *Pronesla po chvíli.* Ty měsíce, kdy jsme se nevídali a nemluvili spolu, mi vadily.

Poslední dobou si říkám, že by se mi taky hodilo, na chvíli vypadnout z města.  Poslední dobou je to tu takové... napjaté. *Pokrčila nad tím rameny.* Možná si udělám nějaký menší výlet až bude vyřešené všechno s Benjamine. Přesněji až bude Benjamin mrtvý. *Přejela pohledem na Marcela.* Napadá tě nějaké pěkné místo, které bys mi doporučil? *Pozvedla obočí. V hlavě přitom přemýšlela nad tím, že by mu navrhla, jestli by jel s ní. Nebyla si jistá, jestli tuhle variantu přijme. Také si nebyla jistá, co by se stalo, kdyby jel s ní.*

Nakonec by ve městě nezůstal vůbec nikdo. *Poznamenala a lehce se ušklíbla nad tou představou, že by všichni odjeli.* Vlastně jsem se s Klausem poslední dobou ani moc nevídala. On bydlel tady a já na plantáži s Hayley a Elijahem, občas i Kolem. Klaus tam za námi chodil jenom když neco potřeboval. *Na chvíli se zamyslela nad těmi dvěma zeměmi, o kterých se zmínil.* Asi spíš zaletím na Island. Iry jsem nikdy moc nemusela. *Sledovala ho, jak šel ke dveřím, a přemýšlela nad tím, co plánuje. Odpovědí ji byla jeho otázka, na kterou přikývla a šla za ním.*

Vždycky nás dokázala na nějakou dobu rozloučit jedna špičatá věc, kterou držel v ruce Nik... Ale i přes tu věc to je stále stejné. A momentálně už opět bydlíme spolu všichni tři. *Pousmála se* Jak se má Hayley se jí můžeš zeptat sám. Přestěhovala se sem taky. Vlastně kvůli ní se především sem stěhujeme všichni. Termín porodu se jí blíží a tak ji chce mít Nik poblíž. Elijah chce být taky poblíž, takže se přestěhoval taky. A já zase nechtěla zůstat na plantáži sama s Kolem, se kterým poslední dobou nějak nevycházím... A ani se není čemu divit. *Pokrčila rameny. Narážela tím trochu na událost s Kolem před rokem, ale bylo jí jasné, že Marcelovi to nedojde, když neví, co se tehdy stalo. Teda pokud mu to Klaus někdy neřekl, ale o tom pochybovala.* Možná to bude tou jejich irskou whiskey, kterou pořád pijou... Anebo tou zelenou barvou. *Poznamenala a sešla s ním dolu ze schodů. Usadila se na židli a po chvíli jí jeden z jeho upírů přinesl skleničku vína. Vzala si ji od něj a podívala se na Marcela.* Na co si připijeme?