The Abattoir

*Je už delší dobu vzhůru, ale zůstala ležet v posteli. Ne, že by se cítila špatně, takhle už to nebylo. Vlastně se cítila lépe, byla odpočinutá a nepřipadala si tak slabě, jako po tom, kdy skoro omdlela. Cítila se lépe v tom ohledu, že se jí nedělalo špatně skoro z každého pohybu. Jinak se lépe rozhodně necítila, sice je pravdou, že s Elijahem se konečně udobřili a tak jí jedna starost odpadla, taky ji slíbil, že se bude snažit pomoct vlkodlakům, ale stále tady byly další starosti. Na chvíli zavře oči a vnímá jenom to ticho, které naplňuje její pokoj. Ovšem jakmile uslyší zaklepání na dveře, hned zase oči otevře a podívá se ke dveřím, aby zjistila, kdo ji přišel navštívit. Jakmile v nich uvidí Klause, tak nejde přehlédnout v její tváři výraz překvapení. Opravdu nečekala zrovna jeho. Vlastně si myslela, že když už někdo přijde, tak to bude Elijah, ale ne on. Ne po tom, co se stalo. Leží na boku, jednu ruku má položenou na břiše a druhou má pod hlavou. Vyslechne si ho a uvažuje nad tím, zda má něco vůbec říct. Přišel tady, vidí, že je v pořádku, tak zase může odejít. Dle jeho postoje usuzuje, že ani nehodlá jít dál a zdržet se. Vážně to působí tak, že mu nehodlá odpovědět, že by se nejradši přetočila na druhý bok, aby se na něj nedívala. Ale připomene si zase to, že nechce mezi nimi další konfrontace, že by neměla mít takový přístup. Přišel za ní, což znamená, že se stará a je to u něj velký krok kupředu. Nemůže být ta, co mu to bude kazit.* Jsem v pořádku. *Odpoví mu možná po delší chvíli, než by mohl očekávat, ale hlavně, že promluví. Nakonec se posadí a oddělá peřinu do strany. Zatím zůstane sedět na posteli a pozoruje ho.* Dnes už se taky cítím lépe, vyspala jsem se z toho, takže....*Kousne se do spodního rtu a nespouští z něj oči. Neví, zda se chce bavit o tom, co se stalo. Prostě se to stalo a snad o tom nebudou vést konverzaci. Každý si stál za svým a ani jeden z nich se rozhodně neomluví, to je více, než jasné. Sjede ho pohledem, když tak stojí ve dveřích.*...jsi tady jenom na moment, aby ses ujistil jak jsem na tom a máš někde namířeno nebo hodláš vejít dál a zavřít za sebou dveře? *Povytáhne pravé obočí. Vlastně je dost možné, že půjde za Elijahem, aby si spolu promluvili o tom, co bude dál. Všechno Elijahovi vysvětlila, takže si nemyslí, že se bude ptát jí a rovnou to probere se svým bratrem. Možná by mu mohla ještě něco říct, ale není si jistá, zda to má právě teď cenu. Nakonec obočí zase stáhne nazpět do původní polohy. Rukou si promne krk a několikrát zakrouží hlavou. Ne, že by ta postel byla nepohodlná, spíš je to tím těhotenstvím a taky asi neležela zrovna správně, takže ji mírně bolí za krkem.*

*Tých pár sekúnd vlastne prevažne pozoruje len ju, občas podvihne tvár trochu hore niekam k oknám jej izby, ale prakticky to bolo vážne všetko, čo chcel a nemalo preňho cenu sa tu zdržiavať dlhšie. Rovnako ako na nej videl, že presne tak to pochopila a najskôr predpokladal v to, že k tomu nemá cenu niečo dodať, keďže okolnosti aj momentálna situácia boli už jasné. Chvíľu na nej vidí, ako rozmýšľa, zatiaľ čo on sa chce už pomaly otočiť, zavrieť za sebou dvere a odísť, ale z toho ho trochu vytrhne jej hlas. Na potvrdenie toho, čo na nej dnes zbadal, akonáhle ju uvidel, len kývne hlavou a zadíva sa na chvíľu niekam do zeme. Späť sa pozrie až po tom, čo zachytí, ako sa posadila na posteli a hlavou potočí mierne do strany.* To som rád...*Poznamená poniekiaľ sucho a celý čas, kým sa naňho pozerá jej pohľad opätuje. Bolo to až divné, ako sa jeho názor na ňu zmenil v priebehu pár mesiacov, keďže to uňho bola väčšinou dlhodobejšia záležitosť. Tak isto ako naberanie nejakej dôvery, ktorá bola aj tak sama o sebe už veľmi vrtkavá a hlavne prchká. Ona si na druhú stranu myslela, že ho vôbec nezaujíma a po narodení ich dcéry bude ešte menej, ale nakoľko k nej už teraz nadobudol nejaký postoj, len pôrodom sa to určite nezmení. Možno sa to nakoniec ešte upevní, keď spolu budú musieť vychádzať ešte viac. Stále má však pred očami situáciu zo včera a má pocit, že rozhodne nie je jediný, kto na ňu myslí. Ak sa staral, staral sa až príliš a občas to prehnal, lenže v tomto prípade si bol istý, že pravda je na jeho strane. Avšak nemá záujem ďalej rozoberať niečo, čo sa zdalo byť takmer uzavreté. Nad jej otázkou len mierne pootvorí ústa, než si spojí ruky za chrbtom a oblizne spodnú peru s pohľadom upreným niekam dole.* Vlastne máš pravdu, mám niekde namierené, ale ak som už tu, mám jednu otázku...*Prejde ďalší krok do izby, pričom jednou rukou privrie dvere a pomaly pokračuje povedľa nej k posteli, na čo zostane prosto stáť.* Pri tvojom včerajšom výlete v zátoke...*Vydýchne stále trochu ťažko, ale neznie to tak, žeby chcel začať nejakú hádku, skôr prichádza na to, že ho niečo zaujíma.*...Čo ti Jackscon povedal? *Spýta sa nakoniec s mierne podvihnutým obočím. Nakoľko sa mu ťažko verilo v to, že by Genevieve úmyselne ohrozovala Hayley, keď ju už raz zachránila, proste mu to nedávalo žiaden zmysel. Navyše mal pocit, že vlkodlak, od ktorého tie informácie mal, chcel niečo dodať pred tým, než ho zabil, lenže to už nestihol. Proste si myslel, ako mu to je všetko jasné a v podstate o tom vedel len okruhom. Stále mal jeden s tých kameňov pri sebe a rád by zistil, prečo mu o nich Genevieve nepovedala, ak už aj ten útok neplánovala a niečo sa zvrtlo. S upreným pohľadom na tvári hľadí Hayley priamo do očí, pričom čaká na odpoveď.*

*Stále sedí na posteli a nedokáže odhadnout, zda se každou chvíli neotočí a neodejde nebo jestli zůstane. Za chvíli se ji potvrdí první teorie, kterou taky očekávala. Nehodlá se příliš zdržet, má něco na práci, jako všichni ostatní. To jenom ona je tady a nic nemůže dělat. Tohle nahlas neřekne, akorát by to opět vyvolávalo další hádky a o to už nestojí. Tolik jí unavovalo se s ním hádat, nechtěla to. Dříve jí to bylo jedno, nic si z jejich konfliktů nedělala, spíše ho občas provokovala ještě ke všemu svými drzými poznámkami. Ale teď? Teď to bylo jinak. Teď chtěla, aby si rozuměli a šla si za tím. Svraští obočí nad tím, co tak může mít za otázku, i když jí to vlastně už mohlo být jasné. Trochu se nakloní do strany, když vejde dovnitř, aby se ujistila, že dveře jsou zavřené. Neříká nic k tomu, že je jen přivřel a přitom jasně řekla, aby kdyžtak za sebou zavřel. Nemá ráda otevřené dveře protože i po tom útoku se tady pohybuje dost upírů a nehodlá, aby ji nějaký z nich hleděl do pokoje. Už tak jich má plné zuby a musí je každý den snášet. Opravdu nestojí o to, aby na ni i nahlíželi, když je má normálně za zadkem. Opět na něj pohlédne.* Takže najednou tě to zajímá.  Myslela jsem, že tě s tím obeznámí Elijah, ale očividně si s ním ještě nemluvil. A to jsem si myslela, že tě brzy vyhledá. *Dívá se mu do očí se stejnou intenzitou, jako on do těch jejích. Po těchto slovech mu už musí dojít, že Elijahovi všechno už stihla říct a že to museli probrat ještě během toho dne, co se stal ten konflikt mezi nimi. Zapře se rukama o matraci a opatrně se zvedne z postele přičemž popojde k němu o ten malý kousek, který je dělil od sebe. Potřebovala se postavit, byla už upřímně přeležená z toho, jak skoro celý včerejší den strávila v posteli a odpočívala. Nadechne se zhluboka, podívá se na pár vteřin do země. Přemýšlí, kde má začít. Nechce se jí to vyprávět znovu a ne tak detailně, jako když mluvila s Elijahem, ale přesto by měla. Obrátí zrak opět k němu.* Takže jako první věc bych ti mohla říct o tom, co tebe určitě potěší. Na druhou stranu mě to netěší vůbec. *Našpulí po tom trochu rty a přešlápne z jedné nohy na druhou. Nemá smysl mu to tajit, možná by se to dozvěděl, možná ho to ani zajímat nebude, i když vzhledem k jeho škodolibosti si nemyslí, že ho to nebude zajímat. Řekne mu všechno, co se dozvěděla.* Genevieve s Jacksonem byli domluveni na výrobě těch kamenů, díky kterým se vlkodlaci nemusí přeměňovat za úplňku, jak už víš. Mají plnou sílu, i když jsou v lidské podobě. Zřejmě na tom byli domluvení už delší dobu protože Jackson před pár dny sháněl...Tylera. Na výrobu kamenů musíš použít krev někoho, kdo se nepřeměňuje a jelikož hybridi neběhají po světě jako upíři, tak si vybrali Tylerovu krev a uvázali se k němu. Pak museli sehnat ty kameny a provést kouzlo. Jackson o tom plánu řekl Oliverovi protože je to jeho bratr, věřil mu. Nevěděl, že se spřáhl s Francescou Correou a Benjaminem. Genevieve vytvořila pro Jacksona kameny a pro naší smečku. Nešlo o to, že by chtěli ovládnout město, vůbec nešlo o moc. Spíš o to, aby už nemuseli znovu prožívat tu bolest. Jenže jakmile Genevieve vytvořila kameny, tak je přepadl Oliver s Francescou a vzali jim je. Myslím, že se zmiňoval i o tom, že je chtěli zabít. *Stiskne zuby pevně k sobě. Když to tak vypráví, opět ji pohlcuje vztek, který k Francesce cítí a k té její bandě patolízalů. Opět se zhluboka nadechne, snad potřebuje hodně vzduchu na takové vyprávění.* A potom už víš, co se stalo. Jo, vlastně ještě jedna věc...*Pozvedne prst a mírně s ním zakrouží, zní poněkud ironicky a taky rozzuřeně, což vlastně je.*...nedávno byl v Zátoce útok na vlkodlaky, vlastně to všechno udělal ten prašivý pes Oliver. Zaútočil na své lidi a bohužel někteří z nich přišli i o život. Vyburcoval pár vlkodlaků, aby se přidali k němu a Francesce. To je asi to hlavní o čem jsme se bavili. *Shrne mu to ve zkratce. Podívá se někde za Klause a dá si pramínek vlasů za ucho. Po pár sekundách se mu znovu zadívá do očí*. Podívej, Klausi. Vím, že máš vztek, já ho mám taky, jsem si vědoma toho, že zemřeli Marcelovi přátelé, že mohl zemřít Marcel. Já jsem tady mohla být a nevíme, co se mohlo stát, když spolupracují zřejmě s Benjaminem. Ale nechci, aby za tohle trpěli ti, kteří nemusí. Nechci, aby za to trpěla moje smečka protože byla zmanipulována a Jackson už vůbec ne. Oliver...udělal chybu, ano, rozhodně si zaslouží nějaký trest, ale stále je to moje rodina. Stále je to bratr Jacksona a já bych byla ráda, kdyby se s ním nejdříve dalo promluvit o tom všem. Nebo kdyby si s ním alespoň promluvil Jackson. *Dívá se na něj a mluví k němu klidně. Vlastně i trochu prosebně, i když předpokládá, že ji s tímhle pošle do háje, že rozhodně neudělá to, co si ona přeje. A proto teď vyčkává na jeho reakci a v případě, že bude hodně negativní, tak to zkusí znovu a znovu a když to potom ani nepůjde, tak bude muset vymyslet něco jiného.*

*Sleduje jej pohľad zaňho k dverám, ktoré len privrel. Nezdalo sa mu dôležité ich zatvárať, keďže tak či tak ich počuje každý z upírov, ak chce. Nijako príliš sa nad tým nepozastavuje a opäť otočí svoju plnú pozornosť ku Hayley. Nad jej poznámkou len mierne prižmúri oči a krátko pretočí očami, než si oblizne spodnú peru a nakloní hlavou mierne do strany, ako tam tak stojí.* Dá sa to povedať aj tak, že som bol včera až príliš vytočený na to, aby som dokázal myslieť aj na cieľ tvojich pohnútok. *Uškrnie sa poniekiaľ krivo, ale zbytočne nezachádza do detailov viac ako je potrebné. Aj napriek jeho povahe po ustavičných šarvátkach, pripomienkach a rečiach, ktoré nemôže nechať len na jazyku, snaží sa príliš nerozpitvávať, niečo, čo by nemusel. Nad Elijahom len pokrúti hlavou, pričom spojí pery pevne k sebe a na chvíľu zvraští obočím.* Vlastne...Mali sme sa porozprávať dnes ráno, ale asi mal niečo dôležitejšie. *Pokrčí nad tým nakoniec plecami. Nebola v tom žiadna trpkosť či výčitka, skôr holé konštatovanie, keďže ak by to nezrušil Elijah, urobil by to dnes ráno sám. Avšak v jeho pohľade už istá trpkosť bola, keďže si Hayley mohol vypočuť už včera a nemuselo sa to celé skončiť tak, ako sa to skončilo. Namiesto neho, to povedala jeho bratovi, ktorý by sa to dozvedel všetko aj tak, ak to už nevedel, ale mohol si ušetriť deň nejasností. Avšak to bola samozrejmosť, Klaus tu pre ňu predsa nebol, to jeho brat vždy áno, to Elijaha bol ten hrdina, ktorý dá vždy aj to posledné, ktorý kvôli rodine urobí všetko. Ten čestný, ten spravodlivý, ten, s ktorým sa dá jednať a dohodnúť. On bol tým, ktorého si každý obľúbil, ten lepší brat. Trochu sa zastaví nad svojimi myšlienkami, keďže sú teraz tým posledným, čo by mal riešiť. Zášť ku Elijahovi bola len jeho vnútorný problém, ktorý trval už dlhé stáročia a popravde ju ani nehodlal nijako rozoberať. Netušil, ako to jeho brat robí, že si dokáže získať koho potrebuje, ale Niklaus mal tiež pár metód, aj keď boli pre druhú stranu značne nepríjemnejšie ako tie Elijahove. Kútikom oka ju sleduje, ako sa zdvíha rukami z postele a zmenšuje vzdialenosť medzi nimi. Akoby sa mu potrebovala pozerať priamo do očí, keď s ním hovorí, akoby musela stáť priamo pred ním, aby jej postoj vyzeral rovnako vyrovnaný. Nehľadal v tom dnes však žiaden skrytý zámer, možno ju nakoniec proste prestalo baviť ležať a sedieť, aj keď to boli dve veci, ktoré sa od nej hlavne po včerajšku očakávali. Hľadí jej celý čas spriama do tváre a čaká na pár nových informácií do zbierky. Keď sa Hayley zmieni o tom, že má dokonca niečo, čo by ho mohlo potešiť, tak len podvihne obočím a jeho zvedavosť stúpne o niečo viac, keďže pritom všetkom, čo sa tu deje by bol vážne zázrak, ak by ho mohlo niečo z toho potešiť. Následne ju počúva, až kým sa nezdá, že istú časť z toho, čo mu chcela povedať, má za sebou. Akonáhle sa zmienila o Tylerovi, už len to meno ho nútilo mierne zaťať päste, a opomenula tú časť s krvou a zviazaním kameňov k nej, slabo podvihol kútikom úst, pričom jeho pohľad zostal viac-menej vyrovnaný.* Vážne by ma zaujímalo, aký to má na toho chudáka dopad. Hneď by sa tento deň zdal o niečo svetlejší. *Nakoniec sa s ním ešte vyrovná bez toho, aby musel pohnúť čo i len prstom. Smrť by samozrejme bola najlepšia, ale dlhodobé účinky niečoho, o čom nemal ani šajnu, mohli byť na druhú stranu o niečo väčším trestom ako smrť, od ktorej na dlhý čas upustil. Jeho biznis už v Mystic Falls nepokračoval a vie, že ani nikdy nebude. Nemohol však zakryť istý závan škodoradostnej spokojnosti vo svojich očiach. Ďalšou a omnoho podstatnejšou informáciou však bol fakt, že sa jeho pochybnosti naplnili a od Genevieve to najskôr vážne plánované nebolo, avšak stále jej má dať dosť čoho vyžrať. Mali dohodu a robila to za jeho chrbtom, je možné, že sa snažila pomôcť, ale viedlo to k úplnému fiasku, ktoré využili nepriatelia na svoj prospech a je len otázkou času, než to využije aj jej brat. Práve teraz voči nej cítil istú zlosť, ktorá pokojne mohla opäť viesť k vyhrážkam. Hovoril s ňou pred pár dňami a o ničom sa mu nezmienila a keď šiel Jackson hľadal Tylera už predtým, dá sa predpokladať, že tie kamene neboli jedno-dvojdňovou záležitosťou na popud. Jeho dôvera v ňu sa strácala pomalými dúškami stále viac a viac. Čo sa týkalo Olivera, vlastne si už predstavoval jeho krk, ktorý pretrhne holými rukami, nebolo najmenších pochýb, že ako Francesca s jej bratmi tak aj on a všetci zo smečky, ktorí sa toho zúčastnili alebo sa začnú búriť, zaplatia holým životom. Vlastne tragická na tom mohla byť akurát dôvera Jacksona v Olivera, čo úplne nespochybňoval, keďže on Elijahovi veril tiež. Boli však aj časy, keď šiel jeho brat proti nemu s úmyslom zabiť ho a zašlo to až tak ďaleko, že mu to skoro vyšlo. Na to, že ich chceli zabiť, nič nepovie, o Jacksona a momentálne ani o Genevieve sa nejako hlbšie nezaujímal, keďže zlosť z konania za chrbtom ho ešte stále neprešla a asi dlho ani neprejde. Môže vidieť na Hayley jej opovrhovanie vlkodlakmi, o ktorých hovorí. On sám to úprimne vrelo podporoval. Už si myslí, že skončila a povedala snáď všetko, čo mala na jazyku, keď podvihne prstom a jej hlas znie ešte rozhorčenejšie ako predtým. Nad informáciou o útoku len trochu prekvapene podvihne obočím, než na pár sekúnd prižmúri očami, keďže smrť vlkodlakov z tej smečky mu nebola práve pochuti. Mal na to vlastné dôvody, prečo nie, vlastne možno len jeden, ale bol dostatočne veľký na to, aby sa najskôr zamyslel, než by pri nich konal. Samozrejme k ním Olivera už nepočítal. So skúmavým pohľadom na tvári sleduje, ako si prstami odhrnie pramienok vlasov a následne si ho strčí za ucho. Jeho tvár sa pod tým pohľadom automaticky nahne do strany, pričom sa jej zadíva rovnako do očí ako ona jemu. Priam vycíti, čo mu chce Hayley povedať, samozrejme netušila o jeho zámeroch s jej smečkou, nemala ani z kadiaľ. Ak by si mal vybrať smrť medzi frakciou upírov a vlkodlakov, boli by to upíri, aj keď ich využitie mohlo byť v tejto situácií prínosnejšie, ak boli živí, ale už to nezmení. Marcel je samozrejme výnimkou, nechcel by ho vidieť mŕtveho, aj keď má často problém s ním hovoriť, preto to možno nerobí skoro vôbec. Isté veci proste zostanú len minulosťou, avšak ten pocit, ktorý ho prepadol, keď sa vrátil do sídla a videl po zemi samé mŕtve zväčša upírske telá, tiež nebol práve vítaný. Omnoho horší však bol ten, ktorý nastal pár sekúnd potom, keď zistil, že Marcel je zatiaľ živý. Hayley pokojne mohla byť v sídle a Rebekah mohla byť na tých nákupoch sama. Elijah bol preč a Klaus tiež, nebol tu nikto, kto by ju mal šancu ochrániť. To bol práve najväčší dôvod jeho rozhorčenosti nad Genevieve. Pretože všetko čo aj s Jacksonom urobili viedlo nakoniec k tomu útoku, ktorý mohol dopadnúť aj horšie, aj keď sa to ťažko zdá. Vypočuje si každé jej slovo, pričom dlhú chvíľu po tom, keď dohovorí, nič nepovie. Len spojí pery pevne k sebe a zadíva sa do zeme, akoby premýšľal. Nakoniec k nej znovu uprie svoj pohľad a pomaly vydýchne, pričom kývne hlavou.* Tvoja smečka, Hayley, si samozrejme neodnesie zradu niekoľkých jej jednotlivcov, na to mám vlkodlakov až príliš v obľube. *Teda do tejto doby možno mal, to bola vlastne časť jeho zámerov s nimi. Na tvári má celkom prívetivý pohľad, ktorý svedčí o tom, že to myslí vážne, že sa vlkodlakov z jej smečky ani nedotkne...Teda aspoň nie všetkých. Jeho výraz sa však náhle zmení na trochu intenzívnejší a hlavne neoblomný v tom, čo práve jeho ústa vyslovujú.* Avšak, čo sa týka Olivera a tých, ktorých stiahol so sebou. *Pokrúti rozhodne hlavou.* Zaslúži si trest, máš pravdu. *Kývne pre zmenu hlavou.* Zaslúži si to isté ako Francesca, od ktorej zabitia neupustí nikto, komu bolo ukrivdené alebo uškodené. *Pokrčí nakoniec plecami.*

*Zmínka o Tylerovi ji samozřejmě nepřekvapí. Ani ten výraz v jeho očích nelze přehlédnout. Chtěla Tylera mrtvého a proč vlastně? Protože to udělala ona? Byla to její vina, všechno to spadalo na ní a ona z toho vyvázla, což se Tylera vůbec netýkalo. Ale nemůže a nechce se vracet k této minulosti, k té zradě, kterou mu udělala. Nikdy nečekala, že by ho začala mít ráda, ale stalo se. Nechtěla, aby bylo Tylerovi ublíženo a proto je za tohle i trochu naštvaná na Jacksona, že využil její informace o něm. Jenže pak tady už byl druhý hybrid Klaus a to by se v tom případě nikdy žádné prsteny nevyrobily.* I tohle mě zajímalo, takže jsem se na to zeptala. Tyler bude každý úplněk oslabený. *Pronese trochu provinile. Už tam mu způsobila problémy a teoreticky teď mu způsobila další. Ani nebude vědět příčinu toho, proč se to děje. Na jednu stranu za to byla naštvaná, na druhou stranu by to prostě měla brát tak, že to už není její starost. Ale pokaždé, co si vzpomene na to, jak ji bral jako kamarádku, jak mohla být u něj. Jak ji obhajoval a na ten jeho výraz, kdy mu řekla o zradě. Kvůli tomu jí to nemůže být zcela lhostejné. Z těch myšlenek se ale vytrhne jenom, co na ni promluví. Zarazil jí tím, když řekl, že její smečka z toho vyvázne bez újmy. Vážně slyšela dobře a tohle právě řekl on? Netušila, že by mu záleželo na vlkodlacích a už vůbec na její smečce. Alespoň si nikdy nevšimla žádného náznaku, který by dával najevo, že by se o ně nějak zajímal. Měla pocit, že jsou ji spíše lhostejní. Slyšet od něj, že má vlkodlaky docela v oblibě je šokující, matoucí a překvapivé pro ni. Pravdou ovšem bylo, že i on byl z části vlkodlak, ale stále jí to nedávalo smysl. Příjemně ji překvapí a ještě i to s jakým tónem s ní mluví. Koutek úst jí cukne do slabšího úsměvu a pozoruje ho. Od kdy ho vlastně tak pozoruje? Od kdy se na Klause dívá jinak, než předtím? Jí samotnou by zajímalo, kdy přišel ten bod zlomu, kdy přišlo to, že k němu začala mít o něco blíž. Kdy jí přestalo vadit jen to, že na ni promluvil, kdy nebyla otrávená z jeho společnosti. Vzpomíná, že ještě když byla na Plantáži, tak se to mezi nimi začalo zlepšovat, ale nikdy to nebylo takové, jako je to teď. Párkrát zamrká a stále se utápí v jeho očích. V momentě, co zaregistruje změnu jeho pohledu, tak automaticky i ten její zledovatí. Nečeká nic příjemného, bylo jasné, že i kdyby souhlasil s tím, čím vlastně souhlasil, že se najde nějaká výjímka. A to byl Oliver, jistě, tuhle část chápala, rozuměla tomu, ale nechtěla Olivera odsoudit. Nechce, aby měl stejný trest jako Francesca. Oliver byl stále součást její smečky, její rodina. Francesca ho využila, to ona ho zmanipulovala. Teď jí nenáviděla ještě víc za to, že to udělala. Cítila uvnitř sebe spalující nenávist a šlo to vidět i v jejích očích. Nadechne se zhluboka, jako kdyby se musela uklidnit, aby nezvyšovala hlas. Šlo na ní poznat, že se s ním rozhodně nechce hádat a chce jejich rozhovor nechat na úrovni na které začali.* Klausi...*Pronese jeho jméno a i v jejím tónu jde slyšet, že už ho říká jinak, než předtím. Už není v něm znát ta odtažitost, která tam byla předtím.*...on je stále má rodina. Každý si zaslouží druhou šanci, ne? Byl zmanipulován Francescou. Já si prostě nemyslím, že si zaslouží zemřít. Věřím tomu, že on by mi neublížil. *Polkne na sucho. Neví, zda ho dokáže alespoň trochu o tom přesvědčit protože ví, že Klaus je neoblomný a když něco chce, stojí si za tím dokud to nedostane. A rozhodně ona nad ním neměla takovou moc, aby dokázala změnit jeho názor na věc, aby dokázala změnit jeho rozhodnutí. Věděla, že on neposlouchá nikoho, jenom sám sebe.* Oliver jedná na základě starých záležitostí a nedokáže se nad tím povznést. Tohle je jeho největší chyba a Francesca toho jenom využila, aby přitáhla na svou stranu co nejvíce lidí. Kdyby dosáhla toho, co chce, tak jí Oliver bude dělat maximálně tak poskoka a nebude mít nic z toho, co chce teď. Za co si myslí, že bojuje. Je ovládnutí tím, že mu naslibovala různé věci, ale já vím, jak tohle funguje. Nic z toho nebude mít a nakonec se bude chtít vrátit nazpět protože si uvědomí, jak moc velkou chybu udělal. Možná si zaslouží smrt...*Řekne rozhodně a stále se mu dívá do očí. Neuhýbá pohledem, snad i takhle dává důraz na svá slova*...ale měl by za něj rozhodovat vůdce smečky ke které ať chce nebo ne, tak patří a to je Jackson. Možná by dokázal jeho názory na celou situaci změnit. Možná kdybych s ním promluvila i já...nevím. Já myslím, že Jackson pro něj vymyslí hodný trest. Nemohl by jsi jednou odpustit od jeho zabíjení, Klausi? *Nijak zvlášť ho neprosí, prostě jen se snaží o to, aby hned nemyslel na jeho smrt. Nebrání Olivera, jen nechce jeho smrt a proto se snaží ho alespoň trochu o tom přesvědčit, aby to nedělal.* Mimochodem s Francescou si dělej co chceš, kdybych já měla tu možnost, tak jí vyrvu srdce z těla sama. *Pousměje se trochu nad tím. Rozhodně nenechá tu mrchu, aby ovládala město s jejími vlezdopredlkami, aby ovládala její smečku, aby s někým plánovala útoky na Zátoku. Nejraději by ona zabila několik jejich lidí a hodila by jí je na práh domu, aby věděla, jaké to je přijít o svůj druh. V Zátoce jsou rodiny, jsou tam malé děti a ty mohli klidně zemřít. Nejlepší by bylo, kdyby na to vůbec nemyslela, aby se akorát nerozčilovala. Její gen jí v tom vždycky popohání, co se týká zlosti. Vlci jsou bohužel docela hodně temperamentní a to i ona byla. Kousne se jemně do spodního rtu a na chvíli od něj odvrátí zrak. přišlo jí, že se na něj dívá upřeně nějak moc dlouho. Dlouho to nevydrží a její oči vyhledají nazpět ty jeho. Ať to chce nebo ne, nedokáže od něj odvrátit pohled na dlouhou dobu. Vždycky si vyhledá jeho pohled.*

*Jej odpoveď ohľadom Tylera ho samozrejme skôr poteší ako opačne. Síce to nie je nič prevratné, ale ak už upustil od toho zabitia a dovolil mu vrátiť sa do Mystic Falls, aspoň táto malá kompenzácia je určite viac ako v poriadku.* Aspoň jedna pozitívna vec na tom všetkom, mala si pravdu, jeho slabosť ma teší. *Pokrčí neurčito plecami a tentokrát sa už tvári skôr neurčito ako škodoradostne. Nepotreboval skrývať svoju neznášanlivosť voči nemu. Bol prvým hybridom, ktorého vytvoril, istý čas mu dokonca dôveroval, keďže medzi nimi bolo puto. Zbavil ho kliatby a bolesti počas úplnku a on sa mu odvďačil zradou. Za zabitie jeho matky neniesol ani najmenšiu výčitku, ak by mohol, urobil by to ešte raz a potom aj tisíckrát. Všimne si na nej, ako ju jeho slová prekvapili a popravde to chápal. Nikdy príliš nedával najavo svoju zaujatosť jej smečkou, ale v podstate sa pred časom snažil o zrušenie ich kliatby, čo už samo o sebe mohlo niečo ukázať. Hlavne to, že upíri preňho neboli tak dôležití, aspoň nie pokiaľ ich nepotreboval. Jeho dieťa by malo vyrastať pri rodine a v bezpečí, čo pri upíroch nebude nikdy, avšak vlkodlaci majú rodiny, chránia sa navzájom, teda aspoň väčšina áno a presne niečo také pre dcéru chcel. Akurát teraz mu ten obraz trochu naštiepil jeden z členov tej smečky, ktorý už len z toho dôvodu umrie. Ako Hayley povedala, pokojne dokázal nechať zomrieť vlastných len aby sa dostali pri moc. On sám mal samozrejme moc rád, ale žeby kvôli tomu nechal umrieť svojich súrodencov, tak to asi nie. Pohľad jej samozrejme opätuje, pričom trochu skúmavo študuje jej tvár. Samozrejme, tá správa ju potešila, to, že sa nebude snažiť nijako pomstiť na tých, ktorí za to nemohli alebo na Jacksonovi, u ktorého by si našiel nejaký ten dôvod, ale predsa len bolo najskôr lepšie, ak bol vodca smečky nažive. Mohlo by sa mnohé pokaziť, ak by ho zabil. Jej pohľad ho vlastne tiež trochu udivuje, akoby každým dňom trval dlhšie než predtým, ale pripisoval to len jej reakcií na to, čo povedal. To sa však už nedalo povedať o jeho ďalších slovách, ktoré pre ňu istotne neboli žiadnym prekvapením, keďže tam bola vždy nejaká časť, nejaká výnimka, ktorú si našiel. Videl v jej očiach spaľujúci hnev, ale tentokrát mal pocit, že nebol ani tak mierený voči nemu, čomu nasvedčoval aj jej výraz, ktorý sa po pár sekundách upokojil, keď k nemu opäť prehovorila. Akonáhle vysloví jeho meno, trochu väčšmi spozornie. Avšak mal na vec už vlastný názor a čokoľvek mu teraz povie, ho len tak ľahko nezmení. Keď povie, že je to jej rodina a každý si zaslúži druhú šancu, mierne odvráti tvárou do boku a krátko sa nad tým uškrnie, akoby to bol v jeho očiach nezmysel. Samozrejme, že smečku považovala za svoju rodinu a on jej to nebral, ale správa, že do nej stále radila aj Olivera preňho bola trochu nepochopiteľná.* Myslíš, že nie? *Podvihne obočím nad tým, žeby jej neublížil.* Dokázal nechať ubližovať svojím vlastným a kvôli čomu? *Pokrúti s prižmúrenými očami hlavou.* Stavím sa, že preňho nie si žiadnou výnimkou a ak Francesca spolupracuje s Benjaminom, ver tomu, že v tom má prsty tiež. *Prenesie rozhodne, než zopne pery pevne k sebe a chvíľu mlčí.* Vždy je to tak...Dnes mu dáš milosť a zajtra ti bodne kolík do chrbta. *Popravde nech už Oliver býval čímkoľvek, teraz je preňho mŕtvi. Má rozsudok napísaný na čele, rozsudok, ktorý ani tak nevyniesol Klaus, skôr si ho vyniesol sám spolu s Francescou. Pri ďalších jej slovách mu na tvári pretrváva trochu neveriacky pohľad. Mala pravdu, dokázal na Francesce poznať jej schopnosť manipulovať každým v prípade potreby, ale už len to, že Oliver zašiel tak ďaleko, že kvôli jej sľubom obetoval pokojne vlastných, vyjadrovalo jeho naivitu. Urobil to predsa už raz, nič ho nezastaví od toho, aby to urobil druhýkrát.* Niežeby, som sa snažil spochybniť svoje slová, láska, ak niekto do tej smečky vidí, budeš to ty, avšak nedokážem prepočuť meno Jacksona spojené s trestom pre jeho vlastného brata. *Pokrúti nepatrne hlavou, akoby to rovno vylučoval.* Čo od toho vôbec čakáš, žeby niekedy nechal umrieť vlastnú krv? *A ak niečo také povedal, tak veril tomu, že to bolo len v zápale rozčúlenia a ak k tomu príde, tak z toho zbehne.* Maximálne ho vyhostí zo smečky, ak to už neurobil, čo by som mu vážne radil. *Pokrčí nad tým nakoniec plecami.* A ak sme už pritom...Aj Benjamin mohol byť touto dobou dávno mŕtvy, ak by nebolo jeho a Francesci, ale napriek všetkému máš stále chuť sa ho zastávať. Lenže ja nepoznám milosť pre tých, ktorí zradia. *Opäť pokrúti hlavou.* Aspoň nie pre Olivera, prepáč, ale nie. *Tým jej vlastne zodpovie aj jej otázku. Nikdy od toho neodpustí a akonáhle bude mať možnosť, nebude váhať ani na sekundu. Pri ďalších jej slovách si samozrejme tiež neodpustí mierne pousmiatie, keďže to mali najskôr všetci spoločné. Ju nebráni ani nebude brániť nikto, to bolo jasné už zo začiatku. Keď od neho odvráti pohľad, on svoj na nej stále drží, pričom sa tiež snaží vysvetliť zmenu jej postoja a hlavne toho svojho. Je dokonca až možné, že si ju obľúbil, napriek všetkému v nej videl niekoho silného. Snažila sa brániť svoju smečku, ochraňovať ju, ako mohla a pritom sama to nemala najľahšie. Predtým v nej mohol vidieť len člena, ale teraz v nej videl ich kráľovnú, niekoho, kto sa ich zastane v každej situácií a preto z časti dokázal pochopiť jej obhajovanie Olivera, on sa však naopak nepýšil tým, že má nejaké zľutovanie k niekomu, kto zradí. Akonáhle sa svojimi očami vráti späť k tým jeho, mierne prižmúri oči k jej tvári, jeho pohľad je intenzívny. Jednoznačne to začínalo byť zvláštne.*

*Jeho reakce na její slova a prosbu ji nijak nepřekvapí. Počítala s tím a věděla, že on si stále bude stát za tím, co chce. Neodpustí jenom tak od něčeho, co bylo jeho cílem. Ano, má sice na jednu stranu pravdu, ale ona se nerada vzdává a chce z toho mít co nejvíc. A proto musí přejít ještě na jednu metodu, pokud ani tohle nezabere, tak zřejmě už nic. Alespoň ale bude vědět, že udělala pro to všechno, co bylo v jejich silách. Ještě může něco vymyslet s Jacksonem, nějakou taktiku, jak dostat Olivera od toho všeho pryč, ale to se jí nezdálo možné. Vlastně to ani možné nebylo, když je s Francescou. Pozorně poslouchá každé jeho slovo. V hlavě už si přemítá co říct na další Oliverovu obhajobu, i když je pravda, že těch věcí moc nebylo. On tuhle situaci celou zavařil a zavařil to hlavně v sobě. Doufá, že není takový idiot a neplánuje něco dalšího protože pak už by za něj ani bojovat nemohla.* Nemáš milost pro ty, kteří zradí, říkáš. *Přikývne souhlasně hlavou, jako kdyby s ním souhlasila, jako kdyby i jeho slova potvrzovala, ale v hlavě se její myšlenky ubíraly naprosto jiným směrem.* Buďme upřímní, ano? Každý v tomhle městě si zaslouží zemřít. Každý z nás a z každé frakce nejméně jednou někomu vrazil kůl do zad a řekni mi, kolik těch zrádců ještě žije? Proč žije Sophie Deveraux? *Pozvedne obočí a tím ještě víc přidává na důraz její otázce. Vybrala si právě jí protože má k tomu opravdu velký důvod.* Chtěla mě zabít, chtěla zabít naše dítě a kde je teď? Ano, byla trochu potrestána ale stále je v New Orleans, stále kouzlí, stále si vede svůj pitomý coven. Tak proč ona dostala milost a Oliver ji dostat nemůže? Má druhou šanci, což se mi osobně příčí, ale dobře, fajn. *Řekne poněkud tvrdě a přitom ani jednou neuhnula pohledem. Stále se na něj dívá a v jejích očích je ta neoblomnost, které se prozatím stále drží.* Jak jsem řekla, Oliver je zmanipulovaný, jistě, zaslouží si zemřít, ale taky si i tu druhou šanci zaslouží a pokud se ji chopí, pokud si uvědomí, že nikdy nic z toho, co Francesca mu naslibovala nedostane pak už nebude z jeho strany žádná hrozba. On prostě si myslí, že bude mít moc, že snad bude vést město, ale to mu ona nikdy nedovolí, potřebuje jenom pochopit. Myslí si, že může být vůdce a přitom je to on, kdo potřebuje vůdce. *Kdo potřebuje jeho bratra, ale to neřekne nahlas. Tyhle slova by na Klause nikdy nezabrala a ona si je toho vědoma. Proč prostě jednou nemůže ustoupit a udělat něco pro ni? Bojoval s ní za to, aby Sophie postihl největší trest a toho se nikdy nedosáhlo. A to chtěla zabít jeho vlastní dceru, jeho krev, chtěla zabít matku jeho dítěte. Tohle prostě hodí za hlavu a nebude o to usilovat a Olivera chce zabít? Nepřišlo jí to fér. Všichni, co jsou v tomhle městě si zasluhovali alespoň jednou zemřít za to, co udělali, za zradu. A přitom tolika lidem bylo odpuštěno, proč prostě u Olivera to musí být jinak? Samozřejmě, kdyby tak uvažoval každý, zřejmě by to tady bylo ještě horší. Problém byl v tom, že jiní ji nezajímali. Zajímal ji Oliver, jako člen rodiny a jako bratr Jacksona. Semkne rty pevně k sobě. Docházejí jí už argumenty u něj a přesto se snaží. Očekává, že on ale za chvíli pošlape všechnu její snahu. Nejvíc ji užíralo to, že nic nemůže s tím dělat, naprosto nic. Ona nemohla zasahovat do věcí, nemohla stát po boku vlkodlaků tak, jak by neměla protože byla těhotná. Nemohla si jenom tak jezdit po lidech se kterými potřebuje mluvit a řešit s nimi různé plány. Byla v obrovské nevýhodě kvůli svému stavu. Nakonec jí stejně prostě zbyde jenom to, že bude muset přihlížet. Je pravda, že by teď víc měla asi řešit příchod jejich dcery, než tohle, ale když ona si to prostě nemohla odpustit. Zajímala se tolik o vlkodlaky a samozřejmě, že se zajímala i o svou dceru. A kdyby se nezajímala o vlkodlaky ještě by mohla dopadnout tak, že by usoudili, že nemá o ně zájem, což rozhodně nemohla a nechtěla dopustit. Ze všech těch myšlenek jí vytrhne to, jak se na sebe dívají. Až teď si plně uvědomuje, že vlastně stále na něj upírá zrak, že její oči se věnují těm jeho a je v nich víc, než kdy dřív bývalo. Neví, co má znamenat přihmouření jeho očí, ale nevěnuje tomu přílišnou pozornost. Dělala to často, toho si na něm taky už mohla všimnout. Začínala ho poznávat čím dál více, čím dál víc si na něm všímala různých věcí. Ticho v místnosti je až ohlušující, alespoň jí to tak připadá. Dívá se mu do očí a ani si neuvědomí to, že se svým obličejem o trochu přiblíží k tomu jeho.*

*K jej konštatovaniu nad jeho milosťou sa nijako nevyjadruje, keďže to už urobil pred tým. Bola to pravda, teda aspoň v určitých prípadoch istotne. Občas však nastala situácia, kedy milosť ukázať vedel a vedel ju aj dať. To bolo predsa to, čo dal nakoniec Tylerovi, ale nebolo to kvôli nemu, urobil to kvôli Caroline. Avšak Tyler neohrozil jeho dieťa a popravde ani netušil, či by to urobil, ak by o ňom vedel. Pri jej ďalších slovách sa jeho výraz už ale zmení, stále však zostáva celkom zaťatý. Už mohla pochopiť, že je vážne jedno, čo na jeho obhajobu povie, tak isto ako mu bolo a stále je jedno, čo kto hovorí na obhajobu Sophie. Myšlienky na jej zabitie ho neopustili a nikdy neopustia. Ale v niečom mala pravdu, každý si zaslúžil zomrieť, každý mal nakoniec to, čo si zaslúžil a v konečnom dôsledku presne to bude mať aj on. Teraz sa však musí snažiť, aby si vôbec mal čo zaslúžiť. Nad jej otázkou len zakloní hlavou mierne dozadu a trochu narovná svoj postoj. Vypočuje si každé jej slovo ohľadom tej čarodejnice, samozrejme vedel o jej nenávisti smerom k nej, sám ju stále pociťoval už akonáhle začul jej meno. Rozhodne sa, že to Hayley aspoň z časti vysvetlí, to prečo ju nakoniec nechal nateraz byť, prečo nijako neusiluje o jej smrť, tak ako to bude robiť u Olivera.* Sophie je stále živá len preto, že je to tak teraz lepšie. Pretože potrebujeme niekoho, kto, ako si povedala, bude viesť ten hlúpy coven bez toho, aby sa hneď spriahol s Benjaminom. Ak by som ju zabil, nebol by tu nikto, kto by stál medzi ostatnými čarodejnicami a ním. *Pokrúti hlavou.* Ale ak si myslíš, že som niekedy zabudol na to, čo skoro dotiahla do konca, tak sa mýliš. Akonáhle sa jej život stane pre nás menej potrebným, ako je teraz, účty si s ňou vyrovnám. *Prenesie rozhodne, keďže presne to mal v pláne, avšak nie teraz. Nebol v situácií, kedy by si mohol dovoliť proti sebe poštvať ďalšiu čarodejnicu, aspoň nie viac, než už je. Predsa len, keď ju Rebekah zabila, snažil sa, aby to tak zostalo, ale musel pochopiť, že je pre nich teraz lepšie, ak je nažive, že je pre nich potrebná. To však neznamenalo, že to nechá len tak, no Benjamin, Francesca a Oliver boli teraz prvoradí.* Čo sa týka Olivera, ten to narozdiel Sophie dokonca dotiahol. Určite si bol vedomý toho, že tu pokojne môžeš byť a čo si myslíš, žeby Francesca spolupracujúca s Benjaminom urobila, ak by ťa tu našla? Alebo jej ľudia? *Podvihne spýtavo obočím, než pokrúti hlavou.* Je mi jedno ako veľmi zmanipulovaný bol, rovnako ako tebe ani mne nezáleží na tom, ako veľmi bola Sophie zmanipulovaná predkami, aj tak sme pre ňu chceli najvyšší trest. *Oblizne si suché pery, pričom ju ďalej počúva. Nedokáže sa však vzdať toho, čo si už raz umanul a neurobí to kvôli nikomu. Prenesie tvár opäť do vodorovnej polohy, pričom krátko vydýchne a po pár sekundách sústredene kývne hlavou.* V poriadku, ak ho tak veľmi obhajuješ, dám mu jednu šancu. *Povie, aj keď je to pre Olivera skôr opakom.* Ak vráti kamene, ktoré ukradol a posunie nám niečo dôležité a hlavne pravdivé ohľadom Francesci...*Pokrčí plecami.* Povedzme, že bude môcť živý opustiť toto mesto. A zároveň odísť čo najďalej, než ho vyhľadám a zabijem. *Jeho tón je chladný už len z toho dôvodu, že sa rozprávajú práve o Oliverovi. Bolo to vlastne skoro podobné, ako to čo najskôr udelil Tylerovi, avšak nemal pocit, žeby v tomto pookrial tak ako pri ňom. Povedzme, že ho istým spôsobom iritoval už od začiatku. Na jednu stranu mu vôbec nevadí, ak sa naňho Hayley pozerá týmto štýlom, na druhú si musí lámať hlavu nad tým, prečo. Na chvíľu má dokonca pocit, akoby medzi nimi vládlo určité napätie, čo podporí aj ticho, ktoré v miestnosti zavládne. Už chce otvoriť ústa, aby niečo povedal, keď zaznamená, ako sa tvárou naklonila bližšie k nemu. Nebol si istý, že si je vôbec vedomá toho, čo urobila. Šlo to proste tak plynule a jednoducho. Stále od nej neuhýbal pohľadom, vpíjal sa jej uprene do očí dlhé sekundy, bola tak blízko, že mohol cítiť jej dych na perách, ale zároveň stále ďaleko. Jeho oči skĺznu na stotinu sekundy k jej perám. V istý moment ho prepadne naozaj zvláštna myšlienka, ktorú v ten druhý okamžite zavrhne a nakoniec prosto uhne pohľadom a mierne sa tvárou odkloní. Vedel, čo to všetko znamená a keď to prišlo tak naraz, bolo to zvláštne. Bol si však istý, že by si skôr či neskôr všimla, že sú priblízko a odvrátila by sa sama. Majú spolu predsa vychádzať, aby bola ich dcéra šťastná, ale toto bolo už niečo navyše.*

*Nad tématem, které se týkalo Sophie jenom povytáhne obočí. Takže ono to bylo lepší? Měli nechat zabít ji a ten celý její coven a bylo by to hned vyřešené. Proč by někdo měl velet covenu, když jsou to stejně jen záškodníci? Měli se vyhladit všichni a byl by pokoj od všech čarodějek. Koneckonců to jenom oni vždycky přinášeli největší problémy. Benjamin byl taky čaroděj, patřil k nim, patřil k té jejich chátře. Ten vztek, co cítí k této frakci asi jenom tak nepřejde. Je sice pravda, že s Genevieve vycházela a byla to taky čarodějka, ale to byla jediná vyjímka ze všech. Už se dál k tomu nevyjadřuje protože dohadovat se o něčem s Klausem, tak to by bylo v jejich případě na hodně dlouhou dobu.
V tomhle mu nevěřila, že si s ní vyrovná účty. Najde si další důvod, proč být potřebná a takhle se to bude táhnout dál. Nevěřila mu v tomhle a v jejích očích to šlo vidět, že mu ohledně Sophie zdaleka nedůvěřuje. Co záleží na tom, že to nedotáhla do konce? Udělat to chtěla, nebude se ohlížet za tím, že to nechtěla dotáhnout do konce. Šlo o dva životy, o její a o dítě a v jejím případě ji nezajímá vůbec nic, žádná obhajoba. A proto ani neuznává to, co ji tady právě on vypráví. A zdá se, že ani u Olivera neuspěje, bohužel. Teď bude na sebe naštvaná za to, že ho nedokázala nijak přesvědčit. Ovšem výraz v jejím obličeji se změní, jakmile se zmíní, že mu dá ještě jednu šanci. Jásat ovšem nezačne, zná ho nebo si alespoň myslí, že ho trochu zná. V jejích očích je naděje na to, že by snad mohla uspět, že by se to přece jenom povedlo a neobhajovala Olivera zbytečně a zbytečně tady nepředkládala argumenty. Tohle ale netrvá věčně, za chvíli je naděje z jejích očích pryč, když pronese rozsudek nad jeho druhou šancí. Vydechne dlouze nad tím. Neměla šanci s tím uspět a tohle není to, co chtěla a co po něm žádala. Upravil si to tak, aby stále z toho vyšel on vítězně. Buď smrt a nebo opuštění města, navždy. Plus k tomu jako bonus to, že si ho stejně najde a zabije. Nebyla tady žádná cesta pro Olivera. Vlastně byla, ale každá končila smrtí. Bude muset co nejdříve informovat Jacksona a říct mu vše, na čem se dohodla s Elijahem a u čeho bohužel u Klause neuspěla. A zrovna u Klause to bylo nejdůležitější protože když za něčím jde, dostane svého výsledku. Poté už nemá ani šanci nad tím nějak uvažovat, když její myšlenky se přehoupnou na něj tím, jak moc blízko u sebe jsou. V té chvíli vlastně nepřemýšlí vůbec a nad ničím. Vnímá momentálně jenom jeho přítomnost. Nelze přehlédnout to, jak se podívá na její rty, zatímco ona stále pozoruje jeho oči. V další sekundě už uhýbá pohledem a odvrací se od ní. A to je pro ní chvíle, kdy si uvědomí, co se vlastně stalo a co se mohlo stát. Sama nad sebou udiveně zavrtí hlavou, jako kdyby nechápala svoje jednání. Nemůže uvěřit tomu, co tady mezi nimi právě proběhlo. Naznačila mu tím něco, co nechtěla, co neměla ani vůbec v plánu. Jejich společný cíl směřoval jinde a tohle to rozhodně nezavrhovalo. Odtáhne se od něj úplně, aby mezi nimi jakási dostatečná vzdálenost, kterou by měli od sebe udržovat. Doufá, že to bude připisovat pomatení jejich smyslů protože takhle to zřejmě bylo, ano, takhle to muselo být. Stále se vzpamatovává z toho, co před chvíli proběhlo. Kousne se do spodního rtu a podívá se na pár sekund do země, než se odváží podívat zase na něj a předstírat, že se nic nestalo. A hlavně uvědomit si, že tohle nic neznamenalo a že se to nikdy nestane. Myšlenkami se vrátí nazpět k Oliverovi.* To není žádná milost, i když chápu, že ty to možná tak bereš. Vlastně ne, nechápu *Pronese trochu odtažitě, snad to sebou i bere následek celé této situace.* Omlouvám se, ale takovou milost pro Olivera vážně od tebe nechci a nežádám ji. *Dívá se na něj a našpulí rty. Jde na ní poznat, že tohle už vzdala protože není žádná šance k tomu, aby uspěla tak, jak chce ona. Má pocit, že tohle bude konec jejich konverzace protože dostal to, pro co si přišel. Chtěl zjisti zda je v pořádku, chtěl vědět co se dozvěděla v Zátoce a to všechno mu bylo poskytnuto, už neměl žádnou záminku k tomu, aby se u ní déle zdržoval. Dokázali spolu komunikovat lépe, dokázali vystát přítomnost toho druhého, měli stejný cíl, ale stále nedokázali spolu zůstat déle, než je potřeba a konverzaci rozvíjet. Netuší, co to s nimi je a nebo zda to je jenom jí. Všechno se u nich měnilo, nabíralo nový směr. Chtěla by vědět, zda on má ten stejný pocit a nebo to nijak nevnímá ty změny mezi nimi.* Ráda bych se trošku zkulturnila, takže...*Nechá tu větu viset ve vzduchu. Stále ještě byla v oblečení ve kterém spala, neměla učesané vlasy, nic. Takže to rozhodně výmluva nebyla, stejně věděla, že za chvíli odejde. Hned potom se převleče a napíše Jacksonovi, že s ním chce co nejdřív mluvit.*

*Na jej tvári mohol vidieť jej nedôveru nad jeho slovami ohľadom Sophie, za ktorú sa Genevieve zaviazala životom. On však najlepšie vedel, kam smerovali jeho činy a vedel, žeby sa jej dlhu nevzdal. Na druhú stranu si musel spomenúť, aký trest pre ňu navrhoval zo začiatku. Chcel vyvraždiť ju aj celý coven, ale aký by to malo význam, ak by predkovia znovu oživili ich nepriateľov a oni by povstali ešte silnejší? Dookola a dookola všetkých zabíjať vážne nemieni. To už výhodnejšie bolo Sophie udržať tam, kde teraz je, čo je na ich strane, teda aspoň na strane Genevieve. Pokiaľ bude medzníkom pri udržaní covenu pod kontrolov, bolo pravdou, že ju nezabije a ani sa o to nepokúsi a teda pochybovanie v očiach Hayley na istú stranu chápal. Na druhú v jeho očiach bola Sophie stále ako nepriateľ, s ktorým má spoločných nepriateľov. Pri svojich slovách o šanci, ktorú Oliverovi dá, môže na Hayleynej tvári vidieť malý plamienok nádeje, ktorý samozrejme vyhasne jeho nasledujúcimi slovami. Hlboko vo svojom vnútri by jej rád splnil jej želanie, ohľadom milosti preňho, lenže to bolo až veľmi hlboko na to, aby to niekedy mohlo vyjsť na povrch, ktorý bol akoby z kameňa. Mal toho už plné zuby, stále niekto usiloval o život jeho dieťaťa a ak nie oň, tak aspoň prevziať vládnu nad mestom a niektorí usilovali o obe a on bol unavený z neustálych problémov a pýtanie sa samého seba, čo by bolo najlepšie urobiť. Jedenkrát proste urobí tak, ako uznal za vhodné na začiatku a nenechá si do toho nikým rozprávať. Oliver proste skôr či neskôr zomrie, teda predpokladá, že to bude viac skôr. Akonáhle medzi nimi zavládlo napätie a on sám radšej na chvíľu odvrátil pohľad, zaznamenal jej nepatrné pokrútenie hlavou, čo bolo presne to, čo očakával. Ani nezaznamenala, ako sa k nemu priblížila a teraz bol vážne rád, že to netrvalo dlhšie, ako bolo potrebné. Keď sa od neho odtiahne celkom, konečne sa narovná a opäť prenesie tvár do priameho uhlu, pričom sleduje jej tvár. Rovnako ako ona sa nad tým však radšej nezastavuje a tvári sa akoby sa pred pár sekundami nič nestalo a vlastne to tak aj bolo. Nič sa predsa nedeje, bolo to len o tom, že sa spolu snažili vychádzať kvôli dcére, o tom, že občas dokázali nájsť spoločnú reč a občas mali celkom rozdielne názory, ako napríklad teraz. Následne, keď Hayley znovu prehovorí ohľadom Olivera, tak už len pomaly vydýchne a pokrúti nad tým hlavou.* To je škoda, pretože je to jediná milosť, ktorú som mu ochotný dať. *Pokrčí nad tým plecami, jeho výraz aj tón sa o niečo zmenil, rovnako ako ten jej. Stačilo, že mali na niečo opačný názor a obaja sa správali omnoho odťažitejšie, než na začiatku, ďalšia z vecí, ktoré mohli mať spoločné a ktoré sa často úplne pretínali, takže to nakoniec videlo k hádke. Teraz ju však ani jeden z nich vyvolávať nechcel, nie po včerajšku. Nakoniec bol aj rád, že to už nechala tak, pretože si uvedomila, že nič nedosiahne. Kvôli Oliverovi mohol byť teraz mŕtvy nakoniec aj Marcel, nie len ona a tým pádom jej argumenty neberie za pádne už vôbec. Keď mu naznačí, žeby bolo najlepšie už odísť, len spojí pery pevne k sebe a kývne hlavou, keďže mala pravdu. Na začiatku sa tu nechcel zdržiavať prakticky vôbec a keď prišiel ku otázke ohľadom zátoky, tak sa to nejako natiahlo, ale stále mal niekam namierené, takže videl, že je v poriadku a dostal svoje odpovede, mal by ísť. Ustúpi pár krokov dozadu, než sa otočí a s neurčitým výrazom na tvári prejde k dverám, ktoré len potiahne, keďže boli pootvorené. Následne vyjde z jej izby, ale než odíde, tak sa k nej ešte otočí a opäť prižmúri oči k jej tvári.* A Hayley...Ak niekde pôjdeš nabudúce, daj mi o tom aspoň vedieť. *Poznamená, ale tentokrát ani nie ako výčitku, skôr prosbu. Chcel proste vedieť, kde je, kde ide, neznášal tie obavy, keď to proste nevedel. Keď len tak niekam odišla, mohlo sa jej stať čokoľvek, v tomto meste áno. Bola síce silná, ale s blížiaci sa pôrod ju značne oslaboval. Následne sa otočí celkom, zavrie za sebou dvere a pomalým krokom zíde dole po schodoch, pričom odíde zo sídla von.*

*Už jen čekala na okamžik, kdy odejde z jejího pokoje. Mlčky ho sledovala po celou dobu a vyprovází ho i pohledem z pokoje. Nepřekvapí ji, že se ještě otočí a tak se trochu napřímí. Netuší, co jí tak může ještě chtít. Po jeho slovech pochopí, že to asi na ní poznal, že hodlá mluvit s Jacksonem. Na jeho prosbu sice nereaguje slovy, ale jen přikývne na souhlas. Se zavřením dveří vydechne dlouze a na chvíli zavře oči. Co tohle celé mělo znamenat? Otevře oči a přejede cel svůj pokoj pohled. Opět zavrtí nechápavě hlavou sama nad sebou a přejde ke skříni. Vybere si nějaké vhodné oblečení, převleče se a jde hned pro mobil. Napíše sms Jacksonovi.*

kód:

 Ahoj Jacksone, měli bychom si co nejdříve promluvit. Dej mi vědět, kdy budeš mít čas a můžeme se někde sejít, klidně i v Zátoce. - Hayley

*Odešle mu sms zprávu a odloží mobil na postel. Takže když dá prostě Klausovi vědět o tom, že chce někde jít, tak má teoreticky svolení, což je dobře. I když by to raději možná řekla spíš Elijahovi. Jeden nebo druhý, vždyť na tom nesešlo. Byla pod ochranou obou, ale aby se vyhnula zbytečným konfrontacím, prostě bude informovat oba.*

*Jacksonova odpověď krátce na to.*

kód:

Ahoj Hayley, jsem ve městě, zastavím se za tebou ještě dnes. Dám vědět až budu u sídla. Jackson.

*Seděl v křesle ve svém pokoji. Vrátil se před nedávnem, potřeboval si prostě provětrat hlavu. Když se dozvěděl, co udělali vlkodlaci, rozzuřil se tak, že zabil tři lidi. Doufal, že se to Marcel nedozví. Zabili mu rodinu a teď přátelé? Ne, tohle bylo na něj moc a ještě se tu producírovala za zbouchnutá holka s křížencem. Tak je najednou všechny nesnášel. Věděl, že cokoliv udělá špatně, Marcel nebo Niklaus mu vythnou srdce. Rezignovaně vstal a prošel kolem Marcelova pokoje, kde shlédl na fontánu z patra, kolem které se pohybovali upíři. Jeden nadšeně říkal něco pikantního tomu druhému, další se jen tak poflakovali nebo kouřili. Netušil, jestli je Marcel zde. Pár upírů si ho všimlo, bylo to po dlouhé době, co vylezl z pokoje, a zvedlo ruku na pozdrav. Jen pokýval a se založenýma rukama pozoroval dění. Byli to stejní upíři, tak prašiví a závislí na vedení, přesně jako on. Jenže Diego měl svou hlavu, nedbaje Marcela v hlavě mu bloudil plán, který by ho sice stál život, ale pomstil by se. Oko za oko, zub za zub, pomyslel si, když jen zavrtěl hlavou a kývl na jednoho upíra, že kdyby něco, je zae ve svém pokoji. Kdyby ho tam nenašli, neměli si dělat hlavu, ale měl pocit, jako by ho pár upírů pozorovalo. Nasadil je Marcel, aby nic neprovedl? Pozdě... ale to věděl, že ho nikdy neviděl. Když tu rodinku zabil, nikdo v okolí desítek metrů nebyl a byl si jist, že ani vlčí nebo upíří ucho nic nezaslechlo. Cestou do svého pokoje někde splašil krev a zhluboka se napil. Pak si zase dřepl do křesla a myšlenky mu zabloudily někam mezi vlkodlaky a jeho desítky let mrtvou sestru.*

*Cestou k sídlu si ve městě nevšiml ničeho, co by se mu hodilo. Rozhodne se, že příští den věnuje pátrání více času a bude důkladnější. Přijede až k domu a zastaví kousek od něj. Ještě před tím, než dá vědět Hayley, vytáhne mobil a rozhodne se napsat Claire, protože den je pryč a ona mu stále nedala žádnou zprávu. Doufá, že zatím není nic vážného, jen její zaneprázdněnost.*

kód:

Ahoj Claire, jsi v pořádku? Už je to celý den, co jsi Kola odvezla. Jak jste na tom? Ozvi se, prosím. Jackson.

*Odešle jí zprávu a pak se dá do psaní Hayley. Během toho často kontroluje okolí domu, nerad by narazil na nějakého pomstychtivého upíra a když ano, chce být ve střehu.*

*Po rozhovore s Hayley odišiel zo sídla, teraz sa zase vracia po pár hodinách späť. Je večer a jediné, čo osvetľuje ulicu sú svetlá z lámp, ktoré normálnym ľudom pomáhajú vidieť v tme. On však podobný problém nemá, skôr postriehne aj vidí to, čo občas nemusí, niežeby si sťažoval. A toto bol presne ten istý prípad. Auto odparkované neďaleko sídla by nebolo nič zvláštne, avšak tieň tváre za oknom, navyše tváre niekoho, koho poznal a tu rozhodne nečakal, už trochu zvláštne bolo. Všimol si, ako sa ohliadal po okolí sídla, ktoré bolo na druhej strane od miesta, kde teraz stál. Stavil by sa snáď aj o to posledné za kým sem prišiel, o to viac ho pobavilo, že si to vôbec dovolil po tom všetkom. Z jeho strany mu osobne nehrozí nateraz nič, ale to neznamená, že zo strany ostatných upírov je to rovnaké. Predsa len, prísť niekam, kde predtým tvoj druh povraždil ten ich...Znie to trochu ako synonymum od samovraždy. Sucho sa uškrnie, pričom stále stojí na druhom konci chodníka. Je tu len pár ľudí, ktorí nepovšimnuto prechádzajú okolo, keďže námestie je o kus ďalej. Na nič nečaká a premiestni sa za ním priamo pred auto osvetlený tentokrát aj jeho prednými svetlami. Ruky mu visia voľne pozdĺž tela, jeho tvár je podvihnutá mierne nahor a prižmúrené oči upiera priamo k Jacksonovej tvári.*

kód:

Ahoj Hayley, jsem v autě před sídlem, můžeme se vidět? Potřebuji ti říct pár novinek. Jackson.

*Zprávu odešle a pak střídavě sleduje mobil a okolí domu. Necítí se zde zrovna nejlépe, ale nemůže si dovolit otálet nebo se dívat příliš na své bezpečí. Potřebuje vyřídit, co nejdříve tu záležitost se zrádci ve vlkodlačích řadách. Když se před jeho autem najednou někdo postaví, tak ho v první chvíli napadne, že si ho všiml některý z upírů. Zpozorní, ale když si dotyčného prohlédne lépe, zjistí, že je to Klaus. Když ho tak pozoruje, přemýšlí, jestli má být rád nebo, že ho tady potkává. Je fakt, že je to další obyvatel sídla, se kterým by potřeboval mluvit. Vidí, že Klaus zatím nic nedělá, bere to jako dobré znamení. Nechce na něj pokřikovat z auta, a tak otevře dveře a vystoupí ven. Pamatuje si jejich poslední rozhovor na plantáži a ještě dnes z toho má náladu pod bodem mrazu. Nyní dnes už po neví kolikáté se musí přemoct, aby s ním promluvil. Vše to přikládá na vrub Oliverovi a rozhodně mu to v nejbližší době osladí.* Klausi *Osloví ho a opravdu hodně se přemáhá, aby jeho hlas zněl, co nejklidněji. Pozorně si hybrida měří.* Vím, že v tuhle dobu nejsem právě ten, kterého bys viděl rád, ale musím se postarat o to, co můj bratr svým jednáním způsobil. Chtěl jsem o to požádat Hayley, ale musela by to stejně tlumočit někomu z vás. Můžeme si tedy promluvit spolu, bez toho, aniž bych jí v jejím stavu tímhle zatěžoval? *Jen těžko hledá slova, která potřebuje. Netušil, že Klause potká a tak ani neuvažoval nad tím, co by mu řekl. Po položení své otázky na něj zůstane mlčky, tázavě hledět. Snaží se zůstat v klidu. Spoléhá na to, že když už znal pravdu o tom, jak se vše událo Marcel, že ji zná i Klaus.*

*Sleduje, ako do pár sekúnd Jackson vystupuje z auta, pričom si založí ruky do vreciek a počká, kým vystúpi a zavrie za sebou dvere. Následne prejde pár pomalých krokov priamo pred neho, stále však nie celkom, rád si udržuje odstup. Nechá ho, aby začal, nakoľko on tu bol doma a Jackson len za nejakým účelom. Pri jeho tóne je skoro jednoznačné, že sa musí snažiť, aby naňho vôbec prehovoril normálne, nakoľko atmosféra medzi nimi nikdy nebude úplne ideálna ani na ich pomery. Proste nehodlal skrývať svoje nesympatie voči nemu, už len kvôli tomu, že bol vodcom smečky, s ktorou mal sám plány. Na druhú stranu mu to však teraz prišlo tak, že v podstate nebol ani z tých najschopnejších, nakoľko si v nej nedokázal udržať poriadok. Ďalšou vecou zase mohla byť aj Hayley, s ktorou mal očividne veľmi dobrý vzťah a aj keď mal sám pochybnosti nad svojimi myšlienkami ohľadom toho, vadila mu náklonnosť medzi nimi. Ale pokladal to len za výsledok toho, že sa okolo niekoho, kto čaká jeho dieťa motá vlkodlak, o ktorom vedel, že spolu boli už pri narodení prakticky zasnúbení.* Jackson. *Jeho hlas neznie ani zďaleka tak ako Jacksonov, nakoľko sa vôbec nesnaží skrývať svoju nechuť voči nemu. Po jeho preslove len krátko podvihne kútikom úst, než si oblizne pery.* Tak to teda naozaj nie si. *Komentuje spriama bez nejakých pretvárok či snažení a mierne nad ním mávne rukou.* Myslím, že už si ju aj tak tým všetkým zaťažil viac ako dosť...*Prenesie sucho.*  V jej stave. *Zopakuje po ňom s trochu ironickým podtónom a nakloní hlavou mierne do strany. Samozrejme sa s tým zaťažovala viac sama, ale nemohol si pomôcť od obviňovania vlkodlaka pred ním. Mohol by ho viniť prakticky za všetko a aj za skutky jeho brata.* Ale sa chceš o dôsledky jednania tvojho brata vážne postarať, tak ho nájdi a zabi...*Prižmúri oči k jeho tvári.* Ber to ako priateľskú radu.

*Sleduje Klause a z jeho chování, jednání i to, jak se tváří ho pomalu, ale jistě přechází chuť se s ním začít bavit o tom, co ho napadlo v kostele, když s Marcelem spekulovali, jak nejlépe odstranit vlkodlaky, kteří se rozhodli ovládnout město. Má chuť se otočit, nasednout do auta a vrátit se do Zátoky a vymyslet něco jiného, protože chování Klause mu neskutečně leze na nervy. Do jeho výrazu se vrátí odměřenější výraz, i když stále se tváří klidně, zatím. Sleduje ho ostražitě, když se přibližuje k němu. Opře se pak zády o svůj vůz. Vyposlechne si Klausovo "uvítání" a ačkoliv to jeho nechuť ke všemu dalšímu ještě zvedne v jeho očích se jen krátce zablýskne. Nehodlá se s hybridem, ale hádat. Ví, že to nemá smysl. Když mu pak naznačí, že Hayley i tak zatěžuje děním v Zátoce, krátce přimhouří oči a mihne se v nich zlost na tohohle chlapa, který si myslí, že je kdo ví co. Musí se pořádně kousnout do jazyku, protože má na jazyku dost nevybíravou poznámku. Omlouvat ani obhajovat se za to Klausovi nehodlá. V jeho případě mu to přijde zbytečné. Tihle dva si nikdy nebudou rozumět, ani kdyby si to sebevíc přál. Při jeho doporučení, co má udělat a ještě, když použije termín přátelská rada, tak už se ironicky ušklíbne.* Přátelská? My přece nejsme a nikdy nebudeme přátele. *Odvětí mu na to.* Chci ty zrádce najít a zlikvidovat. *Přejde nakonec k tomu, co Klausovi chtěl říct.* Myslel jsem, že se budeš chtít na tom podílet. *Naznačí, proč je dnes zde. Když dopoví, s přimhouřenýma očima si hybrida měří.*

*Nemôže nepostrehnúť, ako veľmi sa Jackson snaží ovládať, prakticky mu to z určitej stránky mohlo prísť aj vtipné, keďže on sa o to nemusel snažiť vôbec. Nemusel si odpúšťať svoje reči ani poznámky, ktoré najskôr neboli veľmi vhodné. Jacksonov postoj mu mohol byť tak maximálne ukradnutý, rovnako ako jeho názory ohľadom tejto veci. Nedokáže sa proste preniesť cez pohľad Olivera a kamene, ktoré sa aj jeho vinou a naivitou dostali do špatných rúk. A vo výsledku to mohlo nakoniec ohroziť Hayley, ktorú sa po tom všetkom rozhodol navyše otravovať. Rozhodne nechcel, aby sa príliš angažovala do záležitostí vlkodlakov, v inej situácií by mu to bolo jedno, navyše je to jej rodina, ale keď sa jej blížil pôrod, namiesto jazdenia do zátoky a rozhovorov s Jacksonom by mala skôr oddychovať, ako sa aktívne angažovať. A Jackson si nedal pokoj, po tom všetkom sem za ňou ešte aj príde. Rozhodne sa za svoj terajší postoj nemusel vôbec ospravedlňovať. Po jeho poznámke ohľadom priateľstva len podvihne obočím, než krátko pootvorí ústa a pomaly si prejde jazykom po hornej rade zubov.* V tom prípade by sme mali byť nepriatelia a vieš si predstaviť, ako väčšinou končia. *Pokrúti sucho hlavou a s neurčitým výrazom na tvári sa obzrie niekam za Jacksona, než sa pohľadom vráti opäť k nemu.* Máš pravdu, ich potrestanie je v mojom najvyššom záujme, aj keď príliš nedôverujem tým tvojim.*Prenesie s otázkou v očiach.* Francesca s jej ľuďmi je jedna vec, avšak tvoj vlastný brat s niektorými členmi tvojej vlastnej smečky, ktorých sa mu podarilo stiahnuť so sebou...*Pomaly vydýchne, pričom sa tvári vážne pochybovačne.* Nie som si úplne istý nad váhou tvojho slova, zlikvidovať. Aspoň nie z tvojich úst.

*Klause pozoruje dále. Napadne ho při tom, kam dala Hayley oči, že si s takovým někdy něco začínala. Má, co dělat, aby si nad tím znechuceně neodplivnul Klausovi pod nohy. Přesto se něco málo z jeho myšlenek promítne i do výrazu jeho tváře. Je mu to v tuhle chvíli vůči Klausovi, už jedno. Když vidí jeho reakce jeho pokusy jednat s ním, slušně a jako s někým, kdo se stal obětí bratrova útoku... pomalu, ale jistě od toho upouští. Při jeho poznámce, když poukazuje na to, jak končí jeho nepřátele, se, jen pohrdavě ušklíbne. Nemá chuť mu na tohle odpovídat. V duchu si napočítá do deseti a soustředí se na to další, co povídá. Dívá se mu přímo do očí. V těch jeho je vidět nevraživost, kterou v něm svým jednáním a chováním stále více vzbuzuje.* Můžu tě ubezpečit, že v mém zájmu rozhodně není to, aby si tihle dělali nárok na nějakou vládu nad městem. *Odpoví mu odměřeně, ale odhodlaně.* Věřit mi nemusíš. *Ušklíbne se na to.* Když jsme u Francescy, jak to, že se tahle krysa mohla účastnit schůzí? *Zeptá se ho.* Jak to, že dokonalý, neomylný a vševědoucí Klaus Mikaelson nepoznal, co je ve skutečnosti zač? *Pokračuje. Má tak akorát toho, nechat si předhazovat chyby od někoho, kdo rozhodně není stoprocentní.* Nemůžu být zodpovědný za každé rozhodnutí všech vlkodlaků v Zátoce. *Odsekne mu.* Oliver věděl, co mám v plánu. Nelíbilo se mu to. Varoval jsem ho. Neposlechl. On ani ti, kteří se k němu přidali už ke smečce nepatří a do Zátoky nikdy nevkročí. *Pokračuje dále. Mluví pevně a stále odměřeně.* Kolik ze svých sourozenců si chladnokrevně zabil ty, když ti vrazili nůž do zad? *Zeptá se ho a probodává ho pohledem.* Je to můj bratr. Pořád i potom, co provedl. Nechci ho zabít. Chci, aby pocítil důsledky toho, co udělal. Smrt? Bude to pro něj spíše vysvobození, než trest. *Povídá dále. Ke konci svých slov už je opravdu na hranici svého sebeovládání. Klaus a oživení toho, co udělal Oliver i to, co pro něj chce, jako trest. Vzteky sevře ruce v pěst a zlostně si je drtí. Na Klause už nyní hledí s neskrývanou nenávistí, ale ten pohled spíše patří těm zrádcům, než že by to bylo vyloženě vůči němu.* Chci je nalákat na falešnou informaci o dalších kamenech. Tihle mají svůj osud zpečetěný. Zbytek už bude, jen otázkou času, než je najdu a dokončím to. Máš zájem nebo ne? *Zeptá se ho pak už o poznání klidněji. Ale víceméně už s nějakou spolupráci s tímhle původním nepočítá. Bude muset vymyslet něco jiného.*

*Keď ho tam začne uisťovať a ubezpečovať o svojich záujmoch, tak len zamyslene našpúli perami a s prižmúrenými očami prejde jeho tvár pohľadom. Nemusel skrývať to, ako strašne ho baví sledovať ho, ako sa snaží udržať pod kontrolou, vlkodlaci vždy budú poniekiaľ vznetlivejší než hocikto iný.* Tak to máme spoločný nezáujem. *Posledné, čo by dovolil je, aby niekto prebral vládu nad jeho mestom, raz to už dopustil a následky toho, že ho chcel získať späť ho priviedli až sem. Na dôveru medzi nimi sa uškrnie podobne ako Jackson, než na chvíľu sklopí pohľad smerom ku chodníku, na ktorom stoja.* To ani robiť nehodlám. *Komentuje so značnou istotou v hlase, než sa Jackson zmieni o Francesce a jeho úškrn rýchlo zmizne. Nahradí ho nie práve nadšený pohľad plný výsmechu a arogancie. Tvárou sa opäť podvihne smerom nahor, a tak sa vráti k svojmu povýšenému postoju.* Povedzme, že bola jedným zo zástupcov ľudskej frakcie? *Podvihne obočím, akoby to už nebolo aj tak dosť zrejmé, než nepatrne pokrúti hlavou.* A keď už sme u obvinení, ako to, že ty si nepoznal zámery vlastného brata a nevykonal prevencie, ak si už šiel s čarodejnicou, s ktorou sa porátam neskôr, vyrábať prstene, ktoré by mu mohli pomôcť v plánoch? To si bol tak veľmi slepý alebo len naivný? *Niežeby sa vylučovalo jedno s druhým.* Ty si vodca tvojej smečky, ale tvoj vlastný brat sa spriahol aj s tvojimi vlastnými ľuďmi aj proti tebe. Keďže z tých kameňov nakoniec nemáš nič, to Francesca a jej ľudia ich môžu nosiť, vyhnúť sa bolesti úplnku. *Pokýva hlavou zo strany na stranu. Popravde jeho úmysel zozačiatku ani nebol viesť podobný rozhovor, skôr ho zaujímalo, čo ho pohnalo k tomu, aby sa odvážil prísť až sem.* Nie, to rozhodne nemôžeš, pretože si. *Prenesie zostra. Vinil by ho z toho, aj keby to nebola pravda. Má vinu priam napísanú na čele.* Je to tvoja smečka, Jackson, tvoja starosť. *Osočil ho s rozhodnosťou v hlase, pričom sa už konkrétne k jeho bratovi radšej nevracal, keďže by sa zbytočne opäť opakoval.* Takže to je tvoj trest pre nich? *Spýta sa neveriacky.* Vyhodiť ich zo smečky, zobrať im kamene a dať im šancu to opäť zopakovať, až kým do zátoky nedajú také bomby, ktoré vás zabijú tento krát všetkých? *Podvihne pochybovačne obočím.* Smrť pre nich bude ideálnym trestom, rovnako ako našou prevenciou pred podobnými útokmi. *Najľahšie bude zabiť ich všetkých.* Ja mám na to vhodnejšie metódy, vzhľadom na to, že moji súrodenci sú nesmrteľní, ale teraz by som vážne nerozoberal moju rodinu. *Pokrúti nad tým hlavou, keďže niečo také sa nedalo zrovnávať. Najbližšie k podobným myšlienkam mohol mať pri dozvedení sa toho, čo jeho sestra spravila pred sto rokmi, ale netušil, či by ju za to dokázal niekedy zabiť. Súrodenec nesúrodenec, ak s niekým stráviš skoro tisíc rokov, môže ti urobiť čokoľvek a ty budeš stále pochybovať o tom, čo urobiť. Všimne si, ako zviera ruky v päste, ani nepremýšľa nad tým, koľko koncentrácie mu sebaovládanie uberá. Pohľad mu však už neopätuje, aspoň nie s rovnakou intenzitou. Svoj postoj ohľadom Jacksona dal snáď už najavo jasne, nepotrebuje žiadne pohľady k tomu, aby si to utvrdzoval. Následne už počúva jeho plán. Tvári sa zväčša neurčito, premýšľa nad jeho slovami. Na chvíľu ho krátko prejde očami, než vydýchne a kývne hlavou.* Pomôžem ti...Nakoniec predsa chceme to isté. *Skoro to isté, ale ak by mu niečo mohlo priniesť osoh a vyriešiť časť problémov, nehodlá to teraz zahodiť len kvôli postojom medzi nimi, toto bolo dôležitejšie.* Nalákať ich nebude taký problém a využiť by sme to mohli hneď na dve strany, keďže predpokladám, že kamkoľvek to bude, Francesca pošle svojich ľudí aj s tvojím bratom. *Neverí, žeby potom útoku riskovala stretnutie s nejakým pôvodným či čarodejnicou, bola by to hotová samovražda.* Na detailoch by som sa ale dohodol niekde v súkromí, predsa len je známa tým, že má ľudí všade. *Prenesie s príkra.* Predpokladám však, že si sem neprišiel riskovať, stretol si už Marcela?

*Sleduje Klause, jak se během toho, co spolu hovoří tváří. Rozhodně už, ale nemá zájem s ním něco rozebírat. Opře se znovu zády o svůj vůz, protože během svého emotivního projevu. kdy se nechal dost unést stál rovně. Při jeho poznámkách, kterýma v něm, jen vzbuzuje další nechuť a odpor vůči jemu samotnému, občas přimhouří oči. Přemýšlí, proč má tu neskutečnou smůlu, že musí natrefit na rodinu nesmrtelných namyšlených magorů, kteří si myslí, že jim patří svět. Neskutečně ho to dráždí, ale ví, že s tímhle nic neudělá a musí to, jen nějak zkousnout. Snaží se opravdu ze všech sil a dělá to, jen kvůli těm, kteří zůstali v Zátoce a také proto, že i když Klausovi řekl své, ve skutečnosti cítí vinu za to vše, co se stalo a dal by hodně za to, aby mohl něco změnit a zabránit tomu. Má ovšem nějakou dobu, co nad tím přemýšlí a ať spekuluje sebevíc, nenapadá ho nic, jak Oliverovi v tomhle všem zabránit. Je to další důvod k tomu, proč svého bratra chce poslat do vyhnanství a přeje si ho pak už nikdy nevidět. U něj tím, co udělal skončil. Když se Klaus začne zaobírat tím, že Olivera neodhadl jeho vztek se prostě vytratí a zůstane v jeho očích jakýsi nepřítomný výraz a také pocit viny.* Nejspíš ano. *Zavrčí na to Klausovi. Nepokouší se mu něco vysvětlovat. Tomuhle opravdu ne. Ví, že by to bylo zbytečné.* Udělal jsem chybu. Jsem si toho vědomý, Klausi. Chci to odčinit. Nikdo z nich ty kameny dál zneužívat nebude. *Odvětí mu pak pevně, odhodlaný uskutečnit to, co říká. Když ho Klaus stále dokola obviňuje z toho, že selhal, už na to nijak nereaguje. Jen ho mlčky pozoruje. Po té, co odmítne jeho trest, jen sevře pevněji rty k sobě a přejde to mlčením. Jeho pohled je, ale dost významný, aby bylo jasné, že si o trestu myslí své. Na konci se ušklíbne.* Ano já bohužel nemám nesmrtelného bratra a abych mu mohl dát lekci za to, co udělal musí zůstat naživu. Smrt toho moc nevyřeší. *Odpoví mu, ale o ničem ho nepřesvědčuje. Poukazuje na to, co sám Klaus právě pronesl. Vyčkává pak, jak se Klaus rozhodne. Když souhlasí, že se přidá, pocítí jistou úlevu, ale navenek to nijak znát nedá. Vyslechne si ho.* Chci to vyřešit, co nejdříve. *Poznamená nyní už odměřeně. Na Klause se dívá opět chladně.* Jistě. Detaily na ulici řešit nebudeme. *Ubezpečí ho a ušklíbne se, že tohle v úmyslu opravdu neměl.* Přišel jsem se zde, jen zeptat, jestli nám v tom pomůžeš. *Pokračuje a ozřejmí tak důvod své návštěvy tady u sídla.* S Marcelem jsem se již dohodl. *Odpoví mu.* S ním ta domluva byla mnohem jednodušší. *Pomyslí si, zatímco Klausovi hledí do očí.* Co jsem chtěl, to jsem vyřídil. *Uzavře to. Nehodlá se tady s Klausem už zdržovat.* Až budete chtít naplánovat, co a jak, tak mi dejte vědět. *Dodá ještě. Jak to Klaus hodlá udělat nechá na něm. Jemu rozhodně kontakt dávat nebude. Když domluví, nasedne do auta, nastartuje a odjede. Na Klause už se ani nepodívá. Má ho za tu chvilku plné zuby.*

*Po Jacksonových slovách, ktoré najskôr mali ospravedlniť jeho zlyhanie, sa len sucho uškrnie a krátko nakloní hlavou trochu do strany.* Fajn, beriem ťa za slovo. *Pokrčí nad tým nakoniec plecami. Aj keď mu stále neveril a vedel, že ani Jackson nedôveruje jemu, teraz by sa asi zhodli na konečnom cieli, čo je najdôležitejšie. Ostatne v ničom inom sa ich názory už ani z diaľky neprelínali. Hlavne nie, čo sa týkalo trestu pre jeho brata a členov smečky, ktorí s ním šli. Krátko pokrúti hlavou a s mierne prižmúrenými očami pootvorí ústa.* Smrť vyrieši vždy všetko, teda aspoň pokým mŕtvi nezačnú ožívať, vtedy nastáva problém. *Prenesie s rozhodnosťou v hlase, pričom sám ešte v podstate nevie, či Oliverov osud nechá náhode alebo sa oň postará sám. Koniec koncov v každom scenári aj tak skončí mŕtvy. Nad Jacksonovou poznámkou, len našpúli perami a krátko vydýchne, akoby to bolo niečo úplne očividné.* V podstate ani nemáme na výber. *Komentuje poniekiaľ sucho, ale jeho neprítomný pohľad nemá tento krát s Jacksonom nič spoločné. Jeho myšlienky sú niekde pri Hayleynej tvári a vypuklému bruchu, ktoré akoby kričalo, že sa im čas kráti. Späť sa vráti až pri Jacksonových ďalších slovách, ktoré si len bez nejakého určitého výrazu vypočuje, na čo sa nakoniec aj dozvie, kvôli čomu sem prišiel. Nad jeho dohodou s Marcelom, len krátko nadvihne obočím, akoby ho trochu udivovalo, že sa s ním po tom všetkom dokázal Marcel na niečom dohodnúť, ale nakoniec spoločný nepriatelia a spoločné ciele spájali aj osoby, ktoré predtým stáli na celkom opačných stranách, on sám s tým mal celkom dosť skúseností. Pohľad do očí mu opätuje, pričom na posledné jeho slová len krátko kývne hlavou, na znak toho, že to berie. Následne odstúpi od auta a sleduje, ako si Jackson nasadá dnu. S neutrálnym výrazom na tvári stojí pred sídlom na chodníku, až pokiaľ mu celkom nezmizne zo zorného uhľa. Až potom pri myšlienkach toho, že o tom bude musieť dať vedieť Elijahovi, ide pomaly dnu, a to rovno do svojej izby.

*Z plantáže zamíří rovnou zpátky do města do domu. Rozhodnutý počkat v Klausově pracovně, jestli se bratr neukáže. Během čekání prozkoumá knihovnu, kterou zde Klaus má. Vezme si jednu z knížek, která ho zaujme natolik, že je ochotný strávit čekání její četbou. K tomu si v bratrově baru najde láhev červeného vína, kterou si ke knížce otevře a naplní jím sklenici. Posadí se do křesla a během četby se občas napije. Tak mu uběhne celé odpoledne. Během něj knihu dočte a vymění ji za další. Mezitím sem a tam zkontroluje telefon, ale dělá to, jen ze zvyku, protože by ho mobil na jakýkoliv příchozí hovor či zprávu upozornil zvoněním. Když se setmí, čekání vzdá. Uklidí po sobě knihy i nedopitou láhev vína a z pracovny odejde. Cestou zamíří k pokoji, kde přebývá Hayley. Chce zjistit, jak se jí daří a něco málo s ní probrat. Jak se blíží ke dveřím, tak zaslechne tiché, ale pravidelné oddechování a dvě klidná tlukoucí srdce. Když se zaposlouchá pozorněji, z pokoje nic jiného neslyší. Z toho usoudí, že Hayley spí a tak od návštěvy upustí. Zamíří do svého pokoje. Tam si odloží dopřeje si sprchu. Pak se usadí v křesle s telefonem, rozhodnutý Klausovi, alespoň to nejnutnější, co má na srdci napsat ve zprávě. Neví sice, jestli to k něčemu bude, ale jinou možnost nemá. Raději by to s ním probral osobně.*

kód:

Niklausi, jsi teď velmi zaneprázdněný, že si neuděláš ani chvíli čas na rozhovor se mnou. Než si tedy promluvíme, nepodnikej sám nic proti vlkodlakům v Zátoce a bylo by lepší, kdyby si se vyhnul konfrontaci i s Genevieve. Více ti řeknu osobně. Měl bys také vědět, že Kol již tři dny bojuje s jedem z vlkodlačího kousnutí. Ani rána po kousnutí, se mu dosud nezahojila. Není mi jasné, jak je to možné. Potřeboval by trochu tvé krve. Ozvi se, jak nejdříve to půjde. Kromě Benjamina a vlkodlaků, máme ještě jeden problém. Elijah.

*Zprávu odešle. Ještě chvíli sedí v křesle a přemýšlí nad tím, co bude třeba udělat příští den. Když čas ještě o něco pokročí, jde si lehnout a spát.*

(Sms Elijahovi: Ahoj, omluvám se, že jsem se včera neozvala, ale něco urgentního mi do toho vlezlo a sms jsem si přečetla až před chvilkou. Dej mi pak vědět ohledně toho, kdy se zastavíte s Aliseou nebo se za vámi zastavím já. Dobrou noc, Sophie.)