Adelle's House

Dům mladé milionářky Adelle.

(Již několik dní bydlela ve svém starém domu, který byl obrovský a konečně upravený a uklizený. Cítila se v něm zvláštně. Občas se vyděsila, když někde něco prasklo, nebo zavrzalo, ale nikdy to nebylo nic hrozného. Díky osamělému pocitu se rozhodla, že si pořídí psa. Huskyho. Bude jí hlídat a ona se nebude cítit tak sama. Dojela tedy do nejbližší chovné stanice a vybrala si jedno trochu odrostlé štěňátko, které bylo mimochodem již různě očkované proti všemu možnému a vycvičené, aby poslouchalo. Už to vlastně nebylo tak moc štěňátko, jako pes teenager. Byl ale nádherný a ona si ho ihned zamilovala. Jmenovala se Aida. Byla z prvního vrhu, takže její jméno začínalo na A. Byla to čuba. Protože čuby přeci drží při sobě a hlavně jsou věrnější a agresivnější.



Rozuměly si a Adelle byla ráda, že jí někdo dělá společnost. Ona lidem moc nevěřila a přátelé si hledala velmi špatně. Ani ve škole, kde pracovala, si s kolegy moc nerozuměla. S dětmi to bylo jiné. Ty ji měli rádi a tolerovali ji, nebo to tak alespoň vypadalo. Zatím neměla žádnou svou třídu, ale jí to nevadilo. Kabinet měla zatím provizorní, dokud se neuvolní jedno místo, které se uvolnilo právě dnes.
Ráno se oblékla, ne nějak moc přepychově, ale také aby nevypadala jak bezdomovec, dala si snídani, kávu a cigaretu, nakrmila psa, udělala ranní hygienu a lehce se namalovala. Vzala si své věci a vydala se do školy. Svým červeným autem zastavila před školou, vzala si kabelku a desky a vydala se dovnitř. Stále jí hlodalo hlavou, co je za sklad a co tam Marcel chová. Potřebovala se s ním sejít, ale neměla čas. Možná, že zítra nebo pozítří bude mít čas. Měla jeho složku, co jí dal, a svoji složku. V ní byli dvě mrtvoly jejích lidí, a jeden ošklivě zraněný na krku. Také několik fotek z té Marcelovy věznice, a několik jeho „vězňů“. Fotky nebyli moc dobré, ale dalo se na nich spousta věcí odpozorovat. Věci si položila do nového kabinetu, kde s ní byl ještě někdo druhý, pravděpodobně muž, soudě podle věcí, ale momentálně byl zřejmě už ve třídě. Odložila si svoje věci co s sebou měla a šla vyučovat. Při volné chvíli opravovala písemky, vykládala si věci a stěhovala věci ze starého kabinetu do nového. Ani jednou nezastihla svého nového spolukabitelníka. Na oběd šla sama. Dala si salát s houstičkami a kuřecím masem. Ke svačině si koupila jogurt s müsli a ovocem. Po odpoledne, když už odstěhovala a dovykládala věci si na stole rozložila věci k jejímu případu. Neví, co s tím má dělat. Je jí jasné, že sama tam jít nemůže a jak by tohle vysvětlila policii? A co by jim řekla, kam zmizela těla? Vzala si to na svědomí jistá společnost, která byla jako policie, akorát méně čestná a placená. I jí zatím nedali žádný konečný výsledek. Všechno to byli jen spekulace a o ty ona nestála. Zapnula si počítač a začala hledat různé nadpřirozené věci, hlavně upíry. Na internetu bylo spousta žvástů a nesmyslů. Hledala, ale nenacházela nic kloudného. Fotky a zprávy si rozprostřela na stole a začala si dělat svačinu a kafé. Byl už večer a byla tu jedna z posledních. Jen pár učitel a žáků měli odpoledku, nebo kroužky, tek tu zůstávali déle. Ona doma ještě neměla internet, který jí mimochodem dnes dělali a funkční bude až od zítra a tak využívala počítače a připojení zde, ve škole.)