Cauldron (Kotel)

Nik není zrovna ten typ, který by byl sdílný a přátelský, rozhodně ne ke všem a za všech okolností, takže to vůbec neber tak, že bys mu lezla na nervy, takový on prostě je. (pokrčila rameny a pohodila mírně rukama) Netvrdím, že budete taky procvičovat v lokále. Ale vzadu se dá cvičit magie, jak je libo. Do kuchyně smí jen vyvolení jedinci. (pousměje se) No, někdy mám pocit, že mě tady zná naprosto každý, už jen kvůli těm vlasům. (ušklíbla se) Čarodějky mají dar poznávat energie jiných. Takže bez problémů poznají jinou rasu. Při doteku je to rozpoznatelnější samozřejmě. Ale když už jsi trochu trénovaná, poznáš to i bez toho, aniž by ses někoho dotýkala. (vysvětlí jí, přitom se dívá na ni) Ano, Sophie mi říkala, že jsi z dětského domova. A tvoje magie se začala projevovat až tady, což znamená, že pocházíš odsud, nebo aspoň někdo z tvých předků. (začne tak trochu polemizovat, ale pak se vrátí k tomu, co je ve městě špatně) I když se to nezdá, zuří tady válka. A ono je to vlastně dobře, že to není vidět, to znamená, že aspoň v něčem odvádíme dobrou práci. Dokážeme zůstat skrytí očím, když potřebujeme, ale přitom řešíme zásadní věci. A ano, kvůli tomu jsem se se Sophie tak vítala. Měly jsme za sebou těžký den. (podívá se před sebe, nezdá se, že by tu situaci chtěla komentovat nějak víc) Vida, hudebně nadaná. Ty do New Orleans opravdu zapadáš. (pousměje se)

Jo, po dlouhou dobu jsem tady byla jediná výraznější zrzka. A teď mi tu děláš konkurenci. (zasměje se tiše svojí poznámce) Ano, říkala mi, že pracuje na jakémsi kouzle. Že ti chce s informacemi pomoct a najít, ke komu patříš. Ale je to stejně zvláštní, celou dobu jsi v Anglii a najednou přijedeš do New Orleans a zjistíš, že tvoje rodina pochází odtud. (zakroutí hlavou a běží jí v ní, že jediná zrzavá rodina v New Orleans byla ta její a zrzavé vlasy se dědily po ženské linii. Muž nikdy zrzavé vlasy neměl. Polkne ztěžka. Podívá se na Kate. zrzavé vlasy, zelené oči. Ne, absolutně ne! Nebude si dávat žádnou falešnou naději, tohle by bylo až moc. Až moc velká náhoda a ty se prostě nestávají. K nějakému rodu se nejspíš někdo zrzavý přiženil nebo přivdal a ten rod nakonec z New Orleans odešel. Ne, na tohle myslet nebude. Nebude si zatěžovat hlavu ještě tímhle, nebude si ještě víc ubližovat.) Ano, válka. Však taky dá zabrat to, že o tom nikdo nemá ani ponětí, ale my jsme prostě profesionálové. (řekne nadneseně) No, nevím jestli všichni, ale většina určitě.

Ničit si tak krásný vlasy? To snad ani ne. (zakroutí hlavou a ušklíbne se kysele.) Ale to je samozřejmě na tobě. ostatně ne nadarmo se říká, že vyzkoušet by se mělo všechno. Ale nějak si tě nedokáži představit v nějaké křiklavé barvě vlasů. Zrzavá ti prostě sedí. (pousměje se) Magické stipendium. (zasměje se) Ale aspoň ses někam posunula. Tvůj osud tě zavál až sem, jistě z nějakého dobrého důvodu. (podívá se na ni... přímo se vpíjí do jejích očí. Musí na to myslet. Teď, když je tady s ní a tohle všechno nakously, musí na to myslet. Musí myslet na svou dceru.) No, tyhle poutě jsou někdy ošidné. Všechny různé vědmy a kartářky většinou umí člověka dost dobře odhadnout, podle reakcí. Všechno je o řeči těla. Ale pravda je, že některé mají opravdový dar. A pokud ho ona zrovna měla, pak je dost možné, že jednou se se svou rodinou shledáš. A pak uvidíš, jak budou odpovídat tvým představám. (pousměje se) Jak by sis vůbec svoje rodiče představovala? (zeptá se jí zvědavě)

Ano, fotka by to rozhodně mohla být vtipná. (pousměje se při té představě) Myslím, že za dvacet let se doba zase tak nezmění. Možná se přijde s něčím novým nebo s nějakým zlepšovákem, ale doba jako taková zůstane stejná. (řekne jí svůj názor a pak se na ni zadívá, když jí začne vyprávět o té kartářce) Kartářky většinou neříkají nic na přímo a smysl jejich slov najdeš až když tomu opravdu rozumíš, nebo se to stane. Většinou to tak dělají proto, aby si člověk myslel, že se při problému opravdu trefily. Ale tím samozřejmě nechci říct, abys nevěřila, že se se svou rodinou neshledáš. Přála bych ti, aby ti to vyšlo, když jsi celý život musela trávit v dětském domově. (oblízne si suché rty a uvažuje, jestli se má zeptat, ale nakonec se zeptá.) Jak je možné, že si tě nikdo nevzal? (když začne mluvit o představách svých rodičů, podívá se před sebe někam do dálky a je n s mírním úsměvem na rtech poslouchá její pohádkovou představu o svých rodičích) To je hezké. (řekne jenom a trochu sklopí zrak, pak se zase narovná) Ano, existuje hodně důvodů, o to víc, že jsi čarodějka.

Jo, to možná jo. Oblečení se asi změní. (uzná a kývne hlavou) Škoda, musela jsi být roztomilá, když jsi byla malá. Zrzky většinou pozornost přitahují, většinou nejsou jen tak bez povšimnutí. Ale to asi v Londýně nevěděli. (pokrčí rameny, pak se na ni zadívá, pootevře ústa, kousne se do rtu, ale nakonec ze sebe vymámí, co chtěla říct.) Být já tehdy v Londýně, tak bych neváhala ani minutu. Jsi přesně taková, jakou bych si svou dceru představovala. (pousměje se, ale v jejím úsměvu je cosi smutného. Jak by taky ne. Její dcera měla stejně zrzavé vlasy. Gen i její matka měly obě oči modré, ale její dcera měla zelené oči po její babičce. A Katina povaha se jí taky zamlouvala. Milá, tak trochu praštěná, ukecaná. Zavře na chvíli oči a náhle se zvedne z lavičky.) A ano, lovci existují. Já už budu muset jít. (otevře je zas a podívá se na Kate.) Dobrou noc. (rozejde se svižným krokem pryč, jako by snad už chtěla být co nejdřív odsud.)

(Vzbudila se čilá brzy ráno. Kol ještě spal, ale ona se probrala s úsměvem na rtech. Ta noc byla báječná a zařadí se do těch úžasných chvílí strávených s Kolem. Skoro až vyskočila z postele, jak byla plná energie. Rozhodla se, že by mohla zajít do Cauldronu, kde si oblíbila jednu kavárnu a zároveň pekárnu. Když jí honila mlsná, vždycky si sem zašla na nějaký zákusek nebo koláč. A právě teď dostala chuť na povidlové koláče. Přímo cítila jejich chuť na jazyku. Podívala se na Kola a chvíli přemýšlela. Když tak krásně spal, mohla by zaskočit do pekárny a koupit nějaké koláče a možná i nějaké zákusky. Svoje oblečení měla ve vedlejší ložnici, aby tady nezabírala Kolovi místo, takže opatrně přešla vedle a oblékla se. Cítila, že dneska bude nádherný den. Dneska jist bude svítit sluníčko a ona se bude jen a jen usmívat. Nejdřív si dá ještě jeden pytlík s krví, protože už se dlouho nekrmila, Možná, že až se vrátí, dá si ještě jeden, ale nechtěla si moc dráždit chuťové buňky, když na ni čeká káva a koláče. Vyrazí z domu, ale ještě předtím napíše Kolovi vzkaz, že šla nakoupit něco sladkého. Měla pravdu. Byl opravdu krásný den a sluníčko už svítilo. Dneska jistě bude teplo, a tak se alespoň nemusela cítit špatně, když vyšla ven v tílku, kožené bundičce a přilehlých riflích. Dokonce si vzala i sluneční brýle. Asi za tři čtvrtě hodiny došla procházkovým tempem až do Cauldronu a pomalu se blížila k pekárně.)

*Nenapadlo by jej, že se poslední den roku, pro něj stane jedním z nejhezčích a nejpříjemnějších dnů starého roku. Konečně měl štěstí na Hayley. Zastihl ji v sídle, a dokonce měl štěstí na ni osobně. Sešli se, probrali nějaké věci a zbytek pak strávili spolu a užívali si navzájem své společnosti. Kvůli tomu tak nakonec vynechal večírek, na který dostal osobní pozvánku. Doufá, že to Sophie pochopí. Hayley je pro něj nejdůležitější. Ohňostroj tak sledovali, ale z balkónu jejich domu. Byl velmi podařený. Na Nový rok se Hayley rozhodla promluvit s Klausem. Nechtěl jim narušovat jejich rozhovor, a tak se rozhodne vyrazit si na novoroční kávu někam do města. Před tím se pečlivě přichystá. Dává si záležet, aby byl na Nový rok na výsost spokojený. Když opustí sídlo, má na sobě jeden ze svých černých obleků, bílou košili a vínově rudou kravatu. Jelikož je venku jasno, slunečno, kabát nechá doma. Prochází se chvíli po městě. Většinou jsou takhle časně z rána ulice ještě prázdné, neboť převážná většina, ještě dospává noční oslavy. Není, ani moc míst, které by byly otevřené. Trvá mu tedy docela dlouho, než objeví kavárnu a zároveň pekárnu. Nejprve ho na ni upozorní vůně, která k němu doputuje povětřím. Najde svůj cíl v Cauldronu. Rozhodne se to risknout a tam zajít. Pomalu kráčí podle vůně. Doufá, že zde najde dobrou kávu. Na nic sladkého chuť nemá.*

(Je opravdu ráda, že na Nový rok se tady pracuje. No, zaměstnanci asi zas takovou radost nemají, ale zákazníci jistě. A ona už byla takovým stálým hostem v téhle pekárně. Vůni cítí už za rohem, jelikož má zbystřené smysly. Sliny se jí začnou sbíhat ještě víc a ona přidá do kroku, jako by se už nemohla dočkat toho, až tam bude. Jak vykoukla zpoza rohu, tak se jí naskytl dobrý pohled na pekárnu, ale taky na někoho, kdo mířil po chodníku hned u ní. Vypadalo to, že Elijah snad míří na to samé místo jako ona. Jaká náhoda. No alespoň ho pozdraví a popřeje mu vše nejlepší do nového roku. Možná, že jestli se odhodlá, tak ho rovnou požádá o to, aby ji provedl uličkou. Je možná na to ještě hodně brzy, ale ona si chtěla být jistá, že s Elijahem může počítat, když už Klaus počítá se svědectvím Kolovi.) Elijahu! (Zavolá a pak se rozhlédne a přejde silnici, aby byla co nejrychleji u něj.) Jdeš si dát kávu? (Zeptá se ho tak trochu zvídavě, protože by si s ním ráda trochu promluvila a konverzace u kávy by mohla být příjemná.) Zrovna jsem dostala chuť na koláče a kafe. A tady mají prvotřídní koláče a kafe. (usměje se) A taky tady dneska pracují, takže další plus. Nedáš si se mnou kávu a koláč? (podívá se na něj. Možná toho na něj vyhrkla až moc, ale ona má opravdu dobrou náladu a tak je teď více komunikativní než kdy jindy.) A mimochodem... vše nejlepší do nového roku. (Usměje se a když Elijah nic nenamítá, tak vejde do pekárny, kde si objedná latté a dva povidlové koláče, které si posléze odebere z pultu a jde si sednout ke stolu. Jsou tady sami. Všichni asi ještě spí. Ona pak určitě koupí ještě něco sladkého domů, ale tohle si sní a vypije tady s Elijahem.)

*Nakonec se dobere k místu, které ho už na dálku upoutalo svou vůní. Míří pomalu dovnitř, když zaslechne své jméno. Hlas je mu také okamžitě povědomý, jen by jej zde nejspíše nečekal. Nemůže, ale říct, že by ho neslyšel rád. Zastaví se a ohlédne směrem, odkud hlas slyšel. Jak předpokládá, zahledne Genevieve, jak si to nejspíše míří stejným směrem jako on.
Po Sylvesteru má velmi dobrou náladu, a tak se na Gen vlídně pousměje. Navíc to období, kdy ji nevídal moc rád, už je pryč. Stačilo tak málo.* Přeji ti dobré ráno v novém roce, Genevieve. *Popřeje jí, zatímco stojí a čeká, až ho dojde. Aby to nebylo moc nápadné, trochu zvýší hlas. Přesto si zachovává svůj příjemný vřelý podtón. Když na ni čeká, strčí si levou ruku do kapsy kalhot.* A také všechno nejlepší. *Dodá už o něco normálněji Než k němu dojde, může si ji prohlédnout.* Ano, dostal jsem chuť na kávu. *Přikývne vzápětí.* Dnešní den je velmi těžké najít nějaké otevřené místo, hlavně tak brzy ráno. *Poznamená na oko trochu nespokojeně. Náladu mu to, ale pokazit nemůže.* Proč ne? Rád. *Kývne na její nabídku. Potěší ho, že Genevieve tohle místo tolik chválí. Nelituje tak, že vážil cestu až sem.* Děkuji. *Poděkuje jí s pousmáním na její přání.* Budu doufat, že nový rok bude lepší, než ten uplynulý. *O něco zvážní, když pronáší své přání. Když už společně s Genevieve míří do kavárny a pekárny, je zase o kousek v předu, aby ji mohl otevřít a podržet dveře. Následuje ji po té dovnitř a objedná si, jako tradičně černou kávu. Je to jeho téměř vášeň. Vše vypadá velmi lákavě a voní to příjemně. Na nic sladkého, ale chuť nemá, tak si ke kávě dá, jen sklenici vody.* Jak jsi prožila poslední den v loňském roce? *Zajímá se, když si přisedne ke stolu, který Genevieve vybere.

(Už pěkně usazená čekala na přisednutí Elijaha. Sluneční brýle si mezitím zapíchla do vlasů, protože tady uvnitř je nepotřebovala. I přesto si ale sedne tam, kde na ně přes výlohu mohlo svítit sluníčko, protože ona milovala slunce, což je trochu paradox, protože je teď upírem. Přimělo ji to, aby si na chvíli, než se k ní Elijah přidal, prohlídla svůj sluneční prsten, který nosí na pravé ruce. Co by ale dala za to, aby byla znovu čarodějka. I když ví jistě, co by za to nedala. Jakoukoliv spolupráci s Esther, to prostě odmítala. Když ji Elijah poctí svou přítomností, tak k němu vzhlédne a usměje se. Prsten už nechá prstenem a napije se své kávy. Zamyslí se nad otázkou, kterou ji Elijah položil, i když na ní vlastně nebylo nic moc k přemýšlení.) Byla jsem s Kolem na té velké párty na stadionu. Ale krátce po půl noci jsme odtamtud zmizeli. Kol byl trochu naštvaný, že jsem se mu celý večer nevěnovala, protože jsem tak různě pendlovala po sálu a hledala další známé. Ale po půl noci byl pak jako vyměněný, o to jsem se postarala. (Kousne se do rtu a zaculí se. Ano, právě tu opravdu před Elijahem naráží na to, že s Kolem měla perfektní noc.) Ale tebe a Hayley jsem na tom večírku neviděla. (Dodá ještě s více šibalským úsměvem.) Slavili jste po svém? (Ne, tohle ji asi opravdu nepřestane bavit a bude si Elijaha stále tak nějak dobírat. Pak ale zvážní) To mi připomíná. Potkala jsem na té oslavě Klause a byla jsem vykolejená. Nevěděla jsem, že se to Alisee povedlo. Kol tvrdil pravý opak. (Upře na Elijaha zrak a čeká, co jí na to odpoví) I když musím říct, (pokračuje dál) že to setkání pro mě moc příjemné nebylo. Klaus až zbytečně moc rýpal. Přišel mi nějaký divný. Ne tedy, že by běžně nerýpal, ale tohle (vydechne a zamračí se) bylo jiné.

*Když si donese svou kávu s vodou ke stolu, který vybere Genevieve, neujde mu, že si ona snaží užít trochu zimního slunce. Mírně se pro sebe pousměje. Sledovat při něčem takovém zrovna ji se mu naskýtá snad poprvé, co se znají. Stále mu to jejich smíření přijde neskutečné. Může za to poděkovat, pouze Kolovi. Více mu to usnadnit nemohl. Přemýšlí chvilku, kolik toho dnes s Genevieve má probírat. Je pár věcí, tedy spíše jedna věc, která mu vrtá hlavou. Její setkání s Finnem. Nemůže přijít na to, jestli věděla nebo ne, o té jeho proměně a neřekla mu to záměrně nebo, co ji k tomu vedlo. Kdyby se to stalo před tím, než se začali snášet, nejspíš by na to reagoval trochu jinak. Mnohem ostřeji, ale takhle... Zkrátka neví, co si o tom myslet. Nechce s tím na Genevieve, ale hned vyrukovat. Na to je tohle ráno až příliš hezké. Mimo to mu stále leží v paměti, proč si nedovede vybavit bratrovu tvář ani hlas. Je z toho zmatený a trochu rozhozený. Do toho má okraji vědomí stále docela živou vzpomínku na ten zvláštní sen o Klausovi a jejich minulosti. Prozatím s tím nezačíná.
Existují i témata příjemnější, než Finn a divné sny.
Zatímco poslouchá povídání Genevieve, zamíchá si párkrát lžičkou kávu. Kouká, ale se zájmem na Genevieve. Na rtech mu pohrává mírný úsměv. Pokývá hlavou. Má za to, že na tom večírku bylo jistě téměř celé město. Kromě toho, že tam byla Genevieve i s Kolem se pak dozví nějaké informace o tom, jak trávili i zbytek noci. Jeho úsměv se o něco rozšíří. Možná ho tím Gen trošku i pobavila, ale hlavně je na něm vidět, že je rád, a že jim to ze srdce přeje. Vzkvétající vztah mezi Gen a Kolem patří mezi těch pár věcí, které mu opravdu zlepšují jeho celkové rozpoložení.* Víš, Genevieve, stále mě chvílemi udivuje, jak se ti z mým bratrem podařilo udělat něco takového... *Poznamená uznale a potěšeně. Po té udělá pauzu, ve které se napije a ochutná tak trochu kávy. Podle chuti usoudí, že je opravdu dobrá. Rozhodne se tak, zařadit tuhle kavárnu na seznam těch, které ve městě navštěvuje. Když se Genevieve začne zajímat o to, co dělal on a zmíní při tom ihned i Halyey, snaží se zůstat vážný. V očích mu, ale spokojeně zajiskří. Strávil s Hayley jeden z nejkrásnějších dnů, tedy nocí. Nejspíš to tak dopadlo, protože to bylo neplánované. Zavrtí pak už s mírným úsměvem hlavou.* Ne nebyli. Nakonec jsme si vytvořili vlastní program. *Odvětí na to Genevieve. Rozhodně, ale nemíní zabíhat do detailů. Jak se u toho, ale tváří a září spokojeností, je více, než výmluvné. Pak, ale nakonec zvážní.* Je to pro mě vzácností, zastihnout Hayley v sídle. *Poznamená.* Vidím, jak je to pro ni těžké a nedokážu jí pomoct... *Dodá trpce. Povzdechne si. Hayley mu dělá více starostí, než by se na první pohled dalo říct. Nemá, ale v úmyslu tím Genevieve zatěžovat. Jen se ho ptala a tak jí odpověděl. Zvedne hrnek s kávou a trochu se napije.* Snad mi Sophie mou neúčast promine. *Dodá, pak už zase s lehkým pousmáním. Chce trochu odlehčit atmosferu u stolu. I když pro něj to moc vtipné není. Sophie je asi jediný důvod, proč ho ta absence mrzí. Nahlas to nepoví, ale dobrý pozorovatel to může vyčíst z jeho výrazu.
Ten, ale přejde v lehce nechápavý a překvapený, když se Genevieve rozpovídá o přítomnosti Klause na večírku, ale více ho překvapuje ten fakt, že o tom ona ani Kol neměli tušení. V jeho výrazu jevidět lehká frustrace.* Vím, že to není moc dobrý způsob, pro informace takového rázu, ale psal jsem Kolovi, že se kouzlo nakonec povedlo. *Odpoví jí na to.* Dal bych vědět i tobě, ale nějak mi schází kontakt. *Pokračuje a trochu neurčitě se pousměje.* Žádal jsem ho, aby ti to řekl. *Na tom mu také záleželo.* Psal jsem i Rebekah do Mystic Falls. Sice ne přímo o Klausovi, jen že se má připravit na překvapení. *Podotkne.* I Hayley se to dozvěděla se spožděním. *Poznamená a znovu upije trochu kávy.* Zajímalo by mě, jestli mé zprávy vůbec někdo četl... *Pronese si to spíše pro sebe. Mírně se ušklíbne a nepatrně zakroutí hlavou. Pak si poslechne názor Genevieve na Klause. Na jeho čele to vykouzlí mírné vrásky.* Tomu nerozumím. *Přizná jí.* Klaus se mnou mluvil po svém návratu, jen krátce. Pak spěchal do města. *Pokrčí nad tím rameny.* Pobyt na druhé straně... Mohl na některé věci pozměnit názor... *Namítne. Není to, ale žádné přesvědčování. Jen přikládá Klausovu rozličnému chování tenhle důvod. I když se může mýlit. Upírá při tom pohled na Genevieve, v očekávání nějaké její reakce na jeho názor. Mezitím se znovu párkrát napije kávy.*

(Nevěří tomu, že vlastně opravdu dělá narážky na to, že ona spala s Kolem a on s Hayley. Respektive připadá si teď, jako by se chlubila nějaké své kamarádce a chtěla slyšet podrobnosti taky od ní. Ale ty podrobnosti ona raději slyšet nechce, i když si je jistá, že Elijah jí stejně ani žádné neposkytne. Raději se zakousne do svého koláče a pak upije kávy. Vlastně to není vůbec špatné takhle snídat s Elijahem. Přijde jí, že Elijah je přesně ten typ na klábosení u snídaně a dobré kávy. I když snídala jen ona, on pil jen tu kávu. Musí se usmát, když jí Elijah už asi po milionté znovu řekne, že nemůže věřit tomu, co udělala s Kolem.) Možná je to tím, že jsem mu hned nevletěla do náruče jako ostatní a on mě rozhodně neměl jistou. I když... teď už mě tak trochu jistou má, když jsme zasnoubení, ale snad se jeho přístup ke mně nijak nezmění, když budeme svoji, což stejně ještě bude nějakou dobu trvat, takže bych asi neměla myslet na žádné černé scénáře, jak ho přestávám bavit, protože jsem se stala až moc velkou jistotou v jeho životě. (Vlastně když tak nad tím uvažuje, tak se toho opravdu bojí. Byla neoblomná, nepřístupná, nic si z Kola nedělala a ni když ze začátku byli spolu, on rozhodně neměl nic jistého. Ale teď? Teď si ji pojistil tím, že jsou zasnoubení a ona má opravdu strach z toho, že ho jednou prostě přestane bavit. Ale nebude si teď takové věci připouštět, protože pak by hledala důvody za každým Kolovým slovem, a to opravdu nechtěla. Zároveň, když začala mluvit o té svatbě se nabízela ta otázka, která z jejích úst měla směřovat k Elijahovi. Znovu se kousne do rtu a chvíli se na něj dívá a doufá, že ji neodmítne, protože na se ho opravdu míní zeptat.) Elijahu. Mám na tebe jednu takovou otázku. Jedná se o tu svatbu. Sice jsem už řekla, že bude asi možná až za delší dobu, ale stejně bych něco ráda věděla... (udělá dramatickou pauzu a pak si přejede jazykem rty a pokračuje.) Víš, já už vlastně nemám žádnou rodinu, když nepočítám Kate, která ale odjíždí do Itálie studovat, za což jsem mimochodem velmi ráda. A hlavně to, oč tě chci požádat, je mužská záležitost, takže by to Kate asi ani dělat nemohla. (Začíná se do toho trochu zamotávat a tak se prostě na Elijaha podívá a konečně řekne, co chtěla.) Elijahu, provedl bys mě uličkou k oltáři? (povytáhne tázavě obočí a s očekáváním doufá v kladnou odpověď. Posléze se musí zasmát, protože přesně ví, jaký že vlastní program si to vytvořili.) Vlastní program, tak ten vám rozhodně přeji. (Řekne upřímně, ale dál už se k tomu nevrací, protože by pro Eliajha nemuselo být příjemné o tom dál mluvit. Stačilo, jak ho potrápila v sídle. Pak ale zvážní, když řekne tu další větu.) Já si dokáži představit, jak je to těžké, že Hayley přišla o svou dceru. Ale na rozdíl ode mě, u ní je to definitivní. (Raději se napije kávy. Její ovlivnění jí nedovolí znát ten fakt, který před svou smrtí znala. Hope je živá, ale není s Hayley.) A pokud jde o to, že se do téhle situace ještě k tomu stala hybridem... To je další okolnost, která jí jistě nepomáhá. Ale věřím, že tvoje společnost ji z toho dokáže dostat. Hayley je statečná a silná. A možná, že až se vyřeší ta situace s vlkodlaky, až bude Francesca konečně mrtvá, dá jí to alespoň jisté zadostiučinění, i když to rozhodně nebude dost. (Znovu ukousne ze svého koláče. A pak se trochu zamyslí, když se zmíní o Sophie.) Myslím, že Sophie se bavila. Hodně dlouhou dobu byla s Cami a pak její pozornost upoutal zpěvák jedné kapely, co tam vystupovala. (Musí se usmát. Prostě Sophie a hudebníci. To bylo její. Pak se ale zase musí trochu podmračit, když jí Elijah řekne o tom, že Kolovi rozhodně dával vědět a chtěl, aby to Kol řekl i jí. Pak se jí ale tvář rozjasní, protože jakmile se Elijah zmíní o tom, že poslal zprávu, bylo jí vše jasné.) Jistě. (kývne hlavou uvědoměle.) Kol někde zase zašil mobil, takže neví kde je a tím pádem si tu zprávu jistě nepřečetl, protože včera jsme byli dost překvapení oba. On o tom taky nevěděl. (zakroutí hlavou a pak vytáhne z kabelky kus papíru a propisku a napíše Elijahovi svoje číslo. Pak mu kus papíru podá.) Klidně piš a volej mně, když je Kol s tím telefonem tak nespolehlivý. (ušklíbne se a pak zapřemýšlí nad tím, co Elijah říká dál. Jemu se tedy Klaus nijak divný nezdál? Zvláštní.) Ano, to jistě, může být po tom příchodu z druhé strany trochu... unavený, nakrknutý, nevím, co ještě, ale prostě jsem měla divný pocit v jeho přítomnosti a i z jeho slov. A rozhodně to nebylo tím, že se právě vrátil z mrtvých a já byla překvapená. Není první ani poslední, kdo se takhle vrátil. (Ne, prostě jí na něm něco nesedí.)

*Uvolněně, spokojeně se usmívá, pozoruje a poslouchá Genevieve. Její poznámky, její grimasy. Přijde mu to jako velmi příjemné ráno. Na první ráno nového roku si nemůže stěžovat. V příjemné společnosti s dobrou kávou. Pro něho ideální. Jejich konverzace s Gen je také velmi různorodá. Přestože ji nyní oficiálně považuje za jednu z Mikaelsonových, tak jsou jistě meze, které nepřesáhne a o některých soukromých věcech, jako je například jeho vztah s Hayley, a jak tráví některé chvíle, nemá v úmyslu mluvit. Má za to, že je to věc jeho a Hayley. Popíjí u toho kávu.
Genevieve mu po té nastíní svou teorii, proč si myslí, že má na Kola takový vliv. Zdá se mu, že na tom možná něco bude. Tváří se při tom soustředěněji. Párkrát jí na to kývne hlavou, že chápe. Nakonec, ale zavrtí hlavou.* Nemyslím si, že zasnoubení je něco, tak zavazujícího, aby si můj bratr myslel, že tě má jistou, Genevieve. *Odpoví jí zamyšleně. Při tom na ni vážně koukne. Poslouchá jí dále a překvapí, ale příjemně, ho, že se zdá, jako by už ti dva načali i téma svatba. Přemítá, jestli se jí zeptat. Učiní tak během toho, co se znovu napije trochu kávy. Genevieve jej předběhne, když z ní vyjde, že se chce na něco zeptat. Postaví hrnek zpátky na stůl před sebe a se zájmem na ni pohlédne. Genevieve má od té chvíle jeho plnou pozornost.* Co bys chtěla vědět, Genevieve? *Zeptá se jí, než začne trochu obtížněji soukat to, co má na srdci. Když slyší, že se to týká svatby, nepatrně kývne. Poslouchá ji dál. přijde mu zvláštní, jak složitě mu vysvětluje některé věci, které mu se svatbou moc nesouvisí, ale trpělivý. Upírá na ni svůj tázavý, vlídný pohled. Nejdříve slyší o tom, že už nikoho nemá a pak o Kate. Svatba, rodina, Kate... Stále ho nenapadá, kam Gen směřuje. Mírně tak stáhne obočí, je vidět, že se na to snaží přijít, ale nedaří se mu. Mužská záležitost. Přibude mu brzy další indicie, kterou mu Gen dá. Rozhodne se, ale že prostě počká na to, až se Genevieve vymáčkne. Na to, jak je většinou upovídaná a nemá problém cokoliv komukoliv říct, přijde mu to u ni zvláštní, nezvyklé, ale o to zajímavější. Když se pak konečně dočká dle jeho názoru s docela jasnou otázkou nebo spíše žádostí, chvilku na Gen kouká v domnění, jestli ji skutečně dobře rozuměl a chápe to, co mu řekla. Přijde mu tak trochu neuvěřitelné. Něco takového by jej nenapadlo, že se někdy dočká, právě od Genevieve. Přesto krátce po té, co překoná prvotní překvapení, na něm jde vidět, že ho taková žádost upřímně potěšila a hodně to pro něho zejména od Gen znamená. Jeho tvář během té změny roztaje do potěšeného úsměvu a pohled na chvilku zjihne. Celý se jako by rozzáří.* Nenapadlo by mě, že něco takového uslyším zrovna od tebe, Genevieve. *Poznamená krátce po té, co dozní její hlas. Spokojeně se nad tím usmívá.* Samozřejmě mi bude potěšením a ctí. *Ujistí ji srdečně hned na to. Má z toho ve svém nitru zvláštní povznášející pocit. Dál se pro sebe usmívá a přemítá, jak to Genevieve dělá. Přemýšlí, jestli opravdu dokáže tak dobře odhadnout jednotlivce nebo, že ho dokáže v rozmezí pár měsíců svým chováním, jednáním, přístupem k němu, jednou naprosto pokořit a podruhé vyznamenat, potěšit. Nevěřícně se nad tím pro sebe usmívá. Nepatrně zavrtí hlavou, ale své myšlenky si nechá pro sebe.
Genevieve se opět vrátí k jejich silvestrovskému programu. To se mu na rtech objeví jemný potutelný a z části pobavený úsměv. Zůstává, ale stejně mlčenlivý a diskrétní v tomhle směru, jako kdykoliv na dané téma Genevieve zabrousí. Přemítá, jestli se tím baví nebo to dělá, jen tak. Vzhledem k jejímu výrazu a pobavenému lesku v očích více sází na to první. Nevypadá ovšem, že by mu to vadilo nebo si z toho něco dělal.
Pak bohužel zabrousí na trochu méně veselé téma a to je Hayley a její vyrovnávání se s tím, co je postihlo. Když mu Genevieve říká, že se dokáže vcítit do toho, co Hayley prožívá, tak tomu věří. Něco už o její minulosti ví, a ví i o tom, s Kate. Hayley to má obráceně. Nejprve musela projít proměnou a pak přišla o Hope. Jak slyší Genevieve hovořit o Hope, pochopí, že ona neví o tom, že Hope ve skutečnosti nezemřela. Předpokládá, že je to práce Hayley. Aby u ní nevzbudil podezření, tak jeho dosud spokojená tvář o dost posmutní a zachmuří se. Povzdechne si. Ta ztráta, i když je dočasná, ani on z ní není nadšený. Pokývá hlavou.* Nevím, co přesně chce Hayley s vlkodlaky udělat, ale už bychom to, co s nimi bude, neměli protahovat. *Poznamená trochu nespokojeně s těmi průtahy. Rád by Francescu a její bratry "poučil", že jeho rodinu nikdo beztrestně ohrožovat nebude. Teď po novém roce se o to hodlá začít zajímat pořádně a konečně něco udělat. Krátce nad tím přemítá, zatímco se ještě párkrát napije kávy zjistí, že už má prázdný hrnek. Nyní mu zůstává k občerstvení ještě sklenice vody, kterou si vzal ke kávě. Ale to, že Gen shledává jeho společnost pro Hayley vhodnou, tím ho potěší. Po tváři se mu mihne krátké pousmání. Také věří v to, že Gen se o Hope zase dozví a nebude se trápit něčím, co není pravda.* Jsem rád, že se podařilo zachránit z druhé strany Niklause. Myslím, že v tuhle dobu dokáže Hayley nejlépe pochopit, co prožívá. Třeba jí dokáže usnadnit tuhle situaci. *Podotkne.* Když je řeč o mých bratrech... *Rozhodne se, že už to nebude odkládat.* Nezapomněla ses mi o něčem zmínit, co se týká Finna? Když sis tolik přála, abych se s ním setkal... *Pohlédne na ni lehce frustrovaně a trochu podezíravě, protože je to, jen domněnka, že už ho Gen viděla v novém těle. Zkouší, jestli tak z Gen dostane lepší odpověď, než kdyby se zeptal jinak. Chvilku na ni upírá zrak. Po té jej zaujmou informace o Sophie. Pozvedne mírně obočí a naslouchá. Nepřeslechne při tom jistou intonaci v hlase Genevieve, když se o Sophie vyjadřuje. Má z něj pocit, že už to mezi nimi není tak napjaté, jako ještě například o Vánočních svátcích. Tehdy se Sophie moc nadšeně netvářila, když o Gen mluvil. Zaujme jej i zmínka, že Sophie upoutal nějaký zpěvák. Docela rád by slyšel více, ale nechce se mu vyzvídat od Genevieve, protože by jeho zájem mohla pochopit třeba nesprávným způsobem. Přesto si o tom chce a chystá zjistit více a možná i o něm. Těší ho, že se Sophie bavila. V jeho očích si to rozhodně zaslouží. Chce, ale mít jistotu, že se kolem ní nemotá nikdo nebezpečný. V tomhle městě by jej to nepřekvapilo. Má tak zase o důvod více, proč Sophie opět navštívit. Přestože, se viděli nedávno má opět dlouhý seznam toho, co s ní chce probrat. Opět očekává, že se to protáhne.* Jsem rád, že se bavila. Zaslouží si to, potom všem. *Přednese Gen nahlas své myšlenky.* A ostatní také. *Dodá ještě. Vypadá trošku podmračeně. Neustále si pohrává s nějakou nenápadnou otázkou na témě Sophieniny pánské společnosti. Nakonec to, ale vzdá. Nechce Gen pokoušet. Moc dobře ví, jak si z něho ráda dělá legraci. Usnadňovat ani nahrávat ji v tom nehodlá. Když už se baví o návštěvnících na tom večírku, dostanou se i k tomu, že zjistí skutečnost, že psát Kolovi nějakou zprávu po telefonu je opravdu zbytečné. Když od Gen slyší, že bratr ztratil mobil, zatváří se nechápavě, ale zároveň jej to nepřekvapuje.* Celý Kol. *Posteskne si. Na chvilku sklouzne pohledem k desce stolu. Vzhlédne, když od Gen zaslechne nějaké zvuky. Uvidí, že vytahuje papír, propisku a píše na lístek číslo. Se spokojeným pokývnutím natáhne ruku a vezme si od ní list s telefonním čísle.* Děkuji. Jsem toho názoru, že bude lépe informovat tebe, než bratra. *Pousměje se na ni. Lístek nechá zmizet v náprsní kapse svého saka k ostatním pokladům, co v ní nosí.
Po té ho Genevieve zaujme tím, co povídá ze svého pohledu o Klausovi. Vytvoří mu to na čele drobné vrásky. Přimhouří při tom soustředěně oči, když poslouchá. Ať chce nebo ne, Klausovo chování mu přišlo jiné od první chvíle, co se objevil. Přikládal to, ale jakémusi otřesu potom, co si na druhé straně prožil. Také s ním Klaus strávil, jen chvíli času. Rozhodně mu to utkvělo v paměti. Pokývá nad jejími slovy hlavou a je vidět, že nad tím přemýšlí.* Co si o tom tedy myslíš ty, Gen? *Zeptá se jí pak na její názor na změnu, která se s Klausem udála. Natáhne se tentokrát pro sklenici vody a napije se trochu vody.*

(Elijah má jistě pravdu. Zasnoubení rozhodně není tak zavazující. Kol ji nemá jistou, ale svatba, to už je dost zavazující. Manželství už něco znamená a ona jen bude doufat, že Kol nakonec nedojde takového názoru, že jeho rozhodnutí bylo unáhlené a on ji nikdy neměl žádat o ruku, natož se ženit. Opravdu doufala, že tohle nepřijde. A opravdu si s tím asi teď dělá přílišné starosti. Teď by se měla radovat a nemyslet na takové věci, ale dává to za vinu své nervozitě. Musí se uklidnit. Vnitřně uklidnit.) Já vím. To jsou jen takové nervózní řeči. Nevšímej si toho. (Řekla nakonec a mávne nad tím rukou. Takové obavy jsou jistě normální, ale ona má milion dalších starostí, než aby se zaobírala tímhle. Kol ji prostě nezklame, bude to tak. Musí. Po jeho otázce se jen zamotává dál a dál do toho, na co se ho chtěla původně zeptat. Když se konečně dostane k jádru věci a vymáčkne se, s očekáváním hledí na Elijaha a připadá jí jako věčnost, než zachytí nějakou jeho reakci. Vidí překvapení v jeho očích. Doufá, že to není špatně znamení, doufá, že se jen opravdu diví tomu, že to slyší zrovna od ní, ale snad jí nedá košem. Mrzelo by ji to. Ví, že Elijah drží rodinu Mikaelsonových pohromadě a že on si nejvíc zaslouží tenhle post, i když Klaus by v jejích očích také nebyl špatný, ten už svou roli má. Elijah se na tohle hodí a ona mu za to bude vděčná. Oni jsou její nová rodina, bere to tak a je ráda, že Elijah ji do rodiny přivítal. Snad tedy neodmítne.) Víš, já bych si prošla tou uličkou klidně i sama, ale je to tradice a takováhle tradice se neporušuje. (Dodá ještě a dál čeká na jeho slova. Když konečně přijme, tak se jí značně uleví. Elijah ji provede uličkou a vypadá z toho i docela nadšeně. Za to je ráda.) Děkuji. Moc to pro mě znamená. (Usměje se na něj upřímně a dojí svou porci koláče a zapije ji kávou, kterou ale ještě nedopila. Kdyby věděla, co teď Elijahovi o ní běhá hlavou, asi by jí to polichotilo. Zdálo se, že ona opravdu věděla, kdy má kam udeřit. Na jakou část osobnosti jistého člověka. Buď ho mohla podpořit, nebo rozložit na malé kousíčky. To ona uměla a nestyděla se za to. Potom se jejich konverzace přesune k Hayley a plánu s vlkodlaky. Podle ní se taky čekalo už dost dlouho a kdyby bylo na ní, rozhodně by se nechystala být tak shovívavá jako Hayley. Ona by zabila všechny zrádné vlkodlaky, kteří se přidali k Francesce a moc dobře věděli, co dělají. Když někdo jednou zradí, rozhodně se nebude bát zradit znovu.) No, nejspíš chce zabít Francescu, možná i její bratry. V rámci strategie by se rozhodně měli zabít i její bratři. A pak chce ty další omilostnit, s čímž zas tak nesouhlasím, protože mají stejný podíl viny jako Correa. Ta to možná všechno vedla, ale ti další moc dobře věděli, co dělají a pro koho to dělají. Když někdy zradí jednou, proč by pak nezradil zase? Možná jsem radikální, vím to, ale jakmile se těm zrádným vlkodlakům naskytne příležitost, aby se chytli někoho nového, oni to udělají. I za mizernou úplatu. (Říká to, jako by o tom snad něco věděla. A taky že věděla. Esther jí sama řekla, že se k ní přidávají vlkodlaci jeden po druhém, protože ona jim vyrábí prsteny. Neví to Jackson, neví to Hayley, ale ona ano, ale nemá to jak zastavit bez toho, aniž by někoho přesvědčila, že ti vlkodlaci se nezmění a zároveň nevyzradila, že v tom všem má prsty Esther. Cítí se v pasti. Je v pasti. Na to, že Klaus by mohl pomoct Hayley, jen kývne a poslouchá Eliajha dál. Co o jeho bratrech? Co se dozví? Pak polkne a trochu se zamračí, když zjistí, že má Elijah na mysli Finna. Takže se s ním už sešel a zjistil, že má nové tělo. Podívala se na Elijaha a vydechla. Musela s pravdou ven. Tedy alespoň s poloviční, i když by všechno nejraději vykřičela do světa. Ale Kate je stále ve městě a opravdu nebude riskovat to, že jí Esther nějak ublíží. Sophie by to prostě řekla a ona by se nějak ubránila, ale u Kate tohle riskovat nebude.) Myslíš Finnovo nové tělo? (povytáhne obočí) Ano, to jsem ti opravdu neřekla. Chtěla jsem, abys to viděl sám. Aby sis o tom udělal obrázek a přemýšlel nad tím, kdo za to jeho nové tělo může. (Zřejmě mu nedojde, že má znovu na mysli Esther, ale už neví, jak mu to má jinak naznačit, aby za to Esther nikoho nelynčovala. Už takhle hodně riskuje a nebude riskovat víc. Ne teď. Až bude Kate pryč, ráda to všem řekne a uleví se jí. Opravdu ji tíží, že to nemůže prozradit. Dopije nakonec jedním douškem kávu a trochu se zase uklidní, protože padnou slova na Sophie. Vidí na Elijahovi, že má o Sophie opravdový zájem, i když ne v tom romantickém smyslu. Jsou to přátelé a je od něj milé, že se takhle stará.) Ano, užila si to. Rozhodně. A opravdu odvedla i se svým týmem skvělou práci. Byla to nádherná párty. (pousměje se a pak padne hovor na Kola a mobilní telefony. Dá mu své číslo, vlastně byl Elijah možná jeden z mála, který její číslo ještě neměl, takže byl jistě i čas na to, aby mu ho konečně dala. Je ráda, že ji Elijah bude informovat, kdyby se něco dělo, protože od Kola by se důležité věci dozvědět nemusela, kdyby ho zase někde vytratil.Klaus. Co si o tom všem myslí? Sama vlastně neví, co si má myslet, jak to má brát. Klaus je prostě jiný a ona z jeho přítomnosti prostě nebyla nadšená. A měla z něj špatný pocit. Něco jí tam nehrálo.) Já... abych pravdu řekla, tak nevím, Elijahu. Nevím, co přesně to je, ale mám z toho všeho špatný pocit. Už párkrát jsem tenhle svůj pocit ignorovala a dopadlo to špatně. Šestý smysl, tak to je. (Zamyslí se na chvíli, ale k ničemu konkrétnímu opravdu nedojde. Pak se znovu probere. Má dopito, dojedeno, už bylo docela hodně hodin, takže se pomalu začala sbírat, že vstane.) Elijahu, už půjdu. Ráda jsem si s tebou popovídala a opravdu děkuji, že jsi vyslyšel mou žádost. Měj se. (Pousměje se a ještě jde k pultu, aby nakoupila nějaké sladké domů. Pak se ještě naposledy podívá na Elijaha a vyjde z obchodu.
Doma si pak s Kolem dopřejí sladkou snídani a ona mu vypráví o rozhovoru s Elijahem a také to, že souhlasil s tím, že ji provede uličkou. Nový rok tedy strávili takhle společně a bylo jim dobře. Dokonce se uvolila k tomu, že si s ním zase zahrála nějakou tu hru na konzoli. Večer jí pak přišla sms, že Correa je mrtvá. Musela se tomu usmát, ale rozhodně toho chtěla vědět víc. Další den by se ráda s Hayley sešla. A měla štěstí, protože ráno jí přišla zpráva, že s ní chce Hayley mluvit. Neváhala a vydala se do Abattoiru. A to ještě ani vůbec netušila, jakou kletbu na ni uvalila Esther.)

*Přijde mu nezvyklé vidět Genevieve nervózní kvůli něčemu, ať už je to cokoliv. Nyní má dojem, že to zasnoubení, svatba a život po boku Kola ji pár vrásek přidělává. Má za to, že je to z toho důvodu, že o tom moc přemýšlí. Ve skutečnosti to bude jistě v pohodě. Vždy se najde něco, může takové soužití znepříjemnit, ale pokud si jsou ti dva souzení, tak to překonají a jen je to více posílí na jejich společné cestě životem. Přemítá nad tím, zatímco pozoruje a vnímá její mírnou nervozitu, obavy. Nepatrně se pousměje.* Myslím, že to zvládnete i v budoucnu, když už jste toho překonali tolik. *Poví Genevieve svůj názor. Načež se od Genevieve dozví, jakou roli má hrát na jejich svatbě. Ten způsob, jakým to z Genevieve lezlo mu přijde úsměvný, ale svým způsobem Gen chápe. Ačkoliv své spory a neshody vyřešili, překonali, některé věci se přeci, jen říkají hůře. On sám ze své strany nemá, ale důvod Gen něco znesnadňovat. Navíc ho svou žádostí upřímně potěší. S jemným úsměvem na rtech pak pozoruje její reakci na odpověď, kterou jí dal. Genevieve si možná neuvědomuje, že by od něj jinou odpověď ani slyšet nemohla. I kdyby se mu to nepozdávalo sebevíc, neodmítl by. Naštěstí to, ale není jeho problém. Naopak. Zatváří se nesouhlasně, když se Genevieve zmíní o tom, že by uličkou prošla sama. Zakroutí hlavou, že to nepřichází v úvahu. Nyní, v žádném případě.* To nebude nutné. Nyní je to mou milou povinností, Genevieve. *Odpoví jí. V jeho hlase je neochvějná jistota a klid, kterým jí dává najevo, že si s něčím takovým už nemusí dělat starosti. Roztáhne rty do upřímného úsměvu.* Pro mě také. *Odvětí, že on to shledává stejně tak výjimečné, jako ona. Možná by se jí zeptal, jak to dělá, ale nechce se mu nyní zabývat něčím takovým. Má teď před sebou nekonečně dlouhou dobu k tomu, Genevieve poznávat. Nehodlá to uspěchat. Dál se mírně usmívá. Bohužel se již dostávají k tématům, které mu úsměv na tváři nevyvolávají. Poslechne si od Genevieve její teorie o úmyslech Hayley. Je mu jasné, že Hayley po Francesce půjde a bude ji chtít zabít, stejně tak její bratry. Doufá, že se do toho nebude pouštět sama, jak má v posledních týdnech ve zvyku. Není si ovšem jistý, že s tím něco zmůže, pokud se tak Hayley rozhodne. Jeho ujišťování, že se tomu budou věnovat společně vychází trochu vniveč. Už se s tím tak trochu smířil. Nechce se kvůli tomu s Hayley přít. Snaží se to tolerovat. Poslouchá názor Genevieve na zrádné vlkodlaky. Svým způsobem má pravdu. Kdo jednou zradí, může to udělat znovu. Z toho, co ale slýchával od Hayley o její rase, a co sám viděl, zažil, připadali mu vlkodlaci jako věrná stvoření. To, co se odehrálo zde ve městě ho překvapuje a moc to nechápe.* Věřím, že Hayley ví, co a proč dělá... *Poznamená. Má dobrou vůli jí dát k tomu možnost. Pokud se to nesetká s kladnou odezvou a výsledky, které se budou líbit, určitě se o to začne sám více zajímat. Nechce vlkodlaky moc rozebírat ve veřejné kavárně. Více k tomu proto už nedodává. Pozoruje Genevieve, zatímco popíjí vodu, která mu ještě zůstala. Opět má dojem, jako by jí něco užíralo, ale nechtěla to z nějakého důvodu říct. Jeho pohled je proto o něco zkoumavější, ale nedává to nijak najevo. Genevieve se mu zdá v tomhle už pár dnů zvláštní, jen si není jistý, co mu uniká. Po její reakci, kdy se před ní zmíní o Finnovi, je mu jasné, že o té změně u něj věděla už, když ho za ním posílala. Letmo kývne, že má na mysli bratrovo nové tělo. Pozoruje ji a poslouchá, co mu říká.* Mohla si mě, alespoň varovat, Genevieve. *Poznamená mírně. Není to výtka, pouze konstatování. Kdyby to tušil, byl by v tom baru, kam si ho Finn pozval, připravenější. Přimhouří pak soustředěně oči, když od Gen slyší zajímavou poznámku. Nyní si je již zcela jistý, že se mu snaží něco naznačit, ačkoliv velmi nenápadně a nepřímo. O to pozorněji ji proto sleduje a zkouší číst mezi řádky. Vzpomíná na to, co mu řekl Finn, k tomu, že má nové tělo. Tvrdil, že mu pomohli předci. Tomu on, ale odmítá věřit. Zatím musí být něco jiného. Někdo jiný a on si není jistý, kdo, i když má nepříjemné tušení, že až to zjistí nebude se mu to vůbec líbit. Přestane Genevieve dál pozorovat, když už k tomu nic neříká. Může jí být, ale jasné, že konečně chápe, že to, co, jak a proč dělá, není jen tak. Je mu jasné, že bude tak mít další námět k přemýšlení. Nechce ji totiž v tomhle nyní zpovídat. Kdyby to šlo nejspíše by mu to pověděla. Mírně si povzdechne, neboť mu to přidělává další starosti. Už to nerozebírá. Pak se dostanou krátce k Sophie. Pokývá krátce hlavou. Těší ho, že si oslavu užila, i když tam nemohl být také. Přemýšlí nad tím, jak by jí to mohl vynahradit, ale ještě ho nic pořádného nenapadlo. Chce si s tím poradit a vyřešit to sám. Genevieve se na nějakou radu k tomu neptá. Sleduje při tom, jak Gen dojídá a dopíjí svou snídani, což mu napovídá, že se brzy rozloučí. On sám už má také téměř dopito. Poslechne si od ní o Klausovi a vypadá, že o jejich slovech přemýšlí.* Já s ním byl velmi krátce Genevieve. Mám pocit, jako by se mi vyhýbal, co se vrátil... *Poznamená zamyšleně. Pokud má Gen nedobrý pocit, rozhodně ho nebere na lehkou váhu. Má v úmyslu si na Klause dát pozor a zjistit, jestli je nebo není její podezření oprávněné.* Dám si na bratra větší pozor. *Ujistí ji.* Rád jsem tě viděl, Genevieve. *Pousměje se na ni vlídně. Má už dopito a tak vstane od stolu rovněž, když se zvedne Genevieve. * Bylo to příjemné ráno. *Poznamená pochvalně.* Je mi potěšením. *Ujistí ji, že potěšení z té žádosti je vzájemné.* Přeji hezký zbytek dne. Pozdravuj ode mě Kola. *Požádá ji, ještě před odchodem. Opustí pekárnu zároveň s ní.
Den mu oběhne nakonec docela příjemně. Po návratu do sídla zjistí, že je Hayley pryč. Netuší kam se vydala, ani proč. Večer mu od ní přijde zpráva, která potvrdí jeho obavy, podezření. Akceptuje to. Mají o nepřítele méně. Přesto Hayley píše ve zprávě pouze o Francesce. Někdo by se měl postarat i o její bratry. *

(Už dlouho se nebyla projít jen tak ve městě na čerstvém vzduchu. Její předešlý stav jí v tom jaksi bránil a ona teď hodlá využít toho, že je zdravá, aby se pořádně prošla končinami, co jí nejsou cizí. Zavítala do cauldronu, do centra čarodějek, do míst, kde kromě hřbitova byla jejich moc přeci jen největší. Kdyby stále byla čarodějkou, mohla by cítit tu energii, co prochází těmito ulicemi. Ale ona necítí nic. Už hodně dlouho. A nenapadá ji, jak by to mohla změnit. Připadá si, že i její znalosti jsou už zašlé a zaprášené. Potřebovala by praxi, potřebovala by cvičit, ale bohužel má smůlu. Je upírem, je zranitelná a Esther by s ní mohla vymést podlahu, kdyby chtěla. To se jí rozhodně nelíbí, ale dělat s tím nic nemůže. Alespoň ne svou mocí, kterou nemá. Ta situace by se ale měla nějak začít vyvíjet a mělo by se zkusit něco proti Esther podniknout. Možná, že by kvůli tomu nebylo od věci vyhledat Klause a konečně si s ním po dlouhé době promluvit. V jedné kavárně si koupila kávu na cesty a dál pokračovala zahloubaně čtvrtí. Samozřejmě se jí hnalo hlavou mnohem víc věcí, ale ona jich mohla ovlivnit jen málo.)

(Dneska pracuje až v noci, ale i tak se probudí celkem brzy ráno a jde se projít ven se svým psem. Udělají si společně velmi dlouhou procházku. Už je dost daleko od svého domu a ani netuší, že právě prochází částí města, která se nazývá Cauldron a scházejí se tu obvykle jen čarodějky. Od doby, kdy poznal na střelnici Damiena, mu furt vrtal hlavou. Nebyl si jistý, zda Damine věděl o upírech, ale to jak mluvil. Připadalo mu, že o nich ví. Každý den si říkal, že by ho mohl vyhledat, což by mu nedělalo nejmenší problém. Ale pak to zase zavrhl a pokračoval v každodenní rutině. Zakotví v jednom malém parku. Moc lidí tu nebylo a tak pustil Ronnieho z vodítka a začal mu házet míček, který mu Ronnie vždy přinesl, položil ho před Stevenovi nohy, posadil se a čekal, až mu Steven opět ten míček hodí. Sedne si do dřepu a začne drbat Ronnieho za ušima. On mu hned začne olizovat obličej.)

Fajn, to by stačilo. (Vezme míček ze země a hodí ho do dálky. Ronnie se za ním hned rozběhne.)

(Jde zrovna okolo jednoho menšího parku, když jí přistane u nohou míček. Vůbec neví, kde se tam vzal, ale ještě, než se stačí ohlédnout po tom, kdo ho hodil, byl u jejích nohou pes, který si míček vzal do tlamy. Ale nějak se neměl k tomu, aby odešel zpět za páníčkem. Ona si k němu dřepla, nesnažila se mu míček vzít, ale začala ho drbat za ušima a pod krkem.) No ahoj. Čí pak ty jsi? (Stále ho drbe a hladí a pes vrtí ocasem, pak pustí ten míček, lehne si na záda a rozvalí se na chodníku před ní. Zřejmě by chtěl podrbat i břicho, což jí rozhodně nečiní žádný problém. Zasměje se tomu a drbe ho pořádně na břiše.) Jak pak se jmenuješ? Umíš dát pac? Dej pac! (Mluví na něm takovým roztomilým tónem hlasu. Pes zřejmě pac umí, protože jí podá tlapku. Pak se ale začne taky poohlížet po jeho majiteli, i když Stevena si zatím nevšimla. Pes je pro ni ale zajímavější atrakce a tak za chvíli stejně zase věnuje pozornost jemu. Pes spokojeně mručí. Bude to asi lidumil, nebo pozná na lidech, kdo je špatný a kdo ne. Ne, že by ona byla světice, ale zvířata měla ráda. ten pes to musel poznat.)

(Jakmile hodí Ronniemu míček, otočí se zády a rozhlíží se kolem sebe. Začíná mít hlad a tak chce vyhledat nějaký stánek s jídlem nebo rychlé občerstvení, aby si vzal jen něco do ruky. Pomalu se rozejde dál parkem a mezitím čeká, až se Ronnie vrátí zpátky. Jenže to se nestane. Normálně by se už vrátil zpět. Koukne se směrem, kam mu hodil míček a uvidí ho u nějaké ženy. Z té dálky nemůže rozpoznat, že se jedná o Genevieve. Rozejde se tím směrem a na rtech už mí připravenou omluvu za svého psa, že tak obtěžuje cizí osobu. To se ale změní ve chvíli, kdy tu osobu rozpozná. Zamračí se a rychlejším krokem dojde až k Genevieve a Ronniemu. Zastav se asi tři metry od ní.) Ronnie k noze! (Zavolá na psa a ten se hned zvedne, když uslyší hlas svého páníčka. Vezme míček do tlamy a posadí se ke Stevenovi. Steven se podívá na Genevieve podmračným výrazem.) Má krev ti nestačila, tak ses rozhodla, že by jsi mohla ještě zakousnout mého psa? (Nehodlá se k ní chovat nějak přátelsky po tom, co zjistil. Ona je upír a krmí se lidskou krví. Napadla ho a pak mu vymazala vzpomínky. Myslel si, že se zbláznil a pak vyšla najevo ta pravda. Vzpomněl si na všechno. Nebyl blázen.)

(Uslyší hlas. Pozná ho. Volá toho psa, který se zvedne a odejde ke svému páníčkovi. Vzhlédne a pak se i zvedne znovu na nohy, aby měla na Stevena dobrý výhled. Bylo jí jasné, že začne panikařit, že si začne myslet bůh ví co. Jistě ho napadne, že ho jistě sleduje a chce mu udělat ze života peklo a teď tady pronásledovala jeho psa a chtěla mu taky ublížit. Tohle se jí potvrdí hned, jak začne mluvit k její osobě. Ty jeho konspirační teorie ji nebaví. Jen nad tím protočí oči.) No jistě, sleduji tě, protože ti chci naprosto zničit život a rozhodně bych zabila toho roztomilého psa, který se tak rád nechává drbat. (V její řeči je silná ironie, i když opravdu neví, jestli Stevenovi něco dokáže vymluvit, nebo si stále bude myslet, jak přišla zabít jeho psa.) Teď vážně, já asi tak vím, že to je tvůj pes. Myslíš si, že tě snad sleduju, nebo co? Nejsem stalker. (Podívá se na něj nevěřícně.) Hele, uznávám, že to, jak ses dozvěděl, co tady mezi lidmi žije za bytosti, nebylo zrovna nejlepší a ano, máš pravdu, chtěla jsem tvou krev, ale to jsem to neuměla ovládat, i když jsem strašně moc chtěla a chtěla jsem odejít dřív, než jsem to ovládat přestala. Ale tys mě zastavil a pak jsi viděl moji tvář a to byl konec mého ovládání. Ale všechno je už jinak. A můj snoubenec tě schválně strašil. Nechtěla jsem, aby ses to dozvěděl touhle formou, ale ví to tady snad každý a na policii obzvlášť. Tys byl asi jediný nevědoucí a nezkorumpovaný polda široko daleko. (Začne mlít, aniž by vůbec věděla proč, proč mu to chce všechno objasnit, když stejně ví, že jemu nic nevymluví.)