Cauldron (Kotel)

(Dívá se na ní ne zrovna příjemný pohledem a poslouchá její slova. Nemyslel si zrovna, že ho sledovala. Ale co on vlastně mohl vědět? Třeba ho opravdu sledovala a chtěla mu zas vymazat vzpomínky, aby nevěděl o upírech.) V tvém případě si nemohu být jistý ničím. (Ušklíbne se a dál ji poslouchá. Ona mu potvrdí jeho domněnku. O upírech opravdu věděli jeho kolegové a hlavně kapitán. To kapitán měl na svědomí všechny ty podivné a uzavřené případy. Jak mohl jen dopustit, aby se něco takového dělo před jeho očima? Byl si dokonce jistý, že se schválně nesnažil vyšetřit vraždu jeho ženy. Proto mu nikdo nic neřekl? Báli se, že by se mohl chtít pomstít? Bál se snad kapitán, že vinna padne i na něj? Protože by jistě padla. By spolupachatelem vraždy a určitě ne jen jedné. Cítí, jak se v něm vaří krev. Nedokázal být v tuhle chvíli klidný.) Proč bych ti měl vůbec něco věřit? Kvůli tobě jsem si myslel, že jsem naprostý blázen. Pak se z tebe a tvého snoubence vyklube tohle. A já se dozvím, že už nemůžu věřit nikomu. Myslím, že život už mi tvá rasa zničila dost. Takže už mi ho zničit víc nedokážeš. (Podívá se jí do očí. Odpoví jí vlastně na její první slova. Byl si teď naprosto jistý, že Lenu zabil nějaký upír. Znovu si prošel složku jejího případu. Rána na jejím krku. V těle neměla skoro žádnou krev a kaluž krve na schodech rozhodně neodpovídala množství krve, které ztratila.)

(Ano, jen těžko jí to teď mohl všechno věřit, i když ona říkala pravdu. Rozhodně ho nesledovala a ani mu nechce vymazat vzpomínky a ani ho nechce zabít. A rozhodně nebyl den, kdy by si nevyčítala, co všechno jako upír napáchala. Mrzí ji, že ho napadla, ale to mu asi prostě jen tak nevysvětlí.) Stevene, (Osloví ho. Vlastně od té doby, co se on dozvěděl, co je zač, šli veškeré formálnosti stranou. On jí tykal, ona jemu bude taky.) opravdu mě mrzí, že jsem tě napadla a že si o mně myslíš jen to nejhorší. Po pravdě na to máš jistě právo, když si pamatuješ, co si pamatuješ, ale opravdu toho lituji, i když si to nemyslíš. Tehdy jsem zpanikařila a vlastně ani neumím tak pořádně lhát, nikdy mi to nešlo, většinou to lidi poznají, když to udělám, protože jsem od mala byla zvyklá říkat pravdu. (Výjimky tvořily jen situace, kdy ji Ben donutil, aby o něčem lhala. Třeba jako o tom, že ona zabila Alana v sebeobraně, protože ji sexuálně obtěžoval.) Jsem upír, ale dřív jsem byla čarodějka. Ano, ty jsou tu taky, stejně jako vlkodlaci. (Když už ví o upírech, tak proč mu neříct všechno.) Když se čarodějka stane upírem, snáší to opravdu dost špatně. Bytostně nenávidím to, co jsem, Stevene, ale nic s tím udělat nemůžu. (Oblízne si suché rty a pak se mu podívá do očí) Nemusíš mi věřit, ale říkám pravdu. (Pak se zamračí, když řekne, že mu její rasa už zničila život dost. Jistě tím nemyslel ty incidenty, co se staly nedávno a kde figurovala.) O čem to mluvíš? Jak to moje rasa zničila život? (Nechápe.)

(Prostě nevěří Genevieve a už neví, co si v jejím případě myslet. Mohla ho sledovat a třeba byla schválně milá na jeho psa. Taky ho opravdu sledovat nemusela a narazili na sebe jen tak náhodou. Ronnie se jí připletl do cesty, chtěl si hrát a ona ho začala prostě drbat. Jakmile ho osloví jménem, poslouchá jí o něco pozorněji. Jistěže měl právo si myslet o ní to nejhorší. Kdyby nebyl policista a neměl u sebe tehdy zbraň, byl by mrtvý a její lítost by mu už nijak nepomohla. Do toho ještě ten její snoubenec, který by ho nejspíše zabil, kdyby s tím Genevieve souhlasila. Proč mu vlastně neřekla, ať ho zabije nebo ovlivní? Měla by přeci o dost méně problému. Vzpomněl by si na to pak stejně jako v případě Genevieve nebo ne? Na tohle si sám nedokáže odpovědět.) Nevím o tobě nic, než to, že jsi mě chtěla zabít. Ať už to bylo záměrné nebo ne. Nemůžu vědět, zda lžeš a tohle je jen nějaká tvoje pohádka, abych ti uvěřil. (Zavrtí hlavou. Povytáhne překvapeně obočí. Takže čarodějky také existovali? A byli tu dokonce i vlkodlaci. Kolik mu toho ještě uniká? Existují snad ještě nějaká další stvoření? Za chvíli se dozví, že existuje i zoubková víla a s ním to trefí.) Já bych měl nápad. Smrt by to jistě vyřešila. (Koukne se na ni vážně. Když tak nenávidí být upírem a nejde s tím nic dělat, proč se tedy nezabije? To by vyřešilo přeci mnoho jejích problémů. Zarazí se po její otázce. Polkne na sucho a zhluboka se nadechne.) Mou ženu zabil upír. Vlastně bych ti měl poděkovat. Díky tobě jsem na to vlastně přišel.

(Musí být asi vážně natvrdlý. I když ano, chtěla ho tehdy zabít, ale kdyby o to stále stála nebo ho chtěla ovlivňovat, proč by tehdy Kolovi říkala, ať ho nechá? Nechtěla ho zabít a nechtěla ho ani ovlivňovat. Vlastně bylo lepší, když to věděl. Alespoň ví, proti čemu tady stojí. A stejně může být stále nezkorumpovaný polda. Vlastně se jí svým způsobem zamlouval, kdyby to nezahrnovalo to, že jí dokonce přeje smrt, radí jí, aby se snad zasebevraždila.) Radíš mi, abych spáchala sebevraždu? To dělají jen slaboši a já se nepovažuji být jedním z nich. (Bylo na ní vidět, že je naštvaná a taky se jí to dotklo.) A máš pravdu. Nic o mně nevíš, tak mi neraď, co mám dělat. (Zavrčí a pak od Stevena uslyší, že upír zabil jeho ženu. Neví, kdy to bylo, ale to ani tak nevadí. Věděla, že to jistě nebyl žádný upír z New Orleans, protože ti nezabíjeli občany města. Tohle si Marcel opravdu hlídal. Na druhou stranu, co když to udělal Kol? Ten měl jednu dobu takové období, ale jistě nenavštěvoval své oběti doma, což ona vlastně nevěděla, že vrah tak učinil. Ale nevěřila, že by Kol zabil Stevenovu manželku. Vlastně zabíjel spíše čarodějky, když to na něj přišlo.) Dám ti radu, tady v New Orleans pachatele nenajdeš. Místní upíři nezabíjejí občany New Orleans. (Na to konto se otočí a zamíří pryč. Opravdu nehodlá dál poslouchat, jak jí doporučuje smrt.)

(Trochu později si uvědomí, že jeho slova byla asi až moc tvrdá. Radil jí tu, aby spáchala sebevraždu, když tak nensnáší být upírem a to asi nebylo nejlepší. Neměli by snad policisté právě vymlouvat lidem sebevraždy? Jenže on byl ještě naštvaný, že nad svými slovy zrovna vakrát nepřemýšlel a prostě to řekl. Genevieve má pravdu. Sebevraždu dokážou spáchat jen slaboši a zanechají tu ještě své blízké, kteří je budou oplakávat. On sám byl na dně, když mu zabili ženu a nevěděl, jak jít bez ní dál, ale nikdy by nepomyslel na sebevraždu. Raději se věnoval své práci a časem dokázal fungovat. Nemohl by se jen tak zabít, protože tu už neměl svou Lenu. Navíc ona by něco takového nechtěla, aby udělal. Vidí na Genevieve, že je naštvaná a raději sám už na to nic nepoví. Jak řekl neznal jí a ona mu to i v dalších slovech potvrdí. Nejspíš se dotkl citlivého místa nebo jí prostě ta slova jen nebyla příjemná. Nebude to zjišťovat. V tuto chvíli o to ani nemá zájem. Byl by nejraději, kdyby jí už nikdy nepotkal. Nevěřícně se na ni podívá, když mu oznámí, že upíři nezabíjí občany New Orleans. A ten mladý pár v lese byli asi co? Nemohl vědět jistě, že je zabil upír a už vůbec nevěděl, že to byla Genevieve, ale stále mu tam něco nesedělo. A když si vzpomene na mnoho případu, které byli smeteny ze stolu nebo označeny za útok zvířete, byl si jistý, že to měl na svědoí upír. A mnoho z těch lidí byli i občané New Orleans. Zavrtí jen hlavou a pak sleduje Genevieve, jak odchází. Vydechne a pak se vydá s Ronniem opačnou cestou domů.)

*Předchozí večer si s Hayley domluví schůzku mimo sídlo. Chce si s ní užít pár příjemných chvil dál od Niklause. V sídle tráví jen nezbytně nutnou dobu. Již časně ráno se přichystá na setkání a ze sídla odejde. Ve městě již tráví pár hodin, když se přiblíží domluvený čas, kdy se má s Hayley sejít. Vydá se do Kotle, kde na ni chce počkat před kavárnou.
Má ještě chvíli, než se přiblíží devátá hodina. Téměř každou volnou chvíli se v mysli zabývá tím, jak se zbavit Esther. Od návštěvy Sophie a Alisey v nemocnici, kdy o tom krátce s oběma postupně mluvil, má, alespoň mlhavou představu, co je napadlo. Jejich možnosti, kdy chtějí proti Esther využít Finna by se mu patrně zamlouvaly více, kdyby nešlo právě o Esther a jejího nejvěrnějšího syna, který je pro ni schopný udělat cokoliv. Esther je v jeho očích zase schopná jít přes mrtvoly, aby dosáhla svého. Nemyslí si, že by se Esther nechala rozptýlit a kvůli Finnovi ustoupila od svých plánů. Svůj názor na nápady na Sophie a Alisey oběma také řekl. Přesto, když nad tím pár dnů přemýšlí, nepřijde mu to jako špatný nápad k rozptýlení jejich matky. Ve skutečnosti by tím mohli zakrýt jejich pokus zabránit Esther v přenášení jejich myslí do jiných těl. Neví jestli se jim to povede, ale znepříjemnit tím život Esther by mohli. Do té doby snad přijdou na způsob, jak se jí nadobro zbavit. Znovu nad tím uvažuje. Je mu líto, že v tomhle případě, kdy by to bylo obzvláště nutné a potřebné, nelze počítat s Klausem, který si podle všeho bude situaci řešit po svém. Nemůže pochopit fakt, že situace v tomhle městě je čím dál tím víc komplikovanější. Vyřeší se jeden problém, ale s takovými následky, které jsou ještě horší. Povzdechne si. Rozhlédne se kolem sebe a koukne na hodinky. Přestane se zabývat Esther a Klausem. Těší se na to, až s Hayley stráví pár příjemných chvil. Doufá také, že se dostanou k tomu, co by jí mimo jiné také potřeboval říct. Prochází se pomalu po chodníku. Ruce má založené za zády. Občas se rozhlédne. Na sobě má téměř jako vždy jeden ze svých obleků. Černý, bílou košili a tmavě modrou kravatu.*

*Včera večer dostala od Elijaha zprávu, že se s ní chce dnes ráno sejít v Kotli v jedné kavárně. Samozřejmě, že s tím souhlasila, i když se jí právě nezamlouvá to, že by měla jít do území čarodějek. Netuší, proč Elijah vybral právě takové místo, ale možná tady byl někdy se Sophie a zalíbilo se mu tady. Ne, nechce na něco takového myslet, ale nemůže se ubránit té myšlence, že by chtěla vědět jak na tom ta čarodějka je. Vyptávat se na ni však nehodlá a už vůbec ne u Elijaha, protože by velmi brzy s takovou zjistil, co se stalo a jí se to nechce vysvětlovat a už vůbec nechce, aby se chytl nějaké naděje, že by snad jednou ty dvě mohly být kamarádky, protože něco takového se ani stát nemůže a to nikdy. Vyrazí ze sídla o něco dříve a její tempo chůze je spíše vycházkové. Nedá se říct, že by spěchala, protože na jednu stranu se jí do toho setkání nechce. Ví, že ho ráda uvidí, že bude ráda v jeho společnosti, ale nemůže otálet s tím, aby mu řekla pravdu. Sklopí zrak ke své ruce a podívá se na svůj zásnubní prstýnek, který tam má už od včerejšího dne. Dnes jí tíží na prstu, jako kdyby nedokázala ani tu tíhu kamene unést, tak moc je pro ni těžký, ale jenom proto, že Elijah o tom nemá sebemenší tušení. Vydechne dlouze a když se začne blížit už k určenému místu setkání, tak se zastaví. Stáhne si prstýnek z prstu a zastrčí si ho do kapsy své bundy. Ne, že by se jí něco takového zamlouvalo, nechtěla by ho za žádnou cenu ztratit a ví, že něco takového by jí Jack neodpustil a upřímně? Ani ona sama by si něco takového neopustila. Elijah je všímavý a tudíž tohle považuje za nutnost, aby si ho na nějakou chvíli sundala, kdyby šlo o někoho jiného, tak si ho nechá na prstu, tam, kde patří.
Zanedlouho dorazí ke kavárně a už z dálky může pozorovat Elijaha, který tam na ni čeká. Na rtech se ji objeví potěšený úsměv z toho, že ho vidí, ale uvnitř sebe cítí neskutečnou nervozitu, přímo se to v ní bouří a propaluje jí to až do morku kostí. Je ráda, že do hlavy ji vidět nemůže, že nemůže cítit to, co ona, jelikož by hned poznal, že je něco špatně. Přijde k němu s úsměvem.* Ahoj, Elijahu. *Věnuje mu jeden ze svých širších úsměvů a podívá se potom směrem ke kavárně a zase na něj.* Můžeme? *Aniž by čekala na nějakou odpověď, tak s ním vejde do kavárny. Nechce mu zkazit dnešní den, nechce rozbít jejich vztah, ale ví, že příliš dlouho to v sobě neudrží. Pár minut by však mohla počkat. Najedou si společně jedno volné místo u okna. Vysleče se z bundy, kterou si pak přehodí přes opěradlo židle a posadí se na jednu z volných židlí.* Proč jsi vybral právě Kotel? *Začne raději hned ze začátku s nějakým příjemnějším tématem. Ani neví, co by si měla objednat, zda má vůbec na něco chuť. Tohle pro ni bude neskutečně náročné a když vidí v jeho pohledu to, že je s ní rád, tak je to pro ni ještě těžší.*

*Pochoduje po chodníku před kavárnou. Je to ta, kde se na Nový rok náhodou potkal s Genevieve. Tehdy se mu zde líbilo a i proto dnes vybral pro setkání s Hayley právě toto místo. Také doufá a věří, že zde nehrozí potkat jeho bratra. Jeho společností si tohle ráno opravdu kazit nechce. Navíc by rád řekl Hayley i o jeho setkání s Lorentem, pokud se naskytne vhodná příležitost a nepotřebuje, aby se ta informace prozatím dostala ke Klausovi.
Netrvá to dlouho. Přejde ještě jednou tam a zpátky, když podvědomě vytuší, že je Hayley nablízku. Zastaví se pohlédne směrem, kde ji také zahlédne přicházet. Hayley se pro něj stala jednou z nejdůležitějších osob v jeho životě. Uvědomil si to sice dost pozdě, ale snaží se jí to, co nejvíce vynahradit. Jeho štěstí, které s ní prožívá mu nemohou pokazit ani bratrovy výčitky. Zůstane stát s rukama za zády a se zalíbením ji sleduje, jak k němu míří. Jeho výraz se během toho rozzáří. Přestane se na chvíli zabývat tím, co jeho i tuhle rodinu zatěžuje a trápí a užívá si blížící se příjemné okamžiky v Hayleyině přítomnosti.* Přeji ti krásné ráno, Hayley. *Přivítá jí, když k němu dojde a pozdraví ho. V očích mu září vřelost a city, které k ní cítí a na rtech se mu usadí šťastný úsměv. Když ji sleduje, má pocit, že Hayley dnes není ve své kůži. Netuší, ale proč a rozhodně si s tím právě nyní vrásky nedělá. Doufá, že v jeho přítomnosti se její chmury brzy rozptýlí. Má pro ni i jednu dobrou zprávu. Než může Hayley pokračovat, tak k ní přistoupí blíže. Pravou ruku vyndá zpoza zad, obejme ji v pase a přitáhne si ji ke krátkému polibku, který ji na uvítanou věnuje.* Stýskalo se mi. *Posteskne si po té, co se od ní zase kousek odtáhne. Vytáhne zpoza zad i druhou ruku. Drží v ní jednu světle růžovou růžičku, kterou podá Hayley se zamilovaným výrazem ve tváři.* Něco pro tebe, co by mohlo podtrhnout tvůj půvab. *Poznamená s pousmáním. Po té od Hayley poodstoupí a když se zeptá, jestli můžou jít dovnitř, přikývne. Dojde ke dveřím a podrží je Hayley, aby mohla vstoupit. Následuje ji jak dovnitř, tak po té i ke stolu, který pro ně Hayley vybere. Jak bývá jeho zvyklostmi, pomůže jí z bundy a podrží židli, když si sedá. Po té se posadí naproti ní. Chce se jí zeptat, jak se má, ale ona ho předběhne svou otázkou. Pobaveně se nad tím pousměje, než odpoví.* Objevil jsem ji zde náhodou po novém roce. Jako jedna z mála měla otevřeno. *Odvětí a dál se při tom usmívá.* Je tady příjemně a dělají zde jak dobrou kávu tak i pečivo. *Místo, které vybral je zároveň i pekárna, takže jsou obklopení mimo vůní kávy, také vůni čerstvě upečeného pečiva.* Neuhádneš, koho jsem tady tehdy opravdu náhodou potkal... *Vyzve ji, aby to zkusila. Při tom se mu na rtech objeví pobavený úsměv a v očích vesele zajiskří.* Navíc tady můžeme mít klid a nerušeně mluvit. *Pokračuje dál a pak jeho dobrá nálada na chvíli opadne.* Taky počítám s tím, že se zde neobjeví Niklaus. *Dodá vážně. Ve výrazu se mu objeví jakási nelibost, nespokojenost s tím, že se nyní vyhýbá vlastnímu bratrovi. Některé věci s ním, ale odmítá v jeho nynějším rozpoložení řešit.* Jak se máš? *Nechce se, ale o Klausovi bavit, déle, než je nezbytně nutné a tak přejde k tomu, o čem mluvit chce.* Co si dáš? *Je jeho další otázka, na kterou chce znát odpověď.*

*Když tak míří k Elijahovi, stačí si ihned všimnout toho, jak se na ni dívá. Usmívá se na něj, protože se těší z jeho přítomnosti ostatně jako vždycky, ale na druhou stranu má vůči němu špatný pocit. Netuší, jak to dnes bude pobíhat ale jedno je jisté a to je to, že mu řekne o tom, že se zasnoubila s Jacksonem. Upřímně se uvnitř sebe cítí hrozně. S tímto mužem je hodně spjatá, chová k němu jisté city a dalo by se říct, že jsou spolu a přitom se za jeho zády zasnoubila s Jacksonem. Není to tak, že by se ho snad chtěla ptát na svolení, ale neměla prostě s ním možnost o tom mluvit předtím a všechno se to stalo tak rychle. Když k němu přijde a s úsměvem ho pozdraví, přijde jí, že jí ten prstýnek uvnitř kapsy bundy tlačí, jako kdyby ji dával on sám najevo, že mu to musí říct co nejdřív a znovu si ho navléknout na prst. Její podvědomí si s ní zahrává a nelíbí se jí to. Je z toho nervózní, snaží se však na sobě nedávat nic znát. Zatímco ona ho pozdraví tradičním pozdravem, tak od Elijaha se dočká zase jeho tradičního pozdravu. Kdyby tak tušil, co se odehrává uvnitř ní a on jí to právě neděla snadné tím, jak se na ni dívá. Je šťastný, dělá ho šťastným a teď mu bude muset ublížit, ví, že ho tím zlomí. Udělala teď zase šťastného jiného muže, ale za jakou cenu? Připadá si občas, jako kdyby žila ve špatném filmu. On si tohle nezaslouží, ne za to, co pro ni všechno udělal. Jednou to byl Klaus, teď je to Jackson a je to opravdu vážné. Jen, co jí položí ruku na pas, tak trochu znejistí, ale nedává na sobě nic znát. Nechá se k němu přivinout a oplatí mu krátký, něžný polibek na přivítanou. Jedna její část, ta, která touží po něm je šťastná za to, co udělal, ale ta druhá, která ji říká, že to není správné, když je zasnoubená ji dostává do výčitek. Usměje se na něj při jeho slovech a už chce odpovědět, ale on ji zarazí tím, že ji přinese růžičku. To je snad poprvé, co od někoho dostala růži a nejhorším na tom je to, že se jí chce křičet. V tuhle chvíli se jí chce křičet, chce zmizet někde daleko a dostat ze sebe vše, co teď cítí. Vztek, zklamání, smutek, ale zároveň i radost. Stojí mezi dvěma muži a když si vybere toho jednoho, tak ublíží tomu druhému. Nejdříve ublížila Jackovi, teď to bude Elijah. Jeho další slova jí už úplně dostanou, zahřejou jí na srdci, ale zároveň je to jako kdyby někdo vzal ostrý nůž a vrazil jí ho do srdce, začal s ním otáčet a tak znepříjemňoval ještě více její bolest. Má co dělat, aby se v tuhle chvíli udržela a nezničila tuhle krásnou chvilku svým přiznáním. Převezme si s úsměvem na rtech od něj růži a pohladí ho jemně svou rukou po hřbetu té jeho.* Elijahu...*Osloví ho. Jde na ní vidět, že jí to vyrazilo dech. Předevčírem zasnoubení a dnes tohle nádherné gesto od Elijaha.*...děkuji. Tohle je perfektní. *Je to to jediné na co se v tuhle chvíli zmůže, co dokáže ze sebe vyslovit. Na rtech má potěšený úsměv a jde poznat, že jí to opravdu vzalo dech, že je z toho neskutečně potěšená, ale zároveň je vidět v jejich očích i něco jiného, něco temného. Zeptá se ho potom, zda mohou jít dovnitř a vejde tam jako první. Nejraději by vyhledala únikový východ a zmizela by někde hodně daleko za to, co dělá. Vybere jeden stůl a s děkovným pousmáním se na něj podívá, když jí pomůže z bundy. Poté se posadí a zeptá se ho, proč právě Kotel. Netušila, že by snad on chodil do území čarodějek, ale to možná kvůli té čarodějce, které nedávno zachránila život, jak ironické. Vyvede ji však z omylu, jen co ji oznámí, že na kavárnu narazil náhodou. Vlastně to byla otázka spíše jenom tak, aby nezkazila hned prvních pár minut tím, co chce říct. Stále nemůže ani na sekundu utišit ten hlas ve svém nitru, který křičí, aby mu to řekla, aby ho nenechávala takhle v nevědomosti. Na chvíli od něj odvrátí zrak, aby se porozhlédla po kavárně, ale ihned se otočí zase k němu s povytaženým obočím. Vážně má hádat, koho tady potkal? Nechce se bavit o Sophie, vážně ne a on moc dobře ví, že tohle téma je pro ni nepříjemné. Mate jí však jeho úsměv na rtech, tohle by nedělal, kdyby šlo o tu čarodějku. Pousměje se na něj trochu pobaveně.* Myslím, že mi to budeš muset říct. *Vážně nedokáže přijít ani na jednoho člověka, kterého by tady mohl potkat. Ano, možná Gen, ale ví jaký má vztah s Elijahem a jak se v jednom kuse pošťuchují. Něco jako ona s Kolem, i když se její vztah s ním o něco zlepšil.* Ano, to máš pravdu. *Jen, co se zmíní o Klausovi, tak trochu nad tím převrátí oči. Ona s ním ještě neměla možnost mluvit, ale moc dobře ví, že když s ním naposledy byl Elijah, tak to nedopadlo právě dobře. Netuší, jak bude mluvit a jednat s ní, ale potřebuje s ním mluvit.* Ne, že bych právě teď tady chtěla společnost tvého bratra, ale musím si s ním o něčem promluvit. Zatím jsem k tomu neměla možnost. *Oznámí mu, ale má pocit, že už předtím mu říkala o tom, že s ním chce mluvit. Pokud to předtím bylo naléhavé, tak teď je to urgentní. Nechce ale Klause nahánět po New Orleans, nemá ani tušení, co vůbec teď dělá. Jeho další otázka ji však zarazí, ale ne, že by to šlo poznat. Neví totiž, co mu má odpovědět a proto je ráda, že hned na to přijde něco, co je pro ni vhodnější. Pousměje se a podívá se do lístku, aby si vybrala.* Se mnou to bude trochu těžké...*Není zrovna ten typ člověka, co by nějak extra pil kávu. Vlastně si ji nikdy nedělá, ale teď když je tady, tak proč ne? Jen, co k nim dorazí obsluha, tak si objedná presso s mlékem a k tomu jahodový řez. Upřímně nemá chuť ani na jedno, ale když už ji tady pozval, tak ho nechce zklamat. Znovu se mu začne věnovat, jen co servírka od nich odejde.* Byla jsem teď v Zátoce. Taky jsem narazila na jednu zajímavou osobu. *Začne raději tímto, i když mu tak strašně moc už chce říct, co se stalo.*

*Těší se na tohle ráno od první chvíle, co Hayley pozval, a co ona jeho pozvání přijala. Od té chvíle vše podřizuje jemu. I když s Hayley žijí společně, pod jednou střechou nemají pro sebe moc klidu ani příležitostí být spolu. Všechno je teď vzhůru nohama. Tak jak si to nepřál ani v nejčernějším snu. Hayley je jeho jedinou radostí, která mu dává chuť a sílu s tím bojovat. I proto si dnes přivstal, na svém zevnějšku si dal obzvláště záležet. Prošel se městem, aby našel pro Hayley tu nejkrásnější květinu. Vše dělá s nadšením a chutí. Navíc ho těší, že má pro Hayley dobrou zprávu, která ji jistě potěší. Skutečnost, že Esther nemá tušení o tom, že je Hope naživu a nemá to zatím jak zjistit, je velmi povzbudivá.
Od první chvíle, co dnes spatří Hayley, téměř s ní nespouští oči. Pohled na ni ho naplňuje všemi těmi příjemnými pocity, které tak dlouho neznal, a pak si je zakazoval. Prohlédne si ji tak nejprve od hlavy až ke špičkám bot a zase zpět. Je to velmi nenápadné nijak nevhodné. Neujde mu tak, že na tom Hayley není dnes právě nejlépe. Netuší, co se zatím skrývá, ale přikládá to tomu všemu, čím si teď prochází. Nemá jí to za zlé. Není to jednoduché, pro nikoho z nich. Na uvítanou jí věnuje úsměv, pozdrav i polibek a hned vzápětí také květinu, kterou pro ni nakonec vybral. Všimne si, jak jí tím vším doslova bere dech. Samozřejmě ho to těší, že jí dokáže potěšit, ale pro něj je to něco automatického. Mohl by a kdyby to bylo možné, zahrnoval by jí svou pozorností, pečoval o ni a hýčkal, neustále. Pohrává mu na rtech z její reakce spokojený úsměv.
Zavede jí po té do kavárny, kde se usadí u jednoho stolku u okna. Kavárna je příjemná, útulná místnost a touhle dobou zde moc návštěvníků není. Než se dostane k tomu, co by rád Hayley pověděl sám, chce zjistit, jak se jí daří a chvilku si, jenom tak povídat. Chybí mu to. Nikdy s nikým dlouho nevydrží, jen tak u nezávazného tématu. Nakonec sklouznou k problémům, které otravují město. I když se to vždycky točí kolem jejich rodiny. Hayley jako by na tom byla podobně začne stejně nezávazně, jako chce on. Poví, jí tedy, proč vybral zdejší kavárnu. Mezitím sám přemýšlí, co si objedná. S pitím to má jasné, jen ještě neví, co k tomu. Aby Hayley malinko napnul, úmyslně jí hned nepoví, že se zde tehdy potkal s Genevieve. Chce od ní slyšet nějakou domněnku. Vidí na ni, že je z toho trochu překvapená a domyslí si proč. Nejspíše se domnívá, že zde byl se Sophie, ale i proto si tuhle chvíli docela užívá, protože v tomhle případě je Hayley zcela vedle. Může tak na jeho tváři zahlédnout uvolněný, ale také pobavený úsměv. Podle toho, jak se Hayley tváří dál se dovtípí, že neví a nejspíše ji ani nikdo nenapadá. Vzápětí se to z jejich slov také potvrdí. Roztáhne rty na moment do širšího úsměvu.* Genevieve. *Odpoví pak a s očekáváním pozoruje Hayleyinu reakci. Nejspíše jí tím překvapí. Uvědomuje si, že ona nejspíše ještě netuší, že s Genevieve už vychází dobře.* Měli jsme nejspíše na Nový rok oba dva stejný nápad. Chvíli jsme si povídali u kávy. *Dodá ještě ve stručnosti, aby vysvětlil, co a jak. Když se o Genevieve zmiňuje, tváří se úplně normálně, v jeho hlase ani výrazu není žádná rozmrzelost nebo podrážděnost z toho, že se ještě před nedávnem nemohli vystát. Mluví o ní spíše, jako by se vyjadřoval o Rebekah nebo Alisee.
Z toho příjemnějšího důvodu, proč jsou tady, pak přejdou k tomu méně příjemnému. Neujde mu, jak se Hayley zatváří, když se zmíní o Klausovi. Jeho dobrá nálada o dost opadne a dívá se na ni vážněji. Klausovo chování nese těžce, ale nezná zatím způsob, jak se pokusit něco změnit. Pozoruje Hayley zkoumavě. Snaží se bez ptaní přijít na to, jestli s ním už mluvila. Možná náhodou nebo to z jeho výrazu poznala mu nakonec Hayley odpoví. Chápavě nad jejími slovy o tom, že s Klausem musí mluvit, pokývá hlavou. Z jeho výrazu je patrné, že jí ten rozhovor nezávidí.* Buď při tom opatrná. Niklaus je nevyzpytatelný. *Varuje ji a nepatrně si při tom povzdechne. Posléze se zajímá, jak se jí v poslední době daří. Rád by věděl o všem. Krátce po její proměně jí slíbil, že jí s tím vším pomůže. Toho se od té doby stále drží. Zadoufal, když se Klaus vrátil, že by tuhle roli mohl převzít on a pomoct Hayley překonat tohle všechno. Místo toho je bratr vzteklý, se zatemněnou myslí se mstí a kope kolem sebe jako raněný býk. I když to na sobě nedá znát, neujde mu, že Hayley na jeho otázku neodpoví. Sedí naproti ní a má její tvář před očima. Ještě více je tak pro něj viditelné, že je dnes nervózní, neklidná. Začíná ho to znepokojovat, protože neví, co se děje. Než nad tím stačí začít spekulovat, přijde k ním obsluha. Nejprve nechá objednat Hayley. Sám si dá černou kávu, sklenici vody a dva sýrové croissanty. Obsluhující odejde, aby přichystala objednávku a tak mají opět chvilku pro sebe. Mezitím se Hayley rozpovídá o své návštěvě v Zátoce. Zaujme ho, jak se zmíní o tom, že tam někoho potkala... Dívá se na ni a přimhouří soustředěním mírně víčka. V očích má otázku. Je patrné, že ho už tímhle zaujala. Je na něm znát, že už má jeho plnou pozornost.* Poslouchám... *Ujistí ji. Rozhodne se, že dá nejprve prostor jí, k tomu říct, co a jak. Pak jí on poví o jeho setkání s Lorentem a ač nerad, bude jí muset také říct o tom, co udělala Esther, a že to tentokrát odnesla Sophie.*

*Jejich rozhovor začne velmi nezávazně, jako kdyby je nic netrápilo a byli naprosto normální pár, který si zajde ráno do kavárny posedět a přitom budou probírat jenom to dobré. Bohužel ví, že něco takového se nestane. Začíná to dnes opravdu krásně a ona je z toho nadšená, ale nemůže se zbavit toho, co ji drásá uvnitř a chce to napovrch, musí to ven co nejdříve a ona má občas pocit, že ho prostě zastaví a řekne mu to jediné, jako kdyby nikdy na ničem nezáleželo, jenom proto, aby už se jí od toho tíživého pocitu ulevilo. Aby ten prsten, co má v kapse si mohla nasadit znovu na prst, protože to není vážně vůči Jackovi fér, že si ho sundává, jako kdyby se za to styděla. Stejně tak jako vůči Elijahovi není fér ho nechávat v nevědomosti a dělat tohle ráno krásné a potom ho celé zničit. Připadá si jako ten největší sobec na světě. Když jí prozradí, koho tady na Nový rok potkal, tak se musí pousmát. Že by se přeci jenom jejich vztah zlepšil? Je ale vážně ráda, že to nebyla Sophie s kým tady trávil čas. Povytáhne obočí a je na ni znát překvapení, ale jisté potěšení z toho, že dokázali spolu sedět u kávy a pravděpodobně normálně komunikovat. Musí se nad tím však pobaveně usmát, když si něco takového představí. Nadechne se zhluboka.* Ty a Genevieve u jednoho stolu? Svět se musel zbláznit. *Řekne trochu popichovačně, ale stále se u toho potěšeně usmívá. Spíše si z něj jenom teď tak trochu utahuje. Ve skutečnosti ji to těší.* Takže to znamená, že teď už spolu vycházíte o něco lépe? *Zeptá se ho, aby se o tom ujistila jeho odpovědí. Jejich téma se přesune ke Klausovi a může na něm vidět to, že je z toho rozmrzelý. Pokud jeho dobrou náladu dokáže zničit jenom to, že si o něm řeknou pár slov, tak co se stane ve chvíli, kdy mu řekne o tom zasnoubení? Její pohled o něco zvážní, ale není to tak, že by měla stejnou reakci jako on. Ona ho zkrátka ignoruje, nebere Klause příliš vážně a nikdy se nedalo říct, že by ho i příliš vážně brala. Ví, jaký je a zná jeho povahu, takže snad není nic, čím by jí ten člověk mohl překvapit a nikdy o něm nemluvila právě s nadšením, i když před jeho smrtí se jejich vztah výrazně zlepšil. Teď netuší, jak to mezi sebou budou mít. Chápe, že ho ta situace trápí, ale neměl by to brát až tak vážně, vždyť zná Klause už nějakou dobu. Oznámí mu, že si s ním opravdu nutně potřebuje promluvit a jeho slova pro ní nejsou ničím novým, protože jí tohle vlastně už jednou řekl a ona ho ujišťovala, že všechno bude v pořádku.* Já vím, ale musím s ním opravdu nutně mluvit, Elijahu. *Přiloží důraz na svá slova. Musí s ním mluvit o svatbě s Jacksonem a hlavně o Hope, to je to nejdůležitější. Ještě o tom spolu nemluvili a to jsou její rodiče. Nesmí to mezi nimi být takové, že spolu nebudou mluvit vůbec, když mají společné dítě. Neodpoví mu hned na to, jak se jí daří, protože právě teď se cítí naprosto mizerně z toho, co má přijít. Místo toho si raději objedná a až potom se rozpovídá. Sleduje jeho tvář přitom a má jisté podezření, že tuší, že je něco špatně a tuší správně. Místo toho mu poví o návštěvě v Zátoce a chce začít mluvit o Nailah, jenomže pak si uvědomí, že tohle není správné. Takhle dál nemůže, nemůže to zakrývat něčím jiným, nemůže to dále protahovat. Kdyby byla člověk, rozhodně by měla ten pocit, že bude zvracet a že všechno, co pozřela z ní půjde během sekundy ven. Podívá se na něj s v očích se jí značí nervozita.* Elijahu...to není právě to o čem s tebou chci mluvit. Já...*Zajede si na chvíli rukou do vlasů a poté ruku stáhne opět k tělu.*...v Zátoce je jedna šamanka, která přišla s jednou důležitou věcí. *Na chvíli se odmlčí, protože servírka přinese jejich objednávku. S úsměvem ji poděkuje, ale když odejde, tak opět začne být vážná. Pohlédne na Elijaha.* Jackson a já už víme, jak zachránit naší smečku. *Oznámí mu tuhle novou informaci.* Jde o rituál...pokud se to splní, tak vlkodlaci budou moct být bez prstenů, budou se moc přeměňovat, kdy chtějí a nebudou na nikoho vázání jako teď na čarodějku, což je tvá matka. Myslíme si, že by to dokázalo přilákat i ostatní vlkodlaky a je to jediná cesta, jak dosáhnout toho, aby naše smečka byla zase jednotná a byla na naší straně. *Po tomhle se zhluboka nadechne a oči se jí trochu zalesknou slzami.* Musím si vzít Jacksona. *Řekne mu to narovinu, vlastně to ze sebe vyhrkne v tu chvíli, jako kdyby to potřebovala co nejdříve říct. Jenomže to není všechno, co chce říct. Teď to vypadá, že spíše o tom uvažuje, ale pravda je taková, že je už rozhodnuto a zpečetěno.* A já s tím souhlasila. Vezmeme se s Jacksonem, abychom zachránili naše lidi. *Právě teď z jedné části ji spadl kámen ze srdce. Uvědomuje si, že to teď všechno zničila, že pohřbila celý jejich vztah hluboko pod zem, ale neměla na výběr. Chce to udělat pro své lidi a pro svou malou holčičku. Teď už jenom čeká na jeho reakci a v tuto chvíli dokáže jenom upírat na něj svůj zrak. Ví, že mu tím hodně ublíží, ale stejně tak to ubližuje i jí.*

*Přeje si, aby ta uvolněná atmosféra mezi nimi vydržela, co nejdéle... Musí se opravit, přál by si, aby ta atmosféra, v jakou dnes doufal, že s Hayley zažije vydržela, co nejdéle a oni si spolu užili pěkné ráno a třeba by to i protáhli. Bohužel, sotva spatřil Hayleyino dnešní rozpoložení, nějaký vnitřní hlas v jeho nitru mu začne našeptávat, že se něco děje. Samozřejmě to ze začátku přisuzuje tomu, co Hayley prožívá. Čím déle, ale Hayley sleduje, čím déle s ní je, jeho podezření sílí. Už ji chvíli zná. Zažili toho spolu hodně. Příjemné chvíle, ale i hádky, nedorozumění. Zažil i její nervozitu, když jí něco znepokojovalo. Zažil i to, kdy byla rozladěná z toho, že něco, co se jí nezamlouvalo, udělal on. Má z čeho čerpat. Dnešní setkání, ačkoliv začalo docela v pohodě, nemůže se zbavit pocitu, že je dnes Hayley nervózní kvůli něčemu, co je mezi nimi.
Nechává si svá podezření pro sebe. Užívá si její přítomnost i nadále. Opravdu se na ni moc těšil. Pořád doufá i v to, že se mýlí, že se mu to zdá a je v tom něco jiného. Povídá si s Hayley dál uvolněně nezávazně. Je v pohodě, usměvavý. Když Hayley řekne, že zde byl s Genevieve, tak se následně neubrání širokému pobavenému úsměvu. Hayley zareaguje zhruba tak, jak očekává. Možná je to tím, že těchto reakcí na zjištění, že už spolu s Gen vycházejí, pár zažil. Sleduje Hayleyin výraz, jak se nad tím podivuje, jako by to snad byl nějaký neuvěřitelný úkaz. Vidí, že se nad tím Hayley dobře baví, a je rád, že jí rozesmál. Navíc ho tyhle reakce také docela baví.* Nezbláznil. *Ujistí Hayley, že svět je stále stejný, jenom si to mezi sebou s Gen mohli konečně vyjasnit.* Přesto už spolu vycházíme dobře. *Pokračuje dále. Zní přesvědčivě, ale zároveň to podává Hayley jako by jí říkal nějakou neuvěřitelnou historku. Přizpůsobí se tím její reakci na to. V očích mu pobaveně jiskří, takže je jasné, že si z jejího popichování nic špatného nedělá. Naopak je rád, za tuhle odlehčenou atmosféru u jejího stolu.* Dokážeme si společně docela normálně popovídat u ranní kávy. *Dodá ještě a podává jí to jako nějakou senzaci. Ovšem pouze pro Hayley a ostatní, protože z jeho pohledu je to teď už naprostá samozřejmost. Uvolněně se u toho usmívá.
Úsměv ho brzy přejde, když se začnou bavit o Klausovi. Všimne si, jak se ovzduší u stolu jako mávnutím kouzelného proutku změnilo. Nepotěší ho to, ale při rozhovoru o bratrovi se zkrátka nedokáže usmívat a tvářit se, že se nic neděje. Před Hayley určitě ne, protože před ní se přetvařovat nechce. Když to dělával tak to mezi nimi vyvolávalo nedorozumění. Těch má mezi nimi už dost. Povzdechne si a na chvilku skloní pohled k desce stolu před sebou. Zvedne ruku nahoru na stůl a přejede prsty po látce ubrusu, který na něm leží. Pak nechá dlaň položenou na stole a zvedne omluvně k Hayley. Jako by se tím omlouval za to, že pokazil změnou tématu příjemnou atmosféru u stolu. Raději o bratrovi už více nemluví. Řekne Hayley o své obavě z rozhovoru, na který se ona chystá. Ví, že se setkání s ním tak, jako tak nevyhne, ale nedovede se zbavit znepokojení, co se během toho může stát. Více o tom nechce mluvit.
Všimne si opět nervozity v Hayleyině výrazu, pohybech, jednání. Mlčky, možná trochu nechápavě s němou otázkou v očích ji pozoruje. Je si jistý, že ona ví o tom, že jestli ji něco trápí, tak mu může o všem říct, a že se jí pokusí pomoct. Opakoval jí to tak často, že už to nechce dělat opět. Věří, že Hayley si toho je dobře vědoma.* Já ti v něm přece nebráním, Hayley... *Odvětí pak mírně, ale trochu překvapeně, nad tím, jak Hayley položí důraz na to, že musí s Klausem mluvit. Může si na něm během toho všimnout, že ho to dobré rozpoložení pomalu opouští. Jeho pohoda ve tváří se pomalu změní v jakési znepokojení, obavy. Už se loučí s představou, že tohle vše, je jen náhoda. Něco se stalo. Něco, co Hayley dost ovlivňuje a on se začíná obávat toho, co to je. Přemýšlí, jestli se jí zeptat a pobídnout k jí k tomu, aby o tom promluvila, nebo jí dat čas, až to bude chtít udělat sama.
Přestane ji sledovat a zaměří se na chvilku na výhled z okna. Sleduje, jak občas někdo projde okolo. Mezitím se také dostaví obsluha a oni si objednají. Zadívá se pak za odcházející dívkou, která zde pracuje, jak míří za pult a chystá to, co si objednali. Přesto dobře vnímá, jak je u stolu najednou napětí, až ho to šimrá a brní na povrchu kůže jeho rukou. Má silné nutkání si kůži otřít, ale překoná to. Ví, že je to jeho pocit. Už se znovu neptá, jak se jí daří. Tuší, že to brzy vyjde najevo. Při čekání na zodpovězení toho, co Hayley trápí se dočkají své objednávky. Počká až to obsluha naskládá před ně na stůl, poděkuje jí, počká až odejde.
Když Hayley znovu promluví, otočí k ní hlavu a vážně s jakýmsi očekáváním i znepokojením v očích na ni pohlédne. Může si všimnout, jak se mu kolem očí, které přimhouří objeví drobné vrásky. Přesto se na ni dívá povzbudivě. Jeho oči jsou vřelé, jako se na ni dívá téměř vždy, když má dojem, že má starosti a on by jí mohl nějak pomoci. Cítí to z ní. Vyzařuje to z ní a on je až příliš vnímavý, aby mu to ušlo. Zrovna u ní. I proto se snaží být vnímavý, pozorný a připravený jí její starosti usnadnit. Položí opět předloktí na stůl. Dlaň otočí vzhůru a rozevře ji, jako by tím Hayley nabízel svou podporu a sílu i prostřednictvím toho, že se ho dotkne a vezme ho za ruku. Kdyby potřebovala. Zaposlouchá se po té, co k němu začne mluvit. Nemůže přeslechnout naléhavost a nervozitu v jejím hlase. Cítí ve svém nitru vzrůstající nervozitu. Hayley mluví o vlkodlacích, o své smečce, jakési šamance. Z počátku nechápe, jak to může souviset s nimi, konkrétně s ním, že to na Hayley takto působí. Zůstává, ale potichu, trpělivý a dává Hayley prostor k tomu, aby se vyjádřila. Pozvedne nepatrně v mírném překvapení, když slyší, že už ví, jak zachránit smečku. Stále nechápe, proč se kvůli tomu dnes takto chová. Měla by z toho být přeci ráda. Obočí pak pro změnu opět stáhne, když se zdá, že se dostává k tomu podstatnému. Pozná to podle toho, jak je pro ni stále obtížnější o tom mluvit. Přimhouří znovu oči a svým způsobem se ve svém nitru připravuje na to, co uslyší. Netuší, co čekat a tak nemá představu. To, co mu, ale Hayley poví, nečeká ani v tom nejčernějším snu, lépe řečeno noční můře. Hledí na ni stále a na první pohled se zdá, že se u něj nic nezměnilo. Je to, ale jen zdání. Nejprve mu pár vteřin trvá, než mu dojde smysl jejich slov, a co to znamená. Nechápavost vystřídá šok, ohromení, nevěřícnost. Z jeho pohledu to přímo křičí a sálá z jeho tváře. Nejprve, ale nevěří, tomu, co Hayley říká. Po chvilce, co na ni zírá se vzpamatuje z toho ohromení. S výdechem skloní nejdříve hlavu níž a koukne z ní na stůl. Pak se odtáhne a opře se pro oporu zády o opěradlo židle. Jeho ruka tak kvůli tomu sklouzne ze stolu dolů. Nevěří do poslední chvíle, že by něco takového Hayley udělala. Je to pro něj příliš čerstvé, nečekané. Ještě nemá kdy nad její situací přemýšlet. Ona jeho nevěřícnost záhy rozbije na tisíc kousků, když mu oznámí, že s tím dokonce už i souhlasila.* Hayley, to nemůžeš myslet vážně... *Dostane ze sebe po chvilce, co si vzpomene, jak se mluví a zvedne k ní pohled, kterým dosud nepřítomně, šokovaně zíral někam před sebe.*

*Musí se usmívat, když se usmívá i on. U něj tohle jenom tak často nevidí, i když v poslední době více, než kdy předtím. Má ráda tyto chvíle, chvíle, kdy se usmívají a neřeší nic vážného, nemusí pořád něčemu čelit. Ale bohužel je tady něco, čemu oba musí čelit, co mu musí říct. Nechává ale tak ještě mezi nimi tu dobrou atmosféru, i když ní začíná vyzařovat jakási nepohoda, něco, co naznačuje, že všechno není v pořádku. Když jí potvrdí, že se svět nezbláznil, tak na něj nemůže přestat zírat s tím pobaveným výrazem na tváři, ale i jistým potěšením, že mezi Gen a Elijahem je to lepší. Přikývne na jeho slova. Je jenom dobře, že spolu lépe vycházejí už jenom z toho důvodu, že budou rodina, kdy si bude brát Kola, čemuž ještě tak sama nemůže uvěřit. Je to skoro jako včera, kdy přišli do Abattoir a měla na ruce ten zásnubní prstýnek. Když si vzpomene ale na tuhle část, tak se její mysl ihned přetransformuje na to, že i ona má jeden zásnubní prstýnek, který právě teď leží v kapse její bundy. Povzdechla by si nad tím, ale udrží to v sobě, aby Elijaha ještě neznepokojovala. Stačí, že ona je hodně znepokojená a začíná to všechno v ní stoupat na vyšší úroveň.* Pořád je to lepší, než se stále pošťuchovat. *Odpoví mu a oblízne si vrchní ret. Skoro jí to připomíná její vztah s Kolem se kterým se opravdu dlouho neviděla. Možná by si mohli taky čas od času promluvit, ale prostě ani jeden z nich nevyhledává právě společnost toho druhého a nezdá se, že by se to mělo jenom tak z čista jasna změnit. Ale ta situace ohledně Hope dá se říct, že je spojila na stejnou cestu.
Téma Klaus není ani pro jednoho z nich příjemné a může na něm pozorovat, že jemu je to obzvlášť nepříjemné. Měli by se tomu úplně vyhnout, protože ona se mu chystá říct něco, co je mnohem bolestivější, než právě teď rozpoložení jeho bratra. Vlastně teď už je docela jedno, zda znovu bude chtít nahodit lepší atmosféru a nebo zůstanou v této mírně zachmuřené, protože se to zanedlouho změní v naprostou bouři, tím si je jistá. Ví, že si nevybrala dobrou chvíli na to, aby mu oznámila něco tak důležitého, ale otálet s tím nemůže, hlavně ne ve chvíli, kdy to má na špičce jazyku, chce to ze sebe dostat co nejrychleji. Ujistí ho, že s Klausem je rozhovor nutný a musí proběhnout, ať už si to sama přeje a nebo ne. Nechá to raději být stejně tak, jako on. Ani pro jednoho není tohle téma příjemné a bude lepší od něj úplně odpustit. Proto se už dále k tomu nevrací, jenom ho chtěla ujistit, že nemá jinou možnost, než s ním promluvit. On si možná neuvědomuje, proč je to tak moc důležité, ale zanedlouho to pochopí. Moc dobře ví, že jí v tom nebrání, ale nechce, aby ji stále na to upozorňoval. Sama si je všeho vědoma a zná Klause už taky nějakou dobu, raději už vážně nic neříká a místo toho se přesune k tomu, co je pro ni nejdůležitější a teď největší prioritou. Ještě však předtím si objednají u servírky každý to, co chtějí, i když nabývá dojmu, že to bdue úplně stejně k ničemu, protože ani jeden z nich na to nebudou mít chuť. Může přímo cítit ve vzduchu, jak se atmosféra změnila a jak ona vytváří tu hustotu, tu těžkost ovzduší a nechává mezi nimi ten náboj, který nenaznačuje nic dobrého. Nemůže však tady s ním sedět, dělat, že se nic neděje a přitom se stala tak velká věc a on to musí, zaslouží si to vědět. A ještě ke všemu ji to tíží na srdci jako obrovský kámen a ona křičí, křičí o pomoc, aby to z ní někdo sundal, aby jí pomohl, ale žádná pomocná ruka se nenabízí. A jí nezbývá nic jiného, než jenom stále křičet, i když sama moc dobře ví, že ten kámen může odvalit jenom ona sama tím, že řekne pravdu. Trochu ji mrzí to, když od ní odvrátí zrak, zatímco ona se snaží mu nějak šetrněji říct o nadcházející svatbě s Jacksonem. Otázkou ale je, zda to jde nějak šetrně, zda je nějaká možnost, jak to podat co nejlépe. Možná nějaká varianta je, ale ne u ní. Neumí to, nikdy neuměla věci vysvětlovat, vždycky to říkala po svém a ne právě způsobem, který by se ostatním zamlouval. Pokud by to někdo dokázal, tak někdo s naprosto odlišným charakterem, než je ten její. Naštěstí se vrátí pohledem znovu k ní, než stačí říct ty nejdůležitější body. Zprvu se zmíní o Nailah, ale nepovažuje to teď za nutné. Kdyby nebylo svatby a rituálu, pravděpodobně by mu začala právě vyprávět o ní, že je v New Orleans šamanka, ale teď na to není správná doba. Očima zabloudlí k jeho natažené ruce směrem k ní a ona chce, tolik moc chce ji uchopit a stisknout ji, jenomže nemůže. Nemůže to udělat, protože ví, co přijde a jemu zcela jistě by ten dotek byl nepříjemný a něčeho takového ho chce ušetřit. Proto se mu zadívá s omluvným výrazem ve tváři do očí a ruku nechá položenou ve svém klíně jako to bylo doteď. Je si jistá, že teď už ví, že je to něco opravdu špatného, když odmítla jeho ruku. Po celou dobu se mu dívá do jeho hnědých očí, mluví, ale zároveň pozoruje, jak to celé vnímá. Nejdříve nechápavost, což předpokládala, když začala tak, že z toho nemohl nic poznat, ale poté se tam objeví zvědavost z toho, když mu oznámí, že ví, jak zachránit jejich smečku. Byla by to jistě i pro něj potěšující zpráva, kdyby to však neznamenalo sňatek s Jacksonem. Napětí v její tváři roste, stejně tak nervozita, stejně tak i jistá bolest a obavy z toho, co přijde. Tohle všechno může vidět v jejích očích, které se dívají jen a jen na něj. Jen, co mu řekne tu podstatnou část, tak z ní spadne ten kámen, to, co jí tak tížilo, ale tíha však na jejím srdci stále zůstává. A o to je to horší, když v jeho obličeji nevidí žádnou změnu, nic, co by naznačovalo tomu, jak se k tomu staví, co ohledně toho cítit. Neví, zda ho má tak nechat a nebo pobídnout k tomu, aby alespoň něco řekl, něco udělal. Potom to však přijde, jako kdyby najednou přišel hurikán, který zničí celou vesnici, město, smete to z povrchu zemského. Přesně tak to přišlo i u něj a cítí se vůči němu opravdu hrozně, ne však vůči tomu, co se chystá udělat, protože to dělá pro své lidi, pro její dceru. I když on se dívá chvíli do stolu, tak stále na něj upírá zrak a neuhne, ani když jeho ruka sjede ze stolu. Stále čeká na nějaké jeho vyjádření, které se jí pak dostane. Povzdychne si při jeho slovech.* Je to jediný způsob, jak získat znovu vlkodlaky, Elijahu. A je to jediná cesta pro to, aby se moje malá holčička vrátila domů. *Řekne rozhodně a neústupným hlasem. Dělá to hlavně pro ni, pro své lidi a taky i ve svém nejtemnějším nitru i pro sebe. Otočí se do boku a odepne si zip od kapsy bundy. Vezme do dlaně prstýnek a otočí se zpět k němu. Rozevře dlaň a ukáže mu ho. Nemůže, nechce to před ním tajit.* Myslím to vážně. Je to nejlepší pro ni a pro mé lidi. *Dívá se na něj a poté sklouzne pohledem k prstýnku, který si nasadí na prst, přesně tam, kde má být. Opět se mu zadívá do očí.* Chci svou holčičku nazpět a pokud si mám vzít Jacksona a tak i zachránit vlkodlaky, jen aby se mohla vrátit domů, tak ať to tak je. *Oznámí mu tak, že jiná cesta není a stane se to.*

*Všechno to, co bylo do okamžiku, kdy mu Hayley pomalu, ale jistě oznámí, že se pro záchranu její smečky, rozhodla provdat za Jacksona, pro něj pozbylo na významu. Vše dosud vyřčené, vykonané mu připadalo jako něco velmi vzdáleného, neskutečného. Jako by se to odehrálo v jiné realitě, v životě někoho jiného. Někoho, koho, jen letmo pozná. Naprosto se to nemohlo týkat jeho osoby. Má najednou pocit, jako by se ocitl někde mimo svět, život. Jako by ho někdo mocný z něj mocnou silou vytrhnul vně to vše a nyní ho držel ve vzduchoprázdnu a nechal ho do toho, pouze nahlížet. Mohl vše vidět, slyšet, vnímat, ale neměl jak zasáhnout, jak něco udělat, nějak to změnit. Jako by byl bezvýznamný duch, duše, kterou zde na zemi zapomněli. Mohl se pouze dívat a sledovat, ale nemohl nic ovlivnit. Ne to, co jemu bylo tolik drahé, co se stalo v posledním roce jeho hlavním smyslem života.
To vše mu probíhá myslí, když ho Hayley zasvěcuje do nejnovějších událostí, do toho, co se změnilo. Když mu oznamuje, že si vezme Jacksona. Sleduje ji chvíli opravdu nepřítomně a vypadá, že se zde s ní v kavárně vůbec nenachází. Jako by zde seděla, jeho tělesná schránka. Jeho duše, je ale mimo dění, mimo čas. Vše se mu zdá zpomalené, jako by někdo zpomalil film, který se promítá před jeho očima. Dívá se při tom Hayley do jejich očí, sleduje její rty, když se pohybují a ona mluví. Její slova k němu pronikají zkresleně a jemu činí potíže je vstřebat, porozumět jim a pochopit jejich význam tak, jak by měl být. Dostává se to k němu s velkými potížemi. Je to něco, co skutečně nechce slyšet, a co pro něj není tak snadno pochopitelné.
Nakonec po chvíli se pohne a opře se o opěradlo své židle. Tím sklouzne jeho ruka ze stolu. Nyní již chápe, proč ji Hayley tentokrát nepřijala, proč do ni nevložila svou, když jí ji nabídl. Pomalu mu zpětně začíná docházet, proč tohle dnešní setkání probíhalo, jak probíhalo. Hayley byla napnuta jako špagát od samotného začátku. Cítil to z ní, i když to zakrývala. Namlouval si také dlouhou chvílí, že je to něco jiného, než to, co se právě dozvídá. Zatímco on se těšil na setkání s ní, chtěl s ní strávit příjemný den, ona mu sem přišla oznámit, že si bere Jacksona. Jako hotovou věc, o které už nelze diskutovat. Právě ho postavila před hotovou věc. Když k ní zvedne oči, stále ještě ohromené šokem z toho všeho, jak to na něj působí.... V tu chvíli je tak podobná jeho bratrovi. Bere si, jen to, co chce, co se jí hodí a když to dostane, jde dál a nehledí na následky. Je jí jedno, co to udělá s okolím. Je jí jedno, jak moc tím ublíží lidem v jejím okolí. Těm, kterým na ní záleží, pro které byla důležitá. Jen to jen okamžik a nijak to v jeho výrazu není vidět, že v něm zažehla na pár vteřin něco, co si nemyslel, že k ní někdy může pocítit - nenávist. Je pořád nepřítomný, šokovaný. Začne po té trochu více vnímat a přemýšlet nad jejími slovy. Stále tomu nemůže uvěřit, že se vůbec pro tohle rozhodla a chce to udělat. Také ze sebe vydechne ochromeně svou otázku. Na víc se dosud nezmůže. Dál se na ni dívá a neví ani, co že čeká, že uslyší. Její další slova, která pronese, jako by ho definitivně probrala a vrátila do reality. Jeho pohled nabude přímého výrazu, zaostří na ni a poslouchá ji. Je mu jedno, co říká o vlkodlacích. Dost silně ho, ale zasáhne tím, co řekne Hope. Přimhouří více oči a pootevře slabě ústa. Její tón, jakým to pronese. Nejprve se v jeho očích mihne bolestný záblesk, který, ale vzápětí vystřídá zcela jiný výraz. Je to pro něj příliš čerstvé, příliš nové a on rozhodně nejedná s chladnou hlavou. Proto to od ní svým způsobem teď vnímá jako zradu. Jako by se právě spolčila s vlkodlaky. Jako by teď právě změnila strany. Původní jí přestali být užiteční, tak jde tam, kde teď tuší větší jistotu. Jeho výraz po té ztvrdne a probodne ji pohledem. Když mluví o návratu Hope domů, nemyslí tím sídlo. Tím si je jistý. Pravděpodobně odejde za Jacksonem do Zátoky a Hope vezme se sebou. Nedovede si představit, že by to Klaus dovolil, ale to ho nyní nezajímá. Tak dalece teď není schopen uvažovat. Sleduje její pohyb, jak sahá rukou do kapsy bundy a jakmile vytáhne na světlo prsten, oči se mu na chvíli rozšíří úžasem. Překoná to nyní, ale velmi rychle a jeho výraz je za pár vteřin opět nečitelný. Sleduje ji, jak si prsten navléká na prst. Napadne ho v tuhle chvíli, jak dlouho je vlastně zasnoubená. Jak dlouho o tomhle neví a žije v domnění, že ho snad poprvé potkalo štěstí v lásce.* Jak dlouho už tohle trvá? *Zeptá se jí mnohem chladněji, než s ní dosud mluvil. Přesto z nějakého důvodu je jeho hlas mnohem mírnější, než většinou bývá v takových situací. Hayley ho od něj vůči ní, ale slyší poprvé. Zvedne oči z prstenu k ní a probodne ji pohledem. Poslouchá její následné vysvětlení, že to, co dělá bude nejlepší pro Hope i její lidi. O tom prvním nyní dost pochybuje a to druhé je mu v danou chvíli naprosto jedno. pravděpodobně by teď všechny vlkodlaky sprovodil ze světa.* O tom pochybuju. *Procedí tiše, chladným tónem. Poví jí zcela upřímně svůj názor na to. Je mu, ale jasné, že Hayley už se rozhodla a je jedno, co jí k tomu řekne. A ačkoliv se mu to teď všechno příčí, nikdy by ji k ničemu nenutil, i když s tím absolutně nesouhlasí. Když Hayley znovu promluví a zmíní se o tom, že si klidně vezme Jacksona, aby dosáhla svého, tak uhne pohledem. Sklopí hlavu dolů a pohlédne do svého klína. Zvedne ruku a chytne si kořen nosu mezi palec a ukazováček. Během toho oči na chvilku zavře. Je v tu chvíli naprosto nepříčetný vzteky. Zatím to od Hayley bere, jako zradu. Ještě ani zdaleka nedošel k tomu, co to znamená pro ně. Nejspíše si to nyní nepřipouští, zakazuje si na to myslet, protože by to nejspíše nedokázal ustát v klidu, alespoň navenek. Zbytek toho, co Hayley říká vnímá, jen tak napůl. Snaží se koncentrovat a uklidnit. Ví, ale že dnes, teď už spolu nic nevyřeší, neproberou. Je to pro něj velmi silná informace, kterou ještě zdaleka nepobírá. Po chvíli, kdy tak setrvá - skutečně neví, jak dlouho to bylo, ztratil pojem o čase - ruku spustí a hlavu pomalu zvedne. Jeho oči se o něco více lesknou, a je v nich vidět bolest. Bolest jako prostoupila i do jeho výrazu. Vypadá o několik let starší, strhaný. Přesto je až moc klidný. Ví, proč to Hayley dělá a svým způsobem to i chápe, ale to nic nemění na tom, že to mezi nimi právě skončilo. Stačilo tak málo. Hayley je zasnoubená a mu zůstalo, jen zlomené srdce. Je si toho plně vědom, ale ještě to nevnímá. Nějak to tady a teď dokáže potlačit. Bolestně se nadechne a pak trhaně vydechne. Obtížněji polkne, ale i to zvládne.* Chtěl jsem ti dnes ještě říct, Hayley, že nemusíš mít obavy z toho, že by Esther znala "tajemství". *Potřebuje jí říct, to, co měl v úmyslu. Musí to udělat tak, jako tak.* Lorent jí nic nepověděl. Jsem si tím jistý. *Dodá ještě. Promlouvá k ní navenek věcně a klidně. Ten, kdo ho zná, ale ví, že je to jen maska. Nedává najevo své city před neznámými lidmi, což zde v kavárně jich pár takových je. Uvnitř něj to ale bouří bolestí, zklamáním, zlostí. Když mluví o Lorentovi, nezabíhá nijak do detailů. Ani se nenamáhá říct Hayley, že je to Klausův nevlastní bratr. Je však přesvědčivý, když mluví o tom, že Esther o Hope netuší.* A teď mne omluv. Musím už jít. *Pronese to hned vzápětí naprosto stejným tónem, způsobem. Při tom sáhne do náprsní kapsy saka a vytáhne peněženku. Položí na stůl bankovku, která zaplatí vše to, co si zde oba dva objednali a ještě zůstane obsluze slušné spropitné. Ničeho, co si objednal se ani nedotkne. Po té vstane a pomalu, přesto odhodlaně a pevně vyrazí ke dveřím. Vyjde z kavárny ven. Nadechne se chladného vzduchu a po té zamíří pryč. V hlavě mu to bouří víří, jako ve větrném tunelu.*

*Ví, že je to pro něj těžké, že ho tohle všechno zasáhne, ale nemůže jinak a nemůže ani ustoupit. Už se rozhodla a hodlá tomu dodržet a už i Jacksonovi řekla své ano. Je to zpečetěno a ten zásnubní prstýnek v její kapsy je toho jasným důkazem. To, že ale mlčí a dívá se nepřítomně je ještě horší, než kdyby na něm viděla jakékoliv emoce, ať už neskutečnou bolest a nebo spalující vztek. Nemusí se přeci ovládat dvacet čtyři hodin denně, tak, jak to má pokaždé. Jenom se na něj dívá a může vidět v jejich očích, že jí to bolí, že jí samotnou to bolí, ale nechce od něj, aby jí to opravdu dělal ještě těžší. Z krásného začátku se stala naprostá katastrofa a noční můra pravděpodobně pro oba. Netuší, jak dnešek skončí a nemá ani sebemenší ponětí, jak se k ní po tom všem bude stavět, ale jedno ví jistě. Musí to překonat, jít dál a udělat to, co považuje za důležité a co je pro ni důležité. Čím déle na něj zírá, tím více ji zabíjí to, jak se na ni dívá, ten jeho šokovaný výraz. Nemůže, nechce od toho ustoupit a hodlá si za tím stát, i když to jemu ublíží. Ale měl by pochopit, proč to dělá, měl by vědět, že to nedělá proto, že by si prostě jenom tak vzala Jacksona, že se jenom tak rozhodla. Nikdy se k tomu předtím neměla a ani o tom nepřemýšlela.Netuší, jak dlouho se na ni tak dívá, jak dlouho se ona dívá na něj, než jeden z nich promluví, ale zdá se jí, že jde o hodiny, měsíce a ne - li dokonce roky. přijde jí to jako ta největší věčnost a ona chce, tak moc si přeje, aby to už přestalo. Nechce to dál, nechce to dál prožívat, copak to na ni nevidí, že jí samotnou to mučí a užírá? Copak na ni nevidí to, jak moc jí tohle ticho zabíjí, jak moc ji zabíjí to, co se okolo ní děje? Tady není žádná jiná možnost, než si Jacka vzít, ne pro ni. Po jeho otázce znovu promluví a vysvětlí mu, proč tohle všechno dělá. Jeho reakce ji však zarazí a začne se teď na něj dívat šokovaně ona. Nechápe, co se to s ním děje, proč změnil pohled, proč ji přímo propaluje pohledem. Ona to myslí dobře, ale on by měl pochopit, že je matkou a že chce svou dceru co nejdříve zpět. Proto to chce i probrat s Klausem, protože věří tomu, že bude chápat její důvody. Budou mít smečku, bude mít jejich loajalitu a nebudou představovat nebezpečí, ale naopak. Budou jejich malou holčičku chránit a ona potřebuje ochranu, když ji ohrožuje nebo spíše ohrožovala matka právě Původních. Všechno se to najednou začíná obracet ještě k horšímu, jako kdyby z bouře byla najednou ničící katastrofa, která má zničit naprosto všechno, jako kdyby vše mělo lehnout popelem a potom zbude jenom prach, jako kdyby nikdy nic neexistovalo. Nemá cenu už po tomhle dále zakrývat to, že má zásnubní prsten a proto se rozhodne ho vytáhnout z kapsy a hned si ho taky navleče na prst. Naštěstí neviděla ten jeho pohled a může být za to ráda. Je to pro ni bolestivé, i když to Elijah asi tak nevnímá. Pozvedne k němu zrak a on ji položí tu otázku, kterou i očekávala.* Od včerejšího dne. *Odpoví mu hlasem, kde je jistá bolest a provinilost z toho, že se to nedozvěděl hned. Neměla však možnost to s ním probrat a navíc je to hlavně její rozhodnutí. Není to tak, že by Elijaha vodila za nos nějakou dobu, že by byla s ním a zároveň snad s Jacksonem. Navíc s ním ani nikdy nic neměla a snad si Elijah nemyslí, že tomu tak bylo. Taková opravdu není. Jeho tón hlasu je pro ni bolestiví, dráždí její uši ale ví, že ho nemůže změnit, nemůže s tím dělat naprosto nic jenom to snášet. Nadechne se zhluboka trochu trhaně, opravdu jí jde něco takového právě teď těžce. To, co ale řekne ji rozhořčí. Jak může zpochybňovat její rozhodnutí? Jak může zpochybňovat něco takového? Ví, co je nejlepší pro její dceru a i pro její lidi.* Vím, co dělám, Elijahu. *Řekne trochu odtažitě. Teď opravdu uhodil do citlivého místa a jak on k ní, tak i ona k němu.* Copak to nechápeš? Když tohle udělám, tak k nám vlci budou loajální. *Mluví trochu tišším hlasem, přeci jenom je to dost osobní.* Bude se moct vrátit domů, nebude jim od nich hrozit nebezpečí, ale právě naopak. Budou ji chránit a já chci, aby byla v bezpečí, aby měla bezpečný domov. Pokud si myslíš, že ji chci od vás vzít, tak to se ve mě hodně pleteš. *Řekne ostřejším tónem. Nikdy si nemyslela, že by snad o ní takhle smýšlel a že by Klausovi brala jeho dceru. Moc dobře ví, že Původní jsou její rodina, i když ne právě ideální, když jejich matka...babička chtěla zabít vlastní vnučku. Pokračuje dál ve svých slovech, jak na ni nemůže vidět, že i ji to ničí? Jak může být tak slepý a nevšimnout si, že chová city k němu, ale dělá to, co považuje za to nejlepší řešení? Vždyť vlkodlaci jsou její rodina...Jackson při ní vždycky stál, stejně tak jak by stáli i ostatní. Vzali ji jako rodinu, copak nechápe, že i ona se chce stále cítit vlkodlakem? zdá se jí, že ať už cokoliv řekne, tak on to nevnímá, nic z toho. Odmlčí se a jen pozoruje jeho počínání. Po nějaké době se na ni konečně podívá a vidí v jeho očích tu bolest, jako kdyby se v jeho očích odrážela i ta její. Jenom se na něj dívá, naprosto neschopná slova. Nakrčí obočí, když začne mluvit o něčem úplně jiném. Nejdříve nechápe, co tím přesně myslí, ale potom se zmíní o Lorentovi a její výraz ve tváři ztvrdne. Zatne pevně čelist. Našel ho a nechal ho žít? Dle jeho slov tak usuzuje.* Nechal si ho žít...*Pronese k němu ne zrovna příjemným tónem. Tohle je pro ni signál k tomu, že tajemství ohledně Hope může říct Jacksonovi. Má se stát jejím manželem, proč by se o tom nemohl dozvědět, když Elijah nechává žít jenom tak Lorenta, který zná takové tajemství? Bere to odteď jako samozřejmost a tímto to Elijah zpečetil a pokud bude mít Klaus námitky, tak ať si to vyřídí s vlastním bratrem. Když ji oznámí, že musí jít, tak jenom přikývne mlčky hlavou. Nechá ho jít a nepůjde za ním. Ví, že je zraněný, stejně tak i ona je zraněná a tohle, co se dozvěděla o Lorentovi. Možná si to měl nechat pro sebe, ale ona neustoupí. Zabije ho až zjistí, kdo to je a kde se nachází. Pozoruje ho, když dává na stůl dostatečný obnos peněz a i po tom, co se zvedne a opustí kavárnu. Zůstane mlčky zírat přes sebe a nějakou dobu jenom tak sedí, jako kdyby tam ani nebyla. Poté se však zvedne, vezme bundu, obleče si ji a odejde z kavárny pryč. Stejně tak jako Elijah se nedotkla ničeho, co si objednala. Nemá chuť se vracet do Abattoir, proto se vydá někde do města.*

(Konečně se jejímu prostředníkovi podařilo kontaktovat Claire. I když věděla, že je ve městě, že je živá - o jejím zdraví by se asi dalo polemizovat dlouhé hodiny - tak se ji dalo jen těžko dostihnout. Tedy na veřejnost zase až tak nechodila a na Plantáži s ní většinou býval Kol, takže kdyby tam přišel někdo od Genevieve Rousseau, že si chce promluvit s Claire, tak by to asi nebylo zrovna nejlepší. Co ale s jistotou věděla, že zatím, i když byla Claire s Kolem v kontaktu, rozhodně nemluvili spolu o ní. Bylo to dobře, protože teď nepotřebuje nějaké otázky na to, co se to do pekla děje. Bylo dost možné, že Claire s Kolem ochotně spí, zatímco si myslí, že spolu ona a on mají možná nějakou krizi, když je Kol tak povolný. Krize to rozhodně je, ale ne taková, jakou by si Claire jistě překvapila. Zpráva, kterou jí poslala, když byla s Kolem v nemocnici, se jí vrátila jako nedoručená. Od té doby se snažila Claire nahnat. I když ani ne tak sama, jako za pomoci muže, kterého k tomu ovlivnila. A konečně to klaplo. Ten muž Claire našel a předal jí vzkaz, že s ní potřebuje Genevieve mluvit. Ať by ji našel kterýkoliv den, měl za úkol jí říct, že se sejdou ještě ten daný den a podle toho, v jakou denní dobu ji zastihl, měl jí nahlásit čas o dvě hodiny později a místo, které si pro to Genevieve určila. Díky tomu jejich sraz padl na jedenáctou hodinu dopoledne v jednom podniku v Kotli. Když jí muž zavolal, že se mu konečně podařilo Claire zastihnout a vyřídil jí vzkaz, byla ráda, že si s ní konečně bude moci pohovořit. Ne kvůli tomu, že by byla nadšená z toho, že i vidí a že je živá, ale hlavně kvůli tomu, že potřebuje, aby Kolovi zamlčela jisté věci a vůbec o nich nemluvila, než bude pozdě. Byl krásný letní den, slunce hřálo. Měla na sobě šaty a tenisky. Byla to osvěžující kombinace. Tedy alespoň pro ni, protože tenisky k šatům ještě nikdy neměla.

Před tím, než vyrazila ze svého bytu, si ještě dopřála pytlík krve, protože tuhle povinnost už několik dní zanedbávala. Konečně se zase cítila po nějaké době nasycená, ale to jí nebude bránit v tom, aby si v restauraci, kam míří, koupila ještě nějaký lidský oběd. Její chuť k lidskému jídlu nevymizela. Alespoň zatím ne. Po stoletích života jako upír to asi taky bude jiné. Ale zatím je vlastně stále nováček, i když nějaký ten pátek už takhle funguje. Osm měsíců, přesněji. Osm měsíců uběhlo od doby, kdy se stala upírkou, kdy zemřela Hope, kdy zemřel Klaus, který se sice vrátil, ale jejich vztah značně utrpěl. Osm měsíců od doby, kdy její bratr shořel v pekle za všechno, co udělal. V životě normálního obyčejného člověka je osm měsíců možná delší doba, ale pro ni to bylo, jako když někdo luskne prstem. A i v tom lusknutí prstu se jí celý život obrátil vzhůru nohama. Jako už ostatně několikrát. Vlastně už ani nedokázala spočítat, kolikrát už se její život nějak rapidně změnil. Už to vlastně ani nemělo cenu počítat. Jistě znovu přijde den, kdy se stane něco, co otočí její život zase na opačnou stranu. Teď jen záleželo, jestli ta strana bude lepší nebo horší.
Usadila se v restauraci a objednala si zatím víno. Chtěla počkat, až se objeví Claire. Pokud Claire bude jíst, tak si taky něco objedná, pokud ne, bylo by asi docela divné, kdyby si ona něco objednala, když vlastně ani nemusí. V tom případě je ale rozhodnutá, že se staví pro kebab, až bude s Claire hotová. Claire dorazila asi pět minut po jedenácté, takže neměla zas až tak velké zpoždění. Počkala, až se usadí. Pohlédla na ni.) Zdravím, Claire. Oceňuji, že jsi přišla. (Začala naprosto neutrálně, ale samozřejmě jí neušlo, jak děsně Claire vypadá.) Nemáš snad peníze na jídlo? Vysvětlovalo by to fakt, jak teď vypadáš. (Ušklíbla se.) Objednej si, co chceš, platím. (Dodala ještě.)

(Spolu s Cami začaly realizovat jejich plán na její uzdravení. Nejen těla, ale i duše. Claire začala pořádně pít a zdravě jíst. Úplně vymezila alkohol a cigarety, i když to nebylo jen tak snadné. Bylo to něco jako detoxikace celého jejího organismu. A také že byla. Cami to s ní neměla lehké, ale viděla na ní, že chce bojovat a tak se nezvávala, a ani Claire. Také začala cvičit a třeba také vybarvovala různé antistresové omalovánky, když byla Cami pryč. Mezi lidi zatím moc nechodila, ale chystala se brzy na velký nákup, nejenom jídla a oblečení. Bude si muset zařídit byt a chce to mít se vším všudy. Také musí poprosit Kola, aby jí pomohl s doklady a věcmi, co nepůjde zařídit úplně jednoduše. Nechce se vším tím otravovat Cami, tu už poprosila o sporýš a bydlí u ní. Samozřejmě jí všechny ty výdaje zaplatí, ale neví, zda se s ní někdy bude moci doopravdy srovnat. Všechno vypadalo, že se lepší. Jednoho dne, když šla do obchodu pro jídlo a zajímavou knížku, odchytl si jí nějaký chlap a předal jí vzkaz. Vcelku se udivila, kdo že jí to vyhledal a že se s ní chce sejít. Jedno bylo jasné, něco se děje, něco závažného, co s ní souvisí a Genevieve od ní něco potřebuje. Jinak by ji nekontaktovala. Jak vidno, to, že je živá, ví více lidí, než si myslela a chtěla. Nebyla nadšená, ale v rámci toho, že chtěla vše napravit, se pokusí odvděčit i Genevive za to, co ona udělala pro ni a také trochu vyžehlit ten incident, kdy jí s Marcelem mučili. Nepomyslela na to, že by nepřišla, ale čím více se blížila doba jejich setkání, její dobrá nálada a odhodlanost jí postupně opouštěly. Chtěla dnes uvařit oběd ona, aby Cami překvapila, ale zřejmě spolu nepoobědvají. Nechala tedy jídlo v troubě, aby nevychladlo, vzala si potřebné věci jako telefon, peníze a klíče a odešla z bytu. Bylo opravdu krásně, ale stále se necítila na to, vzít si něco moc vyzývavého, třeba podpatky nebo sukni, a také nechtěla něco, kde by bylo výrazné její nehezké tělo.

Zavolala si taxík. Měla přijet o deset minut dříve, ale díky několika semaforům a tomu všemu tam Claire přijela o pět minut později. Alespoň stihla Cami napsat zprávu o tom, kam jela a proč, aby věděla, že se nic neděje. Jejich soužití probíhalo velmi dobře. Bylo to zvláštní nebýt v domě neustále sama a poslouchat jen sebe. Bylo to osvěžující, ale nechce Cami otravovat moc dlouho. Dokud se nedá do pořádku. Spěšně vešla do restaurace, košile jí na těle plandala. Původně si jí chtěla obvázat kolem pasu, ale když jí měla oblečenou, rozepnutou a s vyhrnutými rukávy, vypadalo to mnohem lépe. Dokonce měla hezky upravené nehty a kruhy pod očima pomalu ustupovaly. Byla decentně nalíčená a make-upem zamaskovala všechny jizvy, nedostatky a nechtěné věci na její pokožce. Jak na rukách, tak na obličeji. Vypadala o něco lépe, než na začátku. V restauraci hrála v pozadí příjemná písnička a lidé vypadali uvolnění. Pohledem vyhledala Genevieve a jakmile jí spatřila, došla k ní a malinko, na několik sekund se pousmála.) Ahoj, Gen. Byla to samozřejmost. (Snažila se být milá, i když by jí nejradši řekla, že se musela dost přemáhat, aby vůbec vyšla z bytu a sedla do taxíku. Svoji jedovatou poznámku si ale nechala pro sebe. Usadila se na židli a kabelku, kterou si půjčila od Cami, která jí zřejmě nepoužívala, protože byla jen tak pohozená na místě, kde by jí nikdo nehledal, přehodila pře její opěradlo. Nad bodavou poznámkou Genevive se jen pousmála.) Ne, za mojí podvýživou stojí něco zcela jiného, ale myslím, že ses nechtěla sejít, abychom tu tlachaly o mém zdravotním stavu, nebo se snad pletu? Pokud ano, mohu klidně odejít, protože o tomhle si dost povídám s mojí… kamarádkou, která si myslím, že o lidech, kteří se nehojí a nemají žádnou nadpřirozenou sílu, ví o něco málo více, jak ty, protože ty člověkem už nejsi, pokud se nepletu... (Musela chvilku zapřemýšlet nad tím, jak Cami označit. Terapeutka? Pečovatelka? Ne, Cami je i její přítelkyně a nebude Gen dávat možnost, aby si do ní mohla rýpnout kvůli něčemu, co se jí stalo. Ne, nebude jí říkat nic, ona nemá právo vědět, co se stalo. Ona ne.) Dobře. (Když se Genevive tak ochotně nabídla, tak se rozhodla, že si dá něco k obědu. Objednala si zázvorový čaj s citrónem a medem a k jídlu si vybrala lehký těstovinový salát se zeleninou a masem a rajčatovou italskou polévku. Ne, opravdu byla nenáročná. Jakmile jí donesli čaj, pořádně ho promíchala, a když dostatečně zchladnul, začala z hrnku upíjet.) O čem jsi chtěla mluvit, Gen? (Podívala se jí do očí. Nebyl tam žádný náznak nepřátelství, ale ani přátelství. Byly prostě staré známé, toť vše. A navíc se těšila na vydatný pokrm, co jí za chvilku donesou.)

(Rozhodně nemímí s Claire nějak hodně rozebírat její stav a už vůbec ne, jestli se jí něco stalo. Tohle ji, na mou duši, vlastně ani nezajímalo. S Claire si nikdy nebyla blízká. Nikdy to nebyla její kamarádka a nikdy nebude. S tím se obě dvě vyrovnaly dost dávno. Teď ale nepřišla kvůli tomu, aby se s Claire nějak hádala. Chtěla uvést na pravou míru to, co se stalo a jak to teď je. Vlastně měla na Claire žádost, ale byla taková, že pokud by se nesplnila, mělo by to svoje následky, které by nemusely být pěkné. Nechtěla, aby Kol věděl, co se stalo. Nevěřil by tomu. Jen by se jí a všem kolem vysmál, považoval by to za hru. Ale tohle nebyla hra. Tedy vlastně byla, ale měla naprosto jiná pravidla. Hodně ji bolelo, co se stalo a snažila se s tím vyrovnat, i když to nebylo snadné. Hlavně taky proto, že se dostala do Kolova zorného pole i bez toho, aniž by vlastně vůbec cokoliv dělala, aby mu dala nějaký podnět k tomu, aby po ní vyjížděl. Jindy by dala cokoliv za to, aby si společně s Kolem takhle užívali, ale ne teď, ne za cenu toho, že by mohl být ohrožen na životě někdo další. Někdo jako její dcera, nebo Sophie či kdokoliv jiný, na kom jí záleželo. Podívala se na Claire a mlčky přešla její vysvětlení. Tedy ani ne tak vysvětlení jako prosté zkonstatování toho, že to nebudou rozebírat. Souhlasila s tím, tohle s ní opravdu řešit nepřišla.) Jistě, člověk už nejsem. (Ušklíbla se. Dál to nekomentovala. Nepotřebovala tu vést nějaké filosofické řeči o bytí a nebytí. Nestála o to. Ne s Claire. Ony dvě asi nikdy nijak extra nepřijdou na společné slovo, i když něco málo přeci jen společné mají. Kola. Toho hlavně. A proto se tu dneska sešly, i když o tom ještě Claire neví. Jakmile si objednala jídlo, tak se neostýchala, aby si objednala též. Ona zvolila italské rizoto se sušenými rajčaty a k tomu si objednala sklenici bílého vína a vodu., jelikož tu první sklenku vína už měla skoro vypitou. Jak čekaly společně na jídlo, naskytl se jim prostor opravdu konečně začít o tom, proč byla Claire vlastně tady.) Jedná se o Kola. Řekněme o jistou informaci, která se ho týká. Sice jsem ti dávala vědět skrz sms zprávu, ale vrátila se mi zpět s tím, že se neodeslala. Musela jsem tě tedy vyhledat jinou cestou. Vím už nějaký ten pátek, že jsi naživu, že jsi vlastně vůbec nezemřela, jen jsi zmizela z města. To, že ses vrátila, komentovat nebudu. (Utrousila poznámku, která by se na první poslech mohla zdát urážlivá, ale ona tu prostě nebyla pro to, aby se s Claire hádala a vybavovala se o její fingované smrti.) Kol, jak jsi už zjistila, je v novém těle. Je tam proto, protože v tělo toho čaroděje umíralo. Bylo potřeba rychle jednat. A rychlým jednáním a řešením byla Esther, jeho matka. Jenomže měla jistou podmínku, která mi vlastně nedávala na výběr. Kol je zdravý, je ve svém těle, ale možná, možná sis všimla toho, že je jiný, než byl. Pokud sis toho všimla, tak se ti to opravdu nezdálo. Kol se vrátil ke svým starým způsobům, protože tak nějak nemá, proč by se měl snažit chovat se líp. (Vydechla a zkroutila obličej do trochu bolestnější grimasy, ale ta jí nevydržela dlouho. Přišla, aby to Claire odvykládala, zpravila ji o všem, pak se prostě nají a bude vyřízeno.) Kol si na mě nepamatuje. Esther mu vymazala každou vzpomínku, která by nějak souvisela s jeho city ke mně. A já jsem tě chtěla požádat, abys s ním o mně nemluvila. (Podívala se na Claire a čekala na její reakci.)

(Docela jí zajímalo, co po ní Genevieve chce. Ona nemá moc přátel, vlastně skoro žádné, nemá žádné speciální schopnosti, není dobrá lhářka a technicky vzato by měla být mrtvá. Claire ji na první pohled nemá co nabídnout. Jenže Genevieve sem nepřišla jen tak, to je očividné, ale proč? Že by šlo o to, jak se vyspala s Kolem? Ne, to asi ne, to by ji jinak nepozvala do restaurace plné lidí a neřekla jí, že si může objednat, co chce, že to zaplatí. Ne, rozhodně by se nechovala mile a zdvořile. Spíše by si ji někde vyhlédla a podala by si ji. Claire by asi nedopadla nejlépe, možná že by to ani nepřežila, ale to teď nechce řešit. Nechce se tím zabývat, protože si to dokáže dost živě představit. A ona by se jen tak nezahojila. Ony dvě se budou moct tak tolerovat, ale nikdy nebudu spřízněné duše, to je obou více než dobře jasné. S Kolem se nějakou dobu neviděla, a zřejmě si na ni ani nevzpomněl, nebo jeho ego bylo prostě moc velké, na to než aby se jí ozval. Asi je ale lepší, že se s ním teď neviděla a nějakou dobu ještě neuvidí. Tušila, že na její případnou dohodu, nebo co to nakonec je, bude muset přikývnout, i když se jí to třeba nebude úplně zamlouvat. Genevive měla jistě svoje praktiky a vypadala dost sebevědomě na to, než aby prostě odešla bez toho, pro co si přišla. Naštěstí se Genevieve dále nezaobírala jejím stavem a nebavily se o něčem, o čem vůbec nechtěly. Ani jedna. Trochu si do sebe rýply, každá trochu jinak a jiným klackem, ostřejším a méně ostrým, způsobily si skoro nulové škody, a obě dvě to přešly skoro bez povšimnutí. Byla zvyklá na horší vtípky a mnohem nepříjemnější poznámky. Nechtěla se tu dnes zdržovat nějak dlouho, ale to asi obě dvě. Prostě to chtěly vyřešit. Ponoukla Gen k tomu, aby jí řekla, proč sem byla nucena přijít a ona se rozpovídala. Poslouchala ji a nestačila se divit. Kolovi bylo špatně ten den, co utekla, to si pamatuje. Pěkně jí za to vynadal, jako malému spratkovi, co si neuklidil v pokojíčku. Kol se rád povyšuje nad ostatní. Ano, egoistický debil se sklony vzít si všechno, co si umane. To měl v tomhle městě snad ale každý. Jako kdyby byli příbuzní. Nakonec Genevieve domluvila a ona odložila prázdný hrnek na stůl, propletla si prsty a spojené ruce položila před sebe na stůl. Promnula si prsty a podívala se jí do očí.) Ano, jsem teď trochu nedostižitelná, a všechno je to teď komplikované, ale povedlo se ti nemožné a teď sedím tady, a ano, není to vhodné téma, o kterém bychom se chtěly bavit, takže… Kol je v novém těle a něco jsem od něj slyšela ještě před tím, než mi vyndal za to, že jsem mu nepomohla já, ale byla to Esther, o tom něco málo vím. Chová se jinak… chová se jako on, než se do tebe zamiloval. Namyšlený sobecký idiot, co si bere vše a všechny. Chápu to. Zachránila jsi mu život, ale přišla jsi o něj. Tak nebo tak bys o něj přišla, akorát sis vybrala to, co jsi brala za menší zlo. Pravdou je, že Kol je jako utržený ze řetězu a mám takový pocit, že ho jen tak něco nezklidní. (Promnula si čelo a vydechla všechen vzduch z plic, zhluboka se nadechla.) A ty mě žádáš, abych ho nechala takhle, aby vraždil lidi a byl prostě Kol? To je šílenost. On má právo to vědět, Gen. Musí se mu ty vzpomínky vrátit. Musí. (Apelovala na ni, i když tak trochu nechtěla, aby se mu vrátily. Mohla by s ním být, ale ví, že takovýto Kol, jakým je teď, by jí jen poslal ke dnu. Vidí, jak se Genevive trápí a není jí to příjemné. Kol je díky Gen lepší člověk a ty vzpomínky by se mu měly vrátit. On je díky Gen spokojený, má vše, co chtěl.) Možná, že si tě nepamatuje, ale ten cit tam někde je, Genevive, ty to víš. Ty a on k sobě patříte a i když nejsme přítelkyně, musíme mu ty vzpomínky vrátit. Ty jsi láska jeho života a on tě potřebuje, protože jen s tebou dokáže být skutečně šťastný, ty v něm budíš to světlo, které je hluboko uvnitř jeho. Vím, že ho miluješ více než kohokoliv a proto mi slib Genevive, že to nikdy nevzdáš. Budeš se snažit vrátit mu ty vzpomínky, každou možnou cestou, chytíš se každé nitky a budeš doufat. Slib mi to. (Zadívala se jí do očí a jednou rukou ji silně tiskla tu její, aby se ujistila, že jí to slíbí. Chce pro Kola jen to nejlepší a to nejlepší pro něj je Genevive.)

(Kdyby věděla, že se vyspala s Kolem, tak vlastně ani teď neví, jak by reagovala. Mohla by jí vyškrábat oči za to, co provedla, že ho znovu svedla, i když se stále domnívala, že Kol a Genevieve jsou stále spolu. Na druhou stranu spolu právě už nějaký ten pátek nejsou a Kol mohl být ten iniciátor toho všeho. Takže opravdu neví, jak by zareagovala, ale je možná přeci jen lepší, že o tom neví vůbec. I když si na ni Kol nepamatuje, i když zřejmě spí každou noc s jinou, i když ona se mu snaží vyklouznout mezi prsty, neznamená to, že jí je to všechno jedno. Není. Ale právě teď v tuhle chvíli neví, co by bylo lepším řešením, než se to snažit prostě nějak ustát a přestát. Dokud je Esther naživu a trvají její podmínky, nemá žádnou záruku, že nebude nikomu ublíženo, když Kolovi něco naznačí, spustí se s ním a tak dále. Jenomže tohle opravdu není nic jednoduchého. Ne ve chvíli, kdy Kol usiluje o to, aby ji dostal do svých spárů a už ji nepustil. Chtěla odjet z města, měla to udělat už dřív, měla poslechnout už Elijaha a prostě to udělat. Ale chtěla si tím být zkrátka jistá. I proto šla nakonec za Cami, která jí ale vlastně řekla to samé. Ať se od Kola drží co nejdál a pokud možno, ať opravdu odjede. A když se to chystala udělat, on jí vešel do cesty jako překážka. Překážka, kterou bohužel nepřekonala, protože ji ovlivnil, aby zůstala tady ve městě. Na jednu stranu si nebyla jistá, jestli chtěla kdy opravdu odejít, ale na stranu druhou to musela udělat, aby zachránila svůj snad ještě celkem zdravý rozum. Ale pokud tu tedy opravdu měla zůstal, musela podniknout něco, aby tu byla v klidu. Musela se Kola zbavit tak, aby už nic neohrozil. A k tomu jí měla pomoci Tundeho dýka. Bude to muset umět na Kola zahrát, ale taktéž na Sophie, protože jí bohužel nebude moci říct úplně celou pravdu vzhledem k ovlivnění. Ale nechtěla jí lhát, ne zas tak moc. Už ví, co chce udělat, ale nejdřív to musí vyřídit tady s Claire.) Myslím, že na jednu stranu jsi dostižitelná víc, než si myslíš, Claire. Pokud ještě někdo neví, že jsi naživu, jsem si jistá, že to nepotrvá zase tak dlouho a budou to vědět opravdu všichni. Tady v New Orleans se bohužel jen velmi těžko něco utají a skryje před zraky ostatních. (A taky z toho měla právě strach. I kdyby se mělo začít jen klevetit o tom, že ona a Kol byli někde někým, kdo hned poběží za Esther, viděni, bylo by to špatně. A to se může lehce stát. Už jen tohle by jí mohlo přivodit problémy.) Nebyla to v prvé řadě až tak úplně Esther, ale Kol si vše pamatuje prostě jinak. Našla jsem ho na Plantáži na zemi v bezvědomí a zavolala jsem pomoc. Strávila jsem s ním noc v nemocnici, abych se dozvěděla, že umírá. Pak jsem šla za Esther... (Odmlčela se na chvíli, jako by svá slova chtěla nechat nejprve dozrát, ale Claire už věděla, co se stalo potom, takže nač jí to ještě opakovat a připomínat si tak všechno, co si od Esther vyslechla a co pak udělala. Místo toho, aby se zase dala do řeči, tak se na Claire jen podívala a poslouchala to, co říkala pro změnu ona. Opravdu zaznamenala, že se Kol chová jinak a taky přesně popsala, jak. Ano, Kol byl teď opravdu sobecký parchant, který chtěl dostat vše, co se mu zamanulo. A bylo mu jedno, jestli hraje podle pravidel. Podle nich totiž v dnešní době hraje jen blázen.) Ano, chová se přesně tak, jako se choval, než zemřel. Vlastně jsem to asi ani tak nebyla já, kdo ho změnil. Byla to smrt. Jeho vlastní smrt, díky níž si uvědomil jisté věci, které už nechce opakovat. Otevřel se a díky tomu vzniklo pouto, co měl se mnou. Ale od doby, co znovu oživl, uběhla už docela dlouhá doba. A city, které si díky mně připustil, ty jsou pryč, protože si na ně nepamatuje, nepamatuje si na tu chvíli, kdy se rozhodl, že nebude jen krvelačná bestie, ale něco víc. Pokud se nerozhodně sám, co já s tím zmůžu? (Podívá se na ni tázavě. Protože tohle je právě o tom. Mohla ho změnit, změnila ho, ale nikdy by se jí to nepodařilo, kdyby to tak sám nechtěl. A teď už o to rozhodně nestojí.) Má právo to vědět stejně, jako já mám právo chtít to zamlčet. Nedělá se mi to lehce, to mi věř, ale není to jen o mně a o něm. Esther si dala dost jasné podmínky. A já nehodlám ohrozit život někoho mi blízkého, když to poruším. Už jednou jsem to udělala a Sophie díky tomu málem zemřela. Esther zrovna není někdo, kdo by mluvil planě. Takže ano, žádám tě o to, abys mlčela. (Upřeně se na ni podívala, jako by ji snad svým pohledem chtěla donutit, aby přísahala. Jenomže to nemá moc ty účinky, které by očekávala. Respektive už to, že Claire chtěla, aby to Kol věděl, bylo dost zvláštní vzhledem k tomu, jaké city ke Kolovi chovala a jak se ho neustále, když on a Gen byli spolu, snažila dostat. Ale to, co přišlo potom, to jí vyrazilo dech úplně. Byla tohle vůbec Claire? Nejdříve si vyslechla celou její řeč a pak nějakou chvíli jen mlčela s pootevřenými ústy, protože nemohla uvěřit tomu, že opravdu slyšela to, co si myslela. Nepřeslechla se náhodou?) Cože? (Vyhrkla potom najednou.) Tys neslyšela, co jsem ti právě řekla? On to nesmí vědět. A vůbec... od kdy jsi... (Na chvíli přemýšlela nad slovy, kterými by to mohla dostatečně popsat.) Od kdy nás s Kolem vidíš zrovna ty spolu? Vždycky ses snažila ho dostat. Vždycky, i když jsi věděla, že ho miluji a že mi vážně není jedno, sledovala jsem, jak po něm stále vyjíždíš a spíš s ním. Teď bys vlastně měla krásně možnost dosáhnout svého. A ty mi řekneš tohle? Že jsem láska jeho života a že mě potřebuje a je se mnou šťastný? To možná platilo v minulosti, když si mě ještě pamatoval, ale teď tomu tak není. Nejsem jeho láska a rozhodně ne láska jeho života. Už ne víc. A nebude to tak minimálně, dokud Esther konečně nezmizí z povrchu zemského. A možná, že už to tak nebude nikdy. (Vydechla a kousla se do rtu. Že má doufat? Že se má chytat každé nitky? Jako by už toho neměla všeho po krk. Všeho toho doufání za celý život, veškeré té naděje, které se stále vždycky držela.) Třeba už chci konečně taky klid, ale ten mi stejně nebude dán, když se mě teď Kol snaží mermomocí dostat do postele, protože přesně to teď chce a chce si dokázat, že ještě nevyšel ze cviku v tom, aby si vzal vše, co jen chce, protože je to sobeckej rozmazlenej šmejd, před kterým skrývám, jak moc mám strach z toho, že mi udělá něco, za co ho začnu nenávidět do morku kostí. (Claire sice vzala Gen za ruku a silně ji stiskla, ale právě teď to byla Gen, která Claire drtila ruku.)

(To, že se vyspala s Kolem, si nijak příšerně nevyčítá, ale že by ji to těšilo, to opravdu ne. Kol s ní jen spal, protože mohl a teď opravdu nebude brát ohledy na to, že ona je do něj zamilovaná, asi. Vlastně neví, co to je a proč nebo jak to vzniklo, ale znáte ten pocit, když je u vás někdo tak blízko, že se vám stáhne hrdlo, začnete pociťovat ten nepříjemný tlak na hrudi a šimrání v břiše, ze kterého se vám chce zvracet. S Kolem to vždy stálo za to, ale on patřil k Genevieve a ona patřila… ke komu ona patřila? Zřejmě k nikomu. Možná, že její osudová láska bylo nebezpečí, adrenalin, zábava a opojení a alkohol a užívání si. Nepatřila nikomu, pro většinu byla láskou na jednou noc, hurikánem, bouří co se přihnala, ukázala svou sílu, krásu ale nebezpečnost a jak rychle se přihnala, tak rychle zmizela a nezbylo po ní ani památky, až na poškozené a zdevastované místa, která se však časem vždy zahojila a upadla v zapomnění. Stejně tak jako ona. Byla svá, byla volná a v mnoha ohledech jí to vyhovovalo. Ale někdy se cítila tak osamělá a nechtěná, jako hračka, co vás už přestala bavit. Pravdou je, že stárne a už dávno není náctiletá puberťačka, co by si mohla dovolit takhle vyvádět. Měla by se trochu zklidnit, najít si něco lepšího, než alkohol, pomíjivé lásky a zběsilé noci. Nechtěla se už nikdy probouzet vedle chladné půlky postele, ale věděla, že s Kolem by nemohla být. Ne doopravdy. Nedokázal by jí dát, co ona potřebovala, nedokázal by jí milovat. A ona by se jen trápila a byla by nešťastná. Pěkně vás to štve, když něco tak chcete, ale víte, že to nemůžete nikdy mít. Pro ni byl Kol jako čokoláda pro lidi, kteří na ni měli alergii. Vadilo jim, že si ji nemohou dát, třeba ji i milovali, ale nesměli si jí dát, protože by jim po tom nebylo dobře. Kol by ji jen stahoval ke dnu a nikdy by se nedokázala vyhrabat z těch sraček, ve kterých se teď nachází. Ne s Kolem. Možná, že po všech těch staletí by si radši vybrala hodného kluka, než toho zlého. Ti špatní ji sice strašně přitahovali, a preferovala je, celkově na nich ujížděla, ale to, co potřebuje, je někdo, kdo tu pro ni bude napořád. Potřebuje pro spokojený život hodného kluka. Třeba by si mohla někdy založit rodinu, ale to je opravdu daleko. Je dost pravděpodobné, že to nebude možné, díky té amatérské operaci, co jí provedli ti muži. Viděla svou budoucnost docela světle, byla až nadčasově optimistická. Zřejmě ale začínal čas, kdy by se měla vrátit do reality. Podívala se na Genevieve, do jejího očí a svým pohledem se tam na nějakou dobu zastavila.) Ano, bohužel pro mě, všichni v New Orleans ví všechno, i to, co by neměli. Drby se tu šíří rychleji než světlo. Budu prostě jen doufat, že se ty drby nedostanou k lidem, co by mě chtěli vidět mrtvou. A k lidem, kteří se s mojí smrtí smířili. Myslím, že lidi jsou spíše naštvaní, než veselí, že jsem živá, ale nemohu se jim divit. Kdybych se potkala, asi bych se nenáviděla. (Ani jedna z nich to neměla lehké. Každá z nich měla svoje problémy a možná, že na tom byly stejně, podobně. Claire trápilo tak nějak všechno a Gen Kol, pro kterou byl on všechno, takže na tom byly dost stejně.) Možná, že kdybych ho našla já, nemusel by přijít o vzpomínky na tebe. Kdybych jen… To už je jedno. Ani jedna z nás to nezmění a nemá cenu se tu zaobírat něčím teď už nepodstatným. Kol zemřel a teď je z něj jeho špatné já. Ty se s tím nemůžeš smířit, ale zároveň proti tomu nijak nebojuješ, protože nemůžeš, nebo nemáš možnost, co já vím. (Promnula si spánky a zadívala se k místu, odkud vždy přicházel číšník s jídlem, zda jim už nenese jejich jídla. Nikdo ale nevycházel.) Ne, Gennie, byla to láska, která se mezi vámi objevila a sílila. Jenže on de facto zemřel, akorát v jiném těle a přesunul se do svého, a vůbec ho to nepoznamenalo. Vlastně je rád a řekl, že se to smrtelného těla nikdy nevrátí. Nemyslím si, že by tohle Esther chtěla. Vaše láska je jak slabinou, tak sílou. Kol by se vzdal všeho, jen aby tě udržel v bezpečí a vydal by se i matce. Jenže takhle, když nemá proč se bát, nemá Esther ani žádnou páku, jak ho donutit k určitým věcem. Jeho pákou jsi byla ty a naopak, ale teď je to pryč. Myslím, že když budeme spolupracovat, mohly bychom nějak Kola dostat zpátky. Já na něj mám vcelku značný vliv, a tobě určitě znovu podlehne, jako předtím. Vrátíme mu ty vzpomínky a ujistíme se, že už se to nebude opakovat. Kol se už jednou změnil, bude jednoduché to udělat znovu. (Pousmála se a povzbudivě na Gen zamrkala. Tohle bylo složité a měla tak trochu pocit, jako kdyby Genevieve nechtěla, aby se Kol vrátil zpět, aby byl takový, jaký byl a aby jí miloval. Jako kdyby chtěla přený opak.) Já tě chápu, Gen, ale Kol není hloupý, dokáže vycítit z lidí spoustu věcí a lhaní není moje silná stránka. Nechceš ohrozit život někoho tobě blízkého, ale můj ohrozit můžeš. Dovolím ti to, pokud mi slíbíš, že mi pomůžeš vrátit Kolovi vzpomínky. Zahrajme na Esther divadýlko a všechno to hoď na mně. A pokud zemřu, můžu říct, že ne zbytečně, protože jsem zemřela v boji za něco, v co věřím. Nebyla by to ostuda. A, doufám, že se někdo brzy ujistí, že Esther zůstane pod drnem na dost dlouho, třeba na věky. (Ušklíbla se a zabubnovala prsty do stolu, nedočkavě a zběsile, jako kdyby se blížila nějaké oslava, na kterou se těšila a nemohla to už vydržet. Opravdu chce pro Kola jen to nejlepší a šťastný, dokonalý život, a k tomu patří Genevieve a jejich láska. Všimla si, že je Genevive překvapená a jen se pousmála. Nebylo to jednoduché ani pro jednu z nich, ale překonají to.) Od kdy? O té doby, co mi na Kolovi záleží. No, ano, tak trochu jsem na tebe žárlila a ke Kolovi chovám silné city, ale on mě nemiluje, a nikdy nebude a tak trochu mě potápí, než aby mi pomáhal létat. My dva k sobě nepatříme, ale vy ano. Někdy je lepší nechat některé lidi odejít, než je zbytečně silou omotávat provazem, aby u vás zůstali. A ano, párkrát jsme s Kolem měli jistý úlet, ale byly to jen zoufalé činy. Hloupé, naivní a povrchní. Ano, přesně tak to je, Gen. (Zamračila se a sjela Genevive pohled odshora dolů.) Opravdu přede mnou sedí Gen, žena, co jsem znávala? Co se nevzdávala? To chceš prostě Kola navždy vyloučit ze svého života? A nepřijdeš si špatně? Co není, může být a ty už to všechno vzdáváš předem! Miluješ ho vůbec?! Protože když někoho miluješ, tak bys neměla být schopná to jen tak vzdát! (Zvýšila na ni hlas a netvářila se moc příjemně. Ne, byla pěkně rozzlobená. To je tím, že si dnes ještě nezacvičila.) Možná, že když mu dáš, co chce, dá ti pokoj. Já vlastně nevím, co chceš Gen… Pokud chceš, aby ti dal pokoj, dokážu mu to rozmluvit, ale… Jsi si jistá, že chceš na všechno zapomenout? Prostě ho vymazat, jako kdyby nikdy nebyl? Protože jestli jo, tak táhni do pekla. (Poslední věta byla opravdu dost ostrá, ale jestli tohle je Genevive, kterou Kol miloval, byl idiot a mohl si vybrat lépe. O dost lépe. Její ruku se pokusí silou sundat z té svojí, dost to bolí a zřejmě tam bude mít modřinu. Zamračí se na Gen.) Prosím, povol svůj stisk, mohla bys mi zlomit ruku. (Neutrální hlas a rozhodně ne uvolněný obličej a svaly. Byla dost nesvá, protože se to tu ubíralo špatným směrem.)

(Chvílemi nemohla možná ani uvěřit, že tu sedí s Claire, pozvala ji na oběd a budou tu tlachat. Jenomže to nemělo být to tlachání, které by si každý představoval. I když to, co jí chce říct, není důležité pro společnost v New Orleans, bylo to důležité pro ni. Prožívala svoje osobní drama. Někdo by si mohl říct, že je sobecká, že myslí jen na sebe a nestará se o to, co se děje kolem. Ale Kol se kolem ní stále motá a dokonce ji ovlivnil k úkolu, který míní splnit jen tak na půl. Bude se muset soustředit na to, aby se Kola mohla na nějakou dobu zbavit. Pak bude volnější a bude moci přemýšlet nad dalšími věcmi, které se v New Orleans dějí. Dá se tedy s Claire do řeči a pomalu směřuje k tomu, proč jsou dnes vlastně tady.) Myslím, že to neutajíš ani před těmi, před kterými bys chtěla. Pokud jsi chtěla zůstat neviděná, měla jsi zůstat mrtvá. (Claire jistě moc dobře věděla, co tím Genevieve myslela. Když byla pryč, když fingovala svou smrt, protože se probrala jako upír a nechtěla dál zůstat v New Orleans. Vydržela to dlouho. Dlouho nikdo nevěděl, že je naživu. Ale ani ona to nevydržela, stejně jako Claire. Nakonec dala vědět Hayley a ona byla ta, která ji vrátila zpět do dění v New Orleans. Nikdy se neschováte, pokud dáte někomu nakonec vědět, že jste naživu. Kol byl pro ni v těžkých chvílích opravdu vším. Věděla, že někoho má, někoho, kdo je její rodina, ale nakonec to dopadlo všechno jinak a ona se teď potápí.) I kdybys ho našla ty, Claire, a šla nakonec za Esther sama, ona by si stejně našla způsob, jak to mezi ním a mnou ukončit radikální cestou. Možná, že by mu vymazala vzpomínky na mě stejně. Takhle se jí jen hodilo, že jsem přišla s prosíkem já sama a ona se mi mohla svým způsobem vysmát do tváře. (I když to hodně bolelo, byla v tuhle chvíli klidná. Možná až moc na to, aby to bylo uvěřitelné. Užíralo ji to zevnitř, ale jako by zrovna Claire nechtěla ukázat tu její slabší stránku, což opravdu nechtěla.) Neříkej mi tak, Gennie. Nesnáším to... a Kol mi tak říkal, takže to nedělej. (Upozornila ji na to, že opravdu nestojí o to, aby tak byla oslovována. Snad to Claire pochopí a nebude ji tak dál provokovat, protože by to nemuselo být pěkné.) Já vím, že to tělo čaroděje pro něj nebyla ta největší výhra. Na druhou stranu věděl, že díky magii může udělat něco, co by jako upír nemohl. Ale Kol, i když byl v minulosti čaroděj, byl už hodně dlouho upírem. Stal se jím každým coulem a už to k němu prostě patří. A možná k němu patří i ten nesnesitelný temperament. Ale všichni jsme viděli, že byl schopný se změnit. A ano, Esther si zničila něco, čím by Kola mohla přimět dělat jisté věci. Na druhou stranu si může najít něco dalšího, aby ho mohla vydírat. Myslím, že je mnohem raději, že mě má z cesty, než kdybych jí v ní stále překážela. (Pak se musela uchechtnout. Vyšlo to zcela samovolně. Spolupracovat? Ty dvě spolu? Nemá ji ráda, nikdy neměla a nikdy mít nebude. To, že tu vedou upřímný rozhovor ještě neznamená, že se ten vztah mezi nimi dvěma nějak změní.) Jednoduché? Vážně si to myslíš? Tak to zkus, zkus ho změnit a uvidíš, že to není vůbec jednoduché. Ale stále trvám na tom, že mu nic neřekneš o jeho vzpomínkách. Co myslíš, že se stane? Řekneš mu to a on se plácne do čela, že je hlupák, že si to neuvědomil a začne se chovat jinak? Ne! Vysměje se mně, vysměje se tobě a bude ještě horší, než byl. Tohle není o rychlosti, Claire. Tohle je o vytrvalosti. (Rozhodila trochu ruce a pootevřela ústa, jako by se divila, že Claire to prostě nemůže pochopit. Proč ji prostě nemohla jednou proboha respektovat a říct jí, že to tajemství uchová, že se nemusí bát? Proč tady musí zkoušet takové věci?) Ne, nejsem dobrá lhářka, ale prostě to nějak zahraju. Herečka zase tak špatná nejsem... A nebudu na tebe něco házet. Myslíš, že když s tebou nevycházím, tak si řeknu, že můžu obětovat tvůj život? Navíc ty bys to stejně neschytala, Claire. Schytala bych to já, spíše tedy moji blízcí za to, že jsem tě nechala to udělat. A jestli chceš umřít, tak mě do toho netahej, já ti v tom nepomůžu. (Vypadala docela naštvaně. Claire tady obchodovala se svým životem, jako by to nebylo nic jednoduššího. Ale tohle se jí opravdu začalo hnusit. Co si myslela?) On tě potápí? (Povytáhla obočí a podívala se na ni, jako by se snad přeslechla.) Promiň, že ti to řeknu tak na rovinu, ale jediný, kdo tě potápí, jsi ty sama, Claire. A máš pravdu, nemá cenu si někoho omotávat násilím provazem. A co bych asi Kolovi udělala, kdybych mu řekla o všechno vzpomínkách a trvala bych na tom, že prostě musíme být spolu, protože k sobě patříme? Dělala bych přesně tohle. Vím, že mu chceš pomoct, ale tohle vážně není řešení. (Stále si stojí za svým, aby Claire mlčela. Nemůže to už konečně pochopit? Nemůže jí to konečně už odkývat? Ne, jasně, že ne, protože to by jinak nebyla Claire, která šla vždycky proti proudu. Ale právě teď se jí to vůbec nehodilo. Ona byla uvnitř zlomená a kdyby jen trochu povolila, věděla, že by se složila klidně hned tady na místě, jen aby už měla chvíli pokoj a byla ve stavu, kdy by jí bylo všechno jedno. Vlastně by mohla vypnout emoce a tohohle všeho by se zbavila, ale její hrdost a paličatost jí to nedovolila, protože by jen ukázala, že je slabá a že nehodlá bojovat, že se hodlá všeho zbavit.) Já jsem to nevzdala, jen nevidím východisko v tom, že se Kolovi všechno řekne, i když si nic nepamatuje a nemá žádné pocity ohledně toho, že mě někdy miloval, nebo mu na mě při nejmenším aspoň záleželo. Protože pak to s ním bude ještě těžší. Ty to nechápeš, nevidíš to, ale já vím, co se mu honilo v hlavě, když jsme se setkali poprvé od toho, co mu Esther změnila paměť. A vím, jak se ke mně choval a co přesně chtěl. A já mu nedovolím si se mnou dělat co chce touhle formou. Jestli ho mám získat, tak ho získám, ale po svém. A ty... ty to budeš respektovat. (Vyzařovalo z ní zase to sebevědomí, na které byli všichni zvyklí. A že Claire neví, co Gen chce? Copak to musí vědět? Ne, to jediné, co Claire musí udělat, je mlčet.) Co chci? Třeba to, abys držela klapačku. To chci, Claire. A to taky uděláš. Pokud vážně tak chceš, aby to dopadlo dobře. (Nakonec povolila na její žádost stisk a zmlkla, protože se pustila do jídla, které jim bylo přineseno. Celou dobu, co konzumovala svůj pokrm, nepromluvila. Po jídle se zvedla a šla zaplatit útratu za obě dvě k baru. Řekla jí, co chtěla a už si s ní nemá co víc říct. Stavila se ale ještě zpět u stolu, kde Claire seděla.) Přišla jsem sem s prosbou, ale jak jsem viděla, prosby na tebe neplatí. Ale jestli chceš, aby Kol nakonec neskončil s dýkou v těle, kterou mu tam Klaus zarazí a nepustí ho po staletí ven, budeš mlčet. (Podívá se na ni intenzivně a přísně a pak odejde. Ona možná taky chce Kola na chvíli mimo hru, ale rozhodně to nebudou staletí, jako kdyby ho propíchl Klaus.)

(Ona a Gen jsou neuvěřitelně odlišné osoby, co nemají společného snad nic. Jen Kola a i to je dost málo. Každá z nich s ním má jiný vztah a odlišné zážitky. Gen byla Kolova životní láska, ano, byla a Claire je- ani neví, co spolu s Kolem mají za vztah. Nemá chuť, náladu ani sílu na to, to nějak řešit, zvláště teď. Pro ni je klíčové se teď s Kolem teď nějakou dobu nejlépe nevídat, nijak s ním nekomunikovat, jako kdyby přestal existovat. Vymazat ho ze své hlavy a přestat na něj myslet. Sice to nebylo tak snadné a Claire se častokrát rozhněvala a rozesmutněla zároveň a tak šla ven běhat, nebo si zaboxovat, musela to ze sebe dostat pohybem, zuřivým, někdy až bolestivým a hlavně dynamickým. Na tohle jí nepomohla jóga, ani nic jiného. Ne, na tohle uvolnění nejlépe působilo házení kamenů do jezera nebo boxování do pytle v tělocvičně. A že jí poslední dobou přepadával vztek dost často. Jako kdyby své uplakané oči vyměnila za zmodralé a odřené kloubky na prstech. Cítila se lépe. Jedla, spala, cvičila, snažila se dostat zpět do formy. Přišla si slabá a to i na člověka. Nesnášela to. Pocit slabosti, neměla žádnou sílu a šanci, ani proti člověku. Chybělo jí to. Být upírem. Ta síla a moc, možnost vypnout, lahodná krev. To, že se občas neudržela jí zase tak nevadilo. Ano, byla sobecká, toužila po moci, byla povýšená a sebestředná až sobecká. Anebo jen milovala pocit jisté výhry, toho, že jste na tom lépe, než někdo jiný, že jste silní a většina lidí si na vás nic nezkusí. Kdyby mohla, s Genevive by si to ihned vyměnila. Netušila, o co přichází, když si neužívá to, že byla upírem. Jistě, ona to ze začátku nesnášela, ale následně si to zamilovala. Netušila, proč se rozhodla změnit se zpět na člověka a pak spustila svoji kletbu, a pak ji zase odstranila. Jako kdyby se nemohla rozhodnout, čím, nebo kým, chce být. Stále by se ale mohla stát upírem anebo vlkodlakem, možná dokonce i hybridem. Stále tu byla ta šance, naděje, ale ona neměla jak se stát hybridem, bez Klausovi pomoci, kterou on jí odmítl dát už dávno. Ano, bylo by to privilegium a ona by mu byla vděčná, ale Klaus by na tohle nikdy nepřistoupil. Nikdy. Podívá se na Genevive, když jí odpoví na její poznámku, na kterou žádnou odpověď snad ani slyšet neměla. Semkne rty k sobě, ale nic jí neodpoví. Její věta se dá vyložit spousty způsoby, a díky jejich rozdílnosti, to každá pojala jinak. I díky tomu, že Claire nebyla daleko od smrti, si to vyloží od Genevieve nepřátelsky a útočně. Slyšela něco o tom, jak Gen umřela a stala se upírem a vrátila se do NO, ale vůbec si na to nevzpomněla, jelikož přemýšlela o jiných věcech. Má takový pocit, že všechno, co tu Gen řekne, je stejně úplně zbytečné, protože ona ji vůbec neposlouchá. Je tvrdohlavá a stále si stojí za svým. Možná by se měla přestat snažit soustředit na maličký bod v dáli a pořádně rozevřít oči, aby začala vidět věci, jaké jsou. Obě dvě by to měly udělat, a to hned teď a tady, jenže i díky jejich dokonale příšernému vztahu, je to tak trochu nemožné. Jako učinit, aby slunce za dne přestalo svítit. Oblízla si oschlé rty a zabubnovala jemně prsty do desky stolu, aby trochu uvolnila napětí, které pociťovala. Začínalo to pro ni být velice nepříjemné, ale alespoň si zde s Gen vyříkají jisté věci. Na její další poznámku také neodpovídala, jen lehce přikývla. Genevive to všechno říkala s takovým klidem, jako kdyby jí vůbec nevadilo, jak kdyby to snad ani nebyla pravda, jen hloupý sen a ona se musela pro jistou druhou rukou, co měla položenou na stehně, prudce štípnout do kůže, aby si byla jistá, že nesní. Jediné, co se změnilo, bylo bolavé místečko na jejím stehně, nic více. Podívala se jí do očí, až když jí řekla, aby jí neoslovovala Gennie, celou dobu předtím se jejímu očnímu kontaktu spíše vyhýbala. Gennie. Už ví, jak bude moct Gen provokovat, když to bude potřebovat. Jen přikývla, že tomu rozumí, propletla si prsty na rukou a takto spojenými rukami si podepřela bradu a sledovala Gen. Oblízne si vyschlé rty, jazykem přejede horní zuby a nadechne se.) Jakmile jsi upírem již delší dobu, najdeš si způsob, jak se přestat nenávidět za to, co jsi a většinou se ti to i zalíbí. Nejsem si jistá, jestli bychom si to dokázaly snad jen jedna z nás, představit, jak by asi vypadal Kol, který by se nesnášel celých těch x let. Ano, dokázal se změnit. (Stal se slabším a zranitelnějším, ale také snesitelnějším. Problesklo jí hlavou a malinko se pousmála.) Nejsem si jistá, jestli Kolovi teď záleží na něčem jiném, než na něm samotném a jeho rodině. Nejsi jediná, kdo té ženské překáží v cestě, ale kdyby bylo na mně, zbavila bych se tě mnohem chytřejším způsobem. I když musím uznat, že tohle je také velmi kreativní. Potrestá tebe, a pro Kola jako kdyby se nic nezměnilo. Pěkné, dokonce by řekla, že je to poetické. (Claire zase obrátila. Přestala se Genevieve nějak donutit, aby začala něco dělat, ale ona si asi chtěla užít lenošení a tak jen přihlížela. Neměla žádnou snahu cokoliv udělat. Opřela se zády do opěrky židle a ruce nechala volně položené na stole. Jednou rukou si pohrávala s nožem a zároveň sledovala Gen.) Nevěřila bys tomu, jaké věci dokáží lidi změnit. Někdy jsou to i maličkosti, Gen. Novinka. Já Kola změnit nedokážu. Nejsem typ, co by lidem pomáhal, spíše druhým život ničím, někdy záměrně, jindy neúmyslně, nejsem dobrý člověk a MNĚ Kol rozhodně nemiluje, to TEBE. Řekla jsem já snad, že mu o nich řeknu? Ne, nesmysl, zase tak hloupá a naivní jak si myslíš, že jsem, nejsem. Tohle rozhodně je o vytrvalosti, ale také o tom, něco dělat a ne jen přihlížet a brečet někomu na rameni. Zkusila jsem to, nepomáhá to. Můžeš utéct, můžeš si změnit vzhled, můžeš si změnit jméno, ale před svou minulostí a před sama sebou neutečeš. Nikdy. Říká se, že minulost je minulostí a je nepodstatná, ale svým způsobem ano. Dotváří to, co jsme, určuje náš směr, objevuje se nám ve snech a může nám pomoci v budoucnosti. Tím, že si Kola budeš držet od těla, nic nevyřešíš. Myslíš si, že ti to pomůže, ale právě naopak. (Položí nůž a uhladí ubrousek, který je kolem ostatních příborů. Gen rozhodně dochází trpělivost a je jí jasné, že tohle neskončí dobře. Lehce si povzdechne poté, co si vyslechne další kázání od Genevive.) Ano, přesně to si myslím. Jako Esther ráda odstraňuješ překážky a nejsem si jistá, ale myslím si, že mě nemáš ráda, protože jsem jakási překážka. Ano, možná by zemřel někdo tobě blízký, to se prostě ve válce stává. Stávalo, stává a bude se to dít dále. Občas musíš truchlení odložit a vyrazit bojovat, překročit těla tvých přátel a jít dál, ať už to bolí, jak chce. Zřejmě nikdy nepochopím, jaké to je mít někoho, o koho se bojíš přijít, protože já o všechny přišla, tak či onak. Nemám zde v NO skoro žádné přátele, nemám někoho, jako máš ty a jsem sebestředná mrcha, která si jde za tím, co chce a co si myslí, že je správné, i když není. Jenže Gen, ne všechno je také o tobě. Ty jsi mi jen řekla, abych udělala přesně to, co Esther chce. Ty za mne ale nerozhoduješ. Nemůžeš kontrolovat, co udělám, nebo co se stane. Kdybych se s tebou nesetkala a zmínila se před Kolem a tobě a vašem vztahu, jak by mě asi Esther, nebo snad ty, potrestala? Přestaň se už neustavičně bát, stojí to za houby. (Jako kdyby se jí snažila povzbudit, ale spíše se jí snažila ukázat její pohled na věc a to, že to všechno bere tak, jak je to dáno a nijak jinak. Měla by mít svojí vlastní hlavu a ne jen ustavičně poslouchat něčí příkazy. Claire působila vcelku uvolněně až dokonce jako flegmatik, ale uvnitř ní to pěkně vřelo.) Omluv mě, jestli se pletu, ale vyspat se svojí nejlepší kamarádkou, když je opilá, a ty víš, že jako opilá má sklony dělat něco, čeho pak lituje, pokaždé když k tomu máš příležitost, asi není úplně nejlepší nápad, když víš, že ona k tobě něco cítí. Je to příjemné asi jako když tě někdo udeří pěstí. (Neodpustí si jedovatý tón a nepříjemný pohled. I její podíl viny zde nebyl nulový, ale Kol většinou věděl, co dělá a ona to tak trochu brala, jako kdyby se jí vysmíval do tváře.) Řekla jsem snad někdy něco o tom, že mu to máš říct? Víš, že tady existují i jiné způsoby?! (Vyštěkla na ni nepříjemně. Měla by si vyndat ty špunty z uší a začít se konečně poslouchat a Claire taky.) Kolovi je jedno, jaký je, ale tobě by to být jedno nemělo. Nepomáhám jemu, ale spíše tobě, jestli si to neuvědomuješ. Vlastně bych tu nemusela sedět s tebou, mohla bych si klidně užívat někde s Kolem, jestli ti to ještě nedošlo. Tak už se probuď, Gen! Otevři sakra ty zavřený oči a nedívej se na věci tak, jak ti říkají ostatní, ale i jinými způsoby. (Zhluboka se nadechne a prudce vydechne. Má chuť Gen jednu vyťat, ale tohle by nebylo přímo nejlepší řešení. Úplně ji přešla chuť na jakékoliv jídlo, i když by měla něco sníst. Chápala, jak se Gen cítí, ale rozhodování by se mělo řídit rozumem, než srdcem. Emociální rozhodování nikdy nedopadá dobře, je tedy důležité řídit se logickým uvažováním. Probodla Genevive pohledem, jakmile začala znovu mluvit o tom, co měla pocit, že probraly před hodnou chvílí, jenže jí asi přijde, že ne dostatečně, či co. Našpulí rty, které si poté znovu oblízne.) Já neříkám, že mu máme něco říct, do pekla už, Genevive! Byla jsi tady vůbec, když jsme o tom asi před několika minutami mluvily? (Založí si ruce na prsou a začne si křečovitě svírat ruce, aby na Gen neskočila a nezačala do ní bušit pěstmi.) Fajn, udělej si to, jak chceš, nemusela jsi za mnou ani chodit, pokud jsi mi chtěla jen to, že o tobě nemám před Kolem mluvit. Dělej si, co chceš, já si budu dělat to, co budu chtít já. A ne, opravdu nemusím respektovat všechny tvoje rozhodnutí a ty nemusíš ty moje. My dvě se nemáme rády a nemyslím si, že kdy budeme schopné snad i tolerance, protože každá máme na všechno jiný názor. Nebudu o tobě mluvit před Kolem, ale tím ti neříkám, že nebudu hledat způsob. Vždycky je tu nějaký způsob. (Rozhodně nebude poslouchat příkazy a to už zdaleka ne od Genevive, která není o nic lepší, jak ona. Možná se tak tváří, ale není. Ani Marcel, Elijah, nebo Hayley, či Davina, v tomhle městě není nikdo, kdo by byl dobrý. Jsou tu jen zlí a méně zlí lidé.) Já ti už ani nevím, jestli chci, aby to dobře dopadlo. Pro tebe, Gen. Před hodnou chvílí jsi mě dost odradila od toho, abych ti jakkoliv vyhověla, nebo snad vyšla vstříc, ale nebudu o tobě mluvit, myslím, že na to se můžeš spolehnout. (Genevive ale neřekla, že Kola nemohla pustit do své hlavy, nebo aby se nesnažila z něj udělat zase zranitelného, slabého Kola. Podívala se na jídlo, které jí přinesli, a snažila se něco sníst. Dopadlo to tak, že svůj pokrm jen párkrát prohrábla vidličkou a nechala si ho zabalit. Nechala Gen zaplatit za ně obě a mezitím, co ona platila, začala si sbírat svoje věci a chystat se k odchodu.) Prosby? Spíše rozkazy a omezování z tvé strany, Gen. Nejsem si jistá, zda by mi vadilo, jestli Kola už nikdy za svůj kratičký život neuvidím, nebo ano. Tobě by to ale jistě vadilo, kdybys ty staletí musela přežívat sama, že? (Neodpustila si jedovatou poznámku na konec a tím se i rozloučí s Gen, která odejde. Claire se rozejde přesně na druhou stranu než ona pomalou chůzí, někam do města. Potřebuje si utřídit myšlenky, než si půjde svůj hněv vztekavě vymlátit do pytle plného písku.)

(Její kroky vedly za Sophie. Svou přítelkyni už nějaký ten pátek neviděla a mohla za to vlastně celá ta situace kolem Esther. Když totiž přiměla Kola, aby na ni zapomněl, bohužel už mu nezměnila vzpomínky na to, že Rousseaus je jeho oblíbený bar. A v tomto baru pracovala ona, Genevieve. Ze začátku si myslela, že to snad i půjde, jenomže to by Kol nemohl být Kol, ten vlezlý a chtivý hajzlík. A tak se stalo, že se se Sophie domluvila, že v baru skončí. Dělala to sice nerada, ale Kola se jí potkávat nechtělo. To ovšem ještě netušila, že to nebude mít žádný vliv na to, jestli se někde střetnou. Mohla tak vlastně klidně zůstat v práci a pak by se aspoň zdálo všem víc divné, že najednou zmizela a tvrdí, že jela na dovolenou, aniž by se o to dovolila své šéfové, což Sophie byla. Teď už to nemohla nějak změnit, strávila s Kolem víc času, než zamýšlela, ale ve výsledku musela uznat, že až tak úplně na škodu to nebylo. I když pro ni nebylo zrovna nejlehčí se tvářit, že je jí Kol ukradený a že ji vlastně celá jeho slavná přítomnost neuvěřitelně štve, nakonec dostala prostor, aby šla s pravdou ven. Vlastně ani neví, jak si představovala, že to bude probíhat. Ono to možná ani moc nešlo. Člověk si mohl vymyslet milion scénářů a ani to by nebylo dostatečné množství na to, aby přesně určila, co se stane. Ale Kol uvěřil. Uvěřil jí, že jednou spolu tvořili pár a i když to bylo těžké, tak nějak přiznal, že by byl rád, kdyby se znovu mohli poznat. Nezavrhl ji. A už se těšila na den, kdy se znovu sejdou a v klidu si někde u večeře popovídají. Při té myšlence se musela usmát. Haiti bylo za nimi a ona se chtěla vrátit k předchozímu životu, jak jen to šlo. Ať už to bude s Kolem nebo bez Kola, ať už spolu nakonec skončí, či Kol dá raději přednost úplně novému začátku bez ohledu na to, co v minulosti bylo, ona chce začít zase normálně žít, mít práci v baru a možná se taky začít pídit po způsobu, jak se stát znovu čarodějkou, protože teď už na sto procent ví, že je zde možnost. Jen ji vyšťourat. Možná i o tom si právě chtěla promluvit právě se Sophie. Nemínila jí lhát ani nic zapírat. Řekne jí toho co nejvíc, co v tu chvíli bude moci, v čem jí nebude bránit Kolovo ovlivnění ze začátku jejich mise. Ale to, že je tu způsob, jak by z ní mohla být zase čarodějka, to si pro sebe rozhodně nenechá. Byla si také jistá, že Sophie jí nabídne pomocnou ruku a ona ji rozhodně neodmítne, protože by byla sama proti sobě. Tak se zdálo, že její život přeci jen dostával znovu nějaký směr a ona se nemusí jen plácat na jednom místě a doufat ve spasení. Bude dělat co nejvíc proto, aby se stala znovu čarodějkou a nechala svou upíří éru za sebou. Hlavní bylo, že neztrácela naději. Jenom bude muset Sophie tak nějak vysvětlil, proč jí nenese zpět Tundeho dýku a není to tím, že by byla zrovna zabodnutá v Kolovi. Ale to se nějak poddá. Nasávala čerstvý večerní vzduch do plic. Ruce měla v kapsách svého pleteného přehozu. Dneska bylo chladněji, i když ne zas až tak, aby se strojila bůh ví jak teple. Její zrzavé lokny měla pečlivě spletené do dlouhého copu. Bezstarostně kráčela po ulicích New Orleans a užívala si jeho klid. Bylo to až nezvyklé. Jindy město plné života dnes zažívalo útlum a zřejmě se pohroužilo ke spánku mnohem dříve, než by čekala. Už to neměla daleko. Stačilo jen projít menším parkem do ulice, kde se přímo před jejími zraky objeví jí známý bar. Jenomže netušila, že dnes do baru již nedojde, protože její cesta měla být ukončena již ve zmíněném parku. Netušila, že muž, který právě vykračoval naproti ní, změní její život o dalších sto osmdesát stupňů a ona bude moci na nějaké obnovení práce v baru a hledání způsobu, jak se stát znovu čarodějkou, zapomenout. Kai Parker. Ještě neměla tu čest se s ním osobně setkat, i když z vyprávění o něm věděla až dost. Hlavně od Cami. I tak ho ale nepoznala, protože k jeho vzhledu neměla žádné vodítko.)