Docks (Doky)

(Nijak jí nevadí, že Jackson sebral Oliverovi to kouzlo, stejně ho pak dostanou, jenže pak najednou začne hořet. Ví, že za tím stojí Genevieve. Sleduje Jacksona, jak padá na kolena. Pomalu se přiblíží ještě blíže a přitom si obezřetně měří Genevieve.) Jsem si jistá, že si ho pamatuješ nebo ho máš ještě někde jinde. A my ho dostaneme. (Věří, že to kouzlo dostanou a pak budou mít kameny pro obě smečky a třeba přijdou ještě další vlkodlaci, až se to rozhlásí. Vezme si od Olivera kámen a promne si ho v ruce. Pak si z kapsy vytáhne nůž. Už chce něco udělat, ale Genevieve se zaměřila na její dva muže, kteří se k ní přiblížili. Povytáhne obočí, když vystřelí na sebe.) Působivé. (Ušklíbne se a pak se otočí k poslednímu muži z její ochranky, jedním tahem mu podřízne hrdlo. V tu chvíli ucítí krátkou bolest a lehce se předkloní. Díky kameni to netrvá dlouho, takže se opět narovná a to už má oči zbarvené do zářivě zlaté barvy a vylezlé tesáky.) Možná bych se měla představit. Jmenuji se Francesca Guerrera. (Usměje se a během chvilky je u Genevieve a Jacksona. Chytne Genevieve pod krkem a mrští jí proti zdi. Nechce jí zabít, ale zrovna teď ji potřebuje nějak omráčit. Zabití musí nechat na jindy, protože stále potřebují to kouzlo.)

*Sbírá síly a připravuje se k tomu, znovu se postavit. Zdravá noha ho udrží a postřelená, je si jistý, že s o ni alespoň trochu opřít dokáže. Než to, ale udělá, skloní se k němu Genevieve a ucití, že bolest v boku postupně slábne až zmizí úplně. Krátce na ni koukne. V duchu ho napadne, proč mu i potom všem stále pomáhá. Na Olivera už se ani nepodívá. Pro něj tímhle činem skončil. Vydýchává se a znovu koncentruje na to, vyhoupnout se na nohy. Je mu už o dost lépe. Když Genevieve odstraní dva střelce, chystá se na to, že zneškodní toho posledního. V jeho úmyslu ho, ale předběhne Francesca. Konečně pochopí, o co všechno zde jde. Když se představí svým skutečným jménem, po té, co si vezme jeden z kamenů a spustí kletbu, tím že zzabije jednoho ze svých lidí, znechuceně se ušklíbne. Krátce se podívá na Olivera a v jeho výrazu si lze všimnout, že momentálně je oba strká do jednoho pytle. Už se nediví, že si ti dva tolik rozumí. Pro svou moc a pomstu jdou přes mrtvoly.* Gen. *Když zaútočí na Genevieve, tak v sobě najde všechny zbylé síly, dost rychle a svižně se vyhoupne na nohy. Ví, že sám ještě zraněný nemá proti tolika vlkodlakům šanci. Navíc mu nyní jde o to, aby odsud dostal Genevieve, protože po tomhle útoku neví, jak na tom bude a rozhodně nestojí o to, aby ji dostali. Kameny ho nyní také ani trochu nezajímají. Podaří se mu rychle dostat k Genevieve.* Není ti nic? *Snaží se zjistit. Na odpověď, ale ani nečeká. Vytáhne ji na nohy a nějakým zázrakem vezme do náruče. Všimne si, že ve skladišti u stěny, kde skončila Genevieve je naskládáno nějaké staré lešení. Strčí do něj a to se sesype mezi ně a ostatní vlkodlaky. Kousek od nich si všimne dveří. I s Gen k nim dokulhá a když jeo tevře, všimne si že vedou do zadní části. Vyběhne s ní ven a rychle se snaží orientovat v tom, kde má vůz. Když určí směr, rozběhne se k němu. Genevieve naloží na sedadlo spolujezdce, a přemístí se k volantu. Nastrtuje a rozjede se z přístavů pryč do města.*

(Když Francesca řekla svoje jméno, jen vykulila oči a pak už letěla kamsi do prostoru ke stěně. Bouchla se silně do hlavy. Hlava jí začala třeštit, ale myslela si, že to nic nebude. Snažila se vstát, ale v tom jí na nohy pomohl Jackson. Podívala se na něj a když se jí zeptal, jestli je v pořádku, tak otevřela ústa. Chtěla mu odpovědět, že ano, ale začala mít mžitky před očima a zamotala se jí hlava. Cítila neúprosné dunění a najednou byla prostě tma. Omdlela, ale Jackson ji naštěstí zachytil a vzal do náruče. Vzadu na hlavě jí vytékala krev z rány, kterou si díky pádu udělala. Od toho momentu, co omdlela, už o sobě nevěděla)

(Jen se usměje, když se Francesca zbaví toho posledního člověka a promění se. Když pošle Genevieve proti zdi, dívá se, jak letí a pak se sesune k zemi. Je to pastva pro jeho očí, i když věděl, že zabít ji teď nemůže. Jakmile proti nim Jackson zbortí to lešení, mají co dělat, aby se vyhnuli. Uskočí stranou a jen tak tak to lešení mine jeho nohu, protože se po úskoku natáhl jak široký, tak dlouhý. Vzhlédl ze země a viděl, jak Jackson mizí pryč. Pak vstal a opucoval se. Vyhledá pohledem Francescu, která naštěstí taky neutrpěla žádnou újmu. Vlastně ji neutrpěl nikdo z nich. Jen je to zdrželo.) Máme je nechat pro teď jít, nebo je máme zastavit? (On sám by je teď nechal, nikam jim neutečou... a )soustředil by se na útok na upíry.

(Když se Jackson zvedl ze země, tak si myslela, že na ni zaútočí, ale on místo toho šel k Genevieve. Nechá je být, a proto ustoupí dozadu, právě včas, protože pak už jen sleduje, jak se bortí lešení. Jedna trubka jí spadne na nohu, sykne bolestí, ale ustojí to. Podívá se na Olivera a ostatní. Všichni byli v pořádku.) Máme kameny, takže to je pro dnešek všechno, co jsme od nich potřebovali. Měli by jsme jít. Moji bratři čekají. (Nečeká na odpověď a vyrazí ven ze skladu. Už chce pozabíjet upíry. Těšila se na tenhle moment tak dlouho a dnes konečně nadešel. Dneska dají všem najevo, že s vlkodlaky si nemají zahrávat. Nastoupí do auta a vyrazí k sídlu upírů, kde čekají její bratři.)

(Kývne na tím, co Francesca říkala. Mají na to stejný názor a je rád, že se konečně půjde pomstít upírům. Musí se tomu škodolibě usmát. Překročí lešení, stejně tak to udělají i další vlkodlaci. Cítí v sobě tolik energie díky tomu kameni. Ví, že dneska je den D a že využijí momentu překvapení, jak nejlépe můžou. Vydá se ven ze skladu a nasedne do svého auta. Další vlkodlaci nasednou do těch svých. Pak už jen nastartuje a rozjede se k místu, kde na ně čekají Francesciny bratři.)

*Být doma a jenom ležet v knihách, nic nenajít, nenacházet žádné řešení jak pomoct Kieranovi je pro ni značně frustující. A proto se odpoledne rozhodně, že zajde někde, kamkoliv, aby neseděla pořád jenom doma. Zničená bude stejně tak či tak, ale bude alespoň na čerstvém vzduchu. Vezme si jenom mobil a klíče od bytu, to všechno si zastrčí do kapsy kabátu béžové barvy, které si hned obleče. Okolo krku si obmotá šálu a vyrazí potom z bytu pryč, samozřejmě, že nezapomene zamknout. Zamíří tentokrát od domu naprosto jiným směrem, než kterým je zvyklá. Jde tam, kam jí nohy vedou a vlastně ani sama pořádně neví, kde to je. Prochází ulicemi a míjí různé typy lidí, které ani v tento den pořádně nevnímá. Buď se dívá nepřítomně před sebe a nebo pod nohy na dlážděný chodník. Je slunečné, avšak chladné odpoledne. Zanedlouho budou Vánoce, hrozně rychle se to blíží a ona má strach, že je stráví naprosto sama utápěná ve svém smutku, protože je možné, že Kieran tady s ní nebude. Ale nechce to vzdát. Hlavou ji víří i smrt Klause, Genevieve, neteře Sophie a té malé, nevinné holčičky. Je až neuvěřitelné, co se všechno stalo a hlavně je jí to líto ohledně Sophie a co se týká Klause, tak i kvůli sobě, přeci jenom to nebyl jenom tak nějaký známý. Dostane se až do doků, což je pro ni udivující vzhledem k tomu, že nikdy předtím tady nechodila a ani to neměla v plánu. Každopádně to není špatné místo na přemýšlení a je si i jistá, že tady nebude právě rušno. Propletá se uličkami a rozhlíží se okolo sebe, až přejde ke zděné zdi a má tak krásný výhled na řeknu a na jeden z nejdelších mostů světa. Zapře se rukama o zeď a dívá se před sebe. Vítr ji rozhazuje vlasy do všech stran, ale jí to nevadí. Ani to nevnímá, protože její mysl zaplňuje něco naprosto jiného. Její myšlenky jsou ubírány hlavně k jejímu strýci, kterému neví, jak má pomoct a přesto je odhodlaná vyzkoušet naprosto všechno. Kdekoliv byste se mohli v tomhle městě zašít a stejně i tak uslyšíte hluk, protože tohle město snad nikdy nespí.*

(Vstal velmi brzy a zašel si na snídani, samozřejmě nezapomněl pozvat i Davinu, která s ním ráda šla. Stihli toho probrat docela hodně a naštěstí se nic netýkalo kluků. Dav se vrátila do bytu, ale on zůstal ve městě. Domů se mu moc nechtělo, neměl tam teď moc, co dělat a ve městě je toho vždycky hodně. Procházel se městem a díval se na všechno. Na lidi, domy, krámky, velké budovy, stromy. Všechno pozoroval svým bystrým očkem jako, kdyby to snad ještě nikdy neviděl. Tohle město ho udivovalo, protože snad pokaždé se tu najde něco nové. Zrovna když procházel jednou uličkou, tak tam začala hrát nahlas hudba. Ne, že by se mu nelíbila, ale stejně se raději vzdálil. Dál se procházel městem, až došel k dokům. Dlouho na tomhle místě nebyl. Ani neví, proč sem přestal chodit. Dřív tady trávil hodně času, jenom si sem šel odpočinout od věčného ruchu města. Měl takovýhle míst na odpočinek hodně, za ty dlouhá léta, co tu je, si jednou za čas potřeboval odpočinout. Ačkoliv i na tohle místo doléhá hluk z města, bylo to stále jedno z nejtišších míst v New Orleans. Posadil se na lavičku, odkud viděl na všechno. Rád chodíval na tohle místo, jen si tak sednout a obdivovat krásy města, bylo to nejlepší. Jenom tak se rozhlížel po docích a zahlédl blondýnku. Už z dálky se mu zdála malá, takže to Beka být nemohla. Samozřejmě to mohla být i jakákoli jiná blondýnka, v New Orleans jich je určitě hodně. Ale jemu se zdálo, že tuhle odněkud zná. Vstal tedy ze své lavičky a pomalým krokem šel za ní. Když byl už několik metrů od ní, tak věděl, že je to Camille. Jeho oblíbená psychiatrička a vlastně jediná, kterou zná. Potichu k ní přišel a už se usmíval.) Krásné, že ano? (Postaví se vedle ní a prohlíží si jí. V tom baru si ani nevšiml, jak krásná a pohledná Camille je. Má překrásné modré oči, rty, které se snad pořád usmívají. A blonďaté vlasy, které jí volně padají na ramena. Dneska se však neusmívala jako naposledy, kdy jí viděl. Dneska vypadal smutně a zdrceně.)

*Dívá se stále před sebe a studený vítr ji občas štípe na tvářích, které se jí tak zbarvují pomalu do růžova. Nakloní hlavu trochu do strany a nechává se unášet tím svými pocity. Má obavy, ale že pokud to takhle půjde dál, tak za chvíli jí z očí potečou potoky slz. Naštěstí to drží stále v sobě, ale ten vítr jí v tom taky moc nepomáhá. Několikrát zamrká, aby to zahnala a na chvíli se podívá směrem dolů, než ji vyruší povědomý hlas. Trochu sebou cukne, protože to vážně nečekala a ihned se za tím hlasem otočí. No jistě, byl to Marcel. Moc dobře si ho pamatuje z Rosseau's tak i z toho baru, kde si jednou příjemně popovídali. Byla vlastně ráda, že ho vidí. Něčí společnost ji právě teď byla milá a hlavně Marcel byl sympatický, přitažlivý muž. Usměje se na něj zlehka a přikývne souhlasně.* Ano. Ať už jdi kdekoliv v New Orleans, tak je to tam vždycky krásné. Tedy...nebudeme počítat uličky, kde se poflakují lidé na fetu. *Usměje se a zároveň je to i nějaký ten úšklebek. Potom se znovu podívá před sebe a pozoruje v dálce most a poté vlny, které způsobuje trochu silnější vítr. Tohle setkání bylo pro ni milý překvapením. Otočí se poté opět k němu a bojem se opře o zídku. Levou ruku má na ni položenou a ta pravá ji visí podél těla.* Chodíš tady často? Já jsem dnes tady snad poprvé od doby, co jsem se do New Orleans přistěhovala. Vždycky jsem trávila více svého času spíše ve městě, než na klidnějších místech. A přesto dnes vyhledávám raději ty klidná místa. *Zadívá se mu do očí. Ani nečekala, že ho v brzké době uvidí. Teď jí tak napadá, že by jí mohl možná pomoct ohledně Kierana, možná by se ho mohla zeptat na nějaké knihy, kde by o takových věcech mohla být zmínka. Přeci jenom Marcelovi tohle město ještě nedávno patřilo, tedy neví, zda to bylo nedávno. Neví přesně ve kterou dobu o město přišel, ale je to upír, který je už na světě delší domu, možná by jí mohl pomoct a co ví, tak Kierana zná. Neví, zda mu to říct teď a nebo s tím počkat.*

(Dneska už není tak velké teplo jako bylo včera. Musel si vzít i teplejší bundu, aby to nevypadalo divně. Sice jenom vidět člověka jak běhá po městě v tričku a mikině, když venku už žádné teplo dávno není. Jemu však zima rozhodně není, sice jenom je to upír. Ruce má schované v kapsách a prohlíží si město, které bude za několik týdnů snad pokryté sněhem. Už si ani nepamatuje, kdy naposledy viděl sníh. Tady na tomhle místě moc nesněží a tak si toho sněhu moc neužije. Potěší ho, že se na něho usmála, měl hned o něco lepší den. Doufá, že i tohle jejich náhodné setkání bude tak příjemné jako to minulé. Rozhodně věděl, že se nudit nebude. Musel se zasmát, opravdu ho pobavilo, co řekla.) Musíš uznat, že i ty mají nějaké to kouzlo. (Mrkl na ní a pak se jenom zasmál. Kouzlo tam rozhodně bylo, ale asi spíš jen pro ty feťáky. Pro ostatní to rozhodně nebylo tak kouzelné. Stojí kousek od ní a stále jí bedlivě pozoruje, po celou dobu má na tváři okouzlující úsměv. Chvíli jenom mlčí a nechá Camille, ať dopoví, co má na srdci.) Dřív jsem sem chodil velmi často. Dneska už ani tak moc ne, víc jsem si oblíbil bary. Mají tam moc pěkné barmanky. (Usměje se a na chvíli odvrátí zrak. Dívá se na město.) Každý občas potřebuje trochu klidu. Ačkoliv ani tady ho nenajdeš. (Na vteřinu se na ní dívá a pak pohled znovu zaměří na město. Nakonec se taky posadí na zděnou zídku, obě ruce má zastrčené v bundě a koutkem oka pozoruje Cami. Všímá si, že na ní není něco v pořádku. Pravděpodobně jí něco trápí, nechce jí nijak nutit, aby se mu hned vyzpovídala. To ona je tu ten psychiatr.) Proč si dneska zvolila klidné místo? (Otočí se na ní a zakončí to povzbuzujícím úsměvem, který mu na tváři zůstane velmi dlouho. Do jejich zad se opře silný vítr, který by mu rozcuchal vlasy, kdyby nějaké měl. Naštěstí je skoro holohlavý a nemusí se nervovat kvůli rozcuchaným vlasům.)

*U jeho poznámky jenom zavrtí hlavou a roztáhne rty do ještě většího úsměvu. A že je to pořádný úsměv, alespoň u ní. Díky její větší čelisti a plnějším rtům to tak působí. Už když se snaží většinou jenom pousmát, tak se může zdát, že se usmívá od ucha k uchu.* Dívat se na použité jehly, díky kterém si lidé ničí tělo a i své zdraví? Ano, má to v sobě obrovské kouzlo, které ty uličky naplňuje něčím výjimečným. *Usměje se a samozřejmě, že je to všechno jenom velká ironie. Ve skutečnosti je to úplně smutné, děsivé a odstrašující. Chtěla by pomoct těm lidem, co tohle dělají, protože si kopou akorát sobě sami hrob. Drogy je metla lidstva, stejně tak jako alkohol, ale bohužel jsou to věci, které v dnešních lidech vyvolávají velkou závislost a lehce jim podlehnou. Hlavně teenegeři, kteří to chtějí vyzkoušet jenom ze své zvědavosti a potom na to doplatí. Cami se raději takovým místům vyhýbá obloukem, pokud to vůbec jde. Jeho úsměv ji dodává lepší pocit, cítí se díky tomu lépe, protože je vážně okouzlující. Zajímalo by jí, zda se tak usmívá pořád, ale i tenkrát v tom baru se přesně takhle usmíval. Na chvíli odvrátí zrak a potom se podívá zase směrem k němu, kdy ji trochu zaskočí. Podívá se na něj trochu pobaveně a rty má semknuté k sobě i přes to, že se jí očividně chce zasmát. Nakonec se usměje tak zeširoka, že odhalí i své bílé zuby.* Chodíš do baru jenom kvůli pěkným barmankám? Takže ten alkohol a to, že si užíváš tu atmosféru tam je jenom zástěrka, aby si je mohl pozorovat. *Nadechne se zhluboka a nasaje do plic studený vzduch. Dívá se na něj a jenom souhlasně přikývne, přičemž se taky podívá před sebe.* V New Orleans rozhodně ne. *Přitáká a dívá se před sebe. Nepřekvapí ho její otázka, možná si i na ni povšiml jejího rozpoložení, které určitě neumí zakrýt. Neuměla skrývat své pocity, takže se znovu na něj podívá a teď už o něco vážnějším pohledem. Když mu o tom řekne, alespoň bude informovaný a možná ji bude moct pomoct.* Dozvěděla jsem se o všem, co se tady ve městě stalo. Mluvila jsem se Sophie. *Když se jim do zad opře vítr, tak jí automaticky pár pramínku přiletí k obličeji. Musí si je z tváře pár pohyby rukou oddělat a snaží si je zastrčit za ucho, i když za chvíli se zase rozhážou do stran. Vítr si s nimi dělá, co chce.* Potřebovala jsem být někde jinde, než doma, alespoň na chvíli. Byl za mnou Kieran a řekl mi o tom, že je uřknutý, takže ho brzy potká stejný osud jako Seana, pokud nenajdu se Sophie něco, co by ho toho mohlo zbavit. *Dívá se na něj a vyčkává potom na jeho reakci. Určitě mu to nebude příjemné, pokud si Kieran dokázal vybudovat u něj určitý respekt a obdiv, stejně tak jako u Sophie.*

(Musí uznat, že Cami má opravdu krásný a obří úsměv. Působí teď hrozně optimisticky a mile. Ten její milý obličej jí určitě taky pomůže při její budoucí práci. Zakroutí hlavou a jenom se směje. Je rád, že to nepochopila nějak blbě. Ani on to nemyslel tak, že by feťáci byli něco kouzelné.) Mám na to úplně stejný názor. (S úsměvem stále kroutí hlavou. má štěstí, že on vyrůstal v době, kdy drogy nebyl nějaký hit. A i kdyby vyrůstal někdy v téhle době, tak by se tomu určitě vyhýbal. Drogy mu vždycky přišly špatné a něco nepřirozené. Alkohol na druhou stranu není tak špatný. Pokud se teda nenalívá dětem, které na to nemají věk a ve většině případech rozum. Není nic špatného pokud to to dítě zkusí v bezpečí domova, ale pokud se nalívá někde na ulici, tak to nesvědčí ničemu dobrému. Vidí, že jí pobavil a taky toho chtěl dosáhnout. Rozhodně nechodil do baru jenom kvůli barmankám, ale byl to jen pěkný bonus. Možná by ale začal chodit do jednoho konkrétního baru častěji jenom kvůli jedné milé barmance. Začne přikyvovat na znamení toho, že je to naprostá pravda.) Já vlastně ani trochu nemám rád alkohol, chodím tam jenom pozorovat. (Zasměje se a zadívá se do dálky. Chvíli jenom tak pozoruje kopce, které se vzdáleně lemovaly nad městem. Přikývne na souhlas a dál se k tomu nevyjadřuje. Není dobré začínat mluvit o NO právě s Marcelem. Pozoruje tu změnu výrazu v jejím obličeji a vycítí, že se opravdu něco děje. On má na obličeji ještě nějaké známky po úsměvu, ale když zmíní, že ví, co se stalo, tak zmizí. Polkl jako, kdyby se snažil spolknout ta slova, která měl na jazyku. Nic k tomu neříkal, jenom se tvářil vážně. Vítr je dneska velmi silný, více než je to tady vůbec obvyklé. Několik vteřin se dívá na zem a pak už se pohledem jenom věnuje Cami. Věc, kterou se právě dozvěděl, ani raději vědět nechtěl. Byl velmi zaražený. Kierana měl velmi rád, byl to hodný člověk. Velmi odvážný a hlavně to byl muž, kterého si snad každý vážil. Přisunul se o něco blíž ke Cami a vzal jí jemně za ruku. Zadíval se jí do očí.) To je mi hrozně líto, Cami. Vážím si tvého strýčka, je to opravdu skvělý muž. (Snažil se znít povzbudivě a mile, ale moc mu to nešlo, byla to pro něho velká rána. Kieran toho pro něj už udělal hodně a Marcel by mu to mohl nějak oplatit. O uřknutí toho sice moc neví, ale mohl by mít doma nějaké knížky, které si poschovával. A při nejhorším by mohl o pomoc požádat i Davinu. Všiml si, že jí stále drží za ruku, ale nevěděl, jestli jí má pustit nebo ne. Zatím svojí ruku nechal na místě.) Nevím toho moc o uřknutí, ale mohu se pokusit něco najít. Doma bych mohl mít nějaké knížky, tak možná něco najdu v nich. (V očích mu blýskla naděje, opravdu nechtěl, aby otec O'Connell umřel. Zvláště to nepřál Cami. Ví moc dobře, že už jí umřel její bratr a teď se k němu má přidat i její strýc. Musí se cítit příšerně. Ví, jaké to je někoho ztratit. Bohužel až moc dobře. Ale on už se s tím poněkud srovnal, musel, ale pro ní to bude mnohem těžší.)

*Věděla, tedy alespoň tušila, že si Marcel dělá jenom srandu. Vždyť se jevil jako vtipálek, někdo, kdo měl raději odlehčené konverzace, než ty vážné a zachmuřené. Taky je moc nemusela, ale uměla se bavit vážně. Ještě, aby ne, když je to budou psycholog, tedy alespoň doufá, že to všechno dotáhne do konce. Jenomže už teď jí v cestě toho stojí tolik, že neví, jak bude všechno zvládat dohromady. Kieran, to nadpřirozeno, měla by pokračovat i v tom, co její rodina začala. Bude náročné to skloubit všechno se svým osobním životem, ale bude se s tím muset poprat. Pousměje se na něj, když sdílí s ní stejný názor,a ni moc nečekávala, že by bral vážně to, co předtím řekl. Za chvíli se z úst Cami prodere opravdu zvonivý smích. Nejde to ani jinak, vážně ji pobavil a za to je velice ráda, že ho dnes potkala. Má hodně špatné dny a potřebuje nějaké rozptýlení, alespoň na chvíli. Jinak by měla tendence, aby Kierana stále kontrolovala přes mobil a nebo osobně, zda je ještě tak nějak v normálu. Musí to být pro něj těžké vést služby, zpovědi a mše, když neví, co se může přihodit. Musí ho ale často navštěvovat a trávit s ním čas, potřebuje ho mít pod kontrolou. Ale pro tuhle chvíli je ráda za to rozptýlení od Marcela. Vážně nečekala, že se tady zrovna setkají. Možná v baru ano, ale ne v docích. Pozvedne ruku a loktem do něj jenom trochu šťouchne, vlastně někdo jako on to sotva může pocítit. Navíc se spolu moc neznají, takže nechce ho tím nějak zneklidnit.* Víš, že někomu jako jsem já by jsi lhát neměl? *Podívá se na něj stylem, jako kdyby to byla nějaká máma, co ho kárá. Samozřejmě ale, že je to všechno stále v tom vtipném smyslu. Ale kdyby jí chtěl opravdu lhát, tak se to v její pozici nevyplácí, protože tohle nenávidí. Nemůže vystát, když jí někdo lže, protože hodně věcí v jejím životě jsou naplněné lží. Poté už o něco její nálada poklesne, když se rozhodně mu odvyprávět to, proč vypadá tak sklesle. Když zmíní tu část ohledně Kierana, tak pozoruje pečlivě výraz v jeho tváři, který jasně značí, že mu to není lhostejné a je tím zaskočený. Nemýlila se, když si myslela nebo spíše doufala v to, že i u něj bude Kieran mít jistou úctu. Je to pro ni bolestivé o tom mluvit, ale stejně by se to jednou dozvěděl a zatajovat to před ním nemělo vůbec žádný smysl. Odvrátí od něj zrak až ve chvíli, když chytne její ruku. Je to pro ni zvláštní, ale neodtáhne se. Trochu mu ruku jemněji stiskne a podívá se mu do tváře.* Ano, to je. A jak zjišťuji, tak u hodně lidí v tomhle městě má obdiv a respekt. Za to ho obdivuji ještě víc, že si to dokázal vybudovat i u nadpřirozené komunity. Bohužel v mé rodině jsou tragédie už asi rodinnou tradicí. *Pronese to tichým, která značí to, že se jí to ani trochu nezamlouvá. Nejdříve její bratr Sean a teď i poslední člen rodiny Kieran. Ještě stále drží jeho ruku a nijak nevnímá fakt, že se spolu sotva znají nebo cokoliv jiného. Společnost a podpora je pro ni v tuhle chvíli důležitá a znamená to pro ni hodně. Přikývne potom na náznak díku, kdyby něco takového pro ni udělal.* Byla bych ti za do vděčná, děkuji. Snažím se hledat všude, taky Sophie se snaží vymyslet nějaké kouzlo, ale říkala, že je to příliš silné. A já už vážně nevím, kde všude mám hledat něco, co by mu mohlo nějak pomoct. *Možná by se mohla podívat do toho jejich skladu tajného, třeba by tam mohla něco najít, i když o tom pochybuje. Kieran by jistě už o něčem věděl. Stále se dívá Marcelovi do očí.* Nejhorší na tom je to, že pokud to nepůjde zastavit, tak Kierana ztratím a tím i ztratím posledního člena své rodiny. Bez něj budu sama. *O její tvář se opět opře vítr a vlasy jí tak všechny přeletí převážně na jednu stranu, jelikož je k Marcelovi natočená bokem.*

(Marcel miloval zábavu, odlehčené konverzace plné úsměvů a smíchu. Bylo to pro něho to nejlepší, možná někdy lepší než kdejaký alkohol. Prostě si rád s někým pokecal, pobavil se a nemusel chvíli řešit vážné věci. Občas ale bylo třeba řešit vážné věci. A i u nich se dokázal tvářit vážně, byl však raději pokud mohl i u toho vtipkovat. Někdy se to ale nehodí a on se musí chovat prostě normálně, vážně. Otočí se na ní, když se začne krásně smát. Přesně tohle byl důvod, proč tak miloval odlehčené rozhovory. Dělá to lidi šťastné. A on rád dělal lidi šťastné, zvláště pokud to byly dívky tak pěkné jako Cami. Bylo opravdu zvláštní, že na sebe narazili na tomhle místě. Ale rozhodně si nestěžoval. Položí si ruku na místo, kam ho šťouchla. Hraje si, že právě nesmírně trpí, ačkoliv to sotva cítil.) Promiň, mami. (Smutným hlasem řekl a nakonec sklopil zrak. Chvíli se díval na zem, ale pak se s úsměvem na tváři podíval na Cami. Bylo super se takhle uvolnit. Zatím si ještě ale nebyl jistý, co všechno si může dovolit a, co je naopak tabu. Raději se tedy krotí a nejede do toho na plno. Jako třeba, když je s Jackem. Tam už se dávno nedrží zpátky a rozdává ''milé'' poznámky snad nonstop. U Jacksona mu bylo jedno, že se na něj naštve. Neměl v plánu s ním být třeba kamarád a tak se nemusel vůbec krotit. Chvíli se ještě usmívá, ale když s Cami zabrousí k tématu Kieran, tak už se dávno nesměje. Momentálně není žádný důvod k tomu, aby se usmíval. Docela by ho zajímalo, kdo v tom měl prsty. Neznal snad nikoho, kdo by neměl Kierana rád. Potěší ho, že mu třeba nevynadala, že jí chytl za ruku. Chtěl jí nějak pomoci a tohle by snad i mohlo. Vzpomíná, když Kierana poprvé potkal. Byl velmi mladý, ale už tehdy si ho Marcel vážil.) Vždycky jsem ho obdivoval, právě kvůli tomuhle. Nikdy se nebál odporovat upírovi. (Stále se jí dívá do očí. Bylo mu jí nesmírně líto. Cami je hodná a milá, nezaslouží si tohle. Kdo by jí mohl takhle ublížit? A proč? Jaký důvod k tomu měl? Pořád jí drží za ruku a jemně jí přejíždí prstem po její ruce. Skoro jí ani neznal a ona jeho už vůbec, ale teď se k ní cítil mnohem blíž. A nejen kvůli tomu, že jí držel za ruku a byl od ní jen několik centimetrů.) Zkusím to prohledat, klidně se ještě zeptám Daviny. Pokusím se najít nějaký způsob, jak mu pomoci. (V tu chvíli si neuvědomil, že Cami Davinu nezná a ani to teď nebylo důležité. Nechtěl jí dávat nějaké naděje a už vůbec jí nechtěl nic slibovat. Moc dobře ví, že by nikomu nic neměl slibovat. Chce jí nesmírně hodně pomoct, už jen kvůli Kieranovi, ale i kvůli Camille. Věnoval jí jeden smutný a chápavý pohled. Chápal její obavy. Nikdo nechce zůstat sám, ani Marcel ne. On má naštěstí stále Davinu, která tu snad pro něho bude ještě dlouho. Ale bohužel ne pořád, taky jí jednou ztratí a bude sám. Zadívá se jí do očí.) Cami, nemůžeš takhle přemýšlet. (Jeho hlas byl jemný.) Pořád máš nějaké přátelé, ne? (Ví, že přátelé nejsou tolik jako rodina, ale občas jsou i víc. Jako třeba v jeho případě. Kdyby nebyl upír, tak tady asi právě mrzne. Vzduch je studený už sám o sobě a ještě se k tomu přidává studený vítr. Je opravdu vidět, že velmi brzy k nim zavítá zima.)

*Zábavné, jak upír předstírá, že ho bolí právě na místě, kde ho šťouchla, vždyť pro něj to musel být něco jako lehký dotek. Nedokázala by mu ublížit ani v tom vtipném smyslu. Jakmile ji osloví mami, ihned na něj vrhne pohled, že to nemůže myslet vážně a hned na to zavrtí hlavou z jedné strany na druhou a usměje se. Vážně je to pořádný vtipálek, přitom ho nějak nekárala, i když tak mohla působit. Možná si ještě neuvědomuje, že má před sebou budoucí psycholožku a tak se na ní někdy bude odvíjet to chování, ale smysl pro humor taky měla, i když na to nemusela zrovna vypadat. Má velkou tendenci do něj šťouchnout znovu, protože ji zase provokuje s tím jeho smutným hlasem a jako, že vypadá provinile. Nakonec se to ale nestane a jenom mu úsměv oplatí. Netrvá tento vztah pobavení a nějaké té radosti ani u jednoho dlouho, jelikož začne vyprávět o Kieranovi, co ho čeká a možná nemine. Při tomhle tématu už se neusmívá, necítí se nějak šťastně, ale spadne zase tam, kde byla. Je to pro ní lepší, když má takhle někoho u sebe, ale neodžene to to, že její poslední člen rodiny O'Connellových bude zřejmě mrtvý. I on se k tomu vyjádří a dokonce uchopí její ruku do té jeho. Neodtáhne se, ani při tom doteku nijak neucukne. A přitom je to na jednu stranu zvláštní, protože Marcel je upír a i když je k ní milý a hodný, tak nevypadá úplně na toho "hodného a správňáckého muže". Nebude se tím ale nijak zaobírat, ne teď. U jeho dalších slov se lehce pousměje, ne snad proto, že by situace nebyla vážná, ale proto, že tuhle vlastnost odporování upírovi měla po něm a nejenom jemu. Taky se nebála postavit někomu, kdo byl sebevíc nebezpečný. Ať už by ji to stálo cokoliv. Sklopí pohled znovu k jejím rukám a dívá se na Marcelův prst, jak přejíždí po její kůži. Za chvíli na něj zase pohlédne. Vůbec netušila, kdo je Davina a o kom to přesně mluví, možná to byla nějaká jeho známá čarodějka a nebo upír, kdokoliv. Nevyptávala se ho na to a jenom souhlasně přikývla, trochu se znovu pousměje.* Děkuji, Marceli. Doufám, že bude něco, co by mu mohlo pomoct. *Dívá se na něj a cítí z něj, ale také to vidí, že i on prožívá jistý smutek, co se týče Kierana. Pokud se ztratí, tak to bude pro celé město velmi bolestivé a co bude potom? Kdo by nastoupil na jeho místo? Ne, nebude o tom přemýšlet. Stále je šance, že se to všechno napraví. Svěří se mu hned na to se svými obavami, spíše se skutečností, která může nastat a je pravděpodobná. Jeho další otázka ji trochu zaskočí, protože na ni nezná tak zcela odpověď. Kdo se řadil mezi její přátelé? Mohla tak někoho vůbec nezvat? Ano, Sophie. Sophie byla její šéfka, ale i kamarádka, protože ví, že se jí mohla svěřit a že by jí pomohla. A dále? S Genevieve spolu v osobním životě nevycházely, tohle měly komplikované, ale dokázaly spolu mluvit. Dále tady byl Klaus, ten se kterým měla ten nejkomplikovanější vztah, byly přátelé, mohlo by se to tak nazvat a i přesto nebyli nic, než jenom známí. Pořád si od ní držel odstup, i když na jednu stranu se k ní vždycky nějak vrátil. Elijaha sotva poznala, takže ten se tam taky nemohl počítat a Claire? Možná to by mohlo být časem přátelství. Podívá se před sebe a nadechne se zhluboka, jako kdyby se chystala k odpovědi a přitom potřebovala jenom trochu více času na to, aby si rozmyslela, co chce vlastně říct. Znovu se podívá na Marcela.* Sophie je moje kamarádka, vlastně s ní si rozumím nejvíc. Znala jsem Klause, ale jak jsem se dozvěděla, tak zemřel. Je to složité. Samozřejmě, že mám přátelé na škole. *Trochu se na něj pousměje, ale nedalo by se říct, že by tak úplně měla někoho, kdo tady byl pro ni na 100%, i když by asi tak brala nejvíce Sophie. Za chvíli se trochu otřepe, protože ani její kabát ji nedává takové teplo, které potřebuje a i skrz látku dokáže ledový vítr proniknout.*

(Směje se nad jejím pohledem, kterým ho skoro zabíjí. Rád takhle provokoval lidi. Buď se začali smát, což bylo super a nebo byli naštvaní, a to je ještě mnohem lepší. Na budoucí psycholožku je s ní docela sranda, zatím se určitě ještě neukázala v celém světle. Rozhodně je mnohem zábavnější, než je teď. Trochu ho potěšilo, že se mu svěřila. Nemusel to tak slyšet od někoho cizího. A Cami to určitě taky pomůže, má si s někým promluvit. Třeba jí i bude moci nějak pomoct, což on by hrozně rád. O'Connella má rád a bylo by špatné, kdyby New Orleans přišlo o tak skvělého muže. A ještě horší je, že tak hodný člověk jako Cami přijde o posledního člena rodiny. Nikdo si nezaslouží, aby zůstal sám a ona už vůbec ne. Sice jí sotva zná, ale už ví, že je to hodný člověk. Ne jako on, on rozhodně není žádný hodný, správný chlapík. On je spíš přehnaně ochranářský upír, který je posedlý mocí. Ano, přesně tohle je. Bylo na jednu stranu zvláštní, že mu věří. Už chápal, že se ho nebojí, má to po strýci, ale věřit mu? Svěřila mu věc, o které rozhodně nechce, aby se nějak rozkřikla. Stále držel její ruku a cítil, jak z ní áslá teplo i přes to, jaká zima tu je.) Budu se snažit něco najít. A není vůbec zač, Cami. (Jemným hlasem pověděl a na konci se malinko pousmál. Nebylo to tak, že by mu to snad přišlo vtipné a nebo byl šťastný. Spíš jí jen chtěl trochu podpořit. Na jeho tváři už nebyl žádný náznak po úsměvu. Bylo hnusné přemýšlet o tom, kdo by ho třeba zastoupil, ale v tuhle dobu, kdy se ve městě děje věcí. Je to docela třeba. Možná by ho mohla zastoupit Cami, ale kdo ví, jak by to zvládala. Je vidět, že je silná a rozhodně zdělila nebojácnost, ale i přesto by to nemusela vydržet. I na silného člověka by to mohlo být hodně. Všimne si, že jí zaskočil. Asi nečekala takovouhle otázku a nebo nevěděla, jak odpovědět. Nevypadala jako typ, který by se vyžíval v tom být sám. Ale ne každý se chová, tak jak vypadá. On sám taky už neměl moc přátel a trochu se cítil osamocený. Ale i jeho malá čarodějná společnice Davinu mu stačila, někdy byla mnohem lepší jak desítka jeho přátel. Zvláště proto, že s ní mohl mluvit o všem. Opravdu o všem. I tom, že se mu třeba někdo zalíbil. A nebo, že se zamiloval do Taylor Swift. Pozoruje jí podobu, kdy bedlivě přemýšlí a bádá nad tím po kom zdělila tu krásu. Ani neví, jak to má s rodiči. Nemluví o nich a raději se neptá. Pro něho jsou rodiče taky tabu, pouze Klause někdy zmíní jako jeho rodiče. Jinak o svých pravých nemluví. Ani ho nepřekvapí, že je Soph její kamarádka. Pracují spolu v jednom baru a Sophie je velmi přátelský člověk. To on sám už ozkoušel. Víc ho překvapilo, že zná Klause. Ale zase je fakt, Klause zná snad každý, kdo je jenom trochu zahrnutý v nadpřirozenu.) Alespoň tu Sophie máš. Soph je skvělá holka, určitě tě podpoří i v těch nejhorších situacích. (Trochu se pousměje. Na Sophie má jenom dobré vzpomínky a ty nejlepší byli na dobu, kdy spolu měli poměr. Je tu už veliká zima a Cami už musí určitě mrznout. Postaví se a stále jí drží za ruku.) Nechceš jít někam, kde je teplo? Klidě tě i doprovodím domů, jestli chceš. (Mile se usměje a nakonec pustí její ruku a schová si ty svoje do kapsy.)

*Neměla důvod neříct mu, co se děje s Kieranem. tak či tak by se stejně dozvěděl pravdu, která byla dá se říci nevyhnutelná. V nadpřirozené komunitě se to jistě hned rozkřikne, co s ním doopravdy je a v lidském světě? Bůh ví, jak to bude v lidském světě, hlavně nechce, aby si lidé začali myslet, že se zbláznil stejně tak jako Sean a bude tak nebezpečný pro všechny. Už měla i tak dost toho, že pokaždé, co přišla na hřbitov, tak viděla, že náhrobek je posprejovaný jmény jako "vrah, monstrum, zrůda". Všichni byli rádi, že je mrtví, ale přitom skoro nikdo neměl ponětí, co se vážně stalo. Bylo to pro ni to nejbolestivější, co zažívala. Lidé dokázali být krutí k člověku, který byl už dávno po smrti a jediné, co potřeboval, tak bylo najít klidu. Vážně jenom mohla doufat, že Kierana z toho dostanou a nebo, že se mu nestane to, co Seanovi a že neprovede nic podobného. Proto ho chce mít stále a co nejvíce pod kontrolou, kdyby přece jenom k tomu mělo dojít. I když Marcel říká, že nemá vůbec za co děkovat, stejně ví, že má. Je to pro ni povzbuzující, když jí chce pomoct. Pousměje se za to na něj a opět sklopí pohled k jejich rukám, nijak nad tím ani příliš nepřemýšlí a potom pozvedne zase k němu zrak. Zaskočí ji potom ohledně otázky, co se týká jejich přátel. Chvíli nad tím musí přemýšlet, než mu zcela odpoví a i tak si není úplně jistá tím, co řekla. Bylo těžké to definovat, ale každopádně je zahrnovala mezi ty, kterým se mohla alespoň částečně svěřit a to hlavně Sophie. Poslouchá ho a přikývne na věci ohledně Sophie, trochu se také pousměje.* Ano, přesně taková Sophie je. Dá se na ni spolehnout. *Zdálo se, že Marcel ji taky dobře zná, možná se ho potom zeptá na jejich společnou minulost. Asi se ani nediví, že se zrovna ke Klausovi nevyjádřil, věděla o tom, že to tady vedl Marcel ještě, než přišel Klaus a potom mu to Klaus vlastně celé vzal. Možná si o tom jednou promluví. Když se postaví, tak si uvědomí, že ji vlastně stále drží za ruku a začíná to být už trochu zvláštní, když se sotva znají. Proto ji chce pustit a vnímá i to, co ji říká, ale Marcel ji předběhne. Stáhne svou ruku nazpět k tělu a založí si pak ruce do kapes od kabátu. Pohlédne na Marcela a pousměje se.* Jo, můžeš mě doprovodit domů. To zní jako dobrý nápad. *Přikývne a pak společně odjedou z doků, samozřejmě, že si cestou k jejímu bytu povídají.*

(Přikývl, když vyjádřila její názor k Sophie. Byl rád, že její kamarádka je zrovna Sophie. Soph je na něho velmi milá a i přes to, jaké neshody párkrát měli. Ona a Davina byli jediné čarodějky, se kterými si skvěle rozuměl. Na ostatní čarodějky měl spíš alergii. Ostatně spíš čarodějky měly alergii na něho, ale rozhodně s tím neměl žádný problém. Ke Klausovi se teď prostě vyjadřovat nechtěl. Byl stále smutný a hlavně o něm nerad mluvil. Taky ani nevěděl, co by o něm měl říkat. Občas bylo lepší věci přejít a nevyjadřovat se k nim, než plácat blbosti.) Dobrá tedy. (Přikývl a vyrazil s Cami k ní domů. Cesta byla poněkud dlouhá, protože šli krátkým krokem a Cami bydlí daleko. Celou cestu si pořád o něčem povídali. Konverzace se už netýkala Kierana a tak byla velmi zábavná. Doprovodil jí k jejímu bytu a ještě chvíli před jejími dveřmi postával. Poprosil jí o její číslo, aby jí mohl zavolat, kdyby něco našel. Nakonec se s ní rozloučil a úsměvem na tváři odešel pryč. Cestou do jeho bytu se stavil v cukrárně, kde koupil jeden velký dort. Dorazil do svého bytu, chvíli seděl u televize a čekal, kdy se tam objeví Davina. Chvíli si povídali a nakonec se pustili do toho dobrého dortu. Zbytek, který nesnědli, schoval do lednice. Vzpomněl si na Cami a tak se zahrabal do všech knížek, které v bytě našel. Bohužel nic nenašel, ale rozhodně se nevzdával. Prozatím si od toho hledání dal volno a sebral Davině notebook. Pustil si na něm Gatsbyho, na doporučení Cami. Film se mu docela líbil, pěkně tam všechno vystihli. Byl s tím spokojený a hodně se mu líbil. Venku už byla docela tma a tak si dal dlouhou sprchu. Spořádal jeden pytlík krve, vyčistil si zuby a šel si lehnout do svého pokoje. Před usnutím přemýšlel nad dnešním setkáním, které bylo skvělé, ale i trochu smutné. Za skoro 30 minut už konečně usnul.)

(S Kolem samozrejme celou noc proradili. Na darek od Finna uz nemysleli, a tak se oddavali radovankam. Ovsem ona az tak na Finna nepozapomnela. Chtela se s nim sejit. Chtela zjistit, co s nim je. A taky ze to zjisti. Vyuzila toho, za Kol nad ranem usnul jsko spalek. A pry ze nespi. Musela se nad tim pousmat. Sebehla dolu do kuchyne, kde si zavdala tri sacku krve. Opravdu nechtela riskovat, ze ji hlad ovladne a ona se v meste na nekoho vrhne. To ted nepotrebovala. Vyklouzla z domu a toulala se po New Orleans, nez narazila na tu pravou osobu, ktera by mohla rozhlasit, ze se chce setkat s Finnem. Rekla mu tedy, ze se potrebuje sejit s Finnem Mikaelsonem a ze bude v docich. At to rozhlasuje dal. Spolehala na nej, spolehala, ze to opravdu bude fungovat a Finn se v docich ukaze. Nebo ze alespon nekoho posle. I kdyz to by byla az ta druha lepsi varianta. Taky je tu moznost, ze proste neprijde nikdo. Dosla az do doku, postavila se k molu a cekala, jestli se nekdo ukaze. Vlasy mela rozpustene a u vody foukal vitr vic nez ve meste. Proto ji vlasy neposlusne vlaly. Opravdu doufala, ze se Finn ukaze.)

(Uz tam takhle stala skoro hodinu. Ale ona tam bude stat klidne cely den, pokud bude muset. To vsak, jak poznala za chvili, vubec nebylo treba. Uslysela hlas, ktery se ji ptal, proc. Ale ihned poznala, ze ten hlas nepatri Finnovi. Myslela si tedy, ze misto sebe nekoho poslal, nekoho ovlivnil. Ani netusila, jak moc byla na omylu, protoze kdyz se otocila, tak pred ni nestal nikdo jiny, nez Finn sam. Ona to ale nemela sanci poznat. Vubec netusila, ze je Esther zde. Nevedela, ze sveho syna premistila do jineho tela. Ale treba je Finn nekde pobliz a vse posloucha. Premerila si toho muze. To obleceni ji k nemu naprosto nesedelo. Byl vlastne cely nejaky podivny. Ale vedela, ze upir to neni. Musel to byt tedy ovlivneny clovek. A tady byla zase vedle. Kdyby poznala, ze je to carodej, bylo by jssne, ze ho nejde ovlivnit. Nehralo by ji to jeste vic.) Chtela jsem si promluvit o tom, co se stalo. Od udalosti ze sidla po udalosti ted. Ty darky byly vazne morbidni, ale nerekla bych, ze by nekoho zastrasily. Me urcite ne. (podiva se na toho muze) Ale chtela bych o tom mluvit primo s Finnem. Myslim, ze si mame co rict. (podiva se na muze. Vubec netusi, ze pred ni Finn stoji.)

(Stala tam, par metru od nej a poslouchala jeho zpoved. O tom, jakou rodinu to vlastne ma. Ano, Finn byl v jejich fodine jiste outsider, ackoliv byl nejstarsi, pokud ovsem nepocita Aliseu. Jak ho tak poslouchala, chvilemi pootevirala usta, ale pak je hned zavirala. Jeji vyraz je lehce soustredene podmraceny. Tohle by prece nemohl rict jen tak nekdo, kdo by k Finnovi nemel blizko. Zdalo se ji to nejake podivne, protoze ovlivneny by tezko podal takovouhle vypoved. Soudtredene se na nej diva a horentne premysli. Na jeho pasazi o rodine radeji nic nerekne. Neprisla se s nim hadat ani di vymenovat ostre nazory. Prisla si s nim pohovorit. I kdyz Finn stale nikde. Nevadi. Bude udrzovat konverzaci s timto muzem. Mozna to Finn opravdu posloucha. Necha to ticho viset mezi nimi, nez se opet rozhodne zvednout hlavu a dokonce se k ni priblizit.) Vsichni mozna ano, krome me. I proto jsrm se rozhodla Finna vyhledat. Protoze chci slyset jeho verzi pribehu. (podiva se na toho muze) Chci vedet, jak to vsechno bylo a nespolehat na domnenky druhych. I kdyz nektere veci jsou zrejme. (Treba jako zabodnuti Elijaha nebo zabiti Sage) Ale ja chci znat priciny toho vseho. (Potom se pripoji k muzi u mola. Oba dva koukaji do vody, stoji k sobe bokem a ona se sem tam pohledem otoci na toho muze. Stale ji neco nehraje, ale nemuze prijit na to, co. Proto si taky zada pritomnost Finna. Chce mluvit primo s nim. Kdyz ji ten muz vyzve, at mluvi, ze posloucha, chvili se na nej diva, jestli dobre slysel. Ona chce mluvit s Finnem. Ale pak ji ty drobne nesrovnalosti do sebe zapadaji. Tenhle chlapek by si v zivote nevzal tohle obleceni, ale Finn ano. Tenhle chlapek by sotva znal Finnovy pocity, ale Finn sam ano. Tohle je Finn! A ma nove telo a ona vilubec netusi, jak k nemu prisel. Takze on uz neni upir.) Chtela jsem ti k tomu jeste jen rict, ze vim, jak ses citil jako upir a ze jsi to nenavidel. Ale my uz se necitime tak uplne stejne. I kdyz jine telo mozna taky neni vyhra ze, Finne? (pootoci se k nemu a zustane stat. Jeji pohled mu smeruje do tvare.)

Vim, ze ti nikdo nedal na vyber, kdyz jsi skoncil v rakvi. Ale stale to nebylo definitivni. Vim, ze ses chtel sveho krize upirstvi zbavit a chapu i to, ze prani matky by se mela ctit. Ale podle me jsou jiste pripady, kdy by se i ucta k rodicum mela prolomit. (podivala se na nej, i kdyz vi, ze s ni nebude souhlasit. Ale ona na tohle mela svuj nazor) Ale samozrejme chapu i tebe, tvoje pohnutky k tomu vsemu. I kdyz to byli spise prave vasi rodice, kteri vas takhle rozdelili. (zadiva se zpatky na vodni hladinu a chvili o tom vsem premyslela. Ona svoje rodice nepoznala. V nekterych situacich to mozna byla i vyhoda, v jinych ji to trapilo. Zvlast kdyz vedela, ze jeji rodice byli uzasni lide. Po Finnovych slovech se podivala na svuj zasnubni prsten. Mela by ho mozna nosit na retizku, protoze takhle to za chvili budou vedet uplne vsichni. Ted to ale neresila, mozna at jen to vsichni vedi. Vital ji do rodiny, ale na rozdil od Elijaha se ji tohle zdalo spise ironicke.) Premenil, ale nebylo to tak, jak rikas. (Na chvili se odmlcela, nez pokracovala.) Kol by me nikdy nepremenil proti moji vuli. Neprala jsem si byt upirem. Nikdy. Ale prisla chvile, kdy mu i tohle bylo jedno. Kdyz byl urknuty. (podivala se na Finna a musela si rukou odendat pramen vlasu, ktery se ji diky vetru prilepil k ustum.) A je to jeste trochu slozitejsi, ale nakonec tady stojim jako upir, kterym jsem byt nikdy nechtela. (vydechne a pak se kupodivu usmeje, kdyz Finn rika, jak s zadnou nevydrzel dlouho.) To ano, ale zafnou jeste taky nepozadal o ruku. (Povytahne jedno oboci. Ano, mozna s Kolem nebudou na veky veku, ale at uz spolu budou jakoukoliv dobu, ona za to bude rada. I kdyz je jasne, ze jen tak se ho rozhodne chtit vzdat nebude.) Ano, to jiste. Novy zivot pro tebe. Jz nejsi upir. I kdyz opravdu nevim, jak jsi tohohle (pohodi rukama k jeho postave) dosahl. A predpokladam, ze mi to nereknes. Nevadi (tohle uzavre za nej) Byt vernou manzelkou preci neznamena mit vymyty mozek a prejimat nazory manzela. A navic stejne jeste vdana nejsem. Samozrejme, ze ctim Koluv nazor, ale uprimne, vic ctim ten svuj vlastni. (rekne uprimne a podiva se mu do oci.) Chci si na to udelat vlastni nazor. Co se stalo, Finne. Co te peimelo bodnout do Elijaha tu dyku a vypnout emoce? (povytahne tazave oboci. Jakmile se zmini o tom, ze mu neco nesedi, tak se na nej nechapave podiva, protoze opravdu netusila, co tim mysli. Ona je tu k nemu naprosto uprimna. Ona se vzdycky snazila pochopit jeho pohnutky. I proto mu vratila Sage. Vedela, ze mu to pomuze. Pomohlo, i kdyz ne na dlouho)