Marcel´s Garden

Admin Poèet pøíspìvkù : 228 Join date : 13. 08. 14

Marcelova zahrada slouží jako vězení pro upíry, kteří se postavili proti Marcelovi nebo nějak hrubě neuposlechli jeho rozkazy, či se zprotivili pravidlům. Původně to měl být dům pro Marcela a Rebekah.

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Upíři, kteři ji unesli, ji vzali sem. V podstatě ji sem jenom vzali, tady ji pustili a stáli okolo, hlavně u východů, aby neutekla. Nikdo z nich jí nic neřekl.* Hej, co se sakra děje? *Vyhrkla na ně, ale žádný z nich ji neodpověděl. Ignorovali ji, jako kdyby byla vzduch. Ale byla si jistá, že jakmile se pokusí kolem některého z nich projít, tak to ji už ignorovat nebudou. Sáhla si na krk a podívala se pak na svoji ruku, která byla od krve. Usoudila, že to kousnutí nebude takové, aby na to vykrvácela, pokud teda tady takhle nebude stát dny. To kousnutí ji prostě jenom bolelo a vytékala ji z ní krev, která jí zbarvila mikinu. Ale peníze na čistírnu po nich bude chtít asi tak těžko. Sáhla pak druhou rukou do kapsy pro mobil, ale zjistila, že tam není. Museli jí ho vzít, když ji sem brali a ona si toho ani nevšimla. Takhle si ani nikomu nemůže zavolat o pomoc, ten trik s přeposláním kouzla fungovat nebude, když ani nemá papírek. Maximálně může zkusit znova něco zapálit, ale nebyla si jistá, jak jí to půjde, když je jak oslabená nakousnutá sušenka.*

Předmět: Re: Marcel´s Garden Sat Jan 10, 2015 1:16 pm

*Netrvá mu dlouho, než se díky svému rychlému přesunu dostane na místo, kam upíři přivedli Kate. Nakonec si dal dohromady pár informací, včetně jejího jména. Zjistil si to, proč a jak se dostala sem do New Orleans. Všechny okolnosti kolem toho mu opět připomenou, jak je svět, ve kterém žijí nevyzpytatelný a stále ho i dnes dokážou některé věci překvapit, i po tisíci letech. Už z dálky cítí čerstvou krev. Předpokládá, že patří Kate. Podle její vůně ji tak najde velmi snadno. Cestou k ní mine pár upírů, kteří hlídají jeden z vchodů. Upozorní je ať jsou nadále ve střehu a hlídají tohle místo. Pak se vydá za Kate.* Přeji dobrý den, slečno Becker. *Pozdraví ji až příliš vlídně a přátelsky s docela příjemným úsměvem na tváři. Přelétne ji při tom pohledem a shledá, že kromě ne moc hluboké rány na krku jí nic není. Krátce se pak zarazí.* Nebo bych měl říct slečno Rousseau?! *Opraví se předstíranou otázkou. Ačkoliv na první pohled působí docela příjemným dojmem a ve svém tmavě šedém obleku, bílé košili a tmavě modré kravatě i velmi elegantně, pohled jeho hnědých očí je chladný, nebezpečný.* Zdá se, že se opět setkáváme. *Pokračuje, když přejde blíže k ní a pak zastaví. Dosud zní jeho hlas ještě docela příjemně, ale s každým dalším slovem té předstírané přátelskosti a vlídnosti ubývá. Přelétne okolí letmým pohledem.* Pro Vás bohužel za ne moc příjemných okolností... *Dokončí. Mluví sice klidně, ale o to nebezpečnějí a nevyzpytatelněji to zní. Během jeho poslední věty zmizí z jeho obličeje všechny náznaky nějaké vlídnosti. Zůstane vážný a nebezpečně, nevyzpytatelně klidný.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Chvílemi měla pocit, že z toho věčného ticha a nicnedělání se zblázní. Nevěděla, kde je, nevěděla, co s ní chtějí dělat a pravděpodobně asi moc lidí nevědělo o tom, že se právě teď s ní něco děje. Bylo pár lidí, kteří by ji přišli pomoct a zachránili by ji odsud, ale tihle lidé nevěděli, že je něco v nepořádku a momentálně si žili svůj vlastní život. Chvílema tam chodila do kolečka, anebo zkoumala ty stěny a snažila se přijít na nějaký náznak toho, kde se nachází. Z tohodle ji vyrušil hlas příchozího. Oproti tomu tichu, které tady doteď panovala, se zdál ten hlas až moc hlasitý. Otočila se tím směrem a spatřila Elijaha. Viděla se s ním zatím jen dvakrát a pokaždé to bylo za docela příjemných okolností. To se ale dneškem mění. Došlo jí, že on jako Původní upír pravděpodobně poslal tyhle upíry, aby ji unesli. Důvod toho se dozvěděla hned, jakmile ji oslovil příjmením, které nosila pouhé tři měsíce po narození. Viditelně se nad tím zarazila. Netušila, jak tohle zjitil, ale znamenalo to, že ví, kdo je její otec. Uvědomila si, že Sophie měla ohledně toho varování pravdu a ani se tomu nedivila. Její otec chtěl zabít dítě Původních, tak proč mu to neoplatit? Oko za oko, dítě za dítě.* Víc jsem zvyklá slýchávat svoje jméno Kate. *Odsekla na jeho otázku. Pokud čeká nějaké příjemné chování, tak má smůlu. Měla plné právo se k němu teď chovat jakkoliv nepříjemně jen dokáže. I když on ze začátku tohohle rozhovoru působil vlídně, ona ale dokázala tu falešnost prohlédnout a vážně ocenila, když se jí nakonec zbavil. Možná ji plánovali zabít, tak nemá smysl hrát si na přátele.* Co se mnou vaše rodina plánuje? Chcete mě držet jako rukojmí, abyste měli záruku, že on neublíží vašemu dítěti? *Tušila, že dokud on nezabije to jejich dítě, tak má nějakou naději, že ještě bude chvíli žít. Kdyby ji teď zabili, nejspíš by tím Benjamina naštvali, že by jejich dítě zabil spíš. Aspoň teda doufala, že by ho její smrt rozzuřila. Pořád netušila, co přesně by od něj měla čekat obzvlášť co se týká nějakých emocí.*

Předmět: Re: Marcel´s Garden Sat Jan 10, 2015 2:12 pm

*Sleduje Kate po celou dobu docela klidně a zdánlivě netečně, jako by vůbec nešlo o její život a on nebyl ten, který jí to právě přišel oznámit. Díky jejímu zrychlenému tepu pozná, že má strach nebo je přinejmenším rozrušená. Její klid, který mu ukazuje i nepříjemné chování, kterým to zastírá ho nepřekvapuje a rozhodně se nezdá, že by mu nějak vadilo. Na jeho výrazu ani chování se to nikterak nezmění. Je si jistý, že se to změní k horšímu, až si s ní promluví.* Takže Kate. *S chápavým kývnutím zopakuje jméno, které od ní slyší teprve poprvé.* Jsem, Elijah. *Řekne jí své, i když se domnívá, že už ho ona nejspíše zná. Příjmení vynechá. Věří, že jí to ani nezajímá, ale on si to prostě nedokáže odpustit. Dobré mravy jsou pro něj velmi důležité.* Je velmi politováníhodné, že se seznamujeme za této situace, milá Kate. *Povzdechne si a zatváří se vážně posmutněle. Nelze ani za mák určit, jak moc svá slova v danou chvíli myslí upřímně a vážně. Ví, to jen on, že na tom nemusí nic předstírat. I když ho to, ale mrzí, hodlá splnit svou část úkolu.* Kvůli tvému otci dnes zemřeš, Kate. *Oznámí jí po její otázce, bez okolků, ale pronáší to jako zcela obyčejnou a nepodstatnou informaci. Jako by jí říkal, že je to smutná, leč hotová věc.* Ať ví, jaké to je přijít o dítě. *Dodá a pronese to o poznání chladněji a nenávistněji vůči Benjaminovi. Když si vzpomene na jeho útok, když sem přišel, kdy Hayley málem zabil, nebýt jeho sestry. Nemá s tím nejmenší problém to takto vyjádřit. Když domluví, pohlédne na hodinky. Chce vědět, kolik času už zde tráví. Druhou ruku strčí do kapsy svých kalhot. Přejde kolem Kate kousek dále do "zahrady". Přesto je v pozoru a ač se to na první pohled nezdá, nespouští jí z očí.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

Znám tvoje jméno. *Upozornila ho, když se jí představil. Považovala to za zbytečné. Ona ví, kdo je on, on ví, kdo je ona, takže celé to představování postrádalo smysl. Ale docela se jí u toho dařilo jednat chladně a bez emocí. Ve skutečnosti se bála toho, co přijde, co s ní planují. Nejvíc ji na tom děsilo právě ta nevědomost.* Technicky už jsme se seznámili dřív, akorát to bylo bez představování. A ten svůj předstíraný smutek nade mnout můžeš vynechat. *Při svých slovech ho probodla pohledem. Právě teď si s upíry spojovala všechny ty špatné vlastnosti, všechny ty špatné řeči o nich a všechny filmy, ve kterých byli zaporáci. Proto teď za vší soucitem, smutkem, vlídnosti a vším dobrým co teď projevil, hledala faleš. Zvažovala, že by mu řekla, kam přesně si může ten svůj předstíraný smutek strčit, ale jeho slova ji zarazila. Ztuhla, protože tahle věta ji vykolejila. V jednu chvíli čekala, že už umře v té uličce, předpokládala že to byli náhodní upíři, kteří prostě měli hlad. Ale pak ji vzali sem, což znamenalo, že s ní někdo má něco v plánu. A teď se dozví, že ji stejně zabijí? Tak proč jí sem vlastně brali? Jestli chtěli aby poznal, jaké to je ztratit dítě, tak ji mohli nechat mrtvou v té uličce. I když mohli by chtít, aby tu její smrt viděl na vlastní oči. V tom případě by měla naději, že by se jí mohl pokusit zachránit, ale na to nechtěla úplně spoléhat. Rozhlédla se po místnosti a pohlédla směrem k východům. Teď jí nijak nebránil v útěku, ale jakmile by zpozoroval, že se o něco takového snaží, tak by ji v tom zabránil. Potřebovala by ho nějak zranit, ale poblíž neviděla nic, co by ji v tom mohlo pomoct. Potřebuje něco vymyslet, ale zároveň ho potřebovala nějak zaměstnat a zdržet. Neřekl, kdy přesně ji zabije, jestli za hodinu nebo za minutu. Měla pocit, že by se to mohlo každou chvílí, nijak nenaznačil, že by se mělo ještě na něco čekat. Potřebuje získat ten čas.* A vy si myslíte, že tohle vám zabrání, aby zabil vaše dítě? To vás nenapadlo, že by vám to pak mohl chtít oplatit? Anebo čekáte, že pod vlivem těch emocí nad ztrátou své dcery, které mimochodem u něj vůbec nemusí nastat, se nad vámi slituje a nebude chtít, aby tohle zažili ti, co tohle způsobili?

Předmět: Re: Marcel´s Garden Sat Jan 10, 2015 3:06 pm

*Kateina slova mu potvrdí jeho domněnku, že ona ho znala daleko dříve, než on měl vůbec ponětí, že existuje. Přejde to, ale mlčky, jen na to krátce kývne hlavou. Udělá pár kroků a zastaví a zvedne k ní s varovným zábleskem v očích hlavu, aby si ji mohl prohlédnout. I když moc dobře slyší, že má strach, nyní chvilku zkoumá její výraz. Kromě to varovného zablýsknutí v očích se, ale dál tváří docela klidně. Na její slova o dřívějším seznamování ani o jeho "předstíraném" smutku, jak to Kate nazvala nereaguje. Nepovažuje to za vhodnou příležitost k povídání. Neujde mu, jak to Kate v hlavě šrotuje. Jak se snaží pochopit, co se zde děje. Pohled od ní zase odvrátí, aby jí při tom dopřál jisté "soukromí". Pokračuje pomalými kroky směrem, který si zvolil už před tím. Jednu ruku schovanou v kapse kalhot, druhou spuštěnou volně podél těla. Když dojde na konec své "trasy" tak se otočí a vydá zase pomalu zpátky. Chodí docela pomalu. Nezdá se, že by někam pospíchal. Chce Kate nechat v nejistotě. Prochází zrovna pár metrů od ní, když na něj znovu promluví. Zpomalí a znovu jejím směrem koukne. Sice ji vyslechne, ale jeho tvář i pohled je bez výrazu. Nelze určit, jestli na něj její slova mají nějaký vliv.* Benjamin už se o to pokusil. Teď ponese následky. Moc se hodí, že si se v New Orleans právě teď objevila, Kate. *Odpoví jí stručně se zvláštním potěšením v hlase nad tou shodou náhod. Skutečně ho to těší, že tak mají páku proti Benjaminovi, jestli to vyjde. Mohl by jí toho říct více, ale zatím nechce. Vydá se na svou "cestu" po zahradě zase dál. Kate si zdánlivě nevšímá. Ve skutečnosti mimo dění v zahradě naslouchá i tomu, co se děje v okolí.*

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Jeho obcházení okolo ji dráždilo, stejně jako ji rozčiloval ten klid s jakým mluvil. On byl určitě zvyklý na zabíjení lidí, kteří mu vlastně nic neudělali. A ani se nezdálo, že by cítil nějaké výčitky svědomí. Další z těch špatných vlastností upírů. Už začínala chápat, proč je tolik čarodějů nesnáší.* Jsem strašně ráda, že jsem vám s tímhle mohla pomoct. *Pronesla ironicky na jeho odpověď, ze které se toho moc nedozvěděla, a protočila oči. Ještě chvíli a rovnou ji může poděkovat, že se nechá zabít. I když tohle rozhodně neplánovala.* Ale stejně to neřeší, jak vám to pomůže. Budete se nenávidět víc, on bude ještě chtít zabít vaše dítě a bla bla bla... Nakonec stejně budete tam, co jste teď, akorát já už tu nebudu. *Ani nedoufala, že si uvědomí, jak moc je tohle zbytečné. Stejně to sloužilo jako rozptýlení. Už vzdala nějaké snahy o to, aby našla něco ostrého, co by mu ublížilo. Bude muset zkusit magii, konkrétně k ohni, protože ten se jí zatím zdál nejužitečnější. Podívala se na něj a mírně přimhouřila oči. Nebylo to lehké, vzhledem k tomu, že se musela zároveň snažit nevnímat bolest v krku, ale kupodivu to zvládla. Vzápětí se kolem jeho nohou objevily plameny, které mu oblizovaly nohavice. Ona ale oproti uličcce už nijak neváhala a rozběhla ke dveřím. Tušila, že to bude marná akce, že ji stejně nějaký upír hned zastoupí cestu a jediný užitek, jaký to maximálně bude mít, že Elijah bude mít ohořelé kalhoty.*

Předmět: Re: Marcel´s Garden Sat Jan 10, 2015 3:55 pm

*Jak plynul čas, který trávil s Kate v zahradě stále více naslouchal tomu, co se děje okolo. Kate vnímá a naslouchá jí rovněž. Nemá ovšem chuť s ní konverzovat. V tuhle chvíli v tom nevidí řádný smysl. Když znovu dojde ke svému pomyslnému cíli, zastaví se a otočí čelem ke Kate. Poslouchá její ironii.* Možná bychom mohli pomalu začít. *Poznamená jí na to, bez mrknutí oka a udělá krok k ní. Se zalíbením se jí podívá na její krk. Nejprve na kousanec od upíra, který z ní pil a po té na druhou neporušenou čistou stranu.* Ještě jsem dnes neměl svou krev. *Dodá a nespouští z ní oči. Je to svým způsobem odpověď na její ironické poznámky. Popojde k ní ještě kousek a jeho pohled zchladne.* Tobě už to může být jedno, Kate. *Naznačí, že by se neměla zajímat o věci, kterých se nedožije. Než stačí udělat další krok a zkrátit tak vzdálenost mezi nimi, kolem jeho nohou se objeví plameny. Zaregistruje to okamžitě a hned na to jak kate vyrazí k jednomu z východů. Věří, že musí být hodně zoufalá. Oheň pro něj nepředstavuje téměř žádnou hrozbu. Upíří rychlostí opustí místo, kde začalo hořet. Než Kate stačí udělat pár kroků, postaví se jí do cesty. Na tváři má pobavený úsměv.* Dobrý pokus tak možná na obyčejného upíra, Kate. *Vysekne ji malou pochvalu za její pokus. Genevieve se v ní z jeho pohledu nezapře. I ona má kuráž.* Měla by si vědět, že Původním oheň nevadí. *Poznamená. Nezdá se, že by měl problém jí tohle prozradit.* A teď já, co ty na to? *Pozvedne tázavě obočí. Stále při tom vypadá, že se dobře baví. Kolem očí se mu objeví žilky a oči zčervenají.*

Poèet pøíspìvkù : 175 Join date : 01. 09. 14

(Po nějaké chvíli konečně dorazí na místo, kde drží Kate. Jeho vztek ještě více stoupl, jeho moc je v tuto chvíli naprosto bez kontroly. Nad jeho hlavou se stále ozývají hromy čím dál hlasitěji. Po cestě napáchal docela velké škody, i když zcela neúmyslně. Už z dálky cítí přítomnost pár upírů a jedné čarodějky. Ta jedna čarodějka byla jeho dcera. Pozná to a poznal by to i ze spaní. Jakmile se přiblíží natolik k upírům, aby ho zpozorovali, hned se na něj vrhnou, ale nestačí se k němu přiblížit ani na dva metry a složí se k zemi mrtvý. Jejich srdce explodovala přímo v jejich tělech. Měl obrovskou moc a stačilo mu jen pomyslet na něco a ono se to stalo. Nepotřeboval se příliš soustředit, nepotřeboval vyřknout žádné zaklínadlo. Měl tolik moci jako nikdy dříve a do toho ho poháněl vztek, naprosto neuvěřitelný a nekontrolovatelný vztek. Teď už nikam nepospíchal, cítil Kate a to znamenalo, že je živá. Pevným krokem pokračuje dál v cestě. Je mu jedno, kdo se mu postaví do cesty, každý z nich skončí mrtvý. Nedovolí, aby někdo unášel jeho dceru a nedej bůh, aby jí někdo ublížil. Dostane se konečně před vchod místnosti, kde je Kate. Dva upíři hlídající vchod, ho hned zpozorují a chtějí zakročit, ale on jen zvedne ruce a luskne prsty, v tu chvíli upírům exploduje hlava a jejich mrtvá těla se složí k zemi. Jejich krev a maso se rozletí do všech stran a zasáhne i jeho. Nevšímá si vůbec toho, že je právě teď celý od krve. Otevře dveře pomocí své mysli a naskytne se mu pohled na Elijahova záda. Před ním stojí Kate, ale díky Elijahovi na ní pořádně nevidí. Mávne rukou a Elijah odletí do strany a narazí na zeď takovou silou, že ji div neprorazí až na druhou stranu. Pootočí na něj hlavu a přimhouří oči.) Vážně jste si mysleli, že vám to projde? Právě jste udělali jednu z největších chyb svého života. (Pronese skrz zuby a zatne pěsti. Konečně pak svůj pohled upře na svou dceru Kate a všimne si její rány na krku. Jeho hněv zesílí.)

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Z jeho slov jí došlo, že už jí dochází čas a on se chystá jednat. To povídání jí moc času nezískalo, ale aspoň se pokusila o útěk, i když beznadějný. Elijah se stejně objevil před ní a ona se zarazila. Jeho ponaučení o ohni a jeho vlivu na Původní upíry ignorovala. Víc ji zaujalo to, co řekl potom a především jak se změnil jeho obličej. Tohle bylo prakticky poprvé, kdy si mohla pořádně prohlédnout upírský obličej. U jejího prvního setkání s Klausem jeho obličej neviděla, protože stál za ní, a při tom setkání před chvílí s upíry v uličce si takového obličeje nestihla všimnout. Až teď ho spatřila a byl o to děsivější, že věděla, co chystá. Chystá se z ní napít a nejspíš z ní bude pít tak dlouho, dokud nebude mrtvá. Couvla o několik kroků dozadu. Byla vyděšená ze svojí blížící se smrti a neviděla žádnou naději na záchranu, dokud se neotevřeli dveře. Sotva se otevřeli, Elijah odletěl stranou a ona mohla spatřit svého zachránce, kterým byl její otec. Její vyděšený výraz vystřídala úleva, dokonce se i pousmála, když ho viděla. Byla ráda za to, že ji vůbec někdo zachrání, a také za to, že je jejich rodina dostatečně funkční na to, aby se mohla spolehnout, že ji její táta vyseká z problému. Sice nesouhlasila s jeho činy a plány, ale momentálně byl její zachránce. Z toho důvodu přešla rychle k němu, kde byla bezpečnější zóna.* Právě jsem ještě nikdy neviděla někoho tak ráda jako teď tebe. *Stihla mu ještě říct. Nechtěla ho nijak extra rozptylovat, protože věděla, že Elijah se hned zvedne, a tak se o něj bude muset postarat.*

Předmět: Re: Marcel´s Garden Sat Jan 10, 2015 5:00 pm

*Má během svého divadélka dostatek času i prostoru sledovat Kate a vnímat, jak její strach rapidně stoupl, když naznačil, že se ji chystá skutečně zabít. Navenek ji sledoval chladným neosobním výrazem. Nikdo by na něm v danou chvíli nepoznal, co se v něm během toho odehrává. Nijak moc si to neužívá. Dělá, jen to, co musí a doufá, že tohle všechno k něčemu doopravdy bude. Když před ním Kate začne couvat, udržuje s ní krok. Přibližuje se k ni pomalu a vypadá, že si ten její strach užívá, vychutnává. K jeho sluchu při tom dolehne rychle blížící se hřmění a silný rachot. Tuší, že se nejspíš blíží Katein "zachránce". Díky tomu hluku včetně zvuků následujících "soubojů" s upíry, má docela přehled, jak se Benjamin přibližuje. Když se pak objeví ve dveřích, docela rychle se k němu otočí čelem, ale nevypadá, překvapeně. Je na něm vidět, že ho ve skutečnosti očekávají. Svým způsobem se na čarodějův útok připraví a tak svůj náraz o stěnu zbrzdí o dlaně a sílu svých paží. Než se Kate s Benjaminem stačí přivítat, je stojí na nohách a přeměřuje si je.* Tu si udělal ty, když si se vrátil. *Poznamená s ledovým klidem. Hned na to se vmžiku dostane k nim, chmatne po Kate, dost silně ji chytí za paži a přitáhne si ji k sobě nebo lépe řečeno před sebe. Chytne ji zezadu pod krkem a dost silně ji stiskne a omezí přísun vzduchu do plic. I když ví, že je to, jen fraška, nehodlá to Benjaminovi nijak usnadnit. Vše, co provádí Kate, dělá s velkým rozmyslem a hlavně dává pozor na to, aby jí nic vážného neprovedl. Znovu ukáže svou upíří tvář, vycení s tichým zavrčením špičáky a dýchne Kate zezadu na krk. S úmyslem jí kousnout a vysát ji před Benjaminovýma očima.*

Poèet pøíspìvkù : 175 Join date : 01. 09. 14

(Díky větě, kterou pronesla Kate se opravdu musí pousmát. Jeho dcera v něm vyvolávala emoce jako nikdo dříve. Měl díky tomu zvláštní pocit a cítil se na jednu stranu slabý, ale na druhou i silný.) Škoda, že něco takového slyším za takových okolností. (Dál ji pozoruje, a proto si nevšimne blížícího se Elijaha. Nejspíš by si toho nevšiml ani tak, přeci jenom Elijah byl Původní upír a byl rychlejší než normální upíři, které dokáže odstranit lusknutím prstu. Elijahovi může ublížit, ale ne ho zabít. Aspoň ne teď. Ale jednoho dne se mu to třeba i podaří. Pokud Roderick získá to kouzlo, vyhladí upíří rasu jednou pro vždy. Zlostným pohledem se dívá na Elijaha, jak drží Kate.) Víš, nevyplácí se naštvat čaroděje, který má tolik moci. Nebo se k tobě nedostalo, že teď nejen, že vlastním svou moc, ale i moc své sestry a tvé matky? (Povytáhne obočí a ušklíbne se. Vlastně v sobě měl moc ještě několika dalších čarodějů, ale tu už počítal za vlastní. Přeci jenom si od každého čaroděje z covenu vzal jen trochu moci a stalo se to už před dost dlouhou dobou. Cítí, jak mu hněv prostupuje tělem, ale nedělá nic unáhleně, aby náhodou neublížil Kate. I při takové situaci si dokáže zachovat chladnou hlavu, ale jeho pohled značí něco jiného. Kdyby dokázal chrlit oheň, tak by tohle místo nejspíš už hořelo. Svůj pohled upírá na Elijaha, jako by ho hypnotizoval. Po chvilce uslyší praskání, jak se Elijahovi začnou lámat kosti v obou rukách. Tohle samozřejmě musí bolet i Původního upíra, ale nestačí to. Chce, aby teď trpěl, jak jen mohl. Ve stejnou chvíli se Elijahovi začnou lámat kosti i v nohou. Samozřejmě tohle byl ten nejznámější trik, jaký čarodějové používali. Ale potřeboval dostat Kate z dosahu Elijaha.)

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Jindy by nejspíš byla trochu překvapená jeho pousmáním. Znala ho jen chvíli a zvykla si, že moc emoce neprojevoval. Ale dnešek byl nejspíš výjimka. Dneska se jí pokouší zabít zabít Původní upír, on se vzteká, projevuje starost o svoji dceru a ona v něm vidí tátu. Měla chuť ho obejmout, jak moc ho ráda viděla a možná by to byla i udělala, nebýt Elijaha, který po ní chňapňul. Nuceně udělala krok vzad a ocitla se v jeho sevření, které docela bolelo. Ten krk měla už tak poraněný a tím jak jí ho držel, bolel ještě víc. Možná by i byla vykřikla, ale měla málo kyslíku. S ním nemohla mrhat. Před očima měla Benjamina, i když teď už nebyla tolik vyděšená jako předtím. Věřila, že si s ním poradí, že jí z tohohle dostane. Ona sama zavřela oči a soustředila se na další oheň. Tohle kouzlo používala tak často, až to začínalo být trapné, ale bylo jediné útočné, které uměla. I když tentokrát udělala inovaci, nezapálila zem, ale Elijahova záda. Akorát jí to trvalo o něco déle než dříve, musela zároveň ignorovat všechno, co jí ten upír právě způsoboval. Ale shodou okolností se jí to zapálení povedlo načasovat na dobu chvíli po tom lámání kostí.*

Předmět: Re: Marcel´s Garden Sat Jan 10, 2015 6:54 pm

*Když přesvědčuje Benjamina i Kate, jak se ji snaží připravit o život, neujde mu těch pár vět, které mezi sebou ti dva prohodili. Neví přesně, jaký vztah měla Kate k Benjaminovi, ale zdá se mu, že právě teď v něm vidí své otce zachránce. Neujdou mu ani čarodějovy reakce na Kateiny slova. Má pak chvilku možnost pozorovat jej, i když drží Kate. Usoudí, že viděl a slyšel dost. Je přesvědčený, že jejich plán vyšel docela dobře. Než se přiblíží více ke Kateinu krku, vyslechne si Benjaminova slova. Nemrkne při tom ani okem. Nijak nedá najevo, jestli to na něj mělo nějaký účinek či nikoliv. Druhou paži jí ovine kolem pasu, aby si tak pojistil její držení. Chvilku nad Benovými slovy přemýšlí.* Zvláštní. Já před sebou vidím, jen otce, který zklame svou "vlastní" dceru. *Poznamená. Na slovo vlastní dá zvláštní znechucený důraz a v jeho výrazu se na mihne opovržení nad někým takovým, jako je Benjamin.* Než ji zabiju, dám jí svou krev. *Pronese klidně, ale s varovným podtónem. Ví, moc dobře, jaký na takovou "smrt" mají čarodějové názor a u Benjamina je to ještě silnější. Moc rád je pak tímhle provokuje. Nepatrně se na Benjamina ušklíbne, když na sobě cítí jeho upřený pohled. Pustí Kateinyn pas a zvedne si zápěstí k puse a prokousne si ho. Nespouští při tom z Benjamina pohled. Klidný výraz a pohled, kterým mu naznačuje, že je v tuhle chvíli nad věcí, je možná horší, než všechny vyhrůžky, či posměšky. K tomuhle se, ale on nemá důvod ani povahu snižovat. Ve chvíli, kdy si prokousne zápěstí ucítí, ostrou bolest v obou rukách a musí se přemoci, aby nevykřikl. Bolestný výdech, ovšem nezadrží. Přesto, ještě stihne Kate podržet krvácející ranku u pusy a přinutit spolknout pár kapek jeho krve. Nedělá to v tu chvíli, ale kvůli Benjaminovi, ale kvůli Kate. "Uklízí" tak "spoušť", kterou na jejím krku napáchal Klausem ovlivněný upír. Když dosáhne svého, ucítí, ostrou bolest i v botách a vnímá, že jeho stabilita je značně ohrožená. I s Kate kousek couvne, protože za sebou tuší stěnu. Ve chvíli, kdy ucítí žár na zádech, povolí Kateino sevření a opře se zády o stěnu za sebou. Plameny uhasí a jeho kosti se téměř okamžitě zahojí. Kate má, ovšem možnost od něj utéct. Na moment, než odezní bolest po zlámaných kostech s výdechem zavře oči.*

Poèet pøíspìvkù : 175 Join date : 01. 09. 14

(Přimhouří oči při Elijahovo slovech. Jeho věta mohla mít mnoho významů. Buď si Elijah opravdu myslel, že se mu podaří Kate zabít nebo myslel, že jí zklame jinými činy. Nenechal se tím, ale nijak vykolejit. Jeho slova pro něj nic neznamenala. Byl to upír, monstrum, nechutnost, které je potřeba se zbavit. Rozmáčknout jako švába a zakopat hluboko do země, aby si na něm smlsl hmyz.) Pozdě, to už se stalo. (Pronese klidně. Kate opravdu už dávno zklamal. Tím, jak se choval k její matce, k jeho sestře. Svými činy. Už teď si o něm Kate myslí to nejhorší. Nejspíš by vyletěl z kůže po Elijahovo upozornění, že jí dá svou krev. Stále je vzteky bez sebe a tohle ho vytočí ještě více. Nebál se, že by se Kate stala upírem, kdyby jí náhodou Elijah přeci jen zabil. On totiž věděl něco, co Elijah ne. Kate byla chráněná kouzlem díky Sophie. A i kdyby nebyla, tak by jí klidně na poslední chvíli ochránil stejně jako Genevieve. Chvilku trvá, než se Elijahovi začnou lámat kosti a tak nepředešel tomu, aby nedal Elijah Kate svou krev. Pozoruje Elijaha, jak couvá s Kate a pak uvidí plameny na jeho zádech. Tohle musela udělat Kate. Sice mu tím neublíží, ale rozptýlit ho dokázala. Přejde ke Kate, chytne jí za paži a postrčí za sebe. Pak přejde ještě o něco blíže k Elijahovi a probodne ho pohledem.) Myslím, že tohle je konečná. (Nedovolí rozhodně, aby tahle zrůda ještě jakkoliv ublížila jeho dceři, i kdyby při tom měl umřít sám. Ale on neumře. Ví to. Má dost síly a Elijah je jistě trochu oslabený z bolesti před chvílí. Zvedne lehce ruku a Elijahovi se začnou vařit vnitřnosti v těle. A tohle byl samozřejmě jen začátek. Aniž by se přestal soustředit na první kouzlo, začne Elijahovi provádět aneurisma. Tohle vše by nejspíš Původního normálně nezastavilo, jenže on nebyl zas normální čaroděj. Měl neskutečnou sílu, a proto prováděl Elijahovi neskutečnou bolest. Jak se mu tak vaří vnitřnosti v těle, začne se mu hrnout do pusy jeho vlastní krev.)

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Elijah se mýlil v tom, že by ji teď Benjamin mohl nějak zklamat. Zklamal ji už dávno, když se dozvěděla celou pravdu o svých rodičích. Ale věděla, jak moc je silný a že aspoň v tomhle ji ochránit dokáže. I když na chvíli se zalekla při té zmínce o krvi. Že by z ní chtěl udělat upíra? Zvládl by ji Benjamin před tím ochránit? Ale neměla čas se tím zabývat, soustředila se na to kouzlo. Proto ani tolik nevnímala, co dělal. Nevšimla si, jak si nakousl ruku a proto ani nečekala jeho nakousnuté zápěstí u svojí pusy a omylem trochu spolkla. Naštěstí akorát v tu chvíli ho zapálila, takže ji to nevyrušila z koncentrace. Pak už cítila, že jeho sevření povolilo. Neváhala ani vteřinku a udělala krok dopředu, aby byla dál od něj. Benjamin ji stejně postrčil za sebe, proti čemuž neprotestovala. Schovala se za ním a podívala se na Elijaha. Přímo z první řady sledovala. co mu dělal. Necítila výčitky svědomí, on chtěl před chvíli zabít ji, jeho zabít nemohli, tak aspoň může trpět.*

Předmět: Re: Marcel´s Garden Sat Jan 10, 2015 8:32 pm

*Sleduje Benjamina a tak zachytí jeho krátký zájem, který u něj probudil svou poznámkou. Cítil zvláštní zadostiučinění.* Zdá se, že jsi na to hrdý. *Odvětí, po té, co Benjamin se svým klidem odpoví na jeho poznámku.* Rodina pro tebe nic neznamená. *Z jeho strany je to konstatování. Benjamin ho o opaku nepřesvědčí ani tím, co dnes udělal. Nenahradí a nezachrání to nic, co udělal v minulosti.* Jsi mnohem horší, než většina upírů, kterými tolik pohrdáš. *Poví mu svůj názor. Pak už nemá moc možností a ani už nechce. V jeho pohledu je zcela zbytečné Benjaminovi něco říkat, ale přesto si to nemohl odpustit. Když se po je ho malé nepozornosti podaří Kate utéct z jeho dosahu, krátce na ni pohlédne, všimne si, že její rána na krku se pomalu a jistě ztrácí. Navzdory jeho situaci vypadá v tu chvíli docela spokojeně. Stejný pohled vrhne po Benjaminovi, když si neodpustí svou poznámku. Možná je v tuhle chvíli v nevýhodě, ale jen proto, že to sám chce. Benjamin ho zabít nemůže a vidí na něm, jak moc ho to užírá. Krátce se ušklíbne a zavrtí hlavou.* Nemyslím si. *Ujistí Bena. Nevypadá jako někdo, poražený v nevýhodě. Spíše působí dojmem vítěze. I když tuší, že příštích pár chvil pro něj nebude právě příjemných. Sotva se dá do pořádku a je připravený na potenciální další kolo, Benjamin na něj zaútočí pomocí magie. Následně v nitru ucítí spalující žár. Opře se zády znovu o stěnu a na malou chvilku pocítí nepatrnou úlevu z chladného kamene. Na dlouho mu to nepomůže. Krátce na to ucítí nesnesitelnou bolest ve své hlavě, a potom znovu a znovu. Zkřiví tvář bolesti a ztěžka vydechne. Paže mu samy vystřeli vzhůru k hlavě. Chytne si ji do dlaní. Kdyby to bylo chvilkové zvládl by to, ale opakuje se to stále dokola. Nemá ani chviličku možnost nějak zareagovat. Přivře oči, jako by to mohlo pomoci, ale zbytečně. Krátce na to ucítí v puse chuť krve. Dopadne před Benjamina na kolena a krev mu vyprskne na jeho boty i nohavice kalhot. Předkloní se a zapře se o zem levou dlaní a pravou rukou si drží hlavu. Snaží se, co nejvíc ztlumit projevy bolesti.*

Poèet pøíspìvkù : 175 Join date : 01. 09. 14

(Na Elijahovo další slova nijak nereaguje. Nebude se tady svěřovat téhle ohavnosti, která je naprosto proti přírodě. Celou svou podstatou nenáviděl upíry a cítil k nim odpor. Neměl rád ani vlkodlaky, ale oni aspoň byli součástí přírody. Nejsou tvořeni, ale rozeni stejně jako čarodějové a čarodějky. Elijah neměl pravdu v tom, že rodina pro něj nic neznamená. Znamenala pro něj vlastně hodně, ale nedával to najevo. Choval se ke své sestře hrozně, věděl to, i když si to sám vždycky nějak odůvodnil. Ne, nebude tady něco takového řešit s upírem. Dívá se na Elijaha a neujde mu, že na osobu, která před chvílí chtěla zabít jeho dceru a nepovedlo se mu to působí klidně, až moc klidně. Jako by dosáhl něčeho, co jemu uniká. A doopravdy mu celá tahle podstat unikala. Neřeší to, protože teď se jen soustředí na to, aby tenhle zmetek nemohl ublížit Kate a trpěl. Bude trpět teď a bude trpět i pak. Tenhle taj pro Elijaha a Klause nedopadne dobře. Už jakmile vešel dovnitř, rozhodl se naprosto změnit své plány. Měl v plánu zabít Francescu a její bratry, ale teď to přehodnotil. Rozhodl se ještě využít jejich služby a až pak je zabije, protože nikdo kdo sáhne na jeho krev nezůstane bez trestu. Pohled na trpícího Elijaha se mu rozhodně líbí. Kdyby mohl nejspíše by ho zabil na místě, i když by tím naprosto narušil svůj plán. Jakmile je Elijah na zemi, skloní pohled a usměje se.) Víš k čemu tohle místo vůbec slouží? Co tady prováděl Marcel? Pokud ne, rád ti to ukážu. (Stále na Elijaha nechává působit svou moc. Pootočí hlavu do strany, kde leží na zemi dva železné kolíky. Pak otočí svůj pohled opět na Elijaha, pomocí magie ho zvedne na nohy a přišpendlí ke zdi. Mávne rukou těm kolíkům, ty se zvednou do výšky a pak se rozletí přímo k Elijahovi, prorazí mu silně hruď a zabodnou se až do zdi. Pak se konečně otočí ke své dceři a přestane magií působit na Elijaha.) Myslím, že je čas jít. (Teď a tady se rozhodně nebude ptát, jak jí je. Nebude si tady s ní povídat o ničem před Elijahem. Rukou jí naznačí, aby šla první. Když se Kate rozejde k východu, udělá to samé. Jenže jeho odchodem rozhodně s Elijahem neskončil. Ještě než udělá první krok vpřed, zaměří svou sílu na cihly, které jsou různě pohozené u zdi. Ty se začnou zvedat do výšky a přesouvat k Elijahovi. Cihly se začnou skládat na sebe přímo kolem jeho těla a zazdí ho tam. Pokud se nevysvobodí sám, určitě ho vysvobodí někdo jiný, nejspíš jeho bratříček. Tomu teď bylo naprosto jedno. Když vyjdou ven, už je mnohem klidnější. Jeho moc je zas plně pod kontrolou, ale stále je naštvaný.)

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Už při Elijahových slovech jí došlo, že se v jedné věci mýlí. Na rodině mu záleželo, jinak by tu nebyl. I když zároveň svoji rodinu ničil svým chováním. Ukázkovější problémovou rodinu by člověk jenom těžko hledal. I když teď by to byl zajímavý rodinný obrázek, jak sledovala tátu, jak mučí upíra, který ji chtěl před chvíli zabít. Necítila k Elijahovi žádnou lítost, ale ani si to sledování neužívala. Proste se nad něj dívala chladně, bez náznaku emocí. Trochu pozvedla obočí, až když se Benjamin zmíní o tom, co tady prováděl Marcel upírům. Probudila se její zvědavost, který chtěla zjistit, co se tady dělo. Dívala se, jak se Elijah kouzem zvedl a jak nakonec skončil přikolíkovaný ke zdi. Trochu nakrčila čelo, když si dávala dohromady, co se tu dělo. On je tady takhle nechával? To byl nějaký druh vězení? Z jejích myšlenek ji vytrhne Benjamin, když se zmíní od odchodu. Vydala se k východu a cestou se ještě jednou ohlédla. Uviděla, jak se kolem Elijaha staví cihly. Takže to bylo vážně vězení, i když si nebyla jistá, jak moc je dokáží ty cihly zadržet. Ale pak už pokračovala v cestě ven. Nadechla se čerstvého vzduchu a byla vážně ráda, že se z toho dostala. A to díky svému otci. Otočila hlavu a podívala se na něj.* Díky, že jsi mě zachránil.

Předmět: Re: Marcel´s Garden Sat Jan 10, 2015 10:00 pm

*Bylo mu naprosto jasné, že toho od Benjamina už moc neuslyší. Nepřekvapí ho to. Nikdy ani za dalších tisíc i více let by s tímhle čarodějem nenašel společnou řeč. Navíc by o to nestál. Naprosto jím opovrhuje, ať si o sobě Benjamin myslí, co chce. Přetrpí Benjaminovo mučení, chvílemi ho snáší lépe, chvílemi hůře. Jeho motivace je ovšem velká. Navíc chce Benjaminovi dopřát ten pocit, že vyhrál. Sice slyší jeho otázku, ale k odpovědi nemá v tuhle chvíli sílu. Silná nepřestávající bolest v hlavě ho dostatečně zaměstnává. Najednou ovšem cítí, že se vznáší. Tuhle výhodu čarodějům z části trošku závidí, ale přes všechnu bolest otevře oči, ale nesleduje Benjamina, jen to, co zamýšlí. Bolest, kterou mu následně způsobí rezavé kolíky je silná a ostrá, ale ve srovnání s tím, co mu působila čarodějova magie je to procházka růžovou zahradou. Ani kolíky, ani kobka z cihel, kterou kolem něj Benjamin navrství ho na dlouho nezastaví. Naslouchá i přes zeď vzdalujícím se krokům těch dvou. Hned jakmile dozní, a on trochu vydechne, začne pracovat na svém vysvobození. Zatne silně čelist, aby ztlumil bolestné výdechy, když si nechá kolíky projít tělem aby se jich tak zbavil. Zůstanou tak ve zdi za ním. Rozbít následně cihly je pro něj hračka. Jako by byly papírové. Když se po pár minutách konečně dostane ven přelétne očima okolí a chvilku naslouchá. Už je všude klid a ticho. Vytáhne z náprsní kapsy saka telefon. Naštěstí přežil. Pošle bratrovi zprávu podle domluvy.*

kód:: Benjamin dorazil. Zachránil Kate. Odešli spolu před pár minutami. Mám, ještě něco udělat?

*Zprávu odešle. Po té chvilku sleduje telefon v očekávání Klausovy odpovědi. Když při tom zkontroluje svůj zevnějšek, usoudí, že takhle mezi lidi nebude moct vyjít, což mu dvakrát nevyhovuje. Teď už s tím, ale nic neudělá.*

Předmět: Re: Marcel´s Garden Sat Jan 10, 2015 10:09 pm

Správa od Klausa pre Elijaha:

kód:: Myslím, že to na dnes stačí a všetko vyšlo tak, ako malo.

Předmět: Re: Marcel´s Garden Sat Jan 10, 2015 10:24 pm

*Klausova odpověď na sebe nenechá dlouho čekat. Když mu zpráva přijde, drží telefon v ruce a tak si v rychlosti přečte, co mu Klaus píše. Když zaznamená, že vše proběhlo tak, jak mělo. Slabě si pro sebe kývne hlavou. Schová telefon zpátky do kapsy. Místo toho, aby zamířil zpátky do sídla, vydá se upíří rychlostí do domu s plantáží. Chce před návratem zkulturnit a dát Klausovi čas, aby mohl vyřídit s Genevieve vše potřebné.*

Poèet pøíspìvkù : 175 Join date : 01. 09. 14

(Hlavu má plnou myšlenek, i když už jsou venku a Kate nehrozí žádné nebezpečí, alespoň pro teď. Vždy jí v tomhle městě mohlo hrozit nějaké nebezpečí a obzvlášť, když je on její otec. Chce se za tohle rozhodně pomstít. Vlastně už měl s Elijahem své plány, ale teď je jen trochu upraví. Z myšlenek ho vytrhne Katein hlas. Podívá se na ni a lehce se pousměje, upřímně se pousměje.) Nemusíš děkovat. Tohle je samozřejmost. Jsi má dcera a ať už si o mě myslíš, co chceš, ať už mě nenávidíš sebevíc, tak bych nikdy nedopustil, aby ti někdo ublížil. I když prakticky vzato by jsi stejně neumřela, kdyby tě zabil. Ani by ses neproměnila v upíra. Jsi chráněna kouzlem. Ale jak vidíš, tak jsem stejně přišel. (Uhne pohledem a podívá se před sebe. Zajímalo by ho, kde je právě teď Klaus a hlavně, kde je Genevieve. Je si jistý, že i když je Genevieve bez moci, tak by udělala cokoliv, aby zachránila Kate. Napadá ho jedno místo, kam mohla jít, ale tam Benjamin nepůjde s Kate. Opět se podívá na Kate.) Vezmu tě k sobě teď. Pojď. (Pomalým krokem se rozejde směrem k sobě domů. Po chvilce si uvědomí, že je vlastně od krve. Rozepne si sako a vyhodí do nejbližšího koše. Košili má naštěstí čistou a kalhoty jen lehce postříkané krví, ale protože jsou tmavé, tak ani nejde poznat od čeho jsou ty skvrny.)

Poèet pøíspìvkù : 341 Join date : 20. 08. 14

*Bylo trochu zvláštní vidět, jak se pousmál. Nebyla si jistá, jestli při těch několika jejich setkání se vůbec někdy pousmál. Ale ten poloúsměv mu oplatila.* Popravdě jsem nějak netušila, co od tebe čekat. Ale doufala jsem, že tam přijdeš. I když taky jsem nevěděla, jestli se vůbec někdo dozví včas,c co se děje. Ti upíři mě unesli z jedné uličky a vzali mi mobil, takže - *Uprostřed věty se zarazila. Původně chtěla říct, že neměla jak dát někomu vědět, ale pak si uvědomila, že ten mobil pořád nemá.* Sakra, ten mobil má nejspíš pořád jeden z těch upírů... *Ale nechtělo se jí tam moc vracet se. Při jejím štěstí by se zrovna Elijah dostal z toho cihlového vězení. A i kdyby tam nebyl, tak by se jí nechtělo probírat kapsy mrtvým upírům. Až teď si uvědomila, že když kolem nich procházeli, tak vlastně byli mrtví. Její výraz se teď změnil, po úsměvu nebylo ani památky. Tohle bylo poprvé, co byla u nějaké mrtvoly. Ale nelitovala je, pomáhali při pokusu o jejím zabití. Zasloužili si to a bylo to nutné. Ale přesto to bylo takové až moc definitivní. Při svých myšlenkách sotva zaslechla, co řekl, ale přesto sotva znatelně přikývla a šla vedle něho. Ale už nevnímala, jak si sundal sako. Ona taky byla od krve, její mikina byla trochu zakrvácená, ale ona by ji stejně nevyhodila. Raději to vydrží nějak na kolej a pak ji v prádelně vypere.*

» Garden house with green houses
» Marcel Gerard
» Marcel Gerard
» Marcel's and Davina's Flat