Marcel´s Garden

*Ze sídla sem dorazí poměrně rychle. Spěchá, protože musí být uvnitř, než jeho sestra provede kouzlo. Jakmile je to tedy možné, použije upíří rychlost. Chvilku zůstane stát u vchodu a kouká dovnitř. Již je tma, takže může poděkovat svým nadlidským smyslům, že mu nedělá problém prohlédnout si tohle místo. Nenapadlo jej, že se sem bude muset ještě někdy vracet po té, co zde musel trávit čas nejprve s Kate a pak se k nim přidal Benjamin. Má před sebou výhled zrovna na místo, kde se střetli. I dnes je zde kvůli svému bratrovi. Vybral si tohle místo jako své útočiště. Chce zde přečkat, než z něj vyprchá bratrův jed, aby pod vlivem halucinací někoho neohrozil.
Pokračuje dále. Nejprve si zdejší místo projde, aby se ujistil, že je zde sám. Když nikoho neobjeví, posadí se na jedno místo blíže ke vchodu. Chce mít přehled, jestli se zde nikdo nechystá, ale zároveň je dobře schovaný, aby si ho nikdo hned nevšiml. Čeká po té na zprávu od Alisey, které se dočká zhruba do hodiny od chvíle, co jí psal. Trochu si pak oddechne. To hlídání ho v tomhle stavu dost vyčerpává.
Cítí se fyzicky stále hůře. Chvíli horko, chvíli zima. Cítí, jak se jeho kůže matně leskne potem. Vnímá únavu, která mu sedá na víčka a má problém nechat oči otevřené.
Když jsou zahrady "v bezpečí", rozhodne se změnit místo svého pobytu. Zvedne se a zamíří hlouběji. Nyní má opačný cíl. Být co nejdál od všech. Hledá něco, kde by přečkal noc. Nakonec se posadí na zem u jedné zdi. Nejprve si sundá sako a použije ho jako polštář pod hlavu. Zůstane v polosedě, lépe se mu tak dýchá.
Během noci upadne do neklidného spánku, ze kterého se často probouzí a rozhlíží se okolo sebe. Má pocit, že slyší zvláštní zvuky a stíny kolem něj také vypadají méně realističtěji. Slabě blouzní kvůli horečce. Témě ř celou noc ho trápí jeden sen. Nachází se v hlubokém temném lese. Je sám, ale slyší neustále volání svého bratra a on ho v tom snu, v tom lese chce, potřebuje najít. Vždy se za ním vydá, ale les je stále stejně pustý, temný a nekončící. Bratrův hlas chvílemi slábne nebo sílí. Nikdy se k němu nedostane natolik, aby jej třeba, jen zahlédl. Je to jeden z těch snů, který se vždy vrátí, jakmile zavře oči po té, co chvíli kouká a zkoumá místo kolem sebe. Moc si díky tomu neodpočine.
Mimoto vnímá, že má stále větší žízeň. Žádnou krev si sem ale nevzal. Musí tedy přečkat bez ní.
Jestli vyčerpáním nebo horečkou, jeho spánek se prohloubí až k ránu, kdy se do zahrady začne vkrádat více denního světla.*

(Byl čas na to, aby se setkala se svým synem Elijahem. Našla ho snadno, ale trochu ji překvapilo místo, kde byl. Na tom místě setrval celou noc a i teď tam stále je. Co mohl pohledávat zrovna na takovém pozemku? Zjistí to. Má za ním stejně namířeno a upřímně jí bylo jedno, kam by měla jít. Dorazí až k Marcelově zahradě, ale ihned z toho místa ucítí magii. Jako by snad někdo nechtěl, aby se Elijah dostal ven. Bylo to jediné možné vysvětlení a potvrdilo se jí, když se zastavila na hranici mezi vchodem a vnitřkem sklepení. Povytáhne obočí, přiloží ruku na veřeje vchodu a něco si zamumlá. Zavřela při tom oči, a když je otevřela, musela se usmát. To kouzlo má na svědomí její dcera Alisea. Myslela si, že je navždy ztracená, ale ona je teď tady. Taky si s ní bude muset promluvit, ale to nechává až na později. Odříká znovu nějaké kouzlo a na její dlani se objeví malá ranka, přiloží svou dlaň znovu na veřeje a zase něco mumlá pod vousy. Netrvá dlouho a kouzlo se za mohutného jiskření zruší a ona může vstoupit. Ranku na dlani si ihned vyléčí. Jde dál do útrob té budovy.) Synu, vím, že jsi tady. Nemyslíš, že by byla slušnost si pohovořit se svou matkou? (Čeká, odkud přijde odezva. Ale zároveň je i připravená. Přes Esther Elijah rozhodně neprojde a zároveň na ni jen těžko zaútočí.)

*Když se trhnutím probudí, je už světlo. Dívá se do prostoru před sebe a poslouchá. Není si v první chvíli jistý, jestli to byl opět jeden z jeho snů nebo skutečně slyšel něčí kroky. Přes zrychlený tlukot svého srdce slyší trochu zkresleně a chvilku trvá, než se mu vyjasní jeho z prvu rozmazaný výhled. Zírá chvíli před sebe, ale jako naschvál je nyní ticho. Zvedne ruku a hřbetem paže si do košile otře mokré čelo. Těžce polkne, protože má vyprahlo v hrdle.
Jelikož je ticho, předpokládá, že se mu to zdá a tak si znovu opře hlavu o zeď za sebou. Nechce se mu vstávat ani vynakládat jinou tělesnou aktivitu, která není nezbytně nutná. Podívá se na čas. Má za sebou ani ne polovinu doby. Tedy předpokládá, že ta horší část ho teprve čeká. Dosud natažené nohy nyní pokrčí v kolenou. Na moment zavře oči, ale pak je znovu otevře a dívá se někam před sebe. Ať chce nebo ne jeho myšlenky se samy vracejí k jeho setkání s Klausem. Nejraději by na to všechno zapomněl, ale je si vědomý, že takové štěstí mít nebude. Bratrová obvinění se ho hluboce dotkly. Nejspíše na ně nikdy nezapomene. Jako by svůj vztah, který nyní s Hayley má po bratrově smrti plánoval. Zabublá v něm zlost nad těmito Klausovými úvahami. Zamračí se nad tím. Myšlenky na Hayley ho, ale trochu uklidní, ukolébají do klidu. Hayley teď pro něj znamená jediné štěstí a radost, kterou má. Když je s ní nebo tehdy, kdy u ní prodlévá ve svých myšlenkách se dokáže radovat z života, ze své existence. Přináší mu do života světlo. Je pro něj jednou z nejdůležitějších osob. Ona a Hope, její dcera. Ne proto, že by jí chtěl být otcem, jak ho obvinil Klaus. Po bratrově smrti, ale byla tím jediným, co po bratrovi zůstalo, a co mu dalo důvod žít a upnout k někomu své prázdné nitro, které po mrtvém bratrovi zůstalo. Hope pro něj vždy zůstane dcerou Hayley a Niklause a to by se nikdy nepokusil měnit.
Klaus je, ale zpět. Ještě si to tak zcela neuvědomuje. Neměl moc času nad tím přemýšlet, než ho nakazil svým jedem a znepříjemnil mu tak svou existenci. Jen krátce mu proběhne hlavou, co bude teď. Ani trochu se mu bratrovo jednání, chování nelíbilo. Obává se dalších komplikací. Niklaus, Esther...
Jako by nositelka druhého jména slyšela jeho myšlenky nebo se stala výplodem jeho choré mysli, zaslechne její hlas. Chvilku nechápavě a dost nevěřícně poslouchá a vnímá význam těch slov. Jeho matka teď a tady?! Nechce se mu věřit, že je tady. Předpokládá, že to bude jedna z jeho vzpomínek či myšlenek proměněných v halucinaci. Nic a nikdo ale nepřichází, když dál sedí teď nehnutě a napíná své smysly. Díky tomu k němu dolehne slabý tlukot srdce, které pohání krev. Jen ta myšlenka v něm probudí ještě větší žízeň a touhu po krvi. Přijde mu to až moc živé.
Začne si pohrávat s myšlenkou, že to nebude výplod jeho fantazie, ale skutečnost. To vědomí je pro něj ještě horší. Nechce se v tomhle stavu setkat s nikým a už vůbec ne se svou matkou. Jeho čelo se opět už podruhé krátce po sobě pokryje vráskami, když se nelibě zamračí. Nejraději by ji poslal pryč, ale je si jistý, že by to k ničemu nebylo. Ještě chvilku sedí a sbírá síly. Pak se trochu s obtížemi postaví na nohy. Sakem se nezdržuje. Povolí si ještě více úzel na kravatě, přetáhne si ji pak přes hlavu a odloží k saku. Nechá si jen košili. Prohrábne si prsty své mokré vlasy a vydá se opatrně za hlasem. Naslouchá a díky tlukotu srdce a nyní i tichému dýchání si ji najde. Brzy ji uvidí stát před sebou v celé své kráse a dokonalosti. Vypadá stále stejně, tak jak si ji pamatuje z té doby, kdy ještě byli lidé, i potom, co z nich udělala upíry, a i tu krátkou dobu, co spolu pobyli v Mystic Falls.
Momentálně je pro něj příliš náročné přemýšlet nad tím vším, co jim udělala, co k ní cítí. Jeho mysl je otupělá.
Chvilku na ni zírá a trochu zrychleně namáhavě dýchá. Ta chůze jej vysiluje. Jak si ji prohlíží zastaví se na moment na její krční tepně. Cítí, jak moc touží po troše krve. Tohle, ale má prozatím pod kontrolou. Nyní má jednu ze svých světlejších chvilek.*
Matko...?! *Osloví ji unaveným hlasem, i když se to snaží nedat znát. Pohlédne jí do očí. Jeho výraz je prázdný. Nevypadá vůbec dobře na původního upíra.* Nevybrala sis zrovna nejlepší dobu pro setkání... *Dodá. Je to navzdory všemu i jakési varování, aby se držela dál a byla pozorná.* Co chceš? *Zeptá se jí. Nezdá se, že by byl z její přítomnosti nějak překvapený.*

(Konečně se dočká jeho přítomnosti. Prohlédne si ho od hlavy až k patě. Nevypadá dobře. Pozná, že v něm koluje jistě vlkodlačí jed, který mu způsobuje takovýto stav. Věděla samozřejmě o to, že někdo musel vyzradit její plány s Klausem jejím dětem. Věděla, že to byl Lorent, protože o tom nikdo jiný nevěděl. S ním si tuhle jeho neposlušnost ještě vyřídí. Klaus byl teď momentálně ve svém vlastním těle. Kdyby se jí podařilo přesunout ho do toho vlkodlaka, jak měla původně v plánu, bylo by tohle všechno jednodušší. Ale to nevadí. Poradí si s touto situací, i když se jí ztížila. Její dcera rozhodně taky dělá problémy. Ale všechno popořadě. Teď je na řadě Elijah.) Tohle ti udělal tvůj bratr Niklaus, že? (Prohlédla si Elijaha, skoro ho až propalovala pohledem. Pak se rozhodla, že k němu přistoupí blíž. Ví, že ho dráždí, že má chuť se do ní zakousnout. Ona se toho ale nebojí, protože by se Elijah se zlou potázal, kdyby si to zkusil. Přišla k němu, natáhla svou paži a pohladila svého syna po tváři. Elijah mohl cítit, jak horečka ustupuje, udělalo se mu lépe, ale jed z něj tímhle způsobem samozřejmě dostat nedokázala. Jen mu zmírnila příznaky.) Myslím, že teď ta naše rozmluva bude o něco lepší. (Odstoupí od něj o pár kroků) Elijahu, synu, už jistě víš, o co se snažím. Snažím se všem svým dětem dát nový život. Přišla jsem tím pádem i za tebou s nabídkou, kterou jsem předestřela již tvým sourozencům. Přijmi nové tělo, Elijahu, očisti se od všeho, co jsi kdy napáchal. Vím, že tebe tyhle věci ničí. Vím to víc, než si vůbec dokážeš připustit. Tohle není život pro tebe. Nikdy jsi neměl být upírem a já se ti omlouvám, že jsem z tebe tohle udělala. Ale teď máš šanci žít znovu, lépe. (Svůj proslov říkala velice naléhavě. DObře věděla, co udělá, když Elijah souhlasit nebude, připomene mu to. Připomene mu to všechno. To, jak zabil Tatiu, Celeste a další. A pak to vše vytěsnil a uzamkl do svých červených dveří, aby ho to nemohlo tížit. Čeká na jeho vyjádření.)

*Nastane okamžik, kdy si jeden druhého navzájem přeměřují. Přijde mu to zvláštní, vidět tady před sebou opět svou matku aniž by se ji čas nějak dotknul. Vypadá stále stejně, což ho nutí vracet se v myšlenkách do dávné minulosti. Je to to první, co ho napadá. Jedna jeho část si v tu chvíli přeje vrátit čas do těch dob, kdy bylo všechno prosté, jednoduché. Nekomplikované nadpřirozenem, kouzly, magií. Jenže už si tím vším prošel až do téhle doby a nyní se nachází v místě a čase, které je pro něj navzdory všemu jedním z nejkrásnějších a nejšťastnějších období. Nemohl by o něj přijít. Z lehkého zamyšlení jej proberou matčina slova. Zaostří na ni svůj kalný pohled, a mírně je přimhouří, protože i tek ji vidí jako v mlze. Cítí, že se jeho tvář leskne potem. Z jejich slov pochopí, že si docela lehce domyslela důvod, proč je na tom tak, jak je. Místo odpovědi uhne pohledem a sklopí ho níže. Raději se nechce o Niklausovi nyní bavit ani o tom, co proběhlo při jejich setkání. Obtížně polkne, ale ovládá se. Přítomnost Esther je natolik rozptyluje, že svou žízeň docela dobře potlačuje. Když zaznamená z její strany pohyb, rychle k ní znovu vzhlédne. V očích má nejistotu a němou otázku. Neví, co od ní může čekat. Ačkoliv je to jejich matka, udělala tolik věcí, díky kterých ztratila jeho důvěru. Je pro něj těžké vidět tuhle tvář a být si vědomý, čeho všeho je schopna, aby dosáhla svého, aby bylo po jejím.
Ostražitě ji pozoruje, když se k němu přibližuje. Zůstane, ale stát, neuhne, protože by to pokládal za slabost a nechce, aby bylo vidět, že si v její přítomnosti není jistý, co udělá. Při jejím doteku sebou mírně trhne, ale neodtáhne se. I když je mu její dotek svým způsobem nepříjemný, protože se proti němu jeho nitro bouří a protestuje, potom všem, co jim udělala, úlevu, kterou díky němu na druhou stranu pociťuje nemůže přehlédnout. Zavře na chvilku oči, aby v nich Esther neviděla jeho vnitřní souboj. Neví, jak dlouho ten dotek trvá, ztratí pojem o čase. Jen se cítí o něco lépe. Otevře oči až matka ustoupí. Pohlédne na ni. Slabě přikývne při její poznámce a v očekávání toho, co přijde ji pozoruje a poslouchá. Z části to tuší. Nemýlí se.
I jemu Esther předloží návrh, který by se mohl jevit jako úžásný a spásonosný. Jemu, ale ne. I kdyby to přijal, pro něj by nic z toho, co se stalo nezmizelo. Nikdy by se toho nezbavil. Výčitek i vědomí, co všechno udělali během své dlouhé existence. Musel by svou v očích Esther "novou" existenci začít tím, že "vezme" nebo znemožní život někomu dalšímu. Do konce života by se musel dívat do těch očí, které by byly zároveň jeho. Dívat se na cizí obličej jako na svůj. Tohle mu také přijde naprosto šílené. Připadal by si jako blázen. Něco takového si nedovede představit. Esther mu po celou dobu vidí do tváře a může tak vyčíst, co se mu během její nabídky honí hlavou. Nedokáže v tom vidět nic dobrého.
Když domluví a je řada na jeho odpovědi, zavrtí slabě hlavou.* Já v tvé nabídce nic dobrého, žádné pozitivum nevidím. *Odpoví jí. Jeho hlas je klidný, ale v podtónu je slyšet bolest, smutek, rezignaci, že neexistuje jiný způsob, jak vyřešit tohle všechno.* Pro mě to nic nezmění. Nesmaže nic z mé minulosti. Jen už to nebudu já. Tohle nechci. *Odpoví jí. Je na něm vidět, že to neslyší poprvé a tak už nad tím nejspíše přemýšlel a nyní jsou jeho odpovědi takové jaké jsou.* Udělej smrtelným tohle tělo... *Při tom shlédne z jejich očí dolů na svou hruď, na své nohy a mírně při tom roztáhne paže a zvedne dlaně od sebe a vzhůru.* A nebudu váhat... *Dodá a znovu na ni pohlédne. Jeho výraz je pevný, rozhodný. Paže zase spustí a zůstane na ni koukat. Nemůže pochopit, proč se Esther nikdy nepokusila o něco takového. Z jeho pohledu, to, jen více komplikuje.*

(Zakroutila hlavou, když to Elijah odmítl. věděla, že u něj to bude skoro možná nejtěžší, ale ona věděla něco, co Elijahovi zůstávalo skryto. A rozhodně se to teď nebála použít. On, vždy noblesní, spravedlivý, by se měl dozvědět, že vlastně není o nic lepší než jeho bratr Niklaus. Popravdě, Elijah měl se svou kontrolou opravdu problémy. A to hlavně, když k dané osobě cítil něco víc. Možná by ho mohla přemluvit v tom smyslu, že je v ohrožení jeho sladká Hayley. Možná byla teď hybridem, ale stačilo by jí vytrhnout srdce a byla by mrtvá stejně jako Elijahovy lásky předtím. Elijah rozhodně není bezpečný a Hayley možná vlastně ani netušila, jak nebezpečné je být v jeho přítomnosti. Vlastně to možná netušil ani sám Elijah, protože všechny tyhle zkušenosti on vytěsňoval.) Elijahu, připouštím, že jsem udělala mnoho chyb. Upíři se z vás nikdy stát neměli, pykali jsme za to všichni, i já. Ale teď nabízím možnost, jak to všechno napravit a napravit to chci. (Podívá se na něj tvrdým pohledem, ona bude rozhodně neoblomná.) Dávám vám všem možnost žít nové životy a vy je odmítáte. Ale považte, co všechno byste tím mohli získat. Mohla bych dát nové tělo i Hayley. Oba dva byste mohli žít novým životem. Oprostit se od prokletí Mikaelsonů. Dávám vám tu možnost, neměli byste ji zahazovat. Z vašich těl ta lidská neudělám. Nelze to a nedošlo by k vaší očistě. Stále byste měli na vroubku tolik hříchů. I ty máš své hříchy, Elijahu. Mnohem vážnější, než si dokážeš představit. Ale skrýváš je, skrýváš je uzamčené, protože by pro tebe žal z toho, co jsi, byl až moc silný. Pomohla jsem ti tehdy, chci ti pomoci i teď. Chci tě ode všeho dostat, chci pro tebe šťastný život. Ale mé děti se, jak se zdá, rozhodli, svou matku neposlouchat. Ukážu ti, co jsi provedl, Elijahu. Ukážu ti, co všechno skrýváš. (Chytila ho za hlavu, tentokrát to nebyl tak příjemný dotyk jako předtím. Chtěla zlomit tu pečeť, kterou Elijah dal na své rudé dveře, které pro něj kdysi dávno vytvořila. A tam byla všechna tajemství, všechny smrti, které způsobil a kdyby je tehdy nenechal odplout, asi by z něj nebyl ten, kým je teď. Zničilo by ho to. Ale ona mu teď chce dát tu šanci začít znovu. Ale jak je vidno, nepůjde to snadno, proto teď vypouští všechna jeho tajemství zpod zamčených dveří. Všechny vzpomínky se mu vracejí. Na Tatiu, na Celeste, na všechny ostatní, které se rozhodl uzamknout. Znovu od něj odstoupí.) Synu, stále nechceš přijmout mou nabídku, ani potom ,co víš, co jsi udělal a co jsem pro tebe udělala já, abys nemusel pociťovat tu bolest? Vždycky jsem se starala o své děti, ale jak se zdá, ani jeden z vás to nedokáže ocenit. (Zakroutila hlavou.)

*Nečeká, že by se s Esther mohl pokusit domluvit. V něco takového nevěří. Na to zná svou matku velmi dobře. Je stejně neoblomná a tvrdohlavá, jako zbytek její rodiny. Nejspíše si to neuvědomuje nebo si myslí, že ona jako zakladatelka jejich rodu je v tomhle nejtvrdší a nejsilnější.
Když nad jeho slovy Esther zavrtí hlavou, jeho slabá naděje pohasne. Snadno je to vidět v jeho očích, které ztmavnou a vymizí z ní slabé světlo. Matka splnila jeho očekávání. Vše zůstává stejné, při starém. Dívá se na ni a snaží se odhadnout, co bude dělat. Musela vědět hned, že ji odmítne. Jistě pro něho má připravenou dostatečně silnou motivaci, aby jej přiměla změnit názor. Netuší, že by ho nepřijal nikdy v tomhle životě. Raději zemře, než znovu sloužit pro pokusy jejich matky, kdy ona chce ulevit svému svědomí a je jí jedno, jak toho dosáhne, a jak to ovlivní je ostatní. Už jednou jim vzala jejich životy touhle proměnou. Když se jim podařilo tady a teď něco vybudovat, zasáhla znovu. Znovu je tady a chce jim je zničit. Vše na čem jim záleží, vše milé jejich srdcím. Dokonce se jí podařilo vrazti klín mezi něj a jeho bratra. Tím mu vzala hodně síly, hodně jistoty, na kterou spoléhal celých tisíc let.
Probíhá mu to hlavou zatímco na ni hledí. Jeho pohled o dost ochladne. Když Esther začne mluvit, trochu mu udělá čáru přes rozpočet. Když někdo přizná svou chybu tak mu svým způsobem vezme vítr z plachet a on na toho dotyčného nedokáže být dlouho zlý, naštvaný... Esther nyní uzná své chyby. To oceňuje. V jeho očích se je, ale snaží napravit špatným způsobem a to mu nikdo nevymluví. Jestli toho Esther lituje tak špatným způsobem. Poslouchá ji bez známek, že by její slova na něj nějak působily. Nechávají ho chladným. To, co jim neustále nabízí pro něj není a jeho matka to nechce pochopit. Nutí ho do něčeho, co se mu příčí. Ona nic z toho co udělali nevykonala. Nemusí s tím žít. Ona možná tou změnou uleví svému svědomí, ale jemu to žádnou úlevu nepřinese. Dívá se na ni proto odměřeným, prázdným a zároveň jasně nesouhlasným, odmítavým pohledem. Když se Esther zmíní o Hayley v očích se mu zablýskne. Ano, udeřila na velmi citlivou notu. Hayley je pro něho nejdůležitější v tomhle světě, životě. Esther si je podle všeho dobře vědoma. Jestli se rozhodne proti němu použít Hayley nejspíše nakonec dosáhne svého. Pro něj to, ale nic dobrého nepřinese. Jen ztratí trochu té jistoty co má v tomhle těle, ztratí své já. Bude cizinec, vetřelec v těle, se kterým bude muset být do konce svého života. Neví, co je větší utrpení. Jeho naděje na tohle tělo Esther rozbije svým ujištěním, že není naděje, jak ho zachránit. Na moment uhne pohledem. Sklopí ho k zemi a vyrovnává se s tím faktem. Jestli tohle říká Esther, která by to měla vědět nejlépe, pak to pokládá za pravdu, i když ne definitivní.* A co se změní, když mi vezmeš tuhle podobu, Esther? *Rychle k ní vzhlédne při své otázce. Stoupá v něm podráždění a netrpělivost tohle poslouchat znovu a znovu. Ani si neuvědomí, jak svou matku osloví. Unikne mu to v tom rozhořčení, rozčílení. Když to řekne, zpátky už to nevezme. Říkat téhle ženě matko se mu příčí v hrdle.* To, co se stalo to stejně nezmění. Bude to ve mně až do konce... *Pokračuje o něco mírněji. Oči z ní, ale nespouští. Jako v odpověď nebo potvrzení toho, o čem ví, mu Esther potvrdí, že je toho tolik špatného, co udělal. Snaží se to potlačovat, nemyslet na to a zakrývá to svým vybraným chováním jako nějakou kompenzaci. Poslouchá ji dál a nelíbí se mu, kam míří. Neví sice, co si pro něho přichystala, ale už teď z toho není nadšený. Přimhouří oči a zpozorní. Chce od ní poodstoupit dál, protože ji přestane věřit, ale je příliš pomalý a její dotek, kdy ho chytne za hlavu na něj moc rychlý a nečekaný. Zvedne ruce k těm jejím a chytne ji za ně ve snaze ji od sebe odtrhnout. Ze začátku je docela silný a velmi urputný. Když, ale ve své mysli uvidí znovu a mnohem ostřeji to, co udělal zasáhne ho to tak silně, že jeho odpor značně opadne. Zavře oči a jeho vzpomínky ještě zesílí. Jeho tvář se stáhne v bolestném a dost šokovaném podtónu, protože vidí i něco, čeho si nebyl dodnes vědomý. Ztěžka vydechne, když vidí, že to byl on, kdo zabil Tatiu, protože neovládl svou touhu po krvi. Žilis Klausem v domnění, že ji zabila jejich matka. Teď, když to vidí znovu, i s těmi potlačenými vzpomínkami, které do něj Esther naplno pustila, zní mu to neuvěřitelně, přesto si to vybavuje. Tímhle mu to připomene.
Bolest a výčitky jeho svědomí nebyly ničím ve srovnání s tím, co v něm probudila Esther. Když ho konečně pustí, tak se od ní odtáhne. Otevře oči, ve kterých se mu zalesknou slzy bolesti a beznaděje, protože to v jeho nitru nepolevuje ani potom, co ho Esther pustí. Dívá se na ni nenávistně, zle, že mu tohle způsobuje, ale kdyby jí něco vyčetl, jen by to obrátila proti němu. Ukázala mu, jen to, co udělal sám. Párkrát si ztěžka vydechne, působí mu to bolest a teď už ani neví, co je od Klausova jedu a co je nyní od toho, co pociťuje. Jeho tvář se postupně vyčistí od všech pocitů, které znovu ukryje uvnitř. To on umí. V očích je to, co prožívá uvnitř, ale dobře patrné. Hlavně pro někoho, kdo jej zná, jako třeba Esther. Když k němu promlouvá, už ji téměř nevnímá.* Odejdi... *Požádá ji, protože je jasné, že teď netouží po žádné společnosti a už méně po té její. Je vidět, že se jen stěží drží a ovládá. Paže má podél těla, ale má velmi silně zatnuté pěsti. Jeho pohled je znovu plný nenávisti a zlosti. Teď už od ní poodstoupí. Nespouští ji z přimhouřených očí.*

(Elijah stále odmítal, co že by tak změnilo to, že by měli nová těla? Očistilo by je to, začali by s novým štítem a hlavně, vlastně by to nebyli po genetické stránce Mikaelsonovi, i když by v těch tělech třímala jejich osobnost. Mohli by mít šanci znovu žít a založit rodiny a spokojeně dožít. A ona by se už nemusela strachovat o to, že by se mohla vrátit její sestra Dahlia a všechno zničit, vzít si znovu prvorozeného potomka z další linie Mikaelsonových, i když teď už to nehrozilo od žádného z nich. Aliseyino dítě ale bude muset zemřít, protože ona nebude riskovat příchod Dahlii. Tohle je její velké tajemství. Měla dvojčata. Aliseu a Freyu. Ale Freya byla o něco starší než ALisea a Dahlia si pro ni přišla. Další rána ji čekala, když přišla i o svou dceru Aliseu díky Gedrettě. Ztratila až příliš mnoho. Teď všem chtěla dát šanci a když jim tu šanci dá, ani se nebude muset strachovat o to, že její děti budou mít své potomky. Nebudou to jejich těla, které je budou mít.) Copak ty sám bys nechtěl založit rodinu, Elijahu? (Podívá se na něj tázavě, ale ví, že tomu musí dát čas stejně jako u všech ostatních. Dala mu na výběr a otevřela jeho červené dveře. Snad ELijah pochopí, že přijmou tělo pro něj bude to nejlepší řešení. Jakmile ji požádá o to, aby odešla, nemíní ho neuposlechnout. Ne snad proto, že by to on chtěl, ale proto že ona sama se chystala odejít.) Přemýšlej o mé nabídce, Elijahu. Nevidíme se naposledy. (S těmito slovy se otočí a odejde. Ještě předtím ale zapečetí to kouzlo, které tam předtím vytvořila Alisea. Bylo tam z dobrého důvodu a ona nemíní vypustit Elijaha s halucinacemi na město. Pak zamíří zpět do svého domu se skleníky.)

*Možná kdyby tušil, co k tomuhle úsilí Esther vede, přemýšlel by nad tím a viděl by její snahu v jiném světle. Jelikož, ale nezná její temná tajemství, nevidí v tom nic jiného, než její snahu dosáhnout svého, protože si myslí, že je to nejlepší. Kvůli jejím dojmům to rozhodně nepřijme. Jejich matka už jednou s nejlepším vědomím proměnila své děti v monstra, která pak vytvořila další a další. A ona tomu nijak nemohla zabránit. Pak přišla opět s řešením - zabít je. Ani jednou se neptala na jejich názory. Nezajímalo ji nikdy, co by si přáli nebo nepřáli oni. Byla jejich matka, ale oni tou dobou už byli dospělí.
Nenechá si od ní znovu diktovat, co musí nebo nemusí podstoupit, aby byla spokojená. Zase, jen něco zkouší, bez ohledu na to, jaké to může mít následky. On jí pokusnou krysu - ano tak se na to kvůli tomu dívá - že si Esther plete své děti s laboratorními zvířaty, se kterými si hraje, jak se ji zlíbí a zkouší, co vydrží. Velmi ho tímto jednáním zklamala. Říkat jí to nebude, co si o tom myslí, stejně by ho neposlouchala a nepřikládala k tomu žádnou váhu. Jen se to odráží na jeho chování a přístupu k ní, které během jejího pobytu zde dost ochladlo.
Užasle se na ni podívá, když se ho zeptá na založení rodiny. Zatváří se znechuceně, přivře oči a zavrtí nevěřícně hlavou.* Ty jsi šílená, matko... *Neovládne se a prostě to na ni vypálí, bez varování. V očích se mu zablýskne pobavením nad absurdností, kterou Esther říká.* Tuhle možnost si mi vzala, když jsi ze mně udělala tohle. Upíra, který se musí živit krví, aby mohl "žít".* Rozpřáhne znovu mírně paže. Z jeho hlasu nyní zaznívá potlačovaná bolest a smutek, že něco takového on nikdy nebude mít, a i když to v sobě docela úspěšně potlačuje, protože má dost starostí se svými sourozenci, neznamená to, že by po něčem takovém netoužil. Dal by za tohle hodně. I proto je téměř nepříčetný z toho, že Niklausovi se dostalo takového štěstí a on to nejprve odmítal a nevážil si toho. Sice pak obrátil, ale ani potom to v jeho očích nebylo ono. A teď po jeho návratu mu bude vyčítat, když našel své štěstí s Hayley... Přijde mu to od něho velmi kruté. Nenapadlo jej, že by se od Niklause někdy něčeho takového dočkal. Esther mu to svou otázkou připomněla a dost nehezky oživila.
Připadá mu to směšné, ale jen na začátku, než to na něho dolehne. To jeho výraz znovu pohasne a zůstane tam jakási prázdnota a náznak bolesti. Všechno se to, jen znásobí a spojí s tím, co mu Esther připomene. Výčitky, bolest, tahle beznaděj, kterou si nyní potvrdil z jejích slov. Je toho na něj hodně a má co dělat, aby to ustál.
Sleduje svou matku dál mlčky, po té co jí požádá, aby odešla. Nespouští jí z očí, je v nich dál, jen nenávist, zlost. Zakrývá za nimi svou bolest. Ve chvíli, kdy mu řekne, že má přemýšlet o její nabídce se v jeho výrazu i potom, co mu ukázala promítne jasný náznak odmítnutí. I když ho to uvnitř mučí a ví, že to s jejím odchodem, až zůstane sám, v tichu a klidu, dolehne to na něho ještě více a bude to ještě horší... Kvůli tomuhle svému utrpení by to nepřijal. Tohle, jsou důsledky jeho činů, se kterými se musí vyrovnat, které musí přijmout. Na další slova už nereaguje. Matku by už raději nikdy neviděl, protože ví, že to nebude za příjemných okolností. Dívá se za ní, jak opouští Zahrady. Teprve když si je jistý, že sám, mu zhrdla unikne bolestný výdech. Skloní hlavu níže a koukne k zemi. Po té pevně semkne víčka k sobě. Má dojem, že se mu hlava rozskočí. Nemá představu, jak se s tímhle vyrovná natolik, aby mohl existovat mezi ostatními. Po překonání toho nejhoršího - není si jistý, jak dlouho tam po odchodů Esther ještě stál, se vydá pomalu k východu. Potřebuje zjistit, jestli Esther obnovila kouzlo nebo ne. U východu brzy narazí na neviditelnou bariéru, která mu nedovolí pokračovat. Neznatelně si oddechne. Tím skončí starosti z bezpečností jeho okolí. Je to, jen slabá úleva. Zůstane stát u východu. Jen se opře zády o stěnu za ním a opře si o ni i hlavu. Zavře oči. Ví, že ho čeká ještě několik hodin v tomhle vězení.*

*Od Estheřina odchodu se mu čas neúprosně vlekl. Musel zůstat sám se svou rozbouřenou myslí staronovými vzpomínkami, která v něm jeho matka probudila. Do jeho nitra otrávené bratrovým jedem to byla zhoubná kombinace.
Zůstal blízko vchodu, aby měl nyní, alespoň slabý kontakt s okolím. Jen se svezl po nějaké době podél stěny do sedu. Samota ho teď ničila, protože se tak až příliš zabýval tím, co udělal. Užíralo ho to, hloubalo to v jeho mozku. Neměl jak se tomu zabránit nebo to alespoň zmírnit. V hlavě mu to vířilo jako ve sněhové bouři.
Den pomalu plynul a přicházel večer. Matka jeho horečnaté stavy zmírnila, ale přesto ho chvílemi pronásledovaly výjevy z jeho minulosti. Viděl, jak zabíjí Tatiu, jak z ní saje krev, téměř do poslední kapky a příliš pozdě si uvědomuje, co udělal. Zůstala mu bezvládně viset v náručí a slyšel její srdce velmi slabě tlouct.
Trhnutím se probere ze svého blouznění. Neví, jak dlouho byl zase mimo. Koukne na čas. Už je večer. Z venku na něj kouká tma. Přesto se neprobudil, jen tak. Uslyšel nějaký zvuk. Chvilku nad tím přemýšlí, než mu pomalu dojde, že to byl jeho mobil. Zněl tak vzdáleně a tiše, protože ho nechal v saku, téměř na druhé straně Zahrady.
Jelikož už nic dalšího neslyší, není si jistý, jestli ten zvuk byl skutečný nebo se mu to zdálo. Chvilku nad tím rozjímá, ale aby se o tom ujistil, nezbude mu, než si pro mobil dojít. Zvedne ruku a položí si ji na krk. Slabě si jej promne. Je tak vyprahlý, že by dal cokoliv za trochu krve. Obtížněji polkne. Nakonec ruku spustí a vyškrábe se na nohy. Vydá se nejistým krokem ke svým věcem napříč Zahradou. Stěny se s ním houpou. Podaří se mu tam, ale bez úhony. Sehne se pro sako a vyloví pak z náprsní kapsy mobil. Koukne na displej. Díky tomu se ujistí, že se mu to nezdálo. Přečte si zprávu od Cami. Zprvu ho překvapí, že mu píše zrovna ona, dokud si nepřečte obsah zprávy. Dle jejího obsahu pochopí, že Kieranovo uřknutí dosáhlo maxima a Kieranovi už nezbývá mnoho času. Nepatrně si nad takovým průběhem povzdechne. Kierana si vážil a rád s ním spolupracoval během řešení problémů tohohle města. Ačkoliv byl každý zcela odlišný, na spoustě věcí se dokázali shodnout.
Koukne znovu na hodinky. Zbývá mu ještě několik hodin, kdy tohle místo neopustí, ani kdyby chtěl. Netuší, jak naléhavé to je. Když se zbaví jedu a kouzlo přestane působit, určitě se za Kieranem a Cami v kostele zastaví.*

kód:

Cami, děkuji ti za zprávu. Tvého strýce je mi upřímně líto. Zastavím se za vámi, ale později večer. Teď nemůžu. Netuším, jak je to vážné. Kdybych to nestihl, rozluč se s ním za mě, prosím. Buď opatrná. Elijah.

*Odešle zprávu. Sotva uviděl na displeji Camilleino jméno, tak mu teprve tehdy došlo, že se vůbec neobtěžoval, aby dal Cami vědět, jak to bylo se záchrannou Niklause. Nespokojený sám sebou si povzdechne a zavrtí hlavou.*

*Z časného rána už opět prochází ještě poloprázdnými ulicemi. Když se znovu probudil po té, co znovu připravoval o životy nevinné, propocený a strhaný víc, než po probdělé noci mnohokrát před tím, všiml si, že už se blíží nový den. Další pokusy o spánek proto vzdal. Vstal, dopřál si dlouhou sprchu, oblékl se a opustil neslyšně tiché sídlo. Ani se nesnažil zjistit, jestli je některý z jeho sourozenců doma.
Prochází se ulicemi a hledá něco, kde by mohl najít trochu klidu. Ty výjevy ze snů ho v mysli pronásledují ještě teď, v bdělém stavu. Ani si neuvědomuje, že jeho chůze se postupně mění téměř v úprk. Je po noci mimo. Téměř si neodpočinul a jeho psychika dostává zabrat čím dál tím víc. Neví si sám se sebou rady. Netuší, jak to překonat. Je na to sám. Nepřichází pro něj do úvahy s tím za někým jít. Svěřit se. Vypovídat, aby alespoň trochu ulevil svému svědomí. Nechce nikoho svými problémy zatěžovat. V jeho očích by to byl projev jeho slabosti.
Někteří lidé, které míjí po něm občas divně koukají a tak se rozhodne jít někam, kde bude sám. Chvíli nad tím uvažuje. Napadne ho, že naposledy našel útočiště, když na tom nebyl nejlíp v Zahradách, ještě nedávno patřící Marcelovi. Usoudí, že tam určitě nikoho nepotká a proto tam zamíří.
Když vstoupí dovnitř zpomalí. Zvolní tempo a prochází se tam. Nejprve pozorně naslouchá, jestli zde někdo není. Netouží po žádném nenadálém překvapení. Během zkoumání se dostane i do míst, kde minule musel přetrpět setkání s jeho matkou. Vybavuje si ten rozhovor velmi nejistě. Jako by ho zakrýval mlžný opar. Díky horečce, halucinacím a hybridímu jedu jeho bratra kolujícímu mu v těle nedokáže s určitostí říct, co bylo skutečné, a co výplodem jeho choré mysli. Snaží si to na stejném místě, kde se to událo nyní vybavit. Vzpomenout si. Rád by si ve své hlavě udělal pořádek a pokusil se tak zbavit jeho nočních můr, aby se pak ve dne mohl zabývat podstatnými problémy. Chvíli se prochází. Pak se zastaví a jen tak bloumá očima kolem sebe. Po té se posadí na kámen u jedné stěny. Opře se zády o ní. Zakloní mírně hlavu a opře se o zeď temenem. Chvilku kouká před sebe do prázdna, ale pak oči zavře. Naslouchá tichu, které naruší zvuky kapající vody.*

(Když se pak vrátila, zjistila, že Finn už s Genevieve skončil. Byla si jistá, že nechal práci i vlkodlakům, podle toho, jak vypadal Genin obličej, krk a ruce, na kterých měla drobné ranky od toho, jak ji vlkodlaci řezali do kůže. Teď byla v bezvědomí a ona ji tak mínila nechat, než se znovu neprobere, aby mohly pokračovat. Tentokrát si ji chce vzít na starost sama a pohovořit si. Ona je trpělivá, takže si počká, až se Genevieve probere sama.
Ráno se rozhodla, že je nebude otálet a navštíví znovu svého syna Elijaha. Od té doby, co s ním mluvila, o něm moc neslyšela. Jistě se uzavírá do sebe, protože nechce obtěžovat svými problémy ostatní. Ale pro ni je to jen dobře. Znamenalo to, že ho ještě nikdo nezpracovat a že ona může kout železo, dokud je žhavé. Hodlala toho využít. Hodlala mu znovu připomenout, jak důležité pro něj je, aby přijmul nové tělo a očistil se od těch zrůdností. Ona mu pak klidně pomůže znovu zapomenout na to, co udělal, ale v tuhle chvíli potřebuje, aby se tím hlodal, aby věděl, co jako upír napáchal. Aby to chtěl napravit tím, že přijme nové tělo a už nebude nikdy páchat taková zvěrstva. Našla ho tam, kde s ním mluvila prvně. Zřejmě tam přemýšlel. Je pravda, že to bylo klidné místo a už dávno nesloužilo k tomu, co předtím, protože všichni Marcelovi upíři byli mrtví. A rozhodně si nestačil nadělat novou armádu, kterou by mohl zavírat a zazdívat do této "budovy". Vešla dovnitř a se sebevědomým krokem a ještě jistějším výrazem dorazila až k Elijahovi.) Přemýšlíš, synu? Doufám, že o tom, že přijmeš mou nabídku, protože nemůžeš unést to, co jsi udělal. Ale to by neunesl nikdo. Můžeš se toho všeho ale zbavit. (Položí mu ruku na rameno, jako kdyby mu chtěla být oporou a jemně si ho otočí k sobě.) Chci pro vás jen to nejlepší, Elijahu. Vždycky jsi byl počestný a milující, ale upírství to otočilo proti tobě.

*Snaží si najít něco, co by mu pomohlo zklidnit rozbouřené nitro a výčitky svědomí, které ho pronásledují. Se zavřenýma očima zkouší trochu odpočívat, ale o spánek se nepokouší. Ví, jaký výsledek by to mělo. Znovu by ve svých nočních můrách prožíval to vraždění a svou krvežíznivost. Soustředí se na to kapání a zkouší přijít na to, odkud přichází. Pravidelně pomalu nadechuje a vydechuje vzduch z plic. I tím se zabývá a koncentruje se více na to, než na šílené myšlenky ve své hlavě. Cokoliv než neustále přemýšlet nad těmi hrůznými činy, za které je zodpovědný. Ví, že se toho nikdy nezbaví, ale potřebuje najít protizávaží, které ho bude držet při smyslech, aby z toho tlaku, napětí v hlavě nepřišel o tu trochu zdravého rozumu, co mu ještě za to tisíciletí zůstalo.
Z toho jej vyruší tiché kroky, které zaslechne, jak se přibližují k Zahradám. Nyní přemýšlí, jestli se už definitivně zbláznil, vrátil se do minulosti nebo usnul a tohle je pokračující noční můra. Má tyhle kroky, jejich lehkost, rytmus, ale i jisté sebevědomí, dobře vryté v paměti ještě z minula, ale také z dávné minulosti, kdy je slýchával tak často. Esther. Místo, aby zde našel potřebný klid, tak to vypadá, jen na další noční můru v bdělém stavu. Dnes je ovšem bdělý, pozorný. Dnes jeho mysl neotravuje bratrův jed. Otevře oči ve chvíli, kdy Esther projde do Zahrad a víceméně ji vyhlíží, než k němu dojde. Zůstane sedět, ale narovná se v zádech a zvedne více hlavu. I když se necítí vůbec dobře, nehodlá dopřát matce více svého utrpení, než je nezbytné. Pozoruje ji ostražitě, protože téhle ženě nedůvěřuje ani v nejmenším. Přesto zatím zůstává v klidu. V jeho tváři se usadí odměřenost a chlad, jako by měl před sebou někoho, kým pohrdá, protiví se mu až do morků kostí. Také to tak je. Esther svými činy, tím, co dělá, jak se chová ke svému okolí, v něm probouzí to nejhorší, co si může syn o své matce myslet. Přimhouří soustředěně oči, když Esther promluví. Poslechne si ji a neubrání se nejprve otrávenému a ke konci pobavenému ušklíbnutí nad absurditou jejich slov.* Ty víš, že ne... *Ujistí ji. Nad tím, že by změnil tělo neuvažuje ani v nejmenším. Jistě by to bylo jistým způsobem lákavé, ale ne pro něj. Nikdy by se nesmířil s tím, dívat se na cizí tvář očima, které nejsou jeho. Za tohle mu žádné "výhody", kterými Esther operuje nestojí. Navíc se je matka pokoušela zabít. Nevěří jí. Všechny její pokusy, které na nich zkoušela nikdy nedopadly tak jak měly a měly katastrofální následky.* Toho co jsem udělal se nikdy nezbavím, matko... *Odvětí jí odmítavě, protože tohle je jeden z mála faktů, který za těch tisíc let už přijal. Nikdy to zlo z jeho života nezmizí. Když k němu dojde, dotkne se ho otočí se k ní. Má se před ní stále na pozoru.* Nevybral jsem si to. Nikdo z nás. Donutila si nás k tomu a vidíš, jaké následky to mělo. *Připomene ji minulost, je v tom lehká výtka, ale hlavně argument.* Proč myslíš, že když to teď uděláš znovu, bude to jiné? *Zeptá se jí. Pozvedne při tom obočí. Teprve nyní se zvedne a kousek od ní odstoupí. Esther tak ruka z jeho ramene sklouzne. Sklopí pohled k zemi a poopraví si sako. Po té k ní znovu zvedne hlavu.*

(Věděla, že ho vytrhla z jeho přemýšlivé nálady, ale musela znát jeho stanovisko, i když si byla jistá tím, co jí odpoví. Pokud ale po dnešní rozmluvě odmítne, bude muset přistoupit k mnohem nepříjemnějším věcem. Na Elijaha šla trochu jinak než na Kola. Elijahovi připomněla jeho minulost, zatímco Kolovi ukázala, že může být ohrožena jeho budoucnost. Už od začátku chtěla, aby Kol věděl, že ve hře je samozřejmě taky Genevieve, proto ji vyhledala jako první, aby se tak dostala ke svému synovi. U Elijaha je to jiné, i když by se dalo říct, že výsledek by mohl být stejný. Připomněla mu, co všechno napáchal na svých láskách Tatii a Celeste, připomněla mu tak, co by se mohlo jednoho dne stát Hayley nebo jiné, protože se dozvěděla, že Hayley se má vdávat, což ji tak trochu překazilo to, co původně chtěla. Byla si jistá, že Hayley a alfa místní smečky to dělají právě proto, aby vlkodlaky zbavili jejího vlivu. Ale ona je nedržela násilím. Vyrobila jim prsteny a chtěla po nich loajalitu, ale nechává jim taky volnou ruku. A aby pravdu řekla, nemyslí si, že jsou s ní vlkodlaci nějak nespokojení. Zatím nedělají nic, co by snad nechtěli. A co se týkalo Genevieve, tam to taky nevypadalo, že by se dvakrát ostýchali. Spíš, jako by to dělali rádi. Ale mohla té situace teď využít jinak. Žárlivost. Elijah by se mohl přestat ovládat a udělat Hayley i jejímu snoubenci něco ze žárlivosti. To byla silná pohnutka.) Škoda, mohli jsme si oba dva ulehčit práci. (Odvětí mu, ale samozřejmě ještě neskončila.) Mohli bychom být znovu rodina. Bez Mikaela. To on mě vlastně přesvědčil, abych udělala, co jsem udělala. A já vás chtěla chránit, takže i když jsem věděla, že poruším řád přírody, chtěla jsem vás ochránit. To jsem ale nevěděla, jakou velkou chybu dělám. Nechtěla jsem, aby to dopadlo tak, jak to dopadlo. Ale chci to napravit. Nikdo by neměl žít věčně, synu. Už jen kvůli tomu, co všechno musí takovou osobu trápit v mysli, co všechno jste museli zažít. Když přijmeš nové tělo, už nikdy nebudeš žíznit po krvi a nebudeš se muset bát toho, že znovu ublížíš někomu, koho miluješ. Elijahu, v určitém bodě neovládáš to, kým jsi se stal. Můžeš být sebeušlechtilejší, ale to nestačí, protože stejně zase jednou zabiješ.(Sledovala ho pohledem, kterým ho vlastně tak trochu litovala. Samozřejmě, že ví, že udělala chybu, nikdy neměla svým dětem udělat to, co udělala, ale má zájem to napravit a udělá to, ať už se svolením svých dětí nebo bez nich. Zničí upíry jednou pro vždy.) Neodmítej mou velkorysou nabídku.

*Zná svou matku natolik dobře, že na ní pozná skutečnost, že ji svou odpovědí nepotěšil. Vidí to v její tváři. Svým způsobem mu celá tahle situace s jejich matkou, byla líto. Přál by si s ní vycházet aby byli rodina, jak ona neustále tvrdí. Rodina pro něj byla hodně důležitá a kdyby spolu dovedli všichni v ní vycházet, usnadnilo by mu to jeho existenci. S tím, čím za nimi Esther přišla, ale nesouhlasí a nemůže vyhovět tomu, co žádá. Nelíbí se mu způsob, jakým to chce ona napravit - jak tvrdí. Nelíbí se mu způsoby, které k tomu používá. Vyhrožováním a ubližováním těm, kteří pro ně něco znamenají... Je to jeden z důvodů, proč s matkou nechce mít nic společného. Ta lítost se mu krátce mihne v očích, když na ni kouká, ale dlouho tam nezůstane. Brzy ji zakryje jeho netečnost k tomu, o co se Esther snaží. Sleduje ji a po jejich dalších slovech se neubrání pobavenému uchechtnutí. Skloní hlavu dolů a trochu do strany. Chvilku si prohlíží kousek stěny nedaleko Esther. Zavrtí mírně hlavou. Je jasné z jeho reakce, že ho tím, jak pokračuje nemůže překvapit. Zvedne opět hlavu a odhodlaně se na ni podívá. S nádechem otevře pusu s úmyslem, něco říct, ale Esther pokračuje a tak s výdechem pusu zavře, a jen poslouchá. Neslyší od ní nic nového. Ví, že za tohle, co z nich je jsou zodpovědní oba jejich rodiče. Oba se k nim po té, ale zachovali stejně. Oba dva je chtěli zabít. To byla jejich první pohnutka, když shledali, že jejich proměna nevyšla podle jejich představ. Párkrát má tendenci na Estheřina slova zareagovat, ale matka ho víceméně nepustí ke slovu, takže to po té vzdá a nechá ji vypovídat se. Občas při tom koukne někam do prostoru. Jednou si rukou prohrábne vlasy a chvíli na to promne bradu. Jeho pozornost to, ale nijak nerozptyluje. Odmítavě se zamračí, když se Esther dostane k tomu, jaké výhody pro něj bude mít nové tělo. Když mu připomene svými slovy, jak ho jeho krvežíznivost poznamenaly, uhne pohledem, protože tohle nese velmi těžce. To, co udělal a také ten šílený strach z toho, že se to může opět opakovat. Semkne pevněji rty a stáhne je do úzké linky. Pak, aby se nemusel dívat na ni, do její tváře, ve které vidí, že ho lituje, což je pro něj ještě horší. Nestojí o lítost od nikoho a od ženy, která stojí před ním už vůbec ne. Zase si sedne a tak se k ní natočí částečně bokem a má ji po své pravé straně. Znovu se neubrání pobavenému úšklebku, když Esther použije ten výraz - velkorysá nabídka. Opravdu mu to přijde směšné.* Chci věřit, že to myslíš dobře. *Pohlédne znovu na ni po chvilce. Trošku musí zvednout hlavu, aby jí viděl do očí. Je vidět, že tohle myslí upřímně.* Ale tady to končí. *Zavrtí odmítavě hlavou a přivře u toho oči.* To, že bych měl jiné tělo, nezmění to, co jsem udělal, co mě pronásleduje a vždycky bude. Ať už budu žít věčně nebo ne. Do konce života se toho nezbavím. *Pokračuje dál a znovu na ni při tom pře zrak. V tom, co říká je zase neoblomný on.* Nic tobě ani mně nezaručí, že znovu někomu neublížím, i potom, co tady tak vychvaluješ. *Odvětí a teď to zní dost tvrdě a definitivně.* Ty jsi člověk, čarodějka a ubližuješ svým blízkým i těm, kteří pro ně jsou nějakým způsobem důležití, neustále. *Mluví všeobecně, ale vypadá u toho dost rozhořčeně a nevraživě se na Esther mračí. Za to, co provedla Sophie, Genevieve by ji nejraději zakroutil krkem, kdyby to bylo, jen trochu možné. Dívá se na ni chvílemi téměř nenávistně. Je jasné, že o všem dobře ví a rozhodně ho to hodně zasáhlo.* Jaký je mezi námi rozdíl? *Ušklíbne se. Semkne pak rty do úzké linky a na chvíli se od Esther odvrátí. Musí jí být jasné, že ho nepřesvědčí.* Budu muset vymyslet něco, jak tomu zabráním... *Procedí pak přes zuby tiše ale nenávistně do prostoru. Rozhodně nedá Esther, co by chtěla. Ví, že když se bude držet zpátky, zachová si odstup, tak to riziko sníží a pokud ani to nebude stačit, pokud to nezvládne sám, bude muset přistoupit k ráznějším opatřením. Svou samotu bere jako cenu za nesmrtelnost, kterou mu matka dala.*

(Svoje děti znala dobře. Věděla o jejich slabinách, jejich radostech a starostech. Život s Mikaelem nebyl zrovna nejlehčí, ale ona si tak vybrala dobrovolně. Mikael byl horkokrevný viking a dbal na svou sílu. Byl to válečník. Mnohdy s ním bylo těžké vyjít a hlavně v době, kdy přišli o Aliseu. Ani přesun do Ameriky to nezměnil, než se narodil Niklaus. Ona před ním ovšem skrývala dvě zásadní věci a bála se, že se to někdy provalí. Jakmile odjeli z Evropy, starost o první věc jí opadla, protože vzpomínky nechali za sebou. Starý život nechali za sebou. Alisea měla ještě dvojče, o něco málo starší. Freyu. Mikael byl na válečném tažení,které trvalo pár měsíců, když se narodily. Nemohl s nimi být. Pak ale přišla její sestra Dhalia a její Freyu si vzala. Její srdce v tu chvíli puklo, ale ona věděla, že se Mikael nesmí dozvědět o tom, že s Dhaliou uzavřela takový pakt. Nevěděla by, co by pak udělal. Mohl by ji i zabít. Takže když se vrátil, řekla mu, že porod bohužel přežila jen jedna jejich dcera. Freye udělala falešný hrob, aby nepadl ani stín podezření. Svým způsobem vlastně svou dceru opravdu pohřbila, protože už ji více neměla spatřit. Myslela si, že v Americe začnou znovu, ale život s Mikaelem byl čím dál tím těžší, a proto její zájem upoutal alfa vlkodlačí smečky, do kterého se zamilovala a se kterým otěhotněla. Další tajemství, které ji mělo tížit. Mikael se nesměl dozvědět, že je těhotná s jiným a její chlapec nesměl zjistit, kým je. Proto mu vyrobila ten přívěšek, aby nebyla znát jeho nadlidská síla. Díky tomu se ale stal obětním beránkem Mikaela. Ale o to víc ho jako jeho matka chránila a bránila. Možná, že na něj ostatní sourozenci mohli i žárlit, ale ona věděla své. Přeměnou na upíry se to ale všechno zvrtlo a Mikael vše zjistil. A s Mikaelem samozřejmě i Klaus. Celý život ale dělala všechno proto, aby je chránila. Její manžel ji přesvědčil, aby z něj udělala upíra lovce a on tak mohl zastavit jejich děti. Trhalo jí to srdce, ale ona jako čarodějka věděla, že nemůže dovolit, aby to pokračovalo víc. Bohužel se to táhlo celých tisíc let. A teď, když to mohlo konečně skončit, její děti vzdorují. V životě udělala mnoho chyb, ale už je více dělat nechce. Proto se rozhodla udělat tohle, i kdyby to mělo být tím nejdrastičtějším způsobem, její děti nebudou upíři.) Myslím to dobře, protože pro vás chci život, jaký jste měli mít před tisíci lety. Chci, abyste si našli partnery, měli jste děti a pak v poklidu zemřeli. Udělala jsem chybu, kterou chci napravit, ale vy tím pohrdáte. Potom se nediv, že se uchyluji k takovým metodám. Vím, že je to pro vaše dobro a pro dobro všech. Vy budete klidně žít, ale stejně tak i celý svět díky tomu, že nebude prolito více krve kvůli upírům.(Stále si trvala na svém. Ji jen tak nikdo neoblomí a ona udělá to, co považovala za správné. Nejdřív to chtěla tou dobrou cestou, pak to půjde po zlém.) A pokud jde o to, co by tě mělo celý život trápit, s tím ti ráda pomohu. Můžeš se toho zbavit. Všechnu tu bolest můžu odstranit. Buď hodný syn, jako jsi vždycky byl, Elijahu. Neodmítej to, co ti chci jako matka dát. Neodmítej to, že chci napravit to, co jsem ti v minulosti udělala. (Mluví s ním úplně jinak než s Kolem. Ví, jak mluvit a jednat s každým svým dítětem, aby v něm alespoň trochu zasela semínko pochybností.) Já to dělám pro vás, Elijahu. (Podívá se mu do očí. Řekla to pevně, protože je opravdu přesvědčená o své pravdě a své metodě.) Ty se umíš kontrolovat, Elijahu, umíš se kontrolovat do té doby, než propadneš lásce tak, že po ní začneš lačnit jinak než jen v představách. Ty snad nestojíš o to, aby byla Hayley v bezpečí? Vím, že se bude vdávat a že ty bohužel nejsi tím, koho si vybrala, ač ji velice miluješ. Ale nebojíš se snad toho, že i v důsledku těchto událostí by ses mohl přestat ovládat a mohl ji zabít? (Ptala se ho na dost konkrétní otázky.) Vzpomeň, cos provedl Tatii nebo Celeste.

*Zůstane sedět a dívá se před sebe. Chvílemi to vypadá, jako by Esther ani nevnímal a jen sledoval něco před sebou nebo se zabýval něčím, co otravuje jeho mysl. Přesto si je dobře vědomý toho, že tady vedle něj stojí a snaží se přijít na to, jak dostat to, co chce. Jeho souhlas, ale neuslyší. Už vůbec ne potom, jak se zachovala ke Kolovi, Genevieve, Sophie. Je to další její čin, na který nezapomene a neodpustí jí ho. Což je u něj hodně vážné, když on nedokáže odpustit. Nevšimne si tak ani jejího zamyšlení, protože ji nesleduje. Probere se s mírným trhnutím a otočí k ní hlavu, až Esther znovu promluví. Pozoruje ji a poslouchá, chvíli docela netečně, vypadá to z počátku, jako by se díval skrze ni. Dokud nezačne s tím, co ona chce. To se mu v očích zlostně zablýskne a tentokrát se jí pevně zadívá do očí.* To už, ale není možné... *Odvětí prudce. Při tom najednou vstane a o kousek blíže k ní přistoupí.* Sama si mi minule řekla, že nám smrtelnost vrátit nemůžeš... *Pokračuje rozhořčeně a probodává ji pohledem. Ruce drží podél těla a drtí si je v pěstích.* A já nebudu žít život cizího člověka. Ani já, ani nikdo z mých sourozenců. *Ujišťuje ji. Ví, že Rebekah, Klaus ani on na to nekývnou. Ne dobrovolně, stejně tak jako to nechce udělat Kol.* Zajímá tě, jen to, co chceš ty, matko. Je ti jedno, co chtějí lidi kolem tebe. Nezáleží ti na tom, na nás na nikom. Jen na sobě. Chceš ulevit svému svědomí a myslíš, že tím napravíš své chyby? Nejdou napravit. Jen to ještě více pokřivíš. Zničíš i to málo, co máme... *Nechá se během svých slov unést. Jen stěží kontroluje své nitro. Stojí ho to hodně sebeovládání, aby nezapomněl na to, že má před sebou matku. Může na něm vidět, v jeho výrazu, očích, kterými ji probodává, jak hrozně ji nenávidí za to, co způsobila.* To kouzlo, které, jak se ukázalo na nás nefunguje, bylo pro mě jedinou nadějí na to, že jednou budu moct žít normální život. *Vrátí se krátce k tomu a je vidět, jak hrozně zklamaný je, že pro ně, pro původní není k ničemu.* Ta naděje zmizela. Rozplynula se. Nezůstalo mi už nic, na co bych se mohl těšit. Jen tenhle nekonečný život. *Pokračuje dále. Ztiší hlas a mluví najednou nenávistně.* Když to pro nás vypadalo nejlíp, zase si všechno zničila. Zabila si svou vlastní vnučku. *Vmete jí do tváře. To, jak to dopadlo s Benjaminem, Klausova smrt, všechno, je to práce Esther.* Nechci s tebou mít nic společného, matko. *Procedí přes zaťatou čelist. Pak se trochu odtáhne a poodstoupí od ní. Nechá ji tam stát a vydá se pomalu pryč. Vzteky vidí rudě, ale žádný útok na Esther nechce riskovat. Věří, že je dobře pojištěná. Jenže ani to jí nebude nakonec nic platné. Udělá pár kroků pryč a pak se zastaví a pootočí se k ní. To, co mu nabízí, úlevu. Je přesně to, co nechce. To, co si prožívá už přijal za své. Bere to jako svou neodmyslitelnou součást. Jednou tuhle chybu udělal a pyká za ni dodnes. Je to pro něj dostatečné poučení.* Proč si myslíš, že se toho chci zbavit, matko? *Zeptá se jí na oko udiveně, ale najednou už zase zcela klidně.* Ta bolest je mou součástí. Získal jsem jí díky tobě. Nic dalšího od tebe nechci. *Dodá. Chce se otočit a pokračovat pryč. Najde si jiné klidné místo, kde ho Esther nebude otravovat. Esther, ale mluví hned dál a tím, jak se začne zmiňovat o Hayley znovu rozdmýchá jeho zlost, která se promísí s jeho bolestí z toho, že ji ztratil. Je k ní otočený téměř zády, takže mu v ten moment nevidí do tváře. Nevidí jeho útrpný výraz. Aby tu bolest nějak vykompenzoval, sevře ruce v pěst.* Hayley si vybrala sama. Už se mnou nemá nic společného... *Procedí tiše a snaží se zakrýt bolest.* Je to pro ni lepší, bezpečnější. *Dodá po hlubším nádechu. Potom, co mu Esther neustále připomíná si musí přiznat, že samota pro něj bude to jediné správné a bezpečné pro jeho okolí. Když mu začne Esther připomínat, že jí může ublížit prudce se otočí.* Nech toho... *Procedí varovně.* Láska je pomíjivá. *Dodá. Po té, co mu řekne, že si má vzpomenout na to, co udělal Tatie a Celeste, v prvním případě ji nenávistně probodne pohledem za to, že mu to připomíná. Zakrývá za tím svou bolest. Nechápe, ale proč zmiňuje i Celeste. Ta nechápavost se krátce promítne do jeho výrazu. Než stačí Esther něco dodat, tak se jeho tvář vyhladí. Zůstane prostá všech emocí.* Nebudu tě už poslouchat. Namáháš se zbytečně. *Odvětí.* Nikdy tvou nabídku nepřijmu. *Uzavře to ze své strany. Nechce tady už být s ní ani minutu. Zase se otočí a pokračuje k východu.*

(Viděla na Elijahovi, že se přestává ovládat. Tedy že neovládá svůj vztek a hněv. Kdysi se tak snadno nerozčílil, ale jeho upíří povaha je přeci je prudší, než byla ta lidská. Vlastně by se s ním už nemusela vůbec bavit, protože on o její nabídku vyloženě nestál a jen se oháněl tím, jak už to nejde napravit. Jde, ale to by ji to napravit nechat museli. Chápe, asi od ní teď nic nechtějí. Obzvláště poté, co nechala zabít Niklausovu dceru. I když začala být docela podezíravá, co se týkalo její smrti. Vlastně pár vlkodlaků prověřovalo, jestli tomu tak skutečně je. Nakonec si ale stejně jistě s tímhle bude muset poradit nějak sama, protože její magie pro ni byla nejspolehlivějším pomocníkem.) Smrtelnost ve vašem těle vám vrátit nemohu, to je pravda, ale mohu vám vrátit normální život. (On ale samozřejmě namítl, že nebude žít život někoho jiného. Už ji pomalu přestává bavit to, jak tu stále argumentuje proti ní a jak vzpurný je. Vyslechla si všechna jeho slova a většinu přešla jen mlčením, až na poznámku, že zabila svou vnučku.) Věř mi, že je to tak lepší. (On totiž nevěděl, co by nastalo, kdyby žila. Při jeho dalších slovech povytáhla obočí? Takže on se nechce zbavit toho smutku a trápení? A co kdyby mu toho ještě krapet přidala, ať ví, co čeká jeho velkou lásku, až se Elijah zase pomátne a ztratí smysly. Nemusí poslouchat ji, ale ignorovat, co uvidí by neměl. Ještě ale postřehne, že když se ona zmíní o Celeste, vypadá překvapeně.) Ty jsi překvapen, Elijahu? Řekla a ukázala jsem ti snad jasně, co jsi udělal. Zabil jsi Tatiu a Celeste a pak jsi to šoupnul za ty své rudé dveře, abys na to nemusel myslet. Ale já ti to teď připomněla a podle tvých slov se té bolesti zbavit nechceš. Možná tě probere to, co bude následovat. Možná, že potom už mou nabídku neodmítneš. (Napřáhla ruku a Elijah šel do kolen v šílených bolestech. Ale to rozhodně nebyl její záměr. Začala něco odříkávat a Elijah upadl do bezvědomí. Pak se mu kouzlem dostala do hlavy, kde mu vytvořila ne moc hezké obrazy toho, jak zabíjí Hayley všemi možnými způsoby. A v jedné verzi dokonce zabil i Jacksona. To když si ho Hayley vzala a on nemohl unést to, co se stalo. Zabil je tedy oba. Většinou to jsou ale obrazy, jak před ním Hayley prchá a on se neovládá a zabíjí ji pokaždé, když se scenérie opakuje. Byly to opravdu dost živé sny, jako by to snad byla skutečnost. Jakmile skončí jeden sen, hned se nastartuje nový s tím, že si ten předchozí Elijah nepamatuje, aby to bylo autentičtější. Vlastně si ve své mysli Elijah myslí, že to opravdu dělá. Že zabíjí Hayley. Až se ale probere, tak on sám si bude pamatovat všechny sny, co prožil, ale u jednoho si opravdu nebude jistý, jestli to byla iluze nebo pravda, protože jeho posledním snem v té sérii bylo to, že Elijah zabil Hayley přímo tady v zahradě, a pak se zbavil těla tím, že ho tady zazdil, ale až se probere, nebude si přesně pamatovat místo, které to tady v zahradě bylo. Aby měl opravdu velký strach, tak ještě zamumlá další kouzlo a z úst se mu spustí krev tak, že to vypadá, jako kdyby opravdu někoho zakousl. On sám se samozřejmě pak ihned zahojí, ale krev zůstala na jeho ústech a bradě. Chvíli tam stála a Elijaha pozorovala. Nešlo to po dobrém, půjde to po zlém. Pak odešla pryč věnovat se Genevieve, pokud už bude vzhůru.)

*Netuší, proč za ním dnes sem Esther přišla. Co od toho očekává. Jestli si myslí, že ho přiměje změnit názor svým přesvědčováním, tak neuspěje. Zná ho a musí vědět, že jí na to nekývne. Většinou si za tím, co řekne stojí. To, co pro ně Esther považuje za nejlepší řešení se mu od samého začátku nelíbí. Také jí to opakuje stále dokola, stejně jako ona to své. Velmi brzy si uvědomí, že se nikdy nedohodnou. Hlavně, když mu znovu potvrdí, že jejich těla nemůže udělat opět smrtelnými. Vidí na ni, že svým slovům věří. On už, ale své matce ani zdaleka tolik nedůvěřuje, jak by chtěla. Má proto své pochybnosti. Setkává se stále s novými věcmi i po tisíci létech života. Esther to nepřizná, ale ve svém nitru si bude živit jiskřičku naděje až do konce svého života. Když řekne Esther své, trochu se pro daný moment zklidní. Nemůže, ale věřit tomu, co Esther pronese, když se zmíní o zabití Hope. V očích se mu na chvilku usadí nevěřícnost, ohromení... Zavrtí nechápavě hlavou, ale už k tomu nic nepoví. Nemá co. Esther z jeho výrazu jistě neujde, že u něj klesla ještě hloub, i když se zdálo nemožným, že to ještě jde. Rozhodne se po té ze Zahrad odejít. Nechce s Esther pokračovat v tomhle nikam nevedoucím hovoru. Když už je na odchodu, matka řekne něco, co jej přinutí zastavit. Otočí se znovu k ní a nechápavě poslouchá o tom, jak kromě toho, že je zodpovědný za smrt Tatii, tak může i za smrt Celeste. To první si vybavil hned, jak mu to Esther připomněla. To druhé, ale považoval za výplod své horečkou a halucinacemi poblouzněné mysli. Netušil, že je to skutečnost. Když to dnes od Esther slyší, znovu, ale poprvé s jasnou hlavou, s hrůzou si uvědomí, že i tohle bylo skutečné. Uhne pohledem z Esther někam před sebe. Dívá se do prázdna, vypadá v tu chvíli dost mimo až nepříčetně, jak mu ta pravda proniká do mozku. Je vidět, že až teď si naplno uvědomuje význam toho, co mu Esther připomněla minule. To zjištění jej silně zasáhne. Má, co dělat, aby to před Esther ustál, i když ne úplně nedovede zakrýt tu hrůzu a úzkost, kterou to v něm vyvolalo. Jako by se mu zastavilo srdce. Viditelně i na upíra zbledne. Jen matně si pak vybavuje, co Esther říká. Strach z toho, co se může stát ho na moment zcela ochromí. Probere se až ke konci. Zaslechne už velmi zřetelně poslední věty, co Esther pronáší. Rychle k ní zvedne pohled plný obav, ale nic víc nestihne. Pocítí neskutečnou bolest, která ho srazí na kolena. Nedokáže v tu chvíli v sobě potlačit hlasitý výkřik, který mu unikne z hrdla. Ruce mu samy vystřelí k hlavě a sevře ji v nich. Netuší, jak dlouho to trvá, ale pak ztratí vědomí a zhroutí se na zem. Nevnímá chvilku nic, ale brzy ho postihnou další muka v podobě nočních můr, které jsou výtvorem Esther. Nedokáže jim nijak zabránit, ani ovlivnit, co se v nich odehrává. Co v nich on dělá. Chtěl by to zastavit, probudit se, jen aby už to přestalo. Navenek při tom vypadá naprosto klidně. Uvnitř ho to, ale neskutečně mučí. Strach a obavy z toho, co ve snech prožívá, ale proniká do jeho mysli.
Netuší, jak dlouho zůstal v bezvědomí, ale sny nakonec pominuly a on se strhnutím probudí. V rychlosti se posadí a začne se zmateně rozhlížet kolem sebe. Když vidí, kde se nachází v první chvíli, ho napadne - co když to nebyl, jen sen. Jen z toho pomyšlení se mu zrychlí dech v šílených obavách, které mu ochromují mozek a schopnost rozumně uvažovat. Rozhlíží se a těká pohledem neustále kolem, jako by se snažil najít nějaký náznak toho, že se mu to, jen zdálo. Ucítí na puse a bradě něco zaschlého. Rychle k obličeji bleskově zvedně ruku a přejede si dlaní po ústech i bradě. Když ruku oddálí a podívá se do dlaně, uvidí zaschlé zbytky krve. To jeho obavy, jen posílí. Nemůže tomu, ale věřit, že je to skutečné. Odmítá to. Zrychleně oddechuje a těká očima kolem. Usilovně přemýšlí, jak co nejrychleji zjistit, jestli je to skutečnost nebo výplod jeho choré mysli, tedy spíše práce jeho matky. Přejede rukou přes náprsní kapsu saka, aby si mohl dlaň očistit kapesníkem a stejně tak i ústa. Zavadí při tom o svůj telefon. To mu vnukne okamžitě jedinou možnou myšlenku, jak to zjistit. Vytáhne telefon z kapsy a se třesoucíma se rukama s menšími obtížemi vyhledá Hayleyino číslo, které dá vytáčet. Sleduje s napětím displej jestli mu to zvedne. V tu chvíli si vůbec neuvědomuje, že se nerozešli v dobrém. Potřebuje vědět, že žije. Téměř při tom čekání nedýchá. Každé zazvonění mu přijde nesnesitelně dlouhé, nekonečné.
Žádné uspokojivé odpovědi se, ale nedočká. Vyzvánění se po chvilce změní v obsazovací tón. Ve své mysli rozjitřené ještě velmi silně výjevy Esther mu to na klidu nepřidá. Jako tonoucí stébla se drží teorie, že s ním Hayley nechce mluvit, ne že nemůže. Vyzvánění vypne a chvíli nepřítomně hledí na displej. Navenek se pomalu uklidňuje, ale o to rozbouřenější je jeho nitro. Má upřímné obavy z toho, co mu Esther vložila do hlavy. Jen z představy, že by Hayley mohl ublížit, šílí. Je rád, že tady matka už není. V tomhle rozpoložení, ve kterém se nyní nachází je hodně nalomený. Kvůli její ochraně je ochotný udělat hodně. Jeho rozum mu, ale velmi jasně napovídá, že je to unáhlené a bláhové řešení. Musí najít jiný způsob. Konečně se probere ze své letargie. Schová telefon zpět do kapsy a pak vstane. Vytáhne z kapsy saka kapesník a začne si čistit pusu a bradu. Má strach z toho, co je to za krev. Začne se rozhlížet kolem sebe a zkoumat každý kousek. Snaží se najít nějaké stopy, které by mu pomohly vysvětlit tu děsivou záhadu. Chce, potřebuje se začít soustředit na jiný problém, než je jeho rozvrácená mysl, ale nedokáže se na nic pořádně koncentrovat. Pohne se z místa a vydá se na další průzkum tohoto místa. Zatímco pozorně sleduje každý kousek, zkouší si vybavit ten poslední sen, ten tolik živý. Kvůli němu má pocit, že jeho srdce svírají pevně ledové ruce a ten chlad se od nich s každým dalším úderem šíří dále krví do těla. Zkouší si vybavit to místo. Každý pokus je, ale stejně marný, jako ten předchozí. Některá místa projde bez povšimnutí, ale chvílemi jsou jeho strach, obavy, nejistota tak silné, že některé stěny prostě rozbije, jen tak holýma rukama, jak se snaží ujistit, že se to nestalo. Hayley je živá, v pořádku. Daleko od něj. Ví, že je to nejbezpečnější způsob, jak ji udržet v bezpečí před ním samotným. Musí se jí vyhýbat. Udržovat si odstup, zbytečně neriskovat. Uvědomuje si, že to její rozhodnutí odejít do Zátoky a být s vlkodlaky je v jeho očích pro ni to nejbezpečnější. Znovu udeří silně pěstí do stěny před sebou a dalšími ránami odhalí dutou prázdnou díru. Chvíli do otvoru zírá, pak skloní pohled ke své pěsti. Natáhne prsty, propne je a zase sevře. Klouby má rozbité do krve, ale tyhle drobné poranění se rychle zahojí. Čím déle zkoumá místo, tím větší pocit marnosti má. Silou vůle se přesvědčí, že Hayley žije, že ji tady hledá marně. Podívá se na čas, na dlouhou dobu o něm ztratil pojem. Zjistí, že už je den pryč, že se blíží večer. Zvedne ruku a dlaní si přikryje čelo a palcem prsty se chytne za spánky. Mírně při tom hlavu skloní. Zůstane tak ve snaze, dostat z hlavy šílené, krvavé výjevy a zabývat se tím podstatnějším. Jak se Esther zbavit, jak ji překazit její úmysly. Ví, že Genevieve měla nějaké plány, jak Esther znepříjemnit život. Za to, co teď musí prožívat jí to chce znepříjemnit, jak jen to bude možné. Ví, že její jedinou slabší částí je Finn - její milovaný syn. Chce Esther oplatit stejným způsobem, ty její. Také ohrozí toho, na kom jí záleží. Vztek, zlost a jakási bezmoc ze stavu, ve kterém teď je mu na chvíli pomůže potlačit strach a obavy. Opustí Zahrady s úmyslem, co nejdříve vyhledat Genevieve a něco podniknout proti Esther.*