Marcel's and Davina's Flat

Nový byt Marcela a Daviny poté, co se společně přestěhovali z Abattoiru, který teď znovu náleží Původním.

*Poprvé bez Marcela přijde k jejich panelovému domu, kde sídlí jejich společný nový byt. Vejde dovnitř a když kráčí nahoru po schodech, tak vytáhne za kabelky klíče od bytu. Přijde ke dveřím, odemkne si a vejde dovnitř.* Marceli? *Řekne poněkud hlasitěji i když si je jistá, že normálně by ji taky slyšel a možná by už slyšel její příchod. Vzhledem k tomu, že se neozývá a ani nepřichází, tak předpokládá, že není doma. Sms zpráva jí od něj přišla, ale bohužel na to zapomněla odepsat, protože stejně byla u kamarádky, kde přespala. O tom, co se dělo ve městě neměla ani sebemenší ponětí a vzhledem k tomu, že od doby, co se dostala z půdy v kostele tak jedná hlavně sama za sebe. Sice je to teprve skoro sedmnáctiletá dívka a věkově ještě dospělá není, ale už jedná sama za sebe. A tak nepovažuje za potřebné, aby Marcelovi hlásila de bude s kým bude a jak dlouho bude pryč. Sice spolu bydlí, ale ona si žije a bude žít podle vlastních pravidel a nenechá se od něj omezovat ani kdyby to sebevíc chtěl. Očekává, že možná dostane jednu výučnou, ale i když jí v mnoho věcech pomohl a zachránil ji život, tak či tak si hodlá dělat všechno tak, jak uzná ona za vhodné. Prohrábne se rukou ve vlasech a zamíří ke svému pokoji, kde si jenom odloží kabelku a hned na to jde do kuchyně. Otevře lednici a prohlíží si její obsah. Nad pytlíkama s krví se jenom ušklíbne, ale nic jiného ani očekávat nemůže, když žije s upírem. uvědomí si, že by přeci jenom měla Marcelovi odepsat a dát mu vědět, že je doma. A tak vytáhne ze zadní kapsy kalhot mobil a napíše mu sms.*

kód:

Ahoj, Marceli. Už jsem doma, tak si můžeme promluvit, pokud je to stále důležité. - Davina.

*Odešle mu sms zprávu a nadále si vybírá, co si vezme k jídlu.*

(Přes den nastěhoval do jejich bytu zbytek věcí z jeho pokoje. Bylo pro něho těžké loučit se s pokojem, kde strávil několik desítek let, ale zase se chtěl posunout dál. Všechno si to zatím jenom položil do jeho nového pokoje, ještě se mu moc nechtělo vybalovat, protože strachy šílel. Bál se o tu malou, tvrdohlavou čarodějku. Doufal v to, že přespala jen u nějaké kamarádky a ne, že se na hřbitově poflakovala s bandou čarodějů. Do bytu nakoupil i nějaké obrazy, aby to tam bylo trochu živější. Nakonec už koupil jen nějaké to jídlo pro Davinu a pro sebe si ukradl pytlíky s krví. Všechno to do odpoledne sehnal a do večera měl volno. Jako vždycky zašel na jeho oblíbené místo. Do baru. A teď ho má ještě mnohem blíž, než měl předtím. Stačí jenom seběhnout z horního patra a přejít silnici. Možná to není tak dobře, že je bar tak blízko, protože teď tam bude trávit ještě víc času než předtím. Asi by si měl najít nějaký koníček a nebo jinou zábavu, která nezahrnuje alkohol. Zrovna když upíjel už skoro z deváté skleničky, zazvonil mu mobil. Rychle si přečetl zprávu, zaplatil servírce a rázným krokem vyšel z baru. Přešel silnici a vyšel ty schody, pro něho to není až takový problém, ale Davina asi nebude ráda, že musí každý den vyběhnout tolik schodů. Zabral za kliku a otevřel dveře, šel za hlukem, který vycházel z kuchyně.) Davino! (Spíš než naštvanost byla v jeho hlase slyšet úleva. Měl o ní příšerný strach, až to je skoro nezdravé. Neměl by se o ní tolik strachovat, sice jenom už je to skoro dospělá dívka a umí se o sebe postarat.) Nechceš mi ksakru říct, kde jsi byla? Chápeš, jak jsem se o tebe bál? (Teď už se snažil znít trochu víc naštvaně. Jenže mu to moc nešlo. V roli otce by asi nebyl nejlepší. Jediné, co by dokázal skvěle, by bylo se o to dítě jenom bát.)

*Prohlíží si stále obsah lednice a už natahuje ruku po jednom z jogurtů, když zaslechne hlas Marcela, který právě vešel do bytu. Ihned se napřímí a jedním pohybem ruky zavře lednici. Jako kdyby naprosto zapomněla na to, co tam vlastně chtěla. Ve skutečnosti si nebyla jistá, zda se teď spolu budou hádat a nebo ne. Kdyby ano, tak by jí chuť na jídlo rozhodně v tom momentu přešla. Vyčkává, až se za chvíli objeví v kuchyni a nemusí čekat dlouho. Založí si ruce na hrudi, jen co na ni spustí, kde byla. Vydechne dlouze a dívá se na něj upřeně. Na jednu stranu ji těší, že Marcel má o ni takový strach a vlastně jeví o ni velký zájem, ale na druhou stranu jí to přijde zbytečné. Vždyť je přece čarodějka, kdyby něco, tak se bránit umí.* Byla jsem u kamarádky ze školy. Přespala jsem u ní. Omlouvám se, že jsem ti zapomněla odepsat. Byly jsme trochu zaneprázdněné. Holčičí věci. *Usměje se na něj. Bylo to zvláštní mu takhle říkat, co dělala a kde byla. Jako kdyby opravdu mluvila se svým otcem a je pravda, že to takhle u nich dvou působilo. Opře se bokem o lednici a právě teď zapomněla na to, že si vlastně chtěla vzít něco k jídlu.* Mimochodem pěkné vybavení. *Pousměje se na něj a poukáže prstem okolo sebe. Rozhodně naráží na ty obrazy, co tady koupil. Koneckonců Marcel měl styl. Vlastně ani netuší, proč se tak moc o ni strachoval. Vždyť ani předtím společně moc času netrávili. Ale třeba se dočká nějakého vysvětlení a nebo to jsou jenom jeho "otcovské" pudy. Což zní docela divně, vlastně hodně divně. Má co dělat, aby se nad tím neušklíbla, ale nakonec to všechno zažene. Vyčkává na to, zda Marcel chce k celé té situaci ještě něco dodat.*

(Zakroutil hlavou nad tím, co mu právě řekla. Potěšilo ho, že se mu omluvila, ale zase si nebyl moc jistý tím, že to myslí vážně. Jelikož ona je prostě svá a nerada se někým nechá ovládat. Dřív jí sice trochu ovládal, ale pořád byla svá. A teď? Teď už se pořád rozhoduje sama za sebe, ačkoliv ne vždycky to může dopadnout dobře. Nevěděl, jestli by jí to všechno měl říct. Jestli by jí do toho ml zatáhnout. Nechtěl před ní nic tajit, ale zase pro ní chtěl to nejlepší. A v tomhle případě by to bylo nevědět nic.) Díky. (Rozhlédne se a chvíli si prohlíží ty obrazy. Opravdu se mu povedlo je vybrat. Jsou vážně pěkné a ještě aby nebyly, když ho stály tolik peněz. Jemu sice peníze problémy nedělají, protože může nakráčet do banky někoho tam ovlivnit, ať mu pošle peníze na účet a je to. Otočí se zpátky na Davinu a tváří se vážně.) Asi bych ti něco měl říct. (Zkráceně řekne a pak ukáže do obýváku. Nic neříká a doufá, že jí to dojde a půjde za ním. Posadí se na měkoučký gauč a dívá se na Davinu. Neví, jak by měl začít. Jestli by měl začít tím, že mu možná nezbyl ani jeden upír. A nebo tím, že je Klaus, kterého Davina nesnáší, zemřel. To druhé by jí asi udělalo radost, ale to první? Vlastně ani neví, jak by reagovala. Upíry nikdy moc nemusela, taky není divu, když je to čarodějka. Ale pro něho asi smutná bude. Ještě by se jí ale měl zeptat na to, jestli nemá náhodou, co dělat s tím, že je stále naživu.) Pff.. Tak no. Chceš asi první slyšet dobrou zprávu, co? (Připadá mu zvláštní říkat, že je dobrá zpráva, že je Klaus mrtev. Pro ní to určitě bude radostná věc, ale pro něho to stále bylo těžké. Měl toho hybridskýho bastarda rád i přes všechno, co provedl. Sice jenom z něho udělal to, co je. Naučil ho všemu, co umí. Bohužel mu to všechno pak hezky sebral. Jakoby to ani Marcelovi nikdy nepatřilo.)

*Na jeho díky jenom přikývne a dál se k tomu nevyjadřuje. Ani by k tomu neměla co říct. Je pravda, že její omluva nebyla z části až tak úplně upřímná, ale to možná Marcel sám věděl moc dobře. Stojí na místě a ani se nehne, pořád tak podvědomě ví, proč vlastně stojí u lednice, i když na to v tuhle chvíli vůbec nemyslí. Při zmínce o tom, že by ji měl něco říct jenom pozvedne zvědavě obočí. Netváří se příliš šťastně, takže to žádná radostná zpráva nebude. A nebo to pro něj není příliš radostné. Momentálně může jenom odhalovat o co se to vlastně jedná. Když jí pokyne, aby šla s s ním do obývacího pokoje, tak ani nad tím příliš neváhá. Rozejde se proto hned za ním a když přijdou do obýváku, tak se posadí vedle něj na gauč a dá si nohu přes nohu. Neví, zda má něco říct a nebo prostě mlčet a vyčkávat. Ještě snad Marcela nikdy neviděla v takovém rozpoložení jako dnes. Jako kdyby snad ani nevěděl, co přesně má říct. Už se nadechuje, že ho trochu k tomu popošťouchne, ale on začne mluvit o tom, že by jí první mohl říct radostnou zprávu. V této době ještě nějaké radostné zprávy existovaly? Trochu se u toho zamračí, protože to vůbec nevypadá, že by ta zpráva měla být nějakým způsobem příjemná. Ale taky je rozdíl v tom, že co ona považuje za radostné, tak on nemusí a naopak. V mysli se ji vybaví její vize Klause, který zemřel. Ani neví, proč má takový pocit, ale možná se jedná právě o tohle. Vize nelžou a jednou by to přišlo, ale nečekala, že teď už byl ten čas.* Ano. Můžeš začít s tou dobrou zprávou. Stalo se toho hodně? *Hned si pomyslí, co asi tak svou nepřítomností všechno prošvihla. Dříve byla středem všech problému ona, tedy alespoň co se týkalo čarodějek. A dnes? Dnes už se pomalu ani nevědělo, že žije a chodí po tomhle světě. Ale pravdou je, že byla ráda za ten bezproblémový život. Užívala si prostě toho, co ji dříve bylo odepřeno.*

(Není vůbec rád z toho, že jí musí tohle všechno říkat. Byl by rád, kdyby tohle všechno mohlo jít jenom mimo ní. Vlastně by byl rád, kdyby to šlo i okolo něho. Jenže to by musel opustit tohle město. Město, které tak miluje. Musel by jít na nějaké klidné místo, kde se neděje vůbec nic. Což by pro něho bylo něco příšerného. Nedokázal by tohle město opustit, ne na delší dobu. Otočí se hlavou na Davinu a usměje se. Neusmívá se, že by to sice jenom byla dobrá zpráva. Ale proto, že je nesmírně rád, že je v pořádku. A taky, že jí tu má. Ona už je asi poslední člověk, který ho drží nad vodou. Klause už dávno zavrhl, nedávno odkopl Beku. A nezbyl mu už nikdo, ani jeho přátelé. Má jen Davinu.) Stalo se toho až moc. (Krátce jí odpoví na otázku. Zhluboka se nadechne.) Klaus umřel. Zabil ho nějaký čaroděj, neví se, kdo to byl. (Mluví velmi zřetelně a celou dobu se jí dívá do očí. Bylo pro něho těžké mluvit o tom s Davinou, protože ona byla ta, která chtěla jeho smrt. On si jeho smrt nespočetně mnohokrát přál, ale teď když je vážně pryč? Ani neví, jestli by ho měl chtít zpátky a nebo byl měl být rád, že je pryč. Všechno to má zmotané dohromady a netuší, co by měl chtít a nechtít. Sklopí na chvíli zrak a pak si vzpomene, že by se jí měl na něco zeptat.) Dav? Ty jsi udělala něco s Klausovou linií? (Už se zase díval na ní a skoro jí probodával pohledem. Musel vědět, jestli je ona, které vděčí za život a nebo by měl poděkovat někomu jinému. Stejně mu to přišlo všechno hrozně zvláštní. Nikdy ho nenapadlo, že někomu bude muset říct o Klausovi smrti. Vždycky si myslel, že to někdo bude říkat o Marcelově smrti. Vstal z gauče a na chvíli odešel do jeho pokoje. Vrátil se s flaškou kvalitního alkoholu, který si vypůjčil v sídle. V kuchyni ještě vzal dvě skleničky a nalil do nich alkohol. Davině nalil samozřejmě jenom malinko, protože je to docela silné. Vrátil se zpátky do obýváku a posadil se na gauč. Jednu skleničku si nechal a druhou dal Dav.) Říkala si, že to chceš zkusit. (Usměje se.)

*Při jeho úsměvu se trochu podiví, protože absolutně netuší, proč se Marcel usmívá. Jestli na něco právě vzpomíná a nebo, že by za to mohla její přítomnost a to, že je v pořádku? A tak se na něj taky trochu rozpačitě pousměje. Netuší, odkud ten jeho úsměv pochází, ale nehodlá se na něj mračit. A možná to je jenom nějaké ticho před bouří, což doufá, že ne. Ale bylo by to dost pravděpodobné vzhledem k tomu, co udělala a ani ho o tom neinformovala. A proto vyčkává, co přesně ji hodlá říct. Takže ano, stalo se toho moc a Marcela to trápí, i když to nedává před ní patřičně najevo. Má to co dělat asi s její povahou. jakmile se zmíní o Klausově smrti, tak nevypadá vůbec překvapeně, jako kdyby to celou dobu věděla a nebo to tušila už nějakou dobu dopředu a vlastně i tohle pravda byla. Je jí jasné, že teď budou hovořit o tom, proč je vlastně naživu a ona mu bude muset říct celou pravdu. Nemá s tím sebemenší problém, ale netuší, jak na to bude reagovat, když Klaus ho prakticky vychoval a bez Klause by se oni dva nikdy v životě nepotkali a teď by tady společně neseděli jako dva staří přátelé. Netrvá to dlouho a zeptá se ji, zda s tím má něco společného. Jak by nemohla? Měla snad ho nechat na pospas Klausovi? Aby on řídil jeho osud? Nediví se, že na ni chytl podezření a proto je stále tak klidná jako před chvílí. Jenom mírně našpulí rty a na chvíli se podívá směrem k oknu ve kterém se odráží světlo z nočních ulic, než se vrátí pohledem nazpět k Marcelovi. Nemá a nebude mít mu za zlé, když bude truchlit. Ale od ní to čekat nemůže, navíc ho ani neznala. Neměla nikdy nic s ním společného. Nadechne se zhluboka.* Věděla jsem o jeho smrti, Marceli. *Přizná se mu a z jejího hlasu jde slyšet, že nemá žádné výčitky svědomí k tomu, že se o ničem z toho nezmínila.* Měla jsem před nějakou dobou vizi o jeho smrti a tak jsem odpojila jeho linii od něj, aby ty jsi nezemřel společně s ním. A omlouvat se za to nebudu, pokud jde o tohle. Zachránila jsem ti život. *Řekne mu to zcela upřímně a je v jejím tónu slyšet i ta starost, kterou pociťuje k jeho osobě. Poté už ho pozoruje při odchodu z obýváku a zatváří se poněkud dotčeně a sklesle, že to vzal tak špatně a nebo je na ni naštvaný. Ale netrvá to dlouho a Marcel se zase vrátí, takže se ji potom uleví. A když ji nalije trochu toho alkoholu, tak se nejde prostě neusmát. Zavrtí pobaveně hlavou a natáhne ruku po skleničce.* Děkuji. Aby tě za to nezavřeli, že nalíváš nezletilým. *Usměje se o něco více, ale ještě se nenapije. Zhluboka se nadechne, protože má další slova na srdci, co chce říct.* Já vím, že to byl tvůj přítel, ale co ti přinesl dobrého od té doby, co je tady? A nebo co přinesl dobrého městu? Vzal ti všechno, co ty jsi vybudoval od jeho odchodu. Přivedl si tady těhotnou vlkodlačici, kvůli které vzniky převážně všechny problémy. Měl jsi vlkodlaky pod kontrolou a podívej, kde jsou teď a co dělají. Možná je tohle šance na to si vzít nazpět to, co ti patří. Dokonce si kvůli němu odešel z vlastního domu, i když je pravda, že na tom mám i já svou zásluhu, ale kdyby oni nepřišli, tak ty by jsi měl všechno, co jsi vybudoval. Kde je jeho loajalita? Kde jsou jeho lidé? Schovaní za tebou. Měl by ses znovu chytit šance, Marceli. *Pousměje se. Jenom mu řekla svůj názor na tuhle celou situaci. Může truchlit, ale na druhou stranu je to příležitost k tomu vzít si to, co mu patří. Původní utekli, tak ať se vrátí tam, odkud přišli.*

(Nemohl od Dav očekávat nějaké smutné projevení emocí. Jediné co od ní tak mohl očekávat byl třeba úsměv, ale nic z toho nepřišlo. Netvářila se vůbec překvapeně, tváří se, jako kdyby o tom všem už dávno věděla. Vzpomněl si, že Davina dřív měla vize. Mívala je docela často, ale teď o žádných vizích nic neříkala. Asi to bude tím, že nemá potřebu mu říkat vše, co dělá. Neměl by jí za zlé, že mu to neřekla. Chápal by to a nebo by se aspoň snažil to pochopit. Ví, že Davina se v poslední době snaží být, co nejvíc samostatná a nechce se na nikoho vázat. A to ovlivňuje i její svěřování. Prostě už mu toho moc neříká a nejradši by mu neříkala asi vůbec nic. Panuje tam hrobové ticho a oba dva se dívají jiným směrem. Ona pozoruje noční město a on se dívá na dveře. Ani neví, proč pozoruje zrovna dveře. Nechtěl nikam utéct to ne. Jenom prostě pozoroval dveře. Otočil se na Dav, když na něho konečně promluvila. Bylo mu už z jejího pohledu jasné, že to věděla. Chtěl jí hned něco říct, ale raději držel jazyk za zuby a dál jí naslouchal. Všechno to pobral a vzal to v potaz. Nebyl na ní naštvaný, ani neměl důvod. Zachránila mu jeho život, ochránila ho, protože ho asi má ráda. Mohlo to sice vypadat, že je na ní naštvaný, protože odešel pryč. Ale tak to rozhodně nebylo, chtěl se prostě napít. Seděl vedle Daviny a trochu se usmíval.) Tohle je asi to nejmenší, co mě teď trápí. (Odpoví jí na to a napije se. Skleničku odloží na stolek a zadívá se na Davinu. Chtěl jí říct, že jí to nemá za zlé. Chtěl jí říct, že je za to rád. Ale ona už se nadechovala a vypadala, že toho má ještě hodně na srdci. Semkl tedy rty. Právě teď Davinu nesnášel. Nesnášel ji za to, že má snad vždycky pravdu. A tenhle její proslov? Je celý pravdivý. Jediné s čím nesouhlasí, je ta část, o Klausových lidech. Jelikož už tu nikdo není, ani za ním. Ale to Davina ještě neví. Rád by si to všechno vzal zpátky, převzal celé město. Vlkodlaky znovu zahnal někam pryč. Čarodějky? S těma by si určitě poradila jeho mladá, tvrdohlavá společnice.) Víš, že mi někdy přijdeš, že jsi tisíckrát chytřejší jak já? (Krátce prohodil a znovu se napil ze skleničky.) Všechno bych si to s radostí vzal zpátky, ale je tu jeden problém. Chybí mi armáda. Nemám už nikoho. To jsem ti chtěl říct hned potom. Vlkodlaci znovu napadli sídlo a všechny je zabili. Možná někdo přežil, ale raději někam utekl. To už nevím. Musel bych si znovu najít nové lidi, začít opravdu začátku. (Na chvíli se odmlčel a koukl se na zem.) Půjdu do toho. Chci svoje město zpátky, ale jenom.. (Otočil se na Davinu.) pokud mi pomůžeš. (Přišlo mu zvláštní ptát se čarodějky o pomoc. Ale on už dávno Davinu nebral jako čarodějku. Nebral jí jako nějakého nepřítele. Mohl jí věřit a taky jí věřil.) Ještě k tomu, co jsi provedla. Děkuji. Nejsem na tebe naštvaný, jsem rád, že jsi to udělala. (Krátce jí poděkoval a mile se usmál.)

*To hrobové ticho mezi nimi působí velmi depresivně protože je to zrovna v tak ošemetné situaci. Ale není se čemu divit. Způsobuje to stejně tak on jako ona. Přemýšlí totiž nad tím vším, nad tou vizí ale nakonec ticho prolomí a vysvětlí mu to, jak to bylo. přizná se mu k tomu, co udělala a nelituje toho, nikdy nebude. Marcela by zachránila vždycky, vždycky tady pro něj bude ať už se děje cokoliv.A to je to horší, když opustí místnost a nechá ji tam sedět po tom, co mu řekla. Měl by jí být vděčný za to, že mu zachránila život, stejně tak jak mu byla dříve vděčná ona, i když je pravda, že ji i potom částečně už využíval. Tuhle věc naštěstí spolu mají za sebou. Pocítí úlevu, když se zpětně za ní vrátí a ještě jí k tomu nalije nějaký ten alkohol. Moc na něj v tuhle chvíli nemá chuť, ale samozřejmě, že to vyzkouší. Být s Marcelem mělo pro ni i jisté výhody, ovšem pokud se tohle dalo považovat vůbec za nějakou výhodu, že může popíjet. Pozvedne při jeho odpovědi obočí, ale nic k tomu neříká. Sklopí na chvíli zrak a podívá se na tekutinu ve sklenici. Několikrát zatočí zápěstí a tekutina se drží po stranách sklenice. Alespoň se tak pozná, že je to kvalitní zboží. Po chvíli zvedne zrak opět k němu a pousměje se při zmínce, že je chytrá. Už podruhé ji tak složil kompliment a jí to neskutečně těší. Nikdy jí nikdo moc nedával komplimenty a tak na to ani není zvyklá. Ovšem od něj to považuje za něco velmi cenného. Podívá se na něj mírně šokovaně, když se zmíní o tom, že přišel o své společenstvo upírů. Neměla je nikdy příliš v lásce, ale ví, co pro něj znamenali a že to byla pro něj jedna velká rodina. Ale tohle je zrovna věc, která by se dala vyřešit. Znovu se prohrábne rukou ve vlasech a zapře se o opěradlo gauče.* Je mi to líto, že jsi přišel o svou rodinu. Ale můžeš ji znovu vybudovat, Marceli. Můžeš pozorovat lidi, kteří by se na tuhle úlohu mohli hodit a přeměnit je. je divné, že ti v tomhle radím zrovna já, která tyhle věci nepodporuje, ale potřebuješ armádu a navíc jsi skvělý vůdce. Předtím upíři pomáhali Klausovi jenom proto, že si je podmanil, ale ty? Ty jsi je vedl, tebe následovali a to je o moc víc, než co kdy měl on. *Trochu se na něj pousměje. Chce, aby měl Marcel znovu důvod k tomu si získat to, co je jeho. Aby znovu se mohli vrátit do sídla a nepodléhat Původní rodince. Neskutečně ji potěší a usměje se pro sebe ďábelsky ve chvíli, kdy oznámí, že si své město vezme zpátky. A nemá problém ani s tím, aby mu jakkoliv pomohla.* Samozřejmě, že se mnou můžeš počítat. *Přikývne souhlasně. Když už ho k tomu vyburcovala, tak snad by přece něco takového nemohla odmítnout. Marcel s ní mohl jisto jistě počítat. Poté se na něj znovu usměje na náznak, že vůbec nemá za co děkovat. Byla to samozřejmost a on by pro ni udělala to samé. Tedy alespoň si to myslí. Marcel pro ni znamenal hodně, i když mu to třeba nedávala patřičně najevo. Pozvedne sklenici ke rtům a napije se poprvé. Hned na to se ušklíbne a odloží sklenici na stůl. Promne si rukou rty.* Jak to můžeš pít bez nějakého nealkoholického nápoje? *Řekne s úšklebkem a nezapomene dát patřičně najevo, že ji to vůbec nechutná. To raději bude pít džus, než něco takového. Ale za chvíli její tělo zaplaví pocit příjemného tepla a tu odpornou chuť alkoholu nahradí něco jiného. Pousměje se. tak proto všichni pijí. V konečném výsledku to není zase až tak špatné.*

(Konečně má někoho, kdo mu pomůže si to uvědomit. Má někoho, kdo ho pošťouchne a donutí něco dělat. A to on přesně potřeboval. Její nápad se mu zamlouvá. Dřív to tak taky udělal, tak proč by nemohl teď? Najde si nové lidi. Lidi, kteří mu budou znovu věrní. Položí za něho i život a on by položil život i za ně. Jednu dívku se už chystal proměnit, ale bohužel na ní neměl tolik času. Možná by s s ní mohl znovu setkat, promluvit si s ní a nakonec jí i přeměnit. Přišlo mu  hodně divné, že mu tu Davina radí, jak si má sehnat armádu. Oběma to přišlo divné proto, že to taky divné bylo. Trochu se k ní blíž přisune a pohladí jí po vlasech.) Díky. (Neděkuje jí jen za to, že mu takhle pomohla. Ani za to, že ho zachránila. Děkuje jí za všechno, ale to ona vědět nemůže. Je hrozně rád, že už mají za sebou ten incident s ovládáním. Dřív to bral spíš jako takový obchod, ale později si konečně začal uvědomovat, že tu malou čarodějku má opravdu rád. Věří jí a moc dobře ví, že by jí mohl klidně svěřit i jeho život. A to samé snad platí i naopak. Doufá, že mu věří tak jako on jí.) Počítám s tebou. (Přikývne a hned se usměje. Bylo mu už tak trochu jasné, že do toho půjde s ním. Sice jenom ho do toho naverbovala a bylo by divné, kdyby mu odmítla pomoci. A jemu by se určitě hodila pomoc, zvláště od čarodějky. Už se těší, až konečně zažije nějakou tu akci. Akci, která nebude zahrnovat smrt jeho přátel. Ale jak Davina řekla. Může si najít novou rodinu, nové lidi a přátelé. Budou mu znovu věrní, tak jako byli i před tím. Budou mu věřit, tak jako nikdy nevěřili Klausovi. Marcel je vůdce a vždycky byl. Je to král, byl a pořád bude. Jediná překážka jsou Původní. Původní, kteří s tím za žádnou cenu nebudou souhlasit, ale i oni se vždycky dají obejít. Otočí se na Davinu, která právě poprvé zkouší alkohol. Začne se smát.) Vlastně je dobře, že ti to nechutná. Ještě by se z tebe stal alkoholik. (Stále se směje, ale teď už mírněji. Taky se napije ze skleničky, která už začíná být skoro prázdná. Tenhle alkohol je stejně jenom to nejlepší, co by jim tam mohl sebrat. Ještě aby nebylo, když ho tam sám skladoval několik let. A rozhodně jim ho tam nechtěl nechat. Oni nemají takovou úctu k tomu alkoholu jako Marcel. Nelíbí se mu ten její úsměv. Vypadá to, že jí to sice jenom trochu zachutnalo. Trochu se zakření.) Nakonec ti to chutná, co? (Zasměje se. První ochutnávka vždycky není ta nejlepší, ale ta druhá? Pak už je většinou těžké přestat. Někomu to prostě zachutná hned, u někoho to chvíli trvá a někdo tomu na kloub nikdy nepřijde. Doufal, že přesně tak by to mohlo být u Daviny, byl by rád, kdyby jí alkohol vůbec nezachutnal. Jasně on byl ten, kdo jí ten alkohol teď dal, ale jenom proto, že ona to chtěla a on jako hodný tatínek vyhověl.) Takže u jaký kamarádky, že jsi to byla? A je to holka, že jo? (Přimhouřil oči a zvídavě se na ní podíval.)

*Asi by sama nikdy nevěřila tomu, že jednou to bude ona, kdo bude Marcela navádět k získání města a vybudování si znovu svou upírskou komunitu. Ona nepatřila k těm, kteří by upírům nijak zvlášť fandili. Neměla je příliš v oblibě, ale to neměla ani nějaké čarodějky. K vlkodlakům se ani nedostala, když nepočítá Jacksona a ten ji přišel jako milý chlápek, akorát možná trochu upjatý. Dívá se na Marcela překvapeně, hodně překvapeně, když ucítí jeho prsty, které ji putují po vlasech. Nebylo zrovna moc chvil, kdy by k sobě byli tak blízko a proto jí to překvapovalo. Věděla, že on ji má rád a stejně tak on mohl vědět, že i ona má jeho ráda. Koutek rtů povytáhne nahoru a vypadalo to, že se jenom mírně usměje. No, za pár sekund roztáhla rty do pořádného úsměvu, hlavně i díky jeho znovu poděkování. Nemyslela si, že by měl příliš za co děkovat. Všechno to pro ni bylo naprosto automatické. Jejich vztah se dá se říci pořádně vyvinul až od okamžiku, kdy bylo po Sklizni. Před Sklizní to bylo takové zvláštní a hlavně pro ni nesmírně těžké. Neuměla ovládat ten příval síly, který ji postupně zabíjel. Ale s příchodem původních se všechno jenom zhoršovalo.* Víš, že se mnou můžeš počítat. *Možná by k tomu ještě doplnila poznámku o tom, když to nebude v tom smyslu, že by ji snad využíval. Ale nějak věděla, že tahle historie se u nich už nadále opakovat nebude a proto to raději spolkla a nechala si to jen pro sebe. Potom už ochutnává alkohol, který ji Marcel naservíroval a vůbec se ji to nezamlouvá. Taky to dává patřičně najevo. Nepřekvapí ji reakce Marcela, který se ji začne smát. Nakloní hlavu do strany a zamračí se na náznak,. že ta situace není vtipná, ačkoliv ji v očích pobaveně jiskří.* Aby ses náhodou nedivil. Teď, když budu žít po tvém boku o něco blíž, než předtím tak je to dost možné, že se ze mě alkoholik stane. *Usměje se a musela si do něj takhle rýpnout. Marcel byl vtipálek a věděla, že si něco takového nevezme příliš osobně. Odloží raději skleničku i přes to, že potom přijde pocit, kdy to vlastně není vůbec špatné. Dalo by se na to zvyknout, ale ten první moment? Ten je příšerný. Hlavně ona na takové pití není zvyklá vůbec zatímco Marcel má za sebou několik let zkušeností.* Na konci už to tak špatné není, ale ten začátek? Hrozné. *Zavrtí hlavou a dál už to vypadá, že se alkoholu nedotkne. Jeho otázka ji poté zarazí a dívá se na něj chvíli šokovaně. Asi by jí to nemělo překvapovat, že se Marcel na něco takového ptá.* Byla jsem u kamarádky ze třídy. A ano, vážně je to holka. *Usměje se na něj trochu pobaveně, i když stále je zaskočená. Kdyby mu řekla, že byla u kamaráda tak by jí vážně zajímala jeho reakce. Ale lhala by mu, kdyby řekla, že u kamaráda byla.* A kdybych byla u kamaráda, tak...? *Pozvedne obočí. Zvědavost jí nedala a navíc si do něj opět rýpnula. Občas jí bavilo Marcela trochu popichovat.*

(Všimne si jejího překvapení a trochu se nad tím usměje. Muselo to pro ní být zvláštní a vlastně i bylo, protože jemu nikdy takhle na nikom nezáleželo. Zvláště na mladé čarodějce, která by klidně mohla být jeho dcera. A on jí tak vlastně někdy i bere. Je hrozně ochranářský a strašně se o ní bojí. Je to možná až trochu moc, ale potom všem, co se jí stalo, už neví, co by mohl očekávat. Má jí prostě rád a je rád za to, že jí z té Sklizně zachránil. Že mu tak hodně přirostla k srdci, až by to některým lidem pomohlo přijít divné a nepřirozené.) Vím a ty to víš taky, že jo? Kdyby se cokoliv dělo, tak mi to vždycky můžeš říct. Jasný? (Věnuje jí jeden milý a otcovský pohled. Koukne se na svojí skleničku a vezme si jí do ruky. Chvíli jenom kroutí zápěstím a pozoruje, jak se alkohol přelévá ze strany na stranu. Připomíná mu to vlny a moře. Docela by si šel někam zaplavat, do nějakého plaveckého areálu. Neplaval snad od té doby, co se proměnil. Nikdy na to asi neměl moc času a náladu. Kopne do sebe posledních pár kapek a pak skleničku odloží na stůl. Už si ani nepamatuje, kdy poprvé se opil. Kdy poprvé ochutnal tento magický nápoj, který mu určitě hned zachutnal.) Tak to bych opravdu chtěl vidět. (Zasměje se. Ví moc dobře, že to myslí ze srandy. A nebo v to spíš doufá, protože nechce, aby se z ní stal alkoholik. Pak by z ní asi nebyl moc dobrý student, kterým doposud je. Pousměje se, když se mu svěří s tím, že jí to poprvé nechutnalo. Přikývne na souhlas.) Na to si časem zvykneš. Pokud teda budeš často pít. (Zavtipkuje. Odloží skleničku na stolek. Na chvíli se rozhlídne po místnosti. Už to tu není tak prázdné jako před tím. Dřív to tu bylo naprosto prázdné a smutné, ale teď už to tu hýří teplem domova. Docela se mu líbí, vybavil to tu docela pěkně a Davině se to asi líbí, a nebo spíš radši nic neříká. Oddechne si, když mu poví, že to opravdu byla holka. Pozná, že teď mu nelže a tak se mu uleví ještě víc. Opravdu se chová jako otec a teď se mu ta role docela líbí. Má někoho o koho se může starat a zároveň někoho, kdo se o něj stará. Zamyslí se nad její otázkou.) Hm..Asi bych ho někam přivázal, nahého. Nejdřív bych ho asi chvíli mučil, víš upaloval mu vlasy, kůži a tak. A pak bych mu udělal něco, co ti radši nebudu popisovat. (Usměje se takovým zabijáckým pohledem, ale hned na to se zasměje. Rozhodně to nemyslel vážně. Asi by mu neublížil tak hodně. Jedině pokud by jí třeba nějak ublížil, tak by mu udělal přesně, co popsal a nebo možná ještě něco horšího.)

*Pokýve souhlasně hlavou s úsměvem na rtech na znamení, že s tím taktéž počítá. Bylo to u nich už automatické. Jeden měl oporu v tom druhém a kdyby to tak nebylo, zřejmě by se nikdy společně nenastěhovali do bytu. Na jednu stranu to bylo zvláštní, že teď už bydleli tady a ne v Abattoir. Hlavně pro Marcela to musí být hrozné vzhledem k tomu, že se ten prostor nedá vůbec srovnat s tím předchozím. Ale pokud si sídlo získá znovu nazpět, tak tahle situace nebude trvat dlouho. Ačkoliv ona by tady možná už zůstala, ale takhle dopředu přemýšlet nechce. Obzvlášť, když se teprve nastěhovali.* Já vím. Vím, že by jsi mi kdykoliv pomohl. *Pousměje se. Vážně mu věřila, hodně. Možná občas byla na pochybách, protože přece jenom Marcel byl upír, ale v celkovém závěru mu sto procentně věřila. Při tom jeho otcovském pohledu se na něm podívá stylem "Takhle se na mě nedívej" a v očích ji stále pobaveně jiskří. Začínala si na to už zvykat před nějakým časem.* Aby to brzo nepřišlo a nechtěl si tyhle slova vzít zpátky. *Opět se uchechtne se a dívá se na něj pobaveně. Ruku si opře o opěradlo gauče a hlavu si dá do dlaně. Hlavu má mírně nakloněnou a stále pozoruje Marcela.* Když nebudu mít důvod pít, tak nebudu. Ale s tebou to občas není jednoduché, takže vlastně budu pít hodně. *Zasměje se a šťouchne mu prstem do žeber. Samozřejmě, že to všechno myslí ze srandy, ale jak se říká. Na každém šprochu pravdy trochu. Takže občas to s ní není lehké, ale věří, že ani on s ní to nemá občas lehké. Vlastně by se dalo říci, že ve většině jejího času. Pozná na něm, že je spokojený s její odpovědí. Nedokáže si vážně představit, co by dělala, kdyby šlo o nějakého kluka. Zanedlouho se to však dozví a zůstane na něj nevěřícně zírat. Asi vlastně další detaily vědět nechce. Tenhle popis, co by tomu nebožákovi udělal ji stačí. Takže teď už ví, že by ani nemohla mít přítele a přivést si ho domů, protože Marcel by ho zřejmě za pár dní zabil. Na chvíli je v pokoji hrobové ticho, protože se Davina vzpamatovává z jeho slov. Poté zavrtí hlavou a pousměje se.* Asi žádnou vážnou známost mít nikdy nebudu. *Zasměje se a zvedne se potom z gauče. Trochu se protáhne.* Půjdu si dát něco k jídlu a potom spát. Jsem unavená. To víš...s kamarádkou jsme na seznamce hledaly do rána nějaké pěkné kluky. *Zasměje se. Aby jednou nedoplatila na to své vtipkování.* Tak dobrou noc. Možná ještě přijdu za tebou. *A potom se otočí a odejde hned na to do kuchyně, kde si připraví něco k jídlu. potom se jde osprchovat a převléct. Ještě za Marcelem přijde a sedí s ním chvíli u televize, než začne pociťovat neskutečnou únavu, tak se odebere do svého pokoje, kde zalehne a zanedlouho i usne.*

(Je z tohohle bytu nadšený, líbí se mu ten byt. Ačkoliv to pro něho ze začátku bylo těžké, ale zase žije v jiném prostředí. Zažije něco jiného. Jiné trable. Bohužel už si sem nemůže zvát na lidi na různé plesy a velkolepé večírky, protože by si pak asi sousedi stěžovali. A asi by se sem nevešla stovka lidí. Momentálně by ten byl rozhodně opustit nechtěl, ale moc dobře ví, že by se časem asi chtěl přestěhovat jinam. A to nejlépe do Abattoiru.) Dobře. (Jen krátce poví. Oni jsou vlastně jeden ze zázraků přírody. Není moc známé, že by upír důvěřoval čarodějce a naopak. Ačkoliv v poslední době je víc a víc upírů, co si rozumí s čarodějkami. Zasměje se nad tím jejím pohledem a raději toho už nechá.) Budu doufat, že se to nestane. (Krátce se zasměje a otočí hlavou směrem k oknu. Pozoruje noční světla, která mu nepříjemně svítí do očí. Otočí se na Davinu, když mluví a usmívá se.) Hej, já mám taky city. (Řekl hlasem, ve kterém byla slyšet hraná bolest. Oplatí jí její šťouchnutí a zasměje. I s ní to je někdy těžké. Sice jenom je to opravdu tvrdá hlava a rozhodně nemá ráda, když jí někdo ovládá. Začne se smát, když vidí ten její výraz. Je za tenhle pohled vlastně rád, protože pak si bude rozmýšlet s kým bude chodit. A nebo jestli vůbec s někým bude chodit.) Přesně toho jsem chtěl dosáhnout. (Poví radostně a usměje se stylem "Jo! Dokázal jsem to". Dívá se na ní, jak vstává z gauče a čeká, co mu poví. Přikyvuje jí na to, co říká, ale když poví to poslední, tak se zasekne. Chvíli na ní překvapeně civí a pak se jen zakření.) Neměli tam na tý seznamce i nějaké čarodějky? (Zasměje se a zakroutí hlavou.) Dobrou, Dee. (Usměje se na ní a vezme si do ruky svojí prázdnou skleničku. Naplní ji alkoholem a skleničku nechá ležet na stole. Flašku vezme a jde do kuchyně, otevře lednici. Někam tam dá tu flašku a vezme si jeden pytlík s krví. Celý ho vypije a pak ho prázdný hodí do koše. Vrátí se na gauč a zapne si televizi. Po chvíli se k němu i připojí Davina, která tam s ním chvíli pobude. Když znovu odejde, tak jí popřeje dobrou noc. Dopije obsah jeho skleničky, vypne televizi a jde se podívat na Davinu. Otevře potichu dveře a chvíli se na ní dívá. Odejde z jejího pokoje a potichu zavře dveře. Vezme si telefon a klíče od bytu, vyjde z něj a nezapomene zamknout.)

(Zpráva pro Davinu i Marcela:)

kód:

Potřebuji s tebou mluvit. Co nejdříve. Sophie

(Odpoledne nebyl doma, sháněl nějaké věci na Vánoce. Ozdoby, řetězy, vánoční koule a nějaké další dárky. Chtěl letošní Vánoce oslavit pořádně. Nejenom se někde opít a předat dárek. Chtěl pro Davinu opravdu nějaké Vánoce. Nakoupil toho tedy hodně a k večeru se vrátil domů. Byl už tak unavený, že se ani nedíval, jestli mu někdo nepsal. Telefon si zapomněl doma, tudíž neslyšel, že mu Sophie psala. Ráno hned jak se probudil, tak si šel zkontrolovat mobil. Zjistil, že mu psala Soph a začal tedy psát odpověď.) 

kód:

Mám se stavit u tebe nebo někde jinde? Marcel.

(Přišlo mu hloupé ptát se, co se děje. Jelikož by odpověď stejně nedostal, určitě mu to nenapíše do smsky. V kuchyni si vzal jeden pytlík s krví, vysál ho do poslední kapky a šel si vyčistit zuby. Oblékl se do riflí, trika a mikiny. Schová mobil do kapsy, vezme si nějakou bundu a vyběhne z domu.)

(SMS pro Marcela)

kód:

Stav se u mě, pokud ti to nevadí.

*Když dostala od Sophie sms, tak si ji přečetla, ale zapomněla na to odpovědět. Mezitím, co je ve škole, tak si tweetuje s Kaiem.*

https://twitter.com/DavinaDeeClaire https://twitter.com/Cobrakai___1972

*Sms od Cami Marcelovi.*

kód:

Veselé Vánoce a příjemné prožití svátků přeje Cami.

*Štědrý den s Marcelem začal ránem, kdy Davina byla už brzo vzhůru a snažila se nakouknout Marcelovi do pokoje, aby zjistila, co je tam má za dárky a jaké jsou velikosti. Jak nečekané, že ji Marcel u toho přistihl a odtáhl ji od dveří. Ne, že by byla příliš velká nedočkavka, jenom to jsou jejich první takhle společné Vánoce a vážně ji zajímá, kolik jí toho nakoupil, protože i přes to, že má od něj peníze, tak mu nekoupila příliš mnoho dárků. Co chcete dávat upírovi, který má všechno a pořád jenom chlastá? Možná mu měla koupit nějaký barel plný alkoholu. Možná tak dva nebo tři, aby mu to vydrželo alespoň na měsíc. Šli se ráno podívat na vánoční trhy do města, když se vrátili domů, tak spolu vařili večeři, což bylo docela vtipné v jejich podání. Zabralo jím to celé odpoledne a část večera. Marcel už obstaral vánoční stromeček, takže alespoň v tomhle měli práci ušetřenou. Davina si koupila takovou tu Santovskou čepici a jednu koupila i jemu, takže ji po celou dobu měli na sobě. Nezapomněli udělat i pár fotek. Na večeři měli krocana plněného kaštanovou nádivkou a k tomu grilovanou zeleninu s mačkanými brambory. Jako dezert měli jablečný ale i dýňový koláč. U televize při pohádkách spolu jedli popcorn a dokonce ho i napichovali na jehlu a nit, udělali z toho řetazy, které ještě potom dodaly na vánoční stromeček. Dárky tam ten večer také dali a ona se musela opravdu stydět za to, kolik jich bylo pro ni a kolik jich bylo od ní pro něj. Ale pravdou je, že jde hlavně o to, aby si užili Vánoce spolu, než o ty dárky. A musí uznat, že ten štědrý večer si náležitě užili. Taky samozřejmě nezapomněli jít na půlnoční mši. V ten den si dokonce napsala s Kaiem pár zpráv po Twitteru, avšak nějak tajně, aby si toho Marcel nijak zvlášť nevšiml. Nechtěla, aby se ten den nějak přehadovali. Na boží hod vstali tak nějak zároveň a oba šli ke stromečku, kdy se navzájem pošťuchovali, kdo rozbalí dárky jako první. Samozřejmě, že to vyhrála ona, tak trochu si vypomohla svou magií a dostala se k dárkům dříve. Od Marcela dostala hromadu oblečení, které jistě nevybíral on, taky několik párů ponožek u kterých se občas musela zasmát, protože byly na nich opravdu zvláštní motivy. Ale jeden dárek ji překvapil nejvíc a taky nejvíc potěšil. Byl to obrovský plyšový medvěd, který měl okolo krku zlato - červenou stuhu a taky na hlavě obrovskou mašli. Tím ji udělala asi největší radost. Ihned se k němu tiskla a objímala ho. Od této chvíle Marcel Davinu pravděpodobně ztratil, protože si ji naprosto získal plyšový medvěd. Museli ihned vyfotit fotku.*

*Byla jeho dárkama velmi potěšená. Marcelovi koupila pár sad s různým druhem alkoholu. Od dárkové balíčku Metaxy, přes Jamesona po Jacka Danielse a ještě k dalším dražším alkoholům. Taky mu koupila stříbný náhrdelník okolo krku.*

*Má za to, že jemu bude něco takového slušet. Toho medvěda si nechala odnést do svého pokoje. Naštěstí byl dost velký. Je opřený v rohu zdi a už teď ví, že na něm bude sedávat a učit se do školy. Po rozbalení všech dárků společně usednou k televizi. Davina samozřejmě musí jejich fotku dát na Twitter.*

kód:

Akurát v telke šla nejaká reklama na 50% riedený džús, keď som si na teba spomenul a dostal som chuť prevetrať nové tričko...PS: NIE - neberiem ako odpoveď.

kód:

Nie, vážne som si na teba pritom spomenul, BEZ srandy...Hovoril som si, aká náhodička, tak som ti proste MUSEL napísať, čo tak ten väčší park od cintorína??

kód:

Tak to vážne netuším, ale pre pokoj tvojho srdca, už som ti to dávno odpustil...Ak neprídeš, tak mám v zásobe stále tie kamene, na tvojom mieste by som si to pamätal..

*Jakmile ji Kai napsal první zprávu, tak zrovna vylezla ze sprchy a ručník měla okolo sebe, když zavítala do svého pokoje, aby se převlékla do věcí na spaní. Ale zahlédla, že na jejím mobilu bliká světýlko, které naznačuje, že ji přišla sms zpráva a nebo jí někdo volal a ona to zmeškala. Vezme mobil do ruky a musí se hned zeširoka usmát nad textem, co jí Kai napsal. Ačkoliv už je osprchovaná a hodlala dnes strávit večer doma, tak i přesto se rozhodně, že s ním půjde ven. Přeci jenom si už nějakou tu chvíli píšou a ráda ho znovu uvidí. Proto mu odepíše na sms a v rychlosti si začne vysoušet vlasy. Po další zprávě se s ním domluví, že se sejdou v jednom parku. Nemá to odtud daleko, vlastně jenom pár minut, ale i přesto si dala trochu větší zálohu, aby to vše stihla. Marcel není doma a tak mu nemusí říkat, že má v plánu opustit byt a vrátit se někdy později. Ani neví, kolik přesně je hodin. Jediné, co může tak zpozorovat je to, že už je venku tma. Natáhne na sebe v rychlosti spodní prádlo, ponožky, kalhoty, triko s delším rukávem a svetr. Nemá čas na to, aby si vlasy vysoušela ještě víc a tak je prostě stáhne do culíku. Přijde k zrcadlu a dá si jenom řasenku, dále už to neřeší. Vezme si mobil a jde do předsíně, kde si obuje vysoké kozačky, červený kabátek a dá si šálu přes krk. Mobil zastrčí do kapsy a opustí byt. Zanedlouho přijde do parku a rozhlíží se okolo sebe. Musí uznat, že je to trochu děsivé teď v noci. Kdyby nebyla čarodějka, tak by mu očividně na něco takového nekývla. Kai má velmi zvláštní smysl pro humor, když ji zve na takové místa a vlastně i po dobu, co si píšou jsou jeho vtípky...no, někdy ji to prostě děsí. Ale bere to všechno v dobrém. Nasaje čerstvý a chladný vzduch do plic. Ruce má založené v kapsách kabátu. Nedaleko ní zahlédne Kaie, jak tam postává a vydá se směrem k němu. Alespoň, že je park dobře osvětlený a není ani moc pozdě, tak ještě tudy chodí spousta lidí. New Orleans je stejně velmi rušné město a to hlavně večer a v noci. Přijde za ním a už z dálky se na něj usmívá.* Víš, že to působí trochu děsivě? Park kousek od hřbitova a ještě k tomu večer. Začínám o tobě pochybovat. Nejsi sériový vrah, že ne? *Na rtech má stále úsměv a nezapomene si ho prohlédnout. Má pocit, že teď vypadá snad ještě lépe, než tenkrát v baru. Ale neměla by nad tím příliš přemýšlet. Vážně je to trochu děsivé, že se sešli právě tady. Na druhou stranu na parku není přece nic děsivého, když nepočítá tu zvláštní komunitu lidí, která se tady občas vyskytuje. Vědět Marcel, kde právě šla tak si je jistá tím, že ji nepustí.*