Marcel's and Davina's Flat

*Musí se občas opravdu hodně usmívat nad jeho chováním. Jí nazývá puberťačkou, ale co teprve on? Vždyť tady na ní vyplazuje jazyk jako nějaký puberťák. Má chuť mu k tomu hned říct, že by i on potřeboval nějaký dohled nad sebou, jelikož je občas taky jako teenager, ale to by se mu určitě nelíbilo a opravdu dnes nechce zranit jeho mužské, velmi vysoké ego. Není to tak, že by vysloveně neměla ráda, že se k ní chová tak otcovsky, spíše jí to přijde občas divné, nezvyklé. A když už má pocit, že si na to zvykla, tak on ji pokaždé vyvede z omylu. Dobře, tak pokaždé ne, ale velmi často se to stává. Pozvedne obočí a dívá se na něj stylem, jako kdyby se ho ptala, jestli je zdravý. Ne, opravdu by nechtěla žádné lekce angličtiny s Elijahem, ani s žádným jiným Původním. A už vůbec by nesnesla přítomnost Klause. Jo, kdyby se učili to jak ho nejrychleji zabít, tak by se nebránila. Ví, že je naživu, nemohla si toho nevšimnout na silvestrovském večírku a i když s ním přímý spor neměla, tak měl ho Marcel. A kdo jde po Marcelovi, kdo mu jakkoliv ublíží, tak jde i po ní a přes to prostě nejede vlak. Nemůže Původní snést z mnoha důvodů a i tu blonďatou sebevědomou Původní, která Sophie před jejíma očima zlomila vaz.* To bych raději byla nevzdělanec, než abych se od nich nechala učit. *Řekne poněkud znechuceně a zdá se, že se raději o tom nebude dále bavit. Pousměje se, když jí začne sahat na čelo, přičemž ho jemně pleskne po ruce a začne se odtahovat, ať okolo toho nedělá takové velké drama. Je jí jasné, že jí ani slovo nevěří a taky by v tomhle neměl. Jde na ní vidět, že stejně lže a jemu je to jasné. Moc to dramatizuje, jistě mu nedělá problém to, aby zůstala den nebo dva doma. Navíc kdo v dnešní době nechodí za školu?* Nech toho. Chtěla jsem zůstat doma. Výsledky ve škole mám skvělé a mimochodem do školy chodím ráda. Máme opravdu pěkného učitele tělocviku a dějepisu. Jmenuje se Damien už jenom to jméno tě láká do jeho hodin. *Zasměje se, ale všechno, co říká tam myslí vážně. Jak vůbec může někdo jako on učit? Neměl by se spíše věnovat jiným věcem, než učení? Proto by ani nestála o to, aby jí snad Marcel učil doma. Kdyby ji ale Damien učil doma, tak to by už žádný problém s tím neměla. Jenom se na něj ušklíbne, když okomentuje její procházku s Marvinem a dále už nic neříká. On velmi rychle na ni pozná, že není něco v pořádku i přes to, že se snaží být trochu uvolněnější. Každopádně by mu to chtěla říct tak či tak, co se týče celé té sesterské záležitosti. Začne mu vyprávět nejdříve o těch dopisech, ale prakticky hned se dostane k části, kdy mu oznámí, že Sophie je její sestra. Dívá se na něj a nepřekvapuje ji jeho zprvu šokovaný výraz. Vždyť ona taky byla šokovaná a hlavně, když si představí to, co se mu musí odehrávat v hlavě. Pamatuje si na to, jak Benjamin chtěl poštvat coven proti Sophie a zmínil se o tom, že ona právě měla milostný poměr s Marcelem. Nikdy jí to nevadilo a ani vadit nebude, jenom je to trochu zvláštní to je pravda. Jeho slova ji však docela překvapí a dle toho se i tak tváří. Nečekala, že by mu to nějak extra vadilo, ale čekala, že bude více v šoku, více bude mít obavy. Trochu se na něj pousměje, jelikož si dělala starosti vlastně zbytečně.* Já nevím...čtrnáct dní? Nevím teď přesně jak dlouho. Potřebovala jsem čas na to, abych to sama zpracovala. *Přizná se mu a tudíž mu to neřekla už mnohem dříve. Přikývne na jeho slova.* Ano je to zvláštní. Hlavně já a Sophie si nejsme vzhledově ani trochu podobné. Což se o povaze ale říct nedá. *Tohle byla taky pravda. Jejich povahy byly v hodně ohledech dost podobné, ale vzhled nikoliv. Proto by jí nikdy nenapadlo něco takového. Celou dobu ho pozoruje a nemůže si nevšimnout, že ho něco trápí, že ho něco uvnitř užírá už jenom proto, že odvrátil od ní zrak a dívá se do země. V tuhle chvíli je jí jasné nad čím přemýšlí, vždyť i ona přemýšlela ihned o jedné věci, co se to dozvěděla a je si jistá, že Marcel teď nad tím taktéž uvažuje.* Marceli...*Nadechne se zhluboka a stále ho pozoruje.*...i když je Sophie moje sestra, tak zůstávám s tebou. I ona to moc dobře ví, prostě v tomhle směru se nic nemění. Možná jsme odteď sestry, ale to neznamená, že musím jít bydlet s ní. Chci zůstat tady. Kdo jiný by mi dovolil toho tolik, co ty? Tohle je výhodnější. *Uchechtne se a trochu do něj loktem strčí. Chce jenom, aby se cítil lépe, chce ho trochu rozveselit. Možná proto to podala tak, jak podala místo toho, aby mu řekla, že je její rodina a na tom se nic nikdy nezmění. A on moc dobře ví, že to tak je. Rozhodla se pro něj už dávno.*

(Marcel už byl prostě takový. Ohledně Daviny byl vážně ochranářský a někdy -často- až moc. Jenže ona pro něho byla, je a bude vždycky ta nejvíc důležitá. I kdyby se bláznivě zamiloval do nějaké baby, tak Davina u něho bude na prvním místě. Věděl to už tehdy, ví to teď a bude to vždycky vědět. Vždyť on už od té první doby, co jí uviděl, věděl, že budou dobří přátelé. Velmi se sblížili, i v dobách, kdy Dav musela být zavřená na půdě starého kostela. Určitě ho svým způsobem za to nesnášela, ale už tehdy to dělal pouze kvůli ochraně. Měl prostě potřebu jí chránit a tu bude mít vždycky, i když už to bude stará, seschlá babka. Zasměje se nad jejím pohled, kterým se ho ptá, zda je v pořádku. Samozřejmě, že není. Kdy on byl v pořádku? A navíc při smyslech? Snad nikdy. O Elijahovi a o jeho "skvělých" lekcích angličtiny vtipkoval. Vážně to nebylo něco, na co by stálo žárlit. Dny, kdy měl mít lekci s ním, byli dny, kdy mu čirou náhodou bylo zrovna nejhůře. Bylo to zvláštní, že nemoc na něho přišla pouze, pokud měl mít angličtinu. Dneska už si ani nedokáže, že by seděl někde v místnosti s Elijahem. Natož třeba s Klausem. Místnost by asi dlouho nevydržela celá pohromadě a po chvíli by tam padaly už i zdi. Původní prostě mají dar srát lidi. Je to vážně unikátní schopnost, kterou jenom tak celá rodinka nemá. Pohlédne na Davinu a usměje se.) To je moje Davina. (Pyšným hlasem poví. Vážně byl rád, že má takovýhle názor. Protože si opravdu, opravdu nepřál, aby mu utíkala za nějakým Původním. To by pro něj byla obrovská rána. Začne Davině sahat na čelo, aby jí změřil teplotu. Odtáhne ruku hned, jak přes ní dostane. Rty mu sklouznou do úšklebku a mírně začne máchat rukou jako, kdyby právě trpěl bolestmi. Rád si z ní takhle střílí, je zábava vidět ten její obličej. Dělá tu okolo toho scénu právě jenom kvůli tomu naštvanému pohledu. Opravdu mu nedělá problém nechat jí na pár dní doma, ale zase nechce, aby z těch dvou dní nebyl týden, později měsíc a pak "To je dobrý, já tu školu vlastně nepotřebuji".Zvedne ruce do ústupu a s úsměvem začne kroutit hlavou. Ruce po chvíli položí zpátky na gauč.) Aha, takže první platonická láska. To je pěkné. (Řekl způsobem jako, kdyby se právě rozplýval nad malým štěňátkem.) Jo, hrozně mne to láká. Nejradši bych tam teď hned šel, sedl si do první lavice a pozoroval toho..Damiena. (Po krátké pauze řekl jméno, které musel vylovit ze své paměti. Jména vždycky zapomínal, hlavně ta, která mu nepřijdou důležitá. A pravděpodobně sexy učitel nestojí za zapamatování. Už s nevrací k ničemu, o čem spolu před chvíli mluvili. Nechá všechno za nimi a přejde k tématu "Sophie je moje sestra", které rozhodně stojí za to. Je to pro něho vážně novinka. Navíc zpráva o tom, že jste vlastně spal se ženou, která je sestra dítěte, o které se staráte, není tak častá. Nebyl na Davinu nijak naštvaný, proč by měl? Není to nic špatného a hlavně i kdyby byla sestra třeba Genevieve -což sice není možné, ale nevadí- pořád by to nebyla její vina. Jeho veškeré obavy se snažil schovat někam dozadu. Vážně nechtěl Davinu zatěžovat hloupými otázkami. Zeptá se jí tedy jen na to, jak dlouho to ví.) Víš, že jsi mi to mohla říct dřív, viď? Mohli jsme to zpracovat spolu. Pamatuj si pro příště, až objevíš nějakého svého sourozence, že mi to klidně můžeš říct dřív. (Trochu odlehčenou formou poví, ale vlastně říká pravdu. Opravdu se neměla čeho bát a bylo by lepší, kdyby mu to řekla dříve. Ale chápe její obavy a nehodlá jí to nějak vyčítat. Přikývne na její slova o tom, že si jsou povahově podobné, ale vzhledově ne.) Obě dvě jste krásné. To máte stejné, ale krom toho máte opravdu podobnou povahu. Možná proto vás dvě mám rád. (Zamyšleně se podíval na Davinu. Sophie i Davina jsou opravdu podobné nátury. Obě dvě trpí značnou tvrdohlavostí. A určitě by se tu našlo mnohem více věcí, ale to by nad tím mohl strávit hodiny. Před chvíli vypadal vcelku v pohodě, ale po chvíli uvažování se začal tvářit ustaraně. A nesnažil se to nějak skrývat, neměl důvod. Davina by to pravděpodobně poznala tak i tak. Jeho myšlenky proudily rychleji než světlo, že sám ani nestačil postřehnout, nad čím vším přemýšlí. Zabloudí očima k Dee, když ho osloví. Každým slovem mu je zase o něco lépe a jeho myšlenky už nejsou tak černé. Koutky mu začnou cukat do úsměvu a nakonec se roztáhnou do zářivého úsměvu.) Byla by chyba odejít. Navíc by jsi mi asi zlomila srdce a já bych musel otevřít flašku whisky od Sophie. (Sice si jí chtěl nechat na nějakou zvláštní událost. Jelikož se mu do rukou tak často nedostane whisky, která je nejlepší whisky roku 2014. Navíc k tomu byl krásný lísteček s nápisem "For my king.", který ho nesmírně potěšil. Byl to od Sophie krásný dárek, je vidět, že ho moc dobře zná a ví, co má rád. Byl rád, že ho Davina ujistila v jejím rozhodnutí, jelikož on by byl schopen trápit se s tím velmi dlouhou dobu.)

*Zářivě se na něj usměje, když řekne to oslovení "To je moje Davina". Tohle ji opravdu potěší a zahřeje na srdci. Sice to teď vypadá, jako kdyby to byla opravdu jeho malá holčička, ale nejde se nad něčím takovým pousmát? Vlastně ji chválí za to jaká je a nemá s tím žádný problém. Pff, ještě taky aby měl. Kdyby mu řekla o tom, co udělala Kaiovi, tak si je jistá, že by pověděl ještě něco lepšího, než jenom tohle. Vlastně by se dalo říct, že je Marcel na ni pyšný a takový pocit velmi dlouho nezažila. Ano naposledy, když matka ji vychovávala v tom, aby byla dívkou ze Sklizně a když ji vybrali, když prezentovala oheň, velmi mocný, velmi silný živel. Ostatně to jsou všechny, ale oheň? Byla to pro ni pocta, cítila se pyšná a taky, že měla na něco. Tedy alespoň si to v té době myslela, že měla na co. Co teď z toho má? Bláznivé předky, kteří kontrolují její sílu, protože bez nich by žádnou neměla. Ano je silnější, než normální čarodějka, taky má více schopností a dokáže toho spoustu, tak či tak to není už pro ní teď žádná výhra. Akorát to skoro všechny holky stálo život, kromě ní. Zázrak, že ještě žije. To bylo možná tak poslední na co se cítila opravdu pyšná a teď? Teď může být pyšná, že Marcel je na ni pyšný. Musí se zasmát nad jeho výstupem s rukou. Jednou jsou jako kamarádi, podruhé jako otec s dcerou a teď? Teď to spíše vypadalo, jako kdyby byli sourozenci. A právě tohle z nich dělalo rodinu, právě tohle byly ty důvody, proč by nikdy nedovolila, aby mu někdo ublížil. Marcel mohl mít osobní spory, nemusela ani toho dotyčného znát, ale jakmile měl někdo problém s ním, tak automaticky i s ní. Nikdy by nechala někoho, aby mu ublížil. Pozoruje ho pobaveně, když zvedá ruce do obranného gesta a nic neříká. Vlastně se mu poté svěří ohledně svého sexy učitele, kterého by nevyměnila za nikoho jiného.* Uhm...něco takového bych ti nikdy nedovolila. Akorát by jsi mě tam ztrapňoval. A ne, není to platonická láska. *Začne se ihned hájit, jako kdyby snad měl pravdu a ona to jenom nechtěla slyšet. Ale vážně tomu tak nebylo. Naposledy, co se jí někdo líbil tak to dopadlo katastrofálně. Vyklubal se z něj totální psychopat, sociopat a určitě je i narcis, protože moc dobře ví jak vypadá. Takže od té doby se raději drží trochu stranou. Nechá tohle všechno za nimi a přejdou už rovnou k tomu, co mu chtěla říct ohledně jí a Sophie. Jeho reakce ji překvapí, prostě i za tu dobu, co se tak dobře znají jsou dny, kdy ji překvapí. Nikdy ho asi nebude znát tak dokonale jak si myslí a určitě je to oboustranné. Měla naprosto zbytečné obavy a teď z ní všechno odpadne a za ten pocit je vážně ráda. Nechtěla se tím už nijak zvlášť užírat a on měl právo to vědět. Jenom potřebovala čas, nic jiného. Usměje se trochu při jeho slovech. Opět se uchechtne, když to vlastně vezme takhle s humorem a přikývne hlavou. Je dobře, že to nijak nedramatizují, i když Marcel má v hlavě i více věcí, které ho trápí, což jde na něm poznat. Nadechne se zhluboka.* Myslím, že jich více už opravdu nemám. Tedy doufám, že nemám. Nepotřebuji ještě větší drama. *Taky se zmíní o tom, že vlastně vzhledově si nejsou vůbec podobné, ale povahově už ano. Obě dost rebelují, teda Sophie v minulosti a Davina možná, že i teď. Jeho další slova ji nutí opět do úsměvu. Jde na něm vidět, že mu záleží na obou, tak jak říká a ani by nikdy neměla důvod si myslet pravý opak. Díky tomuhle to všechno zvládá lépe. Opravdu mu o tom mohla říct o moc dřív.* Vždyť my tebe taky, i když máš spoustu chyb. *Rýpne si do něj tak trochu. Je to lepší, než se jenom bavit vážně. Ano, uměli se bavit vážně, dokázali to, ale proč by tak měli mluvit právě teď? Ani jednomu se nechtělo z toho dělat bůh ví co, ani jeden z nich nechtěl to brát tragicky. Vidí pak však na něm tu jenom změnu a to zase zvážní, i když ne moc na dlouho. Nechce Marcela vidět utrápeného, nechce, aby žil v domnění, že ho snad opustí, protože to neměla vůbec v plánu. Znovu se na něj usměje. Ne, neodešla by a tudíž Marcel nemusí načínat další whisky. Jenomže on ji načne tak či tak, pravděpodobně to nebude ta od Sophie. Nahne se k němu a dá mu ruce okolo krku.* Otevřeš si ji při jiné příležitosti. Třeba při mojí maturitě. *Poví a odtáhne se potom od něj. Najednou vyskočí na nohy, jelikož si vzpomene na něco důležitého.* Musím ti něco ukázat. *Otočí se a odběhne do svého pokoje. Ze skříně vytáhne triko, které nechala vyrobit Sophie a obleče si ho. Poté přiběhne nazpět za ním a stoupne si tak, aby na ní pořádně viděl.* Tadáá. *Poukáže oběma rucema na triko, kde je ta fotka Cami a Marcela, toho jejich polibku na silvestrovské party a pod tím je nápis "Team Camcel".* Tohle nechala udělat Sophie. Camcel - zkratka Cami a Marcel. Je to dobré, že? *Povytáhne obočí. Ona z toho byla nadšená, hlavně proto, že Sophie napadlo něco tak bláznivého.*

(Davina je opravdu člověk, který mu do života přináší nějaké to štěstí a pýchu. Vždycky na ní byl pyšný a každou chvílí je víc a víc. Pokaždé ho něčím překvapí a on si vždycky uvědomí, jaká skvělá dívka to je. A jak mu je občas podobná, což by časem mohlo být vážně špatné. Davina od něho nesmí pochytit všechny jeho špatné vlastnosti a návyky. Opravdu tu nepotřebuje egoistickou, sebestřední, závislou na alkoholu, neustále oplývající vtipem čarodějku. To vážně ne. Na druhou stranu ale doufá, že Davina taková nikdy nebude a často ho přesvědčuje o tom, že dokáže myslet sama za sebe. Že to není jen pouhá ovečka, která slepě plní rozkazy. To si uvědomil už, když jí viděl, jak bojuje na tom hřbitově. Měla v očích takový oheň, oheň bojovnice. A taková ona snad vždycky bude, bojovnice. Bylo zajímavé, jak se oba dva znají velmi dobře a přitom vlastně skoro vůbec. Pokaždé se něčím překvapí a ukážou, že je v nich něco víc. Oni dva jsou prostě rodina. Zvláštní, ale přitom skvělá. Davina mu často dělá nejlepší kamarádku, dceru a sestru. Ona je pro něho vším a, kdyby někdo ublížil jí, tak zbytek jeho života nebude tak klidný. Jeho život se rázem změní a nebude to pěkná  změna spíše drastická.) Ztrapnit? Já? Víš ty, o kom to mluvíš? (Nevěřícně jí pohlédl do očí, obočí měl tázavě vyzdvižené nahoře. Na její slova, že to vážně není platonická láska, pouze usměvavě přikývne. Nechce jí teď dál trápit, nechá to tak být a přejde k něčemu jinému. K velmi překvapivému tématu. Vážně by ho ani ve snu nenapadlo, že ty dvě budou příbuzné. Ano, mnohokrát viděl, jak si jsou povahově podobné, ale nic víc v tom neviděl. A teď jsou to sestry. Nějak si to tedy přebere, poví jí k tomu pár slov a zeptá se na něco. Davina k tomu taky ještě něco dodá. Krátce se zasměje nad jejími slovy o dalších možných sourozencích.) Nebylo by pěkné, že by se nám naše rodinka rozrostla? (S nadsázkou řekl a nad tou myšlenkou zakroutil hlavou. Asi by se mu to už tak nelíbilo a pravděpodobně by si nemyslel hezké věci o otci Daviny. Nesnaží se to Davině nějak zhoršovat, spíše jí to ulehčuje. Muselo pro ní být těžké za ním s tímhle přijít, soudě podle toho, že za ním přišla asi o dva týdny později. Poví pár slov k podobnosti Sophie a Dav.) Chyb? Já a chyb? Pff.. (Stylem jako, že vůbec nechápe, jak jí tohle mohlo napadnout, poví. Kroutí přitom hlavou a jeho pohled je nevěřícný. Chvíli potom je mírně ztrápený, ale ta ztrápenost mu nevydrží dlouho, jelikož mu Davina vysvětlí, že se nehodlá stěhovat. Je to opravdu dobře, bylo by tu bez ní a bez Marvina prázdno. Navíc by se jí všechny ty krámy k Dav nevešly. Ačkoliv Sophie má docela velký byt. No, možná, že by se jí tam ty věci nakonec vešly? Ale proč to řešit? Zůstává tu a vlastně ani nehodlala odejít. A on měl zbytečně černé myšlenky. Pohladí jí jemně po zádech, když mu téměř skočí okolo krku.) Pokud jí uděláš a doufám, že se samými jedničkami. (S úsměvem pověděl. Přikývne na její slova, že mu musí něco ukázat. Opře se o záda, poplácá na gauč na znak toho, aby tam vyskočil Marvin. Začne ho hladit po hlavě a po páteři. Otočí se na Davinu, když něco křikne. Pohled mu zůstane stát na tom triku. V tu chvíli ani moc netušil, co by měl dělat. Smát se, protože vymyslely takovou hloupost? Být naštvaný, protože vymyslely takovou hloupost? Nebo snad být smutný?) Jo, krásné. (Trochu smutně a sklesle poví, ukáže na zem, aby Marvin slezl.) Ohledně toho... (Zhluboka se nadechne a počká, až se Davina usadí na gauč vedle něho. Ještě chvíli jenom tak mlčí a nakonec začne mluvit.) Před třemi dny jsem byl za Cami a no..Našla si někoho jiného. Teda vlastně si teoreticky našla mě, protože ten jiný  umřel a hned jak se vrátil, šla za ním. (Polopatě jí to vysvětlil. Takhle jak to říkal, znělo to hnusně, ale pro něho to tak teď bylo. Stále byl naštvaný, ale spíše než na Cami tak na Klause. A nejenom kvůli tomu s Cami, ale kvůli mnoha věcem, kterého už dlouhou dobu trápí.) Je konec. Konec něčeho, co vlastně ani pořádně nezačalo. (Pohlédl jí do očí a pak na chvíli odvrátil zrak, oči mu na chvíli zůstali stát na zemi.)

*Zasměje se. Teď se zdá, že snad zranila jeho ego, když mu řekla, že by ji mohl nějak ztrapnit. Určitě by to udělal a nemůže tvrdit, že ne. Sedl by si tak nejlépe vedle ní a po celou dobu by měl uštěpačné poznámky nejenom k jejímu učitelovi Damienovi, ale i k ní, že se na něj dívá zamilovaně a že se mu ten chlap nepozdává, protože by zřejmě dělal Marcelovi konkurenta v kráse. A jak všichni ví, tak Marcel je na tohle hodně vysazený. Potom by ho musela ujišťovat, že nikdo hezčí, než on není. Jo, ztrapnil by ji hned, kdyby mohl jenom aby si nedělala zálusk na učitele, což neměla ani v plánu. Něco takového by jí nikdy nenapadlo už jenom proto, že ona byla oproti němu mladý špunt. A taky byla příliš maličká oproti němu.* Právě, že vím. Oba to víme moc dobře. *Usměje se na něj a dívá se na něj pohledem, který jasně naznačuje, aby tohle téma už raději nechali být nebo ještě přijde hádka. Lépe řečeno se budou dohadovat, kdo z nich má pravdu a stejně on by to brzo vzdal. Nemá jedinou šanci nad ní vyhrát. Smetl její obavy během chvíle, kdy se mu přiznala o jejím příbuzenském vztahu se Sophie. Alespoň teď ví, že pokud by taková situace znovu nastala, což doufá, že vážně nenastane, protože i tak má dost zmatku ve svém životě, tak může předpokládat, že to dopadne dobře. Tohle Marcel vzal velmi dobře, nad její očekávání. Pozvedne obočí.Opravdu to myslel vážně? To mu už tak nepřipadalo, že jejich rodina je tak dost velká? Když si to tak vezme, i když velmi neochotně, tak Marcel je spjat s Mikaelsonovými a těch je jak křečků ve zverimexu. Teď, když vezme sebe, Sophie, Marvina. No, tak docela tvoří dost velkou rodinu, ale pravdou je, že ona nebere Mikaelsonovi jako rodinu, tudíž ti hned odpadají a vypadá to, že ani Marcel už je tak nebere a kdo by se mu divil, po tom, co udělali? Vždyť se ani jeden z nich o něj nezajímají, takže si nemyslí, že by Marcel měl snad nějaký důvod se starat o ně.* Já myslím, že ty, já, Sophie a Marvin úplně stačíme. *Usměje se na něj. Tohle myslí naprosto vážně. Nepotřebuje další ztracené sourozence, tenhle zvrat se Sophie ji naprosto stačí. Opět si do něj rýpne a jen se pobaveně usmívá. Každý člověk má chyby, nikdo se nenarodí bez žádných chyb. Tohle bylo spíše myšleno s jistou nadsázkou, aby atmosféra nebyla příliš hustá. Oni ale všechno koneckonců překonají. Mohli by se pohádat do krve, mohli by se říct spoustu věcí, ale věří, že si vždy k sobě najdou cestu, že se vždy k sobě vrátí. Ne vždy se ve všem shodnou, ne vždy je to skvělé. V posledních dnech to tak ale je a chce to udržet, nemá vůbec potřebu se s ním nijak hádat. Natáhne se poté k Marcelovi a obejme ho na důkaz toho, že hodlá zůstat a nic to nezmění. Ani její příbuzenecký vztah. Avšak jednou se určitě dostane k části, kdy u své starší sestřičky jednou přespí, to ale teď nebude řešit. Cítí se takhle u Marcela v naprostém bezpečí, cítí z něj to, že mu na ní záleží a to by si měla zapamatovat pro případy, kdyby náhodou nastala situace, kdy by snad měla o tom pochybovat. Uchechtne se a zavrtí hlavou, když se od něj odtahuje.* Jak odmaturuji, tak odmaturuji. *Mrkne na něj. Chce odmaturovat a chce odmaturovat i s dobrými známkami, ale nechce zase z toho dělat vědu, když její život více zahrnují kouzla a problémy v tomto světě do kterého se narodila. Hned vyskočí z gauče se slovy, že mu musí něco ukázat, přičemž se rozběhne do svého pokoje, kde vyloví to triko. Obleče si ho a už teď se pobaveně usmívá. Je si zcela jistá, že Marcela to neskutečně pobaví, že to bude chtít ukázat Cami a ona se pak bude cítit trochu trapně za to, že je opravdu puberťák. No, pořád to může svést na Sophie, vždyť to byl její nápad. Na někoho se věci svádět musí. Poté se znovu vrátí za Marcelem s tím, že mu předvede tuhle úžasnou práci. Zatímco ona je nadšená, tak Marcel se zdá být...? Ani neví, nedokáže jeho reakci odhadnout. je na ně naštvaný, že něco takového vymyslely? Vždyť je to jenom vtip. Nehodlá chodit po městě v triku a roznášet letáky s nápisem "Hlasujte pro Cami a Marcela o nejlepší pár roku". Proto se zarazí a úsměv na tváři ji pohasne. Dívá se na něj zmateně,  jelikož netuší, co si o jeho přístupu myslet. Ušklíbne se u jeho slov. Usuzuje tedy, že se mu to nelíbí a proto si začne to triko svlékat přes hlavu, když v tom se opět Marcel rozmluví. Svleče si ho a posadí se vedle něj na gauč, přičemž triko si nechává v klíně. Vypadá to, že jí chce něco říct a tak zůstává mlčet a jen mu naslouchá. Přihmouří oči při jeho slovech a nezdá se jí, že by to mělo být pravdivé. Vlastně tomu nechce uvěřit, že by Cami, někdo jako ona s její povahou byl schopný něčeho takového. Takže ho využila? Využila ho kvůli někomu kdo byl mrtvý, ale vrátil se nazpět? Co je tohle zase za hloupý vtip? Pozná, když se Marcel trápí a jeho tohle opravdu trápí. Proč mu to udělala? Nechápe to a otázkou je, zda to vůbec chce pochopit. Ale ano vlastně chce, chtěla by vědět, koho vyměnila za Marcela, kdo je ten, který ji byl přednější. Cítí, jak se v ní začíná hromadit vztek, ale taky jisté zklamání. Jak jí to postupuje celým tělem až do konečků prstů. Konečně viděla Marcela takhle šťastného, tak jak ještě nikdy a teď je to prostě jenom pryč? Takhle lusknutím prstu? Může na ní vidět tu změnu a nelze ani zakrýt to, že i na Cami je částečně naštvaná.* Proč? Proč ti nedala šanci? *Řekne nevěřícně, snad proto, že se stále snaží tu informaci nějak vstřebat a je jasné, že to nechce přijmout.* Kdo je ten za kterým se vrátila? *Řekne tvrdě a uchopí triko, které odloží vedle sebe na gauč. Je ji líto, že právě takto mu tím otevřela ránu, že to takhle na něj vyhrkla. Neměla o tom sebemenší tušení a právě v tuto chvíli jí to celé přijde jako jeden velký, hloupý nápad.* Je mi to líto, Marceli. *Pozvedne ruku, kterou mu položí na rameno a to jemně stiskne. Neví, jak mu má v tuhle chvíli pomoct. Vážně si myslela, že mu to vyjde a přála mu to víc, než cokoliv jiného.*

(Vážně si sám sebe nedokáže, jak sedí někde v lavici a pozoruje pana učitele Sexy. Pokud by k něčemu takovému došlo, tak by zajisté seděl hned u Daviny, neustále by se jí na něco ptal a byl nesmírně dotěrný. Před jejími kamarádkami by byl nesmírně otcovský a snažil by se jí hrozně ztrapnit. Protože takový on už prostě je. A pokud tam mají nějakou pěknou, mladší učitelku, jistě by se nezdržel poznámek o jejím vzhledu a jistě by se na ní párkrát usmál. Určitě by se taky snažil odehnat potenciální nápadníky od Daviny. A nejenom verbálně, určitě by užil i jiné síly než slova. Prostě by to celé nedopadlo dobře. Davina by měla být ráda, že člověka jeho věku by tam už nepustili, protože by si chudák holka prožila peklo. Ačkoliv by jí to peklo působil "omylem". Nad jejími slovy se pouze uculil. Ano, prostě ho zná a ví, čeho všeho by byl schopen. Jeho mozku to všechno přijde naprosto normální, ale Davina to bere úplně jinak. Určitě si o něm občas myslí, že ještě žije s dinosaury a počítá si kameny místo peněz. A nemá jí to za zlé, sice jenom i on byl dítě a puberťák, chápe to. Už se nevrací k tématu sexy učitele. Skoro s klidem vezme to, že Davina a Sophie jsou sestry. Neměl důvod se nad tím nějak naštvat. Vlastně je za to i rád. Rozrostla se mu rodina o jednoho člena víc. Už to není jenom on, Davina a Marvin. Už mezi ně patří i Sophie. Vlastně je potěšen, že právě ona je její sestra. Kdyby to byl někdo jiný, asi by to nevzal tak lehce. Teda podle toho, kdo by to byl, ale určitě by to nebral tak jako u Sophie. Sophie je obeznámena s jejich vztahem a určitě nebude chtít rozvracet něco, co funguje. Určitě nebude lpět na tom, aby u ní Davina bydlela a opustila člověka, který vlastně technicky není její rodina. Pár slovy naznačí, že je jejich rodina vlastně malá. Jemu sice nevadí, že se skládá pouze ze tří lidí a z jednoho chlupatého stvoření jménem Marvin. Byl rád, ale vždycky byl zvyklý na velkou rodinu. Teda nejdřív měl "jenom" Mikaelsony, ty už ale jako rodinu dávno nebere. Později měl své upíry, svou upíří rodinku, kterou ztratil. Teď ale má Davinu, Sophie a Marvina. Samozřejmě má i své druhé upíry, svou druhou rodinu, ale ti pro něho nejsou tak stejně důležití jako jeho pravá rodina.) To je pravda. Ty a Marvin vydáte za čtyři. (Pohlédne na malého prcka a pohladí ho po hlavě. Tím prckem samozřejmě nemyslel Davinu, ale Marvina. Těšilo ho, jak to všechno těžké dokážou pobrat i s humorem. Jasně, že dokázali být vážní, mluvit seriózně, ale už si tak trochu zvykli všechno brát s humorem. Občas se bojí, že se s Davinou jednou ostře pohádá a ona se na něho naštve, sbalí se a vypadne. Pak si zase uvědomí, že ona by akorát tak šla do pokoje trucovat, za chvíli by buď přišla a nebo by tam šel on. Mluvili by spolu a pak by byli zase ti nejlepší přátelé. Alespoń to je jeho názor. Doufá, že jeho názor se bude schodovat s realitou. Nechá se od Daviny obejmout a rozhodně s tím nemá problém. V jejím obětí se vždycky cítí jako výjimečný člověk. Jako někdo milovaný, potřebný. A takovým člověkem je pouze v přítomnosti Dav.) Já vím. (S úsměvem poví k její tváři, když se od něho odtáhne. Na chvíli zůstane sedět na gauči sám. Teda vlastně ne sám, připojí se k němu Marvin. Hraje si s ním, mazlí se a prostě čeká na Davinu, než doběhne zpátky s něčím pravděpodobně zajímavým. Když konečně dorazí, pohlédne na ní a na její tričko. Kdyby s ním přišla tak před týdnem, možná před dvěma, bylo by to lepší. Usmíval by se a vlastně by byl za to tričko rád. Ale teď? Akorát mu to připomíná něco, o co přišel kvůli Klausovi. Kvůli člověku, který mu sice tolik dal, ale zase hodně sebral. Možná mu toho i více sebral, než dal. Připraví se, že bude něco říkat, poví pár slov, počká, než se Davina usadí a pokračuje v řeči. V jeho podání to zní vcelku hnusně. Jako by ho využila a on to tak vlastně i cítí a bere. Camille to jistě vidí jinak a vlastně se jí to snaží nemít za zlé, ale je to těžké. Tedy hlavně teď, chvíli po tom, co se od ní tohle dozvěděl. Taky se od ní vlastně dozvěděl, že je Klaus naživu. Kdyby se to dozvěděl za jiných okolností nebyl by naštvaný, že se vrátil. Bral by to, že to tak je. Ale teď? je vážně naštvaný. Opravdu nechápe, čím ho tak hodně naštval, že mu musí sebrat všechno, co ho dělalo šťastným. Všimne si změny v jejím obličeji. Nechce, aby na Cami byla nějak naštvaná. Neměl by jí v tomhle ovlivňovat, je jen na ní, jaký na ní bude mít názor. Zamyslí se nad touhle otázkou.) Prostě ke mě necítila, to co k němu. (Odpoví jí takhle. Vlastně má pravdu. Ona k němu nic necítila, možná tak přátelství, ale ke Klausovi? Musí ho mít vážně ráda, když přehlíží všechny ty jeho chyby. Pohlédne jí do očí, když se ho zeptá, o koho jde.) Asi ta nejhorší volba. Klaus Mikaelson. (Odpoví jí. Nemělo cenu jí říkat, že neví, kdo je ten chlap. Nechtěl jí lhát, nechtěl stavět jejich vztah na lžích. Na tom se nic nepostaví. Všimne si, že vypadá jako, kdyby něčeho litovala. Poslechne si její lítostná slova a jenom zakroutí hlavou.) To je v pořádku, Dee. Stejně by jsi se to jednou dozvěděla. (Podívá se jí do očí a trochu povzbudivě se na ní usměje.) Je to v pohodě, vážně. Stejně si myslím, že mě pořád žere a s Klausem je jen z důvodu momentálního pobláznění. (S nadsázkou a s úsměvem na tváři poví. Sice si tohle moc nemyslí, ale aspoň zase na chvíli odlehčí tu náladu. Nechce, aby se tu Davina užírala, protože otevřela čerstvou ránu.)

*Podívá se na něj stylem, zda to myslí vážně. Dívá se na něj prakticky jako na nějakého idiota, který ji tady povídá o naprostých nesmyslech, které ji ani trochu nezajímají, ale v očích ji jiskří pobavením a tak může vědět, že si z něj dělá jenom srandu, ale neměl by jí rozhodně urážet. Copak to tak vypadá, že ona a Marvin vydají za čtyři? Tohle nemůže myslet vážně, když ten chudáček jí jenom granulky. Dobře, tak mu dává i jiné potraviny a i ona toho dost sní, ale co si stěžuje? Peněz má více, než prezident. Ani by se nedivila, kdyby po filmu piráti z Karibiku jel hledat Černou perlu a potom jel na ten ostrov, aby se přesvědčil, zda tam opravdu není ten poklad, který by mohl "zrekvírovat" a tak být ještě bohatší. A navíc on vrazí tolik peněz do alkoholu, že ona s jejími potřeby je prakticky neviditelná. Potom se na něj usměje a nezapomene do něj dloubnout loktem někde přímo mezi žebra. Jako kdyby se ještě chudák snažila, aby ho to snad nějak bolelo.* Víš, že se ti neskutečně práší od pusy? *Pousměje se na něj. Ano, tím myslí, že lže. Vše to ale bere s humorem, protože ví, že ani jeden z nich svá slova vážně nemyslí. Dokážou se bavit na úrovni, dokážou být vážní, ale všechno je lepší s úsměvem. Navíc všechno okolo ní je teď až moc vážné, až moc si toho prožívá po té chvíli klidu, kterou měla a proto je možná lepší právě s ním to brát s jistým nadhledem. Obejme poté Marcela a v tom objetí je více, než by slovy dokázala vyjádřit. Netiskne ho silně, ale zase to není úplně jemné. Dává mu tím najevo, jak moc je pro ni důležitý a jak je ráda v jeho přítomnosti. Navíc ji dodává to, co potřebuje každá žena cítit a to je bezpečí. Nezáleží na tom, zda je to někdo z rodiny a nebo snad druhá polovička. Nemůže být na jednu stranu šťastnější, co se alespoň rodinného zázemí týče. Vždyť Sophie je úžasný člověk a může být jen ráda, že je právě ona její starší sestra, než někdo, koho by třeba úplně neznala. Odtáhne se od něj a poté si odběhne, aby mu ukázala to triko, které mu taky ukáže. Její očekávání se však neshoduje s realitou, kdy Marcel není z toho právě příliš nadšený. Jistě, že jí to přináší jisté zklamání, i když ho nevyrobila ona, tak měla z toho radost, vlastně z celého jejich vztahu měla radost. Vzápětí přijde něco, co nečekala a proto je chvíli šokovaná, ale více zklamaná, jako kdyby zrazená. Je to díky Marcelovi, protože jeho štěstí pro ni znamená hodně a když si vzpomene na to, jak moc byl po boku Cami šťastný a teď když ho vidí takhle. Mohl by ji někdo vinit za to, že má trochu černé myšlenky ohledně Cami? Na jednu stranu se na ni nemůže zlobit, protože jakmile jednou k někomu něco cítíte, tak to tak úplně nevymizí a ještě k tomu, když se ta osoba vrátila. Jenomže tady jde i o Marcela, tady jde o to, že už něco začalo. Chce vědět, kdo tohle způsobil spíše z principu, chce vědět, proč nedostal nějakou tu šanci. Kdyby milovala toho prvního, tak by jí to netáhlo k tomu druhému, ne? Vždyť se říká, ať si člověk vybere toho druhého, jenomže nemůže jí zase tak soudit, protože nezná všechny fakta. To však neznamená, že se necítí i ona částečně ublíženě. Vydechne a neví, co mu má na to říct, neví, jak přesně má reagovat, protože netuší jak by se měla zachovat před upírem, který má mnoholeté zkušenosti, co se týče vztahů, žen vlastně všeho. Ona nepoznala ani polovinu, vlastně tak čtvrtinu, možná ani to ne. Jejich životy se nedají rovnat a stále je mezi nimi velký věkový rozdíl, ale chce být tady rozhodně pro něj, stejně tak si je jistá, že on by tady pro ni byl kdykoliv. Vyčkává poté na to až ji obeznámí o koho jde. Když uslyší to jméno, když se dozví, kdo to přesně je, tak ji přeběhne mráz po zádech. Pootevře ústa nevěřícně a trochu vykulí oči. Jako kdyby v nich vzplál v další sekundu oheň, který žhne, který chce ničit a nelze ho ničím uhasit jedině tím, že zničí to, co ho zažehnalo. Semkne rty pevně k sobě a přihmouří oči. Cítí neskutečný vztek, přímo ji to užírá vevnitř. Nemůže uvěřit tomu, že je to právě Klaus. To není nejhorší volba, ale nejhorší noční můra. Jak si někdo může vybrat Klause Mikaelsona za všechno, co provedl? Jak může být Camille takhle slepá a nevidět ten obrovský rozdíl mezi Marcelem a jim? Oddělí rty od sebe a ihned podrážděně ze sebe vyhrkne.* Nemůže vědět, co je zač, protože kdyby to věděla nikdy by se tak nerozhodla. Nikdo by se tak nerozhodl. *Nepřijde jí to prostě logické, že by Cami právě něco takového udělala. Ne, tohle tak nemůže skončit, tohle není správné. Má to být Marcel, ne Klaus.* Je čas poslat Klause tam, kde patří...do pekla. *Řekne k Marcelovi. Sebral mu všechno, díky němu a jeho pitomé rodině se odstěhovali z Abattoir, díky němu jsou tady jenom problémky a teď mu ještě vzal dívku, kterou má Marcel rád? Ne, tohle nedovolí. Položí poté svou ruku na tu jeho a řekne mu, že jí to mrzí. Opravdu jí je líto, že to pro něj takto dopadlo. Pozoruje ho smutně a povzdychne si.* Ne to není v pořádku...*Chce něco říct, ale jeho další slova ji přinutí do úsměvu a nemůže jinak, než se zasmát. On vážně umí vtipkovat v každou chvíli a brát věci s nadhledem, i přesto, že se cítí mizerně. Skládá tak díky tomu její obdivy.* Pokud je to opravdu takhle, tak to aby jsi na tom zapracoval, ne? Získej si tu holku. Klaus nemá právo ti brát všechno a stejně si myslím, že kdyby viděla všechno, co kdy provedl, tak by se s tím nesmířila. Nebyla by s ním. Ty jsi lepší, Marceli. *Usměje se na něj povzbudivě. Stiskne jeho ruku na chvíli a poté ji zase stáhne zpět k tělu.*

(Nemůže si nevšimnout toho jejího pohledu. Ano, právě teď se na něho dívá jako na nějakého idiota, který plácá různé blbosti. Přitom vlastně ani moc ne. Davina je velmi náročný člověk, no teda spíš on jí rád rozmazloval. Kdyby asi tak netrpěl posedlostí nakupování nových věcí, tak by ho Davina vyšla mnohem levněji. Marvin. No i o něm by se dalo říct, že je to žrout peněz. Hlavně tedy ze začátku, všechny ty očkování, očipování a další věci, které on musel zaplatit. Pak tu jsou ty jeho obojky, vodítka, hračky, které tak rád kouše a ničí. A pak tu jsou ty jeho granule, samozřejmě to nejsou žádné šunty, ale vybrané a prvotřídní granule, jejichž cena vážně nedosahuje desítek. On s tím sice nemá problém, protože jeho bankovní účet je vlastně nekonečný. Peníze mu mohou přibývat, jak jenom chce, jak se mu zlíbí. V penězích nikdy problém neviděl, teda dříve jistě ano. Dřív by byl rád, kdyby měl alespoň peníze na boty. Ale teď? Peníze jsou pro něho jenom kus papíru, který neznamená téměř nic. A v jeho světě jsou peníze vlastně nic. V jeho světě je hlavní moc.) Ano, vím. (Pouze usměvavě odpověděl. Bylo mu jasné, že tím myslí, jaký lhář je. A on moc dobře ví, že lhaní patří k jeho dobrým dovednostem. Opravdu dokáže obelhat hodně lidí. Ale u ní nemá takovou potřebu lhát a pokud ano, tak jedině ze srandy a nebo z důvodu ochrany. Oba dva si poví pár vět k tomu novému objevu. Proslov zakončí objetím, které mu vážně pomohlo. Davina mu dokázala vykouzlit úsměv na tváři pouze tím, že přišla do pokoje. Ale ta objetí mu dokážou zlepšit náladu i do 30%. Cítí se, že je potřebný, cítí se milovaný a hlavně jako velmi důležitý člověk. Jejich obětí skončí a on vzápětí zůstane sám na gauči. Byl tam sám, ale pouhých pár vteřin, než k němu Davina přišla i s novým doplňkem. Tedy spíše kusem oblečení. Opravdu ho mrzí, že nemůže ukázat stejné nadšení jako ona. Kdyby to triko viděl o několik dní dříve, opravdu by se nad tím zasmál. Byl by tím potěšený, protože by věděl, že ho v tomhle Davina podporuje. Ačkoliv to tak trochu už dávno tušil, věděl, že ho Davina bude podporovat snad za jakékoli situaci. Bude bránit, kdy jen se jí naskytne možnost, protože taková ona je. Je to jeho malá, opatrovatelka, bojovnice a mocná čarodějka. Lepší "dítě" už si prostě adoptovat nemohl. Za nic by jí nevyměnil a dokonce ani ne za Taylor Swift. Jejich téma teď není tak úsměvné jako bylo před krátkou chvíli. Marcel Dav vysvětli, jak to teď mezi ním a Cami je. Teda vlastně spíše není. Opravdu nechtěl, aby se dnešek přehoupl k tomuto. Chtěl s ní mluvit o něco později, ale sice jenom to muselo přijít dříve nebo později. Všimne si té změny v jejích očích. Vypadá rozzuřeně a nebo při nejmenším naštvaně. Vážně si nepřál, aby byla na Cami nějak naštvaná. Ale na druhou stranu jí nemůže přikazovat, jak by se měla chovat, koho by měla mít ráda a koho ne. Jen doufá, že na ní nebude naštvaná pořád, jelikož by to Cami mohla svádět na něho. Chce, aby aspoň Davina s ní měla dobré vztahy a nebo, aby na ní aspoň nebyla naštvaná. Hned, jak zmíní jméno Klaus, Davinin pohled. Její oči jsou jako v jednom ohni. Vypadala teď jako rozzuřený drak, který je připraven chrlit oheň a při nejlepším spálit Klause na popel. Tahle reakce už mu tak nevadí a vlastně mu vůbec nevadí. Ví, jak ho Dee nesnáší a ona ví, jak ho zase on nesnáší. Oba dva k tomu mají nějaký důvod. Jemu samotnému pořád vrtá hlavou, jak si někdo jako Cami může vybrat někoho jako Klaus. Je to prostě jako spojení ďábla a anděla. Nepřirozené, nechápavé a pro ni jistě nebezpečné.) Myslím si, že Cami ví moc dobře, co je Klaus zač. Asi v něm vidí něco dobrého, za co podle ní stojí bojovat. Můj názor je takový, že Klaus už je dávno ztracený a bojovat se za něj mělo už velmi dávno. (Vlastně dokázal pochopit, proč jí tak k němu táhlo. Psychiatři mají tendenci zachraňovat, spravovat zlomené lidi. A Klaus je právě tím nejlepším člověkem. Je tak zkažený, zlomený, zničený. Přesně muž, který podle ní stojí za záchranu. Ale jeho názor je prostě jiný. Klaus už se nedá zachránit. A možná, že kdyby jí potkal před tisíci lety, tak by ho i zachránila. Ale teď? Jak chcete zachránit monstrum, které je schopné zabít svého vlastního otce? Monstrum, které zabodne své sourozence, pokud se jen mírně vzbouří?) Zní to jako skvělý plán. Ale sama víš, že Klaus už v pekle byl a hle. Je zpátky. Je jako šváb. Přežije všechno. (Zakroutí nad tím hlavou. Klaus se vážně nedal jenom tak lehce zneškodnit. Ale pokud by to někdo měl dokázat, tak právě on a Davina. Davina je velmi chytrá a vynalézavá, jistě by na něco mohla přijít. Chvíli je jejich konverzace ještě smutná, ale Marcel to pak přehoupne a zase se snaží zlepšit tuhle atmosféru. Poslechne si její slova, která mu dodávají naději a ještě více sebedůvěry. Hlavně její poslední slova ho potěší. "Jsi lepší" tato slova mu zní v hlavě jako krásná písnička. Pohlédne jí do očí a na tváři se mu vytvoří jemný, ale zářivý úsměv.) Pojď sem. (Natáhl se k ní a položil jí ruku na rameno. Přitáhl si jí k sobě a objal jí. Měla tedy hlavu svěšenou nad jeho hrudí a on měl ruce okolo jejích ramen.) Ty víš, jak na mě, co? (Položí řečnickou otázku a zasměje se, začne jí cuchat vlasy a pak se postaví. Pohlédne k velkých hodinám, které vypadají jako z filmu Harry Potter. Je už skoro čas oběda. Strávili tu povídáním docela dost času.) Nechceš něco k jídlu? (Zeptá se. Byl docela rád, že už to všechno má z krku. Už není nic, co Dee ještě neřekl. Řekli si snad už všechno a nemají žádné tajemství. Teda aspoň on už žádné nemá, pokud nepočítá partu upírů, kterou má schovanou za městem.)

*Zavrtí hlavou ze strany na stranu, jako kdyby snad byla pohoršená tím, že jí tady tak strašně a nestydatě lže. Ale taky se u toho částečně usmívá, takže to Marcel opravdu nemůže brát příliš vážně. Většinou jeden druhého ani příliš vážně neberou, tedy pokud neřeší opravdu situaci, která by to vyžadovala. Ale teď to zvládají vlastně celkem dobře. Už jenom to, že jeho reakce ohledně celé sesterské záležitosti proběhla v pořádku. Stejně je to i Marcelova vina, že tak moc utrácí, protože to on Marvinovi kupuje nepotřebné věci a ano - opravdu nepotřebné. Proč by pes měl mít tisíce obojků a vodítek? Copak je nějaká Paris Hilton a dělá módní ikonu i ze svého mazlíčka? Vlastně by se tomu nedivila, protože Marcel je neuvěřitelný narcis a chce jistě chodit sladěný i s Marvinem. Ale může si za to sám a ona ho moc nestojí, není to tak, že by za ním chodila a říkala si o peníze to ani náhodou. On jí je pouze sám dává a taky ji stále něco kupuje. Přeci se tomu nebude bránit, není blázen. Poté se přesunou k něčemu, co není příjemné ani pro jednoho z nich, ale hlavně pro Marcela. Když mu ukázala to triko, nedokázala nejdříve pochopit, proč je Marcel takhle rozhozený, proč se tváří tak divně, jako kdyby ho to otravovalo. Jakmile se k němu posadí, tak ji obeznámí s celou situací, co se mezi ním a Cami udála a musí říct, že je vážně popuzená, naštvaná a zklamaná zároveň. Nedokáže přesně určit, který z těchto pocitů teď převažuje, protože je to jedná velká směsice pocitů. Samozřejmě, že stojí nejvíce při Marcelovi už jenom proto, že slyší jeho verzi a ví, že by jí nikdy nelhal a ani si to nijak nepřibarvoval a taky hodlá si o tom promluvit s Cami a říct jí na to svůj názor. Ví, že by se neměla plést do těchto záležitostí, protože oni dva jsou dospělí a musí si to vyřešit hlavně spolu, spíše chce ale od Camille vysvětlení, proč. Proč něco takového udělala právě Marcelovi, vždyť musela vědět, co on k ní cítí a nebo to musela alespoň vidět, ne? Nedokáže to právě teď pochopit, nedokáže myslet nějak pozitivně, jelikož mysl ji zastínilo zklamání, ale taky i vztek. A to ještě neví, kdo je ten muž kvůli kterému ho opustila. Raději se na to neměla ani ptát, protože to, co přijde za chvíli ji doslova začne pálit každou buňku v těle na popel. Přijde to během okamžiku a jí to neuvěřitelně rozzuří. Ještě nikdy k nikomu necítila tak velký odpor jako právě ke Klausovi. Vzal Marcelovi všechno, vlastně se o něj už ani nestará a teď mu vezme i někoho, kdo ho dělal konečně šťastným? On nemohl vidět tu změnu, která u Marcela nastala, ale ona ji viděla. Konečně se usmíval a všechno bylo lepší a teď mu vzal i tohle. Užírá jí to, chvíli má pocit, že i vybouchne, že tuhle pravdu neunese. Marcel je pro ni vším a nechce, aby mu už někdo něco bral, protože tohle on si nezaslouží, ne po tom všem, co udělal pro ostatní. Nevěří vlastním uším, že slyší právě tohle. Proto na něj hned vyhrkne, že to není možné, že nemůže mít zdravý rozum, když si ho vybrala. Kdyby věděla, co je zač a jak ničí ostatním životy, tak by jistě nešla za ním. Nechce se s tím smířit a nehodlá dále pozorovat to, jak Klaus dostává všechno a Marcel musí stát stranou. Bez něj by nebyla obnovena čtvrť, nikde by se nemohl Klaus vrátit a nikdy by ani Cami nepoznal.* Klaus je monstrum, co si nezaslouží nic z toho, co má. *Odpoví mu na jeho slova jednoduše a je ráda, že v tomhle se jejich názory shodnou a že on otevřel oči. Možná dříve byl pro něj Klaus velmi důležitý, ale uvědomil si, co udělal, co dělá a že všem jenom bere a nic jim nedává. Stačilo jí to, že s Původními žila v Abattoir, aby poznala, co jsou to za zvrácenou rodinu. Zavrtí poté nad jeho slovy nesouhlasně hlavou. Tedy ano má pravdu, ale už dříve ho poslala do pekla, takže to jde znovu. Našpulí rty mírně a tváří se vážně odhodlaně k tomu, aby Klause zničili podruhé. Klidně to udělá i sama, bez něj je stejně všem lépe.* Možná je jako šváb, ale jde ho zamáčknout. Ten kolík z bílého dubu je nezničitelný, ne? Někde být musí. Jde jenom o to, aby se dostal do našich rukou. *Nemyslí si, že by to teď už mělo dělat Marcelovi problém. Linie jsou odpojeny a tudíž on není k němu nijak vázaný. Karty se musí znovu otočit a nesmí dovolit, aby Klaus zůstal ve hře. Poté Marcel řekne něco, co jí rozesměje. A taky mu musí říct, že on je rozhodně lepší a to je pravda. Chce ho trochu povzbudit, nechce, aby se tím pořád trápil, protože si to nezaslouží, nechce ho takhle vidět. Bohužel všechno se mu kazí pod rukami, ale tímto mu vším dává najevo, že má ji. Má, měl a vždycky bude mít. Není nic a nikdo, kdo by změnil její stranu a její strana vždy bude stejná jako Marcelova, vždycky bude stát při něm ať už se stane cokoliv. Usmívá se na něj, když on se usmívá na ni a poté se přitiskne na jeho hruď, když si jí k sobě přitáhne. Ruce má položené v klíně a hlavou se o něj opírá a na rtech ji pohrává jemný, ale spokojený úsměv.* Samozřejmě, že vím. Mám tě prokouknutého. *Zasměje se a začne se poté rukama bránit, když ji cuchá vlasy. Nespokojeně u toho několikrát zamručí a rukama máchá do stran, jako kdyby ho chtěla odehnat. Podívá se potom na něj, když vstane a jenom se ušklíbne. Nemá ráda, když jí něco takového dělá. Přikývne hlavou.* Jo, mám už hlad. Co mi uvaříš? *Uchechtne se, zvedne se z gauče a zamíří poté do kuchyně.*

(Dnešek začal vcelku pěkně, probudil se později odpoledne. Započal rozhovor s Davinou a jako vždycky oplýval vtipem. Dozvěděl se velmi zajímavou věc a taky to, že Davina ráda zůstává po škole. Jejich rozhovor byl ze začátku sice trochu zvláštní. Ale nakonec se změnil v zábavnou konverzaci. Snad jako pokaždé byl jejich rozhovor doplněn skvělou atmosférou. Ta se ale změnila ve chvíli, kdy do pokoje přiběhla s tričkem s potiskem fotky jeho a Cami. Jeho nálada, kterou měl několik dní zpátky je zase tady. Smutek, naštvanost, nenávist. Veškeré pocity jsou zpět. Vážně se teď nechtěl bavit o jejich situaci, ale nic jiného mu nezbývalo. A navíc věděl, že to dřív nebo později bude muset nakousnout. Alespoň to už bude mít za sebou a nebude mít špatný pocit, že jí něco zatajuje. Vysvětlí Davině, jak na tom teď jejich vztah je. Přitom, jak jí to tady vykládal, vzpomněl si ten den. Den, kdy seděl na gauči, měl dobrou náladu, cítil se nabitý energii a měl pocit, že nic špatného ho ten nečeká. Ale to byl omyl, veliký omyl. Jeho den se zhoršil o tisíc procent. Všechno špatné, co měl na Klause, na něho dolehlo. Vzpomíná na to, jak se téměř ani pohnout nemohl. Dýchalo se mu ztěžka jako, kdyby každý jeho sval byl z kamene. Cítil se jako celistvý kámen. Kdyby jenom ten muž, který mu jí sebral, nebyl Klaus, vše by bylo téměř v pohodě. Vzal by to, pochopil, že svým citům prostě neporučí. Ale Klaus? Vážně? To mu to vážně musela udělat? Znala jeho příběh, věděla o jeho nenávisti ke Klausovi. A i přes to se s ním dala dohromady, nechala ho, ať jí pozná, ať k ní přilne. Zazlíval jí to, ne že ne. Ale více to všechno zazlíval Klausovi. nesnášel ho za to všechno. Všechno to začalo tím, když mu zakazoval vztah s Rebekou. Nedovolil ani jednomu z nich se milovat. Zakazoval mu odejít do války. Na místo, kde opravdu mohl někomu pomoci. Všechno se ale změnilo ve chvíli, kdy do NO přišel Mikael a Klaus kvůli strachu zmizel pryč. Město bylo jenom jeho. Zčásti zničené kvůli ohni, který propukl v divadle. Klaus zmizel, všichni byli pryč a byl ta pouze on. Měl jedinou možnost a tou bylo změnit tohle město. Zlepšit tohle město, ovládnout tohle město. A vše se mu povedlo. Z New Orleans se stalo město všech měst. Jedno z nejvíce krásných měst v USA, místo, kam lidé rádi jezdili. Jeho život plul dál, zlepšoval se.  Vybudoval si tu respekt, slávu, něco fungujícího. Měl skvělý, milostný vztah se Sophie, který byl sice krátký, ale vzniklo z něj něco skvělé. Potom potkal nejlepšího člověka na světě. Davinu. Jejich životy se zkřížily. Začali se pomalu seznamovat, poznávat se a později už bez sebe nedali ránu. Jemu na ní záleželo a rozhodně to nebylo jen z důvodu, že to byla jeho tajná zbraň. Jeho život byl skvělý, měl to, co vždycky chtěl. Ale vše se zase radikálně změnilo, když se vrátil Klaus. Vrátil se sem jako, kdyby si odjel jenom na dovolenou a ne na několik desítek let. Přišel sem jako, kdyby si to mohl klidně vzít zpátky. A to taky udělal, sebral mu to město. Sebral něco, co pro něj bylo důležité. Jistě, že se mu to nelíbilo, ale co měl dělat? Nechat se zabít? Nechat zabít lidi, na kterých mu záleželo? Ne, to nemohl udělat. Skousl to všechno. Jenže ve chvíli, kdy kvůli němu, přesněji kvůli jeho dítěti a té vlčici, zemřeli všichni jeho lidi, byl ještě více naštvaný. Neměl ale možnost se pomstít. Klaus byl už totiž mrtvý, což v tu chvíli jeho svědomí trochu potěšilo. No, více než trochu. Pohlédne k Davině a přikývne.) Ano, je to monstrum, nezaslouží si nic, co má. Jediné, co si zaslouží je utrpení. (V jeho očích se blýskal vztek. Klaus byl opravdové monstrum, které si nezasloužilo mít normální život. Nezasloužil si nic z toho, co má. Lásku. Město. Úplnou rodinu. Domov. Město. A mnoho dalších věcí. Ne, tohle si vážně nezasloužil. Opravdu ne. Pohlédne na ní a jeho pohled se změní. Je v něm vidět pýcha. Je na ní pyšný, že tohle jenom zmínila. Že nad tímhle vůbec přemýšlela. Jeden jeho koutek se mu vyzdvihl nahoru.) A ty uděláš cokoliv, aby jsi ho získala, že? (S krátkým úsměvem na ní pohlédl. Stále nechápal, kde se v ní bere tolik odhodlanosti a odvážnosti. Vážně ho překvapovalo, že je schopna kvůli němu riskovat svůj život. Ano, ví, že ho Davina má více než ráda a, že jí na něm záleží. Ale riskovat svůj život? Je to od ní více než šlechetné. Jistě, on toho je schopen a už to mnohokrát udělal. A je schopen to udělat klidně hned teď. Skočil by kvůli ní i do ohně, pokud by to bylo nutné. Zabil by kvůli ní koholi, kdykoliv a kdekoliv. Ona byla člověk, který za to vážně stál. Chytne Davinu okolo ramen, přitáhne si jí k sobě o něco blíže a pevněji ji obejme. Položí jí řečnickou otázku a pak jí začne cuchat vlasy, Davina se samozřejmě snaží bránit, ale proti němu nemá  možnost. Nic neříká na její slova a pouze přikývne. Odtáhne se od Dee a vstane z gauče.) Asi něco né moc chutného a poživatelného. (Nevinně se usměje a zamíří do kuchyně. Otevře lednici a zadívá se do ní. Je vcelku plná, vlastně skoro až přeplněná.) Hm..umím palačinky, co říkáš? (Zeptá se jí, zda si dá palačinky. Začne mezitím vyndavat ingredience na palačinky, jelikož je mu jasné, že si je určitě dá.)

*Když už se všechno zdálo, že bude dobré, že nejhorší mají za sebou a to je to, aby Marcela ujistila, že i když má sestru, tak s ním zůstane, když smetla jeho obavy ze stolu máchnutím ruky, tak přišlo hořké zklamání. Nebyla to poslední věc, nebylo to ani zdaleka tak hrozné jako fakt, že Marcel přišel on milovanou osobu jenom díky té hybridní bestii, co si dovolovala chodit po této zemi a nazývat se nejmocnějším stvořením a hlavně králem tohoto města. Ne, to Marcel byl, je a bude vždycky králem a Klaus je jenom tem, co sklidil něčí slávu a stejně tak či tak si nemůže ukrást respekt lidí a to je to, co Klaus nikdy nebude mít a Marcel ano, respekt. Jak by tady někdo mohl respektovat právě někoho jako je Klaus? Ano, i když s ním ona osobně neměla konflikt, přesto k němu cítí nenávist a vztek, protože jakmile jde někdo po Marcelovi, tak jde i po ní. Abattoir mohlo být i její místo, ale on je prakticky z tama vyhnal, i když je tam nechal bydlet, ale vyhnal je tím způsobem, že všechno sebral. A tohle, co udělal, čím se provinil je už poslední kapkou a ona nemá příliš velkou trpělivost. Pokud někdo ublíží jakkoliv někomu o koho se stará, tak ho zabije, bez výčitek, bez slitování. A nic z toho by si stvůra jako je Klaus ani nezasloužila. Nebylo ji líto, když umřel a nebude ji líto, ani když umře znovu a možná to bude právě její rukou. Je naštvaná, hodně naštvaná, ale taky i zklamaná a to je u ní ještě horší, než být naštvaná. Vztek, nenávist to časem začne pomalu upadat, i když se to úplně nevytratí, ale zklamání? To zůstává vždycky. Nejhorší na tom je, že jisté zklamání pociťuje i právě ke Cami, i když ví, že prostě svým citům nelze zabránit. Přikývne na to, když Marcel souhlasí s jejími slovy. Oba na to měli stejný pohled a ještě, aby ne. Přesně tak, zaslouží si trpět a i smrt by byla vlastně pro něj vysvobozením. Možná by měla ten kolík zvážit, možná by měla vymyslet zbraň díky které by trpěl. Pravděpodobně si jednoho večera sedne a bude si prohlížet grimoire a snad v nich něco najde a nebo něco vymyslí. Nenechá to jenom tak. Navíc může i něco užitečného najít v jejich hrobce, kde by se měla jít mimochodem podívat. Poprvé a taky zatím naposledy tam byla od toho incidentu s Kaiem a to už je taky nějaká ta doba nazpět. Znovu na něj promluví a může poté zahlédnout, že je Marcel na ni pyšný, což ji přinutí do toho, aby se usmála na něj alespoň zlehka. Ještě nikdy neměli tak úžasný vztah jako teď a může jenom doufat, že bude pevnější a pevnější.* Udělám všechno pro to, abych Klause srazila na kolena, abych ho zničila. *Řekne odhodlaně. Vždyť by tím prokázala i jeho rodině určitou laskavost. Co z něj vůbec mají? To, že jich zavírá do rakví? Jak dlouho bude trvat, než nějak ublíží i Cami a ta potom dojede na to, že si nevybrala Marcela? Všichni by si měli uvědomit, že bez něj to bude lepší. Ale nejlepší by bylo jeho věčné utrpení, než celá smrt. Marcel si ji poté přitáhne k sobě a ona se nechá ochotně obejmout, i když celou tu chvíli zkazí tím, že ji cuchá vlasy. Ví, že to nemá ráda a on jí ještě k tomu s tím provokuje, prostě typický Marcel. Vyhoupne se pak na nohy a zeptá se ho, co jí uvaří, jako kdyby to snad byla naprostá samozřejmost. Zasměje se při jeho slovech a doběhne do kuchyně, kde se opře o židličku a trochu se předkloní. Pozoruje Marcela, který se dívá do lednice.* Právě, že očekávám nějakou delikatesu. *Usmívá se na něj pobaveně a nechává ho, aby něco vybral. Pozvedne obočí při jeho otázce.* Já řekla delikatesu ne to, co se učí kuchaři první den na praxi. *Zasměje se pobaveně a stoupne si vedle něj.* Dělám si srandu. Chci je ale s nutelou a banánem, ale i klidně jahody mi tam můžeš dát. *Zazubí se na něj pobaveně a nakonec mu jde pomáhat s přípravou palačinek. Dají si společně palačinky, které jsou mimochodem výborné a poté vyrazí s Marvinem na procházku.*

*Dnes ráno vstala s poměrně dobrou náladou a pravděpodobně je to tím, že včera měla směnu s Genevieve, která proběhla nad její očekávání. Vlastně ani netušila, jak moc si spolu sednout na směně. Šlo jim to přímo od ruky, samozřejmě, že odpoledne a k večeru měly hodně zákazníků, takže se především věnovaly své práci, než povídání. Každá stíhala svou polovinu a občas si i vypomáhaly, když toho měly moc. Začíná jí však dělat starosti Kai, jelikož na tom není zdravotně úplně dobře a ví, že za to může Davina. Potřebovala by si s ní promluvit ale není si tak úplně jistá, zda by s ní mluvila. Určitě se už musela dozvědět od Marcela, co se stalo a jistě není z toho nadšená. Marcel...mrzí ji, jak to mezi nimi dopadlo a od doby, co odešel z jejího bytu s ním nebyla v žádném kontaktu a velmi ráda by to napravila. Potřebuje si to s ním vyřešit, potřebuje, aby věděl, že ho vážně nijak nevyužila. Je pro ni opravdu důležitý a nedokáže si představit to, že by spolu vůbec nemluvili. Ví, že mu ublížila a že on to jen tak nepřekousne, když jde hlavně o osobu, kterou právě moc nemusí, jenomže nemohla mu prostě lhát. Chtěla mu říct pravdu. Rozhodne se, že za ním zajde a bude doufat, že si ji přeci jenom vyslechne. Nepřijde jí to správné, že by kvůli tomu zahodili jejich přátelství, které mezi nimi vzniklo. Odejde dopoledne z bytu a zamíří si to k Marcelovi. Je trochu z jejich konverzace nervózní, neví, jak moc je na ni naštvaný a zda jí nebude chtít zavřít dveře přímo před nosem, ale stále doufá, že něco takového jí neudělá. Zanedlouho přijde k panelovému domu a vystoupá těch pár schodů do parta, kde má byt. Když přijde k jeho dveřím, tak se zhluboka nadechne a potom pozvedne ruku. Třikrát zaklepe na dveře a ruku stáhne opět k tělu. Vyčkává na to až jí někdo otevře a byla by vděčná, kdyby to byl právě Marcel. Chce s ním mluvit jen na chvíli, nechce ho nijak zdržovat a nebo ještě více prohlubovat jeho bolest. Jen, co se otevřou dveře a uvidí v nich Marcela, tak se jí uleví, že je to právě on. Její výraz je vážný, ale naplněný jakousi bolestí z toho, že mu ublížila, ale je tam i to, že je opravdu ráda, že ho vidí.* Ahoj, Marceli. *Promluví jako první a položí jednu ruku na dveře na náznak, aby jí je nezavíral přímo před nosem. Vážně nechce, aby tento rozhovor skončil ještě dříve, než začal. Nedává mu teď žádný prostor pro to, aby něco řekl.* Mohli bychom si prosím promluvit jako dva dospělí lidé? *Zeptá se ho a spustí ruku opět k tělu. Zůstává stát před dveřmi. Rozhodně nepůjde bez jeho vyzvání dovnitř, přeci jenom ji stále může odmítnout. Ale pokud jí to odsouhlasí, aby si promluvili, tak nechce, aby se to konalo tady přede dveřmi. Přeci jenom to bude soukromý rozhovor a ona by se cítila vážně blbě, kdyby se mu musela omluvit tady. Teoreticky se mu nemá za co omlouvat, vlastně ani to tak nemá v plánu, jenom chce, aby to mezi nimi bylo lepší. Trápí jí to, protože on je pro ni důležitý.*

(Ráno se probudí poměrně brzy a jeho nálada je sem tam. S odstupem času je už na tom lépe a možná, že za několik dní na tom bude ještě lépe. Nebo na tom bude ještě hůř, kdo ví, jak to s ním dopadne. Po tom, co odešel od Claire, na ní párkrát myslel. Zajímalo ho, jak se asi tak drží a napadlo ho, že by jí možná mohl nějak napsat. Ale zase na druhou stranu jí v tom musí nechat trochu plavat a pokud něco bude potřebovat, jistě si řekne. Alespoň v to doufá. Obleče se do tepláků a nějakého trika, které na sobě nemá až moc děr a jde do kuchyně. Ještě zastihne Dee, jak snídá, připojí se k ní, ale namísto jogurtu si dal krev přímo z plastového pytlíku. Není to až taková mňamka jako přímo z tepny, ale nic jiného mu teď nezbývá. Po boku Dee se tak trochu začal usměrňovat, jistě, párkrát za čas se zakousne do nějakého toho turisty, ale spíše zřídka. Potom, co Davina odejde, se usadí u stolku. Vezme si jednu knížku a začte se do ní. Nikdy nebyl velký čtenář, ale občas to na něho přišlo a potřeboval své myšlenky utopit někde jinde než v alkoholu. Při pohledu na jeho veškerou sbírku knih si vzpomněl na Cami a na dobu, kdy spolu trávili hodně času. Samozřejmě, že mu to chybí a je smutný, naštvaný, že se to všechno pokazilo. Jenže nic jiného mu nezbývá. Cami ho prostě nemiluje a očividně má city k tomu hroznému monstru. Jak jen může někdo jako Cami mít city ke Klausovi? Ne, tohle mu jeho mozek jednoduše nepobral. Uslyšel krátké kroky a následně tři zaklepání, rovnou tedy vstal a přešel ke dveřím. Jeho pohled směřoval na zem, tudíž až několik vteřin potom, co otevřel, zjistil, kdo za ním přišel.) Cami. (Suše podotkl její jméno a díval se na ní. Neměl v úmyslu bouchnout dveřmi do toho jejího obličeje. Vážně nepotřebuje ubližovat člověku, kterého má stále rád. Ano, Cami je pro něho důležitá i přes to, že ho nesmírně zklamala a podle Davininých slov i využila.) Mám na vybranou? Stejně by na to dřív nebo později přišlo. (Odešel ode dveří, tak aby mohla Cami vejít dovnitř. Počkal, než vešla a zavřel za ní dveře. Prošel okolo ní a už jen čekal, odkud a, kdy vyběhne Marvin. Došel do obývacího pokoje a ukázal Cami na gauč. Zatím nic neříkal a jenom jí pozoroval. Z jeho pohledu byla cítit bolest a jistá zlost, ale tu směřoval hlavně k jinému muži. K muži, který ho připravil o tolik věcí a přitom ani prstem nepohnul.)

*Není pro ni právě příjemné slyšet to, jak říká její jméno.Jako kdyby pro něj už nic neznamenala, jako kdyby to prostě smetl ze stolu všechno jako velkou hromadu knih a neotáčel se za tím. Pravděpodobně mu ublížila více, než si doposud myslela. Netušila, že ho to až tak moc zasáhne, věděla, že k ní má jisté city, ale nevěděla, jak moc silné. Ale i tak rozumí jeho postoji a respektuje ho, i když jí to z části ničí, že se všechno tak pokazilo. Dívá se na něj a její výraz ve tváři trochu posmutní, ale stále je vážný. Její hlas je tichý, ale pro jeho uši velmi dobře slyšitelný. Je pro ní těžké se na něj dívat a vědět, že mu opravdu ublížila. Proto za ním dnes přišla, aby to trochu napravila, není si však jistá, že by mohla jeho bolest nějak utišit, i když by si to přála více, než cokoliv na světě právě v tuto chvíli. položí ruku na dveře, aby jí nebouchl dveřmi před obličejem, i když jí její vnitřní hlas říká, že by jí to neudělal, že není takové povahy. Jenomže nikdy nemůže vědět, co udělá. Požádá ho o to, zda by si mohli promluvit a stáhne ruku k tělu. Jeho otázka ji trochu zarazí a pohne hlavou směrem dozadu.* Samozřejmě, že máš na výběr. *Nenutila by ho do ničeho a to by měl vědět, že by s ním nemluvila, kdyby on to nechtěl. Klidně ji může odmítnout a prostě s tím nic neudělá. Respektovala by to, jenomže má pravdu v tom, že by to jednou přišlo a když ustoupí ode dveří, tak je to signál k tomu, aby vešla dovnitř. Přikývne na to hlavou, ale přesto váhá, zda má vejít po tom, co řekl. Nakonec přeci jenom překročí práh bytu a vejde dovnitř. Mlčky zamíří směrem do obýváku, ale cestu ji zaterasí ten malý chlupáč, který k ní přiťapká. Usměje se na něj, sehne se k němu a podrbe ho za uchem. Ví, že je ale tady kvůli jiným věcem a tak pokračuje potom do obýváku. Všimne si toho, jak jí Marcel ukazuje směrem ke gauči a tak si sundá kabát, který odloží na gauč a potom se posadí. Vydechne zhluboka a zadívá se na Marcela.* Je mi vážně líto, že jsem ti ublížila. *Dívá se na něj a jde vidět v jejích očích, že jí to opravdu trápí celá tahle situace mezi nimi.* Nechtěla jsem nic takového udělat, nepočítala jsem s tím. *Po celou dobu se na něj dívá a nemá v plánu ani uhnout pohledem.* Jsi v mém životě důležitý, Marceli. Nechci, aby to skončilo tak, jako kdybychom se ani nikdy neznali. Vím, že asi teď není nic, co bych mohla říct a tobě by to ulevilo, ale já vážně nechci přijít o dalšího člověka. *Lze poznat, že je pro ni opravdu důležitý a nechce ho ztratit. Ale taky nebude ho nutit do ničeho, co on by sám nechtěl. Pokud se rozhodne k tomu, že už nebudou přátelé a že bude lepší, když se nebudou vídat, tak to vezme, ale ví, že jí to bude nesmírně bolet. Nemůže mu však říct, že se omlouvá za své city, že mu předtím něco neřekla, protože Klaus taky zkrátka nebyl a ona nepředpokládala, že se něco takového stane. Nemůže ovlivnit to, co její srdce cítí.*

(Pronesl její jméno způsobem, jako kdyby pro něho byla téměř cizí člověk. Bylo pro něho těžké jenom to jméno vyslovit, Cami pro něho byla jistý čas velmi, velmi důležitá. Byla člověk, který ho dokázal přivést na dobré myšlenky, musel se při ní neustále usmívat. Pohled na její krasný, jemný, přátelský úsměv pro něho bylo velké potěšení. Za krátký čas mu přirostla k srdci, netušil, čím to bylo, ale jistě něčím, co má Cami uvnitř. Má takové to vnitřní dobro, kterému člověk jednoduše podlehne. Její pohled byl vždycky tak milý, přátelský a člověk věděl, že se této ženě může svěřit se vším. Jenže v ten den. V den, kdy se to všechno dozvěděl, všechno to zmizelo. Nemohl na ní myslet jako na toho hodného člověka. Cami se pro něho v tu chvíli změnila. Ví, že by jí neměl vinit za to, co cítí její srdce. Sám ví, že citům člověk jednoduše neporučí. Ale i přes to ho to naštvalo, snažil se směřovat veškerý vztek jenom k tomu jednomu člověku, ale nešlo to. I Cami mu tím ublížila, věřil jí a myslel si, že ona nebude ten, kdo mu ublíží. Ale stalo se tak. A teď už se to nezmění, nemůže to vrátit zpátky. Musí to přejít a jít ve svém životě dál. A to všechno se snažil udělat. Snažil se zapomenout na to, jak Cami má rád, jak je pro něho důležitá, ale jak? Není jenom tak jednoduché vymazat vzpomínky na takového člověka. Vymazat city. Jistě, on měl tu možnost, ale stojí to za to? Stojí těch pár citů a vzpomínek za život bez veškerých emocí, bez sebezáchovy? Ne. To raději přijme všechno, co mu život nachystal a bude se s tím snažit nějak poprat. Nemyslel si, že ten den, kdy si znovu promluví, přijde tak brzy. Čekal, že to bude ještě pár dní, než jí znovu uvidí. Ale ne. Cami je tady v celé své kráse, ale tentokrát nenosí ten svůj zářivý úsměv, ale spíše smutný pohled. Zeptá se jí spíše na takovou řečnickou otázku. Jemu přišlo, že moc na výběr nemá, ale možná je to jinak. Nechá jí tedy vejít a zavře za ní dveře. Projde okolo ní, pohotově uhne Marvinovi, který už se řítí přivítat novou návštěvu. Dojde do obývacího pokoje a posadil se chvíli po ní. Pohled směřoval ze začátku na zem, ale hned jak Cami začala mluvit, otočil se na ní. Pouze přikývl a v jeho očích bylo vidět, že jeden malý ledovec mírně roztál. Viděl, jak jí to všechno trápí a cítil se blbě, že se takhle trápí kvůli němu. Ale na druhou stranu i on se trápil a ještě pořád se trápí. Mrzí ho, že to muselo dopadnout zrovna takhle. Proč nemohli být prostě normální pár? Asi by od svého života chtěl moc, jelikož normální vztah je až moc velký luxus.) Cami.. (Zamířil svůj pohled přímo do jejích očí.) vážně mi to ublížilo, když si mi to všechno řekla. Přišel jsem si jako idiot. Klaus mi zase jednou sebral štěstí, radost a přitom o tom možná ani netušil. Cítil jsem takový vztek a nebudu lhát, pořád ho cítím. A teď..když jsi tady, cítím, že můj vztek ještě více roste. (Není jednoduché tu jenom tak vedle ní sedět, dívat se na ní. Připomíná mu to, že Cami patří jinému, stejně jako jeho město. Město, které pro něho znamenalo více, než veškerá láska. Bylo to místo, kde se narodil, vyrostl, poznal tolik skvělých lidí, zažil nespočet skvělých zážitků. Bylo to jenom jeho město, konečně měl něco, co opravdu bylo jeho. Měl moc. Neskutečnou moc. A teď? Teď je všechno pryč. Jen kvůli muži, kterého kdysi nazýval svou rodinou. Přišel si sem jako, kdyby tohle město nikdy neopustil. Sebral mu to jakoby se nechumelilo. To Marcel byl člověk, který to město vybudoval. Tohle město díky němu vstalo z popela. A Klaus si sem jenom tak nakráčel a všechno mu mávnutím ruky sebral. Někomu se to může zdát jako blbost, ale pro něho to bylo všechno. Ještě větší rána to byla, když našel všechny své lidi ležet na zemi v Abattoiru, v jeho bývalém domě, mrtvé pouze kvůli malému dítěti.) Já vím, že ty nemůžeš za své city..Ale nemůžeš po mě chtít, abych jenom tak mávl rukou  a zapomněl na to, co se stalo. Tak jednoduché to není.. (Znovu si vzpomene na ten den. Na tu chvíli, kdy nemohl téměř dýchat. Byl jako kámen a všechno se v něm vařilo. Každá kapka krve byla smíchaná se vztekem. A teď? Teď cítí vztek, ale i s kapkou smutku a lítosti. Je mu líto, že to tak teď je a rozhodně nechtěl, aby jejich přátelství jenom tak skončilo. Jako nedokončená kniha. Ne takhle to dopadnout nemělo, ale co když ano? Co když se teď jejich životy rozejdou a každý si půjdou svým směrem? Každý bude mít svůj život. Ona by mohla být klidně šťastná s Klausem a on žít jako podřadný člověk ve svém malém bytě s Davinou. Ne tohle rozhodně nechce a měl by s tím něco dělat, ale rozhodně to nebude jednoduché. Ostatně jako vždycky. Jeho život nikdy nebyl a určitě nikdy nebude jednoduchý.)

*I kdyby se chtěla usmívat, tak to nedokáže. Když vidí jeho tvář a vidí na něm to, jak moc ho nezklamala, jak moc ho zranila, tak nedokáže udělat nic, co by bylo podobné úsměvu. Ráda hon vidí, ráda je v jeho přítomnosti, ale v této chvíli z ní vyzařuje jen smutek z toho, co mu udělala. Stále má před očima to, jak se mu snažila všechno vysvětlit a on prostě odešel z jejího bytu a nechal jí tam stát s varováním, že si má dávat pozor na toho kvůli komu všechno tohle vzniklo. Nelituje toho, ale kéž by se to všechno stalo jinak. Dala Marcelovi šanci a opravdu s ním byla šťastná, věděla moc dobře, že ho dokáže mít ráda, že by možná časem to přerostlo v něco více, jenomže takhle to prostě být nemělo. Když se usadí na pohovku, tak ihned začne, ale jako kdyby ani nevěděla, co má říct. Cestou tady měla v hlavě toho tolik, co mu chce říct, ale stačil jeden pohled na něj, jednou se vpít do jeho očí a najednou všechno zapomněla. Tolik si přála v tu chvíli, aby spíše mohl nahlédnout do jejího srdce a vidět to, co cítí, cítit to s ní. Tak by alespoň poznal, jak moc je pro ni důležitý i když nesdílí ty stejné city, co on. Mohl by tak ale vědět, že je pro ni jednou z nejdůležitějších osob v jejím životě, které nehodlá ztratit. Mluví tiše, ale srozumitelně. Jakmile ji osloví, tak nakloní hlavu mírně do strany a mlčky ho pozoruje. Má docela i obavy z toho jaké reakce se od něj dočká, protože nedokáže ani trochu odhadnout, co udělá. Ví, že je to hodný člověk, ale je taky zraněný. Možná prostě nebude chtít ji poslouchat, možná mu budou její slova naprosto lhostejná a proto jí začne nervozitou trochu více bít srdce. Po jeho přiznání se jí v očích začnou lesknout slzy a vypadá to, že zanedlouho jedna z nich spadne a nebude se to dát jenom tak lehce zastavit. Rozumí tomu, že má vztek a teď, když ji vidí, že ještě větší. Ona v něm ten vztek probuzuje čím dál víc. Nemůže to skončit dobře, když to cítí takhle.* Strašně moc se ti omlouvám, Marceli, že jsem ti způsobila takovou bolest. *Zašeptá k němu. Nechce, aby to takhle skončilo, nechce o něj přijít za žádnou cenu, protože pokud se tak stane, tak díra po ztrátě blízkých v jejím srdci se ještě více rozroste a to je opravdu to poslední, co by si přála. Nemůže ho však do ničeho nutit a nehodlá to ani dělat. Teď má svou šanci na to to alespoň trochu napravit a zjistit, jak to mezi nimi bude dál. Jenomže je jenom na něj, zda ji zastaví a nebo ji nechá v tom pokračovat. Nechce mu však ještě více ublížit. Přikývne na jeho další slova a nabere vzduch do plic, přímo cítí na jazyku bublinu vzduchu, která se ale proměňuje v jakousi hořkost. Hořkost z toho, jak mu moc ublížila. Nechce po něm, aby na to zapomněl a aby to jenom tak hodil za hlavu, tohle opravdu není to, proč je dnes tady.* Nechci po tobě, aby jsi to všechno zahodil za hlavu. Nelze to přejít lusknutím prstu. *Potvrdí mu jeho slova. Ví, že to nelze a on by měl vědět, že si tohle moc dobře uvědomuje, protože přeci jenom studuje psychologii a tak něco o těchto věcech ví a taky už má něco za sebou. I ona měla jednou zlomené srdce.* Chce to čas a máš spoustu času, jenomže to je to...Marceli. *Dívá se mu do očí.* Ty máš všechen čas světa, ale já ne. Nevím, jak dlouho vám upírům něco takového trvá a já si nedovedu představit, že by odpuštění mělo být až za několik let. *Mezi nimi je ten rozdíl, že on má věčnost, zatímco ona ne a nemůže vědět, jak dlouho by to v sobě mohl mít zasazené. Vždyť Klause už zná několik let, stovku, více? A je v něm stále to, co mu udělal v minulosti, stále jsou věci, které mu nemůže odpustit a tak má obavy z toho, že to tak bude i u nich. Bohužel její čas na tomto světě je omezený, protože je jenom pouhý člověk.* Jenom chci vědět, zda je nějaká šance, že budeme přátelé, znovu. *Nic víc ani po něm žádat právě teď nemůže. Chce jenom zjistit, zda bude schopný s ní být znovu v přátelském vztahu, zda se budou moct svěřovat jeden druhému. Zase se spolu smát, zase si dlouho povídat, sedět u baru, popíjet a vtipkovat. Marcel ji chybí už teď jako přítel a nechce o něj přijít proto, že udržuje velmi blízký vztah s Klausem. Neví, jak s touto celou situací naložit, protože teď cítí zášť Marcel ke Klausovi, ale stejně tak i Klaus k němu. Nemělo by to tak být a obzvlášť, když jsou rodina. Snaží se vůbec Klausovo jméno nevyslovovat a nebo ho nezmiňovat, aby mu to nedělala ještě horší, než to má.*

(Tohle byla jedna z těch chvil, kdy se nemohl schovat za žádnou svojí masku. Nemohl nahodit šťastný, ale přitom falešný úsměv. Ne, teď to nešlo. Musel ukázat, jak se doopravdy cítí, Cami je navíc člověk, který dokáže vidět přes tu všechnu přetvářku. Vždyť to musí být ten důvod, proč něco cítí ke Klausovi. Vidí v něm něco, vidí do jeho nitra a pravděpodobně si myslí, že i Klaus může být dobrý člověk. Ale on má na to jiný názor. Názor, který jenom tak nezmění, Klaus není hodný člověk a ani ve svém nitru. Možná někdy v minulosti byl, ale život mu toho připravil tolik, že se změnil v člověka, kterým teď je. Byl vlastně rád, že Davina je teď pryč. Nerad by to všechno řešil, když by ona byla ve vedlejší místnosti. Jistě by Cami něco řekla na úkor Klause. Byla velmi naštvaná, když se to dozvěděla a pořád asi je. I on je a s tím, jak tu vedle něho sedí Cami, je ještě více rozzuřený. Nechce jí to tu všechno vyčítat, vidí, jak jí to všechno ničí. I jeho to ničí. Cami pro něho je stále velmi důležitá osoba, ale on těžce odpouští. To je jedna z jeho chyb. Neumí odpouštět. Cami se rovnou vrhne do mluvení, on jí po celou dobu pozoruje. Teď rozhodně nebude uhýbat pohledem, chce vidět její oči, její pohled. Ani sám netušil, jak na to má reagovat. Rozhodně na ní nechtěl být nějak hnusný, nadávat jí. Takový on zase není, hlavně ne vůči lidem, které má stále rád. A Cami je jedním z těch lidí. Má jí rád, ale sám si to moc nechce přiznat, jelikož je na ní naštvaný. Jenže jak dlouho mu ta naštvanost vydrží? Budou to dny, týdny? Nebo snad měsíce či snad roky? Uslyší jak rychle jí bije srdce, podívá se tedy na místo, kde přibližně je její srdce a pak zpátky k jejím očím. Přizná se, že stále pociťuje vztek, který vzrůstá, když je kousek od něho. Dívá se do jejích skleněných očí, ze který dřív nebo později začnou stékat slzy. Spojí rty v úzkou linku jakoby chtěl uzavřít svou pusu, aby nemohl promluvit. Její hlas byl po celou dobu tichý, téměř neslyší, ale on jí slyšel naprosto jasně.) I mně je to líto, Cami. (Prohodí také velmi potichu, ale zase ne tak, aby ho vůbec neslyšela. Je mu to nesmírně líto, protože oni byli skvělý přátelé. Bylo to něco, za co byl nesmírně rád a pořád ho mrzí, jak to teď je. V jeho očích se od začátku něco změnilo, jeho pohled trochu změkčil. Už se na ní nedívá tak naštvaně, teď ten veškerý vztek směřuje dovnitř. Do svého nitra. Chvíli potom znovu promluví a poví jí, jak to má. Vážně není jednoduché na takovou věc jenom tak zapomenout. Ale také není jednoduché hodit vztah, který mezi sebou měli zahodit za hlavu. Vydechne po dlouhé pauze a vypadá to, že znovu začne mluvit, ale místo toho se nadechne a znovu spojí rty. Přikývne na její slova. Jasně, že to nechce, jak by mohla? Je to psychiatrička, ta přece musí vědět, jak lidské city fungují. A taky je to člověk. Pořád zapomíná na to, že Cami je jenom pouhý, nezkažený, čistý a důvěřivý člověk. Jenže ona mu to při každé příležitosti zase připomene. Připomene mu, jak lidská je. Ano, on má spoustu času, ale ona? Ona už tu nemusí být, když se rozhodne jí odpustit a on to ví. Odpouštění vážně není jeho silná stránka. Vždyť ke Klausovi nese tolik nenávisti už tolik let a to to jednou byl nejdůležitější člověk v jeho živote. Jak dlouho to vydrží teď? Přestane být tak pyšný a připustí, že možná trochu přehání? Přestane být takový Marcel a přijme její omluvu? Stále na její slova nic neříká, neví, co by měl říct. Měl by jí k tomu snad něco říct? Raději mlčel a díval se do jejích očí. Ona znovu naštěstí promluví a on už nedokáže mlčet, vydechne z plic ten těžký vzduch.) Bylo by sobecké zničit náš přátelský vztah jenom kvůli tomu, že skoro ani nesnesu pomyšlení na Klause.. (Svým způsobem jí naznačil, že nechce, aby jejich vztah skončil kvůli tomu, jak to má s Klausem. Tohle jejich přátelství stojí za to, aby kvůli němu překousl pár věcí. Pro Cami to musí být obzvláště těžké. Podle jejích slov je pro ní Marcel důležitý a Klaus ještě více. A dva lidi, kteří jsou pro ni důležití se nesnáší. Musí to být hrozné. Nechce, aby se kvůli němu až tak trápila, na to jí má až moc rád a dokázal by jí i odpustit. Sice ne hned, ale časem ano. Dokázal mi opustit jí, ale ne Klausovi. Klausovi ne, ne nikdy. Konečně přerušil oční kontakt, postavil se a přešel ke stolku s alkoholem.) Sklenku? (Pohlédl k jejím zádům a počkal na nějakou kloudnou odpověď. Vzpomněl si na to, jak jí uviděl poprvé. Samozřejmě za barem, kde jinde by on mohl potkat nějakou dívku?)

*Jakmile jeho pohled sklouzne trochu níž, jako kdyby věděla, kde se dívá a proč. Ano, bušilo jí srdce o něco rychleji tou nervozitou, která naplňovala každou píď tohoto pokoje a ona to cítila ve svých konečcích vlasů a šlo to dále až do konečku prstů. Neodvrátí ani v tu chvíli od něj zrak, ale právě teď by si přála, aby mohl nahlédnout do jejího nitra, všechno to cítit, aby věděl, že jí není lhostejný a že vše, co říká je pravda. Nikdy by mu nelhala, protože ani není člověk, co lže. Byla k němu upřímná tenkrát a řekla mu všechno narovinu a je k němu upřímná i teď. Nechce ho ztratit, ale tohle rozhodnutí není jen a pouze na ni. Omluví se mu, musí se mu omluvit za to, že mu způsobila bolest, kterou nechtěla. Nemá být ten, kdo způsobuje druhým bolest, ale má být ta, kdo se snaží tu bolest z lidí sejmout, pomoct jim. Jenomže je taky jenom člověk, dělá chyby a nemůže a ani nechce být bezchybná. Jenomže ji ničí to, když někomu ubližuje, tohle není totiž pro ni. V očích se jí lesknou slzy, ale zázrakem ani jedna z nich nespadne, tedy alespoň pro tuto chvíli. Přikývne jemně. Samozřejmě, že i jemu je to líto, co se stalo. Nemá mu už na to co říct, protože ji v tuto chvíli dochází slova, když se ztrácí v jeho očích. Je to o mnoho těžší, než si to plánovala, ale to, co chtěla říct, tak už dávno řekla. Je ráda za to, že se na ni nedívá tím stejným pohledem jako když tady přišla. O pár odstínů se zjemnil, ale stále je v něm ta naštvanost a dokonce to z něj i cítí. Musí mu připomenout, že ona nemá před sebou věčnost a nikdy mít nebude. Je omezená lidským časem a je dost možné, že tady nemusí být ani zítra natož za dvacet, třicet, padesát let? Nechce na něj jít touto taktikou, ale musí si uvědomit, že je člověk a nezapomenout na to. Její bytí na této zemi bude pro něj velmi krátká doba, protože co je třeba šedesát let v jeho světě? Vypadá to, že Marcel se už k tomu nebude dál vyjadřovat a ji to vážně tíží na srdci. Pravděpodobně by tady už neměla déle zůstávat a obzvlášť, když ví jak je pro něj tato situace těžká. Sedí od sebe jenom pár centimetrů, jeden druhému se dívají do očí. Jak by to pro něj nemohlo být těžké? Dívá se na něj mlčky a zdá se, že řekne něco dalšího. Překvapí ji tím, když on promluví. To, co řekne ji potěší a zahřeje na srdci. Koutek úst jí cukne do strany a natáhne v tu chvíli k němu ruku. Položí ji na hřbet jeho ruky a palcem mu po ruce přejede.* Děkuji. *Přikývne několikrát hlavou a pár vteřin nechá, aby teplo z její ruky ho hřálo na té jeho, než ji zase stáhne k tělu a položí si ji do klína.* Opravdu si přeji, aby jsme znovu byli přátelé. *Jde na ní vidět, že tím, co řekl ji opravdu potěšil a dal naději na to, že jednou to mezi nimi bude zase dobré. Znovu budou sedět společně v baru, popíjet nějakou lepší whisky a smát se. On za ní zase přijde a vykouzlí ji úsměv na tváři, protože přesně tohle on umí. Umí ji rozesmát v každé situaci. Ví, co v něm má a ví, že se na něj může spolehnout. Dívá se na něj i po tom, co vstane a jen, co jí nabídne skleničku, tak zavrtí nesouhlasně hlavou a hned na to vstane z gauče. Přejde k němu blíž.* Ne, děkuji. Budu muset jít...Kai se v posledních dnech necítí zrovna nejlépe. *Přizná se mu. I když spolu už nekomunikují tak jak předtím, tak má pořád v něj důvěru a ví, že mu může říct všechno. Nechce ale na něj hned vybalit, že by za to mohla Davina, protože jistá si tím není a navíc to mezi nimi nechce pokazit. Raději by to vyřešila přímo s Davinou.* Jsem ráda, že jsi mě vyslechl. *Nakloní halvu do strany a dívá se mu do očí.* Mimochodem máme v Rousseau's rozšířený sortiment. Možná by jsi mohl někdy přijít na skleničku. *Pousměje se na něj jemně. Ráda by to s ním urovnala, nechce o něj přijít. Potom si vezme kabát, obleče si ho a s Marcelem odejde ke dveřím.* Měj se, Marceli. *Rozloučí se s ním a poté opustí jeho byt. Nedá se říct, že by jí spadl kámen ze srdce, ale cítí se teď lépe a bude doufat, že se to mezi nimi urovná a oni budou moct být přátelé.*

(Celý vzduch v tomto pokoji mu najednou připadal mnohem těžší. Hůř se mu tu dýchalo a přisuzoval to tomu, jaké napětí mezi nimi panuje. Přišlo mu téměř zvláštní vidět Cami tvářit se smutně. Byl zvyklý, že se pořád usmívá a směje. Její pohled byl vždycky šťastný a i když jí našel ve velmi špatné náladě, po chvíli se zase usmívala. Jasně, že mu chybí ty jejich společné chvíle u sklenky. Bylo to vážně něco, co ho donutilo upřímně se usmívat a k tomu ho dovede jenom pár lidí. Jenže dneska mají oba dva k úsměvu velmi daleko a i v jeho myšlenkách mu přijde absurdní myslet na nějaký ten úsměv. Poslechne si její omluvu, čekal, kdy po jejích tvářích začnou stékat slzy, ale k ničemu podobnému naštěstí nedošlo. Vážně jí nechtěl vidět brečet, nerad viděl kohokoliv brečet. Celý tenhle rozhovor pro něj není ani trochu jednoduchý. Věděl, že něco podobného jednou přijde, ale chtěl to nechat na pozdější dobu. Nevěděl, zda by zvládl udržet svůj vztek, ale hle tady je. Sedí vedle Cami a je poměrně v klidu. Sice z něho sálá vztek, ale rozhodně tu nehází skleničkami po zdech. Cami mu chvíli po té připomene, že je pouhá lidská bytost a, že nemá tolik času jako on. Ani on vlastně nemá nějak extra moc času. Klidně by ho mohl zítra kdokoliv zabít. Může umřít v rukách nějakého vlkodlaka a nebo třeba Klause. Může umřít kdykoliv. V tomhle městě nemá nikdy nikdo jistotu, že přežije do konce dne. Chce jí odpustit, to ví jistě. Nechce to, co měli zahodit. Bylo by mu to líto, protože si to vážně užíval. Konečně zase promluví a naznačí jí, že netouží po konci jeho přátelství. O tom lhát nebude, nemá proč. Přikývne na její dík a jeho pohled zaměří na její jemnou ruku. Cítí, jak z ní sálá dobro, teplo. Všimne si změny v jejím obličeji, potěšil jí tím a za to byl rád. Vstal po chvíli z gauče a přešel ke stolku s alkoholem. Nalije sám sobě a pak počká na odpověď.) Aha dobře. Tak snad se to nějak zlepší.. (Téměř upřímně poví, odloží sklenku a přejde zpátky ke Cami. Kaie prostě nemá rád a to se nezmění ani proto, že je Camin příbuzný. Ale na druhou stranu nechce, aby Cami přišla o dalšího člena rodiny. Sice neví, o co jde. Třeba to je jenom nějaká chřipka, kdo ví. Poslechne si její nabídku, že by klidně mohl přijít do Rousseau's.) Možná se zase někdy zastavím. (Pozvedl jeden koutek do krátkého úsměvu. Počká, než si obleče kabát a pak jí doprovodí ke dveřím. Otevře jí dveře.) Měj se, Cami. (Její jméno pronesl o něco jemněji a už ne tak suše jako na začátku. Zavřel za ní dveře a sám netušil, co tu právě proběhlo. Bylo to něco, za co byl rád. To věděl jistě. Vrátil se ke svému alkoholu a kopl do sebe jednu skleničku, aby se trochu probral.)

kód:

Hey, Davy Jones...Bola si už niekedy u Tima? Dúfam, že áno, má strašne cool izbu, škoda, že jeho starí nie sú doma. (BTW, máš rada čiernu?) No, a vieš...Tak som si hovoril, že ho asi poznáš lepšie než ja a ten chlapec, je mi proste vážne sympatický, vidím v ňom ten charakter, a nakoľko sa mi cintorín veľmi neosvedčil, bol by kostol dobrá voľba? Huh, vidím, že akosi vytuhol, nie je neslušné zaspať, keď máš návštevu?!! Áno rozhodne kostol, už bez otravného farára, konečne. PS-Dúfam, že si ešte pamätáš to kúzlo, ktorým si sa rozhodla spraviť jednu veľkú, veľkú blbosť, ale možno ti to budem schopný odpustiť, raz...Tim by istotne nebol nadšený, ak by si zlyhala. Povedzme, žeby ho to vyšlo draho a smrť to nie je len tak, to je voľba na celý život. A, ehm, skús si pohnúť. ;)

(Pro Claire to byl dlouhý večer. Ani nepředpokládala, že to skončí všechno takhle. Ráno se probudila nahá v něčí posteli. Nikdo tam nebyl a ona si nepamatovala vůbec nic. Jen, že se opila, a tančila a tančila a tančila a pak už to má všechno černé. Rychle si sebrala své saky paky a odejde. Nasnídá se v nějakém baru. Cigareta, levné kafe, nechutné palačinky a odporná trpká chuť na jazyku. Co to včera sakra vyváděla? Podívá se na svou ruku. Má jí obvázanou. Byla snad u lékaře? Co to s ní sakra je? Co to dělá? Tohle není ona. Začíná se to v ní zase probouzet. To šílenství, staří, doufala, že už dávno pohřbení, démoni. Musí s tím dělat něco, a to hned. Jinak jí zase přeskočí. Měla by se Adamovi omluvit. A Davině a Sophie. Jenže když se ukáže, schytá spoustu ran. A zavolat jim? Není zbabělec, ale nechce je ještě více rozčilovat. Vzala si lahev bílého vína a skleničku. Šla do parku. Sedla si na trávu, zády se opřela o velký strom uprostřed parku a sledovala lidi a okolí. Slunce svítilo a ona upíjela víno ze skleničky. Vytáhla telefon. Nekoukla se, komu volala, prostě vytočila první číslo, které našla. Netušila, že volá Marcelovi, ale ona věděla, že musí s někým mluvit. Podívala se na strom za sebou. Jednou sem s Marcelem šli. Jo, byla pěkně naštvaná. Pomohl jí toho vzteku se zbavit a pak se jen procházeli a mluvili a ona si připadala šťastná, normální. Čeká, až to neznámý zvedne. A pokud ne, nechá mu hlasovou zprávu. To je tedy plán.)

(Jeho dny se stávaly nudnějšími a nudnějšími. Jistě, chodil stále za město a ne, nebavilo ho to. Teda ne, že by ho to úplně nebavilo, spíše ho štvalo, že upíři se musí stranit. Štvalo ho to, jak jeho upíři, kteří jednou byli tou nejmocnější, nejobávanější a nejváženější rasou, jsou teď ty na druhé koleji. To oni tu byli ti nadřazení a teď? Teď se to vše převrátilo, naprosto vše. Dneska ráno se probudil poměrně brzy, vylezl ze své postele a šel si dát studenou sprchu. Následně ho Davina donutila jít nakoupit, protože jim prý dochází jídlo. Ano, na tohle si stále ještě nezvykl. On si vystačil s plastovým pytlíkem plný krve a nebo s nějakým turistou, jehož jediný cíl bylo vidět pár památek a vyfotit si selfie před nimi. Nic víc než tohle nepotřeboval. Ale Davina ano. Je to stále čarodějka, která se musí stravovat jako normální člověk. Pravděpodobně by mu hodila ten pytlík do obličeje, kdyby jí ho dal namísto nějakých cereálií.
Vrátil se domů s několika taškami a pak jí nechal, ať si z toho něco udělá. On byl totiž líný něco vařit a navíc to nebyl žádný šéf kuchař. Spíše se jeho kuchařské dovednosti daly popsat jako "Začátečník". Hned jak se Davina najedla, tak se rozhodla, že se mu s něčím svěří. Prý včera byla se Sophie v nějaké kavárně a předtím na nákupech, to se mu nezdálo nějak hrozné, ale očividně to nebylo vše. V kavárně se k nim připojil zpěvák z kapely Maroon 5, což rozhodně nezapomněla zmínit a už vůbec ne to, že s ním má fotku. To vše bylo no, téměř normální, ale to, co přišlo později, nebylo. Claire prý byla v té kavárně, její chování bylo už od začátku vyzývavé, drzé a neslušné. Dokonce i došlo na různé nadávky a urážky vůči Dee a i Sophie. Nic z toho se mu nelíbilo. Jak jenom si mohla Claire tohle dovolit? Je to vůbec normální? Podle Daviny je Claire vážně psychicky labilní nebo spíš, jak řekla "magor". To co se dozvěděl, nebyla dobrá zpráva. Rozčílilo ho to a měl chuť jít rovnou do zátoky a něco Claire udělat, nejlépe jí zkrátit o jednu hlavu. Ale podle toho, co se dozvěděl, tak by jí to akorát potěšilo. Davina dneska očividně měla ukecanou náladu, tudíž mu řekla i o tom, co provedla Kaiovi. To ho na druhou stranu potěšilo. Bylo na něm vidět, jak pyšně se cítil. Davina mu znovu ukázala, že to není malá holka, ale opravdu silná slečna, která se o sebe umí více než dobře postarat. Musel se nad tím trochu pousmát a na chvíli mu to zlepšilo náladu. Jenže ono tohle nebylo všechno. Kai si tohle nenechal líbit a taky ho to kouzlo, které Dee provedla, pomalu zabíjelo. Vylákal jí do kostela s tím, že tam drží Tima. Chtěl zabít jejího nejlepšího kamaráda, což rozhodně nebyl chytrý tah. Všechno si to poslechl a tahle třetí zpráva ho také nepotěšila. Byl docela překvapený tím, že se mu s tím vším svěřila. Ale na druhou stranu byl za to rád, protože takhle ví vše, co se děje v jejím živote. Tedy téměř vše a je fakt, že některé věci by raději nevěděl a nebude se na ně ptát.
Davina odešla poměrně naštvaná, ještě kvůli tomu incidentu s Claire a Kaiem, do svého pokoje. Říkala, že se jde učit, ale spíš si šla pouštět nějaké seriály a uklidnit se nad prohlížením fotek pěkných chlapů. Nechal jí, ať si jde do svého pokoje. Nemělo cenu se dál vrtat v tom, co se jí událo.
O několik hodin později uslyší zvonění telefonu, který si nechal v předsíni. Doběhl si tedy pro něj a pohlédl na to, kdo mu volá. Claire? Co mu může Claire chtít? Jak si může dovolit mu volat? Copak jí nestačilo, co řekla včera Claire? Chce to říct dneska ještě jemu? Jeho zorničky se zvětšily a naštvanost prudce stoupla. Jeho vyzvánění už začalo hrát po druhé a tak konečně vzal mobil do ruky, a přijal hovor. Přiložil si telefon k uchu.) Co potřebuješ, Claire? (Zeptá se nepříjemným hlasem a přejde z předsíně do obýváku.) Pokud mi chceš říct, jak Davinu využívám jen kvůli její moci, tak se neobtěžuj.. (Rovnou jí oznámil. Nehodlal se chovat mile. Taky proč by měl, když ona očividně milostí taky nepřekypuje?)

(Musí chvilku čekat a tak doloží poloprázdnou lahev spolu se skleničkou vedle ní a schoulí se do klubíčka ke stromu. Začínala jí být pěkná zima, ale ona nechtěla nikam jít. Chtěla splynout s tím stromem a už nikdy nemuset nic řešit. Byla by čistá, strom. Jaké to asi je být stromem? Zahleděla se do dálky. New Orleans bylo tak krásné město. Tak krásné, a ona tu sedí a volá někomu, ani vlastně neví komu, a doufá, že u něj najde spásu. Nakonec jí to neznámý zvedne. Pozná, kdo to je a je jí jasné, že už ví, co se stalo.) Marceli. Náhoda. Nepamatuji si, že bych ti volala jako poslednímu. Už to bude asi nějakou tu dobu. (Odmlčí se. Oba dva se pozdravili moc hezky. Povzdechne si. Je jí jedno, jestli to Marcel uslyší, on je teď stejně plný hněvu.) Má vůbec cenu se omlouvat, když nikdo tvou omluvu nepřijme? (Telefon si přimáčkne mezi rameno a tvář a uchopí láhev vína. Odpověděla mu tak, na jeho větu, která nebyla otázka, takže na ní ani nemusela odpovídat. Skousne si ret a postaví se. Vezme si do ruky i skleničku, kterou vezme do druhé ruky. Nalije si do skleničky a koukne se na láhev. Mrskne s ní o protější strom, kde se rozbije a vyteče tam i zbylé víno. Telefon vezme do volné ruky a napije se ze skleničky.) Jde o to, Marceli, že teď trochu nejsem sama sebou. Začíná se my to vymykat kontrole. (Nadechne se a mrskne o stejný strom i se skleničkou.) Udělala jsem pár špatnej věcí. Hodně špatnjech. A vím, že tohle jen tak neodezní. Bude se to stupňovat... Už jednou jsem takhle začala šílet. Bylo to... označila bych to za moje temné období. Doufala jsem, že to už zmizelo, ale ono se to objevilo znovu. Já, ani nevím, proč ti to říkám. Už strašně dlouho jsem s nikým nemluvila, jen se stromy v lese a sakra... Vím, že jsi naštvaný a nejradši bys mě teď viděl někde zakopanou pod kytkama, ale já... nemůžu takhle. Nechci takhle žít... Už ne... (Ztěžka vydechne a na chvíli se odmlčí.) Už nechci žádnou lítost, žádnou zoufalost... Nechci sklíčené pohledy a to všechno kolem. S truchlením jsem skončila... Teď potřebuji sílu, postavit se na nohy... A ty mě znáš nejlíp... Fajn, vím, že jsme si toho dost prožili a já včera všechno posrala, ale pravda je,... (Odmlčí se. Tohle se jí říká opravdu špatně. Nejradši by teď s tím telefonem práskla, ale ona ho potřebuje.) Pravda je, že tě potřebuji. Ty jediný mi můžeš pomoct, než zase udělám nějakou pitomost. A chceš slyšet, že mě to mrzí? Fajn, mrzí mě to. Prostě jsem se vymkla. Byla jsem naštvaná. Na sebe, na všechny. Chtěla jsem si to někde vybít a když jsem spatřila první oběť, prostě jsem šla a začala rozdávat rány. (Opře se o strom a zavře oči. Zhluboka dýchá, přerývavě. Ne, není v pohodě. Ano, potřebuje pomoct. Musí se sebou něco udělat. Už nic takového, ona je silná.)

(Nechtělo se mu brát ten telefon, nechtěl slyšet její vychlastaný hlas. Neměl na ní náladu, neměl chuť s ní mluvit. Jediné, co chtěl bylo jí vidět trpět. Jelikož ho vážně ranilo to, co řekla. Nechápal, proč měla zapotřebí vypouštět ze své pusy taková svinstva. Nakonec to ale vezme, přiloží si telefon k uchu a začne rovnou mluvit. Claire vypadá překvapeně, že zavolala právě jemu. Nechápal, kam s tím směřuje a tak to raději nechal být. Tohle ho akorát upevnilo v tom, že to s kým mluví je "Mrcha Claire" a ne ta "Normální Claire", kterou  zná.) Omluvit? Divím se, že ve tvém slovníku něco takové jako omluva je... (Pronesl poněkud pichlavě. Ne, její omluvu by nebral nějak vážně, jelikož z jejích slov teď nic nemá žádný význam. Vše to jsou jenom báchorky od ochlasty. Uslyší, jak něco nalévá a dojde mu, že to jistě bude alkohol. Čistá voda to v žádném případě nebude. To ona snad ani už nezná. V obýváku si ani nesedl a začal pochodovat po místnosti. Byl naštvaný a nedokázal by sedět na gauči, a jen přikyvovat nebo se vyjadřovat. Musel u toho chodit.) Nejsi sebou? Víš co, Claire? Mně přijde, že právě teď si sama sebou. (Pomalu, ale rázně řekne. Pamatuje si, že nedávno jí říkal, jakou Claire zná a, jak moc dobře ví, kdo Claire je a není. Ale potom všem, co se dozvěděl, sám neví, kdo tahle Claire Evans je. Je to snad milá, neškodná, krásná dívka? Nebo věčně ožralá, pošetilá a bezcitná mrcha? Ne, ani on netušil, kdo ona je. Myslel si, že ať se jí stane cokoliv, tak si nedovolí být hnusná k lidem, kteří pro něj znamenají na tomto světě nejvíce. A to právě Davina a Sophie znamenají. Zvláště teď když jsou svým způsobem všichni rodina, ačkoliv ony dvě i pokrevně. Nechápal, proč mu tu vypráví o jejích špatných časech. Nechápe nic z toho a má chuť si jí najít, a pořádně jí proplesknout.) A proč mi tohle říkáš, Claire? Víš, že já jsem právě teď ten poslední člověk, který by ti chtěl pomoct, že? Proč nezavoláš třeba Kolovi? Není on náhodou tvůj dobrý kamarád? Mě tohle vážně nezajímá. Ano, byl jsem na tebe milý a snažil jsem se tě povzbudit. Ale jenom proto, že jsi právě ztratila dítě a já stále žil v iluzi, že jsi vlastně dobrý člověk. Ale teď nevím. Nevím, kdo jsi a, co jsi zač. Nevím, co od tebe můžu očekávat. Nechápu, co se ti stalo. Nevím, jestli ti spadl nějaký velký kámen na hlavu a ty teď chodíš po barech, vyhledáváš rvačky. Netuším, co se ti děje v tom tvém chorém mozku a upřímně? Je mi to jedno. Nechci to vědět. (Ano, byl hnusný. Více než hnusný. Jeho chování se od jejich minulého setkání změnilo, ale co mohla čekat? Urazila jeho i Davinu. Člověka, který je pro něho důležitější než cokoli na tomhle světě. Nemohl to jenom tak nechat být kvůli "starým, dobrým časům". To v žádném případě. Pouze si odfrkl. On, že jí zná nejlépe? Ne, očividně jí nezná vůbec. Vybaví si jejich rozhovor v baru, jak říkal, že musí přijmout vše, co jí život nadělil. Jak jí říkal, že ještě není ztracená. Byl na ní milý, snažil se jí pomoct, protože si myslel, že jí zná. Ale její chování je očividně čím dál horší. Měl chuť se smát, když uslyšel ta slova "Pravda je, že tě potřebuji", ale udržel to.) A ty si myslíš, že ti to odpustím jenom tak? Že řeknu "Fajn, necháme to být, byla jsi jenom naštvaná."? Vážně? (Sarkasticky se zasmál.) Možná si si měla rozmyslet, na koho začneš mít kecy, než to uděláš. Protože ty jsi byla hnusná na Davinu a ty moc dobře víš, jak hodně mi na ní záleží. A já nebudu přehlížet to, co si řekla. I mě to urazilo, naštvalo. (Jeho hruď se zvedala rychleji, jeho srdce bylo jako o závod.) A potom všem mi zavoláš, úplně překvapená, že právě já jsem ten, kdo to zvedl a říkáš mi o tom, jak potřebuješ mojí pomoc? Co jsi od toho čekala? Vážně, řekni mi, co jsi od tohohle rozhovoru čekala, Claire? (Chtěl teď vidět její obličej, její smutný, zničený výjev. Ale věděl, že by se neudržel. Claire včera přešla přes čáru a tím, že řekla to o tom, jak Dee využívá jen kvůli jejímu moci, si to posrala ještě víc.)

(Možná, že kdyby na tom teď byla jinak, pochopila ho a řekla by něco jiného. Jenže ona je na tom dost špatně sama, nepotřebuje se starat o jiné. Jistě, třeba by jí to pomohlo, ale na jak dlouho? Vidí to tak, že vypadne z města. Napořád. Už jí tu nic nedrží. Co jiného by měla dělat? Všichni ji tu znají, všichni na ni budou koukat tím svým opovržlivým pohledem. Budou si ukazovat a říkat o ní ošklivé věci. Nenajde si tady přátele, jen nepřátele. Jediné, co zde má, jsou mrtví lidé. Má pocit, jako kdyby ní zemřel spolu s nimi. Má pocit, že ztratila naději. A tak nevidí nic dobrého. Proč pokračovat, proč zůstávat. Objeme se volnou rukou okolo těla a zadívá se šťastný párek lidí.) Jo, asi jsem až moc zoufalá, že se omlouvám za něco, co mě fakt mrzí. Ale to ty asi nemůžeš pochopit. (Řekne mu bez jakéhokoliv výrazu. Nebylo to nepříjemné, jen řekla, co si myslela, že by měla. On nebyl příjemný, ale to neznamená, že ona nemusí být také. Ona je, kdo mu zavolala. Ona nechce začínat válku. Chvíli je ticho. Nabádá jí to k tomu hovor ukončit, ale když už se odhodlá, Marcel promluví a ona si ho poslechne.) Fajn, když si tohle myslíš. Je fajn, že dáváš lidem šanci. (Řekne mu teď poněkud pichlavě zase ona. Oplácí mu teď stejnou mírou, takže nemůže říct, že by se teď vyvyšovala. Ani on to říct nemůže, protože je pravda, že oni si teď prostě nesedli.) Znamená to, že tvoje slova, co jsi předtím řekl, že to byli lži. Fajn, já jsem šílená a ty lhář. Tak to máme něco společného. Počítám, že všechno co jsi mi řekl byli jen lži, co? No jo, jsme v New Orleans. Pokud nejsi psychopat nebo lhář, moc dlouho zde nepřežiješ. (Trochu odbočí od tématu, ale ona si do něj taky musela trochu píchnout. Tohle jí ale nebaví a dost se jí to příčí. Považovala Marcela za přítele, muže, co žil dost dlouho na to, aby jí pochopil, dal jí šanci se omluvit. Jenže on je zakomplexovaný, jako všichni ostatní. Zaslepený, přesně jako ostatní. Je jako ostatní. A to doufala, že bude jiný. Teď jí ale ukázal, že není. Marcel je sobec, to věděla moc dobře, ale nevěděla, že až takový. Byl tu jen on a jeho kroužek jeho nej a nikdo jiný pro něj nic neznamenal. Ona měla trochu jiný problém. Na sobě jí nikdy nezáleželo, jen párkrát, když už jí šlo opravdu o život, vždy jí záleželo více na ostatních. Vyposlechne si ho. Začne to v ní vřít.) Tobě nikdy nezáleželo na nikom, kromě tebe, že? Na prvním místě jsi byl ty, pak Davina a chlast. Nikdy nikdo. Víš co? Říkala jsem si, že když jsi upír, viděl jsi spoustu lidí, ztratil spoustu lidí a budeš vědět, jaké to je. Ty jsi neměl děti, nebudeš je nikdy mít. Už nebudeš mít žádnou rodinu. Můžeš ty lidi okolo sebe pokládat za svou rodinu, ale víš, že jí nikdy nebudou. S tvou rodinou tě pojí pokrevní pouto, DNA a tyhle ostatní sračky. A jo, moje dítě, mrtvé, můj přítel, mrtvý, moje rodina, mrtvá, všichni jsou pryč. A ty se ohrazuješ na mě, že truchlím? Že už mám po krk o někoho přicházet? Jo počkej vlastně, ty nevíš, jaký to je, co? (Odmlčí se a v očích se jí zlostně blýská.) Ty víš moc dobře, kdo jsem. Jen jsem vám všem ještě neukázala, jaké to, když tví démoni začnou ovládat tebe, namísto ty je. (Zase bylo na chvíli ticho. Jestli teď Marcela někdy uvidí, nebude to příjemné ani pro jednoho. Ona eď začne znovu nosit prsten. Mohla by si pořídit zbraň, ale to je moc hlučné.) Víš co? Kdybys dal lidem druhou šanci, nemuselo by umřít tolik tvých lidí. Kdyby ses alespoň jednou podíval na ostatní jinak než svrchu. Myslela jsem si, že jsi jiný. Že nejsi obyčejný. Asi jsem se spletla. Vypadáš, jako kdybys nikdy nebyl naštvaný, nedělal špatné věci. Jo promiň, ty jsi vlastně dokonalý. (Řekla mnohem pichlavěji. Ale nezvedala hlas, nic. On je možná upír, ale ona když ho pokouše a Klaus mu nedá krev, zemře.) Dobře, tak to nepřehlížej. I kdybych se snažila to napravit, tobě to bude u prdele. Na to tě znám až moc dobře. Takže nemám možnost to napravit, a promiň, ale vrátit čas neumím. Možná, by ses nad sebou měl trochu zamyslet, Marceli. (Tohle řekla ledově klidně.) Jo, sedla jsem si pod strom a vytočila poslední číslo, kterému jsem volala. V parku. Opírám se o ten strom, kde jsme tehdy byli spolu. Pamatuji si, jak mi šla pára z nosu. A ty jsi prostě řekl: „No tak se už tak nemrač. Vypadáš jak houba.“ A já vyprskla smíchy a všechno to odeznělo. Ale ta prázdnota a bolest, ta nemizí. Můžeš říct, co chceš, dělat co chceš, nikdy to nezmizí. Zanechá to v tobě prázdnotu. A já jsem jen tělo, uvnitř duté, bez duše. Nemám co ztratit, a ty to víš. Víš, co jsem od toho čekala? Stačilo by mi jedno pitomé povzbudivé slovo. Jedno jediné slovo a ty jsi ho neřekl. Jen jsi na mě začal být hnusný. Nezeptal si se mě, jak to cítím já. Víš co, Davina si mohla třeba vymýšlet. Řekla by ti, že jí někdo znásilnil. Ty bys šel a hned mu urval koule. Co kdyby byl nevinný? Prostě bys ho zmrzačil. Neříkám, že je Davina lhářka, ale měl by ses na věci dívat i z jiného úhlu, než jen z toho, co ti strčili pod nos. (Promne si kořen a přivře oči.) Už se nemusíš starat. Už nebudu tvůj problém. Nikdy. (Poslední slova, co mu kdy řekne. Nebo si to alespoň tak přeje. Hovor mu típne. Její hlas byl teď tak klidný a nedalo se říct, co tohle znamenalo. Možná, že si dnes zajde na lov upírů. Ale ne, nebude trápit někoho jiného, když tohle je její problém jen s Marcelem.)